–

za Ordre des barreaux francophones et germanophone de Belgique, Coordination et Initiatives pour et avec les Réfugiés et les Étrangers ASBL a NX: J. Hardy, C. Jadot a M. Kaiser, avocats,

–

za belgickou vládu: M. Jacobs, C. Pochet a M. Van Regemorter, jako zmocněnci, ve spolupráci s: E. Derriks, avocate,

–

za Evropskou komisi: J. Hottiaux a A. Katsimerou, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 3 a článku 34 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (Úř. věst. 2016, L 132, s. 21), jakož i zásady efektivity a článků 7, 14 a 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Ordre des barreaux francophones et germanophone de Belgique, Coordination et Initiatives pour et avec les Réfugiés et les Étrangers, neziskovým sdružením, a NX na jedné straně a belgickým státem na straně druhé ve věci přijetí právních předpisů zajišťujících účinný opravný prostředek proti rozhodnutím o zamítnutí žádosti o vydání víza za účelem studia.

3

Článek 5 směrnice 2016/801, nadepsaný „Zásady“, v odstavcích 1 a 3 stanoví:

„1.   Přijímání státních příslušníků třetích zemí na základě ustanovení této směrnice je podmíněno ověřením dokladů prokazujících, že státní příslušník třetí země splňuje:

[...]

3.   Jakmile jsou splněny všechny obecné i zvláštní podmínky, má státní příslušník třetí země nárok na povolení.

Pokud členský stát vydává povolení k pobytu pouze na svém území a všechny podmínky pro přijetí stanovené v této směrnici jsou splněny, vydá dotčený členský stát danému státnímu příslušníkovi třetí země požadované vízum“.

4

Článek 7 této směrnice, nadepsaný „Obecné podmínky“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země podle této směrnice, žadatel:

5

Článek 11 uvedené směrnice, nadepsaný „Zvláštní podmínky pro studenty“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země za účelem studia, žadatel kromě splnění obecných podmínek stanovených v článku 7 předloží doklad:

6

Článek 34 směrnice 2016/801, nadepsaný „Procesní záruky a transparentnost“, v odstavcích 1, 3 a 5 stanoví:

„1.   Příslušné orgány dotčeného členského státu rozhodnou o žádosti o povolení nebo o jeho prodloužení a rozhodnutí písemně oznámí žadateli v souladu s postupy pro oznamování stanovenými vnitrostátními právními předpisy co nejdříve, nejpozději však do 90 dnů ode dne podání úplné žádosti.

[...]

3.   Pokud informace nebo dokumenty dodané jako podklad žádosti nejsou úplné, příslušné orgány v přiměřené lhůtě informují žadatele o požadovaných dodatečných informacích a stanoví přiměřenou lhůtu pro jejich poskytnutí. Běh lhůty uvedené v odstavci 1 nebo 2 se staví do doby, než příslušné orgány obdrží požadované dodatečné informace. Pokud nejsou dodatečné informace nebo dokumenty v této lhůtě poskytnuty, může být žádost zamítnuta.

[...]

5.   Proti jakémukoli rozhodnutí, kterým se žádost o povolení prohlašuje za nepřípustnou nebo se zamítá či kterým se odmítá prodloužení povolení nebo se povolení odnímá, je možné podat opravný prostředek v dotčeném členském státě v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy. V písemném oznámení se uvede soud nebo správní orgán, ke kterému lze podat opravný prostředek, a lhůta pro podání tohoto opravného prostředku“.

7

Článek 39/82 loi du 15 décembre 1980 sur l’accès au territoire, le séjour, l’établissement et l’éloignement des étrangers (zákon ze dne 15. prosince 1980 o vstupu na území, pobytu, usazování a vyhošťování cizinců, Moniteur belge ze dne 31. prosince 1980, s. 14584), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon ze dne 15. prosince 1980“), stanoví:

„§ 1. Je-li možné zrušit akt správního orgánu na základě článku 39/2, může odklad jeho vykonatelnosti nařídit pouze Rada.

Odklad vykonatelnosti rozhodnutí nařizuje po vyslechnutí účastníků řízení či po jejich řádném předvolání odůvodněným rozhodnutím předseda senátu či jím pověřený soudce pro spornou cizineckou agendu.

V mimořádně naléhavých případech může být odklad vykonatelnosti nařízen prozatímním rozhodnutím, aniž byli vyslechnuti všichni či někteří účastníci řízení.

[...]

§ 2. Odklad vykonatelnosti rozhodnutí lze nařídit pouze tehdy, jsou-li k tomu dány závažné důvody, které mohou odůvodnit zrušení napadeného aktu, a hrozí-li, že v důsledku bezodkladného výkonu aktu vznikne obtížně napravitelná vážná újma. Posledně uvedená podmínka je mimo jiné splněna, byl-li namítnut závažný důvod na základě základních lidských práv, zejména práv, od nichž se nelze odchýlit podle čl. 15 druhého pododstavce Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod[, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950].

Rozsudky, kterými byl nařízen odklad, mohou být na návrh účastníků řízení zrušeny nebo změněny.

§ 3. Kromě mimořádně naléhavých případů musí být žádost o odklad vykonatelnosti a žaloba na neplatnost podány v rámci jednoho podání.

[...]

Žádost musí obsahovat vylíčení důvodů a skutečností, které podle názoru žadatele odůvodňují nařízení odkladu vykonatelnosti nebo případně předběžných opatření.

[...]

§ 4. Předseda senátu nebo jím jmenovaný soudce pro spornou cizineckou agendu rozhodne o žádosti o odklad vykonatelnosti ve lhůtě třiceti dnů. Byl-li nařízen odklad vykonatelnosti, musí být o žalobě na neplatnost rozhodnuto do čtyř měsíců od vydání soudního rozhodnutí.

Bylo-li vydáno rozhodnutí o vyhoštění či navrácení cizince, které má být bezprostředně vykonáno, může tento cizinec, zejména v případě, že je držen na určeném místě uvedeném v článcích 74/8 a 74/9 nebo je dán k dispozici vládě, pokud ještě nepodal žádost o odklad v řádném řízení, požádat o odklad výkonu tohoto rozhodnutí v mimořádně naléhavém případě ve lhůtě podle čl. 39/57 odst. 1 pododstavec 3.

Je-li návrh podle všeho zjevně opožděný, předseda senátu nebo jím jmenovaný soudce pro spornou cizineckou to konstatuje usnesením a neprodleně předvolá účastníky řízení, aby se dostavili do 24 hodin od obdržení předvolání. Předseda senátu nebo soudce pro spornou cizineckou agendu provede pečlivé a řádné posouzení všech důkazů, které mu byly předloženy, a to zejména důkazů, které mohou nasvědčovat tomu, že existují důvody se domnívat, že žalobci v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí hrozí, že bude vystaven porušení základních lidských práv, od kterých se nelze na základě čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod odchýlit.

Žádost o odklad vykonatelnosti v mimořádně naléhavém případě posoudí předseda senátu nebo soudce pro spornou cizineckou agendu do 48 hodin od jejího doručení. Tato lhůta se však prodlužuje na pět dnů od obdržení této žádosti Radou, pokud je skutečné vyhoštění nebo navrácení cizince stanoveno na datum, které následuje až po osmidenní lhůtě.

Nerozhodne-li předseda senátu nebo soudce pro spornou cizineckou agendu ve stanovené lhůtě, musí o tom uvědomit prvního předsedu nebo předsedu. Ten přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že rozhodnutí bude vydáno buď do 72 hodin od obdržení žádosti, nebo co nejdříve. V obou případech může zejména sám ve věci rozhodnout.

