10.10.2022 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 389/18 |
Žaloba podaná dne 28. srpna 2022 – Karić v. Rada
(Věc T-520/22)
(2022/C 389/21)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Bogoljub Karić (Bělehrad, Srbsko) (zástupce: R. Lööf, advokát)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/881 ze dne 3. června 2022, kterým se provádí rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do agrese Ruska vůči Ukrajině (1), |
— |
zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2022/876 ze dne 3. června 2022, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do ruské agrese proti Ukrajině (2) (dále jen „napadené akty“), v rozsahu, v němž se týkají žalobce, a |
— |
rozhodl, že Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené žalobcem v tomto řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu. Žalobce zaprvé poukazuje na nedostatečnost odůvodnění. V napadených aktech není dostatečně jasně uvedeno, jak Rada dospěla k závěru, že se na žalobce vztahují alternativní kritéria stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. b) a v čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí Rady 2012/642/SZBP ze dne 15. října 2012 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (3), a proto tyto akty odporují čl. 296 druhému pododstavci SFEU. Žalobce zadruhé namítá porušení zásady osobní odpovědnosti, k němuž mělo dojít tím, že v napadených aktech není uvedeno, jaké výhody získal žalobce od běloruského režimu nebo jakou podporu mu poskytl; tyto akty proto porušují základní práva žalobce v rozporu se zásadou osobní odpovědnosti. |
2. |
Druhý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení. Zaprvé žalobce tvrdí, že nebyly prokázány výhody získané od Lukašenkova režimu nebo podpora poskytnutá tomuto režimu. Napadené akty jsou stiženy zjevně nesprávným posouzením, jelikož byly přijaty navzdory absenci dostatečných důkazů. Zadruhé žalobce tvrdí, že nebylo prokázáno časově relevantní jednání. Napadené akty jsou pouze sankční, a proto protiprávní, jelikož důkazy, které jsou uvedeny na jejich podporu, poukazují pouze na historické okolnosti. |
3. |
Třetí žalobní důvod vychází z nepřiměřeného zásahu do základních práv žalobce. Cíle napadených aktů bylo dosaženo jinými legislativními opatřeními; tyto akty proto představují nepřiměřený zásah do základních práv žalobce. |
(1) Úř. věst. 2022, L 153, s. 77.