ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého senátu)

27. června 2024 ( *1 )

„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Směrnice 2009/28/ES – Článek 1 – Článek 3 odst. 3 písm. a) – Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního čekávání – Listina základních práv Evropské unie – Článek 16 – Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů – Změna použitelného režimu podpory – Poskytnutí dotyčné podpory podmíněné uzavřením smluv“

Ve věci C‑148/23,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) ze dne 27. února 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 10. března 2023, v řízení

Gestore dei Servizi Energetici SpA – GSE

proti

Erg Eolica Ginestra Srl,

Erg Eolica Campania SpA,

Erg Eolica Fossa del Lupo Srl,

Erg Eolica Amaroni Srl,

Erg Eolica Adriatica Srl,

Erg Eolica San Vincenzo Srl,

Erg Eolica San Circeo Srl,

Erg Eolica Faeto Srl,

Green Vicari Srl,

Erg Wind Energy Srl,

Erg Wind Sicilia 3 Srl,

Erg Wind Sicilia 6 Srl,

Erg Wind 4 Srl,

Erg Wind 6 Srl,

Erg Wind Sicilia 5 Srl,

Erg Wind 2000 Srl,

Erg Wind Sicilia 2 Srl,

Erg Wind Sardegna Srl,

Erg Wind Sicilia 4 Srl,

Enel Hydro Appennino Centrale Srl, dříve Erg Hydro Srl,

Erg Power Generation SpA,

Ministero dello Sviluppo economico,

SOUDNÍ DVŮR (sedmý senát),

ve složení: F. Biltgen, předseda senátu, A. Prechal (zpravodajka), předsedkyně druhého senátu vykonávající funkci soudkyně sedmého senátu, a M. L. Arastey Sahún, soudkyně,

generální advokát: A. Rantos,

za soudní kancelář: A. Juhász-Tóth, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 7. února 2024,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

za Gestore dei Servizi Energetici SpA – GSE: F. Degni, P. R. Molea a A. Pugliese, avvocati,

za Erg Eolica Ginestra Srl, Erg Eolica Campania SpA, Erg Eolica Fossa del Lupo Srl, Erg Eolica Amaroni Srl, Erg Eolica Adriatica Srl, Erg Eolica San Vincenzo Srl, Erg Eolica San Circeo Srl, Erg Eolica Faeto Srl, Green Vicari Srl, Erg Wind Energy Srl, Erg Wind Sicilia 3 Srl, Erg Wind Sicilia 6 Srl, Erg Wind 4 Srl, Erg Wind 6 Srl, Erg Wind Sicilia 5 Srl, Erg Wind 2000 Srl, Erg Wind Sicilia 2 Srl, Erg Wind Sardegna Srl, Erg Wind Sicilia 4 Srl, Enel Hydro Appennino Centrale Srl, dříve Erg Hydro Srl, a Erg Power Generation SpA: E. Bruti Liberati, A. Canuti a P. Tanferna, avvocati,

za italskou vládu: G. Palmieri, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: L. G. V. Delbono, S. Fiorentino a P. Garofoli, avvocati dello Stato,

za Evropskou komisi: B. De Meester a G. Gattinara, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. 2009, L 140, s. 16), vykládaných ve světle bodů 8, 14 a 25 odůvodnění této směrnice, jakož i zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, a článku 16 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Gestore dei Servizi Energetici SpA – GSE, provozovatelem energetických služeb v Itálii, a 21 společnostmi vyrábějícími elektřinu z jiných než fotovoltaických obnovitelných zdrojů, a sice Erg Eolica Ginestra Srl, Erg Eolica Campania SpA, Erg Eolica Fossa del Lupo Srl, Erg Eolica Amaroni Srl, Erg Eolica Adriatica Srl, Erg Eolica San Vincenzo Srl, Erg Eolica San Circeo Srl, Erg Eolica Faeto Srl, Green Vicari Srl, Erg Wind Energy Srl, Erg Wind Sicilia 3 Srl, Erg Wind Sicilia 6 Srl, Erg Wind 4 Srl, Erg Wind 6 Srl, Erg Wind Sicilia 5 Srl, Erg Wind 2000 Srl, Erg Wind Sicilia 2 Srl, Erg Wind Sardegna Srl, Erg Wind Sicilia 4 Srl, Enel Hydro Appennino Centrale Srl, dříve Erg Hydro Srl, a Erg Power Generation SpA a Ministero dello Sviluppo economico (ministerstvo hospodářského rozvoje, Itálie) ve věci nahrazení režimu podpory výrobců této elektřiny jiným režimem, který zavazuje tyto výrobce k uzavření smlouvy se společností GSE, aby mohli posledně uvedený režim podpory využívat.

Právní rámec

Unijní právo

3

Body 8, 14 a 25 odůvodnění směrnice 2009/28 znějí takto:

„(8)

Ze sdělení [Evropské k]omise ze dne 10. ledna 2007 s názvem ‚Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udržitelnější budoucnosti‘ vyplývá, že vhodnými a dosažitelnými cíli je cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě a že rámec, který zahrnuje povinné cíle, by měl podnikatelskému prostředí poskytnout dlouhodobou stabilitu, kterou potřebuje k udržitelnému investování do odvětví obnovitelné energie, jež umožní snížit závislost na dovážených fosilních palivech a více využívat nových technologií pro výrobu energie. Tyto cíle jsou doplněny 20% zvýšením energetické účinnosti do roku 2020 stanoveným ve sdělení Komise ze dne 19. října 2006 s názvem ‚Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností‘, které bylo schváleno Evropskou radou na zasedání v březnu 2007 a Evropským parlamentem v usnesení ze dne 31. ledna 2008 o tomto akčním plánu.

[…]

(14)

Hlavním účelem závazných národních cílů je poskytnout jistotu investorům a podpořit trvalý rozvoj technologií, které vyrábějí energii ze všech druhů obnovitelných zdrojů. Není proto vhodné, aby se odkládalo rozhodnutí o tom, zda cíl je závazný, do doby, než se bude konat další zasedání.

[…]

(25)

Členské státy mají různý potenciál, pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, a na vnitrostátní úrovni používají odlišné režimy podpory pro energii z obnovitelných zdrojů. Většina členských států uplatňuje režimy podpory, které poskytují výhody výhradně v případě energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na jejich území. K tomu, aby vnitrostátní režimy podpory náležitě fungovaly, je nezbytné, aby členské státy mohly kontrolovat dopad a náklady svých vnitrostátních režimů podpory na základě svých odlišných potenciálů. Důležitým prostředkem k dosažení cíle této směrnice je zajistit řádné fungování vnitrostátních režimů podpory podle směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2001/77/ES [ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. 2001, L 283, s. 33; Zvl. vyd. 12/02, s. 121)] tak, aby byla zachována důvěra investorů a aby členské státy mohly přijmout účinná vnitrostátní opatření v zájmu splnění cíle. […]“

4

Článek 1 směrnice 2009/28, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„Tato směrnice stanoví společný rámec pro podporu energie z obnovitelných zdrojů. Stanoví závazné národní cíle, pokud jde o celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie a podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. Směrnice stanoví pravidla týkající se statistických převodů mezi členskými státy, společných projektů členských států a členských států a třetích zemí, záruk původu, správních postupů, informování a vzdělávání a přístupu energie z obnovitelných zdrojů k distribuční soustavě. Stanoví kritéria udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny.“

5

Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Závazné [celkové] národní cíle a opatření pro využívání energie z obnovitelných zdrojů“, stanoví:

„1.   Každý členský stát zajistí, aby se v roce 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie […] rovnal alespoň jeho celkovému národnímu cíli pro podíl energie z obnovitelných zdrojů v uvedeném roce, jak stanoví třetí sloupec tabulky v příloze I části A. Tyto závazné národní cíle jsou v souladu s cílem nejméně 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie [v Evropském s]polečenství v roce 2020. Aby se usnadnilo splnění cílů stanovených v tomto článku, každý členský stát prosazuje a podporuje energetickou účinnost a úspory energie.

2.   Členské státy zavedou opatření, která účinným způsobem zajistí, aby se podíl energie z obnovitelných zdrojů rovnal podílu uvedenému v orientačním plánu stanoveném v příloze I části B nebo ho překračoval.

3.   Za účelem dosažení cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mohou členské státy použít mimo jiné tato opatření:

a)

režimy podpory;

[…]“

Italské právo

Legislativní nařízení č. 79/1999

6

Prostřednictvím Decreto legislativo n. 79 – Attuazione della direttiva 96/92/CE recante norme comuni per il mercato interno dell’energia elettrica (legislativní nařízení č. 79, kterým se provádí směrnice 96/92/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou) ze dne 16. března 1999 (GURI č. 75, ze dne 31. března 1999, s. 8), zavedla Italská republika režim podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů tím, že dovozcům a výrobcům elektřiny z neobnovitelných zdrojů uložila povinnost dodat během následujícího roku do vnitrostátní soustavy určitou kvótu elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo případně povinnost nakoupit celý nebo částečný ekvivalent této kvóty nebo práva s ní spojená ve formě certifikátů, nazvaných „zelené certifikáty“, které jsou udělovány výrobcům této elektřiny ostatními výrobci za předpokladu, že posledně uvedení tuto elektřinu dodají do sítě (dále jen „režim zelených certifikátů“).

Legislativní nařízení č. 28/2011

7

Decreto legislativo no 28 – Attuazione della direttiva 2009/28/CE sulla promozione dell’uso dell’energia da fonti rinnovabili, recante modifica e successiva abrogazione delle direttive 2001/77/CE e 2003/30/CE (legislativní nařízení č. 28, kterým se provádí směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES) ze dne 3. března 2011 (GURI č. 71, ze dne 28. března 2011, běžný dodatek ke GURI č. 81, dále jen „legislativní nařízení č. 28/2011“), které vstoupilo v platnost dne 29. března 2011, stanoví, že od roku 2013 bude režim zelených certifikátů postupně rušen a od roku 2016 nahrazen režimem podpory založeným na poskytování pobídkových výkupních cen (dále jen „režim pobídkových výkupních cen“).

8

Článek 24 tohoto legislativního nařízení stanoví:

„1.   Na výrobu elektrické energie zařízeními napájenými z obnovitelných zdrojů a uvedenými do provozu po 31. prosinci 2012 se poskytuje pobídka prostřednictvím nástrojů a na základě obecných kritérií uvedených v odstavci 2 a zvláštních kritérií uvedených v odstavcích 3 a 4. […]

2.   Na výrobu elektrické energie zařízeními uvedenými v odstavci 1 se poskytuje pobídka na základě těchto obecných kritérií:

[…]

d)

pobídky jsou poskytovány prostřednictvím soukromoprávních smluv uzavřených mezi společností GSE a subjektem odpovědným za zařízení na základě vzorové smlouvy vypracované Autorità per l’Energia Elettrica e il Gas [(AEEG) (Úřad pro elektrickou energii a plyn, Itálie, nyní Autorità di Regolazione per Energia Reti e Ambiente (ARERA) (Regulační úřad pro energetiku, sítě a životní prostředí, Itálie)] do tří měsíců ode dne vstupu v platnost první z vyhlášek uvedených v odstavci 5;

[…]

5.   Vyhláškami ministra pro hospodářský rozvoj po dohodě s Ministro dell’Ambiente a della Tutela del Territorio e del Mare [(ministr životního prostředí a ochrany území a moře, Itálie)] a v případě profilů kompetencí s Ministro delle Politiche Agricole e Forestali [(ministr zemědělské a lesnické politiky, Itálie)] po konzultaci s [AEEG] a Conferenza unificata [(Jednotná konference, Itálie)], uvedenou v článku 8 decreto legislativo n. 281 (legislativní nařízení č. 281) ze dne 28. srpna 1997, jsou v souladu s kritérii stanovenými v odstavcích 2, 3 a 4 výše definována prováděcí pravidla pro systémy pobídek stanovené v tomto článku. Vyhlášky upravují konkrétně:

[…]

c) podmínky přechodu ze starého na nový mechanismus pobídek. Stanovené podmínky se týkají zejména nahrazení práva na zelené certifikáty pro roky následující po roce 2015, včetně zařízení nenapájených z obnovitelných zdrojů, právem na přístup k pobídkovému systému podle odstavce 3 pro zbývající období práva na zelené certifikáty, aby byla zajištěna návratnost uskutečněných investic.

[…]“

9

Článek 25 odst. 4 legislativního nařízení č. 28/2011 stanoví, že společnost GSE každý rok stáhne vydané zelené certifikáty pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů za období 2011 až 2015, které případně převyšují certifikáty nezbytné pro dosažení kvóty povinně nakupované energie z obnovitelných zdrojů. Cena za stažení výše uvedených certifikátů se rovná 78 % ceny uvedené v čl. 2 odst. 148 legge n. 244. – Disposizioni per la formazione del bilancio annuale e pluriennale dello Stato (legge finanziaria 2008) [zákon č. 244, kterým se stanoví pravidla pro sestavení ročního a víceletého státního rozpočtu (finanční zákon z roku 2008)] ze dne 24. prosince 2007 (GURI č. 300, ze dne 28. prosince 2007, běžný dodatek č. 285).

Vyhláška ze dne 6. července 2012

10

Ministr pro hospodářský rozvoj po dohodě s ministrem životního prostředí a ochrany území a moře a s ministrem zemědělské, potravinářské a lesnické politiky přijal decreto – Attuazione dell’art. 24 del decreto legislativo 3 marzo 2011, n. 28, recante incentivazione della produzione di energia elettrica da impianti a fonti rinnovabili diversi dai fotovoltaici (vyhláška, kterou se provádí článek 24 legislativního nařízení č. 28 ze dne 3. března 2011 o pobídkách pro výrobu elektřiny v zařízeních na obnovitelné zdroje jiných než fotovoltaických) ze dne 6. července 2012 (GURI č. 159, ze dne 10. července 2012, běžný dodatek GURI č. 143, dále jen „vyhláška ze dne 6. července 2012“).

11

Článek 19 vyhlášky ze dne 6. července 2012, nadepsaný „Přeměna nároku na zelené certifikáty na pobídku“, stanoví:

„1.   Výrobě elektřiny v zařízeních využívajících obnovitelné zdroje energie uvedených do provozu před 31. prosincem 2012 […], která získala nárok na zelené certifikáty, je na zbývající období nároku po roce 2015 přiznána výkupní cena I na čistou výrobu, na kterou se vztahuje režim pobídek podle dříve použitelných ustanovení […] [následně je stanoven matematický vzorec pro výpočet této výkupní ceny I]

[…]“

12

Článek 20 této vyhlášky, nadepsaný „Ustanovení týkající se stažení zelených certifikátů vydaných pro roční výrobu do roku 2015“, stanoví:

„1.   Pro účely vydání a stažení zelených certifikátů týkajících se výroby v letech 2012 až 2015 se podle čl. 24 odst. 5 písm. c) první věty legislativního nařízení [č. 28/2011] použijí ustanovení následujících odstavců.

2.   Na žádost výrobce vydává společnost GSE čtvrtletně zelené certifikáty vztahující se na výrobu v předchozím čtvrtletí vyplývající z měření, která provozovatelé sítí předávají každý měsíc společnosti GSE na základě zvláštního postupu zveřejněného společností GSE do 60 dnů od vstupu této vyhlášky v platnost.

3.   […] na žádost držitele společnost GSE stáhne za cenu stanovenou v čl. 25 odst. 4 legislativního nařízení č. 28/2011 […]:

[…]

b)

zelené certifikáty vztahující se na výrobu v prvním pololetí roku 2012 do 31. března 2013; zelené certifikáty vztahující se na výrobu v druhém pololetí roku 2012 do 30. září 2013;

c)

zelené certifikáty vztahující se na výrobu v prvním čtvrtletí roku 2013 do 31. prosince 2013; zelené certifikáty vztahující se na výrobu v druhém čtvrtletí roku 2013 do 31. března 2014; zelené certifikáty vztahující se na výrobu v třetím čtvrtletí roku 2013 do 30. června 2014; zelené certifikáty vztahující se na výrobu ve čtvrtém čtvrtletí roku 2013 do 30. září 2014;

d)

zelené certifikáty vztahující se na výrobu v prvním čtvrtletí roku 2014 do 30. září 2014; zelené certifikáty vztahující se na výrobu v druhém čtvrtletí roku 2014 do 31. prosince 2014; zelené certifikáty vztahující se na výrobu v třetím čtvrtletí roku 2014 do 31. března 2015; zelené certifikáty vztahující se na výrobu ve čtvrtém čtvrtletí roku 2014 do 30. června 2015;

e)

zelené certifikáty vztahující se na výrobu v prvním čtvrtletí roku 2015 do 30. září 2015; zelené certifikáty vztahující se na výrobu v druhém čtvrtletí roku 2015 do 31. prosince 2015; zelené certifikáty vztahující se na výrobu v třetím čtvrtletí roku 2015 do 31. března 2016; zelené certifikáty vztahující se na výrobu ve čtvrtém čtvrtletí roku 2015 do 30. června 2016.

[…]“

13

Článek 21 odst. 8 uvedené vyhlášky stanoví:

„Pro každé zařízení je odpovědná osoba před získáním práva na přístup k mechanismům pobídek uvedeným v této vyhlášce povinna uzavřít se společností GSE soukromoprávní smlouvu. Společnost GSE poskytne [AEEG] informace nezbytné k tomu, aby mohl do tří měsíců od vstupu této vyhlášky v platnost vypracovat vzorovou smlouvu uvedenou v čl. 24 odst. 2 písm. d) legislativního nařízení [č. 28/2011].“

14

Článek 30 vyhlášky ze dne 6. července 2012, nadepsaný „Přechod od starého k novému režimu pobídek“, stanoví:

„1.   Za účelem ochrany dokončovaných investic a zajištění postupného přechodu ze starého mechanismu na nový je pro zařízení uvedená do provozu před 30. dubnem 2013, nebo před 30. červnem 2013, pouze pokud jde o zařízení využívající odpady uvedené v čl. 8 odst. 4 písm. c), možné zvolit jiný mechanismus pobídek, než je mechanismus zavedený touto vyhláškou, a to za následujících podmínek:

[…]

b)

na zařízení uvedená do provozu v období uvedeném v odstavci 1 se vztahují celkové sazby a multiplikační koeficienty pro zelené certifikáty uvedené v tabulkách 1 a 2 v příloze zákona č. 244 z roku 2007, ve znění pozdějších předpisů, a v odstavci 382c legge n. 296 – Disposizioni per la formazione del bilancio annuale e pluriennale dello Stato (zákon č. 296, kterým se stanoví pravidla pro sestavení ročního a víceletého státního rozpočtu) ze dne 27. prosince 2006 (GURI č. 299 ze dne 27. prosince 2006, běžný dodatek č. 244), ve znění pozdějších předpisů, použitelné ke dni vstupu této vyhlášky v platnost a snižovány o 3 % za měsíc počínaje lednem 2013; toto snížení se od května vztahuje pouze na zařízení využívající odpady uvedené v čl. 8 odst. 4 písm. c).

[…]

2.   Zařízení uvedená v odstavci 1 musí mít povolení vydané před vstupem této vyhlášky v platnost.

[…]“

Vzorové smlouvy

15

Rozhodnutím č. 207/2013/R/EFR ze dne 16. května 2013 AEEG schválil návrh vzorové smlouvy nazvané „Fonti energetiche rinnovabili“ (smlouva o obnovitelných zdrojích energie, dále jen „smlouva FER“) vypracovaný společností GSE za účelem poskytnutí pobídek stanovených vyhláškou ze dne 6. července 2012. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno na internetových stránkách AEEG dne 17. května 2013.

16

Dne 20. dubna 2016 zveřejnila společnost GSE na svých internetových stránkách návrh vzorové smlouvy nazvané „Gestione Riconoscimento Incentivo“ (vzorová smlouva o správě uznávání pobídek, dále jen „smlouva GRIN“).

Spor v původním řízení a předběžná otázka

17

Dvacet jedna společností uvedených v bodě 2 tohoto rozsudku (dále jen „odpůrkyně v původním řízení“) jsou vlastníky zařízení na výrobu elektřiny z jiných obnovitelných zdrojů než z fotovoltaické energie, kteří využívali podporu na výrobu této elektřiny upravenou režimem zelených certifikátů, a tudíž mohli prodávat zelené certifikáty jiným provozovatelům, aby splnily povinnost dodávat určité množství uvedené elektřiny do italského elektrického systému.

18

V návaznosti na přijetí legislativního nařízení č. 28/2011 a vyhlášky ze dne 6. července 2012, které stanoví nahrazení režimu zelených certifikátů režimem pobídkových výkupních cen, podali tito vlastníci žalobu k Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Regionální správní soud pro Lazio, Itálie), kterou napadli legalitu smlouvy GRIN, již měli uzavřít se společností GSE, aby došlo k přechodu mezi těmito režimy.

19

Tento soud žalobě uvedených vlastníků vyhověl z důvodu, že ani legislativní nařízení č. 28/2011, ani vyhláška ze dne 6. července 2012 výslovně nestanovily, že tento přechod vyžaduje uzavření smlouvy se společností GSE. Podle uvedeného soudu se povinnost uzavřít „soukromoprávní smlouvu“ za účelem využití režimu pobídkových výkupních cen, který je stanovený v čl. 24 odst. 2 písm. d) legislativního nařízení č. 28/2011, vztahovala pouze na provozovatele zařízení na obnovitelné zdroje, která byla uvedena do provozu po 31. prosinci 2012, a nikoli na provozovatele zařízení, jako jsou zařízení týchž vlastníků, která byla uvedena do provozu před tímto datem a jejichž provozovatelé využívali režim zelených certifikátů.

20

Společnost GSE podala proti rozhodnutí Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Regionální správní soud pro Lazio) odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie), který je předkládajícím soudem.

21

Úvodem tento soud v podstatě uvádí, že z jeho judikatury a z judikatury Corte suprema di Cassazione (Nejvyšší kasační soud, Itálie) vyplývá, že na rozdíl od toho, co bylo rozhodnuto v prvním stupni, povinnost uzavřít smlouvu se společností GSE za účelem využití režimu pobídkových výkupních cen se vztahovala jak na provozovatele, jejichž zařízení byla uvedena do provozu před 31. prosincem 2012, tak na provozovatele, jejichž zařízení byla uvedena do provozu po 31. prosinci 2012. Podle předkládajícího soudu tedy společnost GSE mohla, s výhradou nezbytných změn souvisejících se zvláštnostmi přechodu, použít smlouvu FER schválenou AEEG nebo smlouvu GRIN nahrazující smlouvu FER jako podmínku pro poskytnutí podpůrných cenových opatření provozovatelům zařízení, která byla uvedena do provozu před 31. prosincem 2012.

22

Předkládající soud má však za to, že se lze domnívat, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení tím, že ukládá povinnost uzavřít smlouvu se společností GSE provozovatelům využívajícím režim zelených certifikátů, aby mohli využívat režim pobídkových výkupních cen, jednostranně změnila právní podmínky, na nichž odpůrkyně v původním řízení založily svou hospodářskou činnost, což by mohlo být v rozporu s cílem směrnice 2009/28 poskytnout jistotu investorům.

23

Povinnost dotyčných podniků uzavřít takovou smlouvu totiž není výsledkem svobodného vyjednávání. Tato smlouva navíc těmto podnikům ukládá další povinnosti. Neomezuje se totiž na stanovení přeměny zelených certifikátů uvedených podniků na podporu cen na základě matematického vzorce, ale obsahuje zejména povinnost těchto podniků instalovat nová zařízení pro dálkové odpočty, aby bylo společnosti GSE umožněno shromažďovat naměřené údaje (článek 5 smlouvy GRIN), omezení převodu úvěrů (články 7 a 8 smlouvy GRIN), pravomoc společnosti GSE jednostranně měnit nebo ukončit pobídky v případě prodeje dotyčného zařízení třetí osobě (čl. 9 odst. 2 smlouvy GRIN), možnost GSE ukončit uvedenou smlouvu pouze z důvodu existence nepravdivých údajů (článek 12 smlouvy GRIN), jakož i právo společnosti GSE tutéž smlouvu ukončit a pozastavit (čl. 13 odst. 3 a 4 smlouvy GRIN).

24

Podle předkládajícího soudu by tím, že došlo k jednostranné změně právních podmínek, na nichž odpůrkyně v původním řízení založily svou hospodářskou činnost, mohla být povinnost uzavřít takovou smlouvu v rozporu s cílem směrnice 2009/28, jak vyplývá z bodů 8, 14 a 25 odůvodnění této směrnice, jakož i z jejích článků 1 a 3, kterým je poskytnout jistotu investorům, a také se zásadou ochrany legitimního očekávání.

25

Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda lze tvrdit, že v projednávaném případě byl opatrný a obezřetný subjekt dokonale schopen přesně předvídat vývoj právní úpravy dotčené v původním řízení a riziko, že v důsledku toho budou přijata opatření, která mohou poškodit jeho zájmy. Má za to, že na rozdíl od věcí, ve kterých byl vydán rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další (C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280), dříve použitelná právní úprava neobsahovala pro hospodářské subjekty dostatečně jasnou informaci o tom, že by pobídky režimu zelených certifikátů mohly být změněny nebo zrušeny.

26

Kromě toho má předkládající soud za to, že v projednávané věci může dojít rovněž k zásahu do svobody podnikání zakotvené v článku 16 Listiny. Vnitrostátní právní úpravu dotčenou ve věci v původním řízení lze totiž považovat za zásah do smluvní svobody provozovatelů zařízení, kteří využívají režim zelených certifikátů, neboť zákonodárce nahradil tento režim režimem pobídkových výkupních cen a stanovil těmto provozovatelům nové podmínky pro využívání posledně uvedeného režimu, třebaže plánovali a organizovali svou hospodářskou činnost na období, jehož stabilita měla být zachována po přiměřenou dobu. Dále se tato vnitrostátní právní úprava dotýká práva každého podniku svobodně využívat v mezích odpovědnosti za své jednání hospodářské a finanční zdroje, které má k dispozici.

27

Za těchto okolností se Consiglio di Stato (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být směrnice [2009/28], a zejména její body 8, 14 a 25 odůvodnění a články 1 a 3, jakož i článek 16 [Listiny], s ohledem na zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako jsou ustanovení legislativního nařízení [č. 28/2011] a [vyhlášky ze dne 6. července 2012] – jak je vykládána ustálenou judikaturou Consiglio di Stato [Státní rada] – jež podmiňuje poskytnutí pobídek uzavřením soukromoprávních smluv mezi společností GSE a osobou odpovědnou za dotyčné zařízení, a to i v případě zařízení na výrobu elektřiny napájených z obnovitelných zdrojů, která byla uvedena do provozu před 31. prosincem 2012?“

K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

28

Společnost GSE tvrdí, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná, neboť není rozhodující pro vyřešení sporu v původním řízení. Společnost GSE má za to, že žaloba, která vedla k tomuto sporu, musí být předkládajícím soudem prohlášena za nepřípustnou nebo musí vést k nevydání rozhodnutí ve věci samé v návaznosti na jeho námitku nepřípustnosti vycházející ze skutečnosti, že smlouva GRIN napadená odpůrkyněmi v původním řízení nezasahuje nepříznivě do jejich právního postavení.

29

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek ze dne 22. února 2024, Consejería de Presidencia, Justicia e Interior de la Comunidad de Madrid a další, C‑59/22, C‑110/22 a C‑159/22, EU:C:2024:149, bod 43 a citovaná judikatura).

30

Z toho vyplývá, že k otázkám týkajícím se unijního práva se váže domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout vydat rozhodnutí o žádosti podané vnitrostátním soudem pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad ustanovení unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 22. února 2024, Consejería de Presidencia, Justicia e Interior de la Comunidad de Madrid a další, C‑59/22, C‑110/22 a C‑159/22, EU:C:2024:149, bod 44 a citovaná judikatura).

31

Soudnímu dvoru tedy nepřísluší ověřovat, zda bylo předkládací rozhodnutí přijato v souladu s vnitrostátními pravidly organizace soudů a soudního řízení, nebo zpochybňovat posouzení přípustnosti žaloby v původním řízení učiněné předkládajícím soudem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2015, Gauweiler a další, C‑62/14, EU:C:2015:400, bod 26 a citovaná judikatura).

32

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce tudíž nemůže být prohlášena za nepřípustnou z důvodu, že společnost GSE před předkládajícím soudem tvrdila, že žaloba v původním řízení je nepřípustná nebo že musí vést k nevydání rozhodnutí ve věci samé.

K předběžné otázce

33

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda články 1 a 3 směrnice 2009/28 vykládané ve světle bodů 8, 14 a 25 odůvodnění této směrnice a zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jakož i článek 16 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v souvislosti s nahrazením vnitrostátního režimu podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, který je založen na povinnosti dodat určité kvóty této elektřiny do vnitrostátní sítě a na vydávání zelených certifikátů podnikům vyrábějícím tuto elektřinu, vnitrostátním režimem podpory téhož druhu elektřiny, který je založen na poskytování pobídkových výkupních cen těmto podnikům, podmiňuje využívání posledně uvedeného režimu uzavřením smlouvy o podmínkách poskytování této podpory mezi takovým podnikem a entitou kontrolovanou státem pověřenou správou a kontrolou posledně uvedeného režimu, včetně podniků, které využívaly vzhledem k datu uvedení jejich zařízení do provozu vnitrostátní režim podpory založený na kvótách a vydávání zelených certifikátů.

34

V tomto ohledu z článku 1 směrnice 2009/28 vyplývá, že jejím cílem je stanovit společný rámec pro podporu energie z obnovitelných zdrojů stanovením závazných národních cílů, pokud jde o celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie. V souladu s tímto cílem čl. 3 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví cíle, kterých má být dosaženo a které spočívají zaprvé v tom, že se v každém členském státě podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v roce 2020 bude rovnat alespoň jeho celkovému národnímu cíli, jak je stanoven v příloze I části A uvedené směrnice, a zadruhé v tom, že členské státy zavedou opatření, která účinným způsobem zajistí, aby se podíl energie z těchto zdrojů rovnal podílu uvedenému v orientačním plánu stanoveném v příloze I části B téže směrnice.

35

Jak vyplývá z bodů 8 a 14 odůvodnění směrnice 2009/28, definice tohoto společného rámce a těchto cílů by měla podnikatelskému prostředí poskytnout dlouhodobou stabilitu, kterou potřebuje k udržitelnému investování do odvětví obnovitelné energie, jež umožní zvýšit trvalý rozvoj a využívání nových technologií pro výrobu energie ze všech druhů obnovitelných zdrojů.

36

Článek 3 odst. 3 písm. a) směrnice 2009/28 ve spojení s bodem 25 odůvodnění této směrnice stanoví, že členské státy mohou za účelem dosažení uvedených cílů použít režimy podpory a že k zajištění náležitého fungování těchto režimů podpory je nezbytné, aby tyto členské státy mohly kontrolovat dopad a náklady svých režimů na základě svých potenciálů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, pokud se v jednotlivých členských státech liší. Tento bod odůvodnění rovněž zdůrazňuje, že zajištění řádného fungování vnitrostátních režimů podpory podle směrnice 2001/77 je důležitým prostředkem k zachování důvěry investorů a dosažení cíle směrnice 2009/28.

37

Pokud je tedy zajištění určité stability podnikatelského prostředí důležité pro realizaci udržitelných investic do odvětví obnovitelných zdrojů energie, které přispějí ke zvýšení spotřeby těchto energií, takové zajištění je tomuto prostředí poskytnuto jednak tím, že definuje společný rámec stanovující závazné cíle, pokud jde o podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v každém členském státě, a jednak tím, že zajišťuje řádné fungování režimů podpory přijatých členskými státy za účelem podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

38

Potřeba poskytnout jistotu investorům uznaná v bodech 8 a 14 odůvodnění směrnice 2009/28 však nemůže sama o sobě ovlivnit prostor pro uvážení, který členským státům přiznává čl. 3 odst. 3 písm. a) této směrnice ve spojení s bodem 25 odůvodnění k přijetí a zachování účinných, a tedy ne příliš nákladných režimů podpory, které jim umožní dosáhnout závazných cílů stanovených uvedenou směrnicí v oblasti spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Bylo totiž rozhodnuto, že prostor pro uvážení, který mají členské státy ve vztahu k opatřením, která považují za vhodná k dosažení těchto cílů, znamená, že tyto státy mohou svobodně přijmout, změnit nebo zrušit režimy podpory, zejména pokud je uvedených cílů dosaženo [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další, C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, bod 28, jakož i usnesení ze dne 1. března 2022, Milis Energy a další, C‑306/19, C‑512/19, C‑595/19 a C‑608/20 až C‑611/20, EU:C:2022:164, bod 30].

39

Směrnice 2009/28 tudíž sama o sobě nebrání tomu, aby italský zákonodárce nahradil režim zelených certifikátů režimem pobídkových výkupních cen, čímž pro některé podniky ukončí výhodu, kterou jim poskytoval první režim, a uložil těmto podnikům povinnost uzavřít smlouvu se společností GSE, entitou plně kontrolovanou státem, která je pověřena správou a kontrolou poskytování pobídek stanovených vnitrostátním režimem podpory výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů, aby mohly využít druhý režim, za předpokladu, že posledně uvedený režim umožňuje Italské republice dosáhnout jejích cílů, pokud jde o podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie stanovené touto směrnicí.

40

Jak však vyplývá z ustálené judikatury, pokud členské státy přijímají opatření k provedení unijního práva, jsou povinny při výkonu prostoru pro uvážení dodržovat obecné zásady tohoto práva, mezi něž patří zejména zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního očekávání [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. prosince 2019, Coöperatieve Producentenorganisatie en Beheersgroep Texel, C‑386/18, EU:C:2019:1122, bod 55, a ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další, C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, bod 29, jakož i citovaná judikatura].

41

Je věcí pouze předkládajícího soudu, aby posoudil, zda je taková vnitrostátní právní úprava, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původních řízeních, v souladu s těmito zásadami, neboť Soudní dvůr, kterému byla předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, je příslušný pouze k tomu, aby poskytl uvedenému soudu veškeré informace k výkladu v rámci unijního práva, které mohou předkládajícímu soudu umožnit posoudit tento soulad. Předkládající soud může pro tento účel zohlednit veškeré relevantní skutečnosti vyplývající ze znění, účelu nebo systematiky dotyčných právních předpisů [rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další, C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, bod 43 a citovaná judikatura]. Soudní dvůr však může vnitrostátnímu soudu v zájmu podání užitečné odpovědi, v duchu spolupráce s vnitrostátními soudy poskytnout všechna vodítka, která považuje pro takové posouzení souladu za nezbytná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. listopadu 2023, Viterra Hungary, C‑366/22, EU:C:2023:876, bod 31 a citovaná judikatura).

42

V tomto ohledu, pokud jde zaprvé o dodržení zásady právní jistoty, je třeba připomenout, že tato zásada vyžaduje, aby byla právní pravidla jasná a přesná a jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky. Uvedená zásada zejména vyžaduje, aby právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti, a postupovat podle toho (rozsudek ze dne 16. února 2022, Maďarsko v. Parlament a Rada, C‑156/21, EU:C:2022:97, bod 223 a citovaná judikatura).

43

Tyto požadavky však nelze chápat tak, že brání tomu, aby vnitrostátní zákonodárce v normě, kterou přijme, použil abstraktní právní pojem, ani tak, že vyžadují, aby abstraktní norma uváděla jednotlivé konkrétní situace, ve kterých se uplatní, jelikož normotvůrce je nemůže předem všechny určit (obdobně viz rozsudek ze dne 16. února 2022, Maďarsko v. Parlament a Rada, C‑156/21, EU:C:2022:97, bod 224 a citovaná judikatura).

44

Skutečnost, že legislativní akt přiznává prostor pro uvážení orgánům pověřeným jeho provedením, tedy jako taková neodporuje požadavku předvídatelnosti, pokud jsou rozsah a způsoby výkonu takového prostoru pro uvážení dostatečně jasně vymezeny vzhledem ke stanovenému legitimnímu cíli, aby byla poskytnuta přiměřená ochrana proti svévoli (rozsudek ze dne 16. února 2022, Maďarsko v. Parlament a Rada, C‑156/21, EU:C:2022:97, bod 225 a citovaná judikatura).

45

V projednávaném případě a s výhradou ověření předkládajícím soudem se jeví, že ustanovení legislativního nařízení č. 28/2011 a vyhlášky ze dne 6. července 2012 jasně a přesně uvádějí postupné rušení režimu zelených certifikátů a jeho nahrazení režimem pobídkových výkupních cen, jakož i podmínky tohoto postupného rušení a nahrazení.

46

Článek 24 legislativního nařízení č. 28/2011 totiž stanoví, že zařízení vyrábějící elektřinu z obnovitelných zdrojů, která byla uvedena do provozu po 31. prosinci 2012, mohou využívat režim podpory založený na pobídkových výkupních cenách při dodržení určitých kritérií. Kromě toho pro zařízení využívající obnovitelné zdroje energie, která byla uvedena do provozu před 31. prosincem 2012, článek 19 vyhlášky ze dne 6. července 2012 stanoví podmínky přeměny práv na zelené certifikáty na práva na pobídkové výkupní ceny od 1. ledna 2016. Článek 25 odst. 4 legislativního nařízení č. 28/2011 a článek 20 vyhlášky ze dne 6. července 2012 stanoví podmínky pro odnětí zelených certifikátů vydaných pro roční výrobu až do konce roku 2015. Konečně článek 30 vyhlášky ze dne 6. července 2012 stanoví možnost pro zařízení, která byla uvedena do provozu před 30. dubnem 2013, zvolit si při přechodu ze starého na nový mechanismus pobídek zvláštní mechanismus pobídek.

47

Mimoto čl. 24 odst. 2 písm. d) legislativního nařízení č. 28/2011 a čl. 21 odst. 8 vyhlášky ze dne 6. července 2012 jasně uvádějí, že poskytnutí pobídkových výkupních cen vyžaduje uzavření smlouvy mezi společností GSE a subjektem odpovědným za zařízení.

48

Použití těchto ustanovení bylo předvídatelné pro všechny výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, ať už byla jejich zařízení uvedena do provozu před, nebo po 31. prosinci 2012, jelikož legislativní nařízení č. 28/2011 a vyhláška ze dne 6. července 2012 byly přijaty před začátkem období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015, během něhož měl být režim zelených certifikátů postupně nahrazen režimem pobídkových výkupních cen.

49

Pokud jde o ustanovení smlouvy, kterou mají podniky uzavřít se společností GSE, aby mohly využívat režim pobídkových výkupních cen, je třeba uvést, že na základě čl. 24 odst. 2 písm. d) legislativního nařízení č. 28/2011 ve spojení s čl. 21 odst. 8 vyhlášky ze dne 6. července 2012 přijal AEEG dne 6. července 2012 na návrh GSE vzorovou smlouvu, a sice smlouvu FER. Navíc dne 20. dubna 2016 zveřejnila společnost GSE návrh smlouvy GRIN, která měla nahradit smlouvu FER.

50

Pokud jde o smlouvu GRIN, která je předmětem sporu v původním řízení, její ustanovení se na první pohled zdají být jasná a předvídatelná ve smyslu judikatury citované v bodě 42 tohoto rozsudku.

51

Jak totiž tvrdí společnost GSE a Komise v písemných vyjádřeních, obsah ustanovení smlouvy GRIN podle všeho odpovídá obsahu ustanovení smlouvy FER nebo obsahu právního rámce použitelného na výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů v Itálii, a konkrétně obsahu legislativního nařízení č. 28/2011 a vyhlášky ze dne 6. července 2012 nebo z nich vychází. Pokud předkládající soud po provedeném ověření potvrdí tento závěr, měl by být obsah těchto ustanovení považován za předvídatelný ve smyslu judikatury citované v bodě 42 tohoto rozsudku.

52

Posledně uvedený závěr není nutně zpochybněn skutečností, že některá z uvedených ustanovení přiznávají, jak vyplývá z bodu 23 tohoto rozsudku, společnosti GSE určitou posuzovací pravomoc zejména za účelem jednostranné změny nebo ukončení dotyčné smlouvy v případě prodeje zařízení třetím osobám nebo za účelem jednostranného ukončení nebo pozastavení této smlouvy v případě podstatných změn v konfiguraci dotyčného zařízení oproti té, která byla deklarovaná.

53

Jak totiž vyplývá z bodu 44 tohoto rozsudku, pouze v případě, že předkládající soud dospěje k závěru, že rozsah a pravidla výkonu této posuzovací pravomoci společnosti GSE nejsou dostatečně vymezeny vzhledem ke stanovenému legitimnímu cíli, aby byla poskytnuta přiměřená ochrana proti svévoli, může uvedený soud konstatovat porušení zásady právní jistoty.

54

Pokud jde zadruhé o dodržení zásady ochrany legitimního očekávání, která je logickým následkem zásady právní jistoty, z ustálené judikatury vyplývá, že právo dovolávat se této zásady se vztahuje na každý hospodářský subjekt, u něhož vnitrostátní orgán vyvolal podloženou naději, zejména na základě konkrétních ujištění, která mu poskytl (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Avicarvil Farms, C‑443/21, EU:C:2022:899, bod 39 a citovaná judikatura). Jestliže je však opatrný a obezřetný hospodářský subjekt s to předvídat přijetí opatření, které se může nepříznivě dotknout jeho zájmů, nemůže se takové zásady dovolávat, je-li toto opatření přijato. Navíc hospodářské subjekty nejsou oprávněny legitimně očekávat, že bude zachován existující stav, který může být změněn v rámci prostoru pro uvážení vnitrostátních orgánů [rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další, C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, bod 42 a citovaná judikatura].

55

V projednávané věci a s výhradou posouzení předkládajícím soudem ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nevyplývá, že italské orgány před přijetím legislativního nařízení č. 28/2011 a vyhlášky ze dne 6. července 2012 přijaly jakékoli opatření nebo poskytly jakékoliv ujištění, které mohlo u takových subjektů, jako jsou odpůrkyně v původním řízení, vyvolat podložené naděje na zachování režimu zelených certifikátů.

56

Kromě toho, jak je uvedeno v bodě 38 tohoto rozsudku, směrnice 2009/28 přiznávala italským orgánům prostor pro uvážení ke změně nebo zrušení režimů podpory zavedených za účelem dosažení cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů stanovených v této směrnici.

57

Z toho vyplývá, že opatrné a obezřetné hospodářské subjekty musely být schopny předvídat, že italské orgány mohou využít tohoto prostoru pro uvážení. Nebyly tedy oprávněny legitimně očekávat, že bude zachován režim podpory stanovující vydávání zelených certifikátů a nebudou uloženy nové povinnosti, jako je povinnost uzavřít smlouvu se společností GSE, aby mohly využívat pobídkovou výkupní cenu za elektřinu, kterou vyrobí z obnovitelných zdrojů.

58

Pokud jde konkrétně o povinnost uzavřít smlouvu GRIN, rovněž s výhradou posouzení předkládajícím soudem, nic nenasvědčuje tomu, že výrobci, jejichž zařízení byla v provozu před 31. prosincem 2012, měli jakékoli ujištění, že nebudou podléhat této povinnosti, aby mohli využívat pobídkové výkupní ceny. Naopak, jak uvádí předkládající soud, jak z jeho judikatury, tak z judikatury Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud) vyplývá, že čl. 24 odst. 2 písm. d) legislativního nařízení č. 28/2011 ve spojení s čl. 21 odst. 8 vyhlášky ze dne 6. července 2012 musí být vykládán tak, že výrobcům, jejichž zařízení byla uvedena do provozu po 31. prosinci 2012, ale i výrobcům, jejichž zařízení byla provozována před tímto datem, ukládá uvedenou povinnost, aby mohli využívat takovou cenu.

59

Pokud jde o znění smlouvy GRIN, jestliže lze prokázat, že toto znění v podstatě odpovídá obsahu ustanovení smlouvy FER, přijaté rozhodnutím AEEG ze dne 16. května 2013, a obsahu právního rámce použitelného na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v Itálii, což musí ověřit předkládající soud, je třeba mít za to, že uvedení výrobci ho mohli předvídat.

60

Odpůrkyně v původním řízení, jejichž zařízení byla uvedena do provozu před 31. prosincem 2012 a na které se vztahoval režim zelených certifikátů, tudíž nemohly legitimně očekávat zachování tohoto režimu a neexistenci povinnosti uzavřít se společností GSE takovou smlouvu, jako je smlouva GRIN, aby mohly využívat režim pobídkových výkupních cen, který uvedený režim nahradil.

61

Pokud jde zatřetí o výklad článku 16 Listiny, je třeba v první řadě uvést, že s ohledem na čl. 51 odst. 1 Listiny se tento článek 16 v projednávaném případě použije, jelikož legislativní nařízení č. 28/2011 a vyhláška ze dne 6. července 2012 provádějí směrnici 2009/28 do italského práva.

62

V druhé řadě je třeba připomenout, že uvedený článek 16, který se týká svobody podnikání, chrání svobodu vykonávat hospodářskou nebo obchodní činnost, svobodu využívat v mezích odpovědnosti, kterou nese za vlastní jednání, hospodářské, technické a finanční zdroje, jež má k dispozici, jakož i smluvní svobodu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další, C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, body 5662, jakož i citovaná judikatura].

63

S výhradou posouzení, které bude muset provést předkládající soud, přitom nic nenasvědčuje tomu, že nahrazení režimu zelených certifikátů režimem pobídkových výkupních cen, které bylo stanoveno legislativním nařízením č. 28/2011 a vyhláškou ze dne 6. července 2012, ovlivnilo svobodu podniků využívajících tento první režim vykonávat hospodářskou nebo obchodní činnost. Zvláště se nezdá, že by tímto nahrazením bylo dotčeno právo těchto podniků svobodně využívat hospodářské, technické a finanční zdroje, jež mají k dispozici.

64

V tomto ohledu je totiž třeba připomenout, že omezením tohoto práva je zejména povinnost přijmout opatření, která mohou pro hospodářský subjekt znamenat značné náklady, vést k výrazným dopadům na organizaci jeho činností nebo vyžadovat obtížná a složitá technická řešení [rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další, C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, bod 63 a citovaná judikatura]. Nezdá se však, že by přechod mezi dotyčnými režimy byl nákladný, vyžadoval obtížná a složitá technická řešení nebo měl značný dopad na činnosti odpůrkyň v původním řízení.

65

Pokud jde o smluvní svobodu zakotvenou v článku 16 Listiny, je třeba připomenout, že tato svoboda se týká zejména svobodné volby hospodářského partnera, jakož i svobody určit cenu požadovanou za dané plnění [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další, C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, bod 57 a citovaná judikatura].

66

V projednávaném případě se však nezdá, že by povinnost podniků, které využívají režim zelených certifikátů, uzavřít se společností GSE takovou smlouvu, jako je smlouva GRIN, aby mohly využívat pobídkových výkupních cen, měla vliv na tuto svobodu.

67

Vzhledem ke skutečnostem uvedeným ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, se zdá, že tato smlouva je pouze nástrojem společnosti GSE, entitou, jak je uvedeno v bodě 39 tohoto rozsudku, plně kontrolovanou státem, která je pověřena správou a kontrolou poskytování pobídek, k provádění režimu pobídkových výkupních cen. Zdá se, že uvedená smlouva je pouze akcesorická ke správnímu rozhodnutí o přiznání výhod pobídkových cenových opatření a nemá žádný vliv na výši dotčené pobídky, jelikož je stanovena použitelným právním rámcem, a tudíž o ní nelze vyjednávat.

68

Za takových okolností je odůvodněné, aby podniky neměly možnost volby smluvního partnera a vyjednávací sílu, pokud jde o obsah smlouvy GRIN nebo výši podpory. Smluvní svoboda těchto podniků se oprávněně omezuje na rozhodnutí, zda souhlasí s podmínkami této smlouvy.

69

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že články 1 a 3 směrnice 2009/28 vykládané ve světle bodů 8, 14 a 25 odůvodnění této směrnice a zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jakož i článek 16 Listiny, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v souvislosti s nahrazením vnitrostátního režimu podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, který je založen na povinnosti dodat určité kvóty této elektřiny do vnitrostátní sítě a na vydávání zelených certifikátů podnikům vyrábějícím tuto elektřinu, vnitrostátním režimem podpory téhož druhu elektřiny, který je založen na poskytování pobídkových výkupních cen těmto podnikům, podmiňuje využívání posledně uvedeného režimu uzavřením smlouvy o podmínkách poskytování této podpory mezi takovým podnikem a entitou kontrolovanou státem pověřenou správou a kontrolou posledně uvedeného režimu, včetně podniků, které využívaly vzhledem k datu uvedení jejich zařízení do provozu vnitrostátní režim podpory založený na kvótách a vydávání zelených certifikátů.

K nákladům řízení

70

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:

 

Články 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES vykládaných ve světle bodů 8, 14 a 25 odůvodnění této směrnice, jakož i zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání a článek 16 Listiny základních práv Evropské unie

 

musí být vykládány v tom smyslu, že

 

nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v souvislosti s nahrazením vnitrostátního režimu podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, který je založen na povinnosti dodat určité kvóty této elektřiny do vnitrostátní sítě a na vydávání zelených certifikátů podnikům vyrábějícím tuto elektřinu, vnitrostátním režimem podpory téhož druhu elektřiny, který je založen na poskytování pobídkových výkupních cen těmto podnikům, podmiňuje využívání posledně uvedeného režimu uzavřením smlouvy o podmínkách poskytování této podpory mezi takovým podnikem a entitou kontrolovanou státem pověřenou správou a kontrolou posledně uvedeného režimu, včetně podniků, které využívaly vzhledem k datu uvedení jejich zařízení do provozu vnitrostátní režim podpory založený na kvótách a vydávání zelených certifikátů.

 

Podpisy


( *1 ) – Jednací jazyk: italština.