Věc T‑246/22

PGTEX Morocco

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (desátého rozšířeného senátu) ze dne 4. prosince 2024

„Subvence – Rozšíření konečného vyrovnávacího cla uloženého na dovoz některých tkaných nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Číny na dovoz těchto výrobků zasílaných z Maroka – Šetření obcházení vyrovnávacích opatření – Obcházení – Evropsko-středomořská dohoda o přidružení mezi ES a Marokem – Článek 33 písm. a) nařízení (EU) 2016/1037 – Zneužití pravomoci – Podmínky pro prokázání obcházení – Článek 23 odst. 3 nařízení 2016/1037 – Změna způsobená praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod – Montáž – Kompletace – Pojem ‚přidaná hodnota‘ – Dovážený obdobný výrobek nebo jeho části, na které se stále vztahuje subvence – Nesprávné právní posouzení – Zjevně nesprávné posouzení – Zásada zákazu diskriminace – Rovné zacházení – Zásada řádné správy – Článek 28 odst. 1 a 3 nařízení 2016/1037 – Použití dostupných údajů“

Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Obcházení – Rozšíření vyrovnávacího cla – Konečné vyrovnávací clo rozšířené na dovoz ze země, která uzavřela dohodu o přidružení s Unií – Přípustnost – Podmínky

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, bod 18 odůvodnění a článek 23; nařízení Komise 2022/301)

(viz body 37–39, 41–48)
Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Obcházení – Pojem – Změna obchodních toků mezi třetími zeměmi a Unií – Změna způsobená praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, které nejsou opodstatněné a hospodářsky odůvodněné – Zřízení závodu na výrobu výrobku podobného výrobkům, na něž se vztahují vyrovnávací cla v jiné zemi, než je země původu uvedeného výrobku – Časová shoda mezi zahájením antisubvenčního šetření vedoucího k uložení cel a zřízením uvedeného výrobního závodu – Domněnka úmyslu vyhnout se uplatnění platných vyrovnávacích cel – Důkazní břemeno

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 23 odst. 3; nařízení Komise 2022/301, bod 67 odůvodnění)

(viz body 74–85)
Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Obcházení – Působnost – Montáž – Zahrnutí

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 13 odst. 1 čtvrtý pododstavec, a 2016/1037, čl. 23 odst. 3 druhý pododstavec; nařízení Komise 2022/301, bod 33 odůvodnění)

(viz body 106–116)
Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Obcházení – Montáž – Pojem – Kompletace – Zahrnutí

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 13 odst. 1 čtvrtý pododstavec písm. b), a 2016/1037, čl. 23 odst. 3 druhý pododstavec; nařízení Komise 2022/301, body 76, 77 a 79 odůvodnění]

(viz body 131–138)
Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Obcházení – Montáž – Pojem – Kritéria pro posouzení

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 13 odst. 1 třetí pododstavec a odst. 2; nařízení Komise 2022/301, body 76, 77 a 79 odůvodnění)

(viz body 141, 142)
Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Obcházení – Montáž – Díly, které představují 60 % a více celkové hodnoty částí montovaného výrobku a pocházejí ze země, na niž se vztahují opatření – Výjimka – Přidaná hodnota dodaných dílů vyšší než 25 % výrobních nákladů – Pojem „přidaná hodnota“ – Rozsah – Výpočet – Výrobní náklady – Úprava – Kritéria – Zohlednění míry využití skutečné výrobní kapacity

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 5 a čl. 13 odst. 2 písm. b) a 2016/1037, čl. 23 odst. 3; nařízení Komise 2022/301, body 80 až 82, 85, 86 a 91 až 94 odůvodnění]

(viz body 171–179)
Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Obcházení – Montáž – Určení přidané hodnoty dodaných dílů – Úprava výrobních nákladů – Přípustnost – Neprovedení úpravy výrobních nákladů při určování rozpětí újmy v antidumpingovém šetření – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 2 odst. 5 a čl. 13 odst. 2 písm. b); nařízení Komise 2022/301, body 77 až 80, 82, 83, 88, 90 a 91 odůvodnění]

(viz bod 202)
Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Obcházení – Pojem – Dovážený obdobný výrobek nebo jeho části, na které se stále vztahuje subvence – Právní domněnka o přenášení subvencí mezi spřízněnými stranami – Důkazní břemeno

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 23 odst. 3; nařízení Komise 2022/301, bod 105 odůvodnění)

(viz body 225–229)
Společná obchodní politika – Ochrana před subvenčními praktikami třetích států – Obcházení – Průběh šetření – Použití dostupných údajů v případě, že podnik odmítne spolupracovat – Podmínky – Odmítnutí poskytnout potřebné informace

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1037, čl. 23 odst. 1 a čl. 28 odst. 1 a 4; nařízení Komise 2022/301, body 38, 39 a 41 až 43 odůvodnění)

(viz body 244–247, 255–257)

Shrnutí

Tribunál, na který se obrátila marocká společnost, jež patří do čínské skupiny PGTEX, zamítl žalobu na neplatnost prováděcího nařízení 2022/301 ( 1 ), kterým se konečné vyrovnávací clo na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken (dále jen „textilie ze skleněných vláken“) pocházejících z Čínské lidové republiky rozšiřuje na dovoz textilií ze skleněných vláken zasílaných z Maroka. Při této příležitosti Tribunál upřesnil možnost Evropské komise rozšířit vyrovnávací cla uložená proti Čínské lidové republice na dovoz obdobných výrobků pocházejících ze třetí země, s níž Evropská unie podepsala dohodu o přidružení, pokud dochází k obcházení platných opatření. V této souvislosti Tribunál zejména potvrdil, že montáž může představovat obcházení, kterým lze odůvodnit rozšíření vyrovnávacích cel podle článku 23 nařízení 2016/1037 ( 2 ).

V roce 2020 přijala Evropská komise na základě antisubvenčního šetření provedeného jejími útvary prováděcí nařízení 2020/776 ( 3 ), kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz textilie ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta.

V roce 2021 zahájila Komise na žádost společnosti Tech-Fab Europe eV, sdružení výrobců textilií ze skleněných vláken v Unii, šetření možného obcházení těchto vyrovnávacích opatření dovozem téhož výrobku zasílaného z Maroka bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Maroka. V návaznosti na své šetření přijala Komise napadené prováděcí nařízení.

Svou žalobou se žalobkyně, PGTEX Morocco, marocká společnost vyrábějící a vyvážející textilie ze skleněných vláken do Unie, domáhala zrušení napadeného prováděcího nařízení v rozsahu, v němž se jí týká. Dovolávala se zejména porušení dohody o přidružení uzavřené mezi Evropskou unií a Marockým královstvím ( 4 ). Zpochybňuje rovněž závěr, že pro zřízení výrobního závodu žalobkyně v Maroku kromě uložení vyrovnávacích cel neexistuje hospodářský důvod, jakož i kvalifikaci výrobního procesu provedenému žalobkyní v Maroku jako „montáže“ a jeho zahrnutí mezi praktiky obcházení ve smyslu článku 23 základního antisubvenčního nařízení.

Závěry Tribunálu

K dohodě o přidružení a k možnosti použít pravidla proti obcházení stanovená v článku 23 základního antisubvenčního nařízení

V první řadě Tribunál zkoumal, zda Komise mohla použít pravidla proti obcházení stanovená v článku 23 základního antisubvenčního nařízení k rozšíření vyrovnávacího cla uloženého na dovoz textilií ze skleněných vláken z Číny na dovoz obdobných výrobků pocházejících z Maroka bez ohledu na skutečnost, že Unie s Marokem podepsala dohodu o přidružení.

Dohoda o přidružení a článek 23 základního antisubvenčního nařízení jsou dvěma nástroji obchodní politiky Unie, které sledují odlišné účely a logiku. Prvně uvedený nástroj je totiž nástrojem spolupráce, jehož cílem je podpora volného pohybu zboží pocházejícího z Maroka v Unii zejména odstraněním cel a poplatků s rovnocenným účinkem. Druhý je nástrojem na ochranu obchodu, jehož cílem je postihovat nekalé obchodní praktiky, které mohou poškodit účinnost již platných antisubvenčních opatření vůči třetím zemím tím, že umožňuje orgánům za určitých podmínek rozšířit tato antisubvenční opatření na dovoz obdobných výrobků pocházejících zejména z jiné třetí země, s cílem zabránit obcházení antisubvenčních opatření.

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci měla Komise za to, že skupina PGTEX využila území Maroka k obcházení vyrovnávacího cla uloženého na čínský dovoz textilií ze skleněných vláken, rozšířila napadeným prováděcím nařízením vyrovnávací clo na textilie ze skleněných vláken zasílané z Maroka. Takto rozšířené toto clo, jehož jediným cílem je zajistit účinnost vyrovnávacího cla uloženého Čínské lidové republice, nelze odlišit od posledně uvedeného cla, vůči němuž je jeho vedlejším prvkem. Napadeným prováděcím nařízením se tak Komise zaměřuje na čínské společnosti skupiny PGTEX, aby jim zabránila využívat území Maroka za účelem vyhnout se vyrovnávacímu clu uloženému na čínské dovozy textilií ze skleněných vláken.

V tomto ohledu Tribunál poznamenal, že dohoda o přidružení podepsaná mezi Marokem a Unií nebrání Unii použít opatření proti obcházení za účelem zabránit takovému počínání, jako je počínání popsané výše, pokud jsou splněny všechny podmínky pro použití článku 23 základního antisubvenčního nařízení. Odlišný výklad by mohl zbavit Unii nástroje na ochranu obchodu, který má zásadní význam pro zajištění účinné ochrany výrobního odvětví Unie, a přeměnit Maroko na „svobodné pásmo“, v němž by obchodníci mohli všemožně obcházet antisubvenční opatření, což by bylo v rozporu se vzájemnými závazky přijatými Marokem a Unií v této dohodě.

Podle Tribunálu se tedy Komise nedopustila pochybení, když použila pravidla proti obcházení stanovená v článku 23 základního antisubvenčního nařízení.

K posouzení podmínek pro použití článku 23 základního antisubvenčního nařízení v projednávané věci

Ve druhé řadě Tribunál připomněl, že v souladu s čl. 23 odst. 3 základního antisubvenčního nařízení jsou k prokázání existence obcházení nezbytné čtyři podmínky. Zaprvé musí dojít ke změně obchodních toků mezi třetí zemí a Unií nebo mezi jednotlivými společnostmi v zemi, která je předmětem opatření, a Unií. Zadruhé musí být tato změna způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod. Zatřetí musí existovat důkazy o tom, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena újma nebo že nápravné účinky antisubvenčního cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny nebo množství obdobného výrobku. Začtvrté se na dovážený obdobný výrobek a/nebo jeho části stále musí vztahovat subvence.

V projednávaném případě Komise poté, co konstatovala, že nárůst vývozu textilií ze skleněných vláken z Maroka do Unie představuje změnu obchodních toků mezi Marokem a Unií, analyzovala druhou podmínku nezbytnou k prokázání existence obcházení, pokud jde o zřízení výrobního závodu žalobkyně v Maroku.

V tomto ohledu Tribunál zaprvé uvádí, že se Komise nedopustila pochybení, když dospěla k závěru, že pro zřízení závodu na výrobu textilií ze skleněných vláken v Maroku neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod než snaha vyhnout se platným vyrovnávacím clům.

Zřízení tohoto výrobního závodu bylo totiž dokončeno v říjnu 2019, tedy pět měsíců po zahájení antisubvenčního šetření, které vedlo k uložení vyrovnávacích cel na čínský dovoz textilií ze skleněných vláken.

Existence takové časové shody mezi zahájením antisubvenčního šetření a zřízením výrobního závodu žalobkyně v Maroku může přitom podle judikatury odůvodnit domněnku, podle které má zřízení výrobního závodu v zemi, z níž je zboží vyváženo, za cíl vyhnout se uplatnění opatření obchodní politiky.

V případě takové časové shody je na dotčeném hospodářském subjektu, aby prokázal jiný rozumný důvod odůvodňující zřízení výrobního závodu v zemi, ze které je zboží vyváženo, než je ten vyhnout se důsledkům vyplývajícím z dotčených opatření. Příslušelo tedy žalobkyni, aby předložila důkaz o tom, že zřízení jejího výrobního závodu v Maroku bylo hospodářsky odůvodněno a opodstatněno jinými důvody, než důvody vyhnout se dotčeným antisubvenčním opatřením, což v projednávaném případě neučinila.

Kromě toho se žalobkyně neprávem dovolává toho, že Komise nesplnila svou povinnost pečlivě a nestranně přezkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu, jelikož Komise provedla správnou analýzu důkazů předložených žalobkyní a právem dospěla k závěru, že se jim nepodařilo zpochybnit její závěr.

Zadruhé se Komise nedopustila pochybení ani neporušila článek 23 základního antisubvenčního nařízení, když zahrnula montáž uvedenou v čl. 13 odst. 1 čtvrtém pododstavci nařízení 2016/1036 ( 5 ) do praktik, zpracovatelských procesů nebo prací, které mohou představovat obcházení ve smyslu čl. 23 odst. 3 druhého pododstavce základního antisubvenčního nařízení, aby posoudila, zda v projednávané věci došlo k obcházení platných antisubvenčních opatření.

V tomto ohledu Tribunál uvedl, že montáž není výslovně uvedena v čl. 23 odst. 3 druhém pododstavci základního antisubvenčního nařízení, který podobně jako čl. 13 odst. 1 čtvrtý pododstavec základního antidumpingového nařízení definuje možné praktiky obcházení. Toto neuvedení montáže však neznamená, že jí měl unijní normotvůrce v úmyslu vyloučit z působnosti tohoto článku.

Toto ustanovení totiž obsahuje demonstrativní seznam možných praktik obcházení. V důsledku toho se může vztahovat i na jiné praktiky obcházení, které nejsou v dotčeném článku výslovně uvedeny, například montážní operace.

Tento výklad je nejen podpořen judikaturou, podle které čl. 13 odst. 1 čtvrtý pododstavec základního antidumpingového nařízení neobsahuje taxativní výčet možných praktik obcházení, ale je rovněž v souladu s cílem, na němž stojí toto ustanovení, a sice cílem zajistit účinnost platných antisubvenčních opatření.

Komise se však nedopustila pochybení ani neporušila článek 13 základního antidumpingového nařízení tím, že dospěla k závěru, že výrobní proces textilií ze skleněných vláken prováděný v Maroku je kompletací, která spadá pod pojem „montáž“ ve smyslu tohoto ustanovení.

V projednávané věci Tribunál provedl textovou, kontextuální a teleologickou analýzu dotyčného ustanovení, aby určil, zda pojem „montáž“ musí být, jak prosazuje Komise, předmětem širokého výkladu, který může zahrnovat kompletaci, nebo předmětem restriktivního výkladu, jak navrhuje žalobkyně, podle kterého tato posledně uvedená operace nespadá pod pojem „montáž“.

V tomto ohledu uvedl, že základní antidumpingové nařízení nedefinuje pojem „montáž“ ani pojem „kompletace“. Neupřesňuje ani, zda je posledně uvedená operace zahrnuta pod pojem „montáž“.

Pokud jde o kontext, kompletace nepatří mezi praktiky, zpracovatelské procesy nebo práce, které mohou představovat obcházení ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního antidumpingového nařízení. Nicméně odst. 2 písm. b) tohoto ustanovení ( 6 ), který upřesňuje podmínky, za nichž se montáž považuje za obcházení platných opatření, odkazuje na „kompletaci“. Takový odkaz přitom naznačuje, že lze kompletaci vykládat jako variaci montáže.

Takový výklad je v souladu s cílem, na němž je založena unijní právní úprava v oblasti obcházení, a sice zajistit účinnost antisubvenčních opatření přijatých Unií a zabránit jejich obcházení, a dále je podpořen skutečností, že normotvůrce ponechal unijním orgánům široký manévrovací prostor, pokud jde o definici obcházení.

Nakonec okolnosti uváděné žalobkyní, jako je složitost výrobního procesu textilií ze skleněných vláken, nemají vliv na kvalifikaci výrobního procesu textilií ze skleněných vláken v Maroku jako montáže nebo kompletace. Aby totiž montáž mohla představovat obcházení, čl. 13 odst. 2 základního antidumpingového nařízení odkazuje na podíl dílů použitých ze země, na niž se vztahují opatření, a na hodnotu přidanou k těmto dílům dotčenou operací.

Zatřetí, pokud jde o určení přidané hodnoty montáže ve smyslu čl. 13 odst. 2 písm. b) základního antidumpingového nařízení, nedopustila se Komise zjevně nesprávného posouzení ani neporušila toto ustanovení, když upravila odpisové náklady, jak byly vypočteny žalobkyní, s přihlédnutím k míře využití skutečné kapacity během sledovaného období, a když odmítla tři alternativní metody výpočtu přidané hodnoty navržené žalobkyní.

V tomto ohledu Tribunál uvádí, že jak z kontextu, tak z cíle článku 13 základního antidumpingového nařízení vyplývá, že pro určení přidané hodnoty montáže je nezbytné zohlednit pouze náklady spojené se skutečnou výrobou textilií ze skleněných vláken, či dokonce pouze odpisové náklady a náklady na pronájem spojené s provozem strojů skutečně použitých k výrobě dílů skutečně dodaných během sledovaného období.

V projednávaném případě žalobkyně sdělila Komisi odpisové náklady vypočítané na základě maximálního teoretického provozu všech svých strojů. Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že tyto odpisové náklady a náklady na pronájem nemohou věrohodně odrážet přidanou hodnotu dodaných dílů, provedla nezbytné úpravy. Za tímto účelem použila míru využití kapacity vykázanou žalobkyní, která ji nezpochybňovala.

Jelikož jak odpisové náklady, které byly vypočteny žalobkyní na základě maximální teoretické kapacity jejích strojů, tak využití kapacity, byly vypočteny na základě stejného počtu strojů na textilie ze skleněných vláken, jako kdyby byly v provozu během celého sledovaného období, nepředstavuje skutečnost použití jednoho k úpravě druhého nesprávné skutkové zjištění.

Pokud jde o jiné alternativní metody výpočtu přidané hodnoty, které žalobkyně navrhla Komisi, měla Komise správně za to, že by neumožnily lépe zohlednit přidanou hodnotu dodaných dílů.

Začtvrté Komise neporušila zásady zákazu diskriminace a rovného zacházení, když provedla výše uvedené úpravy za účelem určení přidané hodnoty, zatímco při výpočtu rozpětí újmy neupravila výrobní náklady výrobního odvětví Unie navzdory zjištění nízkého stupně využití výrobní kapacity.

Zohlednění výrobních nákladů při výpočtu rozpětí újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie z důvodu dumpingového dovozu a zohlednění výrobních nákladů za účelem výpočtu přidané hodnoty dílů přidaných během montáže nebo kompletace, za účelem zjištění, zda dochází k obcházení antidumpingových opatření, se totiž provádí v odlišném kontextu a pro odlišné účely. Žalobkyně přitom měla vysvětlit, v čem mohla Komise tím, že tyto náklady zohlednila odlišným způsobem, porušit zásady zákazu diskriminace a rovného zacházení, což v projednávaném případě neučinila.

Vzhledem k tomu, že Komise pečlivě a nestranně přezkoumala všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu a provedla úpravu nákladů s přihlédnutím k vysvětlením, která žalobkyně podala ohledně využívání strojů a nákladů na pronájem, Tribunál rovněž zamítl výtku vycházející z porušení práva na řádnou správu.

Pokud jde o čtvrtou podmínku, vzhledem k tomu, že se na pramence ze skleněných vláken, tedy na surovinu textilií ze skleněných vláken, vztahovalo v Číně několik subvencí a že tyto pramence byly montovány nebo kompletovány v Maroku žalobkyní za účelem výroby vlastních textilií ze skleněných vláken, Komise zjistila, že se na textilie ze skleněných vláken vyvážené z Maroka do Unie stále vztahují subvence poskytnuté čínským výrobcům textilií ze skleněných vláken.

V tomto ohledu Tribunál nejprve konstatoval, že žalobkyně nemůže tvrdit, že posouzení učiněná Komisí při uložení vyrovnávacích cel na dovozy textilií ze skleněných vláken z Číny jsou platná pouze v rozsahu, v němž se týkají těchto výrobků, a nikoli suroviny použité při jejich výrobě, jelikož Komise dospěla k závěru, aniž jí žalobkyně odporovala, že se subvence poskytnuté čínskou vládou vztahují na veškerou výrobu celé skupiny PGTEX, ať už se jedná o textilie ze skleněných vláken nebo jejich surovinu.

Dále Komise napadeným prováděcím nařízením nemá za cíl vyrovnávat subvence poskytnuté Marokem, ale zajistit, aby vyrovnávací opatření stanovená ve vztahu k čínským dovozům textilií ze skleněných vláken nebyla obcházena.

Nakonec Komise právem vycházela z právní domněnky o přenášení subvencí v případě společností ve spojení, zejména pokud navazující společnost montovala a vyvážela konečný výrobek do Unie, k učinění závěru, že čtvrtá podmínka byla v projednávaném případě splněna. Prokázala totiž jednak, že surovina použitá při výrobě textilií ze skleněných vláken byla subvencována, a jednak, že prodejní ceny účtované žalobkyni byly vždy nižší než ceny účtované nezávislým zákazníkům.

K použití dostupných údajů

V poslední řadě Tribunál zkoumal žalobní důvod, kterým žalobkyně vytýká Komisi, že porušila článek 28 základního antisubvenčního nařízení tím, že použila dostupné údaje, ačkoli Komisi poskytla požadované informace.

V souladu s prvním odstavcem tohoto ustanovení může Komise v průběhu antisubvenčního šetření použít dostupné údaje na úkor vlastních údajů jednoho nebo vícero účastníků řízení, a to v případě, že účastník řízení odepře přístup k nezbytným informacím nebo je neposkytne nebo pokud závažným způsobem brání šetření.

V projednávané věci z napadeného prováděcího nařízení vyplývá, že Komise použila údaje o prodeji a nákladech předložené žalobkyní jako výchozí bod své analýzy. Použila rovněž statistické údaje k nápravě nedostatečné spolehlivosti informací vykázaných žalobkyní ohledně objemu prodeje na vývoz do Unie, a k určení, zda došlo ke změně obchodních toků, což žalobkyně nezpochybnila. Naproti tomu nepoužila dostupné údaje k prokázání existence montáže nebo kompletace.

V důsledku toho zamítl Tribunál tento žalobní důvod jako irelevantní.

Ve světle všech těchto úvah zamítl Tribunál žalobu v plném rozsahu.

( 1 ) – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/301 ze dne 24. února 2022, kterým se konečné vyrovnávací clo uložené prováděcím nařízením (EU) 2020/776 na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken (dále jen „textilie ze skleněných vláken“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) rozšiřuje na dovoz textilií ze skleněných vláken zasílaných z Maroka, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Maroka, a kterým se ukončuje šetření možného obcházení vyrovnávacích opatření uložených prováděcím nařízením (EU) 2020/776 na dovoz textilií ze skleněných vláken pocházejících z Egypta dovozem textilií ze skleněných vláken zasílaných z Maroka, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Maroka (Úř. věst. 2022, L 46, s. 31, dále jen „napadené prováděcí nařízení“).

( 2 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 55, dále jen „základní antisubvenční nařízení“).

( 3 ) – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/776 ze dne 12. června 2020, kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/492, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta (Úř. věst. 2020, L 189, s. 1).

( 4 ) – Evropsko-středomořská dohoda zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé (Úř. věst. 2000, L 70, s. 2; Zvl. vyd. 11/33, s. 175) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „dohoda o přidružení“).

( 5 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21, dále jen „základní antidumpingové nařízení“). Článek 13 odst. 1 čtvrtý pododstavec tohoto nařízení definuje praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce, které mohou představovat obcházení.

( 6 ) – Podle tohoto ustanovení se montáž v Unii nebo ve třetí zemi považuje za obcházení platných opatření, pokud „b) hodnota těchto dílů činí nejméně 60 % celkové hodnoty částí montovaného výrobku; za obcházení se však nepovažuje případ, kdy hodnota přidaná během montáže nebo kompletace činí více než 25 % celkových výrobních nákladů“.