1.

Toto stanovisko se týká kasačního opravného prostředku podaného Evropskou komisí a kasačního opravného prostředku podaného sdružením Fertilizers Europe, které se domáhají zrušení rozsudku ze dne 5. července 2023, Něvinnomysskij Azot a NAK Azot v. Komise (T‑126/21, EU:T:2023:376) ( 2 ).

2.

Uvedeným rozsudkem Tribunál zrušil prováděcí nařízení (EU) 2020/2100 ( 3 ), kterým bylo uloženo konečné antidumpingové clo na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska po přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1036 ( 4 ). Tribunál měl v podstatě za to, že podle druhého a čtvrtého pododstavce tohoto článku musí unijní výrobci, kteří podali žádost o přezkum před pozbytím platnosti, předložit dostatečné důkazy potvrzující pravděpodobnost dumpingu působícího újmu nejpozději tři měsíce před koncem doby platnosti dotčeného antidumpingového opatření. To znamená, že jakmile tito výrobci podali žádost o přezkum před pozbytím platnosti, nepřísluší Komisi, aby v této tříměsíční době napravovala nedostatečnost jimi předložených důkazů.

3.

Komise i Fertilizers Europe mají za to, že výklad čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 podaný Tribunálem značně omezuje shromažďování důkazů nezbytných k rozhodnutí o tom, zda je odůvodněné zahájení šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti, který může vést k prodloužení antidumpingových opatření. Tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného výkladu tohoto ustanovení, resp. v každém případě se dopustil pochybení, když použil vlastní právní kritérium na skutkové okolnosti věci v prvním stupni.

4.

Projednávaná věc nabízí Soudnímu dvoru příležitost rozhodnout o správném výkladu ustanovení, které má značný význam pro zachování opatření, jež mohou výrobci v Unii využívat na obranu proti dumpingovým praktikám vycházejícím ze třetích zemí. Soudní dvůr rozhodne o tom, zda výklad čl. 11 odst. 2 druhého a čtvrtého pododstavce nařízení 2016/1036 podporuje závěr Tribunálu ohledně časových omezení, která se podle Tribunálu uplatňují na předkládání důkazů unijními výrobci v souvislosti s řízením o přezkumu opatření před pozbytím platnosti. To mimo jiné vyžaduje i to, aby Soudní dvůr určil, zda jsou určitá ustanovení nařízení 2016/1036, která jsou použitelná na šetření Komise na základě původních podnětů, relevantní i v rámci přezkumu před pozbytím platnosti.

5.

Nařízení 2016/1036 stanoví pravidla na ochranu obchodu, která brání dumpingovým dovozům ze třetích zemí na unijní trh.

6.

Článek 5 nařízení 2016/1036 stanoví:

„[…]

3.   Komise v možném rozsahu zhodnotí správnost a dostatečnost důkazů obsažených v podnětu, aby zjistila, zda existuje dostatek důkazů pro zahájení šetření.

[…]

9.   Pokud je zřejmé, že existuje dostatek důkazů, které opravňují k zahájení řízení, učiní tak Komise během 45 dnů ode dne podání podnětu a zveřejní oznámení v Úředním věstníku Evropské unie. Jsou-li předložené důkazy nedostatečné, je o tom žadatel vyrozuměn do 45 dnů ode dne, kdy byl podnět podán Komisi. Komise informuje členské státy o posouzení podnětu, které provedla, obvykle do 21 dnů ode dne, kdy jí byl podnět podán.“

7.

Článek 11 nařízení 2016/1036 stanoví:

„1.   Antidumpingové clo zůstává v platnosti pouze po takovou dobu a v takovém rozsahu, které jsou nezbytné k vyrovnání účinku dumpingu, jenž působí újmu.

2.   Konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let poté, co bylo uloženo, nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal dumpingu i újmy, pokud při tomto přezkumu nebylo zjištěno, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti zahájí Komise z vlastního podnětu nebo na žádost podanou výrobci v Unii nebo jejich jménem a opatření zůstávají v platnosti až do dokončení tohoto přezkumu.

Přezkum opatření před pozbytím jejich platnosti se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Tuto pravděpodobnost lze opřít například o důkazy o pokračování dumpingu a újmy nebo o důkazy o tom, že odstranění újmy je zcela nebo zčásti výsledkem platných opatření, nebo o důkazy o tom, že okolnosti na straně vývozců nebo podmínky trhu naznačují pravděpodobnost budoucího dumpingu působícího újmu, nebo o důkazy o přetrvávajících zkresleních na trhu surovin.

V rámci šetření podle tohoto článku je výrobcům, dovozcům, zástupcům země vývozu a výrobcům v Unii poskytnuta příležitost doplnit, vyvrátit nebo objasnit tvrzení obsažená v žádosti o přezkum a v závěrech se patřičně přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům, které byly předloženy v souvislosti se zjišťováním, zda ukončení platnosti opatření pravděpodobně povede či nepovede k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy.

Oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti opatření se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie ve vhodné době v posledním roce platnosti opatření ve smyslu tohoto článku. Po zveřejnění oznámení jsou výrobci v Unii oprávněni podat nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období žádost o přezkum v souladu s druhým pododstavcem. Zveřejní se rovněž oznámení o skutečném pozbytí platnosti opatření podle tohoto odstavce.

[…]

5.   Na přezkumy prováděné podle odstavců 2, 3 a 4 se použijí odpovídající ustanovení tohoto nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách.“

8.

Body 20, 23 a 29 odůvodnění napadeného nařízení uvádějí:

[…]

[…]

9.

