—

částečně zrušil rozhodnutí ECB ze dne 2. února 2022, včetně příloh I a II, pokud jde o požadavky uložené žalobkyním podle bodu 1.3 rozhodnutí;

—

uložil ECB náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná porušila unijní právo tím, že překročila pravomoci, které jí byly svěřeny články 4 a 16 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (1), a tím, že porušila obecné zásady unijního práva, jelikož v unijním právu neexistuje žádné ustanovení, které umožňuje bod 1.3 napadeného rozhodnutí týkající se obezřetnostního zacházení s neodvolatelnými platebními závazky (dále jen „požadavek IPC“), že ECB neprovedla individuální a metodologicky správný přezkum situace žalobkyň a že požadavek IPC je založen na nepřesných skutečnostech a několika zjevně nesprávných posouzeních.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že žalovaná porušila zásadu proporcionality tím, že požadovala odpočet celé částky neodvolatelných platebních závazků od kmenového kapitálu tier 1 (CET 1) žalobkyň na konsolidované a/nebo individuální úrovni, aniž by zohlednila individuální situaci žalobkyň a stanovila odpočet přiměřený individuálnímu rizikovému profilu a úrovni likvidity žalobkyň, a aniž by řádně posoudila polehčující faktory.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že žalovaná porušila zásadu řádné správy a právní jistoty a nesprávně uplatnila čl. 4 odst. 1 písm. f) a čl. 16 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. d) nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 tím, že uložila první a třetí žalobkyni požadavek IPC na individuální úrovni. První a třetí žalobkyni byly uděleny výjimky podle čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 (2), a proto jsou osvobozeny od obezřetnostního kapitálového požadavku na individuální úrovni.