1.

V rámci postupu povolování uvádění biocidních přípravků na trh vypracoval příslušný francouzský orgán ( 2 ) zprávu o technické rovnocennosti různých účinných látek, která byla rozhodující pro udělení požadovaného povolení.

2.

Chemická společnost, která zpochybnila posouzení technické rovnocennosti, požádala o přístup k této zprávě. S odůvodněním, že zpráva obsahuje technické informace, na které se vztahuje obchodní tajemství, jí ANSES zpřístupnila pouze některé stránky zprávy a zbývající část jí zpřístupnit odmítla.

3.

V této souvislosti je zaprvé sporné, zda se přístup ke sporným informacím řídí směrnicí 98/8/ES ( 3 ), na jejímž základě bylo povolení vydáno, anebo nařízením (EU) č. 528/2012 ( 4 ) platným v době podání žádosti o přístup ke zprávě.

4.

Pokud by bylo použitelné nařízení č. 528/2012, jak budu Soudnímu dvoru navrhovat, bude ještě nutné určit, zda toto nařízení vylučuje použití směrnice 2003/4/ES ( 5 ), anebo zda lze naopak nařízení a směrnici harmonicky skloubit.

5.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce umožní Soudnímu dvoru dále rozvinout jeho judikaturu týkající se souladu mezi právem na přístup k informacím na jedné straně a důvěrností spojenou s ochranou obchodního tajemství a obchodních zájmů na straně druhé.

6.

Bod 61 odůvodnění uvádí:

„Důležitou součást systému vytvořeného tímto nařízením tvoří účinný způsob sdělování informací o rizicích, která biocidní přípravky představují, a o opatřeních k řízení rizik. Příslušné orgány, [Evropská agentura pro chemické látky; dále jen ‚agentura‘] a Komise usnadňují přístup k informacím a zároveň by měly dodržovat zásadu důvěrnosti a předcházet sdělování informací, které by mohlo poškodit obchodní zájmy dotčené osoby, vyjma případů, v nichž je to nezbytné k ochraně lidského zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí nebo z jiných důvodů nadřazeného veřejného zájmu.“

7.

Článek 3, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]“

8.

Článek 66, nadepsaný „Důvěrnost“, ve znění nařízení (EU) č. 334/2014 ( 6 ) stanoví:

„[…]

2.   Agentura a příslušné orgány odmítnou přístup k informacím, pokud by jejich poskytnutí narušilo ochranu obchodních zájmů nebo soukromí nebo bezpečnost dotčených osob.

Za narušení ochrany obchodních zájmů nebo soukromí nebo bezpečnosti dotčených osob se obvykle považuje poskytnutí těchto informací:

[…]

Je-li však nutné přijmout naléhavá opatření na ochranu zdraví lidí a zvířat, bezpečnosti nebo životního prostředí nebo z jiných důvodů nadřazeného veřejného zájmu, agentura nebo příslušné orgány informace uvedené v tomto odstavci poskytne.

3.   Aniž je dotčen odstavec 2, po udělení povolení nesmí být v žádném případě odmítnut přístup k těmto informacím:

[…]

j) metody analýzy podle čl. 19 odst. 1 písm. c);

[…]“

9.

Článek 67, nadepsaný „Přístup veřejnosti prostřednictvím elektronických médií“, ve znění nařízení č. 334/2014, stanoví:

„1.   Ode dne, kdy Komise přijme prováděcí nařízení, v němž stanoví, že účinná látka se schvaluje, jak je uvedeno v čl. 9 odst. 1 písm. a), jsou veřejnosti bezplatně a ve snadno přístupné podobě poskytovány níže uvedené aktuální informace o účinné látce uchovávané agenturou nebo Komisí:

[…]

2.   Ode dne, kdy je biocidní přípravek schválen, agentura bezplatně a ve snadno přístupné podobě zveřejní tyto aktuální informace:

3.   Ode dne, kdy Komise přijme prováděcí nařízení, v němž stanoví, že účinná látka se schvaluje, jak je uvedeno v čl. 9 odst. 1 písm. a), s výjimkou případů, kdy poskytovatel informací předloží odůvodnění podle čl. 66 odst. 4, které příslušný orgán nebo agentura schválí a z něhož vyplývá, proč by toto zveřejnění mohlo ohrozit jeho obchodní zájmy nebo zájmy kterékoliv jiné dotčené strany, agentura bezplatně zveřejní tyto aktuální informace o uvedené účinné látce:

[…]

e) zprávu o posouzení přípravku.