Odchylně od předchozích pododstavců předseda senátu nebo jím určený soudce pro spornou cizineckou agendu rozhodne přednostně o přípustnosti žádosti, případně i bez předvolání účastníků řízení, jsou-li splněny následující podmínky:

1° jde o druhé rozhodnutí o vyhoštění či navrácení, a

2° žádost je zjevně opožděná, a

3° žádost je podána méně než dvanáct hodin před stanoveným termínem výkonu rozhodnutí, a

4° žadatel a případně jeho právní zástupce jsou informováni nejméně 48 hodin před stanoveným termínem výkonu rozhodnutí.

Prohlásí-li žádost za nepřípustnou, rozsudkem končí řízení. Prohlásí-li žádost za přípustnou, řízení pokračuje podle pododstavců 3 až 6.

[...]“

8

Článek 60 zákona ze dne 15. prosince 1980 stanoví:

„§ 1. Státní příslušník třetí země, který si přeje pobývat na území Království jako student, musí podat žádost na diplomatickém nebo konzulárním zastoupení příslušném podle místa svého bydliště v zahraničí.

§ 2. Odchylně od odstavce 1 může státní příslušník třetí země, kterému již byl povolen vstup nebo pobyt na území Království po dobu nepřesahující devadesát dní podle hlavy I kapitoly II nebo kterému již byl povolen vstup nebo pobyt na území Království po dobu delší než devadesát dní v jiném postavení, podat žádost u obecního úřadu v místě svého bydliště na území Království, pokud žádost podá před uplynutím doby platnosti tohoto povolení nebo oprávnění, pod podmínkou, že je již zapsán na vysokoškolské instituci za účelem denního studia.

§ 3. Státní příslušník třetí země musí přiložit k žádosti následující doklady:

1° kopii platného pasu nebo náhradního cestovního dokladu;

2° doklad o zaplacení poplatku, jak je stanoveno v článku 1/1, pokud se na něj tato povinnost vztahuje;

3° potvrzení vydané vysokoškolskou institucí, které prokazuje, že:

Král stanoví podmínky, které musí toto potvrzení splňovat.

4° je-li mladší osmnácti let, doklad o souhlasu jeho rodičů nebo případně osoby vykonávající opatrovnictví;

5° doklad v souladu s článkem 61, že bude mít po dobu svého pobytu dostatečné prostředky, aby se během svého pobytu nestal zátěží pro systém sociálního zabezpečení Království;

6° doklad o tom, že má nebo bude mít zdravotní pojištění, které kryje všechna rizika v Belgii po dobu jeho pobytu;

Pokud byla žádost podána v zahraničí a tento doklad ještě není možné k žádosti přiložit, musí být předložen ve lhůtě stanovené v čl. 61/1/1 § 4;

7° lékařské potvrzení, že netrpí některou z nemocí uvedených v příloze tohoto zákona;

8° je-li starší osmnácti let, výpis z rejstříku trestů nebo rovnocenný doklad vydaný zemí původu nebo zemí jeho posledního pobytu, který není starší šesti měsíců a potvrzuje, že nebyl odsouzen za nepolitické trestné činy nebo delikty.

V případě řádně odůvodněné nemožnosti předložit doklady uvedené v bodech 7° a 8° však může ministr nebo jím pověřená osoba s ohledem na okolnosti cizinci povolit, aby pobýval na území Království za účelem studia.

[...]“

9

Článek 61/1/1 § l tohoto zákona stanoví, že ministr nebo jím pověřená osoba přijme rozhodnutí a oznámí je státnímu příslušníkovi třetí země ve lhůtě 90 dnů ode dne potvrzení přijetí žádosti uvedené v článku 61/1, § l.

10

Článek 61/1/3 uvedeného zákona stanoví případy, kdy ministr nebo jím pověřená osoba žádost zamítne nebo může zamítnout. Žádost musí zamítnout, zejména pokud nejsou splněny podmínky stanovené v článku 60 tohoto zákona nebo pokud je státní příslušník třetí země považován za hrozbu pro veřejný pořádek, národní bezpečnost nebo veřejné zdraví. Kromě toho mohou takovou žádost zamítnout, pokud závažné a objektivní důkazy nebo důvody umožňují konstatovat, že pobyt sleduje jiné účely než studium. Pokud se u státního příslušníka třetí země nejedná o některý z případů uvedených v tomto článku 61/1/3, musí být povolení k pobytu uděleno.

11

Dne 25. února 2021 se předseda AVOCATS.BE a předseda Orde van Vlaamse Balies (Vlámská advokátní komora) obrátili dopisem na státního tajemníka pro azyl a migraci (Belgie), aby jej upozornili na neexistenci účinného opravného prostředku pro státní příslušníky třetích zemí proti rozhodnutím příslušných orgánů o zamítnutí jejich žádostí o vízum za účelem studia.

12

Dne 16. srpna 2021 mu znovu zaslali dopis, v němž vyzvali belgický stát, a v případě potřeby jej formálně upozornili, aby neprodleně předložil Parlamentu návrh zákona, jímž se stanoví opravné prostředky, které musí posoudit v naléhavém řízené Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu, Belgie) ve vztahu k těmto rozhodnutím.

13

Státní tajemník pro azyl a migraci jim odpověděl dopisem ze dne 23. září 2021, který neumožňoval vznesenou otázku vyřešit.

14

Dne 16. června 2022 podali žalobci v původním řízení k Tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu, Belgie), předkládajícímu soudu, žalobu, kterou se domáhali, aby bylo belgickému státu pod hrozbou pokuty uloženo přijmout právní opatření umožňující státním příslušníkům třetích zemí, kteří chtějí studovat v Belgii, podat účinný opravný prostředek proti rozhodnutím o zamítnutí jejich žádostí o vízum podaných za tímto účelem. Předkládající soud uvádí, že kromě uplatnění žalobního důvodu vycházejícího z porušení článku 47 Listiny tito žalobci tvrdí, že neexistence účinného prostředku nápravy zasahuje do práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného v článku 7 Listiny, jakož i do práva na vzdělání, které zaručuje článek 14 Listiny.

15

Uvedení žalobci tvrdí, že zavedení takového prostředku nápravy představuje opatření k nápravě škodlivých následků zaviněné nečinnosti belgického státu.

16

Předkládající soud uvádí, že vzhledem ke specifikům postupu u žádostí o udělení víza za účelem studia obdrží někteří žadatelé rozhodnutí až v době od srpna do října roku, v němž chtějí studovat v Belgii. V případě zamítnutí žádosti se tedy dotyčná osoba může obrátit na Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) až těsně před začátkem dotčeného akademického roku.

17

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že i když lze u uvedeného soudu podat opravný prostředek směřující k odkladu vykonatelnosti nebo zrušení rozhodnutí o zamítnutí, tento soud pouze přezkoumává zákonnost a nemá pravomoc změnit rozhodnutí, takže nemůže nahradit posouzení příslušných orgánů svým posouzením, ani místo nich přijmout nové rozhodnutí. Nicméně v případě zrušení tohoto rozhodnutí jsou tyto orgány vázány překážkou věci pravomocně rozsouzené, která se pojí s výrokem rozsudku uvedeného soudu a důvody, které tvoří jeho nezbytnou oporu.

18

Kromě toho předkládající soud zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) nemá pravomoc nařídit předběžná opatření, zejména s cílem uložit příslušným orgánům, aby přijaly nové rozhodnutí pro účely udělení požadovaného víza za účelem studia, může být v důsledku nevydání rozhodnutí včas nenávratně ohrožen rok studia dotčené osoby.

