Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio (Itálie) dne 21. října 2022 – Amazon Services Europe Sàrl v. Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni

(Věc C-665/22)

(2023/C 63/21)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Amazon Services Europe Sàrl

Žalovaný: Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni

Předběžné otázky

Brání nařízení (EU) 2019/1150 (1) vnitrostátnímu právnímu ustanovení, které za specifickým účelem zajištění přiměřeného a účinného vymáhání tohoto nařízení, mimo jiné prostřednictvím shromažďování relevantních informací, ukládá poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb a poskytovatelům internetových vyhledávačů povinnost pravidelně předávat relevantní informace o svých příjmech?

2)	Lze na základě nařízení (EU) 2019/1150 považovat informace uvedené v systematickém hospodářském prohlášení, které se týkají především dosažených příjmů, za relevantní a zásadní s ohledem na cíl sledovaný tímto nařízením?

Ukládá směrnice (EU) 2015/1535 (2) členským státům, aby oznámily Komisi opatření, na jejichž základě jsou poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb a poskytovatelé internetových vyhledávačů povinni předávat prohlášení obsahující relevantní informace o svých příjmech, přičemž porušení této povinnosti vede k uložení peněžitých sankcí? Pokud ano, umožňuje směrnice jednotlivci bránit se tomu, aby vůči němu byla uplatňována opatření, která nebyla oznámena Komisi?

Brání článek 3 směrnice 2000/31/ES (3) tomu, aby vnitrostátní orgány přijaly ustanovení, která za deklarovaným účelem zajistit vymáhání nařízení (EU) 2019/1150 stanoví pro provozovatele usazené v jiném evropském státě, ale působící v Itálii, dodatečné administrativní a finanční povinnosti, jako je povinnost předávat prohlášení obsahující relevantní informace o jejich příjmech, jejíž porušení vede k uložení peněžitých sankcí?

Brání zásada volného pohybu služeb stanovená v článku 56 SFEU a článek 16 směrnice 2006/123/ES (4) a [směrnice] 2000/31/ES tomu, aby vnitrostátní orgány přijaly ustanovení, která za deklarovaným účelem zajistit vymáhání nařízení (EU) 2019/1150 stanoví pro provozovatele usazené v jiném evropském státě dodatečné administrativní a finanční povinnosti, jako je povinnost předávat prohlášení obsahující relevantní informace o jejich příjmech, jejíž porušení vede k uložení peněžitých sankcí?

Ukládá čl. 3 odst. 4 písm. b) směrnice 2000/31/ES členským státům, aby oznámily Komisi opatření, na jejichž základě jsou poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb a poskytovatelé internetových vyhledávačů povinni předávat prohlášení obsahující relevantní informace o svých příjmech, přičemž porušení této povinnosti vede k uložení peněžitých sankcí? Pokud ano, umožňuje směrnice jednotlivci bránit se tomu, aby vůči němu byla uplatňována opatření, která nebyla oznámena Komisi?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb (Úř. věst. 2019, L 186, s. 57).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. 2015, L 241, s. 1).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25 s. 399).

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. 2006, L 376, s. 36).