–

za F S. A.: Ł. Adamczyk, doradca podatkowy,

–

za polskou vládu: B. Majczyna, R. Stańczyk a S. Żyrek, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: C. Auvret, U. Małecka, W. Roels a H. Tserepa-Lacombe, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 29 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. 2009, L 302, s. 32; oprava Úř. věst. 2019, L 154, s. 48), jakož i článků 18, 49 a 63 SFEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi F S. A., akciovou společností založenou podle lucemburského práva (dále jen „fond F“), a ředitelem Státní finanční informační služby (Dyrektor Krajowej Informacji Skarbowej, Polsko) (dále jen „daňový orgán“), jehož předmětem je zdanění příjmů z investic dosažených touto společností.

3

Bod 83 odůvodnění směrnice 2009/65 uvádí:

„Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní předpisy v oblasti zdanění ani opatření, která mohou členské státy přijímat k zajištění dodržování těchto předpisů na svém území.“

4

Článek 1 této směrnice stanoví:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (dále jen ‚SKIPCP‘), které jsou usazeny na území členských států.

2.   Pro účely této směrnice a s výhradou článku 3 se za SKIPCP považují subjekty:

Členské státy mohou povolit, aby byly SKIPCP tvořeny více podfondy.

3.   Subjekty uvedené v odstavci 2 mohou být zřizovány podle smluvního práva (jako podílové fondy spravované správcovskou společností) nebo podle trustového práva (jako ‚unit trusts‘) nebo podle práva společností (jako investiční společnosti).

[…]

7.   Aniž je dotčena tato kapitola, může kterýkoli členský stát stanovit pro SKIPCP, které jsou usazeny na jeho území, přísnější nebo dodatečné požadavky, než které jsou stanoveny v této směrnici, za podmínky, že jsou obecně závazné a nejsou v rozporu s touto směrnicí.“

5

V článku 3 uvedené směrnice se stanoví:

„Tato směrnice se nevztahuje na

[…]“

6

Článek 6 odst. 1 a 2 téže směrnice stanoví:

„1.   Přístup k činnosti správcovských společností podléhá předchozímu povolení, které vydávají příslušné orgány domovského členského státu správcovské společnosti. Povolení vydané správcovské společnosti v souladu s touto směrnicí je platné pro všechny členské státy.

2.   Správcovská společnost nesmí vykonávat jiné činnosti než správu SKIPCP povolených podle této směrnice, s výjimkou další správy jiných subjektů kolektivního investování, na něž se tato směrnice nevztahuje a v souvislosti s nimiž podléhá správcovská společnost obezřetnostnímu dohledu, jejichž podílové jednotky však nemohou být podle této směrnice nabízeny v jiných členských státech.

Správa SKIPCP zahrnuje pro účely této směrnice funkce uvedené v příloze II.“

7

Článek 29 odst. 1 směrnice 2009/65 stanoví:

„Aniž jsou dotčeny ostatní obecně závazné podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy, vydají příslušné orgány domovského členského státu investiční společnosti povolení investiční společnosti, pouze pokud stanovila správcovskou společnost nebo pokud má dostatečný počáteční kapitál alespoň ve výši 300000 [eur].

Kromě toho, pokud investiční společnost nestanovila správcovskou společnost povolenou podle této směrnice, uplatní se tyto podmínky:

Příslušné orgány domovského členského státu investiční společnosti rovněž odmítnou vydat povolení, pokud právní a správní předpisy třetí země, jimiž se řídí jedna nebo více fyzických či právnických osob, s nimiž má investiční společnost úzké vazby, anebo potíže při jejich uplatňování brání účinnému provádění dohledu.

Příslušné orgány domovského členského státu investiční společnosti stanoví, aby jim investiční společnosti poskytovaly údaje, jež potřebují.“

8

Článek 6 zákona o dani z příjmů právnických osob (ustawa o podatku dochodowym od osób prawnych), ze dne 15. února 1992 (Dz. U. z roku 1992, č. 86), ve znění zákona o úvodních ustanoveních k zákonu o Národním středisku pro podporu zemědělství (ustawa – Przepisy wprowadzające ustawę o Krajowym Ośrodku wsparcia Rolnictwa) ze dne 10. února 2017 (Dz. U. z roku 2017, č. 614) (dále jen „zákon o dani z příjmů právnických osob“), stanoví:

„1.   Od daně jsou osvobozeny:

[…]

[…]

4.   Osvobození podle odst. 1 bodu 10a se nevztahuje na:

[…]“

9

Článek 17 odst. 1 bod 58 tohoto zákona zní:

„Od daně jsou osvobozeny:

[…]

10

Zákon o investičních fondech a správě alternativních investičních fondů (ustawa o funduszach inwestycyjnych i zarządzaniu alternatywnymi funduszami inwestycyjnymi), ze dne 27. května 2004 (Dz. U. z roku 2004, č. 1546), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o investičních fondech“), v článku 1 stanoví:

„Tento zákon stanoví pravidla pro zakládání a činnost investičních fondů se sídlem na území Polské republiky, jakož i pravidla pro činnost zahraničních fondů a správcovských společností na území Polské republiky.“

11

Článek 1a odst. 1 tohoto zákona stanoví:

„Tento zákon rovněž stanoví pravidla pro činnost správců alternativních investičních fondů se sídlem na území Polské republiky, jakož i pravidla pro činnost správců alternativních investičních fondů, jejichž sídlo se nachází v členském státě nebo ve třetí zemi, na území Polské republiky.“

12

Článek 3 uvedeného zákona zní:

„1.   „Investiční fond je právnická osoba, jejímž výhradním předmětem činnosti je investování peněžních prostředků získaných prostřednictvím nabídky na nákup podílových listů nebo investičních certifikátů do cenných papírů, nástrojů peněžního trhu a jiných majetkových práv vymezených zákonem.