19

Kromě toho předkládající soud uvádí, že z důvodu rozsudku pléna Conseil du contentieux des étrangers (Rada pro spornou cizineckou agendu) ze dne 24. června 2020 se žádost o odklad v mimořádně naléhavém případě podle článku 39/82 zákona ze dne 15. prosince 1980 může týkat pouze rozhodnutí o vyhoštění nebo navrácení, které má být vykonáno bezprostředně, a rozhodnutí soudů rozhodujících o předběžných opatřeních po vydání tohoto rozsudku nenabízejí uspokojivá řešení, pokud jde o rozhodnutí o zamítnutí žádostí o udělení víza za účelem studia.

20

Státní příslušníci třetích zemí mají v případě, že jejich žádosti o vízum za účelem studia není vyhověno včas, rovněž k dispozici žalobu směřující k uplatnění občanskoprávní odpovědnosti belgického státu, která jim umožňuje získat peněžitou náhradu škody. Ztráta jednoho roku studia je však nevratná a nemůže ji odpovídajícím způsobem napravit existence žaloby na náhradu škody.

21

Vyvstává tedy otázka, zda opravný prostředek, který má podle belgického práva k dispozici státní příslušník třetí země k napadení rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o udělení víza za účelem studia, a tím k možnosti využít případně práv, která mu plynou z čl. 5 odst. 3 směrnice 2016/801, za účelem studia v Belgii, postačuje ke splnění požadavků, které vyplývají z čl. 34 odst. 5 této směrnice ve spojení s články 7, 14 a 47 Listiny, jakož i se zásadou efektivity.

22

Za těchto podmínek se tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„Vyžaduje článek 34 směrnice [2016/801], a to samostatně nebo ve spojení s článkem 7, čl. 14 [odst. 1] a článkem 47 [Listiny] a se zásadou efektivity a s ohledem na cíl sledovaný [touto] směrnicí, kterým je posílení procesních záruk poskytovaných státním příslušníkům třetích zemí a podpora příjezdu zahraničních studentů do Evropské unie:

23

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 34 odst. 5 směrnice 2016/801 ve spojení s článkem 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že pokud jde o žalobu, kterou hodlá státní příslušník třetí země za účelem uplatnění práv, jež mu plynou z čl. 5 odst. 3 této směrnice, napadnout rozhodnutí příslušných orgánů, kterým byla zamítnuta jeho žádost o přijetí na území dotyčného členského státu za účelem studia, vyžaduje:

24

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 5 odst. 3 směrnice 2016/801 má státní příslušník třetí země, který podal žádost o přijetí na území členského státu za účelem studia, nárok na povolení k pobytu na území tohoto členského státu, pokud splňuje obecné podmínky stanovené v článku 7 této směrnice a zvláštní podmínky použitelné v závislosti na druhu podané žádosti, v daném případě podmínky stanovené v článku 11 uvedené směrnice pro žádosti o přijetí za účelem studia.

25

Z toho vyplývá, že podle tohoto čl. 5 odst. 3 jsou členské státy povinny vydat povolení k pobytu za účelem studia žadateli, který splňuje požadavky uvedené v článcích 7 a 11 dané směrnice (rozsudek ze dne 29. července 2024, Perle, C‑14/23, EU:C:2024:647, bod 35 a citovaná judikatura).

26

Podle čl. 34 odst. 5 této směrnice je možné proti jakémukoli rozhodnutí, kterým se žádost o povolení prohlašuje za nepřípustnou nebo se zamítá či kterým se odmítá prodloužení povolení nebo se povolení odnímá, podat opravný prostředek v dotčeném členském státě v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy.

27

Z toho vyplývá, že v případě rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přijetí na území členského státu za účelem studia tento čl. 34 odst. 5 výslovně přiznává státnímu příslušníkovi třetí země, který takovou žádost podal, možnost podat opravný prostředek v souladu s vnitrostátní právní úpravou členského státu, který přijal toto rozhodnutí (rozsudek ze dne 29. července 2024, Perle, C‑14/23, EU:C:2024:647, bod 61 a citovaná judikatura).

