—

Žalobce tvrdí, že napadené opatření je protiprávní, neboť jej přijal vedoucí oddělení pro odměňování a sociální práva poslanců při absenci nezbytné účasti předsednictva Evropského parlamentu, jež je skutečným původcem finančních, organizačních a administrativních rozhodnutí týkajících se poslanců Evropského parlamentu ve smyslu článku 25 jednacího řádu Evropského parlamentu.

—

Žalobce tvrdí, že napadené opatření je protiprávní, neboť není dostatečně odůvodněno v rozporu s čl. 296 odst. 2 SFEU a článkem 41 Listiny.

—

Žalobce tvrdí, že napadené opatření je protiprávní, neboť bylo přijato bez platného právního základu, když čl. 2 odst. 1 přílohy 3 SID byl zrušen po vstupu statutu poslanců v platnost (články 74 a 75 MAS).

—

Žalobce tvrdí, že napadené opatření je protiprávní, neboť Evropský parlament nesprávně vyložil a uplatnil článek 75 MAS a čl. 2 odst. 1 přílohy 3 SID. Žalobce má za to, že tato ustanovení musí být vykládána v tom smyslu, že odkaz v článku 75 MAS na přílohy I, II a III pravidel SID, a zejména na čl. 2 odst. 1 přílohy III, musí být nutně chápán jako odkaz na právo na dávky použitelné v době platnosti této přílohy III. Naopak výklad a použití výše uvedených ustanovení způsobem, jakým to učinil Parlament, umožňuje, aby se důchodové nároky žalobce změnily nespočetněkrát, v jasném rozporu s článkem 28 statutu poslanců a zásadami legitimního očekávání a právní jistoty.

—

Konečně i za předpokladu přijetí výkladu Evropského parlamentu, podle kterého čl. 2 odst. 1 přílohy 3 SID vyžaduje, aby orgán přizpůsobil evropský důchod výši důchodu poslanců dolní komory vnitrostátního parlamentu, takové přizpůsobení má svá omezení podle unijního práva, a každopádně se může týkat jedině výše a způsobu vyplácení důchodu, takže akty ovlivňující samotný důchodový nárok nelze přebírat automaticky. V projednávané věci přitom opatření uplatněné na žalobce v důsledku automatického převzetí usnesení 150/2022 Evropským parlamentem nejenže změnilo nárok žalobce na důchod a ovlivnilo jeho podstatné náležitosti prostřednictvím retroaktivního přepočtu, který změnil samotný důchodový nárok, ale vykazuje i jasné aspekty neslučitelnosti s unijním právem.

—

Žalobce tvrdí, že napadené opatření je protiprávní, neboť Evropský parlament tím, že nařídil automatické převzetí usnesení 150/2022 a následné přepočítání důchodu žalobce novou metodou se zpětnou účinností a trvalými účinky, která se přímo dotýká jeho důchodového nároku, porušil zásadu právní jistoty, která brání narušení nabytých práv, mimo jiné v souladu se samotným účelem článku 28 statutu a článku 75 prováděcích opatření, jakož i zásadu legitimního očekávání, která nepřipouští oslabení nebo přeměnu důchodových nároků. Mimoto vzhledem k tomu, že přepočet dopadá jen na bývalé italské poslance Evropského parlamentu, kteří jsou jedinými osobami, kterým je určeno opatření, jež retroaktivně přepočítává příspěvkovou metodou důchodové nároky nabyté v době, kdy příspěvková metoda ještě nebyla v Itálii zavedena, takový přepočet je v jasném rozporu i se zásadou rovnosti, čímž vytváří protiprávní diskriminaci v porovnání s bývalými poslanci Evropského parlamentu z jiných členských států, jakož i poslanci Evropského parlamentu zvolenými po roce 2009 a všemi ostatními občany obecně, kteří nepodléhají žádnému snížení nároků tohoto druhu.

—

Žalobce tvrdí, že napadené opatření tím, že snižuje původně vyplácený důchod za výkon funkce poslance Evropského parlamentu, přímo zasahuje do jeho práva na vlastnictví. Kromě toho má za to, že takový zásah byl uložen bez jakéhokoli skutečného odůvodnění a že pro něj znamenal nepřiměřený a neodůvodněný zákrok.

—

Žalobce tvrdí, že napadeným opatřením Evropský parlament tím, že převzal opatření pro přepočítání důchodů, které vzhledem ke způsobu, jakým bylo koncipováno, dopadá především na starší osoby, porušil články 21 a 25 Listiny, článek 10 SFEU a článek 15 evropského pilíře sociálních práv.