[…]

3.   Investiční fond vykonává svou činnost zejména s ohledem na zájmy podílníků v souladu se zásadami snižování investičních rizik stanovenými zákonem.

4.   Investiční fond může vykonávat činnost jako:

13

V článku 4 odst. 1 a 1a téhož zákona se stanoví:

„1.   Společnost zakládá, spravuje a zastupuje fond ve vztazích se třetími stranami.

1a.   Společnost může prostřednictvím písemné dohody uzavřené pod sankcí neplatnosti pověřit správou otevřeného investičního fondu a řízením jeho záležitostí správcovskou společnost působící na území Polské republiky.“

14

Článek 14 odst. 1 zákona o investičních fondech stanoví, že investiční fond může být založen pouze společností.

15

Fond F oznámil daňovému orgánu, že je daňovým rezidentem Lucemburska a v tomto státě plně podléhá dani.

16

Tento fond dle svých prohlášení provádí svou činnost podle lucemburského práva, konkrétně podle loi relative aux fonds d’investissement spécialisés (zákon o specializovaných investičních fondech), ze dne 13. února 2007 (Mémorial A 2007, s. 13), a to ve formě specializovaného investičního fondu. Tvrdí, že byl schválen Commission de surveillance du secteur financier (Komise pro dohled nad finančním sektorem, Lucembursko) (dále jen „CSSF“) a podléhá jejímu přímému dohledu, neboť byl touto komisí zapsán jako regulovaný investiční fond.

17

V souladu se stanovami schválenými CSSF je fond F spravován interně správní radou, která byla rovněž zapsána na seznam správců alternativních investičních fondů vedený CSSF.

18

Výhradním předmětem činnosti fondu F je kolektivní investování finančních prostředků získaných v rámci neveřejné nabídky nákupu akcií fondu do převoditelných cenných papírů, nástrojů peněžního trhu a jiných majetkových práv.

19

V souladu s povolením CSSF může fond F investovat do akcií společností kótovaných na burze, včetně Burzy cenných papírů ve Varšavě (Giełda Papierów Wartościowych w Warszawie, Polsko), do dluhopisů vydaných kapitálovými společnostmi, včetně dluhopisů společností se sídlem v Polsku, jakož i do státních dluhopisů, včetně dluhopisů vydaných Polskou republikou.

20

Fond F se obrátil na daňový orgán s žádostí o vydání individuálního výkladového stanoviska za účelem zjištění, zda se na příjmy přiznané v souvislosti s budoucí událostí, kterých fond dosáhl, vztahuje osvobození od daně podle čl. 17 odst. 1 bodu 58 zákona o daních z příjmů právnických osob.

21

Fond F byl toho názoru, že by tomu tak mělo být. Měl za to, že splňuje požadavky vyplývající z čl. 6 odst. 1 bodu 10a písm. a), d) a e) tohoto zákona. Kromě toho, pokud jde o dodržení požadavků uvedených v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. f) uvedeného zákona, a sice požadavku, podle kterého musí být investiční fond spravován subjektem, který má pro výkon své činnosti povolení udělené příslušnými orgány dohledu nad finančním trhem státu, v němž má fond sídlo, se fond F domníval, že fond spravovaný interně splňuje jakožto správce alternativního investičního fondu podmínky pro osvobození od daně stanovené v čl. 17 odst. 1 bodě 58 téhož zákona.

22

Daňový orgán ve svém individuálním výkladovém stanovisku ze dne 6. června 2022 konstatoval, že i když fond F splňuje podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. a) a c) až e) zákona o dani z příjmů právnických osob, nesplňuje podmínku stanovenou v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. f) tohoto zákona, jelikož není spravován externím subjektem.

23

Fond F podal k předkládajícímu soudu, kterým je Vojvodský správní soud v Gliwicích (Wojewódzki Sąd Administracyjny w Gliwicach, Polsko), žalobu, kterou se domáhal zrušení tohoto výkladového stanoviska.

24

Daný soud uvádí, že právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, se týká daňového zacházení s příjmy plynoucími z investic uskutečněných subjekty kolektivního investování. Spor v původním řízení se podle něj týká otázky, zda fond spravovaný interně vlastní správní radou, které bylo za tímto účelem uděleno povolení příslušným orgánem členského státu sídla tohoto fondu, která je u tohoto orgánu zapsána jako schválený správce alternativních investičních fondů a která je uvedena na seznamu správců, jenž tento orgán vede, splňuje podmínku stanovenou v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. f) zákona o dani z příjmů právnických osob.

25

Má za to, že cílem zavedení čl. 6 odst. 1 bodu 10a do tohoto zákona bylo zajistit rovné zacházení s polskými investičními fondy a investičními fondy se sídlem v jiných členských státech, pokud jde o osvobození investičních fondů od daně z příjmů právnických osob. Evropská komise ostatně po vložení čl. 6 odst. 1 bodu 10a písm. a) až e) do uvedeného zákona, jeho následné novelizaci a po doplnění písmene f) do tohoto čl. 6 odst. 1 bodu 10a ukončila řízení pro nesplnění povinnosti na základě článků 49 a 63 SFEU, které bylo zahájeno proti Polské republice a odůvodněno údajnou daňovou diskriminací investičních fondů se sídlem v jiných členských státech než v Polské republice.

26

Z článku 4 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 zákona o investičních fondech podle jeho názoru vyplývá, že v modelu zvoleném v Polsku jsou investiční fondy spravovány právnickou osobou, která je od nich odlišná, a sice investiční společností, a že nemohou být spravovány interně, například správní radou. Dále z tohoto zákona vyplývá, že na polském území mohou působit pouze externě spravované (nesamosprávné) zahraniční subjekty kolektivního investování.

27

Předkládající soud dále uvádí, že pravidlo obsažené v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. f) zákona o dani z příjmů právnických osob ve spojení s čl. 17 odst. 1 bodem 58 tohoto zákona zavádí podle něj objektivní kritérium, které vede k tomu, že osvobození od daně z příjmů právnických osob se přiznává pouze subjektům kolektivního investování-nerezidentům spravovaným externími subjekty, jimž bylo uděleno povolení příslušnými orgány, a že se toto osvobození nevztahuje na interně spravované (samosprávné) fondy.

28

Ze směrnice 2009/65, a zejména z jejích článků 6 a 29, jakož i z její přílohy II přitom vyplývá, že tato směrnice stanoví možnost, a nikoli povinnost založit správcovskou společnost a rozsah služeb poskytovaných externím subjektem je obdobný rozsahu služeb souvisejících se správou subjektu kolektivního investování poskytovaných jeho správní radou. Kromě toho je třeba tyto subjekty založené v souladu s požadavky uvedené směrnice považovat za srovnatelné.

29

Vyvstává tedy otázka, zda unijní právo brání tomu, aby vnitrostátní zákonodárce, veden zásadou srovnatelnosti tuzemských a zahraničních subjektů a za účelem zmírnění rizika spojeného s investicemi, zavedl takovou formální podmínku, jako je podmínka vyplývající z čl. 6 odst. 1 bodu 10a písm. f) zákona o dani z příjmů právnických osob ve spojení s čl. 17 odst. 1 bodem 58 tohoto zákona, podle níž je osvobození od daně z příjmů právnických osob vyhrazeno investičním fondům a subjektům kolektivního investování spravovaným externím subjektem.

30

Za těchto podmínek se Vojvodský správní soud v Gliwicích (Wojewódzki Sąd Administracyjny w Gliwicach) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být ustanovení [směrnice 2009/65], a to zejména čl. 29 odst. 1 této směrnice ve spojení s články 18, 49 a 63 [SFEU], vykládána v tom smyslu, že brání stanovení formálních požadavků ve vnitrostátních předpisech, jak tomu bylo v původním řízení, v oblasti využívání osvobození od daně z příjmů subjekty kolektivního investování, které mají sídlo v jiném členském státě Evropské unie nebo v jiném státě Evropského hospodářského prostoru, než je Polská republika, tj. požadavku, aby byly spravovány externími subjekty, které vykonávají činnost na základě povolení vydaného příslušnými orgány dohledu nad finančním trhem státu, v němž tyto subjekty mají sídlo?“

31

Rozhodnutím ze dne 21. listopadu 2023 předseda Soudního dvora na společný návrh soudkyně zpravodajky a generální advokátky položil předkládajícímu soudu otázky týkající se polského práva použitelného na spor v původním řízení, jakož i některých tvrzení fondu F uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

32

Dne 18. prosince 2023 zaslal předkládající soud Soudnímu dvoru odpověď, z níž vyplývá zaprvé, že zákon o investičních fondech vylučuje založení investičního fondu s interním způsobem správy nebo strukturou podobnou fondu F dotčenému ve věci v původním řízení, který má právní formu investiční společnosti s proměnným základním kapitálem, a že takový fond, pokud nemá externí způsob správy, nemůže přemístit své sídlo do Polska.

33

Zadruhé podmínka týkající se povinnosti svěřit správu investičního fondu jinému subjektu, a nikoli fyzickým osobám, a sice podmínka týkající se externí správy tohoto fondu, má za cíl zajistit právní jistotu činnosti uvedeného fondu jakožto subjektu kolektivního investování nezávislého na konkrétních zájmech jednotlivých podílníků téhož fondu. Tato podmínka má rovněž za cíl oddělit aktiva těchto podílníků od aktiv správcovského subjektu, který má samostatně odpovědnost za správu investičního fondu, takže majetková odpovědnost správcovské společnosti neovlivňuje aktiva samotného fondu.

34

Zatřetí předkládající soud rovněž potvrdil, že spor dotčený v původním řízení se týká pouze otázky, zda fond F musí splňovat podmínku správy externím subjektem stanovenou v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. f) zákona o dani z příjmů právnických osob.

35

Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že v rámci postupu upraveného článkem 267 SFEU jsou funkce Soudního dvora a předkládajícího soudu jasně oddělené a výklad vnitrostátních předpisů náleží výlučně předkládajícímu soudu (rozsudek ze dne 17. března 2022, Daimler, C‑232/20, EU:C:2022:196, bod 91 a citovaná judikatura).

36

Soudnímu dvoru tedy nepřísluší, aby se v rámci řízení o předběžné otázce vyjadřoval k výkladu vnitrostátních ustanovení. Soudnímu dvůr totiž musí v rámci rozdělení pravomocí mezi soudy Unie a vnitrostátními soudy vycházet ze skutkového a právního kontextu, do něhož jsou zasazeny předběžné otázky, jak jej vymezil na vlastní odpovědnost předkládající soud (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. března 2022, Daimler, C‑232/20, EU:C:2022:196, bod 92 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 9. listopadu 2023, Keolis Agen, C‑271/22 až C‑275/22, EU:C:2023:834, bod 38).

37

Navíc otázka, zda předpoklady, z nichž předkládající soud vychází v rámci své otázky, jsou či nejsou chybné, je otázkou skutkovou, jejíž správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat (usnesení ze dne 6. září 2018, Gmalieva a další, C‑79/17, EU:C:2018:687 bod 16 a citovaná judikatura).

38

V projednávané věci ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že předkládající soud vychází z předpokladu, že na takový subjekt kolektivního investování, jako je fond F, se může vztahovat osvobození od daně stanovené v čl. 17 odst. 1 bodě 58 zákona o dani z příjmů právnických osob, pokud splňuje podmínku stanovenou v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. f) tohoto zákona.

39

Dále předkládající soud upřesnil, že stanovení podmínky týkající se externí správy subjektu kolektivního investování je odůvodněno tím, že pouze takový způsob správy je subjektům kolektivního investování v Polsku povolen.

40

Je tedy třeba mít za to, že podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 29 odst. 1 směrnice 2009/65 ve spojení s články 18, 49 a 63 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž pouze subjekt kolektivního investování spravovaný externím subjektem, který vykonává činnost na základě povolení vydaného příslušnými orgány v oblasti dohledu nad finančními trhy státu, v němž má tento externí subjekt sídlo, může mít nárok na osvobození od daně z příjmů právnických osob, pokud jde o příjmy plynoucí z investic uskutečněných tímto subjektem kolektivního investování, a která tedy nepřiznává takové osvobození samosprávným subjektům kolektivního investování založeným podle právní úpravy jiného členského státu, když právo prvně uvedeného členského státu povoluje pouze založení nesamosprávných subjektů kolektivního investování.

41

Vzhledem k tomu, že polská vláda i Komise vyjádřily pochybnosti o relevanci směrnice 2009/65 pro řešení sporu v původním řízení, je třeba zaprvé ověřit, zda se tato směrnice na tento spor použije.

42

V tomto ohledu nejprve z čl. 1 odst. 1 směrnice 2009/65 vyplývá, že se tato směrnice vztahuje na SKIPCP, které jsou usazeny na území členských států.

43

Dále podle čl. 1 odst. 2 písm. a) této směrnice se za SKIPCP ve smyslu uvedené směrnice považují subjekty, jejichž výhradním předmětem činnosti je kolektivní investování kapitálu získaného od veřejnosti do převoditelných cenných papírů nebo do jiných likvidních finančních aktiv podle čl. 50 odst. 1 téže směrnice a které provozují svou činnost na základě zásady rozložení rizika.

44

Konečně jak vyplývá z čl. 3 písm. b) směrnice 2009/65, tato směrnice se nevztahuje na subjekty kolektivního investování získávající kapitál bez propagace prodeje svých podílových jednotek veřejnosti v Unii nebo kterékoli její části.

45

Z článku 1 odst. 2 písm. a) a čl. 3 písm. b) této směrnice tak vyplývá, že na subjekty kolektivního investování, které získávají kapitál bez propagace prodeje svých podílových jednotek veřejnosti, se uvedená směrnice nevztahuje.

46

V projednávané věci přitom ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že výhradním předmětem činnosti fondu F je kolektivní investování finančních prostředků získaných v rámci neveřejné nabídky nákupu akcií fondu do převoditelných cenných papírů, nástrojů peněžního trhu a jiných majetkových práv.

47

Okolnost, že podle tvrzení samotného fondu F, jež byla převzata do žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, tento fond získával finanční prostředky bez propagace prodeje svých podílových jednotek veřejnosti, vede k závěru, že se směrnice 2009/65 na situaci dotčenou ve věci v původním řízení nevztahuje.

48

Zadruhé vzhledem k tomu, že předkládající soud ve své předběžné otázce odkazuje na články 18, 49 a 63 SFEU, je třeba určit, zda se tato ustanovení na tuto situaci použijí.

49

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se článek 18 SFEU, který stanoví obecnou zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, použije samostatně pouze v situacích upravených unijním právem, pro něž Smlouva o FEU nestanoví zvláštní pravidla o zákazu diskriminace (rozsudek ze dne 18. června 2019, Rakousko v. Německo, C‑591/17, EU:C:2019:504, bod 39 a citovaná judikatura).

50

Zásada zákazu diskriminace byla přitom v oblasti práva usazování provedena článkem 49 SFEU (rozsudek ze dne 3. března 2020, Tesco-Global Áruházak, C‑323/18, EU:C:2020:140, bod 55 a citovaná judikatura). Navíc Smlouva o FEU v článku 63 stanoví zvláštní pravidlo zákazu diskriminace v oblasti volného pohybu kapitálu [rozsudek ze dne 18. března 2021, Autoridade Tributária e Aduaneira (Zdanění kapitálových zisků z nemovitého majetku), C‑388/19, EU:C:2021:212, bod 21 a citovaná judikatura].

51

Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že za účelem určení toho, zda vnitrostátní právní předpisy spadají do působnosti té či oné základní svobody zaručené Smlouvou o FEU, je třeba zohlednit předmět dotyčných právních předpisů [rozsudek ze dne 4. října 2024, Staatssecretaris van Financiën (Úroky z úvěru v rámci skupiny), C‑585/22, EU:C:2024:822, bod 23 a citovaná judikatura].

52

Do působnosti článku 49 SFEU spadají vnitrostátní právní předpisy, které se použijí pouze na podíly umožňující vykonávat nepochybný vliv na rozhodování společnosti a určovat její činnost [rozsudek ze dne 4. října 2024, Staatssecretaris van Financiën (Úroky z úvěru v rámci skupiny), C‑585/22, EU:C:2024:822, bod 24 a citovaná judikatura].

53

Naproti tomu vnitrostátní ustanovení, která se použijí na podíly nabyté pouze s cílem investovat bez úmyslu ovlivňovat řízení a kontrolu podniku, musí být zkoumána výlučně z hlediska volného pohybu kapitálu [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 45 a citovaná judikatura].

54

V projednávané věci, jak vyplývá ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, se spor dotčený ve věci v původním řízení týká otázky, zda se na fond F může vztahovat osvobození od daně stanovené v čl. 17 odst. 1 bodě 58 zákona o dani z příjmů právnických osob, pokud jde o příjmy plynoucí z jeho investic do akcií společností kótovaných na Varšavské burze, do dluhopisů vydaných kapitálovými společnostmi se sídlem v Polsku, jakož i do dluhopisů vydaných polským státem.

55

Tato právní úprava, aniž vylučuje ze své působnosti situace umožňující vykonávat nepochybný vliv na rozhodování společnosti a určovat její činnost, což by tyto situace řadilo do oblasti působnosti svobody usazování, se zaměřuje na daňové zacházení s příjmy plynoucími z kolektivního investování kapitálu a není jejím záměrem ovlivňovat řízení a kontrolu podniku ve smyslu judikatury citované v bodě 53 tohoto rozsudku. Z toho důvodu může mít vliv hlavně na volný pohyb kapitálu. Případná omezení svobody usazování vyplývající z uvedené právní úpravy by byla nevyhnutelným důsledkem případného omezení volného pohybu kapitálu, a neodůvodňují proto samostatný přezkum téže právní úpravy s ohledem na článek 49 SFEU [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 47 a citovaná judikatura].

56

S ohledem na výše uvedené je třeba posoudit situaci dotčenou ve věci v původním řízení výlučně s ohledem na ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu kapitálu.

57

Z ustálené judikatury vyplývá, že mezi opatření zakázaná podle čl. 63 odst. 1 SFEU jakožto omezení pohybu kapitálu patří ta, která mohou od investování v členském státě odradit osoby-nerezidenty, nebo odradit osoby-rezidenty v tomto členském státě od investování v jiných státech [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 49 a citovaná judikatura].

58

Právě skutečnost, že členský stát přiznává příjmům vypláceným subjektům kolektivního investování-nerezidentům méně příznivé zacházení, než je zacházení, které je vyhrazeno příjmům vypláceným subjektům kolektivního investování-rezidentům, může subjekty usazené v jiném členském státě, než je tento členský stát, odradit od uskutečnění investic v tomto členském státě, a představuje proto omezení volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno článkem 63 SFEU [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 50 a citovaná judikatura].

59

Osvobození příjmů plynoucích subjektům kolektivního investování-rezidentům od daně na rozdíl od příjmů plynoucích subjektům kolektivního investování-nerezidentům představuje takové méně příznivé zacházení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 51 a citovaná judikatura].

60

V projednávané věci z vysvětlení předkládajícího soudu zaprvé vyplývá, že příjmy investičních fondů se sídlem v Polsku jsou osvobozeny od daně z příjmů právnických osob.

61

Zadruhé z těchto vysvětlení vyplývá, že čl. 6 odst. 1 bod 10a zákona o dani z příjmů právnických osob, který se vztahuje na subjekty kolektivního investování se sídlem v jiném členském státě nebo v jiném státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3, dále jen „Dohoda o EHP“), a který obsahuje podmínky pro osvobození od daně z příjmů právnických osob, na které odkazuje čl. 17 odst. 1 bod 58 tohoto zákona, byl přijat za účelem zajištění rovného zacházení mezi těmito subjekty a fondy se sídlem v Polsku.

62

Zatřetí předkládající soud uvádí, že zákon o investičních fondech absolutně vylučuje zakládání samosprávných investičních fondů v Polsku.

63

Podle čl. 6 odst. 1 bodu 10a písm. f) zákona o dani z příjmů právnických osob přitom mohou být od této daně osvobozeny pouze subjekty kolektivního investování spravované subjekty, které mají pro výkon své činnosti povolení udělené příslušnými orgány dohledu nad finančním trhem státu, v němž mají sídlo, pokud jde o příjmy z jejich investiční činnosti. Podle výkladu tohoto ustanovení podaného předkládajícím soudem tato podmínka vyžaduje, aby byl subjekt kolektivního investování spravován externím subjektem, aby mohl mít nárok na osvobození takových příjmů od uvedené daně.

64

Taková podmínka tedy zavádí rozdílné zacházení nikoli v závislosti na státě sídla subjektu kolektivního investování, ale v závislosti na způsobu jeho správy.

65

V tomto ohledu je nutné připomenout, že i vnitrostátní právní předpisy, které se použijí bez rozdílu na hospodářské subjekty-rezidenty a na hospodářské subjekty-nerezidenty, mohou představovat omezení volného pohybu kapitálu. Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že i rozlišování, které spočívá na objektivních kritériích, může fakticky znevýhodňovat přeshraniční situace [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 54 a citovaná judikatura].

66

Tak je tomu zejména v případě, kdy vnitrostátní právní předpisy, které se použijí bez rozdílu na hospodářské subjekty, které jsou rezidenty i nerezidenty, vyhrazují daňovou výhodu situacím, kdy hospodářský subjekt splňuje podmínky nebo povinnosti, které jsou ze své povahy nebo de facto vlastní vnitrostátnímu trhu, takže pouze hospodářské subjekty působící na vnitrostátním trhu jsou s to je splnit, a hospodářské subjekty-nerezidenti, které jsou srovnatelné, tyto podmínky nebo povinnosti obecně nesplňují [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 55 a citovaná judikatura].

67

Soudní dvůr tak rozhodl, že členské státy sice mohou určit právní formu, v níž mohou být fondy na jejich území zřízeny, jelikož unijní právo není v tomto ohledu harmonizováno, nicméně volný pohyb kapitálu by byl zbaven účinku, pokud by byl subjekt kolektivního investování-nerezident, zřízený v právní formě povolené nebo vyžadované právními předpisy členského státu, v němž je usazen a vykonává činnost v souladu s uvedenými právními předpisy, zbaven daňového zvýhodnění v jiném členském státě, ve kterém investuje, pouze z toho důvodu, že jeho právní forma neodpovídá právní formě vyžadované pro subjekty kolektivního investování v posledně uvedeném členském státě [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, body 57 a 61].

68

Soudní dvůr dále s ohledem na právní úpravu členského státu, která přiznávala daňové zvýhodnění pouze uzavřeným fondům, rozhodl, že jelikož pouze nemovitostní fondy, které se řídily právem jiných členských států, mohly být vytvářeny ve formě otevřených investičních fondů, a proto jim mohl být odepřen nárok na přiznané daňové zvýhodnění, vedlo použití rozlišovacího kritéria, založeného na „otevřené“ nebo „uzavřené“ povaze investičních fondů, ke znevýhodnění nemovitostních fondů, které se řídily právem jiných členských států, a zakládalo tak rozdílné zacházení v jejich neprospěch (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2021, UBS Real Estate, C‑478/19 a C‑479/19, EU:C:2021:1015, bod 42).

69

V projednávané věci, jak bylo v podstatě uvedeno v bodě 62 tohoto rozsudku, mohou být investiční fondy založeny v Polsku pouze tehdy, pokud si zvolí externí způsob správy. Nevyhnutelným a nikoli náhodným důsledkem takové podmínky, jako je podmínka stanovená v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. f) zákona o dani z příjmů právnických osob, je tedy to, že podmínku týkající se externího způsobu správy pravděpodobně nesplní pouze subjekty kolektivního investování založené v jiném členském státě, a tudíž nebudou mít nárok na osvobození svých příjmů od daně [obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Staatssecretaris van Financiën (Úroky z úvěru v rámci skupiny), C‑585/22, EU:C:2024:822, bod 44 a citovaná judikatura].

70

Je pravda, jak bylo připomenuto v bodě 67 tohoto rozsudku, že jelikož není unijní právo v tomto ohledu harmonizováno, mohou členské státy určit způsob správy pro investiční fondy založené na jejich území [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 57].

71

Členské státy mají rovněž volnost stanovit za účelem podpory využívání subjektů kolektivního investování zvláštní daňový režim vztahující se na tyto subjekty a na dividendy a jiné příjmy, které obdrží, jakož i definovat materiální a formální podmínky, které musí být splněny, aby se na ně takový režim mohl vztahovat [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 58 a citovaná judikatura].

72

Pokud však členský stát stanoví daňové zvýhodnění určitých subjektů kolektivního investování, podmínky, za kterých je toto zvýhodnění poskytnuto, nesmí představovat omezení volného pohybu kapitálu [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 60 a citovaná judikatura].

73

S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 67 tohoto rozsudku by přitom volný pohyb kapitálu byl zbaven účinku, pokud by subjekt kolektivního investování-nerezident, který si zvolil způsob správy povolený právními předpisy členského státu, v němž je usazen a provozuje činnost v souladu s uvedenými právními předpisy, neměl nárok na daňové zvýhodnění vztahující se na příjmy plynoucí z jeho investic v jiném členském státě pouze na základě toho, že jeho způsob správy neodpovídá způsobu správy požadovanému pro subjekty kolektivního investování usazené v posledně uvedeném členském státě.

74

Právní předpisy, které zavádějí takovou podmínku, mohou odradit subjekty kolektivního investování-nerezidenty od investování do akcií společností kótovaných na Varšavské burze, do dluhopisů vydaných kapitálovými společnostmi se sídlem v Polsku, jakož i do dluhopisů vydaných polským státem, a představují tedy omezení volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno článkem 63 odst. 1 SFEU.

75

Podle čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU však není článkem 63 SFEU dotčeno právo členských států uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových předpisů, která rozlišují mezi daňovými poplatníky, kteří se nenacházejí v téže situaci, pokud jde o jejich místo bydliště nebo sídlo či místo, kde je jejich kapitál investován.

76

Z ustálené judikatury nicméně vyplývá, že čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU musí být jakožto výjimka ze základní zásady volného pohybu kapitálu vykládán striktně. Toto ustanovení nemůže být proto vykládáno v tom smyslu, že jakékoli daňové právní předpisy obsahující rozlišení mezi daňovými poplatníky podle místa bydliště nebo sídla či státu, kde investují svůj kapitál, jsou automaticky slučitelné se Smlouvou [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 67 a citovaná judikatura].

77

Rozdílné zacházení, jež čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU dovoluje, nesmí totiž podle odstavce 3 tohoto článku představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezování. Soudní dvůr tudíž rozhodl, že takové rozdílné zacházení může být povoleno pouze tehdy, když se týká situací, které nejsou objektivně srovnatelné, nebo v opačném případě, pokud je odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 68 a citovaná judikatura].

78

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že srovnatelnost přeshraniční situace s vnitrostátní situací daného členského státu musí být posuzována s ohledem na cíl sledovaný dotčenými vnitrostátními ustanoveními, jakož i předmět a obsah těchto ustanovení [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 69 a citovaná judikatura].

79

Mimoto musí být za účelem posouzení toho, zda rozdílné zacházení vyplývající z dotyčné právní úpravy odráží rozdíl v objektivní situaci, brána v úvahu pouze relevantní rozlišovací kritéria stanovená dotyčnou právní úpravou [rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 70 a citovaná judikatura].

80

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, jak vyplývá z čl. 17 odst. 1 bodu 58 zákona o dani z příjmů právnických osob, který odkazuje na podmínky uvedené v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. a) a d) až f) tohoto zákona, že cílem těchto ustanovení je osvobodit oddaně příjmy subjektů kolektivního investování, jejichž sídlo se nachází v jiném členském státě nebo v jiném státě, který je smluvní stranou Dohody o EHP.

81

Předmětné osvobození od daně se tudíž týká příjmů subjektů, které vykonávají specifické činnosti podléhající kontrole orgánů příslušných pro dohled nad finančním trhem státu, v němž se nachází jejich sídlo, jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 1 bodu 10a písm. d) zákona o dani z příjmů právnických osob. Cílem této právní úpravy není osvobodit od daně příjmy společností, které vykonávají obchodní činnost nepodléhající tomuto typu kontroly.

82

Zadruhé předkládající soud uvádí, že podmínka týkající se externí správy subjektu kolektivního investování stanovená právními předpisy dotčenými ve věci v původním řízení má za cíl zmírnit riziko spojené s investicí. Podle polské vlády se tak nesamosprávné subjekty kolektivního investování nenacházejí ve stejné situaci jako samosprávné subjekty, vezme-li se v úvahu investiční riziko spojené s činností subjektů kolektivního investování. Tato vláda tvrdí, že cílem požadavku externí správy je omezit toto riziko.

83

Za účelem posouzení, zda úroveň rizika spojeného s činností těchto subjektů odráží v závislosti na způsobu jejich správy objektivní rozdíl, který odůvodňuje osvobodit od daně pouze příjmy subjektů, které jsou spravovány externím subjektem, je však třeba určit cíl uvedeného osvobození od daně.

84

V tomto ohledu předkládající soud sice upřesňuje, jak bylo uvedeno v bodě 60 tohoto rozsudku, že cílem právní úpravy, která stanoví osvobození příjmů dosažených subjektem kolektivního investování od daně, jehož chce využít fond F, je zajistit rovné zacházení mezi subjekty kolektivního investování se sídlem v jiném členském státě nebo v jiném státě, který je smluvní stranou Dohody o EHP, a fondy se sídlem v Polsku, uvedený soud však neuvádí cíl sledovaný osvobozením od daně z příjmů právnických osob přiznávaným investičním fondům-rezidentům.

85

Je tudíž na předkládajícím soudu, který má jako jediný pravomoc vykládat vnitrostátní právo, aby s přihlédnutím ke všem prvkům daňových právních předpisů dotčených v původním řízení a k vnitrostátnímu daňovému systému jako celku určil cíl sledovaný takovým osvobozením od daně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. ledna 2020, Köln-Aktienfonds Deka, C‑156/17, EU:C:2020:51, bod 79, a ze dne 16. prosince 2021, UBS Real Estate, C‑478/19 a C‑479/19, EU:C:2021:1015, bod 55).

86

V tomto ohledu je však třeba uvést, že pokud předkládající soud dospěje k závěru, že cílem tohoto osvobození od daně je zamezit dvojímu zdanění příjmů z investic, a to na úrovni investičního nástroje a na úrovni podílníků tohoto nástroje, a zacházet s investicemi uskutečněnými prostřednictvím subjektu kolektivního investování z daňového hlediska stejně jako s investicemi uskutečněnými přímo, skutečnost, že je takový subjekt spravován interním subjektem, jej nutně nestaví do situace odlišné od situace téhož subjektu spravovaného externím subjektem. Takového cíle lze totiž dosáhnout nezávisle na způsobu správy investičního nástroje, neboť tento cíl závisí na daňovém režimu, který se vztahuje na příjmy dosažené a vyplácené takovým subjektem, aniž má samotný způsob správy vliv na zdanění těchto příjmů.

87

I když jsou tedy v rámci úvah o různých úrovních rizik spojených s činností subjektů kolektivního investování v závislosti na způsobu jejich správy uváděny důvody, které mohly vést vnitrostátního zákonodárce k požadavku, aby byly investiční fondy-rezidenti zakládány s externím způsobem správy, takové úvahy neumožňují identifikovat relevantní rozdíly v situaci nesamosprávných subjektů kolektivního investování a samosprávných subjektů, pokud jde o osvobození od daně z příjmů právnických osob stanovené zákonem o dani z příjmů právnických osob [obdobně viz rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně), C‑342/20, EU:C:2022:276, bod 76].

88

Je tedy třeba mít za to, že s ohledem na vnitrostátní právní úpravu, jejímž cílem je osvobodit příjmy subjektů kolektivního investování od daně a zacházet s investicemi uskutečněnými prostřednictvím takového subjektu z daňového hlediska stejně jako s investicemi uskutečněnými přímo, se samosprávný subjekt kolektivního investování nenachází v situaci objektivně odlišné od situace nesamosprávného subjektu kolektivního investování.

89

Za těchto podmínek je třeba posoudit, zda omezení zavedené vnitrostátní právní úpravou, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, může být odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu.

90

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora lze omezení volného pohybu kapitálu připustit tehdy, jestliže je založeno na naléhavých důvodech obecného zájmu, je způsobilé zaručit koherentně a systematicky uskutečnění cíle, který sleduje, a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné [rozsudek ze dne 12. října 2023, BA (Dědictví – Politika sociálního bydlení v Unii), C‑670/21, EU:C:2023:763, bod 67 a citovaná judikatura].

91

V projednávané věci, jak bylo uvedeno v bodě 82 tohoto rozsudku, z informací poskytnutých předkládajícím soudem a polskou vládou vyplývá, že podmínka týkající se externího způsobu správy má chránit zájmy investorů. Cílem tohoto požadavku je tedy oddělit kapitál investorů sdružených v investičním fondu od majetku správcovské společnosti a tímto způsobem oddělit investiční rizika od rizik spojených se založením a správou investičního fondu.

92

V tomto ohledu Soudní dvůr již rozhodl, že ochrana investorů představuje cíl obecného zájmu sledovaný Unií (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2022, HOLD Alapkezelő, C‑352/20, EU:C:2022:606, bod 80 a citovaná judikatura).

93

Cíl týkající se ochrany investorů tak může v zásadě představovat naléhavý důvod obecného zájmu, který může odůvodnit omezení volného pohybu kapitálu.

94

V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 90 tohoto rozsudku je však třeba ještě ověřit, zda omezení volného pohybu kapitálu, k němuž vede vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, je způsobilé zajistit koherentně a systematicky dosažení cíle, který sleduje, a zda nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

95

V tomto ohledu je třeba připomenout, že k tomu, aby subjekt kolektivního investování, který má sídlo v jiném členském státě nebo v jiném státě, jenž je smluvní stranou Dohody o EHP, mohl využít osvobození dotčeného ve věci v původním řízení, musí splňovat podmínky uvedené v čl. 6 odst. 1 bodě 10a písm. a) a d) až f) zákona o dani z příjmů právnických osob.

96

Jak přitom bylo uvedeno v bodě 81 tohoto rozsudku, čl. 6 odst. 1 bod 10a písm. d) tohoto zákona stanoví, že činnost fondů přímo podléhá dohledu orgánů dohledu nad finančním trhem státu, v němž mají sídlo.

97

Již tato podmínka zajišťuje, že osvobození od daně se vztahuje pouze na příjmy subjektů, které ve státě, v němž mají sídlo, podléhají předpisům zaručujícím ochranu investorů v podobě povolení uděleného těmito orgány a dohledu těchto orgánů nad těmito subjekty.

98

Zajisté nelze vyloučit, že členský stát stanoví, že za účelem zajištění úrovně ochrany investorů, kterou považuje za přiměřenou, mohou být na jeho území zřízeny pouze nesamosprávné investiční fondy.

99

Přiměřenost ustanovení přijatých členským státem totiž není vyloučena pouze z toho důvodu, že uvedený členský stát zvolil systém ochrany odlišný od toho, který byl přijat jiným členským státem, jelikož tato ustanovení musí být posouzena pouze s ohledem na cíle, které sledují vnitrostátní orgány dotčeného členského státu, a s ohledem na úroveň ochrany, kterou mají zajistit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. října 2012, X, C‑498/10, EU:C:2012:635, bod 37 a citovaná judikatura).

100

Zaprvé s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, nemá podle všeho přiznání osvobození od daně příjmům subjektu kolektivního investování se sídlem v jiném členském státě žádný dopad na právní formy fondů, které tento stát může povolit na svém území, a nezavazuje tento členský stát k tomu, aby povolil zakládání samosprávných investičních fondů.

101

V tomto ohledu polská vláda na otázku položenou na jednání nevysvětlila, jak by přiznání osvobození od daně z příjmů právnických osob v případě samosprávného subjektu kolektivního investování se sídlem v jiném členském státě ohrozilo cíl ochrany investorů sledovaný vnitrostátními orgány.

102

Zadruhé, i když lze mít za to, že příznivější daňové zacházení s příjmy nesamosprávného subjektu kolektivního investování by mohlo podnítit investory k tomu, aby se na takové subjekty obraceli, nelze z toho a contrario vyvodit, že méně příznivé daňové zacházení ve formě odmítnutí osvobodit od daně z příjmů právnických osob příjmy dosažené samosprávným fondem umožňuje chránit investory před investicemi do takových fondů.

103

Proto daňové opatření, jehož cílem je snížit atraktivitu investic uskutečňovaných subjektem kolektivního investování se sídlem v jiném členském státě, který v tomto státě podléhá dohledu orgánů příslušných pro dohled nad finančním trhem, ale který má interní způsob správy, nemůže být považováno za vhodné k dosažení sledovaného cíle ochrany investorů.

104

Kromě toho polská vláda na jednání tvrdila, že cílem právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení je rovněž zabránit zneužití daňového systému.

105

Nicméně vzhledem k tomu, že tato vláda takové odůvodnění pouze zmiňuje, aniž uvádí další podrobnosti a dokládá souvislost mezi způsobem správy subjektu kolektivního investování a možným rizikem zneužití, nemůže její argumentace obstát.

106

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 63 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž pouze subjekt kolektivního investování spravovaný externím subjektem, který vykonává činnost na základě povolení vydaného příslušnými orgány v oblasti dohledu nad finančními trhy státu, v němž má tento externí subjekt sídlo, může mít nárok na osvobození od daně z příjmů právnických osob, pokud jde o příjmy plynoucí z investic uskutečněných tímto subjektem kolektivního investování, a která tedy nepřiznává takové osvobození samosprávným subjektům kolektivního investování založeným podle právní úpravy jiného členského státu, když právo prvně uvedeného členského státu povoluje pouze založení nesamosprávných subjektů kolektivního investování.

107

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 63 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž pouze subjekt kolektivního investování spravovaný externím subjektem, který vykonává činnost na základě povolení vydaného příslušnými orgány v oblasti dohledu nad finančními trhy státu, v němž má tento externí subjekt sídlo, může mít nárok na osvobození od daně z příjmů právnických osob, pokud jde o příjmy plynoucí z investic uskutečněných tímto subjektem kolektivního investování, a která tedy nepřiznává takové osvobození samosprávným subjektům kolektivního investování založeným podle právní úpravy jiného členského státu, když právo prvně uvedeného členského státu povoluje pouze založení nesamosprávných subjektů kolektivního investování.