28

Je tedy třeba poukázat na to, že unijní normotvůrce, který uvedl, že opravný prostředek se podává v souladu s vnitrostátními právními předpisy dotyčného členského státu, ponechal na členských státech, aby rozhodly o povaze a konkrétním režimu prostředků nápravy, jichž mohou využít žadatelé o vízum za účelem studia, na které se vztahuje směrnice 2016/801 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. března 2021, Konsul Rzeczypospolitej Polskiej w N., C‑949/19, EU:C:2021:186, bod 42).

29

Povaha a konkrétní podmínky přezkumného řízení podle čl. 34 odst. 5 směrnice 2016/801 však musí být stanoveny v souladu s článkem 47 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Perle, C‑14/23, EU:C:2024:647, bod 62 a citovaná judikatura).

30

I když totiž při neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany individuálních práv vyplývajících z unijního právního řádu, jsou členské státy zodpovědné za to, aby v každém případě zajistily dodržování práva na účinnou právní ochranu uvedených práv, jak jej zakotvuje článek 47 Listiny (rozsudek ze dne 14. května 2020, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság, C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU, EU:C:2020:367, bod 142 a citovaná judikatura).

31

Kromě toho je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že právo na účinnou právní ochranu zakotvené v článku 47 Listiny by bylo iluzorní, kdyby právní řád členského státu umožňoval, aby konečné a závazné soudní rozhodnutí zůstalo neúčinné na úkor účastníka řízení. To platí zejména v případě, kdy skutečné využití práv vyplývajících z unijního práva, tak jak jsou uznána soudním rozhodnutím, předpokládá dodržení stanovených lhůt (rozsudek ze dne 29. července 2024, Perle, C‑14/23, EU:C:2024:647, bod 63 a citovaná judikatura).

32

V tomto ohledu si předkládající soud v rámci projednávané věci klade otázku ohledně toho, kdy je účelné vydání požadovaného víza za účelem studia, a tedy i rozhodnutí, kterým se rozhoduje o opravném prostředku podaném proti zamítnutí takového víza, aby měl dotčený státní příslušník třetí země případně možnost využít práv, která mu plynou ze směrnice 2016/801.

33

V této souvislosti, pokud jde zaprvé o zavedení mimořádného opravného prostředku, který musí být posouzen v naléhavém řízení, je třeba poukázat na to, že podle ustálené judikatury unijní právo, včetně ustanovení Listiny, nenutí členské státy k tomu, aby zavedly jiné právní prostředky než ty, které stanoví vnitrostátní právo, ledaže by ze struktury dotčeného vnitrostátního právního řádu vyplývalo, že neexistuje žádný soudní procesní prostředek umožňující, ani incidenčně, zajistit dodržování práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. září 2023, Rajonna prokuratura Loveč, teritorialno otdelenie Lukovit (Osobní prohlídka), C‑209/22, EU:C:2023:634, bod 54 a citovaná judikatura].

34

Článek 34 odst. 5 směrnice 2016/801 ve spojení s článkem 47 Listiny tedy nevyžaduje zavedení mimořádného opravného prostředku, který musí být posouzen v naléhavém řízení.

35

Je však třeba dbát na to, aby podmínky, za nichž je podáván opravný prostředek proti rozhodnutí příslušných orgánů, kterým se zamítá žádost o přijetí na území členského státu za účelem studia, a případně je vykonán rozsudek vydaný na základě tohoto opravného prostředku, byly takové, aby v zásadě umožňovaly přijmout nové rozhodnutí v krátké lhůtě tak, aby státní příslušník třetí země, který jedná s náležitou péčí, mohl využít plné účinnosti práv, která pro něj vyplývají z této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Perle, C‑14/23, EU:C:2024:647, bod 66).

36

Zadruhé, pokud jde o zavedení možnosti soudu projednávajícího věc nařídit příslušným orgánům, aby přijaly nové rozhodnutí pro účely vydání požadovaného povolení k pobytu, a zatřetí, pokud jde o případnou pravomoc takového soudu nahradit posouzení uvedených orgánů svým posouzením nebo přijmout nové rozhodnutí, je třeba uvést, že tyto otázky položené předkládajícím soudem se týkají pravomocí, které mohou soudy rozhodující o žalobách proti zamítnutí žádostí o přijetí vykonávat.

37

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jedná-li se o vnitrostátní správní rozhodnutí, které je třeba vydat urychleně, aby bylo zajištěno skutečné využití práv dotyčné osoby podle unijního práva, v tomto případě práv, která jí plynou ze splnění požadavků stanovených v čl. 5 odst. 3 této směrnice, z potřeby zajistit účinnost opravného prostředku – podaného proti původnímu správnímu rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její žádost – která plyne z článku 47 Listiny, vyplývá, že každý členský stát musí upravit vnitrostátní právo takovým způsobem, aby v případě zrušení tohoto původního rozhodnutí bylo nové rozhodnutí přijato v krátké lhůtě a bylo v souladu s posouzením obsaženým ve zrušujícím rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Perle, C‑14/23, EU:C:2024:647, bod 64 a citovaná judikatura).

38

Ve světle úvah uvedených v bodech29 až 31 tohoto rozsudku tak Soudní dvůr rozhodl, že pokud jde o žádosti o přijetí na území členského státu za účelem studia, skutečnost, že soud, jemuž byla věc předložena, má pravomoc rozhodnout pouze o zrušení rozhodnutí příslušných orgánů, kterým byla tato žádost zamítnuta, v zásadě postačuje ke splnění požadavků čl. 34 odst. 5 uvedené směrnice vykládaného ve světle článku 47 Listiny, a není nutné, aby tento soud mohl nahradit posouzení těchto orgánů svým posouzením nebo přijmout nové rozhodnutí, za podmínky, že jsou uvedené orgány případně vázány posouzením obsaženým v rozsudku, kterým se toto rozhodnutí zrušuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Perle, C‑14/23, EU:C:2024:647, bod 65).

39

Kromě úvah uvedených v bodě 34 tohoto rozsudku je takové posouzení platné rovněž v případě, kdy soud rozhodující o mimořádném opravném prostředku posuzovaném v naléhavém řízení nemá pravomoc nařídit předběžná opatření, zejména s cílem uložit příslušným orgánům, aby přijaly nové rozhodnutí pro účely vydání požadovaného povolení k pobytu za účelem studia.

40

Nicméně jak bylo připomenuto v bodě 35 tohoto rozsudku, Soudní dvůr upřesnil, že v případě, kdy soud projednávající věc má jedině pravomoc rozhodnutí zrušit, je třeba dbát na to, aby podmínky, za nichž je opravný prostředek podáván a případný rozsudek vydaný na jeho základě vykonán, byly takové, aby v zásadě umožňovaly přijmout nové rozhodnutí v krátké lhůtě tak, aby státní příslušník třetí země, který jedná s náležitou péčí, mohl využít plné účinnosti práv, která pro něj vyplývají ze směrnice 2016/801.

41

Z předkládacího rozhodnutí však vyplývá, že někteří státní příslušníci třetích zemí obdrží rozhodnutí o své žádosti o přijetí na belgické území za účelem studia až krátce před začátkem akademického roku, ve kterém chtějí absolvovat v Belgii. Je tedy třeba konstatovat, že možnost příslušných orgánů přijmout po zrušení tohoto původního rozhodnutí v krátké lhůtě nové rozhodnutí tak, aby státní příslušník třetí země, který jedná s náležitou péčí, mohl využít plné účinnosti práv, která pro něj vyplývají ze směrnice 2016/801, závisí rovněž na podmínkách přijetí uvedeného původního rozhodnutí.

