1.

Vyžaduje zásada volného pohybu kapitálu od členského státu, aby se samosprávnými investičními fondy, které nejsou daňovými rezidenty, nakládal daňově stejně jako s nesamosprávnými investičními fondy, které daňovými rezidenty jsou? Tuto otázku má Soudní dvůr zodpovědět v projednávané věci. Polsko se totiž při výkonu své daňové autonomie rozhodlo, že od daně osvobodí pouze nesamosprávné investiční fondy a samosprávné investiční fondy nikoliv. Podle polského práva navíc ani nelze zřídit samosprávný investiční fond. Sekundární unijní právo to umožňuje, protože členské státy podle něj mohou, ale nemusí ve svém vnitrostátním právu umožnit jak samosprávné, tak i nesamosprávné investiční fondy.

2.

Soudní dvůr ve věci Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö nedávno rozhodl, že osvobození od daně, které platí pouze pro investiční fondy zřízené podle smluvního práva, nikoliv ale pro investiční fondy zřízené podle práva společností, není slučitelné se zásadou volného pohybu kapitálu. Vnitrostátní právo v tomto případě nepřipouštělo zřízení investičního fondu podle práva společností, takže ve výsledku všechny fondy podléhající dani pochází ze zahraničí ( 2 ). Podle názoru Soudního dvora se jednalo o nepřímou diskriminaci, protože investičnímu fondu-nerezidentovi, který byl právoplatně zřízen podle práva společností svého členského státu, bylo daňové zvýhodnění odepřeno pouze proto, že nebyl zřízen podle vyžadovaného smluvního práva.

3.

Nyní vyvstává otázka, zda lze principy tohoto rozhodnutí přenést na projednávanou věc, která by mohla být srovnatelná. Zejména není jisté, zda využití práva volby poskytnutého unijním právem může představovat nepřímou diskriminaci, pokud jiné členské státy tohoto práva volby využijí jiným způsobem, takže mimo Polsko existují i samosprávné investiční fondy. Musí jim pak být v Polsku poskytnuto totéž osvobození od daně jako nesamosprávným investičním fondům nebo lze rozdílné právní formy podrobit rozdílnému daňovému zacházení? Soudní dvůr má tedy v projednávané věci možnost upřesnit požadavky na existenci nepřímé diskriminace speciálně v oblasti přímých daní.

4.

Unijní právní rámec tvoří články 18, 49 a 63 odst. 1 SFEU a podle předkládajícího soudu rovněž směrnice 2009/65/ES o některých subjektech kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (dále jen „směrnice o SKIPCP“) ( 3 ).

5.

Body odůvodnění směrnice o SKIPCP zní ve výňatcích takto:

6.

Článek 2 odst. 1 písm. b) směrnice o SKIPCP zní:

„1.   Pro účely této směrnice se rozumí

7.

Konečně čl. 29 odst. 1 směrnice o SKIPCP stanoví ve výňatcích:

„1.   Aniž jsou dotčeny ostatní obecně závazné podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy, vydají příslušné orgány domovského členského státu investiční společnosti povolení investiční společnosti, pouze pokud stanovila správcovskou společnost nebo pokud má dostatečný počáteční kapitál alespoň ve výši 300000 EUR.

Kromě toho, pokud investiční společnost nestanovila správcovskou společnost povolenou podle této směrnice, uplatní se tyto podmínky: […]“.

8.

V polském právu jsou relevantní zejména ustanovení ustawa z dnia 15 lutego 1992 r. o podatku dochodowym od osób prawnych (zákon ze dne 15. února 1992 o korporační dani) ve znění pozměněném Ustawa z 10 lutego 2017 r. – Przepisy wprowadzające ustawę o Krajowym Ośrodku wsparcia Rolnictwa (dále jen „polský zákon o korporační dani“).

9.

Článek 6 odst. 1 bod 10 polského zákona o korporační dani stanoví osobní osvobození od daně pro určité tuzemské investiční fondy. Od korporační daně jsou podle tohoto ustanovení osvobozeny otevřené investiční fondy a specializované investiční fondy, které byly zřízeny podle polského zákona o investičních fondech. Výjimka platí pouze pro otevřené specializované investiční fondy, které uplatňují investiční předpisy a omezení platná pro uzavřené investiční fondy. Další podmínky osvobození od daně z tohoto ustanovení nevyplývají.

10.

Podobné osobní osvobození od daně pro SKIPCP se sídlem v členském státě EU resp. EHP stanoví čl. 6 odst. 1 bod 10a polského zákona o korporační dani. SKIPCP mohou využít osvobození od daně, pokud kumulativně splní následující podmínky:

11.

Podle čl. 6 odst. 4 polského zákona o korporační dani neplatí osvobození od daně podle čl. 6 odst. 1 bodu 10a tohoto zákona pro SKIPCP, které jsou uzavřeného typu, resp. podléhají investičním předpisům a omezením platným pro SKIPCP uzavřeného typu (bod 1), nebo své cenné podíly v souladu se svými stanovami nenabídly veřejně, nemohou obchodovat na regulovaném trhu nebo prostřednictvím alternativního systému obchodování, a fyzické osoby je mohou nabývat pouze tehdy, pokud jednorázově nakoupí podíly v hodnotě alespoň 40000 eur (bod 2).

12.

Kromě těchto osobních osvobození od daně stanoví čl. 17 odst. 1 bod 58 polského zákona o korporační dani věcné osvobození od daně. Podle tohoto ustanovení jsou od korporační daně osvobozeny rovněž výnosy (příjmy) uzavřených SKIPCP se sídlem v jiném členském státě Evropské unie nebo v jiné zemi Evropského hospodářského prostoru uvedené v čl. 6 odst. 4 bodě 1 polského zákona o korporační dani, pokud splňují podmínky uvedené v čl. 6 odst. 1 bodu 10a písm. a) a d) až f) tohoto zákona.

13.

Příslušné SKIPCP musí tedy zejména ve státě svého sídla podléhat korporační dani ze všech příjmů (písm. a) a být spravovány institucemi, které mají k výkonu činnosti povolení orgánu pověřeného dohledem nad finančními trhy státu, v němž mají sídlo (písm. f). Z důvodu této podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1 bodu 10a písm. f) polského zákona o korporační dani platí osvobození od daně podle sdělení předkládajícího soudu pouze pro nesamosprávné, nikoliv ale pro samosprávné investiční fondy.

14.

Dále jsou relevantní rovněž ustanovení ustawa z dnia 27 maja 2004 r. o funduszach inwestycyjnych i zarządzaniu alternatywnymi funduszami inwestycyjnymi (zákon ze dne 27. května 2004 o investičních fondech a správě alternativních investičních fondů) ve znění pozměněném Ustawa z dnia 31 marca 2016 r. o zmianie ustawy o funduszach inwestycyjnych oraz niektórych innych ustaw (zákon ze dne 31. března 2016 o změně zákona o investičních fondech a některých dalších zákonů) (dále jen „polský zákon o investičních fondech“).

15.

Článek 3 odst. 1 polského zákona o investičních fondech zhruba stanoví, že investiční fond je právnická osoba, jejíž předmět podnikání spočívá výlučně v investování finančních prostředků do cenných papírů, nástrojů peněžního trhu a jiných majetkových práv. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto zákona je investiční fond zřízen, spravován a vůči třetím osobám zastupován společností. Z článku 14 odst. 1 polského zákona o investičních fondech kromě toho vyplývá, že investiční fond může být zřízen pouze společností.

16.

Společnost F S. A. se sídlem v Lucembursku (dále jen „žalobkyně“) podala k polskému Dyrektor Krajowej Informacji Skarbowej (ředitel Státní finanční informační služby; dále jen „žalovaný“) žádost o vydání předběžného výměru, ve kterém mělo být uvedeno, že její příjmy dosahované v Polsku jsou podle čl. 17 odst. 1 bodu 58 polského zákona o korporační dani ve spojení s jeho čl. 6 odst. 1 bodem 10a osvobozeny od daně.

17.

Žalobkyně přitom uvedla, že je specializovaný investiční fond v právní formě société anonyme (S. A.; akciová společnost) založené podle lucemburského práva. Podle stanov je spravována správní radou a je tedy samosprávná. Správní rada byla schválena příslušným lucemburským orgánem dohledu jako správkyně fondu, zapsána jako registrovaná správkyně alternativního investičního fondu a zařazena na seznam správců.

18.

Daňový status žalobkyně v Lucembursku není zcela jasný. Předkládající soud na jedné straně tvrdí, že žalobkyně je usazená v Lucembursku a tam podléhá neomezené daňové povinnosti. Na druhé straně předkládající soud na jiném místě vychází z toho, že se jedná o SKIPCP ve formě Société d'Investissement à Capital Variable (SICAV). Takovýto lucemburský SKIPCP je v zásadě osvobozen od lucemburských daní z přijmu a majetku. Vybírána je nanejvýš nízká registrační daň (taxe d'abonnement).

19.

Výhradním předmětem činnosti žalobkyně je kolektivní investování peněžních prostředků – získaných prostřednictvím neveřejné nabídky podílů fondu – do cenných papírů, nástrojů peněžního trhu a jiných majetkových práv. Žalobkyně by chtěla takto investovat i v Polsku. Vzhledem k tomu, že se jedná o uzavřený investiční fond, nepřichází osobní osvobození od daně podle čl. 6 odst. 1 bodu 10a polského zákona o korporační dani z důvodu výjimky stanovené v čl. 6 odst. 4 bodu 1 tohoto zákona do úvahy. Žalobkyně má za to, že její výnosy v Polsku spadají do věcného osvobození od daně podle čl. 17 odst. 1 bodu 58 polského zákona o korporační dani.

20.

Žalovaný ovšem odmítl požadovaný předběžný výměr vydat. V odůvodnění uvedl, že osvobození od daně mohou s ohledem na odkaz na čl. 6 odst. 1 bod 10a písm. f) polského zákona o korporační dani v čl. 17 odst. 1 bodu 58 téhož zákona využít pouze nesamosprávné investiční fondy. Žalobkyně jako samosprávný investiční fond tyto podmínky nesplňuje.

21.

Proti tomuto odmítavému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k předkládajícímu soudu, kterým je Wojewódzki Sąd Administracyjny w Gliwicach (Vojvodský správní soud v Gliwicích, Polsko), v níž se domáhá zrušení zamítavého rozhodnutí.

22.

Předkládající soud má pochybnosti, zda je polský právní stav slučitelný se základními svobodami a směrnicí o SKIPCP. Soudnímu dvoru proto předložil následující otázku:

„Musí být ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), a to zejména čl. 29 odst. 1 této směrnice ve spojení s články 18, 49 a 63 SFEU, vykládána v tom smyslu, že brání stanovení formálních požadavků ve vnitrostátních předpisech, jak tomu bylo v původním řízení, v oblasti využívání osvobození od daně z příjmů subjekty kolektivního investování, které mají sídlo v jiném členském státě Evropské unie než v Polské republice nebo v jiném státě Evropského hospodářského prostoru, tj. požadavku, aby byly spravovány externími subjekty, které vykonávají činnost na základě povolení vydaného příslušnými orgány dohledu nad finančním trhem státu, v němž tyto subjekty mají sídlo?“

23.

Na žádost Soudního dvora o informace předkládající soud upřesnil zejména požadavky polského práva na založení investičního fondu a cíle, které jimi sleduje polský zákonodárce.

24.

V řízení před Soudním dvorem předložily písemné vyjádření Polská republika a Evropská komise. Jednání konaného dne 29. května 2024 se kromě žalobkyně zúčastnily také Polská republika a Evropská komise.

25.

Předkládající soud v předběžné otázce předně výslovně odkazuje na ustanovení směrnice o SKIPCP. Ani po jednání ovšem není jednoznačně vyjasněno, zda se v případě žalobkyně jedná o SKIPCP ve smyslu směrnice o SKIPCP. Pochybnosti vyvolává mimo jiné skutečnost, že investovaný kapitál není za určitých okolností získáván veřejně a tedy od veřejnosti ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice o SKIPCP. Jasné ale není ani to, zda osvobození od daně podle čl. 17 odst. 1 bodu 58 polského zákona o korporační dani platí výlučně pro investiční fondy ve smyslu směrnice o SKIPCP.

26.

Úkolem Soudního dvora ovšem není provádět výklad vnitrostátního práva nebo zjišťovat skutkový stav. Soudnímu dvoru tedy nepřísluší ověřovat správnost předpokladů, z nichž vychází předkládající soud ( 4 ). V následujícím proto vycházím z toho, že žalobkyně každopádně v zásadě může využít osvobození od daně podle čl. 17 odst. 1 bodu 58 polského zákona o korporační dani.

27.

Předkládající soud se dále táže na porušení obecného unijně právního zákazu diskriminace (článek 18 SFEU), svobody usazování (článek 49 SFEU) a volného pohybu kapitálu (článek 63 SFEU) osvobozením od daně pro nesamosprávné investiční fondy, které stanoví čl. 17 odst. 1 bod 58 polského zákona o korporační dani ve spojení s jeho čl. 6 odst. 1 bodem 10a.

28.

V konečném důsledku je ovšem nezbytné posoudit ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, výlučně měřítkem volného pohybu kapitálu na základě článku 63 SFEU, z čehož vychází i Komise. Zaprvé totiž platí, že základní svobody a tedy i volný pohyb kapitálu v sobě zahrnují zvláštní zákaz diskriminace, takže obecný zákaz diskriminace stanovený v článku 18 SFEU se nepoužije ( 5 ).

29.

Zadruhé se ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, týká příjmů SKIPCP z investic v Polsku učiněných jako pouhá kapitálová investice bez úmyslu podílet se na řízení nebo kontrole podniku. Ustanovení proto narušuje primárně volný pohyb kapitálu. Případné omezení svobody usazování vyplývající z tohoto ustanovení by bylo nevyhnutelným důsledkem omezení volného pohybu kapitálu a neodůvodňuje proto samostatný přezkum měřítkem článku 49 SFEU ( 6 ).

30.

Podstatou otázky předkládajícího soudu proto je, zda musí být článek 63 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které stanoví, že samosprávné investiční fondy-nerezidenti podléhají korporační dani z příjmů dosažených v tomto členském státě, zatímco nesamosprávné investiční fondy-rezidenti jsou od této daně osvobozeny. Je tedy třeba vyjasnit, zda polské právní předpisy, pokud jde o volný pohyb kapitálu, vedou k omezení (k tomu bod A.) nebo k diskriminaci (k tomu bod B.) ( 7 ).

31.

Členské státy musí při výkonu pravomoci v oblasti přímých daní dodržovat unijní právo, a zejména základní svobody zaručené Smlouvou o FEU ( 8 ). Článek 63 odst. 1 SFEU obecně zakazuje omezení pohybu kapitálu. V zásadě jsou proto zakázána i taková opatření, která mohou od investování v členském státě odradit osoby-nerezidenty ( 9 ).

32.

Nicméně v případě daní a poplatků je třeba vzít v úvahu, že tyto jsou samy o sobě zátěží a tím snižují přitažlivost investice. Posuzování daní podle měřítka nediskriminujících omezení by tedy veškeré vnitrostátní daňové skutkové okolnosti podřídilo unijnímu právu a tím v zásadě zpochybnilo suverenitu členských států v daňových záležitostech ( 10 ).

33.

To by bylo v rozporu s ustálenou judikaturou, podle níž mají členské státy v případě chybějící harmonizace na úrovni Unie volnost vykonávat daňovou pravomoc v této oblasti ( 11 ). Nemá-li být daňová pravomoc členských států uznaná Soudním dvorem a právo parlamentů na sestavení rozpočtů nadmíru omezováno, musí být vnitrostátní daňová opatření v zásadě posuzována pouze na základě zákazu diskriminace vyplývajícího ze základních svobod ( 12 ).

34.

Z tohoto důvodu se i v judikatuře Soudního dvora prosadil závěr, že základní svobody v daňovém právu vždy působí jako zákazy diskriminace a vedou k rovnému zacházení ( 13 ). V původním řízení se jedná o zdanění nesamosprávných a samosprávných investičních fondů v Polsku. Posouzení měřítkem zákazu omezení proto nepřichází do úvahy.

35.

Z toho vyplývá, že mohlo dojít nanejvýš k porušení zákazu diskriminace zakotveného rovněž v článku 63 SFEU. Členské státy jsou totiž povinné zajistit, aby systém zdanění nebyl diskriminační ( 14 ). Diskriminací je přitom v zásadě myšleno každé rozdílné zacházení se srovnatelnými situacemi, které vede ke znevýhodnění nerezidentů v porovnání s daňovými rezidenty ( 15 ). Výběr přímé daně bez rozdílu, zda se jedná o tuzemské nebo přeshraniční situace, proto nemůže vést k diskriminaci ( 16 ).

36.

Podmínkou předpokladu diskriminace je proto kromě rozdílného zacházení (k tomu bod 1) objektivně srovnatelná situace skupin, mezi kterými členský stát rozlišuje na základě zvoleného kritéria (k tomu bod 2) ( 17 ).

37.

Podmínkou předpokladu diskriminace předně je, že je s daňovými poplatníky zacházeno rozdílně. Zakázány jsou nejen zjevné resp. přímé diskriminace, ale také všechny skryté resp. nepřímé formy diskriminace ( 18 ).

38.

Přímá diskriminace je spojena s nepřípustnými rozlišovacími kritérii. Místo sídla společnosti je takovým kritériem ( 19 ). Je pravda, že polský zákon o korporační dani obsahuje v podobě čl. 6 odst. 1 bodu 10 na straně jedné a čl. 17 odst. 1 bodu 58 ve spojení s čl. 6 odst. 1 bodem 10a na straně druhé rozdílná ustanovení o osvobození od daně pro investiční fondy usazené v Polsku resp. ve státech EU/EHP. V konečném důsledku je ale osvobození od korporační daně poskytováno nezávisle na sídle investičního fondu. Přímá diskriminace je proto již předem vyloučena.

39.

Do úvahy proto přichází nanejvýš nepřímá diskriminace. Zakázány jsou totiž i všechny skryté formy diskriminace, které v důsledku použití jiných rozlišovacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku jako přímá diskriminace ( 20 ).

40.

Proti předpokladu nepřímé diskriminace ovšem v projednávané věci hovoří smysl a účel zákazu nepřímých diskriminací (k tomu bod a), absence diskriminačního účinku rozlišovacího kritéria zvoleného Polskem (k tomu bod b), a autonomie členských států při zdanění investičních fondů vyplývající z neexistence unijní harmonizace (k tomu bod c).

41.

Proti předpokladu nepřímých diskriminací v projednávané věci hovoří předně smysl a účel jejich zákazu. Nepřímá diskriminace totiž nemá vést k rozšíření skutkové podstaty diskriminace, nýbrž má pouze zahrnout také takové případy, jež z čistě formálního hlediska diskriminaci nepředstavují, avšak které diskriminačně působí ( 21 ). Proto je nezbytné pro předpoklad nepřímé diskriminace přijmout přísná kritéria ( 22 ).

42.

Z nepřímé diskriminace je nezbytné vycházet, pokud vnitrostátní právní úprava sice bez rozdílu platí pro hospodářské subjekty, které jsou rezidenty i nerezidenty, de facto ale znevýhodňuje přeshraniční situace ( 23 ). V daňovém právu je tomu tak mimo jiné v případě, že je daňová výhoda vyhrazena situacím, kdy hospodářský subjekt splňuje podmínky nebo povinnosti, které jsou z povahy nebo de facto vlastní vnitrostátnímu trhu, takže podle judikatury jsou s to je splnit pouze hospodářské subjekty působící na vnitrostátním trhu a srovnatelné hospodářské subjekty-nerezidenti tyto podmínky obecně nesplňují ( 24 ).

43.

V původním řízení stanoví čl. 6 odst. 1 bod 10 polského zákona o korporační dani osvobození od daně pro tuzemské otevřené investiční fondy. Důležitou podmínkou je, že investiční fond byl založen podle polského zákona o investičních fondech. Z článku 4 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 polského zákona o investičních fondech vyplývá, že investiční fond může být zřízen pouze společností. Na písemný dotaz Soudního dvora předkládající soud doplnil, že z těchto ustanovení vyplývá, že podle polského práva upravujícího zdanění investic nelze založit samosprávné – tedy vlastními orgány spravované – investiční fondy. Osvobození od daně podle čl. 6 odst. 1 bodu 10 polského zákona o korporační dani se tak týká pouze tuzemských nesamosprávných investičních fondů.

44.

Žalobkyně je ovšem samosprávný investiční fond se sídlem v Lucembursku. Pro ni by do úvahy přicházelo nanejvýš osvobození od daně pro investiční fondy se sídlem v některém státě EU nebo EHP stanovené v čl. 17 odst. 1 bod 58 polského zákona o korporační dani ve spojení s jeho čl. 6 odst. 1 bodem 10a. Toto osvobození od daně ale platí pouze pro takové investiční fondy, které jsou spravovány samostatnou správní společností a jsou tedy nesamosprávné.

45.

V původním řízení je proto relevantní pouze toto rozlišování mezi nesamosprávnými a samosprávnými investičními fondy, které stanoví polské právo společností. V tomto ohledu ale nejsou splněny podmínky pro domněnku nepřímé diskriminace.

46.

Samo unijní právo zaprvé stanoví právo volby ohledně povolení samosprávných nebo nesamosprávných investičních fondů (viz body 58 a násl. níže). Podmínka externí správy investičního fondu pro jeho osvobození od daně, pro kterou se rozhodlo Polsko, tak ze své podstaty nebo de facto není Polsku „vlastní“. Nesamosprávné investiční fondy zejména mohou využít osvobození od daně nezávisle na tom, zda jsou usazené v Polsku nebo jiném členském státě. Osvobození od daně nemohou využít pouze samosprávné investiční fondy. I to platí nezávisle na tom, kde je investiční fond usazený. Nelze proto vycházet z toho, že polská ustanovení mají za následek systematické zvýhodňování vnitrostátních investičních fondů ( 25 ).

47.

Projednávaný případ se současně liší od situací ve věcech Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö a UBS Real Estate. V obou případech měl Soudní dvůr za to, že je narušen volný pohyb kapitálu, protože vnitrostátní právní předpisy v obou případech vedly ke zvýhodnění vnitrostátních investičních fondů ( 26 ). Tak tomu ale v projednávané věci z výše uvedených důvodů právě není.

48.

Zadruhé je při přezkumu nepřímé diskriminace nezbytné dodržovat rovněž ochrannou funkci základních svobod. Vzhledem k tomu, že základní práva působí v daňovém právu jako zákazy diskriminace (viz body 31 a násl.), je Polsko jako hostitelský členský stát povinno zajistit rovné zacházení jako s tuzemskými subjekty. Naproti tomu nemají být zvýhodněny přeshraniční situace. Základní svobody zejména nemohou být využívány zneužívajícím způsobem ( 27 ).

49.

Tak by tomu ale bylo například tehdy, kdyby žalobkyně své příjmy v Lucembursku nezdanila a přesto by v Polsku využila osvobození od daně. Pro hospodářskou soutěž na vnitřním trhu je totiž škodlivé nejen dvojí zdanění, nýbrž i dvojí nezdanění ( 28 ). Zřejmě i z tohoto důvodu stanoví čl. 17 odst. 1 bod 58 polského zákona o korporační dani ve spojení s jeho čl. 6 odst. 1 bodem 10a pro využití osvobození od daně podmínku, že SKIPCP ve státě, kde má sídlo, zdaňuje korporační daní všechny příjmy. Po jednání ovšem zůstávají pochybnosti o tom, zda tomu u žalobkyně v Lucembursku skutečně tak je.

50.

A zatřetí polský zákonodárce ustanoveními čl. 6 odst. 1 bodů 10 a 10a, jakož i čl. 17 odst. 1 bod 58 polského zákona o korporační dani zřejmě právě usiloval o rovné zacházení s investičními fondy-nerezidenty a investičními fondy-rezidenty. Pro zamezení diskriminaci je totiž nezbytné, aby zahraniční právní formy byly podle jednotných kritérií přiřazeny systémům zdanění zavedeným ve vnitrostátním právu. V mezinárodním právu je to většinou zajištěno takzvaným srovnáním právních typů. Společnosti zahraničního práva jsou přitom v oblasti daňového práva postaveny na roveň té vnitrostátní právní formě, se kterou na úrovni práva společností vykazují nejvíce společných znaků.

51.

Na tomto základě Polsko staví samosprávné investiční fondy na roveň korporacím, které jsou rovněž samosprávné, a to zřejmě z důvodu mimořádné odpovědnosti za rizika. Tím se původní řízení liší rovněž od věci Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö ( 29 ), o níž Soudní dvůr rozhodoval, protože v této věci Soudní dvůr považoval formu zřízení investičního fondu (podle smluvního práva nebo podle práva společností) za pouhou formalitu ( 30 ) a nikoliv za výraz zvláštní odpovědnosti za rizika.

52.

Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda bylo porovnání právních typů provedeno správně. Je-li tomu tak, pak porovnání právních typů slouží zajištění rovného zacházení se zahraniční právní formou a se (srovnatelnou) právní formou existující v tuzemsku. Zaručuje tedy slučitelnost polského zdanění korporační daní se základními svobodami a není možné jej považovat za nepřímou diskriminaci.

53.

Kromě toho je základní podmínkou diskriminace, že rozlišovací kritérium zvolené členským státem vůbec může mít diskriminační účinek ( 31 ). Právě u nepřímých diskriminací je vždy zapotřebí posoudit konkrétní případ. Je nezbytné, aby rozlišovací kritérium „samo o sobě“ nevedlo k diskriminaci na základě místa sídla obchodní společnosti ( 32 ).

54.

Z toho vyplývá, že nepřímou diskriminaci nelze konstatovat pouze na základě skutečnosti, že jsou dotčeny převážně zahraniční investiční fondy. Pro domněnku nerovného zacházení srovnatelného s nepřímou diskriminací na základě sídla musí spíše existovat korelace mezi zvoleným rozlišovacím kritériem a sídlem společnosti ( 33 ).

55.

Jak již bylo uvedeno, přichází v projednávané věci do úvahy jako rozlišovací kritérium nanejvýš rozlišování mezi nesamosprávnými a samosprávnými investičními fondy. Polské právo ale obecně nepřipouští založení samosprávných investičních fondů. Skutečnost, zda má investiční fond sídlo v tuzemsku nebo v zahraničí, přitom nehraje roli. Přísně vzato tedy v polském právu toto rozlišovací kritérium vůbec neexistuje, protože všechny investiční fondy usazené v Polsku jsou nesamosprávné investiční fondy. Samosprávné investiční fondy ze zahraničí proto nejsou znevýhodňovány a samosprávné investiční fondy nejsou v tuzemsku zvýhodňovány.

56.

Není proto zjevný žádný druh korelace mezi externí nebo interní správou investičního fondu a jeho sídlem. S nesamosprávnými zahraničními investičními fondy je daňové nakládáno stejně jako s nesamosprávnými tuzemskými investičními fondy a se samosprávnými zahraničními investičními fondy je daňově nakládáno stejně jako se srovnatelnými tuzemskými korporacemi. Z toho vyplývá, že v Polsku žádné diskriminující rozlišovací kritérium neexistuje. Toto rozlišovací kritérium proto ani nemůže „samo o sobě“ vést k nerovnému zacházení v závislosti na sídle investičního fondu.

57.

Domněnka nepřímé diskriminace by v projednávaném případě navíc porušovala polskou daňovou autonomii.

58.

Směrnice o SKIPCP totiž zaprvé členským státům neukládá povinnost, aby ve vnitrostátním právu připustily jak nesamosprávné, tak i samosprávné investiční fondy. Cílem směrnice je spíše ochrana investorů a vede proto pouze ke koordinaci vnitrostátních právních předpisů stanovením společných obecných pravidel ( 34 ). Z žádného ustanovení směrnice nevyplývá, že členské státy musí připustit možnost, aby SKIPCP byly samosprávné nebo nesamosprávné ( 35 ). Ze šestého bodu odůvodnění, jakož i z čl. 29 odst. 1 směrnice SKIPCP spíše implicitně vyplývá, že obě formy SKIPCP jsou možné, nemusí však být nutně povoleny.

59.

Unijní právo tedy členským státům dává právo se rozhodnout, že ve vnitrostátním právu povolí pouze samosprávné nebo pouze nesamosprávné investiční fondy. Polsko tohoto práva volby využilo tak, že přijalo právní úpravu, která upravuje pouze nesamosprávné investiční fondy. Toto právo volby přiznané sekundárním právem by ovšem při extenzivním chápání nepřímé diskriminace bylo potlačeno. To by znamenalo nerespektování vůle unijního normotvůrce.

60.

Zadruhé platí, že v daňovém právu určují členské státy, které společnosti budou jako korporace podléhat běžnému zdanění a které budou jako investiční fondy daňově zvýhodněny. V souladu s tím nejsou ani směrnicí o SKIPCP podle jejího bodu 83 odůvodnění dotčeny vnitrostátní předpisy v oblasti zdanění. Mimo oblasti, v nichž je unijní daňové právo harmonizováno, je to členský stát, kdo určuje v rámci výkonu pravomocí základní znaky daně ( 36 ). Je tomu tak zejména v případě určení základu daně, skutečnosti vedoucí ke vzniku daňové povinnosti a případných osvobození od daně, která ji doprovázejí ( 37 ).

61.

Členské státy proto v zásadě mohou určit například i podmínky a výši zdanění různých právních forem ( 38 ). Nic jiného proto nemůže platit ani tehdy, pokud se členský stát rozhodne, že povolí výlučně nesamosprávné investiční fondy a samosprávné investiční fondy bude zdaňovat na základě jiného systému než tuzemské a zahraniční nesamosprávné investiční fondy.

62.

Na tomto základě polský zákonodárce v rámci svých kompetencí přijal „pouze“ rozhodnutí týkající se právní formy. Na tuto právní formu pak obecným a nediskriminujícím způsobem navazují daňové důsledky. Volný pohyb kapitálu nemůže členskému státu ukládat, aby zaváděl daňová pravidla v závislosti na pravidlech jiného členského státu tak, aby za každé situace zaručovala zdanění odstraňující veškeré odlišnosti ( 39 ). Rozhodnutí daňového poplatníka týkající se investice v jiném členském státě spíše mohou být pro takového poplatníka v jednotlivých případech více či méně výhodná nebo nevýhodná ( 40 ).

63.

Tyto úvahy jsou zatřetí potvrzeny tím, že unijní právo by Polsku nebránilo, aby povolilo rovněž samosprávné investiční fondy a tyto běžně zdaňovalo, tedy stejně jako jiné kapitálové společnosti. Pokud přitom Polsko nebude rozlišovat mezi tuzemskými a zahraničními samosprávnými investičními fondy, nebude se jednat o porušení zásady volného pohybu kapitálu.

64.

V projednávané věci na základě rozhodnutí Polska o právní formě neexistují žádné tuzemské samosprávné investiční fondy, tím spíše nedochází (resp. nemůže docházet) k rozlišování mezi tuzemskými a zahraničními samosprávnými investičními fondy. Snaha vyvodit z toho nepřímou diskriminaci, jak zjevně činí Komise, zachází příliš daleko a nerespektuje prostor pro uvážení, který směrnice o SKIPCP Polsku právě přiznává, ani daňovou autonomii členských států v oblasti přímých daní. Polsko by tím totiž bylo fakticky nuceno povolit zřizování samosprávných investičních fondů ve svém vnitrostátním právu.

65.

V konečném důsledku se o diskriminaci nemůže jednat již z toho důvodu, že nedochází k nepřímému nerovnému zacházení s daňovými poplatníky. Proti domněnce diskriminace hovoří jak smysl a účel zákazu nepřímých diskriminací, tak i skutečnost, že Polsko nezvolilo diskriminující rozlišovací kritérium. Tento závěr konečně potvrzuje polská autonomie při zdanění investičních fondů.

66.

Dospěje-li nicméně Soudní dvůr k závěru, že se jedná o nepřímou diskriminaci, bylo by následně nezbytné posoudit, zda se v původním řízení vůbec jedná o objektivně srovnatelné situace. Zakládá-li se případné rozdílné zacházení na rozdílných situacích, je diskriminace vyloučena již z tohoto důvodu ( 41 ). Posouzení objektivní srovnatelnosti navíc zabraňuje tomu, aby členské státy nemohly stanovit věcně odůvodněné rozlišení ve svých právních úpravách pouze proto, že rozlišovací kritérium má – někdy i náhodně – souvislost se sídlem společnosti ( 42 ).

67.

Z tohoto důvodu je pak nezbytné přezkoumat, zda se nesamosprávné investiční fondy-rezidenti a samosprávné investiční fondy-nerezidenti nachází v objektivně srovnatelné situaci ( 43 ). Srovnatelnost je nutné zkoumat s přihlédnutím k cíli sledovanému spornými vnitrostátními ustanoveními ( 44 ). V tomto kontextu je objektivní srovnatelnost v projednávané věci sporná.

68.

Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jednoznačně nevyplývá, jaké cíle polský zákonodárce osvobozením nesamosprávných investičních fondů od korporační daně sleduje. Komise proto vychází z toho, že cílem polského osvobození od daně je zajištění daňové neutrality ve vztahu k přímým a nepřímým investicím do cenných papírů. Osvobození od daně na úrovni investičních fondů zamezuje dvojímu zdanění příjmů jak na úrovni fondu, tak i na úrovni investorů.

69.

Předkládající soud naproti tomu na písemný dotaz Soudního dvora uvedl, že rozhodnutí povolit v tuzemsku pouze nesamosprávné investiční fondy, vychází ze dvou důvodů: Zaprvé má být možno posoudit činnost takového fondu podle polských právních předpisů s právní jistotou a zadruhé má být z důvodu ochrany investorů oddělen jejich majetek vložený do investičního fondu od majetkové sféry správcovské společnosti.

70.

Cílem ustanovení polského zákona o investičních fondech tak každopádně je rovněž omezení investičního rizika spojeného s činností SKIPCP z důvodu ochrany investorů. Podle názoru Polska lze s dostatečnou jistotou oddělit investiční majetek a majetek správcovské společnosti pouze formou externí správy investičního fondu správcovskou společností s vlastní právní subjektivitou. Toto oddělení majetkových sfér podle názoru Polska současně vede k oddělení investičních rizik od hospodářských rizik, která jsou spojena se zřízením a správou investičního fondu.

71.

Polská ustanovení o osvobození od daně přímo navazují na toto rozhodnutí přijaté v zákoně o investičních fondech. Proto i ustanovení o osvobození od daně slouží cíli ochrany investorů (viz k tomu rovněž bod 81 níže). Na základě tohoto cíle se proto nesamosprávné investiční fondy usazené v Polsku a samosprávné investiční fondy usazené v zahraničí ani nenachází v objektivně srovnatelné situaci. U samosprávných fondů totiž investiční rizika na straně jedné a rizika spojená s insolvencí a ručením na straně druhé nelze od sebe oddělit tak jednoznačně jako u nesamosprávných fondů.

72.

Tím se původní řízení i v tomto ohledu podstatně liší od věci Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö ( 45 ), o níž rozhodoval Soudní dvůr. Je pravda, že Soudní dvůr v této věci konstatoval omezení volného pohybu kapitálu cestou nepřímé diskriminace finským ustanovením, které ohledně zdanění SKIPCP rozlišovalo podle druhu jeho zřizovací listiny. Pouze SKIPCP zřízené podle smluvního práva mohly být osvobozeny od daně, nikoliv ale SKIPCP zřízené podle práva společností. Zároveň ale podle finského práva mohly být investiční fondy – podobně jako v projednávané věci – zřizovány pouze podle smluvního práva.

73.

Soudní dvůr ovšem způsob zřízení investičního fondu v této věci zjevně považoval za pouhou formalitu. Hmotněprávní hlediska, jako například hledisko ochrany investorů, která mohou být s volbou druhu zřízení spojena, totiž nebyla v tomto řízení dostatečně objasněna.

74.

V původním řízení naproti tomu existuje propojení mezi druhem správy investičního fondu a Polskem zamýšlenou ochranou investorů. Z tohoto důvodu nemůže být interní nebo externí správa investičního fondu považována za pouhý formální požadavek.

75.

Nesamosprávné investiční fondy-rezidenti a samosprávné investiční fondy-nerezidenti se proto s ohledem na cíl ochrany investorů, který sleduje Polsko, nenachází v objektivně srovnatelné situaci.

76.

Dokonce i v případě, že by se vycházelo z nepřímé diskriminace spojené se způsobem správy investičního fondu se nesamosprávné a samosprávné investiční fondy s ohledem na cíl ochrany investorů sledovaný polským zákonodárcem nenachází v objektivně srovnatelné situaci. Nejedná se proto o porušení zákazu diskriminace.

77.

Bude-li Soudní dvůr naproti tomu mít za to, že se jedná o nepřímou diskriminaci a objektivně srovnatelnou situaci, pak by rozdílné zdanění bylo každopádně odůvodněné. Podle čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU totiž není článkem 63 SFEU dotčeno právo členských států uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových předpisů, která rozlišují mezi daňovými poplatníky, kteří se nenacházejí v téže situaci, pokud jde o místo, kde je jejich kapitál investován. Takto přípustná rozdílná zacházení ovšem podle čl. 65 odst. 3 SFEU nesmějí představovat ani prostředek svévolné diskriminace ani zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb ( 46 ). Takové rozdílné zacházení, které se týká objektivně srovnatelných situací, je proto přípustné pouze tehdy, pokud je odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu a navíc je proporcionální ( 47 ).

78.

V projednávané věci z informací předkládajícího soudu a výkladu Polska vyplývá, že polské předpisy upravující povolování a zdanění investičních fondů – jak jsem již uvedla (viz bod 69) – v zásadě sledují dva cíle: Na jedné straně je to zvýšení právní jistoty ohledně zřizování investičních fondů a na straně druhé zajištění účinné ochrany investorů.

79.

Pouhý cíl právní jistoty nemůže odůvodnit omezení volného pohybu kapitálu ( 48 ). V opačném případě by členské státy mohly taková omezení uložit, jakmile by byla jednoznačně formulovaná ( 49 ).

80.

Něco jiného ovšem platí, pokud jde o cíl účinné ochrany investorů. Soudní dvůr již rozhodl, že ochrana investorů představuje cíl obecného zájmu sledovaný Unií ( 50 ). Rovněž unijní zákonodárce sledoval při vydání směrnice o SKIPCP tento cíl. Z třetího bodu odůvodnění směrnice o SKIPCP vyplývá, že cílem sbližování práva je zajistit účinnou a jednotnou ochranu pro podílníky.

81.

Není relevantní, že ochrana investorů je v projednávané věci zajištěna daňovým právem. I když většina předpisů daňového práva slouží financování veřejných rozpočtů, je uznáno, že daňové zákony mohou sledovat i jiné cíle. Mohou být použity k tomu, aby cílenými daňovými úlevami nebo zatíženími motivovaly daňové poplatníky k určitému chování. Polsko tak stanovilo osvobození od daně pouze jako pobídku pro investování do nesamosprávných investičních fondů, které z pohledu polského zákonodárce lépe naplňují ochranu investorů.

82.

Polská vláda na jednání dále uvedla, že čl. 17 odst. 1 bod 58 polského zákona o korporační dani slouží rovněž předcházení zneužívání. Podle tohoto ustanovení se totiž uzavřeným investičním fondům – jako je žalobkyně – odchylně od čl. 6 odst. 1 bodu 10a polského zákona o korporační dani poskytuje nanejvýš věcné osvobození části dosažených příjmů od daně s cílem zabránit zneužívajícímu zapojení těchto fondů. Není ovšem zcela jasné, do jaké míry existuje vazba mezi podobou fondu jako otevřený nebo uzavřený investiční fond a způsobem jejich správy. Pokud takové propojení podle polského práva existuje, což přísluší přezkoumat předkládajícímu soudu, pak by i tímto zamýšlené předcházení zneužívání bylo uznaným důvodem.

83.

Cíl účinné ochrany investorů, který sleduje polský zákonodárce, každopádně představuje naléhavý důvod obecného zájmu, který může odůvodnit případné omezení volného pohybu kapitálu.

84.

Konečně musí být opatření – v projednávané věci odepření osvobození příjmů samosprávných investičních fondů – proporcionální. To předpokládá, že opatření je způsobilé zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné. V tomto ohledu musí být vzaty v úvahu zvláštnosti volného pohybu kapitálu ( 51 ).

85.

Odepření osvobození od daně pro samosprávné investiční fondy každopádně není zjevně nezpůsobilé zaručit zamýšlenou ochranu investorů. S ohledem na osvobození příjmů nesamosprávných investičních fondů od daně je pro malé investory atraktivnější investovat do nesamosprávného než do samosprávného investičního fondu.

86.

Rovněž nelze považovat za nepravděpodobné, že investiční majetek malých investorů je v případě externí správy vystaven menším hospodářským rizikům, než je tomu u interní správy investičního fondu. Majetkové podstaty jsou totiž v případě externí správy právně odděleny, jak uvádí rovněž Polsko. Rizika spojená s ručením a insolvencí se proto předně týkají pouze správní společnosti, která má právní subjektivitu. Tomu nebrání ani skutečnost, že tyto výhody mohou být (nepřímo) vyrovnány tím, že jsou vybírány například správní poplatky. Takové poplatky jsou totiž pro investora transparentnější než uvedená rizika.

87.

Mírnější, stejně vhodný prostředek podle všeho neexistuje. Odepření osvobození od daně je navíc také přiměřené. Při zvažování mezi účinnou ochranou investorů na straně jedné a volným pohybem kapitálu na straně druhé je předně nezbytné zohlednit, že členské státy mají širokou posuzovací pravomoc ohledně podoby investic do investičních fondů. Jak jsem již uvedla (viz body 57 a násl.), není pojem investičního fondu v daňovém ani investičním právu na úrovni unijního práva plně harmonizován.

88.

Pro zvažování je rozhodující význam ochrany investorů na straně jedné a míra zásahu na straně druhé. Přitom je zapotřebí vzít v úvahu, že cíl ochrany investorů má význam nejen pro individuální účastníky trhu, nýbrž je relevantní i pro strukturu trhu. Investoři, kteří mohou spoléhat na vysokou úroveň ochrany svých investic, budou spíše investovat prostřednictvím investičních fondů.

89.

Současně je míra zásahu spíše nízká. Se samosprávnými investičními fondy se sídlem v zahraničí je v konečném důsledku zacházeno stejně, jako se všemi ostatními kapitálovými společnostmi. Hospodářská soutěž tak v tomto ohledu není narušena, protože konkurenční samosprávné investiční fondy se sídlem v Polsku neexistují. Nesamosprávným (tuzemským a zahraničním) investičním fondům je vyhrazena pouze výsada osvobození od daně. To je ovšem s ohledem na lépe zajištěnou ochranu investorů nesamosprávných investičních fondů odůvodněné.

90.

Kromě toho samosprávným investičním fondům se sídlem v zahraničí polské právní předpisy nebrání v tom, aby v Polsku vůbec investovaly. Polsko totiž nebrání investicím ze strany samosprávných investičních fondů, jen jim neposkytuje osvobození od daně. Toto osvobození se ale nevztahuje ani na jiné daňové poplatníky, kteří nejsou srovnatelní s nesamosprávnými investičními fondy (jako např. akciové společnosti).

91.

Konečně neexistuje obecný unijně právní nárok na vynětí ze zdanění členským státem, protože jiný členský stát (v projednávané věci Lucembursko) připouští ve svém právním řádu jiné „právní formy“. V takovém případě je spíše relevantní srovnání právních forem. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda byl v projednávané věci v rámci srovnání právních typů správně stanoven předpoklad, že zahraniční samosprávné investiční fondy odpovídají „běžným“ kapitálovým společnostem podle polského práva (viz již body 50 a násl.).

92.

Cíl účinné ochrany investorů, který sleduje Polsko, je naléhavým důvodem obecného zájmu. Osvobození od daně pouze pro nesamosprávné tuzemské a zahraniční investiční fondy je způsobilé zaručit uskutečnění tohoto cíle a nepřekračuje meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné a přiměřené. Je-li tedy nezbytné vycházet z narušení volného pohybu kapitálu, pak je toto narušení ve výsledku každopádně odůvodněné.

93.

Navrhuji proto, aby Soudní dvůr na předběžnou otázku, kterou předložil Wojewódzki Sąd Administracyjny w Gliwicach (Vojvodský správní soud v Gliwicích, Polsko), odpověděl takto:

„Článek 63 odst. 1 SFEU je nutno vykládat v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu právnímu předpisu, který stanoví osvobození příjmů investičních fondů od korporační daně pouze pro nesamosprávné, ale nikoliv pro samosprávné investiční fondy, není-li s investičními fondy usazenými v tuzemsku a v zahraniční zacházeno rozdílně. O nepřímou diskriminaci se nejedná, pokud vnitrostátní investiční právo nepřipouští zřízení samosprávných investičních fondů, takže se povinnost zdanit příjmy samosprávných investičních fondů týká pouze samosprávných investičních fondů usazených v zahraničí, které jsou pak také zdaňovány jako všechny ostatní korporace.“