Věc C‑670/22

Trestní řízení

proti

M. N. (EncroChat)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Landgericht Berlin)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 30. dubna 2024

„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Směrnice 2014/41/EU – Evropský vyšetřovací příkaz v trestních věcech – Získání důkazů, které jsou již v držení příslušných orgánů vykonávajícího státu – Podmínky pro vydání – Šifrovaná telekomunikační služba – EncroChat – Nezbytnost soudního rozhodnutí – Použití důkazů získaných v rozporu s unijním právem“

Justiční spolupráce v trestních věcech – Evropský vyšetřovací příkaz v trestních věcech – Směrnice 2014/41 – Pojem „vydávající orgán“ – Evropský vyšetřovací příkaz vydaný za účelem získání důkazů, které jsou již v držení příslušných orgánů vykonávajícího státu – Státní zástupce, který může nařídit předání takovýchto důkazů v čistě vnitrostátním řízení – Zahrnutí

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41, čl. 1 odst. 1 a čl. 2 písm. c) bod i)]

(viz body 71–75, 77, výrok 1)
Justiční spolupráce v trestních věcech – Evropský vyšetřovací příkaz v trestních věcech – Směrnice 2014/41 – Podmínky vydání a předání evropského vyšetřovacího příkazu – Evropský vyšetřovací příkaz vydaný za účelem získání důkazů, které jsou již v držení příslušných orgánů vykonávajícího státu – Důkazy získané po odposlechu šifrovaného telekomunikačního provozu na území vydávajícího státu – Přípustnost – Dodržení podmínek stanovených právem vydávajícího státu pro předávání takovýchto důkazů v čistě vnitrostátní situaci

[Článek 82 odst. 1 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41, body 2, 6 a 19 odůvodnění, čl. 1 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 14 odst. 7]

(viz body 88–93, 99–101, 104–106, výrok 2)
Justiční spolupráce v trestních věcech – Evropský vyšetřovací příkaz v trestních věcech – Směrnice 2014/41 – Odposlech telekomunikačního provozu, který nevyžaduje pomoc členského státu, na jehož území se nachází odposlouchávaná osoba – Pojem – Autonomní a jednotný výklad – Infiltrace koncových zařízení, jejímž účelem je získání provozních, lokalizačních a komunikačních údajů internetové komunikační služby – Zahrnutí – Informování tohoto členského státu – Určení příslušného orgánu – Rozsah

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41, bod 30 odůvodnění, čl. 31 odst. 1 až 3 a článek 31 a příloha C)

(viz body 110–119, výrok 3)
Justiční spolupráce v trestních věcech – Evropský vyšetřovací příkaz v trestních věcech – Směrnice 2014/41 – Odposlech telekomunikačního provozu, který nevyžaduje pomoc členského státu, na jehož území se nachází odposlouchávaná osoba – Informování tohoto členského státu – Cíle – Ochrana práv dotčených uživatelů – Zahrnutí

(Listina základních práv Evropské unie, článek 7; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41, článek 31)

(viz body 123–125, výrok 4)
Justiční spolupráce v trestních věcech – Evropský vyšetřovací příkaz v trestních věcech – Směrnice 2014/41 – Dodržování práva na obhajobu a na spravedlivý proces ve vydávajícím státě – Informace a důkazy získané v rozporu se směrnicí – Povinnosti vnitrostátního soudu – Rozsah

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41, čl. 14 odst. 7)

(viz body 128, 130, 131, výrok 5)

Shrnutí

Na základě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně, Německo), rozhodl Soudní dvůr zasedající ve velkém senátu o podmínkách vydání evropského vyšetřovacího příkazu v trestních věcech státním zástupcem, pokud vydávající orgán členského státu žádá o předání telekomunikačních údajů získaných odposlechem, které již má k dispozici jiný členský stát. Upřesňuje rovněž důsledky, které je třeba pro použití těchto údajů vyvodit z porušení unijní právní úpravy v této oblasti.