Článek 1 napadeného nařízení stanoví:

„1.   Ukládá se konečné antidumpingové clo z dovozu pevných hnojiv pocházejících z Ruska obsahujících více než 80 % hmotnostních dusičnanu amonného […].

[…]“

10.

Body 1 až 13 napadeného rozsudku popisují skutečnosti předcházející sporu v prvním stupni. Pro účely tohoto stanoviska lze tyto skutečnosti shrnout následovně.

11.

Společnosti AO Něvinnomysskij Azot a AO Novomaskovskaja Akcioněrnaja Kampanija NAK „Azot“ ( 5 ) jsou výrobci a vývozci dusičnanu amonného a jedná se o společnosti usazené v Rusku. Podléhají antidumpingovým clům vyplývajícím z nařízení Rady (ES) č. 2022/95 ze dne 16. srpna 1995 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska (Úř. věst. 1995, L 198, s. 1), jak bylo následně zachováno v letech 2002, 2008 a 2014 po několika přezkumech před pozbytím platnosti.

12.

Dne 21. června 2019 obdržela Komise žádost, v níž sdružení evropských výrobců hnojiv nazvané Fertilizers Europe žádá, aby podle čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 ( 6 ) zahájila Komise přezkum před pozbytím platnosti těchto cel. Uvedená žádost byla podána v návaznosti na zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti některých antidumpingových opatření v Úředním věstníku (Úř. věst. 2019, C 53, s. 3), mezi nimiž byla i cla uvedená v bodě 11 výše.

13.

V původní žádosti bylo uvedeno, že na základě porovnání vývozních cen a početně zjištěné běžné hodnoty existují důkazy o přetrvávání dumpingu v případě pozbytí platnosti opatření. Fertilizers Europe se v tomto ohledu dovolává zvláštní situace, která panuje na trhu v Rusku kvůli dohodě o omezení cen a strategii ruské vlády, jež spočívá ve stanovení nepřirozeně nízkých cen zemního plynu, který je v případě dusičnanu amonného nejdůležitějším vstupním produktem.

14.

V návaznosti na žádost Komise předložilo Fertilizers Europe dne 20. srpna 2019 dodatečné informace, jež byly zapracovány do konsolidovaného znění žádosti o přezkum před pozbytím platnosti ( 7 ). Dodatečné informace, jež byly doplněny do konsolidované žádosti, se opírají o běžnou hodnotu, jež vychází ze skutečných cen na vnitrostátním ruském trhu.

15.

Dne 23. září 2019 zveřejnila Komise oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska (Úř. věst. 2019, C 318, s. 6) ( 8 ), neboť měla za to, že existují dostatečné důkazy pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti a k zahájení šetření.

16.

Po ukončení šetření Komise konstatovala, že je pravděpodobné, že pozbytí platnosti platných opatření, jež se vztahují na dusičnan amonný pocházející z Ruska, povede k obnovení dumpingu a újmy. Rozhodla se tudíž, že přijetím napadeného nařízení prodlouží platnost těchto opatření na období pěti let.

17.

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu podaly žalobkyně v prvním stupni na základě článku 263 SFEU žalobu na neplatnost napadeného nařízení. Na podporu své žaloby uplatnily žalobkyně v prvním stupni jediný žalobní důvod, který v podstatě vychází z porušení čl. 11 odst. 2 a 5 nařízení 2016/1036, jakož i čl. 5 odst. 3 téhož nařízení, jelikož Komise nesprávně zahájila přezkumné řízení před pozbytím platnosti, přestože k tomu údajně neexistovaly dostatečné důkazy.

18.

Žalobkyně zejména tvrdily, že Komise měla zohlednit pouze původní žádost k tomu, aby odůvodnila posouzení dostatečnosti důkazů, jež byly předloženy k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, a nikoli dodatečné informace, které údajně změnily věcný obsah uvedené žádosti. Zadruhé tvrdily, že původní žádost neobsahovala dostatečné důkazy o pravděpodobném přetrvávání dumpingu v případě, že by opatření pozbyla platnosti. Zatřetí žalobkyně tvrdily, že Komise měla každopádně nesprávně za to, že konsolidovaná žádost obsahuje dostatečné důkazy o takové pravděpodobnosti.

19.

V napadeném rozsudku Tribunál konstatoval, že z doslovného výkladu čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 ( 9 ), jakož i z cíle tohoto ustanovení vyplývá ( 10 ), že posouzení toho, zda žádost podaná výrobci v Unii obsahuje dostatečné důkazy pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, musí být provedeno pouze na základě informací předložených nejpozději tři měsíce před koncem období platnosti dotčeného antidumpingového opatření ( 11 ). Podle Tribunálu je Komise oprávněna během této lhůty obdržet od výrobců v Unii dodatečná vysvětlení nebo o ně požádat, přičemž jejich výsledkem je konsolidované znění dané žádosti. Tyto informace však mohou pouze doplnit nebo potvrdit dostatečné důkazy předložené v uvedené zákonné lhůtě. Nemohou uvádět nové argumenty nebo důkazy ani napravit nedostatečnost důkazů, jež jsou obsaženy v původní žádosti ( 12 ). Tribunál dále rozhodl, že čl. 11 odst. 5 nařízení 2016/1036 ve spojení s čl. 5 odst. 3 a 9 téhož nařízení tento závěr nezpochybňuje ( 13 ).

20.

S ohledem na výše uvedené Tribunál konstatoval, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že v napadeném nařízení uvedla, že není relevantní, že původní žádost byla doplněna o dodatečné důkazy a že zahájení přezkumu před pozbytím platnosti lze odůvodnit na základě konsolidované žádosti o přezkum ( 14 ). Dále měl Tribunál za to, že dodatečné informace poskytnuté výrobci v Unii v rámci dotčené tříměsíční doby nelze chápat tak, že jejich cílem bylo doplnit důkazy uvedené v původní žádosti ( 15 ).

21.

Tribunál tedy dospěl k závěru, že výtce předložené žalobkyněmi v prvním stupni, která vychází z porušení čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036, je třeba vyhovět a napadené nařízení zrušit, aniž by bylo nutné přezkoumávat ostatní výtky jimi uplatňované ( 16 ).

22.

Fertilizers Europe podalo kasační opravný prostředek Soudnímu dvoru dne 4. září 2023 (věc C‑554/23 P) a Komise dne 14. září 2023 (věc C‑568/23 P), přičemž oba účastníci řízení navrhují, aby Soudní dvůr:

23.

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 9. října 2023 byly věci C‑554/23 P a C‑568/23 P spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

24.

Žalobkyně v prvním stupni navrhují, aby Soudní dvůr:

25.

V projednávané věci se nekonalo jednání.

26.

Na podporu kasačního opravného prostředku ve věci C‑554/23 P uplatňuje sdružení Fertilizers Europe čtyři důvody. Konkrétně tvrdí, že:

27.

Komise ve věci C‑568/23 P vznáší dva důvody kasačního opravného prostředku, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení týkajícího se výkladu čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 a druhý z nesprávného právního posouzení týkajícího se použití čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036, pokud jde o napadené nařízení.

28.

Vzhledem k tomu, že ve světle konkrétní argumentace předestřené sdružením Fertilizers Europe lze čtyři důvody kasačního opravného prostředku v podstatě podřadit pod dva důvody kasačního opravného prostředku podaného Komisí, bude mé posouzení projednávané věci odpovídat struktuře kasačního opravného prostředku Komise podaného k Soudnímu dvoru. Navíc považuji za důležité zdůraznit, že pokud by analýza prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise vedla k závěru, že je opodstatněný, nebylo by nutné posuzovat druhý důvod kasačního opravného prostředku, neboť tento je předkládán pouze podpůrně.

29.

Komise a Fertilizers Europe tvrdí, že Tribunál pochybil, když dospěl k závěru, že nařízení 2016/1036 omezuje posouzení, které má být provedeno za účelem zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, na informace a důkazy předložené výrobci v Unii před započetím běhu tříměsíční doby stanovené v čl. 11 odst. 2 čtvrtém pododstavci nařízení 2016/1036. Podle jejich názoru postačí, pokud je podmínka týkající se dostatečnosti důkazů, jak vyplývá z druhého pododstavce tohoto ustanovení, splněna v okamžiku přijetí rozhodnutí o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti. Během uvedené tříměsíční doby si Komise může vyžádat jakékoli dodatečné informace, které považuje za relevantní pro posouzení, zda by měl být přezkum před pozbytím platnosti zahájen.

30.

Komise a Fertilizers Europe konkrétně tvrdí, že na rozdíl od toho, jak rozhodl Tribunál v napadeném rozsudku, je doslovný výklad čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 neutrální, pokud jde o otázku, zda musí Komise omezit posouzení dostatečnosti důkazů na žádost, tak jak byla podána ve lhůtě stanovené tímto článkem. Tento doslovný výklad je dále podpořen kontextuálním výkladem nařízení 2016/1036, zejména odstavci 3 a 9 článku 5 tohoto nařízení, které je nutno považovat za ustanovení použitelná na zahájení přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 5 tohoto nařízení. Oba účastníci řízení závěrem tvrdí, že účelem uvedené tříměsíční doby je usměrnit výrobce v Unii, pokud jde o okamžik podání žádosti, aby bylo případné zahájení přezkumu před pozbytím platnosti řádně naplánováno a aby byly zúčastněné strany o zahájení tohoto řízení řádně vyrozuměny. Uvedení účastníci řízení ve svých podáních uvádějí, že účelem této doby není zajistit právní jistotu hospodářským subjektům takovým způsobem, že budou na tomto základě omezeny informace, které může Komise v průběhu posuzování odůvodněnosti žádosti o přezkum před pozbytím platnosti shromažďovat.

31.

Žalobkyně v prvním stupni s touto argumentací nesouhlasí. Podle jejich názoru Tribunál správně vyložil čl. 11 odst. 2 čtvrtý pododstavec nařízení 2016/1036 ve spojení s jeho druhým pododstavcem v tom smyslu, že tato ustanovení vyžadují, aby dostatečnost důkazů pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti byla posuzována na základě znění žádosti, tak jak byla podána nejpozději tři měsíce před pozbytím platnosti dotčeného antidumpingového opatření. Tvrdí, že nařízení 2016/1036 neumožňuje předkládání nových důkazů po uplynutí lhůty zakotvené v uvedeném nařízení. Během uvedené tříměsíční doby mohou být požadována nebo předkládána pouze vysvětlení a upřesnění, která umožňují porozumět důkazům již předloženým ve stanovené lhůtě, popřípadě potvrdit jejich dostatečnost. Jak uvedl Tribunál, tyto dodatečné informace naopak nemohou představovat nové argumenty nebo důkazy, které v okamžiku podání žádosti o přezkum před pozbytím platnosti neexistovaly.

32.

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku je Soudní dvůr žádán o určení, zda čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 omezuje důkazy, které má Komise zohlednit při posuzování, zda je třeba zahájit přezkum před pozbytím platnosti, na důkazy, které výrobci v Unii předložili v žádosti podané před započetím doby tří měsíců stanovené ve čtvrtém pododstavci tohoto ustanovení a které jsou nanejvýš doplněny dodatečnými informacemi uvedenými na podporu těchto důkazů.

33.

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí ( 17 ). V napadeném rozsudku měl Tribunál za to, že tato tři výkladová pravidla vedou k závěru, že podle čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 musí výrobci v Unii před započetím běhu uvedené doby tří měsíců, která se vztahuje na žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, předložit dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud dotčené opatření pozbude platnosti.

34.

Článek 11 odst. 1 nařízení 2016/1036 stanoví, že antidumpingové clo zůstává v platnosti pouze po takovou dobu a v takovém rozsahu, jak je nezbytné k vyrovnání účinku dumpingu, jenž působí újmu. Článek 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 dále v prvním pododstavci stanoví, že konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti mimo jiné pět let od ukončení posledního přezkumu, pokud při novém přezkumu nebude zjištěno, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti má být zahájen na žádost podanou výrobci v Unii nebo jejich jménem, jako je tomu v projednávané věci, nebo z vlastního podnětu Komise.

35.

Kromě toho čl. 11 odst. 2 druhý pododstavec nařízení 2016/1036 upřesňuje, že přezkum opatření před pozbytím jejich platnosti se zahájí jedině v případě, že žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Toto ustanovení rovněž uvádí důkazní prostředky, jimiž může být taková pravděpodobnost prokázána. Článek 11 odst. 2 čtvrtý pododstavec nařízení 2016/1036 pak v druhé větě stanoví, že výrobci v Unii jsou oprávněni podat nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období platnosti antidumpingového opatření žádost o přezkum. Tato věta končí slovy „v souladu s druhým pododstavcem“.

36.

Pokud jde o doslovný výklad čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036, účastníci řízení se v podstatě neshodují na rozsahu výrazu „v souladu s druhým pododstavcem“, který je obsažen, jak je uvedeno výše, v druhé větě čtvrtého pododstavce tohoto článku. Žalobkyně v prvním stupni v souladu s napadeným rozsudkem tvrdí, že tento odkaz znamená, že doba tří měsíců, před jejímž započetím mohou výrobci v Unii podat žádost o přezkum, platí i pro podmínku týkající se dostatečnosti důkazů, kterou musí tato žádost splňovat, aby bylo odůvodněno zahájení přezkumu opatření před pozbytím platnosti. Komise a Fertilizers Europe mají za to, že takový výklad ze znění žádného z těchto ustanovení jednoduše nevyplývá, ať již jsou tato ustanovení posuzována samostatně nebo ve vzájemné souvislosti.

37.

Úvodem je třeba připomenout, že slova „v souladu s“, jsou-li použita v normativním aktu, jsou obvykle definována tak, že znamenají „ve shodě s“ určitým pravidlem nebo „podle“ určitého pravidla ( 18 ). Pokud normativní akt stanoví, že něco má být učiněno v souladu s určitým pravidlem, musí se tak stát způsobem, který toto pravidlo předepisuje ( 19 ).

38.

Pokud jde o čl. 11 odst. 2 čtvrtý pododstavec nařízení 2016/1036, výraz „v souladu s“ je uveden na konci věty určené výrobcům v Unii. Tato věta stanoví, že po zveřejnění oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti v Úředním věstníku mají výrobci v Unii právo podat u Komise žádost o přezkum. Toto ustanovení uvádí konkrétní lhůtu pro tento účel a stanoví jako samostatnou podmínku, že podání této žádosti má být učiněno podle – „v souladu s“ – toho, co je stanoveno v čl. 11 odst. 2 druhém pododstavci nařízení 2016/1036.

39.

Zdroj nejednoznačnosti, která je podstatou neshody mezi účastníky řízení, vychází ze skutečnosti, že z hlediska doslovného výkladu neuvádí první věta druhého pododstavce čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 žádnou podmínku pro podání žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, kterou by výrobci v Unii museli splnit. Tato věta místo toho definuje právní kritérium vztahující se na zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, které je určeno Komisi a v podstatě stanoví, že tomuto orgánu musí být předložena žádost, jež obsahuje dostatečné důkazy o pravděpodobnosti existence dumpingu působícího újmu v okamžiku, kdy má být tento přezkum zahájen. Je tedy obtížné určit, jak přesně má být žádost o přezkum před pozbytím platnosti podána v souladu s první větou druhého pododstavce čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036.

40.

Nicméně platí, že mají-li být faktory vyplývající z čl. 11 odst. 2 druhého pododstavce nařízení 2016/1036 uplatněny na podání žádosti výrobci v Unii, lze to chápat tak, že tito výrobci musí v žádosti tvrdit, že pozbytí platnosti dotčeného antidumpingového opatření pravděpodobně povede k tomu, že dumping působící újmu přetrvá nebo se obnoví. Za tímto účelem by tito výrobci rovněž museli poskytnout důkazní prostředky uvedené v tomto ustanovení. Naproti tomu vzhledem ke skutečnosti, že se kritérium dostatečnosti důkazů týká pouze Komise v okamžiku přijetí rozhodnutí o zahájení přezkumu, se nedomnívám, že ze znění čl. 11 odst. 2 druhého pododstavce nařízení 2016/1036 je možno dovodit, že výrobci v Unii musí toto kritérium splnit před započetím běhu uvedené tříměsíční doby stanovené ve čtvrtém pododstavci tohoto ustanovení. Podle mého názoru takový výklad vyžaduje ještě další hermeneutický krok, který vzhledem k tomu, že v tomto ohledu neexistuje žádné explicitnější vyjádření, nemá oporu ve znění žádného z dotčených pododstavců.

41.

Tento názor podporují i jiná jazyková znění nařízení 2016/1036, která je, jak opakovaně konstatoval Soudní dvůr, nutno zohlednit v případě neurčitosti znění ustanovení unijního práva nebo v případě rozdílů mezi různými jazykovými zněními ( 20 ). Jak podotýkají Komise a Fertilizers Europe, například španělské znění čl. 11 odst. 2 čtvrtého pododstavce nařízení č. 2016/1036 používá namísto výrazu „in accordance with“ v anglickém znění výraz „en virtud de“ ( 21 ) („na základě“). Použitím tohoto slovního obratu dává španělské znění jasně najevo, že žádost zmíněná v čl. 11 odst. 2 čtvrtém pododstavci nařízení 2016/1036 je žádostí, která je rovněž zmíněna v druhém pododstavci tohoto článku. Nevyžaduje však nutně, aby výrobci v Unii podali žádost o přezkum před pozbytím platnosti v souladu s podmínkami stanovenými v tomto druhém pododstavci, což vylučuje závěr, že požadavek týkající se dostatečnosti důkazů se v tomto okamžiku vztahuje na tyto výrobce.

42.

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně v prvním stupni, tudíž nejsem přesvědčena o tom, že doslovný výklad čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036, zejména výklad druhého a čtvrtého pododstavce tohoto ustanovení, jednoznačně podporuje závěr Tribunálu, že žádost výrobců v Unii o přezkum před pozbytím platnosti musí již před započetím doby tří měsíců uvedené v tomto ustanovení obsahovat dostatečné důkazy o pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu působícího újmu, a konkrétně důkazy na takové úrovni, která je požadována pro zahájení přezkumu podle těchto ustanovení. Na základě tohoto výkladu nelze dospět k jasnému závěru, že Komise nemůže v průběhu této tříměsíční doby napravit nedostatečnost důkazů předložených těmito výrobci, ani k závěru, že jakákoli žádost Komise určená těmto výrobcům za účelem shromáždění dalších důkazů na podporu jejich tvrzení může být pouze potvrzující nebo doplňující povahy.

43.

Vzhledem k nejednoznačnosti výše posuzovaných pododstavců je nutno zasadit tato ustanovení do kontextu, a to v souladu s judikaturou citovanou v bodě 33 tohoto stanoviska, aby bylo možno určit jejich správný význam. Rovněž je nutno zmínit, že žalobkyně v prvním stupni a navrhovatelky zastávají v tomto ohledu diametrálně odlišné postoje. Zatímco žalobkyně v prvním stupni tvrdí, že Tribunál provedl správný výklad kontextu čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036, navrhovatelky mají za to, že se Tribunál dopustil pochybení, když dostatečně nezohlednil jiná relevantní ustanovení tohoto nařízení, zejména jeho čl. 5 odst. 3 a 9.

44.

Úvodem navrhuji, aby Soudní dvůr vzal pro účely provedení kontextuálního výkladu čl. 11 odst. 2 druhého a čtvrtého pododstavce nařízení 2016/1036 v úvahu první a třetí pododstavec tohoto ustanovení.

45.

Pokud jde o čl. 11 odst. 2 první pododstavec nařízení 2016/1036, poslední věta stanoví, že přezkum antidumpingového opatření se může uskutečnit nejen z podnětu výrobců v Unii, ale též z vlastního podnětu Komise. Komise je tedy i nadále oprávněna z vlastního podnětu shromažďovat důkazy nezbytné k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, přestože již lhůta stanovená v čl. 11 odst. 2 čtvrtém pododstavci nařízení 2016/1036, která se vztahuje pouze na žádosti podávané výrobci v Unii, uplynula.

46.

Z hlediska vnitřní soudržnosti je velmi sporný takový výklad, podle kterého na jedné straně čl. 11 odst. 2 druhý a čtvrtý pododstavec nařízení 2016/1036 stanoví lhůtu pro uplatnění přezkumných pravomocí Komise v souvislosti s žádostmi podávanými výrobci v Unii, zatímco na druhé straně první pododstavec tohoto ustanovení opravňuje Komisi, aby důkazy nezbytné k vlastnímu rozhodnutí o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti shromažďovala kdykoli.

47.

Proti této tezi žalobkyně v prvním stupni namítají, že jelikož přezkum před pozbytím platnosti, který vedl k přijetí napadeného nařízení, nebyl Komisí zahájen z vlastního podnětu, není namístě přihlížet k tvrzením týkajícím se neexistence lhůt k obstarání dostatečných důkazů v souvislosti s takovým podnětem. V tomto ohledu však stačí uvést, že kontextuální výklad určitého ustanovení usiluje právě o propojení tohoto ustanovení s ostatními ustanoveními obsaženými v témže normativním aktu, byť nejsou na projednávanou věc použitelná, a nalezení takového významu, který bude z globálního pohledu maximálně harmonický a soudržný. Proto jsem toho názoru, že tvrzení uváděné žalobkyněmi v prvním stupni je irelevantní.

48.

Pokud jde o čl. 11 odst. 2 třetí pododstavec nařízení 2016/1036, toto ustanovení stanoví, že v rámci šetření v souvislosti s přezkumem před pozbytím platnosti Komise ve svých závěrech patřičně přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům, které byly předloženy v souvislosti se zjišťováním, zda ukončení platnosti opatření pravděpodobně povede či nepovede k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy.

49.

Toto ustanovení jasně stanoví, že šetření prováděná Komisí v souvislosti s přezkumem před pozbytím platnosti mají v souladu s požadavkem stanoveným v čl. 11 odst. 1 nařízení 2016/1036 za cíl zajistit, aby antidumpingové opatření zůstalo v platnosti po takovou dobu, která je nezbytně nutná k vyrovnání účinku dumpingu, jenž působí újmu. I zde platí, že má-li Komise v průběhu šetření vycházet ze všech relevantních důkazů, aby tento úkol splnila, nesmí podléhat žádným omezením, a to ani z hlediska času, pokud jde o informace, jejichž vyžádání od výrobců v Unii může považovat za nezbytné, aby učinila onen předběžný krok spočívající v rozhodnutí o tom, zda takové šetření zahájí.

50.

Z toho vyplývá, že výklad druhého a čtvrtého pododstavce čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036, jsou-li zpětně spojeny s prvním a třetím pododstavcem téhož ustanovení, bude soudržnější, pokud z nich bude vyvozen závěr, že Komisi nic nebrání ve shromažďování dalších nebo nových důkazů od výrobců v Unii, kdykoli má za to, že jejich původní žádost musí být takovými důkazy podepřena, má-li odůvodnit zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, přičemž to platí i v oné době tří měsíců zakotvené ve čtvrtém pododstavci tohoto ustanovení.

51.

Výše uvedený závěr je navíc v souladu s duchem jiných ustanovení nařízení 2016/1036, která musí být podle mého názoru, a na rozdíl od zjištění učiněných v napadeném rozsudku, považována za použitelná na přezkumy opatření před pozbytím platnosti na základě čl. 11 odst. 5 nařízení 2016/1036. Článek 11 odst. 5 nařízení 2016/1036 stanoví, že na přezkumy opatření před pozbytím platnosti se použijí odpovídající ustanovení tohoto nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách. Jak uvádějí Komise a Fertilizers Europe, toto pravidlo se musí vztahovat na čl. 5 odst. 3 a 9 nařízení 2016/1036.

52.

Zaprvé je nutno připomenout, že článek 5 nařízení 2016/1036, nadepsaný „Zahájení řízení“, stanoví v odstavci 3 právní kritérium, které je Komise povinna uplatňovat při rozhodování, zda podnět odůvodňuje zahájení původního šetření. Tento odstavec konkrétně stanoví, že Komise v možném rozsahu zhodnotí správnost a dostatečnost důkazů obsažených v podnětu, aby zjistila, zda existuje dostatek důkazů pro zahájení šetření.

53.

Tribunál ve své judikatuře ( 22 ) připustil, a to na základě výkladu, který by mohl Soudní dvůr snadno převzít, že podle čl. 5 odst. 3 nařízení 2016/1036 se Komise nemusí omezovat na informace uvedené v podnětu. Komise může shromažďovat jakékoli nové dodatečné důkazy a informace, včetně těch získaných od žadatele, aby splnila kritérium definované v tomto ustanovení týkající se dostatečnosti důkazů nezbytných k zahájení šetření ( 23 ).

54.

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že v rámci původního podnětu i v rámci žádosti o přezkum před pozbytím platnosti provádí Komise především posouzení toho, zda existují dostatečné důkazy odůvodňující zahájení šetření. V prvním případě se posouzení dostatečnosti předložených důkazů provádí s ohledem na existenci dumpingu, způsobené újmy a příčinné souvislosti mezi dovozem označeným za dumpingový a údajnou újmou ( 24 ). Ve druhém případě, jak je již uvedeno výše, se posouzení týká pravděpodobnosti toho, že dumping a újma přetrvají nebo se obnoví, pokud antidumpingové opatření pozbude platnosti ( 25 ). Po zahájení a provedení šetření může Komise přijmout nové antidumpingové opatření ( 26 ), resp. ponechat v platnosti antidumpingové opatření, jehož platnost má skončit ( 27 ).

55.

Je pravda, jak uvádějí žalobkyně v prvním stupni shodně s napadeným rozsudkem, že Soudní dvůr ve své judikatuře rozhodl, že přezkumné řízení je odlišné od řízení při počátečním šetření, které je upraveno jinými ustanoveními téhož nařízení ( 28 ). To je důvodem, proč vzhledem k obecné struktuře a cílům systému zakotveného v nařízení 2016/1036 nemají být na přezkumné řízení použitelná všechna ustanovení upravující původní šetření ( 29 ).

56.

Nicméně s ohledem na to, co je stanoveno v čl. 11 odst. 5 nařízení 2016/1036, jehož hlavním cílem je, aby ustanovení týkající se provádění šetření byla v zásadě použitelná na přezkumy opatření před pozbytím platnosti, se domnívám, že neexistuje nic, co by objektivně odůvodňovalo omezení pravomocí Komise v oblasti posuzování prováděného pro účely zahájení tohoto přezkumu ve srovnání s pravomocemi, které může Komise uplatnit za účelem zahájení původního antidumpingového šetření. Jediným relevantním aspektem, který by měl být v tomto ohledu brán v úvahu, je skutečnost, že Komise má v obou případech rozhodnout o tom, zda by mělo být zahájeno šetření, což vyžaduje, aby měla stejné posuzovací pravomoci, zejména pokud jde o dostatečnost důkazů a informací poskytnutých v podnětu, resp. v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti.

57.

Tentýž závěr lze zadruhé vyvodit, zohlední-li se čl. 5 odst. 9 nařízení 2016/1036, o kterém měl Tribunál za to, že na věc v prvním stupni použitelný není. Podle Tribunálu odkazuje toto ustanovení výlučně na lhůty, a musí být tudíž odlišeno na základě výjimky stanovené v čl. 11 odst. 5 nařízení 2016/1036.

58.

Článek 5 odst. 9 nařízení 2016/1036 stanoví postup, kterým se má Komise řídit, obdrží-li podnět v souladu s čl. 5 odst. 1 téhož nařízení. Tento postup zahrnuje vyrozumění žadatele o dostatečnosti či nedostatečnosti původního podnětu.

59.

Je pravda, že čl. 5 odst. 9 nařízení 2016/1036 stanoví, že povinnost vyrozumět stěžovatele musí být Komisí splněna během 45 dnů od podání původního podnětu. Odkaz na lhůtu použitelnou v takovém případě lze však snadno oddělit od stanovení informační povinnosti, která se uplatní na základě tohoto ustanovení. Jak ostatně správně podotýká Komise, žádné jiné ustanovení nařízení 2016/1036 ve skutečnosti tuto povinnost nezakládá, což znamená, že jediným normativním zdrojem této povinnosti je čl. 5 odst. 9 nařízení 2016/1036.

60.

Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 9 nařízení 2016/1036 umožňuje Komisi vyzvat žadatele k poskytnutí dalších informací pro účely zahájení šetření, je-li původní podnět považován za nedostatečný, je nutno podobnou možnost předpokládat i v souvislosti s rozhodováním o tom, zda má být zahájen přezkum před pozbytím platnosti. Opět se domnívám, že se Tribunál dopustil pochybení, když dospěl k opačnému závěru ( 30 ).

61.

S ohledem na výše uvedené teze se domnívám, že kontextuální výklad čl. 11 odst. 2 druhého a čtvrtého pododstavce nařízení 2016/1036, a zejména způsob, jakým jsou tato ustanovení propojena s jinými relevantními ustanoveními tohoto nařízení, mohou osvětlit, jaký význam je nutno těmto pododstavcům připisovat. Tento výklad totiž hovoří ve prospěch závěru, že při posuzování toho, zda je třeba zahájit přezkum před pozbytím platnosti, není Komise omezena na důkazy obsažené v původní žádosti podané výrobci v Unii před započetím doby tří měsíců stanovené v čl. 11 odst. 2 čtvrtém pododstavci nařízení 2016/1036. Právě naopak, Komise musí mít možnost vyžádat si jakékoli dodatečné informace, které považuje za relevantní pro rozhodnutí o tom, zda by měl být přezkum před pozbytím platnosti zahájen.

62.

V této fázi je důležité zjistit, zda kontextuální výklad navrhovaný v předcházejících bodech tohoto stanoviska lze přijmout i na základě teleologického výkladu čl. 11 odst. 2 druhého a čtvrtého pododstavce nařízení 2016/1036 s ohledem na cíle přezkumů opatření před pozbytím platnosti a účely režimu zavedeného tímto nařízením.

63.

V napadeném rozsudku měl Tribunál de facto za to, že účelem lhůty vyplývající z čl. 11 odst. 2 čtvrtého pododstavce nařízení 2016/1036 je přispět k zajištění právní jistoty. Na jedné straně Tribunál rozhodl, že tato lhůta umožňuje hospodářským subjektům včas zjistit, zda by mohla být antidumpingová opatření zachována. Na druhé straně tatáž lhůta zajišťuje Komisi přiměřený čas na to, aby posoudila důkazy obsažené v žádosti o přezkum podané výrobci v Unii ve stanovené lhůtě a ujistila se o tom, že jsou tyto důkazy dostatečné a relevantní, aby se zabránilo neoprávněnému zachování antidumpingového opatření po uplynutí stanovené doby.

64.

Úvodem připomínám, že ona tříměsíční doba zakotvená v čl. 11 odst. 2 čtvrtém pododstavci nařízení 2016/1036 byla poprvé zavedena ve vztahu k postupu použitelnému na posuzování žádostí o přezkum před pozbytím platnosti článkem 11 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 3283/94 ( 31 ). Všichni účastníci řízení se shodnou na skutečnosti, že účelem zavedení této doby bylo usměrnit výrobce v Unii, pokud jde o okamžik podání žádosti, aby mohlo být případné zrušení opatření nebo zahájení přezkumu před pozbytím platnosti řádně naplánováno a zúčastněné strany řádně vyrozuměny.

65.

Tribunál proto v napadeném rozsudku správně uvedl, že doba stanovená v čl. 11 odst. 2 čtvrtém pododstavci nařízení 2016/1036 umožňuje Komisi, aby měla přiměřený čas na posouzení důkazů obsažených v žádosti o přezkum podané výrobci v Unii nebo jejich jménem ve stanovené lhůtě a ujistila se o tom, že jsou tyto důkazy dostatečné a relevantní.

66.

Podotýkám však, že z nařízení 2016/1036, z historických okolností jeho přijetí ani z pozdějších změn nevyplývá nic, co by podporovalo tvrzení, že cílem tohoto nařízení bylo též zajistit právní jistotu pro hospodářské subjekty na trhu tím, že bude omezen druh informací, které může Komise shromažďovat za účelem rozhodnutí o tom, zda je žádost o přezkum před pozbytím platnosti odůvodněná.

67.

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, jak tvrdí Komise, že žádost o přezkum před pozbytím platnosti podaná výrobci v Unii není sdílena s žádnou zúčastněnou stranou až do zveřejnění oznámení o zahájení šetření v Úředním věstníku, jak stanoví čl. 11 odst. 5 nařízení 2016/1036. To znamená, že fáze před zahájením přezkumu před pozbytím platnosti nemá povahu sporného řízení a tuto tříměsíční dobu nelze považovat za dobu, jejímž účelem je chránit práva na obranu kterékoli jiné zúčastněné strany. Tyto strany mají možnost vykonávat svá procesní a hmotněprávní práva v plném rozsahu během samotného přezkumu před pozbytím platnosti.

68.

Zadruhé, jak je stručně zmíněno v bodě 49 tohoto stanoviska, čl. 11 odst. 1 nařízení 2016/1036 jasně stanoví, že hlavním cílem přezkumu před pozbytím platnosti je zajistit, aby antidumpingové opatření zůstalo v platnosti, pokud je nezbytné k vyrovnání účinku dumpingu působícího újmu. Toto konstatování zjevně odpovídá celkovému účelu nařízení 2016/1036, které v odstavci 1 článku 1, nadepsaného „Zásady“, stanoví, že antidumpingové clo může být uloženo na každý dumpingový výrobek, jehož propuštění do volného oběhu v Unii působí újmu. Komise by pravděpodobně nebyla schopna jednoduše plnit úkoly, které jí svěřuje čl. 11 odst. 1 nařízení 2016/1036 a které jsou v souladu s mezinárodním obchodním právem, zejména s předpisy Světové obchodní organizace, pokud by bylo konstatováno, že Komise podléhá z časového hlediska omezením, pokud jde o informace, které může získávat od výrobců v Unii. Žádný jiný naléhavý cíl týkající se zejména podniků, na které se vztahuje antidumpingové clo, které je předmětem přezkumu, neodůvodňuje odmítnutí výše uvedené teze.

69.

Z toho vyplývá, že závěr Tribunálu, podle kterého doba stanovená v čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036 zajišťuje Komisi přiměřený čas na to, aby posoudila důkazy obsažené v žádosti o přezkum a ujistila se během této doby o tom, že jsou tyto důkazy dostatečné a relevantní, aby se zabránilo neoprávněnému zachování antidumpingového opatření po uplynutí stanovené doby, byl sice správný, nicméně Tribunál neprovedl správné posouzení cílů, které musí přezkum před pozbytím platnosti splnit v souladu s čl. 11 odst. 1 nařízení 2016/1036. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení zejména tím, že měl za to, že účelem tříměsíční doby stanovené v čl. 11 odst. 2 čtvrtém pododstavci nařízení 2016/1036 je zajistit právní jistotu hospodářským subjektům na trhu, a to konkrétně omezením druhu informací, které může Komise shromažďovat pro účely rozhodnutí o tom, zda je nutno zahájit přezkum před pozbytím platnosti.

70.

S ohledem na teleologickou analýzu předestřenou v předchozích bodech uvádím, že cíle, jež mají být sledovány přezkumy před pozbytím platnosti, potvrzují ve světle čl. 11 odst. 1 nařízení 2016/1036 a čl. 11 odst. 2 druhého a čtvrtého pododstavce tohoto nařízení závěry kontextuálního výkladu těchto ustanovení, jak jsem již objasnila v bodě 61 tohoto stanoviska.

71.

Z výše uvedených tezí vyplývá, že žádné z pravidel stanovených judikaturou Soudního dvora pro potřeby zjišťování významu určitého ustanovení unijního práva nemůže podpořit výklad Tribunálu týkající se čl. 11 odst. 2 druhého a čtvrtého pododstavce nařízení 2016/1036, jak vyplývá z napadeného rozsudku.

72.

Nelze tedy dojít k jinému závěru, než že na rozdíl od závěrů Tribunálu měla Komise správně za to, že jakmile výrobci v Unii podají žádost o přezkum před pozbytím platnosti, není podle těchto ustanovení Komise nikterak omezena ve svých pravomocích týkajících se shromažďování všech dalších informací, které považuje za nezbytné k rozhodnutí o tom, zda je třeba zahájit přezkumné řízení. Komise se rovněž nedopustila pochybení, když v napadeném nařízení uvedla, že otázka, zda byla původní žádost doplněna o další informace, je irelevantní a zahájení přezkumu může být odůvodněno na základě konsolidované žádosti.

73.

Prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku podanému Komisí a sdružením Fertilizers Europe je tedy třeba vyhovět.

74.

Dále v souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný, zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu. Pokud to soudní řízení dovoluje, může sám vydat ve věci konečné rozhodnutí. Může rovněž věc vrátit zpět Tribunálu.

75.

Vzhledem k tomu, že navrhuji, aby Soudní dvůr vyhověl prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku Komise a sdružení Fertilizers Europe vycházejícímu z nesprávného právního posouzení týkajícího se výkladu čl. 11 odst. 2 nařízení 2016/1036, je nutno z tohoto důvodu napadený rozsudek zrušit, aniž by bylo nutné posuzovat druhý důvod kasačního opravného prostředku, předložený podpůrně, který se týká otázky, zda dodatečné informace poskytnuté sdružením Fertilizers Europe mohly být v každém případě kvalifikovány jako informace, které potvrzují nebo doplňují informace obsažené v původní žádosti.

76.

Kromě toho, pokud žalobkyně v prvním stupni na podporu žaloby na neplatnost podané k Tribunálu tvrdily, že se Komise v každém případě dopustila pochybení, když měla za to, že konsolidovaná žádost obsahuje dostatečné důkazy o pravděpodobnosti pokračování dumpingu, přičemž toto tvrzení nebylo v prvním stupni předmětem posuzování, je nutno podotknout, že soudní řízení nedovoluje Soudnímu dvoru vydat konečné rozhodnutí v projednávané věci.

77.

S ohledem na výše uvedené by podle mého názoru měla být věc vrácena zpět Tribunálu s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

78.

S ohledem na analýzu provedenou v tomto stanovisku navrhuji, aby Soudní dvůr: