1)

Je nutno vykládat čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení Brusel Ia č. 1215/2012 (1) ve spojení s čl. 3 odst. 1 nařízení o úpadkovém řízení č. 1346/2000 (2) v tom smyslu, že do pojmů „insolvenční řízení a podobná řízení“ uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení Brusel Ia č. 1215/2012 spadá rovněž řízení, ve kterém je pohledávka uvedená v žalobě popsána jako jednoduchá pohledávka z dodání zboží a služeb, aniž je zmíněna insolvence žalované strany, která již nastala, přičemž vlastní právní základ pohledávky je založen na zvláštních odchylných ustanoveních nizozemských právních předpisů o insolvenci (čl. 25 odst. 2 Nederlandse Wet van 30 september 1893, op het faillissement en de surséance van betaling [zákon ze dne 30. září 1893 o insolvenci a odkladu plateb, dále jen „NIG“]), a ve kterém:

Jakož i

2)

Je čl. 25 odst. 2 NIG slučitelný s čl. 3 odst. 1 nařízení o úpadkovém řízení č. 1346/2000 v rozsahu, v němž tento právní předpis umožňuje uplatňovat takovou pohledávku (podle čl. 25 odst. 2 NIG) před soudem jiného členského státu místo před insolvenčním soudem členského státu, ve kterém došlo k insolvenci?