1)

Musí být čl. 24 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (1) ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech vykládán v tom smyslu, že ze slov „řízení, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů […] bez ohledu na to, zda je tato otázka uplatněna prostřednictvím žaloby, nebo námitky“ vyplývá, že vnitrostátní soud, který se podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení prohlásil za příslušný k projednání sporu z porušení patentu, pozbývá příslušnost k posouzení otázky porušení patentu, pokud je vznesena námitka, podle níž je dotčený patent neplatný, nebo musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že tento vnitrostátní soud nemá příslušnost, pouze pokud jde o projednání této námitky neplatnosti?

2)

Má na odpověď na otázku 1 vliv to, zda vnitrostátní právo obsahuje ustanovení obdobná ustanovením zakotveným v § 61 druhém pododstavci Patentlagen (patentový zákon, dále jen „patentový zákon“), z nichž vyplývá, že pro projednání námitky neplatnosti vznesené v řízení pro porušení patentu se vyžaduje, aby žalovaný podal samostatnou žalobu na prohlášení neplatnosti?

3)

Musí být čl. 24 odst. 4 nařízení Brusel I (2) vykládán v tom smyslu, že se použije na soud třetího státu, tedy v projednávané věci tak, že přiznává rovněž výlučnou příslušnost soudu v Turecku ve vztahu k té části uvedeného evropského patentu, která byla v tomto státě validována?