4.   Ode dne, kdy je biocidní přípravek schválen, s výjimkou případů, kdy poskytovatel informací předloží odůvodnění podle čl. 66 odst. 4, které příslušný orgán nebo agentura schválí a z něhož vyplývá, proč by toto zveřejnění mohlo ohrozit jeho obchodní zájmy nebo zájmy kterékoliv jiné dotčené strany, agentura bezplatně zveřejní tyto aktuální informace o účinných látkách:

[…]

b) zprávu o posouzení přípravku.“

10.

Článek 91, nadepsaný „Přechodná opatření týkající se podávání žádostí o povolení biocidních přípravků podle směrnice 98/8/ES“, stanoví:

„Žádosti o povolení biocidních přípravků předložené pro účely směrnice 98/8/ES, jejíž hodnocení nebude ukončeno do 1. září 2013, příslušné orgány nadále vyhodnocují v souladu s touto směrnicí.

[…]“

11.

Článek 96, nadepsaný „Zrušení“, ve znění nařízení č. 334/2014, stanoví:

„Aniž jsou dotčeny články 86, 89 až 93 a 95 tohoto nařízení, směrnice 98/8/ES se zrušuje s účinkem od 1. září 2013.“

12.

Článek 97, nadepsaný „Vstup v platnost“, stanoví:

„Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. září 2013.

[…]“

13.

Článek 4, nadepsaný „Výjimky“, stanoví:

„[…]

2.   Členské státy mohou rozhodnout o odmítnutí žádosti o informace o životním prostředí, pokud by zveřejnění informací mělo nepříznivý vliv na:

[…]

[…]

Důvody odmítnutí uvedené v odstavcích 1 a 2 je nezbytné vykládat restriktivním způsobem, přičemž se u konkrétního případu bere v úvahu prospěšnost zveřejnění z hlediska veřejného zájmu. V každém konkrétním případě se zvažuje veřejný zájem, kterému zveřejnění slouží, proti zájmu, kterému slouží odmítnutí. Na základě ustanovení odst. 2 písm. a), d), f), g) a h) nemohou členské státy rozhodnout o odmítnutí žádosti, pokud se žádost týká informací o emisích do životního prostředí.

[…]“

14.

Článek 11, nadepsaný „Zrušení“, stanoví:

„Zrušuje se směrnice 90/313/EHS s účinkem ode dne 14. února 2005.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze.“

15.

Společnost Sumitomo Chemical Agro Europe SAS (dále jen „Sumitomo“) uvádí na trh biocidní přípravek proti komárům s názvem „Vectobac“, jehož účinná látka ( 7 ) je uvedena na seznamu účinných látek schválených pro použití v biocidních přípravcích podle přílohy I směrnice 98/8/ES.

16.

Dne 30. srpna 2013 ( 8 ) společnost Compagnie européenne de réalisations antiparasitaires SAS France (CERA) podala k ANSES žádosti o povolení uvést na vnitrostátní trh tři biocidní přípravky s týmž účelem, pod názvy „Aquabac XT“, „Aquabac DF3000“ a „Aquabac 200G“.

17.

Účinná látka těchto tří biocidních přípravků je týž bacil téhož sérotypu. Jejich kmen ( 9 ) však není na seznamu látek povolených na evropské úrovni.

18.

Společnost CERA požádala o důvěrné zacházení s údaji vztahujícími se k obchodnímu tajemství, které byly ANSES poskytnuty.

19.

Dne 19. srpna 2019 ANSES povolení udělila. Vycházela ze zprávy, která posuzuje technickou rovnocennost mezi účinnými látkami Bti-BMP 144 a Bti-AM65-52 ( 10 ).

20.

Dne 11. února 2021 společnost Sumitomo, která zpochybňuje technickou rovnocennost dotčených látek, podle předkládajícího soudu požádala ANSES, aby jí tuto zprávu poskytla ( 11 ).

21.

ANSES zpřístupnila společnosti Sumitomo pouze část zprávy (titulní stranu, shrnutí a závěr ve formě tabulky), a to z důvodu, že zbývající část obsahuje technické informace, na které se vztahuje obchodní tajemství. Neposkytnuté informace se konkrétně týkají:

22.

Společnost Sumitomo napadla rozhodnutí ANSES u tribunal administratif de Melun (správní soud v Melunu, Francie), který její žalobě dne 22. září 2022 částečně vyhověl, avšak nenařídil poskytnout úplnou zprávu, či zejména informace, které jsem uvedl v předchozím bodě ( 15 ).

23.

Společnost Sumitomo tedy podala kasační opravný prostředek ke Conseil d’État (Státní rada, Francie), která se rozhodla položit Soudnímu dvoru čtyři předběžné otázky, z nichž uvádím první, třetí a čtvrtou:

[…]

24.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 22. prosince 2023.

25.

Písemná vyjádření předložily Sumitomo, ANSES, francouzská vláda a Evropská komise, přičemž Soudní dvůr nepovažoval konání jednání za nezbytné.

26.

Na pokyn Soudního dvora se v tomto stanovisku nebudu zabývat druhou předběžnou otázkou.

27.

Všichni účastníci řízení se shodují na tom, že žádosti o přístup k informacím o biocidním přípravku podané od 1. září 2013 musí být posouzeny v souladu s nařízením č. 528/2012. A to i pokud se jedná o informace o biocidních přípravcích povolených k uvedení na trh v souladu se směrnicí 98/8.

28.

S tímto posouzením s ohledem na články 96 a 97 nařízení č. 528/2012 souhlasím. Podle čl. 96 prvního pododstavce a čl. 97 druhého pododstavce nařízení č. 528/2012 je toto nařízení použitelné ode dne 1. září 2013, kdy byla zrušena směrnice 98/8.

29.

Je pravda, že čl. 96 první pododstavec nařízení č. 528/2012, ve znění nařízení č. 334/2014, uvádí, že zrušením směrnice 98/8 „[ne]jsou dotčeny články 86, 89 až 93 a 95“ tohoto nařízení. Nicméně „přechodná opatření“ stanovená v jeho článcích 89 až 93 a v článku 95 ( 16 ) se týkají jiných případů, než je případ, který je předmětem této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. A sice:

30.

Žádné z přechodných opatření stanovených v těchto ustanoveních se netýká takových žádostí, jako je žádost v této věci, tedy: žádostí o přístup k informacím o povoleném biocidním přípravku a účinné látce v něm obsažené; zejména o technické rovnocennosti s povolenou účinnou látkou.

31.

Při neexistenci zvláštních přechodných ustanovení musí být žádosti o přístup k informacím vyřízeny v souladu s pravidly platnými v době jejich podání. V projednávané věci se tak stalo po 1. září 2013, k němuž byla směrnice 98/8 zrušena, kdy bylo použitelné nařízení č. 528/2012.

32.

Na výše uvedeném nic nemění skutečnost, že požadované informace se týkají biocidních přípravků povolených podle směrnice 98/8. V souladu s článkem 91 nařízení č. 528/2012 jsou jako takové definovány ty, jejichž hodnocení pro účely povolení nebylo dokončeno v době, kdy se toto nařízení stalo použitelným, tedy dne 1. září 2013 ( 18 ).

33.

Jak uvedla společnost Sumitomo a francouzská vláda ( 19 ), žádosti o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh na jedné straně a žádosti o přístup k informacím týkajícím se povoleného biocidního přípravku na straně druhé vedou ke dvěma samostatným postupům:

34.

V opačném případě by podle francouzské vlády ( 20 ) byla neoprávněně narušena zásada rovného zacházení při výkonu práva na informace. Rozsah a působnost tohoto práva musí být takové, jak vyplývají z předpisů platných v době jeho uplatnění bez ohledu na den, kdy byl předmět dotyčné informace formalizován.

35.

Vzhledem k tomu, že žádost o přístup k informacím se v projednávané věci řídí nařízením č. 528/2012, posoudím třetí a čtvrtou otázku společně a částečně změním pořadí, v němž jsou položeny.

36.

Předkládající soud se táže, zda články 66 a 67 nařízení č. 528/2012 stanoví zvláštní a vyčerpávající režim přístupu k informacím o biocidních přípravcích a jejich účinných látkách.

37.

Tato otázka vyvstává proto, že články 66 a 67 nařízení č. 528/2012 neodkazují na směrnici 2003/4 ( 21 ). Toto opomenutí by mohlo být vykládáno tak, že „vylučuje ustanovení směrnice 2003/4 v rozsahu, v němž tato ustanovení zaprvé stanoví, že obchodní tajemství nesmí bránit poskytnutí informací o emisích do životního prostředí, a zadruhé že pokud může poskytnutí jiných informací o životním prostředí ohrozit obchodní zájmy podniku, musí příslušný správní orgán před případným odmítnutím poskytnutí zvážit zájem tohoto podniku a zájem veřejnosti“ ( 22 ).

38.

Jak uvedla Komise, i když předkládající soud tento článek neuvádí, jeho otázka implicitně odkazuje na čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2003/4. V něm je obsažena jak povinnost porovnat veřejný zájem s obchodním zájmem, tak zákaz odmítnout žádost týkající se informací o emisích do životního prostředí.

39.

Jde tedy o určení, zda články 66 a 67 nařízení č. 528/2012 vylučují použití čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4.

40.

Souhlasím s účastníky řízení, kteří zastávají názor, že mlčení článků 66 a 67 nařízení č. 528/2012 nečiní směrnici 2003/4 nepoužitelnou na žádosti o přístup k dokumentům vypracovaným pro účely tohoto nařízení.

41.

Zejména, jak tvrdí francouzská vláda a Komise, opačný postup by znamenal nerespektování mezinárodních závazků, které Evropská unie přijala podpisem Aarhuské úmluvy ( 23 ). Přijetí směrnice 2003/4 bylo podle jejího bodu 5 odůvodnění reakcí na potřebu zajistit soulad unijního práva s touto úmluvou.

42.

Soudní dvůr uvedl, že „tím, že čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec stanoví, že důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací nemůže bránit zveřejnění ‚informací o emisích do životního prostředí‘, toto ustanovení umožňuje konkrétní uplatňování tohoto pravidla a zásady co možná nejširšího přístupu k informacím o životním prostředí v držení orgánů veřejné správy nebo na jejich účet“ ( 24 ).

43.

Toto prohlášení, jakož i ostatní body 53 až 58 rozsudku Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting, znamenají, že:

44.

„Konkrétní uplatňování“ čl. 4 odst. 4 druhého pododstavce Aarhuské úmluvy se uskutečňuje tím, že směrnice 2003/4 stanoví „obecn[ý] režim, jehož cílem je zajistit, aby všechny fyzické a právnické osoby členského státu Unie měly právo na přístup k informacím o životním prostředí v držení orgánů veřejné správy nebo na jejich účet, aniž by tyto osoby musely prokazovat svůj oprávněný zájem“ ( 25 ).

45.

Jak naznačuje její název, směrnice 2003/4 upravuje „přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí“. Nařízení č. 528/2012 upravuje „dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání“.

46.

Jedná se tedy o dva legislativní nástroje, které se různým způsobem dotýkají toho, co je předmětem původního řízení, a to přístupu ke zprávě vypracované v rámci postupu povolování uvedení tří biocidních přípravků na trh.

47.

S ohledem na svůj předmět tyto dva nástroje odpovídají záměrům, které se zdánlivě neshodují:

48.

Stejně jako Komise však mám za to, že tato dvě ustanovení lze vykládat ve vzájemném souladu. Podle mého názoru tato věc dokazuje, že se zdaleka nevylučují, ale naopak doplňují.

49.

Zájem společnosti Sumitomo v původním řízení je čistě obchodní. Cílem přístupu ke zprávě, kterou požaduje (a která jí byla odepřena), je zpochybnit technickou rovnocennost účinných látek používaných v biocidních přípravcích, jejichž uvedení na trh je povoleno konkurenčnímu podniku. Na její žádost se tedy vztahuje článek 66 nařízení č. 528/2012.

50.

Avšak v rozsahu – a pouze v tomto rozsahu – v němž se informace požadované společností Sumitomo týkají „emisí do životního prostředí“, musí příslušný orgán postupovat v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4. Přístup k takovým informacím proto musí být umožněn i v případě, že je naopak namítána důvěrnost obchodních údajů.

51.

Výše uvedené není zpochybněno tím, že se společnost Sumitomo dovolává užitečnosti těchto informací pro obhajobu svých zájmů v rámci postupu, v němž zpochybňuje dotčenou technickou rovnocennost: směrnice 2003/4 zaručuje přístup k informacím o životním prostředí bez nutnosti prokazovat oprávněný zájem ( 27 ).

52.

Zásada důvěrnosti z důvodu ochrany obchodních zájmů (která se vztahuje na postupy podle nařízení č. 528/2012) je v protikladu k zásadě poskytování informací o emisích do životního prostředí (kterou zaručuje směrnice 2003/4).

53.

Vzájemný vztah mezi oběma zásadami je proto formulován v závislosti na významu požadovaných informací pro životní prostředí. Konkrétně v závislosti na tom, zda jsou požadovány údaje, které jsou sice zahrnuty do postupu povolování uvedení biocidního přípravku na trh, ale striktně odpovídají emisím biocidního přípravku, který je předmětem tohoto postupu, do životního prostředí.

54.

Kromě toho lze tvrdit, že článek 66 nařízení č. 528/2012 sám o sobě nebrání posouzení veřejného zájmu na poskytnutí určitých informací jako protiváhy soukromého zájmu na zachování jejich důvěrnosti z obchodních důvodů.

55.

Z tohoto hlediska, ač to nemusí být výslovně uvedeno (jak činí čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4), je při posuzování žádosti o přístup k informacím podané podle nařízení č. 528/2012 nezbytné zvažovat obě kategorie zájmů.

56.

Článek 66 odst. 2 nařízení č. 528/2012 skutečně stanoví, že poskytnutí určitých informací „obvykle“ narušuje ochranu obchodních zájmů. Umožňuje však také poskytnout tyto informace, pokud je nezbytné přijmout naléhavá opatření mimo jiné k ochraně životního prostředí.

57.

Vzhledem k tomu, že se jedná o pravidlo, které platí „obvykle“ (tedy s individuálními výjimkami) a nevylučuje potřebu poskytnutí za určitých okolností, bude příslušný orgán povinen posoudit veřejný zájem na přístupu k informacím spolu se soukromým zájmem na zachování jejich důvěrnosti. Nic mu neukládá, aby automaticky dal přednost soukromému zájmu.

58.

Navrhuji tedy odpovědět na první část třetí předběžné otázky tak, že články 66 a 67 nařízení č. 528/2012 nevylučují použití směrnice 2003/4.

59.

Podstatou této předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4 zahrnují informace, které jsou součástí posouzení technické rovnocennosti účinných látek dotčených ve sporu.

60.

Jak uvedla Komise ( 28 ), je na předkládajícím soudu, který má k dispozici zprávu o rovnocennosti a žádost společnosti CERA o zachování důvěrnosti, aby ověřil, jaký druh informací je v těchto dvou dokumentech obsažen.

61.

Soudní dvůr však může předkládajícímu soudu poskytnout určité vodítko, kdy lze obecně informace obsažené v postupu kontroly technické rovnocennosti účinných látek kvalifikovat jako „informace o emisích do životního prostředí“.

62.

Zaprvé, pojem „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 „se vztahuje zejména na úniky takových přípravků a látek do životního prostředí, jako jsou […] biocidní přípravky a látky, jež tyto přípravky obsahují, pokud jsou tyto úniky skutečné či předvídatelné za obvyklých či reálných podmínek použití“ ( 29 ).

63.

Zadruhé, pojem „informace o emisích do životního prostředí“ se vztahuje nejen na „informace o emisích jako takových, tj. na údaje týkající se povahy, složení, množství, data a místa těchto emisí, ale i na údaje, které se týkají vlivů těchto emisí na životní prostředí v kratším či delším časovém horizontu“ ( 30 ).

64.

Zatřetí jsou z pojmu „informace o emisích do životního prostředí“ vyloučeny jak informace, které se netýkají těchto emisí způsobených dotčeným přípravkem, tak údaje týkající se hypotetických emisí ( 31 ).

65.

Na základě těchto předpokladů (a znovu připomínám, že předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda zpráva dotčená ve sporu skutečně obsahuje informace o emisích do životního prostředí) souhlasím s posouzením Komise a francouzské vlády ( 32 ): v zásadě se nezdá, že by tyto informace byly obsaženy v dokumentaci určené k ověření technické rovnocennosti různých účinných látek, tj. k porovnání látky schválené na evropské úrovni s jiným biocidním přípravkem v procesu povolování.

66.

Jak rovněž upozornila francouzská vláda ( 33 ), schválení účinné látky samo o sobě neznamená povolení jejího emitování do životního prostředí. Toto schválení se udělí přípravku obsahujícímu látku s ohledem na rizika nebo nebezpečí, která může představovat v rámci „obvyklých či reálných podmínek použití“ ( 34 ). Těmito podmínkami nejsou emisní podmínky látky samotné, ale podmínky týkající se biocidního přípravku, který ji obsahuje.

67.

Proto lze na čtvrtou předběžnou otázku odpovědět tak, že informace, které jsou součástí postupu ověřování technické rovnocennosti účinné látky a dříve schválené účinné látky, v zásadě nepředstavují „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4. Konečné slovo bude mít v tomto ohledu předkládající soud, a to s ohledem na informace skutečně získané v rámci tohoto postupu.

68.

Předkládající soud žádá o výklad čl. 67 odst. 3 a 4 nařízení č. 528/2012. Podstatou jeho předběžné otázky je, zda dotyčná zpráva představuje „zprávu o posouzení“ ve smyslu čl. 67 odst. 3 písm. e) nařízení č. 528/2012, a musí být proto bezplatně zveřejněna, pokud jí není přiznáno důvěrné zacházení.

69.

Podle čl. 67 odst. 3 nařízení č. 528/2012 Evropská agentura pro chemické látky od data povolení účinné látky bezplatně zpřístupní veřejnosti určité aktuální informace o účinných látkách, pokud poskytovatel informací nepožádá o důvěrné zacházení. Mezi informace, které mají být zpravidla zpřístupněny veřejnosti, patří „zpráva o posouzení“ [čl. 67 odst. 3 písm. e)].

70.

Je pravda, že předmětná zpráva byla vypracována v rámci postupu povolování biocidních přípravků vedeného vnitrostátním orgánem. Bylo by tedy možné mít za to, že takové ustanovení, jako je čl. 67 odst. 3 nařízení č. 528/2012, které je v zásadě omezeno na informace, které má poskytnout Evropská agentura pro chemické látky, se nepoužije.

71.

Domnívám se však, že pro účely projednávané věci a ve vztahu k informacím získaným v postupu upraveném směrnicí 98/8, jehož podmínky přístupu k informacím jsou stanoveny v nařízení č. 528/2012, se čl. 67 odst. 3 uvedeného nařízení vztahuje obdobně na vnitrostátní orgán ( 35 ).

72.

Z doslovného hlediska je „zpráva o posouzení“ uvedená v čl. 67 odst. 3 písm. e) nařízení č. 528/2012 zprávou uvedenou expressis verbis v článku 8 téhož nařízení. Jedná se o zprávu, kterou v souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení č. 528/2012 zašle „hodnotící příslušný orgán“ agentuře po vyhodnocení žádosti o schválení účinné látky ( 36 ).

73.

Posouzení technické rovnocennosti mezi účinnými látkami a jinými účinnými látkami může být předběžným krokem k povolení daného biocidního přípravku, pokud o něj bylo požádáno ( 37 ). Jak však uvedly ANSES ( 38 ) a francouzská vláda ( 39 ), článek 54 nařízení č. 528/2012 neodkazuje na žádnou formální zprávu, která by měla být vypracována v průběhu postupu o stanovení této rovnocennosti.

74.

Jednoduše řečeno, jak uvádí Komise ( 40 ), článek 54 nařízení č. 528/2012 se týká posouzení, které má vést k rozhodnutí o technické rovnocennosti účinných látek. V žádném z jeho odstavců se neuvádí, že takové posouzení musí být přesně zaznamenáno ve zprávě.

75.

Postup stanovený v článku 54 nařízení č. 528/2012 začíná podáním žádosti (odstavec 1), k níž jsou přiloženy údaje nezbytné k tomu, aby ji agentura mohla posoudit (odstavec 2). Pokud jsou kromě informací předložených žadatelem nezbytné další informace, agentura si je vyžádá (odstavec 5). Agentura může rovněž konzultovat příslušný orgán členského státu (odstavec 6). Postup je ukončen rozhodnutím o stanovení nebo zamítnutí požadované rovnocennosti, proti němuž se lze odvolat (odstavec 7).

76.

Žadatel má samozřejmě právo znát rozhodnutí a jeho důvody, a tedy i důvody, na nichž se zakládá rozhodnutí o technické rovnocennosti. Vzhledem k tomu, že zpráva o posouzení není v tomto postupu nezbytná, nevztahuje se na ni právo na přístup zaručené článkem 67 nařízení č. 528/2012. Pokud by taková zpráva existovala, přístup k ní by spadal do oblasti působnosti práva na účinnou právní ochranu, nikoli však do oblasti práva na přístup k veřejným informacím.

77.

Shrnuto, na poskytnutí zprávy o technické rovnocennosti účinných látek a jiných účinných látek se nevztahuje čl. 67 odst. 3 písm. e) nařízení č. 528/2012. Taková je odpověď, kterou navrhuji na druhou část třetí předběžné otázky.

78.

Předkládající soud žádá o výklad čl. 66 odst. 3 nařízení č. 528/2012. Předkládající soud se zejména táže, zda je podle tohoto ustanovení možné získat veškeré podrobné informace o určitých analytických metodách, i když jejich zpřístupnění může narušit obchodní tajemství, nebo pouze „obecné informace o povaze těchto metod a případně o závěrech, které tyto metody umožnily dovodit“.

79.

Článek 66 odst. 3 písm. j) nařízení č. 528/2012 stanoví, že po udělení povolení nesmí být odmítnut přístup mimo jiné k informacím týkajícím se „metod analýzy podle čl. 19 odst. 1 písm. c)“ uvedeného nařízení.

80.

Článek 19 odst. 1 nařízení č. 528/2012 stanoví podmínky pro udělení povolení biocidního přípravku, pro který se nepoužije zjednodušený postup povolování podle článku 25 tohoto nařízení. Konkrétně odst. 1 písm. c) výše uvedeného ustanovení odkazuje na možnost „podle příslušných požadavků uvedených v přílohách II a III […] stanovit […] technickou rovnocennost účinných látek v biocidním přípravku […]“

81.

Ze spojení čl. 66 odst. 3 písm. j) nařízení č. 528/2012 a čl. 19 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení vyplývá, že po udělení povolení nelze odepřít informace o metodách analýzy, které umožnily určit technickou rovnocennost účinných látek povoleného biocidního přípravku.

82.

Podle mého názoru, opět v souladu s názorem Komise a francouzské vlády ( 41 ), je povinnost poskytnout přístup k informacím přísně omezena na metody analýzy, a nevztahuje se tedy na výsledky nebo závěry získané v důsledku použití těchto metod. Samozřejmě nebude stačit poskytnout obecné informace o povaze metod analýzy, ale spíše o těchto metodách v úplnosti.

83.

Z jednoznačného znění („v žádném případě“) čl. 66 odst. 3 nařízení č. 528/2012 vyplývá, že informace týkající se analytických metod nemohou být za žádných okolností odepřeny; tedy ani v případě, že by jejich zpřístupnění narušilo obchodní tajemství.

84.

Článek 66 odst. 3 představuje výslovnou výjimku ze zásady důvěrnosti stanovené v odstavci 2 téhož článku. Ačkoli odstavec 2 ukládá odmítnutí přístupu k informacím, jejichž poskytnutí by narušilo ochranu obchodních zájmů nebo soukromí nebo bezpečnost dotčených osob, přestává tento zákaz v každém případě platit „po udělení povolení“, jak je uvedeno v odstavci 3 („[a]niž je dotčen odstavec 2“).

85.

Navrhuji tedy odpovědět na třetí část třetí předběžné otázky tak, že pokud bylo uděleno povolení k uvedení biocidního přípravku na trh, podrobné informace o analytických metodách, které umožnily určit technickou rovnocennost účinných látek povoleného biocidního přípravku, nemohou být odepřeny.

86.

Mezi informacemi, které musí být podle čl. 67 odst. 1 nařízení č. 528/2012 zpřístupněny veřejnosti ode dne schválení účinné látky, odkazuje písmeno h) na „analytické metody uvedené v oddílech 5.2 a 5.3 hlavy 1 a v oddíle 4.2 hlavy 2 přílohy II“.

87.

Oddíl 4.2 hlavy 2 přílohy II v původním znění odkazoval na „[m]etody pro účely sledování za účelem kvalitativního a kvantitativního stanovení reziduí (životaschopných nebo životaneschopných)“. Při úpravě přílohy II nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2021/525 ( 42 ) byl však obsah oddílu 4.2 změněn takto: „Metody pro analýzu mikroorganismu izolovaného z konečného výrobku“, přičemž jeho původní znění bylo převzato do nového oddílu: 4.3.

88.

Za těchto okolností předkládající soud vznáší dvě otázky:

89.

Mezi účastníky řízení je nesporné, že čl. 67 odst. 1 písm. h) nařízení č. 528/2012 se nyní stejně jako dříve vztahuje na obsah, který se původně nacházel v oddíle 4.2 a nyní se nachází v oddíle 4.3 přílohy II uvedeného nařízení; tedy na „[m]etody pro účely sledování za účelem kvalitativního a kvantitativního stanovení reziduí (životaschopných nebo životaneschopných)“.

90.

Jak uvedla společnost Sumitomo ( 43 ), bod 16 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2021/525 ukazuje, že záměrem Komise nebylo změnit předmět přístupných informací stanovený v čl. 67 odst. 1 písm. h) nařízení 528/2012. Cílem nového znění bylo odstranit „překrývající se a nepodstatné“ požadavky na informace o mikroorganismech, které byly obsaženy v původním znění hlavy 2 příloh II a III.

91.

Přenesená pravomoc svěřená článkem 85 nařízení č. 528/2012 Komisi neopravňovala k dalším krokům, neboť jí umožňovala pouze „ustanovení tohoto nařízení přizpůsobovat vědeckému a technickému pokroku“. Takové přizpůsobení nevyžadovalo změnu článku 67, pokud jde o vymezení obsahu informací přístupných veřejnosti ( 44 ).

92.

Druhá z otázek položených předkládajícím soudem v této části třetí otázky je tedy bezpředmětná, neboť metody, o nichž musí být poskytnuty informace podle čl. 67 odst. 1 písm. h) nařízení č. 528/2012, nejsou „metody pro analýzu mikroorganismu izolovaného z konečného výrobku“, které jsou uvedeny v oddíle 4.2 a na které je omezena tato otázka.

93.

V každém případě by se odpověď nelišila od odpovědi, kterou jsem navrhl na otázku týkající se výkladu čl. 66 odst. 3 písm. j) nařízení č. 528/2012, a to z důvodů uvedených při jejím posouzení.

94.

Shrnuto, čl. 67 odst. 1 písm. h) nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že odkazuje na stávající oddíl 4.3 hlavy 2 přílohy II uvedeného nařízení.

95.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na první, třetí a čtvrtou předběžnou otázku položenou Conseil d’État (Státní rada, Francie) následovně:

„Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS

musí být vykládány v tom smyslu, že

žádosti o přístup k informacím o povolených biocidních přípravcích podané po 1. září 2013 podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh musí být posouzeny v souladu s články 66 a 67 nařízení č. 528/2012.

Články 66 a 67 nařízení č. 528/2012 nevylučují použití směrnice 2003/4.

Informace, které jsou součástí postupu posuzování technické rovnocennosti účinné látky a již povolené účinné látky, v zásadě nepředstavují ‚informace o emisích do životního prostředí‘ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4.

Na zpřístupnění zprávy o technické rovnocennosti mezi účinnou látkou a již povolenou látkou veřejnosti se nevztahuje čl. 67 odst. 3 písm. e) nařízení č. 528/2012.

Podle čl. 66 odst. 3 písm. j) nařízení č. 528/2012 nelze po udělení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh odepřít podrobné informace o analytických metodách, které umožnily určit technickou rovnocennost účinné látky povoleného biocidního přípravku. Povinnost poskytnout tyto informace se nevztahuje na výsledky nebo závěry získané použitím těchto metod.

Článek 67 odst. 1 písm. h) nařízení č. 528/2012 odkazuje na stávající oddíl 4.3 hlavy 2 přílohy II uvedeného nařízení.“