42

Podle čl. 34 odst. 1 této směrnice musí příslušné orgány dotyčného členského státu přijmout rozhodnutí o žádosti o přijetí na území tohoto členského státu za účelem studia co nejdříve, nejpozději však do 90 dnů ode dne podání úplné žádosti. Kromě toho podle odstavce 3 tohoto článku 34 platí, že pokud informace nebo dokumenty dodané jako podklad žádosti nejsou úplné, příslušné orgány v přiměřené lhůtě informují žadatele o požadovaných dodatečných informacích a stanoví přiměřenou lhůtu pro jejich poskytnutí, což vede k zastavení běhu lhůty uvedené v odstavci 1 článku 34 do doby, než příslušné orgány obdrží dodatečné informace.

43

Jak bylo připomenuto v bodech24 a 25 tohoto rozsudku, aby si mohl dotyčný státní příslušník třetí země nárokovat práva vyplývající z čl. 5 odst. 3 této směrnice, v tomto případě povolení k pobytu na území členského státu za účelem studia, musí splňovat obecné podmínky stanovené v článku 7 směrnice 2016/801 a zvláštní podmínky vztahující se na studenty, stanovené v článku 11 této směrnice pro žádosti o přijetí za účelem studia, přičemž posledně uvedené podmínky zahrnují mimo jiné to, že tento státní příslušník byl přijat ke studiu ve vysokoškolské instituci.

44

V této souvislosti přijetí rozhodnutí o žádostech o přijetí na území členského státu za účelem studia příslušnými orgány ve lhůtě stanovené v čl. 34 odst. 1 směrnice 2016/801 v zásadě umožňuje zaručit účinnost práv, která těmto státním příslušníkům vyplývají z této směrnice, pokud průběh řízení o posouzení žádostí o přijetí na území členského státu za účelem studia příslušnými orgány nezbavuje v praxi systematicky státní příslušníky třetích zemí, jejichž žádost byla zamítnuta, možnosti využít případně plné účinnosti těchto práv z důvodu data přijetí rozhodnutí o uvedených žádostech a s ohledem na nevyhnutelné lhůty případného řízení o opravném prostředku proti těmto rozhodnutím.

45

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že čl. 34 odst. 5 směrnice 2016/801 ve spojení s článkem 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že nevyžaduje, pokud jde o žalobu, kterou hodlá státní příslušník třetí země za účelem uplatnění práv, jež mu plynou z čl. 5 odst. 3 této směrnice, napadnout rozhodnutí příslušných orgánů, kterým byla zamítnuta jeho žádost o přijetí na území dotyčného členského státu za účelem studia:

46

Podmínky, za nichž je podáván opravný prostředek proti rozhodnutí příslušných orgánů, kterým se zamítá žádost o přijetí na území členského státu za účelem studia, a případně je vykonán rozsudek vydaný na základě tohoto opravného prostředku, však musí umožňovat přijetí nového rozhodnutí v souladu s posouzením obsaženým ve zrušujícím rozsudku v krátké lhůtě tak, aby státní příslušník třetí země, který jedná s náležitou péčí, mohl využít plné účinnosti práv, která pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

47

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 34 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie,

musí být vykládán v tom smyslu, že

nevyžaduje, pokud jde o žalobu, kterou hodlá státní příslušník třetí země za účelem uplatnění práv, jež mu plynou z čl. 5 odst. 3 této směrnice, napadnout rozhodnutí příslušných orgánů, kterým byla zamítnuta jeho žádost o přijetí na území dotyčného členského státu za účelem studia:

Podmínky, za nichž je podáván opravný prostředek proti rozhodnutí příslušných orgánů, kterým se zamítá žádost o přijetí na území členského státu za účelem studia, a případně je vykonán rozsudek vydaný na základě tohoto opravného prostředku, však musí umožňovat přijetí nového rozhodnutí v souladu s posouzením obsaženým ve zrušujícím rozsudku v krátké lhůtě tak, aby státní příslušník třetí země, který jedná s náležitou péčí, mohl využít plné účinnosti práv, která pro něj vyplývají z uvedené směrnice.