—

určil, že smluvní závazky, které pro ni vyplývaly z projektu SANAD byly řádně splněny a zrušil inkasní příkaz č. 3242113938, jelikož porušuje použitelné právní předpisy tím, že prohlašuje zamítnuté náklady za nezpůsobilé; a

—

uložil REA náhradu nákladů řízení před Tribunálem, nebo v případě, že návrhovým žádáním uvedeným v této žalobě nebude vyhověno, neuložil náhradu nákladů řízení žalobkyni, a to s ohledem na složitost projednávané věci.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že „závěrečná zpráva o auditu“, která se týká příspěvků vyslaných pracovníků žalobkyně na sdílení znalostí a meziodvětvovou mobilitu, by měla být považována za dokument nespadající do působnosti dohody (GA) z důvodu, že ji REA provedla výjimečně vzhledem k paušálnímu financování, které je vlastní výzkumu založeném na výstupech a výsledcích, a které tedy nepodléhá ověřování ex post, a také z důvodu, že byla tato zpráva vypracována zjevně inkvizičním způsobem, když předpokládala systematické chyby, které však nejsou za systematické považovány, a vycházela tedy z podmínek specifických pro různé typy řízení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející podpůrně z toho, že pokud takováto kontrola měla být považována za kontrolu spadající do působnosti GA, měla být provedena schvalující osobou jako ověřování ex ante na základě důkazů vycházejících z elektronických kontrolních mechanismů zavedených v hostitelské organizaci (KU), která je konkrétně pověřena shromažďováním údajů o vyslaných pracovnících ve vlastních prostorách, a pod dohledem žalované. Jelikož žalovaná tak neučinila, porušila podmínky GA při správném posouzení podle platných právních předpisů.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že pokud by se mělo mít za to, že audit spadá do působnosti smlouvy a že důkazní břemeno v zásadě nese žalobkyně, zamítnutím nákladů na vyslané pracovníky při ověřování ex post z důvodu systematických chyb, které je při takovém ověřování nevhodné, jelikož se vztahuje na paušální financování, byla porušena zásada dobré víry nejen při použití finančního nařízení 2018/1046 (1), v platnosti v době auditu (čl. 181 odst. 2), ale také při obecném provádění smlouvy: auditorský subjekt svou neoprávněnou diskreční pravomocí odmítl dostatečnost auditu výkonnosti paušálního financování za účelem jeho posouzení na základě certifikovaných nebo auditem ověřitelných historických údajů o příjemci grantu a místo toho upřednostnil druhy důkazů týkající se událostí vedoucích k činnostem, na které se vztahuje paušální financování. Takové obrácení pořadí důkazů zbavilo žalobkyni práva na výklad jejích smluvních povinností k jejímu prospěchu v právním kontextu vágních podmínek vytvořených v té době použitelným finančním nařízení (966/2012) (2) a protichůdným chováním žalované při dohlížení nad plněním GA.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že při náležitém hodnocení různých navzájem si odporujících důkazů jak interních, tak externích, ale také zavádějících pokynů před prováděním GA a během něj, by se nedostatky a mezery zjištěné v důkazech neměly zohledňovat, nebo by se alespoň měly zohlednit poměrně k jejich skutečnému významu, nemohou však vést k úplnému zamítnutí z důvodu, že jsou systematické, zejména tam, kde by se k nim nemělo v souladu s obecnou zásadou proporcionality přihlížet vzhledem k jejich nevýznamnému či zanedbatelnému účinku.