1

Kasačním opravným prostředkem se Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 7. prosince 2022, Neoperl v. EUIPO (Vyobrazení válcovité sanitární vložky) (T‑487/21, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2022:780), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. června 2021 (věc R 2327/2019-5), týkající se zápisu hmatové poziční ochranné známky znázorňující válcovitou sanitární vložku jako ochranné známky Evropské unie (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015 (Úř. věst. 2015, L 341, s. 21) (dále jen „nařízení č. 207/2009“), v článku 4, nadepsaném „Označení, jež mohou tvořit ochrannou známku EU“, stanoví:

„Ochrannou známkou EU může být jakékoliv označení schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho balení, pokud jsou způsobilá rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků.“

3

Článek 7 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu“, stanoví:

„1.   Do rejstříku se nezapíšou:

[…]“

4

Článek 26 tohoto nařízení, nadepsaný „Požadavky“, v odst. 1 písm. d) a v odstavci 3 stanoví:

„1.   Přihláška ochranné známky EU musí obsahovat:

[…]

d) vyobrazení ochranné známky.

[…]

3.   Přihláška ochranné známky EU musí splňovat náležitosti stanovené prováděcím nařízením uvedeným v čl. 162 odst. 1 […]“

5

Nařízení č. 207/2009 bylo zrušeno a s účinností od 1. října 2017 nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

6

Článek 31 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Požadavky, jež musí přihláška splňovat“, v odst. 1 písm. d) stanoví:

„1.   Přihláška ochranné známky EU musí obsahovat:

[…]

[…]

3.   Kromě požadavků uvedených v odstavcích 1 a 2 musí přihláška ochranné známky EU splňovat formální požadavky stanovené v tomto nařízení a v prováděcích aktech přijatých podle tohoto nařízení. Stanoví-li tyto požadavky, že ochranná známka musí být vyjádřena elektronicky, může výkonný ředitel určit formáty a maximální velikost takového elektronického souboru.“

7

Článek 41 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Průzkum náležitostí podání“, v odstavcích 1, 2 a 4 stanoví:

„1.   [EUIPO] zkoumá, zda:

[…]

[…]

2.   Nesplňuje-li přihláška ochranné známky EU náležitosti podle odstavce 1, [EUIPO] vyzve přihlašovatele, aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne přijetí oznámení odstranil zjištěné vady či zaplatil nedoplatek.

[…]

4.   Nejsou-li ve stanovené lhůtě odstraněny vady zjištěné podle odst. 1 písm. b), [EUIPO] přihlášku zamítne.“

8

Článek 71 tohoto nařízení, nadepsaný „Rozhodnutí o odvolání“, stanoví:

„1.   Po přezkoumání opodstatněnosti odvolání o něm odvolací senát rozhodne. Může rozhodnout místo oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo, nebo věc tomuto oddělení vrátit k dalšímu jednání.

2.   Vrátí-li odvolací senát věc k dalšímu jednání oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo, je toto oddělení vázáno právním názorem odvolacího senátu, pokud se skutkový stav nezmění.

3.   Rozhodnutí odvolacího senátu nabývá účinku dnem uplynutí lhůty uvedené v čl. 72 odst. 5 nebo, byla-li v uvedené lhůtě podána žaloba k Tribunálu, ode dne zamítnutí nebo odmítnutí této žaloby nebo jakéhokoli kasačního opravného prostředku podaného k Soudnímu dvoru proti rozhodnutí Tribunálu.“

9

Článek 72 uvedeného nařízení, nadepsaný „Žaloby podané k Soudnímu dvoru“, zní:

„1.   Proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Tribunálu.

2.   Žalobu lze podat pro nepříslušnost, porušení podstatných procesních náležitostí, porušení Smlouvy o [FEU], porušení tohoto nařízení nebo ustanovení k jejich provedení nebo zneužití pravomoci.

3.   Tribunál může napadené rozhodnutí zrušit nebo změnit.

4.   Žalobu může podat každý účastník řízení před odvolacím senátem, pokud je rozhodnutí odvolacího senátu pro něj nepříznivé.

5.   Žaloba se podává Tribunálu ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení rozhodnutí odvolacího senátu.

6.   [EUIPO] přijme nezbytná opatření, aby vyhověl rozsudku Tribunálu nebo, v případě podání kasačního opravného prostředku proti tomuto rozsudku, Soudního dvora.“

10

Článek 94 téhož nařízení, nadepsaný „Rozhodnutí a sdělení [EUIPO]“, stanoví:

„1.   Rozhodnutí [EUIPO] musí být odůvodněna. Jsou založena pouze na důvodech nebo důkazech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit. […]

[…]“

11

Článek 95 nařízení č. 2017/1001, nadepsaný „Zkoumání skutečností úřadem z úřední moci“, stanoví:

„1.   V průběhu řízení zkoumá [EUIPO] skutečnosti z moci úřední; […]

[…]“

12

Článek 159 tohoto nařízení, nadepsaný „Pravomoc“, stanoví:

„Vydávat rozhodnutí v řízeních podle tohoto nařízení jsou oprávněni:

a) průzkumoví referenti;

b) námitková oddělení;

c) oddělení pověřené vedením rejstříku;

d) zrušovací oddělení;

e) odvolací senáty;

f) jakýkoli jiný útvar nebo osoba, které za tím účelem určí výkonný ředitel.“

13

Skutečnosti předcházející sporu byly vylíčeny v bodech 2 až 11 napadeného rozsudku a lze je pro účely tohoto řízení shrnout následovně.

14

Dne 1. září 2016 podala společnost Neoperl AG k EUIPO přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení č. 207/2009 pro následující označení:

15

V této přihlášce k zápisu bylo dotčené označení kvalifikováno jako „poziční hmatová ochranná známka“ a bylo popsáno následujícím způsobem:

„Ochranná známka je poziční hmatovou ochrannou známkou. Ochrana je požadována pro strukturu umístěnou na jednom konci válcovité sanitární vložky, přes kterou protéká voda, která směřuje ven a která vyčnívá z nepružné základny; tato struktura je tvořena kruhovými, soustřednými a pružnými lamelami vysokými několik milimetrů na celé ploše jednoho konce, přičemž pružné lamely jsou formovatelné zatlačením prstu proti základně a rovnoběžně se základnou. Pro zbývající část obrysu vkládacího prvku, která je na obrázku vyznačena tečkovanou čárou, není požadována žádná ochrana.“

16

Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 11 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Vkládací sanitární prvky, zejména perlátory a spořiče vody“.

17

Proti uvedené přihlášce k zápisu byly podány námitky na základě formálních důvodů pro zamítnutí zápisu stanovených v čl. 26 odst. 1 písm. d) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 31 odst. 1 písm. d) nařízení 2017/1001], ve spojení s pravidlem 9 odst. 3 písm. a) nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) (nyní čl. 41 odst. 2 nařízení 2017/1001), vzhledem k tomu, že „hmatové ochranné známky […] nejsou obecně [EUIPO] uznávány“. Společnosti Neoperl bylo navrhnuto, aby změnila kvalifikaci přihlášené ochranné známky na „poziční ochrannou známku“.

18

Dopisem ze dne 22. prosince 2016 společnost Neoperl odmítla změnit kvalifikaci přihlášené ochranné známky a v tomto ohledu potvrdila, že si přeje zachovat kvalifikaci „poziční hmatová ochranná známka“, jakož i popis, který ji doprovází, uvedený v bodě 15 tohoto rozsudku.

19

Rozhodnutím ze dne 11. října 2019 průzkumová referentka zamítla z formálních důvodů tuto přihlášku k zápisu na základě čl. 41 odst. 4 nařízení 2017/1001, zejména ve spojení s článkem 4 a čl. 31 odst. 3 tohoto nařízení, jelikož přihláška v podstatě nebyla v rozsahu, v němž se týká zápisu hmatové ochranné známky, dostatečně přesná ve smyslu těchto ustanovení.

