–

za Asociaţia Crescătorilor de Vaci „Bălţată Românească“ Tip Simmental: N.-G. Comşa-Fulga, avocată,

–

za Genetica din Transilvania Cooperativă Agricolă: A.-A. Arseni, D. Dobrev a L. Dobrinescu, avocaţi,

–

za rumunskou vládu: E. Gane a L. Ghiţă, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: L. Radu Bouyon, B. Rechena a F. Thiran, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 3 písm. b), článků 8, 10 a 13 a přílohy I části 1 oddílu A bodu 4 a přílohy I části 1 oddílu B bodu 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1012 ze dne 8. června 2016 o zootechnických a genealogických podmínkách pro plemenitbu čistokrevných plemenných zvířat, hybridních plemenných prasat a jejich zárodečných produktů v Unii, pro obchod s nimi a pro jejich vstup do Unie, o změně nařízení (EU) č. 652/2014 a směrnic Rady 89/608/EHS a 90/425/EHS a o zrušení některých aktů v oblasti plemenitby zvířat („nařízení o plemenných zvířatech“) (Úř. věst. 2016, L 171, s. 66), vykládaných ve světle bodů 21 a 24 jeho odůvodnění.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Asociaţia Crescătorilor de Vaci „Bălţată Românească“ Tip Simmental, sdružením chovatelů skotu „Bălțată Românească“ simentálského typu (dále jen „sdružení BR“) na straně jedné a Agenția Națională pentru Zootehnie „Prof. dr. G. K. Constantinescu“ (státní agentura pro zootechniku „Prof. dr. G. K. Constantinescu“, Rumunsko) (dále jen „agentura pro zootechniku“) a Genetica din Transilvania Cooperativă Agricolă, zemědělské družstvo „Transylvánská genetika“ (dále jen „GT“) ve věci uznání posledně uvedeného družstva jako plemenářského spolku za účelem provádění šlechtitelského programu pro plemeno skotu „Bălțată Românească“.

3

V bodech 1, 20, 21, 24, 31, 32 a 34 odůvodnění nařízení 2016/1012 se uvádí:

[…]

[…]

[…]

[…]

4

V článku 1 tohoto nařízení, nadepsaném „Předmět a oblast působnosti“, je v odst. 1 písm. b) stanoveno:

„Toto nařízení stanoví:

[…]

5

V článku 2 uvedeného nařízení, nadepsaném „Definice“, je v bodech 5, 8, 9, 12 a 26 stanoveno:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

6

V kapitole II téhož nařízení, nadepsané „Uznávání plemenářských spolků a chovatelských podniků v členských státech a schvalování šlechtitelských programů“, jsou uvedeny články 4 až 12.

7

Článek 4 nařízení 2016/1012, nadepsaný „Uznávání plemenářských spolků a chovatelských podniků“, zní takto:

„1.   Pokud jde o čistokrevná plemenná zvířata, mohou chovatelská sdružení, plemenářské organizace nebo veřejné subjekty podat příslušným orgánům žádost o uznání jako plemenářský spolek.

[…]

3.   Příslušné orgány žádosti uvedené v odstavci 1 posoudí. Uznají jako plemenářský spolek každého žadatele uvedeného v odst. 1 prvním pododstavci a jako chovatelský podnik jakéhokoli žadatele uvedeného v odst. 1druhém pododstavci, pokud splňuje tyto požadavky:

8

V článku 8 tohoto nařízení, nadepsaném „Schvalování šlechtitelských programů prováděných plemenářskými spolky a chovatelskými podniky“, je stanoveno:

„1.   Plemenářský spolek nebo chovatelský podnik předloží žádost o schválení svého šlechtitelského programu příslušnému orgánu, který uznal plemenářský spolek nebo chovatelský podnik v souladu s čl. 4 odst. 3.

[…]

3.   Příslušný orgán uvedený v odstavci 1 posoudí tyto šlechtitelské programy a schválí je, pokud:

[…]

5.   Pokud po dobu nejméně 24 měsíců nejsou žádní chovatelé, kteří mají svá plemenná zvířata chována na hospodářstvích v určité části zeměpisného území, na které se vztahuje šlechtitelský program schválený v souladu s odstavcem 3, může příslušný orgán uvedený v odstavci 1 požadovat, aby dotčený plemenářský spolek nebo chovatelský podnik upravil zeměpisné území svého šlechtitelského programu tak, aby nezahrnovalo danou část zeměpisného území.“

9

V článku 10 uvedeného nařízení, nadepsaném „Odchylky od čl. 8 odst. 3 týkající se schvalování šlechtitelských programů“, je stanoveno:

„1.   Odchylně od čl. 8 odst. 3 může příslušný orgán, který uznal plemenářský spolek nebo chovatelský podnik v souladu s čl. 4 odst. 3 zamítnout schválení šlechtitelského programu plemenářského spolku, který splňuje požadavky stanovené v části 2 přílohy I […] na základě toho, že šlechtitelský program by ohrozil šlechtitelský program, který pro totéž plemeno provádí jiný plemenářský spolek a který již byl v uvedeném členském státě schválen a týká se přinejmenším jednoho z následujících písmen:

2.   Pro účely odstavce 1 vezme příslušný orgán náležitě v úvahu tato kritéria:

10

V článku 13 téhož nařízení, nadepsaném „Práva chovatelů zapojených do šlechtitelských programů schválených podle čl. 8 odst. 3 […]“, je stanoveno:

„1.   Chovatelé jsou oprávnění zapojit se do šlechtitelského programu schváleného podle čl. 8 odst. 3 […], pokud:

2.   Chovatelé zapojení do šlechtitelského programu schváleného podle čl. 8 odst. 3 […], mají právo:

[…]

3.   Pokud pravidla plemenářského spolku nebo chovatelského podniku stanoví členství, mají chovatelé uvedení v odstavci 1 kromě práv stanovených v odstavcích 1 a 2 rovněž právo:

11

V článku 18 odst. 2 nařízení 2016/1012 je stanoveno:

„Plemenářské spolky nesmějí zamítnout zápis čistokrevného plemenného zvířete do hlavního oddílu svých plemenných knih z důvodu, že je již zapsáno v hlavním oddíle plemenné knihy téhož plemene […]“

12

Příloha I tohoto nařízení, nadepsaná „Uznávání plemenářských spolků a chovatelských podniků a schvalování šlechtitelských programů uvedených v kapitole II“, je tvořena třemi částmi.

13

V části I této přílohy, nadepsané „Požadavky týkající se uznávání plemenářských spolků a chovatelských podniků uvedených v čl. 4 odst. 3 písm. b)“, je stanoveno:

14

V části 2 uvedené přílohy, nadepsané „Požadavky týkající se schvalování šlechtitelských programů prováděných plemenářskými spolky a chovatelskými podniky uvedených v čl. 8 odst. 3 […]“, je stanoveno:

„1.   Šlechtitelský program podle čl. 8 odst. 3 […] obsahuje:

[…]

2.   Šlechtitelský program musí pokrývat dostatečně velkou populaci plemenných zvířat a dostatečný počet chovatelů na zeměpisném území, kde je prováděn nebo kde je jeho provádění plánováno.“

15

V Legea zootehniei nr.°32/2019 (zákon o zootechnice č. 32/2019) ze dne 16. ledna 2019 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 53 ze dne 21. ledna 2019), ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení, je v jeho článku 7 stanoveno:

„Plemenářské spolky/chovatelské podniky a sdružení/organizace chovatelů jsou uznávány ministerstvem zemědělství a rozvoje venkova prostřednictvím příslušného státního zootechnického orgánu jako partneři při tvorbě politik, strategií, programů chovu a politiky v oblasti produktů.“

16

V článku 21 tohoto zákona je stanoveno:

„Organizace a provádění selekce a plemenitby zvířat se provádí v souladu s unijními a vnitrostátními právními předpisy.“

17

V článku 24 uvedeného zákona je stanoveno:

„1.   Příslušný státní zootechnický orgán v souladu s unijními právními předpisy uznává plemenářské spolky a chovatelské podniky a schvaluje šlechtitelské programy.

2.   Příslušný státní zootechnický orgán hodnotí a schvaluje šlechtitelské programy, které předložil plemenářský spolek nebo chovatelský podnik pouze tehdy, pokud:

3.   Příslušný státní zootechnický orgán, který uznal plemenářský spolek, může zamítnout schválení šlechtitelského programu z toho důvodu, že by takový šlechtitelský program ohrozil šlechtitelský program prováděný jiným plemenářským spolkem pro stejné plemeno, který již byl schválen, a týká se přinejmenším jednoho z následujících písmen:

4.   Pro účely odstavce 3 vezme příslušný státní zootechnický orgán náležitě v úvahu tato kritéria:

18

V Hotărârea Guvernului nr. 1188/2014 privind organizarea și funcționarea Agenției Naționale pentru Zootehnie „Prof. Dr. G. K. Constantinescu“ [rozhodnutí vlády č. 1188/2014 o organizaci a fungování státní agentury pro zootechniku „Prof. dr. G. K. Constantinescu“] ze dne 29. prosince 2014 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 21 ze dne 12. ledna 2015), ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení, bylo v čl. 1 odst. 1 stanoveno:

„[Agentura pro zootechniku], zřízená podle článku 8 [Legea nr.°139/2014 privind unele măsuri pentru reorganizarea Ministerului Agriculturii și Dezvoltării Rurale, precum și a unor structuri aflate în subordinea acestuia (zákon č. 139/2014 o určitých reorganizačních opatřeních u ministerstva zemědělství a některých jemu podřízených orgánů) ze dne 15. října 2014 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 758 ze dne 20. října 2014)] v platném znění je specializovaným orgánem ústřední veřejné správy s právní subjektivitou, který je v plném rozsahu financován se státního rozpočtu a podléhá ministerstvu zemědělství a rozvoje venkova.“

19

V článku 5 tohoto rozhodnutí vlády bylo v písmenech a) a i) stanoveno:

„V souladu se svou působností [agentura pro zootechniku] za podmínek stanovených zákonem:

[…]

20

Rozhodnutím ze dne 24. listopadu 2020 agentura pro zootechniku uznala GT jako plemenářský spolek podle čl. 4 odst. 3 nařízení 2016/1012 za účelem provádění šlechtitelského programu s čistokrevnými plemennými zvířaty skotu „Bălțată Românească“ (dále jen „šlechtitelský program GT“). Tento program uvedená agentura schválila rozhodnutím ze dne 2. prosince 2020 (dále společně s rozhodnutím ze dne 24. listopadu 2020 jako „dotčená rozhodnutí“).

21

Sdružení BR jako plemenářský spolek uznaný agenturou pro zootechniku, jehož šlechtitelský program pro stejné plemeno skotu „Bălțată Românească“, který byl schválen v roce 2011, stále probíhal, podalo proti dotčeným rozhodnutím žalobu ke Curtea de Apel Braşov (odvolací soud v Brašově, Rumunsko), který je předkládajícím soudem.

22

Uvedené sdružení na podporu žaloby v podstatě tvrdí, že šlechtitelským programem GT, který se vztahuje na stejné plemeno plemenných zvířat, stejné zeměpisné území, totiž území Rumunska, a sleduje tentýž účel, kterým je zkvalitnění dotčeného plemene, jako šlechtitelský program žalobce, mohl být ohrožen šlechtitelský program žalobce, neboť v důsledku schválení šlechtitelského programu GT údajně vystoupil ze šlechtitelského programu sdružení žalobce značný počet chovatelů a žalobci vznikla citelná finanční újma.

23

Předkládající soud nejprve uvádí, že v projednávaném případě by podle závěru znaleckého posudku vydaného interním útvarem agentury pro zootechniku „šlechtitelský program [GT] ohrozil šlechtitelský program [sdružení BR], a to z důvodu roztříštěnosti populace, na kterou se šlechtění vztahuje, neboť čím je tato populace menší, tím více v ní dochází k příbuzenské plemenitbě, a kvůli tomu se zpomaluje genetický pokrok; tyto dva programy nejsou totožné, jsou z velké části prováděny ve stejném zeměpisném území Rumunska a částečně se překrývají, nicméně existence jediného šlechtitelského programu pro stejné plemeno je účinnější než koexistence několika programů tohoto typu“.

24

Předkládající soud rovněž uvádí, že sdružení BR podalo k senátu pro správní a finanční spory předkládajícího soudu návrh na odklad vykonatelnosti dotčených rozhodnutí, jenž byl rozhodnutím ze dne 4. června 2021 zamítnut, neboť na rozdíl od toho, co tvrdilo uvedené sdružení, zaprvé postupy uznávání plemenářského spolku neprobíhají souběžně s postupem schvalování jeho šlechtitelského programu či programů, jelikož druhý z uvedených postupů je podle čl. 8 odst. 1 nařízení 2016/201 zahájen až po dokončení prvního z nich, a zadruhé šlechtitelský program GT údajně řádně splnil požadavek, který je stanoven v bodě 4 oddílu A části 1 přílohy I uvedeného nařízení a týká se existence dostatečně velké populace plemenných zvířat v zeměpisném území, kde je tento program prováděn, což je v projednávané věci je prokázáno skutečností, že GT zaslala agentuře pro zootechniku seznam zvířat, jejichž chovatelé požádali o účast v jejím šlechtitelském programu. Z předkládacího rozhodnutí rovněž vyplývá, že kasační opravný prostředek podaný uvedeným sdružením proti posledně uvedenému rozhodnutí k Înalta Curte de Casație şi Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr, Rumunsko) byl uvedeným soudem zamítnut rozsudkem ze dne 5. dubna 2022.

25

Předkládající soud nicméně zdůrazňuje, že v obdobné věci, jako je věc dotčená v původním řízení, zaujal senát tohoto soudu pro správní a finanční spory opačný přístup, když vyhověl návrhům, v nichž totéž sdružení napadlo uznání jiného sdružení chovatelů skotu jako plemenářského spolku, jakož i schválení jeho šlechtitelského programu. V současné době je v uvedené věci vedeno řízení o kasačním opravném prostředku před Înalta Curte de Casație şi Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr).

26

S ohledem na výše uvedené se předkládající soud předně táže na podmínky, kterými se řídí uznávání plemenářských spolků. Klade si zejména otázku, zda ustanovení čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení 2016/1012 ve spojení s bodem 21 odůvodnění a přílohou I částí 1 oddílem A bodem 4 tohoto nařízení musí být vykládána v tom smyslu, že určitý subjekt může být uznán jako plemenářský spolek, pokud je v okamžiku podání žádosti o uznání pouze navrhován záměr účasti v jeho šlechtitelském programu prostřednictvím podepsaných žádostí či závazků chovatelů, kteří jsou již zapojeni do jiného schváleného šlechtitelského programu prováděného jiným plemenářským spolkem, nebo v tom smyslu, že uznání lze získat pouze tehdy, pokud jsou tito chovatelé k okamžiku podání žádosti o uznání již součástí „portfolia“ žádajícího subjektu.

27

Předkládající soud se dále táže na podmínky, jimiž se řídí schvalování šlechtitelských programů. V tomto ohledu se předkládající soud, který odkazuje na ustanovení článku 13 nařízení 2016/1012 ve spojení s bodem 24 odůvodnění a částí 1 oddílem B bodem 2 písm. a) přílohy I uvedeného nařízení, v první řadě táže, zda si chovatelé čistokrevných zvířat mohou svobodně vybrat, že opustí již schválený šlechtitelský program, aby se zapojili do jiného šlechtitelského programu, který je ve fázi schvalování. V případě, že by tato možnost existovala, bylo by třeba určit, do jaké míry by mohla být případně omezena nezbytnou podmínkou, stanovenou v čl. 10 odst. 1 nařízení č. 2016/1012 ve spojení s bodem 21 odůvodnění tohoto nařízení, podle níž nesmí být ohrožen již prováděný šlechtitelský program.

28

Předkládající soud se ve druhé řadě táže na výklad výrazu „může […] zamítnout“, který je použit v čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení. Předkládající soud se konkrétně táže, zda tento výraz může být chápán tak, že příslušný vnitrostátní orgán má určitý prostor pro uvážení pro účely schválení šlechtitelských programů, či zda je tento orgán povinen zamítnout schválení nového šlechtitelského programu, může-li uvedený program ohrozit již existující program.

29

Ve třetí řadě se předkládající soud táže na možnost koexistence několika šlechtitelských programů pro totéž plemeno plemenných zvířat a pro totéž zeměpisné území, které sledují podobné cíle spočívající ve zkvalitnění dotčeného plemene.

30

Za těchto podmínek se Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

31

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení 2016/1012 ve spojení s přílohou I částí 1 tohoto nařízení a ve světle bodu 24 jeho odůvodnění vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byl jako plemenářský spolek uznán žadatel, který se k tomu, aby prokázal, že má dostatečně velkou populaci plemenných zvířat a dostatečný počet chovatelů, dovolává závazků účasti podepsaných chovateli, kteří jsou již zařazeni do šlechtitelského programu jiného uznaného plemenářského spolku.

32

Rumunská vláda tvrdí, že první otázka je nepřípustná, neboť odpověď na tuto otázku není nezbytná pro vyřešení sporu v původním řízení. Podle uvedené vlády má předkládající soud pouze ověřit skutkový stav a mimoto má relevantní informace k tomu, aby posoudil, zda byly dodrženy požadavky, jež jsou stanoveny v nařízení 2016/1012 a týkají se počtu chovatelů a zvířat, jenž je požadován pro uznání plemenářského spolku. Podle uvedené vlády je ostatně tato otázka ve vztahu ke třetí a čtvrté předběžné otázce nadbytečná.

33

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu nebo platnosti normy unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek ze dne 18. dubna 2024, Girelli Alcool, C‑509/22, EU:C:2024:341, bod 32 a citovaná judikatura).

34

Z toho vyplývá, že k otázkám týkajícím se unijního práva se váže domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad nebo posouzení platnosti normy unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jedná-li se o hypotetický problém nebo také nedisponuje-li Soudní dvůr skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 18. dubna 2024, Girelli Alcool, C‑509/22, EU:C:2024:341, bod 33 a citovaná judikatura).

35

V projednávané věci je třeba konstatovat, že první otázka se týká výkladu nařízení 2016/1012 a jejím cílem je vyjasnit důkazní požadavky požadované pro účely uznání žadatele jako plemenářského spolku.

36

V tomto ohledu má žádaný výklad unijního práva podle všeho vztah k předmětu sporu v původním řízení, který se týká uznání GT jako plemenářského spolku podle tohoto nařízení. Položená otázka se konkrétně týká vyjasnění požadavků stanovených v uvedeném nařízení. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru mimoto nijak nevyplývá, že by se jednalo o hypotetický problém. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce také obsahuje skutkové a právní poznatky nezbytné k tomu, aby Soudní dvůr mohl na položenou otázku odpovědět. V neposlední řadě okolnost, že tato otázka je nadbytečná s ohledem na ostatní otázky položené v téže žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, nemá vliv na její přípustnost. Za těchto podmínek nelze vyvrátit domněnku relevance připomenutou v bodě 34 tohoto rozsudku.

37

Z toho plyne, že první otázka je přípustná.

38

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury vyžaduje výklad ustanovení unijního práva, aby bylo zohledněno nejen znění takového ustanovení, ale i kontext, do něhož zapadá, jakož i cíle a účel, které sleduje akt, jehož je součástí. Historie vzniku ustanovení unijního práva může rovněž poskytnout informace relevantní pro jeho výklad (rozsudek ze dne 11. ledna 2024, Inditex, C‑361/22, EU:C:2024:17, bod 43 a citovaná judikatura).

39

Podle čl. 4 odst. 3 druhé věty nařízení 2016/1012 uznají příslušné orgány jako plemenářský spolek každého žadatele, pokud splňuje požadavky uvedené v písmenech a) až d) tohoto odstavce.

40

V článku 4 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení je stanoveno, že v žádosti o uznání musí být prokázáno, že žadatel splňuje požadavky stanovené v části 1 přílohy I uvedeného nařízení v souvislosti se šlechtitelskými programy, u nichž hodlá požádat o schválení.

41

V souladu s přílohou I částí 1 oddílem A bodem 4 uvedeného nařízení musí mít žadatel v zeměpisných územích, kde mají být jednotlivé šlechtitelské programy prováděny, dostatečně velkou populaci plemenných zvířat. Mimoto, podle přílohy I části 1 oddílu B bodu 1 písm. a) nařízení 2016/1012 musí žadatel disponovat dostatečným počtem chovatelů podílejících se na každém z jeho šlechtitelských programů. V této souvislosti je třeba připomenout, že vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, zda jsou tyto požadavky v každém jednotlivém případě splněny, či nikoli.

42

Znění čl. 4 odst. 3 nařízení 2016/1012 tedy nebrání tomu, aby důkaz o tom, že žadatel má k dispozici dostatečně velkou populaci plemenných zvířat a dostatečný počet chovatelů, vycházel ze závazků účasti podepsaných chovateli, kteří jsou již zařazeni do šlechtitelského programu jiného uznaného plemenářského spolku, a kteří se tudíž formálně nepřipojili k žádajícímu spolku jako jeho členové.

43

Pokud jde o kontext tohoto ustanovení, je třeba uvést, že podle bodu 24 odůvodnění nařízení 2016/1012 by žadatelé měli být uznáváni jako plemenářský spolek, „pouze pokud se jejich šlechtitelských programů účastní chovatelé“. Z článku 8 odst. 5 uvedeného nařízení ovšem vyplývá, že šlechtitelský program uznaný příslušným vnitrostátním orgánem lze provádět přinejmenším 24 měsíců, aniž by se ho účastnilo jakékoli zvíře.

44

Mimoto z bodu 34 odůvodnění, čl. 13 odst. 3 a přílohy I části 1 oddílu B bodu 1 písm. b) podbodu iv) uvedeného nařízení rovněž vyplývá, že zapojení chovatelů nemusí nutně vyžadovat, aby přistoupili do plemenářského spolku jakožto jeho členové, takže formální příslušnost k takovému spolku nemůže být rozhodující pro účely posouzení, zda takový spolek splňuje podmínky pro uznání stanovené uvedeným nařízením.

45

V neposlední řadě je třeba rovněž konstatovat, že z bodu 32 odůvodnění nařízení 2016/1012 vyplývá, že uznání plemenářského spolku by mělo být odděleno od schvalování jeho šlechtitelských programů.

46

Co se cílů sledovaných nařízením 2016/1012 týče, je třeba uvést, že ve světle bodu 1 jeho odůvodnění má uvedené nařízení za cíl podporovat zejména u skotu plemenitbu využíváním čistokrevných plemenných zvířat. Mimoto v první a druhé větě bodu 21 odůvodnění tohoto nařízení je uvedeno, že právo plemenářského spolku nebo chovatelského podniku, který splňuje stanovená kritéria, na uznání by mělo být základní zásadou práva Unie týkajícího se plemenných zvířat a vnitřního trhu. Ochrana hospodářské činnosti stávajícího uznaného plemenářského spolku by nadále již neměla opravňovat k tomu, aby příslušný orgán odmítl uznat další plemenářský spolek pro totéž plemeno, nebo k porušování zásad, kterými se řídí vnitřní trh. Z bodu 31 odůvodnění uvedeného nařízení rovněž vyplývá, že jeho cílem je zajistit svobodu podnikání a odstranění překážek volného pohybu plemenných zvířat a jejich zárodečných produktů.

47

Naplnění cílů spočívajících v podpoře chovu a rozvoji uvádění skotu na trh v rámci obchodu uvnitř Společenství tak předpokládá, že v různých členských státech bude existovat dostatečný počet plemenářských spolků. V tomto kontextu je nařízení 2016/1012 nakloněno uznávání nových plemenářských spolků (obdobně viz rozsudek ze dne 11. listopadu 2004, Zuchtverband für Ponys, C‑216/02, EU:C:2004:703, body 32 a 33).

48

Pokud by tedy žádost o uznání mohla být zamítnuta pouze z toho důvodu, že je založena na závazcích zapojení se podepsaných chovateli, kteří jsou již zařazeni do šlechtitelského programu jiného uznaného plemenářského spolku, mohlo by být ohroženo dosažení cílů uvedených v bodech 1, 21 a 31 odůvodnění nařízení 2016/1012.

49

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět, že čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení 2016/1012 ve spojení s přílohou I částí 1 tohoto nařízení a ve světle bodu 24 jeho odůvodnění musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl jako plemenářský spolek uznán žadatel, který se k tomu, aby prokázal, že má dostatečně velkou populaci plemenných zvířat a dostatečný počet chovatelů, dovolává závazků k účasti podepsaných chovateli, kteří jsou již zařazeni do šlechtitelského programu jiného uznaného plemenářského spolku.

50

Podstatou druhé až čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být článek 10 nařízení 2016/1012 ve spojení s článkem 13 a přílohou I částí 1 oddílem B bodem 2 písm. a) tohoto nařízení, jakož i ve světle bodů 21 a 24 odůvodnění uvedeného nařízení vykládán v tom smyslu, že je-li v členském státě prováděn šlechtitelský program, jehož hlavním cílem je zkvalitnění daného plemene zvířat, může příslušný orgán tohoto členského státu schválit nový šlechtitelský program, jenž byl předložen jiným plemenářským spolkem, vztahuje se na totéž plemeno zvířat, týká se téhož zeměpisného území a v jehož rámci byla vybrána plemenná zvířata z reprodukční populace již probíhajícího šlechtitelského programu, a že pokud toto schválení může ohrozit jeden nebo více prvků uvedených v čl. 10 odst. 1 písm. a) až c) nařízení 2016/1012, má tento orgán nikoli možnost, nýbrž povinnost schválení nového šlechtitelského programu zamítnout.

51

Rumunská vláda tvrdí, že druhá otázka je nepřípustná, neboť odpověď na ni není nezbytná pro účely vyřešení sporu v původním řízení a tato otázka je navíc nadbytečná ve vztahu ke třetí a čtvrté otázce.

52

Ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v bodě 36 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že nelze vyvrátit domněnku relevance druhé otázky. Tato otázka je tedy přípustná.

53

Zaprvé je třeba uvést, že ač podle čl. 8 odst. 3 nařízení 2016/1012 příslušný orgán schválí šlechtitelské programy, které mu byly předloženy, pokud jsou splněny podmínky uvedené v písmenech a) až c) tohoto odstavce, v článku 10 tohoto nařízení je v tomto ohledu stanovena odchylka, neboť v odstavci 1 uvedeného článku se stanoví, že příslušný orgán, který uznal plemenářský spolek, může zamítnout schválení šlechtitelského programu tohoto plemenářského spolku na základě toho, že by tento program ohrozil šlechtitelský program, který pro totéž plemeno provádí jiný plemenářský spolek a který již byl v uvedeném členském státě schválen a týká se přinejmenším jednoho z písmen a) až c) uvedených v čl. 10 odst. 1.

54

V článku 10 odst. 2 nařízení 2016/1012 je uveden výčet kritérií, která musí vzít tento orgán v úvahu při posuzování existence takového rizika, mezi něž patří kritéria týkající se počtu šlechtitelských programů, které již byly schváleny pro totéž plemeno v dotčeném členském státě, či velikosti chovných populací, na které se tyto šlechtitelské programy vztahují.

55

Zadruhé je nicméně třeba konstatovat, že v bodě 21 odůvodnění nařízení 2016/1012 je výslovně uvedena možnost schválení „dalšího šlechtitelského programu“, který se provádí u téhož plemene zvířat, týká se téhož zeměpisného území a sleduje tentýž cíl, jako již existující šlechtitelský program. Z téhož bodu odůvodnění rovněž vyplývá, že unijní normotvůrce měl v úmyslu umožnit, aby takový dodatečný program mohl být navržen s chovnými zvířaty, „která lze získat z chovné populace plemenářského spolku, který již provádí šlechtitelský program u stejného plemene“.

56

V této souvislosti je v čl. 18 odst. 2 uvedeného nařízení stanoveno, že „[p]lemenářské spolky nesmějí zamítnout zápis čistokrevného plemenného zvířete do hlavního oddílu svých plemenných knih z důvodu, že je již zapsáno v hlavním oddíle plemenné knihy téhož plemene“.

57

Mimoto z čl. 13 odst. 1 téhož nařízení jednoznačně vyplývá, že chovatelé mají právo zapojit se do schváleného šlechtitelského programu, pokud splňují podmínky stanovené v písmenech a) a b) tohoto odstavce.

58

Zatřetí je třeba připomenout, že čl. 10 odst. 1 nařízení 2016/1012 představuje výjimku z obecného pravidla uvedeného v čl. 8 odst. 3 tohoto nařízení, podle kterého příslušný orgán schválí šlechtitelské programy, které mu jsou předloženy, pokud splňují podmínky uvedené v písmenech a) až c) posledně uvedeného ustanovení. Podle ustálené judikatury Soudního dvora přitom platí, že výjimky je nutno vykládat restriktivně, aby obecná pravidla nebyla zbavena svého smyslu [rozsudek ze dne 28. října 2022, Generalstaatsanwaltschaft München (Vydávání a ne bis in idem), C‑435/22 PPU, EU:C:2022:852, bod 120 a citovaná judikatura].

59

Kromě toho je v čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení použit výraz „může […] zamítnout“. Podle bodu 21 odůvodnění téhož nařízení je ostatně zamítnutí schválení nového šlechtitelského programu považováno za mezní opatření, neboť je v něm uvedeno, že příslušný orgán členského státu by měl mít „v určitých konkrétních případech možnost jak zamítnout, tak schválit další šlechtitelský program.“

60

Z toho vyplývá, že nařízení 2016/1012 přiznává příslušným orgánům členských států prostor pro uvážení, který jim umožňuje zamítnout schválení nového šlechtitelského programu, a to i v případě, že splňuje podmínky stanovené v příloze I tohoto nařízení, kdyby takový program mohl ohrozit již existující šlechtitelský program, a pokud se takový program týká jednoho či několika z prvků, jejichž taxativní výčet je uveden v čl. 10 odst. 1 písm. a) až c), což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. S výjimkou těchto okolností jsou příslušné orgány povinny podle čl. 8 odst. 3 nařízení 2016/1012 schválit šlechtitelské programy, které jim byly předloženy, pokud splňují podmínky uvedené v čl. 8 odst. 3 písm. a) až c).

61

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou až čtvrtou otázku odpovědět, že článek 10 nařízení 2016/1012 ve spojení s článkem 13 a přílohou I částí 1 oddílem B bodem 2 písm. a) tohoto nařízení, jakož i ve světle bodů 21 a 24 jeho odůvodnění musí být vykládán v tom smyslu, že je-li v členském státě prováděn šlechtitelský program, jehož hlavním cílem je zkvalitnění daného plemene zvířat, může příslušný orgán tohoto členského státu schválit nový šlechtitelský program, jenž byl předložen jiným plemenářským spolkem, vztahuje se na totéž plemeno zvířat, týká se téhož zeměpisného území a v jehož rámci byla vybrána plemenná zvířata z reprodukční populace již probíhajícího šlechtitelského programu, a že pokud toto schválení může ohrozit jeden nebo více prvků uvedených v čl. 10 odst. 1 písm. a) až c) nařízení 2016/1012, má tento orgán možnost schválení nového šlechtitelského programu zamítnout.

62

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: