Věc C‑39/23

Keva a další

Skatteverket

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Högsta förvaltningsdomstolen)

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 29. července 2024

„Řízení o předběžné otázce – Článek 63 SFEU – Volný pohyb kapitálu – Zdanění dividend vyplácených veřejnoprávním penzijním fondům – Rozdílné zacházení mezi rezidentními a nerezidentními veřejnoprávními penzijními fondy – Osvobození pouze pro rezidentní veřejnoprávní penzijní fondy – Srovnatelnost situací – Odůvodnění – Nezbytnost naplňovat cíl sledovaný sociální politikou – Nutnost zachovat vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci členských států“

Volný pohyb kapitálu a plateb – Omezení – Daňové právní předpisy – Zdanění dividend – Dividendy vyplácené veřejnoprávním penzijním fondům – Rozdílné zacházení mezi rezidentními a nerezidentními veřejnoprávními penzijními fondy – Osvobození od daně pouze pro rezidentní veřejnoprávní penzijní fondy – Nepřípustnost – Odůvodnění – Nedostatek

(Článek 63 SFEU)

(viz body 43, 46, 47, 49–51, 55–58, 60–65, 68, 71, 72, 74, 75 a výrok)

Shrnutí

V rámci řízení o předběžné otázce Soudní dvůr potvrdil existenci zásahu do volného pohybu kapitálu v případě vnitrostátního režimu, který zavádí rozlišování mezi příjemci, pokud jde o daňové zacházení s dividendami vyplácenými rezidentními společnostmi. Toto rozlišení je založeno výlučně na místě bydliště či sídla těchto příjemců.

V projednávané věci žalobci v původním řízení, tři finské veřejnoprávní penzijní fondy, které mají různé právní formy, zaplatili ve Švédsku daň z dividend, které jim vyplatily švédské společnosti. Vzhledem k tomu, že tyto dividendy nebyly zdaněny ve Finsku, nemohla být daň z dividend, které podléhaly ve Švédsku, odečtena tak, jak je stanoveno daňovou smlouvou mezi severskými zeměmi ( 1 ). Ve Švédsku jsou přitom veřejnoprávní penzijní fondy, které jsou součástí státu, osvobozeny od daní.

Vzhledem k tomu, že žalobci v původním řízení měli za to, že výběr daně z dividend ve Švédsku je v rozporu s volným pohybem kapitálu ve smyslu článku 63 SFEU, jelikož jsou srovnatelní se švédskými veřejnoprávními penzijními fondy, požádali švédské daňové orgány o vrácení daně z dividend zaplacené ve Švédsku.

Po zamítnutí jejich stížnosti spor pokračoval před Högsta förvaltningsdomstolen (Nejvyšší správní soud, Švédsko), který je předkládajícím soudem.

Tento soud si klade otázku, zda je s volným pohybem kapitálu ve smyslu článku 63 SFEU slučitelný takový režim, který stanoví zdanění dividend vyplácených rezidentními společnostmi nerezidentním veřejnoprávním penzijním institucím, kdežto dividendy vyplácené rezidentním veřejnoprávním penzijním fondům jsou od daně osvobozeny.

Soudní dvůr má za to, že takový režim je v rozporu s článkem 63 SFEU.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr na prvním místě poukázal na to, že předmětný režim je omezením volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno článkem 63 SFEU. Tento režim totiž vytváří rozdílné daňové zacházení, které vede k znevýhodňujícímu zacházení s dividendami vyplácenými nerezidentním veřejnoprávním penzijním institucím, které může tyto instituce odradit od investování do společností usazených ve Švédsku.

V tomto ohledu, pokud jde o dodržení povinností, které pro daný stát vyplývají ze Smlouvy, je irelevantní, že se tento stát dovolává bodů 10 a 12 komentáře k článku 24 vzorové daňové smlouvy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ( 2 ), ze kterých vyplývá, že stát není povinen poskytnout stejné daňové výhody, jaké poskytuje vlastním veřejnoprávním subjektům, veřejným subjektům jiného státu.

Kromě toho musí členské státy při výkonu své pravomoci uspořádat své systémy sociálního zabezpečení dodržovat unijní právo, a zejména ustanovení Smlouvy o FEU týkající se základních svobod.

Na druhém místě Soudní dvůr konstatoval, že rozdílné zacházení mezi nerezidentními veřejnoprávními penzijními institucemi a rezidentními veřejnoprávními penzijními fondy se týká objektivně srovnatelných situací.

Zaprvé skutečnost, že je veřejnoprávní penzijní fond součástí švédského státu, jej nutně nestaví do jiné situace, než v jaké se nachází nerezidentní veřejnoprávní penzijní instituce s ohledem na cíl dotčeného daňového osvobození, kterým je zabránit koloběhu veřejných prostředků švédského státu. Tohoto cíle by totiž bylo možné dosáhnout i tehdy, kdyby se na nerezidentní veřejnoprávní penzijní instituce vztahovalo ve Švédsku stejné osvobození od daně u dividend vyplácených rezidentními společnostmi, jaké je přiznáno rezidentním veřejnoprávním penzijním fondům.

Kromě toho skutečnost, že nerezidentní veřejnoprávní penzijní instituce nemají na rozdíl od rezidentních veřejnoprávních penzijních fondů za cíl podporovat finanční stabilitu a životaschopnost švédského systému sociálního zabezpečení, nemůže představovat argument, který znemožňuje přeshraniční srovnání penzijních fondů, neboť z podstaty věci je cílem každého fondu chránit stabilitu a životaschopnost samostatného vnitrostátního důchodového systému.

Zadruhé, jediným relevantním kritériem, které musí být zohledněno za účelem posouzení, zda rozdílné zacházení mezi rezidentními veřejnými penzijními fondy a nerezidentními veřejnoprávními penzijními institucemi odráží rozdíl v objektivní situaci, je v projednávaném případě místo sídla fondů. Nejeví se totiž, že by rozdíly mezi oběma typy subjektů týkající se jejich právní formy nebo povahy jejich úkolů při vybírání příspěvků na důchodové zabezpečení nebo vyplácení důchodů měly přímou souvislost s daňovým zacházením s dividendami vyplácenými švédskými společnostmi.

A konečně na třetím místě Soudní dvůr rozhodl, že ani nezbytnost naplňovat cíl sledovaný švédskou sociální politikou, ani zachování vyváženého rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy nemůže v projednávaném případě představovat naléhavý důvod obecného zájmu, který by mohl odůvodnit dotčený švédský systém z hlediska volného pohybu kapitálu.

( 1 ) – Smlouva mezi severskými zeměmi o zamezení dvojímu zdanění v oblasti daní z příjmů a z majetku, podepsaná v Helsinkách dne 23. září 1996.

( 2 ) – Vzorová smlouva o zamezení dvojímu zdanění v oblasti daní z příjmů a z majetku, vypracovaná Výborem OECD pro daňové záležitosti a připojená k doporučení OECD ze dne 30. července 1963 o zamezení dvojímu zdanění.