10.5.2022 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 191/28 |
Žaloba podaná dne 18. února 2022 – Sberbank Europe v. ECB
(Věc T-99/22)
(2022/C 191/37)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Sberbank Europe AG (Vídeň, Rakousko) (zástupce: M. Fellner, advokát)
Žalovaná: Evropská centrální banka
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí ECB ze dne 21. prosince 2021 přijaté proti Sberbank (č. ECB-SSM-2021-ATSBE-12, ESA-2020-00000051) bez toho, aby bylo nahrazeno podle článků 263 a 264 SFEU, a |
— |
uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení o neplatnosti. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtrnáct žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vycházející z toho, že uložení úroku z čerpání hospodářské výhody ze strany ECB představuje nepřípustný dvojí trest podle článku 50 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a článku 4 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“). |
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že rozhodnutí ECB ze dne 21. prosince 2021 porušuje článek 49 Listiny a článek 7 EÚLP tím, že představuje uložení sankce, která přesahuje limity stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení (EU) č. 1024/2013 (1). |
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že rozhodnutí ECB uložit Sherbank úrok z čerpání hospodářské výhody porušuje článek 17 Listiny a článek 1 Prvního dodatkového protokolu EÚLP. |
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení základních práv a svobod podle článku 6 Smlouvy o Evropské unii. Zásada res iudicata brání ECB uložit Sberbank úrok z čerpání hospodářské výhody za to, že překročila limity velké expozice podle článku 395 nařízení (EU) č. 575/2013. (2) |
5. |
Pátý žalobní důvod vycházející z porušení zásady dobré víry, protože ECB porušila pokyny o metodě stanovení správních peněžitých sankcí podle čl. 18 odst. 1 a 7 nařízení (EU) č. 1024/2013. |
6. |
Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná porušila článek 6 EÚLP. |
7. |
Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná porušila limity pro výši sankcí podle čl. 18 odst. 1 nařízení (EU) č. 1024/2013. |
8. |
Osmý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality podle oddílu 99 písm. e) rakouského zákona o bankách (dále jen „BWG“). |
9. |
Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že článek 97 BWG se nepoužije v případě, že se nedosáhne výhoda nebo se nedalo vyhnout ztrátě. |
10. |
Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že možnost ECB uložit úrok z čerpání hospodářské výhody podléhá promlčecí lhůtě podle článku 130 nařízení (EU) č. 468/2014 (3) a oddílu 22 rakouského zákona o dohledu nad finančním trhem (dále jen „FMSA“). |
11. |
Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že čl. 395 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví jen jeden limit velkých expozic a oddíl 97 odst. 1 č. 2 BWG proto ukládá jen jednu sankci za překročení tohoto limitu. |
12. |
Dvanáctý žalobní důvod vycházející z toho, že Sherbank nepřekročila limit velkých expozic úmyslně. |
13. |
Třináctý žalobní důvod vycházející z toho, že Sherbank nezískala žádnou výhodu, ani se nevyhnula žádné ztrátě, kterou by mohla absorbovat. |
14. |
Čtrnáctý žalobní důvod vycházející z toho, že ECB zneužila svou pravomoc volného uvážení, když neposkytla výjimku podle čl. 396 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013. |
(1) Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013 , kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).
(3) Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014 , kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu) (ECB/2014/17) (Úř. věst. L 141, 14.5.2014, s. 1).