V rámci vyšetřování vedeného francouzskými orgány se ukázalo, že stíhané osoby používaly šifrované mobilní telefony, které fungovaly na základě služby „EncroChat“, k páchání trestných činů souvisejících zejména s nedovoleným obchodováním s omamnými látkami. Tato služba umožňovala prostřednictvím serveru umístěného ve Francii vést šifrovanou komunikaci, kterou nelze odposlouchávat tradičními vyšetřovacími metodami.

Na jaře roku 2020 byl na uvedeném serveru s povolením francouzského soudu nainstalován software typu „trójský kůň“, který vyvinula francouzsko-nizozemská vyšetřovací skupina, a pomocí tohoto serveru byl software nainstalován na mobilní telefony uživatelů ve 122 zemích, z nichž přibližně 4600 bylo v Německu.

Na konferenci, kterou zorganizoval Eurojust ( 1 ) v březnu 2020, informovali zástupci francouzských a nizozemských orgánů orgány ostatních členských států o plánovaném odposlechu údajů, včetně údajů z mobilních telefonů, které se nacházely mimo francouzské území. Zástupci Bundeskriminalamt (Spolkový kriminální úřad, Německo, dále jen „BKA“) a Generalstaatsanwaltschaft Frankfurt am Main (Vrchní státní zastupitelství ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo, dále jen „Vrchní státní zastupitelství ve Frankfurtu“) projevili zájem o údaje německých uživatelů.

V době od června 2020 do července 2021 vydalo Vrchní státní zastupitelství ve Frankfurtu, v rámci řízení zahájeného proti X, evropské vyšetřovací příkazy za účelem vyžádat si od francouzských orgánů povolení používat bez omezení v trestním řízení údaje, které francouzské orgány nashromáždily. Svoji žádost odůvodnilo tím, že BKA byl Europolem informován o tom, že velký počet velmi závažných trestných činů byl v Německu spáchán pomocí mobilních telefonů vybavených službou „EncroChat“ a osoby, které doposud nebyly identifikovány, jsou podezřelé z plánování a páchání takových trestných činů v Německu za použití šifrované komunikace. Francouzský soud povolil, aby byly údaje německých uživatelů získané odposlechem předány a použity v rámci soudního řízení.

Státní zastupitelství ve Frankfurtu následně postoupilo vyšetřování, vedené mimo jiné proti M. N., místním státním zastupitelstvím. V jednom z trestních řízení zahájených před předkládajícím soudem si tento soud klade otázku ohledně legality uvedených evropských vyšetřovacích příkazů s ohledem na směrnici 2014/41 ( 2 ) a na důsledky případného porušení unijního práva pro použití údajů získaných odposlechem v tomto řízení. V důsledku toho se rozhodl předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr zaprvé připomenul, že pojem „vydávající orgán“ ve smyslu směrnice 2014/41 není omezen jen na soudce. Státní zástupce je totiž v čl. 2 písm. c) bodě i) této směrnice uveden mezi orgány, které se považují za „vydávající orgán“, pod jedinou podmínkou, že je v dané věci příslušný. Pokud tedy má podle práva vydávajícího státu státní zástupce v čistě vnitrostátní situaci tohoto státu pravomoc nařídit vyšetřovací úkon, kterým se žádá o předání důkazů, které již mají k dispozici příslušné vnitrostátní orgány, spadá tento státní zástupce pod pojem „vydávající orgán“ pro účely vydání evropského vyšetřovacího příkazu, kterým se žádá o předání důkazů, které již mají k dispozici příslušné orgány vykonávajícího státu.

Zadruhé z čl. 6 odst. 1 směrnice 2014/41 vyplývá, že evropský vyšetřovací příkaz, kterým se žádá o předání takových důkazů, jako jsou ty, o něž se jedná ve věci v původním řízení, které již mají k dispozici příslušné orgány vykonávajícího státu, musí splňovat všechny podmínky, jež případně stanoví právo vydávajícího státu pro předání takovýchto důkazů v čistě vnitrostátní situaci tohoto státu.

Naproti tomu, přestože cílem čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 2014/41 je zabránit obcházení pravidel a záruk stanovených právem vydávajícího státu, nevyžaduje, a to ani v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy byly dotčené údaje shromážděny příslušnými orgány vykonávajícího státu na území vydávajícího státu a v jeho zájmu, aby vydání evropského vyšetřovacího příkazu za účelem předání důkazů, které již mají k dispozici příslušné orgány vykonávajícího státu, podléhalo stejným hmotněprávním podmínkám, jako jsou ty, které se při shromažďování těchto důkazů uplatňují ve vydávajícím státě.

Kromě toho s ohledem na zásadu vzájemného uznávání rozsudků a rozhodnutí, která je základem justiční spolupráce v trestních věcech, do níž spadá směrnice 2014/41, vydávající orgán není oprávněn kontrolovat zákonnost samostatného postupu, kterým vykonávající členský stát shromáždil důkazy, které již má k dispozici a o jejichž předání vydávající orgán žádá.

Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že čl. 6 odst. 1 písm. a) směrnice 2014/41 nevyžaduje, aby vydání evropského vyšetřovacího příkazu bylo nutně podmíněno existencí domněnky spáchání závažného trestného činu založené na konkrétních skutečnostech, a to vůči každé dotčené osobě v době vydání tohoto evropského vyšetřovacího příkazu, pokud takový požadavek pro předání důkazů mezi vnitrostátními státními zastupitelstvími nevyplývá z práva vydávajícího státu. Toto ustanovení dále nebrání vydání evropského vyšetřovacího příkazu ani v případě, že integritu údajů získaných odposlechem nelze v tomto stádiu ověřit z důvodu důvěrnosti technických postupů odposlouchávání, za předpokladu, že v následném trestním řízení je zaručeno právo na spravedlivý proces. Integritu předaných důkazů totiž lze v zásadě posoudit až v době, kdy příslušné orgány skutečně disponují předmětnými důkazy.

Zatřetí Soudní dvůr uvedl, že infiltrací koncových zařízení, jejímž účelem je získání provozních, lokalizačních a komunikačních údajů internetové komunikační služby představuje „odposlech telekomunikačního provozu“ ve smyslu čl. 31 odst. 1 směrnice 2014/41, o němž musí být informován orgán, který za tímto účelem určil členský stát, na jehož území se odposlouchávaná osoba nachází. V případě, že odposlouchávající členský stát není schopen určit příslušný orgán informovaného členského státu, může být toto oznámení zasláno kterémukoli orgánu informovaného členského státu, který odposlouchávající členský stát považuje v této souvislosti za vhodný.

Podle čl. 31 odst. 3 směrnice 2014/41 může oznámit příslušný orgán informovaného členského státu v případě, kdy by odposlech nebyl povolen v obdobném vnitrostátním případě, že odposlech nesmí být prováděn nebo musí být ukončen nebo že materiál získaný odposlechem nesmí být použit nebo může být použit pouze za podmínek, které blíže stanoví. Cílem článku 31 směrnice 2014/41 je tedy nejen zaručit respektování suverenity informovaného členského státu, ale i chránit práva osob dotčených takovým opatřením odposlechu telekomunikačního provozu.

Soudní dvůr konečně zdůraznil, že v zásadě přísluší pouze vnitrostátnímu právu, aby v rámci trestního řízení stanovilo pravidla přípustnosti a hodnocení informací a důkazů, jež byly získány způsobem, který je v rozporu s unijním právem.

Článek 14 odst. 7 směrnice 2014/41 nicméně ukládá členským státům povinnost zajistit, aniž tím jsou dotčena vnitrostátní procesní pravidla, aby při trestním řízení ve vydávajícím státě bylo při posuzování důkazů získaných prostřednictvím evropského vyšetřovacího příkazu dodržováno právo na obhajobu a na spravedlivý proces. Má-li tedy soud za to, že se účastník řízení nemůže účinně vyjádřit k takovémuto důkazu, který může rozhodujícím způsobem ovlivnit posouzení skutkového stavu, musí soud konstatovat porušení práva na spravedlivý proces a tento důkaz vyloučit.

( 1 ) – Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech.

( 2 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. 2014, L 130, s. 1).