20

Dne 16. října 2019 podala společnost Neoperl proti rozhodnutí průzkumové referentky odvolání u EUIPO.

21

Ve sdělení zpravodaje ze dne 3. srpna 2020 pátý odvolací senát EUIPO společnosti Neoperl sdělil, že bez ohledu na otázku, zda přihláška dotčeného označení k zápisu jako ochranné známky Evropské unie splňuje požadavky článku 31 nařízení 2017/1001 či nikoliv, má za to, že absolutní důvod pro zamítnutí zápisu uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení je v projednávané věci relevantní a přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu posledně uvedeného ustanovení.

22

Dne 3. března 2021 předložila společnost Neoperl vyjádření k tomuto sdělení ze dne 3. srpna 2020.

23

Ve sporném rozhodnutí měl odvolací senát za to, že označení, o jehož zápis jako ochranné známky Evropské unie bylo požádáno, postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, a odvolání zamítl.

24

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 10. srpna 2021 podala společnost Neoperl žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí.

25

Na podporu své žaloby uplatnila společnost Neoperl dva žalobní důvody. V rámci prvního žalobního důvodu, vycházejícího z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, společnost Neoperl v podstatě tvrdila, že odvolací senát dostatečně nezohlednil zvláštnosti přihlášené ochranné známky. Společnost Neoperl z toho vyvodila, že na rozdíl od toho, co konstatoval odvolací senát, má dotčené označení rozlišovací způsobilost.

26

V rámci druhého žalobního důvodu, vycházejícího z porušení čl. 95 odst. 1 první věty nařízení 2017/1001, společnost Neoperl v podstatě tvrdila, že i když odvolací senát tvrdil, že se hmatový dojem vyvolaný dotčeným označením liší pouze nepatrně od dojmu vyvolaného tradiční nepružnou strukturou, nepředložil na podporu tohoto tvrzení dostatečné důkazy, přestože měl povinnost provést přezkum takových skutečností z moci úřední během přezkumu absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu.

27

Tribunál v bodech 14 až 17 napadeného rozsudku formuloval úvodní poznámky týkající se ustanovení použitelných na spor.

28

Poté, co Tribunál uvedl, že pro zjištění hmotněprávních norem pro účely posouzení existence absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu je rozhodné datum podání přihlášky dotčeného ustanovení k zápisu jako ochranné známky Evropské unie, a sice 1. září 2016, dospěl k závěru, že se spor řídí hmotněprávními ustanoveními nařízení č. 207/2009, případně tedy jejich zněním, které vyplývá ze změn provedených nařízením 2015/2424.

29

V tomto ohledu Tribunál upřesnil, že článek 4 nařízení 2015/2424 stanoví, že toto nařízení vstupuje v platnost dnem 23. března 2016, ale některá ustanovení nařízení č. 207/2009, mezi něž patří článek 4 a čl. 26 odst. 3, se použijí až ode dne 1. října 2017.

30

Tribunál měl za to, že v projednávané věci se proto, pokud jde o hmotněprávní normy, použijí článek 4 a čl. 26 odst. 3 nařízení č. 207/2009 ve znění platném před změnou provedenou nařízením 2015/2424, jakož i článek 7 nařízení č. 207/2009. Dodal však, že pokud jde o posledně uvedený článek, použití ratione temporis nařízení č. 207/2009 nevede pro účely posouzení jím projednávané žaloby k odlišnému výsledku, neboť změny provedené nařízením 2015/2424 se netýkají ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 207/2009, která jsou jediná relevantní v projednávané věci. Tribunál z toho dovodil, že pokud jde v projednávané věci o hmotněprávní pravidla, je tedy odkazy na čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, jež učinil odvolací senát ve sporném rozhodnutí a společnost Neoperl v žalobě, třeba chápat ve skutečnosti jako odkazy na čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, přičemž obě tato ustanovení mají totožný obsah.

31

Konečně Tribunál upřesnil, že jelikož jsou procesní pravidla obecně považována za použitelná ke dni, kdy vstoupí v platnost, vztahují se na spor procesní ustanovení nařízení 2017/1001, které platilo v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí.

32

V rámci posouzení žaloby Tribunál nejprve v bodech 20 až 22 napadeného rozsudku v podstatě připomněl, že průzkumová referentka zamítla přihlášku dotčeného označení jako ochranné známky Evropské unie na základě čl. 41 odst. 4 nařízení 2017/1001 a že se odvolací senát rozhodl přezkoumat pouze absolutní důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, když uvedl, že otázka, zda zápis dotčeného označení musí být mimoto zamítnut podle čl. 41 odst. 4 nařízení 2017/1001, vykládaného ve spojení s článkem 4 nařízení č. 207/2009 (nyní po změně článek 4 nařízení 2017/1001), nebo podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, je irelevantní, jelikož postačuje, aby tomuto zápisu bránil důvod pro zamítnutí zápisu uvedený v tomto čl. 7 odst. 1.

33

V první řadě Tribunál z důvodů uvedených v bodech 20 až 49 napadeného rozsudku zkoumal i bez návrhu důvod vycházející z překročení působnosti právní normy.

34

V tomto ohledu Tribunál nejprve v bodě 24 napadeného rozsudku připomněl, že podle judikatury Soudního dvora platí, že některé důvody sice mohou, či dokonce musí být uplatněny i bez návrhu, avšak důvod týkající se hmotněprávní legality sporného rozhodnutí může být přezkoumán unijním soudem pouze tehdy, pokud je uplatněn žalobcem, což se v projednávané věci nestalo. Tribunál v bodě 25 napadeného rozsudku dodal, že podle této judikatury platí, že třebaže unijní soud musí v rámci sporu vymezeného účastníky řízení rozhodnout pouze o návrzích účastníků řízení, nemůže být vázán pouze argumenty, kterých se tito účastníci dovolávají na podporu svých tvrzení, neboť jinak by byl případně nucen založit své rozhodnutí na chybných právních úvahách. V bodě 26 napadeného rozsudku z toho Tribunál vyvodil možnost, a případně i povinnost unijního soudu uplatnit určité důvody materiální legality i bez návrhu. V bodě 27 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že důvod vycházející z působnosti právní normy je nepominutelným důvodem a Tribunálu přísluší jej zkoumat i bez návrhu. Tribunál totiž zdůraznil, že by nesplnil svoji úlohu soudu posuzujícího otázky legality, pokud by se i přesto, že mezi účastníky řízení v tomto ohledu není sporu, nezabýval tím, že sporné rozhodnutí bylo přijato na základě normy, jež se na projednávanou věc nemůže použít, a pokud by následně při rozhodování o sporu, který mu byl předložen, sám takovou normu uplatnil.

35

Dále Tribunál v bodě 38 napadeného rozsudku implicitně konstatoval, že odvolací senát překročil působnost čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, když měl za to, že odvolací senát před zkoumáním čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení neprávem opomněl zkoumat, zda označení, o jehož zápis jako ochranné známky Evropské unie bylo žádáno, splňuje podmínky stanovené v článku 4 uvedeného nařízení, včetně podmínky schopnosti grafického ztvárnění, a zda měl tedy být zápis zamítnut podle čl. 7 odst. 1 písm. a). Vzhledem k tomu, že podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se do rejstříku nezapíšou „ochranné známky“, které postrádají rozlišovací způsobilost, měl Tribunál v bodě 36 napadeného rozsudku za to, že pro účely zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie může být jeho rozlišovací způsobilost posouzena až poté, co bylo konstatováno, že toto označení je ochrannou známkou ve smyslu článku 4 uvedeného nařízení, tedy od okamžiku, kdy bylo konstatováno, že je schopné grafického ztvárnění.

36

V druhé řadě Tribunál v bodech 50 až 61 zkoumal, zda dotčené označení v projednávané věci splňuje podmínky uvedené v článku 4 nařízení č. 207/2009, a tudíž zda se může uplatnit absolutní důvod pro zamítnutí zápisu uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009.

37

V tomto ohledu Tribunál v bodě 57 napadeného rozsudku uvedl, že hmatový dojem vyvolaný dotčeným označením nevyplývá přesně a úplně z grafického ztvárnění tohoto označení jako takového, ale nanejvýš z přiloženého popisu. Podle Tribunálu nejenže tento popis neupřesňuje předmět a dosah ochrany požadované podle známkového práva ve smyslu judikatury Soudního dvora, ale může naopak vyvolat pochybnosti o předmětu a dosahu tohoto grafického ztvárnění, jelikož se snaží rozšířit předmět požadované ochrany. Tribunál tudíž v bodě 58 napadeného rozsudku shledal, že dotčené označení nesplňuje podmínky uvedené v článku 4 nařízení č. 207/2009 a vztahuje se na něj absolutní důvod pro zamítnutí zápisu uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení.

38

V bodě 60 napadeného rozsudku z toho Tribunál vyvodil, že čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 nebylo možno použít na posouzení přihlášky dotčeného označení jako ochranné známky Evropské unie, a odvolací senát tudíž nemohl toto ustanovení legálně použít k přijetí sporného rozhodnutí.

39

Napadeným rozsudkem Tribunál sporné rozhodnutí zrušil.

40

Podáním došlým téhož dne jako projednávaný kasační opravný prostředek požádal EUIPO na základě čl. 170a odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, aby byl jeho kasační opravný prostředek uznán přijatelným v souladu s čl. 58a třetím pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie.

41

Usnesením ze dne 11. července 2023, EUIPO v. Neoperl (C‑93/23 P, EU:C:2023:601) byl kasační opravný prostředek uznán přijatelným.

42

EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr:

43

Společnost Neoperl navrhuje, aby Soudní dvůr:

44

EUIPO vznáší na podporu kasačního opravného prostředku jediný důvod.

45

Na podporu kasačního opravného prostředku vznáší EUIPO jediný důvod vycházející z porušení čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001. Tento jediný důvod se dělí na dvě části.

46

V první části jediného důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO vytýká Tribunálu, že překročil meze své pravomoci stanovené v čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001, když i bez návrhu a na rozdíl od návrhových žádání společnosti Neoperl přezkoumal použitelnost absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 vykládaném ve spojení s článkem 4 tohoto nařízení. EUIPO má zejména za to, že Tribunál v bodě 47 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že otázka, zda dotčené označení splňuje podmínky uvedené v článku 4 nařízení č. 207/2009, mezi něž patří podmínka, aby bylo schopné grafického ztvárnění, je „předběžnou otázkou“, jejíž vyřešení je nezbytné pro přezkum žalobních důvodů vycházejících z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení a čl. 95 odst. 1 nařízení č. 2017/1001.

47

V druhé části tohoto důvodu EUIPO vytýká Tribunálu, že překročil meze své pravomoci stanovené v čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001 tím, že sám rozhodl o hmotněprávních podmínkách tohoto absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, které odvolací senát ve sporném rozhodnutí výslovně nezkoumal, a namísto toho sporné rozhodnutí de facto zrušil a změnil v bodech 50 až 58 napadeného rozsudku, přičemž potvrdil opodstatněnost jeho výroku.

48

Touto neoprávněnou změnou sporného rozhodnutí Tribunál nejprve porušil původní pravomoc, kterou má odvolací senát k přezkumu odvolání, která k němu byla podána, tak jak byla stanovena unijním normotvůrcem. Dále podle EUIPO ohrozil specifickou původní pravomoc odvolacího senátu neomezovat se na přezkum rozhodnutí průzkumové referentky (druhý případ v čl. 71 odst. 1 druhé větě nařízení 2017/1001), ale i případně vykonávat pravomoci průzkumové referentky (první případ v čl. 71 odst. 1 druhé větě nařízení 2017/1001), zahrnující zejména možnost provést hlubší nebo úplnější analýzu skutečností, které dosud průzkumová referentka neposoudila. Konečně Tribunál porušil právní ochranu zaručenou unijním normotvůrcem žalobkyni v prvním stupni.

49

V každém případě je napadený rozsudek stižen „vnitřní nesoudržností“, která EUIPO znemožňuje mu vyhovět. Tato nesoudržnost spočívá v tom, že Tribunál formálně nezměnil sporné rozhodnutí, ani žalobu nezamítl, a to navzdory tomu, že nahrazením právního základu tohoto rozhodnutí potvrdil právě opodstatněnost jeho výroku.

50

Společnost Neoperl ve svém vyjádření k žalobě nezpochybňuje opodstatněnost jediného důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného EUIPO vycházejícího z toho, že Tribunál porušil čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001. Společnost Neoperl má totiž podobně jako EUIPO za to, že Tribunál překročil meze své pravomoci stanovené v tomto ustanovení, když měl za to, že má věcnou pravomoc k tomu, aby sám poprvé provedl přezkum čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, vykládaného ve spojení s článkem 4 tohoto nařízení, a rozhodl ve věci samé namísto odvolacího senátu. Společnost Neoperl se rovněž ztotožňuje s argumenty EUIPO týkajícími se porušení právní ochrany zaručené unijním normotvůrcem, neboť má za to, že závěry Tribunálu uvedené v bodech 47 až 58 napadeného rozsudku nepříznivě zasahují do jejího práva být vyslechnuta. Podle jejího názoru je třeba napadený rozsudek zrušit a věc vrátit EUIPO, aby sám provedl úplný přezkum čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s článkem 4 tohoto nařízení.

51

Naproti tomu, pokud jde o vztah mezi čl. 7 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, má společnost Neoperl za to, že Tribunál v napadeném rozsudku právem v podstatě konstatoval, že v rámci přezkumu těchto absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu musí být dodrženo určité pořadí, takže musí být nejprve zkoumány podmínky pro použití prvně zmíněného ustanovení.

52

EUIPO v replice zpochybňuje argument společnosti Neoperl ohledně existence takového pořadí přezkumu absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu stanovených v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 207/2009, přičemž v podstatě tvrdí, že ze znění, systematiky a účelu tohoto ustanovení nelze vyvodit, že přezkum a uplatnění důvodu pro zamítnutí stanoveného v písmenu b) tohoto ustanovení nutně nejprve vyžaduje předchozí přezkum a uplatnění důvodu pro zamítnutí stanoveného v písmenu a) uvedeného ustanovení.

53

V duplice společnost Neoperl zdůrazňuje, že i když má podobně jako EUIPO za to, že napadený rozsudek porušuje čl. 72 odst. 3 nařízení č. 2017/1001, a tudíž musí být zrušen, je názoru, že stav soudního řízení nedovoluje v plném rozsahu rozhodnout ve věci.

54

Úvodem je třeba podotknout, že přihláška dotčeného označení jako ochranné známky Evropské unie byla podána dne 1. září 2016. Spor se proto řídí jednak hmotněprávními ustanoveními nařízení č. 207/2009 a jednak procesními ustanoveními nařízení 2017/1001 (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 20. června 2024, EUIPO v. Indo European Foods, C‑801/21 P, EU:C:2024:528, bod 50 a citovaná judikatura).

55

Úvodem je třeba připomenout, že čl. 7 odst. 1 nařízení č. 207/2009 vyjmenovává v písmenech a) až m) absolutní důvody pro zamítnutí zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie.

56

I když je možné současně použít několik z těchto důvodů, absolutní důvody pro zamítnutí zápisu vyjmenované v tomto článku jsou samostatné, přičemž každý z těchto důvodů je na ostatních důvodech nezávislý a vyžaduje samostatný přezkum (obdobně viz rozsudky ze dne 8. dubna 2003, Linde a další, C‑53/01 až C‑55/01, EU:C:2003:206, bod 67, a ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé, C‑215/14, EU:C:2015:604, bod 46).

57

Tribunál v projednávané věci ze srovnání článku 4 nařízení č. 207/2009, který odkazuje na podmínku grafického ztvárnění dotčeného označení, s článkem 7 tohoto nařízení dovodil, že je třeba rozlišovat mezi pojmem „označení“ a pojmem „ochranná známka“. V bodě 36 napadeného rozsudku proto Tribunál rozhodl, když se opřel o bod 46 rozsudku ze dne 6. října 2021, M/S. Indeutsch International v. EUIPO – 135 Kirkstall (Vyobrazení vzoru rybí kosti mezi dvěma rovnoběžnými čarami) (T‑124/20, EU:T:2021:668), že pro účely zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie může být jeho rozlišovací způsobilost posouzena až poté, co bylo konstatováno, že toto označení je ochrannou známkou ve smyslu uvedeného článku 4, tedy od okamžiku, kdy bylo konstatováno, že je schopné grafického ztvárnění.

58

Je sice pravda, že článek 4 nařízení č. 207/2009 a čl. 7 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení užívají pojmy „označení“, kdežto ostatní ustanovení čl. 7 odst. 1 užívají buď tento pojem, nebo pojem „ochranné známky“.

59

Pokud by však unijní normotvůrce chtěl tímto terminologickým rozlišením zavést v rámci čl. 7 odst. 1 nařízení č. 207/2009 určité pořadí přezkumu ve prospěch důvodu pro zamítnutí uvedeného v písmenu a) tohoto ustanovení, použil by systematicky pojem „ochranná známka“ pro všechny ostatní důvody pro zamítnutí zápisu stanovené v písmenech b) až m) tohoto ustanovení. Tak tomu však není, neboť čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení odkazuje na „označení“. Je tedy třeba mít za to, že tyto dva pojmy jsou v čl. 7 odst. 1 použity zaměnitelně, takže jejich alternativní použití v písmenech a) a b) tohoto ustanovení nemůže odrážet záměr unijního normotvůrce upřednostnit uplatnění důvodu pro zamítnutí zápisu uvedeného v písmenu a) před uplatněním ostatních absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu, včetně zejména důvodu uvedeného v tomto písmenu b).

60

Kromě toho je třeba uvést, že ze žádného jiného prvku znění čl. 7 odst. 1 nařízení č. 207/2009 nevyplývá, že v rámci přezkumu absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu stanovených v písmenech a) až m) tohoto ustanovení musí být dodrženo jakékoli pořadí.

61

Odvolací senát proto může při přezkumu přihlášky k zápisu považovat za vhodnější v některých případech analyzovat nejprve důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 a v jiných případech důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, aniž by taková volba měla za následek nesprávné právní posouzení rozhodnutí přijatého tímto senátem na konci tohoto přezkumu.

62

Konkrétně v případě, kdy označení není schopné grafického ztvárnění ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s článkem 4 tohoto nařízení, není nezbytné zkoumat na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, zda má toto označení rozlišovací způsobilost. To však platí i naopak, neboť pokud označení nemá rozlišovací způsobilost ve smyslu posledně zmíněného ustanovení, je zbytečné vyjadřovat se k otázce, zda může být předmětem grafického ztvárnění.

63

Skutečnost, že odvolací senát ve sporném rozhodnutí nepřezkoumal důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 před tím, než přezkoumal absolutní důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, tedy nepředstavuje překročení působnosti právní normy.

64

Proto se Tribunál v bodě 38 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když odvolacímu senátu vytkl, že ve sporném rozhodnutí nepřezkoumal, zda dotčené označení může tvořit ochrannou známku, a měl za to, že takový přezkum je irelevantní z důvodu, že toto označení každopádně postrádá rozlišovací způsobilost. Tímto rozhodnutím totiž Tribunál určil pořadí, které musí být dodrženo v rámci přezkumu absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu stanovených v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 207/2009, které však unijní normotvůrce nikterak nezamýšlel zavést.

65

Z toho vyplývá, že první části jediného důvodu kasačního opravného prostředku musí být vyhověno.

66

Předně je třeba uvést, že Tribunál v napadeném rozsudku formálně neuvedl, že využívá svou pravomoc změnit rozhodnutí na základě čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001. Konkrétně se Tribunál ve výroku napadeného rozsudku omezil na zrušení sporného rozhodnutí.

67

V bodech 50 až 58 napadeného rozsudku, v podtitulu prezentovaném jako týkající se opodstatněnosti důvodu vycházejícího z překročení působnosti právní normy, však Tribunál sám rozhodl o hmotněprávních podmínkách absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 a na základě tohoto ustanovení, o němž právě konstatoval, že použití dotčeného důvodu pro zamítnutí zápisu mělo být posouzeno jako první, dospěl k závěru, že dotčené označení nesplňuje podmínky stanovené v uvedeném ustanovení. Tribunál tak implicitně, ale nutně změnil sporné rozhodnutí.

68

Je zajisté třeba připomenout, že podle čl. 72 odst. 2 a 3 nařízení 2017/1001 „[Tribunál] má pravomoc zrušit nebo změnit rozhodnutí [odvolacího senátu EUIPO]“.

69

Tato pravomoc změnit rozhodnutí přiznaná Tribunálu tímto čl. 72 odst. 2 a 3 však neznamená, že by tento soud měl pravomoc provést posouzení v otázce, ke které se odvolací senát ještě nevyjádřil. Výkon pravomoci změnit rozhodnutí se totiž musí v zásadě omezovat na situace, kdy je Tribunál po přezkumu posouzení provedeného odvolacím senátem schopen určit na základě prokázaných skutkových a právních okolností, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, EU:C:2011:452, bod 72, a ze dne 26. září 2013, Centrotherm Systemtechnik v. centrotherm Clean Solutions, C‑609/11 P, EU:C:2013:592, bod 48).

70

V projednávané věci skutečnost, že odvolací senát nepřezkoumal absolutní důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, vylučuje, aby Tribunál mohl přezkoumat posouzení, které provedl odvolací senát, a že by v důsledku toho mohl sporné rozhodnutí v tomto ohledu platně změnit. Tato změna sporného rozhodnutí totiž znamenala, že Tribunál poprvé posoudil skutečnosti nebo důkazy, které odvolací senát nezkoumal.

71

Jak uvedl generální advokát v bodech 98 a 99 stanoviska, takový výkon pravomoci Tribunálu změnit rozhodnutí představuje zjevné překročení závazného institucionálního rámce, jehož součástí je pravomoc změnit rozhodnutí v oblasti duševního vlastnictví zakotvená v čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001, jehož cílem je zajistit jednotlivcům dodržování práva na účinnou soudní ochranu v této oblasti.

72

Z toho vyplývá, že druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku musí být rovněž vyhověno.

73

Vzhledem ke všem předchozím úvahám je třeba jedinému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět v plném rozsahu, a tudíž napadený rozsudek zrušit.

74

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to stav soudního řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

75

V projednávané věci má Soudní dvůr za to, že stav soudního řízení nedovoluje vydat konečné rozhodnutí ve věci, jelikož Tribunál nepřezkoumal žádný ze dvou žalobních důvodů, které před ním uplatnila Neoperl a které vyžadují posouzení skutkového stavu.

76

V důsledku toho je třeba vrátit věc zpět Tribunálu.

77

Vzhledem k tomu, že se věc vrací zpět Tribunálu, je třeba rozhodnout, že o nákladech řízení souvisejících s řízením o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: