Právní rámec

Nařízení (ES) č. 139/2004

Nařízení (ES) č. 802/2004

Pokyny pro horizontální spojování

Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí

Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

Návrhová žádání účastnic řízení

Ke kasačnímu opravnému prostředku

K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

K první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K druhému důvodu kasačního opravného prostředku

K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku

K první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K páté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

K šesté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku

Argumentace účastnic řízení

Závěry Soudního dvora

K pátému důvodu kasačního opravného prostředku

Argumentace účastnic řízení

Závěry Soudního dvora

K nákladům řízení

1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost thyssenkrupp AG domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 22. června 2022, thyssenkrupp v. Komise (T‑584/19, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2022:386), kterým Tribunál zamítl žalobu této společnosti znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2019) 4228 final ze dne 11. června 2019, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (věc M.8713 – Tata Steel/thyssenkrupp/JV) (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Bod 25 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Nařízení ES o spojování) (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40) uvádí:

3

Článek 2 nařízení č. 139/2004, nadepsaný „Hodnocení spojení“, stanoví:

„1.   Spojení, na něž se použije toto nařízení, se hodnotí v souladu s cíli tohoto nařízení a následujícími ustanoveními, aby se zjistilo, zda jsou či nejsou slučitelná se společným trhem.

Při tomto hodnocení [Evropská k]omise vezme v úvahu:

2.   Spojení, které zásadně nenaruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení, bude prohlášeno za slučitelné se společným trhem.

3.   Spojení, které zásadně naruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení, bude prohlášeno za neslučitelné se společným trhem.

4.   V míře, v jaké má vytvoření společného podniku zakládající spojení podle článku 3 za svůj cíl nebo následek koordinaci soutěžního chování podniků, které zůstávají nezávislými, bude tato koordinace hodnocena v souladu s kritérii čl. [101] odst. 1 a 3 [SFEU] s cílem zjistit, zda je či není toto spojení slučitelné se společným trhem.

5.   V rámci tohoto hodnocení vezme Komise především v úvahu:

4

Článek 3 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice spojení“, v odstavci 1 písm. b) a v odstavci 4 stanoví:

„1.   Spojení se považuje za vzniklé, jestliže dojde ke změně kontroly na trvalém základě v důsledku:

[…]

[…]

4.   Vytvoření společného podniku plnícího na trvalém základě všechny funkce samostatné hospodářské jednotky zakládá spojení ve smyslu odst. 1 písm. b).“

5

Článek 4 uvedeného nařízení, nadepsaný „Předchozí oznamování spojení a postoupení před oznámením na žádost oznamujících stran“, v odstavci 1 stanoví:

„Spojení s významem pro celé Společenství definovaná v tomto nařízení musí být oznámena Komisi před svým uskutečněním a po uzavření dohody, oznámení veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií nebo nabytí kontrolního podílu.

Oznámení může být rovněž učiněno, jestliže dotčené podniky prokáží Komisi záměr v dobré víře uzavřít dohodu nebo, v případě veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií, jestliže již veřejně oznámily záměr učinit takovýto návrh, za podmínky že zamýšlená dohoda či nabídka by vedla ke spojení s významem pro celé Společenství.

Pro účely tohoto nařízení pojem ‚oznámené spojení‘ rovněž zahrnuje zamýšlená spojení oznámená podle druhého pododstavce. Pro účely odstavců 4 a 5 tohoto článku zahrnuje pojem ‚spojení‘ rovněž zamýšlená spojení ve smyslu druhého pododstavce.“

6

Článek 6 téhož nařízení, nadepsaný „Přezkoumání oznámení a zahájení řízení“, v odstavci 1 písm. c) stanoví:

„Komise přezkoumá oznámení, jakmile ho obdrží.

[…]

7

Článek 8 nařízení č. 139/2004, nadepsaný „Rozhodovací pravomoci Komise“, v odstavcích 2 a 3 stanoví:

„2.   Jestliže Komise zjistí, že v návaznosti na změnu provedenou dotčenými soutěžiteli oznámené spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 2 a, v případech uvedených v čl. 2 odst. 4, kritéria stanovená čl. [101] odst. 3 [SFEU], vydá rozhodnutí prohlašující toto spojení za slučitelné se společným trhem.

Komise může ke svému rozhodnutí připojit podmínky a povinnosti s cílem zajistit, aby dotčené podniky splnily závazky učiněné vůči Komisi za účelem zajištění slučitelnosti daného spojení se společným trhem.

Rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné je považováno za vztahující se rovněž na omezení přímo související a nezbytné pro uskutečnění spojení.

3.   Jestliže Komise zjistí, že spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 3 nebo, v případech uvedených v čl. 2 odst. 4, nesplňuje kritéria stanovená čl. [101] odst. 3 [SFEU], vydá rozhodnutí prohlašující toto spojení za neslučitelné se společným trhem.“

8

Článek 11 tohoto nařízení, nadepsaný „Žádosti o informace“, v odstavci 1 stanoví:

„Aby mohla vykonávat povinnosti svěřené jí tímto nařízením, může Komise, prostřednictvím prosté žádosti nebo rozhodnutí, žádat osoby uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. b) a podniky nebo sdružení podniků, aby poskytly veškeré nezbytné informace.“

9

Článek 14 uvedeného nařízení, nadepsaný „Pokuty“, v odstavci 1 písm. c) stanoví:

„Komise může rozhodnutím uložit osobám uvedeným v čl. 3 odst. 1 písm. b), podnikům nebo sdružením podniků pokuty až do výše 1 % celkového obratu dotčeného podniku nebo sdružení podniků ve smyslu článku 5 pokud, úmyslně nebo z nedbalosti:

[…]

10

Článek 15 téhož nařízení, nadepsaný „Penále“, v odstavci 1 písm. a) stanoví:

„Komise může rozhodnutím uložit osobám uvedeným v čl. 3 odst. 1 písm. b), podnikům nebo sdružením podniků, penále až do výše 5 % průměrného denního celkového obratu dotčeného podniku nebo sdružení podniků ve smyslu článku 5 za každý pracovní den zpoždění, počítaný ode dne stanoveného v rozhodnutí, aby je přinutila:

[…]“

11

Nařízení Komise (ES) č. 802/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení č. 139/2004 (Úř. věst. 2004, L 133, s. 1, a oprava Úř. věst. 2004, L 172, s. 9; Zvl. vyd. 08/03, s. 88), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1269/2013 ze dne 5. prosince 2013 (Úř. věst. 2013, L 336, s. 1), v čl. 13 odst. 2 stanovilo:

„Komise sdělí své námitky oznamujícím stranám písemně.

Komise při oznamování námitek stanoví lhůtu, během které mohou oznamující strany informovat Komisi o svých připomínkách písemně.

Komise písemně informuje jiné zúčastněné strany o těchto námitkách.

Komise rovněž stanoví lhůtu, během které tyto jiné zúčastněné strany mohou informovat Komisi o svých připomínkách písemně.

Komise není povinna brát ohled na připomínky, které obdrží po uplynutí stanovené lhůty.“

12

Body 14, 16, 19 až 21, 28, 32 až 35, 37 a 38 sdělení Komise, nazvaného „Pokyny pro posuzování horizontálních spojování podle nařízení Rady o kontrole spojování podniků“ (Úř. věst. 2004, C 31, s. 5; Zvl. vyd. 08/03, s. 10, dále jen „pokyny pro horizontální spojování“), stanoví:

„III. PODÍL NA TRHU A ÚROVNĚ SPOJENÍ

[…]

[…]

Úrovně HHI

[…]

IV. MOŽNÉ ŠKODLIVÉ ÚČINKY HORIZONTÁLNÍCH SPOJENÍ NA HOSPODÁŘSKOU SOUTĚŽ

Spojující se podniky jsou blízkými soutěžiteli

[…]

Soutěžitelé pravděpodobně nezvýší dodávky, pokud se zvýší ceny

[…]

Spojení odstraňuje významnou konkurenční sílu

13

Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 1 až 23 napadeného rozsudku a lze je shrnout následovně.

14

ThyssenKrupp je německá společnost působící v oblasti výroby plochých výrobků z uhlíkové oceli, materiálových služeb, technologie výtahové techniky, průmyslových řešení a technologie součástí. Tato společnost je jedním z předních evropských výrobců ploché uhlíkové oceli a působí v rámci celého hodnotového řetězce ploché uhlíkové oceli, od výroby primární oceli až po hotové výrobky s povlakem. Vyrábí a dodává řadu plochých výrobků z uhlíkové oceli, včetně oceli válcované za tepla, oceli válcované za studena, oceli s kovovým povlakem a válcované oceli k balení, pozinkované oceli, oceli s organickým povlakem, elektrooceli s orientovanou strukturou (dále jen „EPOS“) a elektrooceli s neorientovanou strukturou. V rámci své činnosti se společnost thyssenkruppu zaměřuje na Německo a všechny její integrované závody se nacházejí v Duisburgu (Německo), nicméně vlastní také dokončovací závody v Evropském hospodářském prostoru (EHP), zejména ve Francii, Německu a Španělsku.

15

Tata Steel Ltd (dále jen „TSE“) je indická společnost působící v oblasti těžby uhlí a železné rudy, výroby výrobků z oceli a prodeje těchto výrobků po celém světě. Společnost TSE mimoto vyrábí feroslitiny a příbuzné minerály, jakož i některé další výrobky, jako jsou zemědělské stroje a ložiska. Společnost TSE zejména vyrábí a prodává řadu výrobků z uhlíkové oceli, včetně oceli válcované za tepla, oceli válcované za studena, oceli s kovovým povlakem a válcované oceli k balení, pozinkované oceli a oceli s organickým povlakem, jakož i EPOS a elektrooceli s neorientovanou strukturou. Společnost TSE vyrábí rovněž další navazující výrobky, jako jsou trubky z uhlíkové oceli a ocelové díly pro stavebnictví. Společnost TSE má závody především ve Spojeném království a Nizozemsku, ale vlastní i řadu dokončovacích závodů jinde v Evropě, zejména v Belgii, Francii, Německu a Švédsku.

16

Dne 25. září 2018 společnosti thyssenkrupp a TSE (dále jen společně „strany zamýšleného spojení“) oznámily Komisi v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení č. 139/2004 záměr o spojení podniků (dále jen „zamýšlené spojení“), kterým by získaly společnou kontrolu nad nově vytvořeným společným podnikem (dále jen „JV“) ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a odst. 4 tohoto nařízení.

17

Podle zamýšleného spojení by JV působil v oblasti výroby ploché uhlíkové oceli a výrobků z magnetické oceli. Každá ze stran zamýšleného spojení by na JV převedla svou činnost a aktiva v oblasti výroby ploché uhlíkové oceli a magnetické oceli v Evropě. Na JV by byly převedeny i služby společnosti thyssenkrupp v oblasti výroby oceli. Kromě toho by každá ze stran zamýšleného spojení vlastnila 50 % akcií JV. Žádné z těchto stran by nebylo přiznáno právo veta, které by druhá strana neměla, a proto by společný podnik kontrolovaly společně. JV by trvale vykonával všechny činnosti samostatného hospodářského subjektu působícího nezávisle jak na předcházejícím, tak na navazujícím trhu. JV by tedy byl plně funkčním společným podnikem.

18

Rozhodnutím ze dne 20. října 2018 Komise shledala, že zamýšlené spojení vyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem a rozhodla se zahájit důkladné přezkumné řízení v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 139/2004.

19

Dne 13. února 2019 Komise přijala oznámení námitek, v němž dospěla k závěru, že zamýšlené spojení by mohlo zásadně narušit účinnou hospodářskou soutěž na podstatné části vnitřního trhu ve smyslu článku 2 nařízení č. 139/2004.

20

Dne 27. února 2019 strany zamýšleného spojení předložily Komisi svou odpověď na oznámení námitek. Potvrdily, že nežádají o slyšení.

21

Dne 20. března 2019 Komise těmto stranám zaslala dopis, v němž uvedla skutečnosti a důkazy potvrzující námitky obsažené v oznámení námitek. Strany zamýšleného spojení předložily vyjádření k tomuto dopisu dne 25. března 2019.

22

Dne 1. dubna 2019 předložily strany zamýšleného spojení závazky s cílem odstranit obavy z narušení hospodářské soutěže uvedené v oznámení námitek.

23

Dne 23. dubna 2019 předložily tyto strany závazky v pozměněné podobě.

24

V průběhu správního řízení se Komise kromě žádostí o informace, které určila stranám zamýšleného spojení, obrátila na určitý počet účastníků trhu, zejména na zákazníky a konkurenty stran zamýšleného spojení, a požádala je o poskytnutí informací v souladu s článkem 11 nařízení č. 139/2004. Stejně tak mezi stranami zamýšleného spojení a Komisí proběhla řada výměn korespondence a jednání. Kromě toho Komise těmto stranám poskytla několik dokumentů a opětovně jim byl umožněn přístup ke spisu.

25

Dne 11. června 2019 přijala Komise podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 139/2004 sporné rozhodnutí, kterým zamýšlené spojení prohlásila za neslučitelné s vnitřním trhem a EHP.

26

Komise v tomto rozhodnutí uvedla úvahy týkající se zejména relevantních trhů, účinků zamýšleného spojení na hospodářskou soutěž a závazků stran zamýšleného spojení.

27

Pokud jde o relevantní výrobkové trhy, Komise dospěla v bodě 256 odůvodnění sporného rozhodnutí k závěru, že žárově pozinkovaná ocel (dále jen „HDG“) a elektro pozinkovaná ocel (dále jen „EG“) pravděpodobně představují samostatné výrobkové trhy, nicméně že není nutné se k této konkrétní otázce s konečnou platností vyjadřovat.

28

V bodě 257 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise v podstatě uvedla, že výroba a dodávky HDG pro automobilový průmysl (dále jen „Auto HDG“) představují výrobkový trh odlišný od trhu výroby a dodávek HDG pro jiné účely použití.

29

V bodě 301 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že výroba a dodávky pocínovaného plechu (dále jen „TP“) a oceli potažené elektrolytickým chromem (dále jen „ECCS“) určených k balení představují samostatné výrobkové trhy.

30

V bodě 302 odůvodnění téhož rozhodnutí Komise mimo jiné uvedla, že výroba a dodávky válcované oceli určené k balení představují rovněž samostatný výrobkový trh.

31

Pokud jde o dotčené zeměpisné trhy, Komise měla v bodě 456 odůvodnění sporného rozhodnutí v podstatě za to, že relevantní zeměpisný trh výroby a dodávek Auto HDG se vztahuje nanejvýš na EHP a kromě toho existují důkazy o zeměpisném rozlišení v rámci EHP.

32

V bodě 457 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise konstatovala, že relevantní zeměpisné trhy pro výrobu a dodávky TP, ECCS a válcované oceli určených k balení pokrývají nanejvýš EHP.

33

Pokud jde o účinky zamýšleného spojení na hospodářskou soutěž, Komise měla v bodech 1250 a 1669 odůvodnění sporného rozhodnutí za to, že by spojení mohlo v souvislosti s výrobou a dodávkami Auto HDG v EHP zásadně narušit účinnou hospodářskou soutěž z důvodu nekoordinovaných horizontálních účinků vyplývajících z vyloučení významného konkurenčního tlaku.

34

V bodech 1416, 1417, 1419 a 1670 odůvodnění sporného rozhodnutí měla Komise rovněž za to, že by zamýšlené spojení vedlo k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže, pokud jde o výrobu a dodávky TP a válcované oceli určených k balení v EHP, neboť by na relevantních trzích vytvářelo dominantní postavení. Komise v tomto ohledu upřesnila, že by zamýšlené spojení v každém případě mělo nekoordinované horizontální účinky i v oblasti výroby a dodávek TP a válcované oceli určených k balení v EHP vyplývající z vyloučení významného konkurenčního tlaku.

35

V bodech 1418, 1419 a 1671 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise konstatovala, že by zamýšlené spojení mohlo v souvislosti s výrobou a dodávkami ECCS určené k balení v EHP zásadně narušit účinnou hospodářskou soutěž z důvodu nekoordinovaných horizontálních účinků vyplývajících z vyloučení významného konkurenčního tlaku.

36

Co se týče závazků navržených stranami zamýšleného spojení, dospěla Komise v bodech 1668 a 1672 odůvodnění sporného rozhodnutí k závěru, že tyto závazky zcela neodstraňují zásadní narušení účinné hospodářské soutěže vyplývající ze zamýšleného spojení, pokud jde jak o ocel s kovovým povlakem (TP a ECCS) a válcovanou ocel určenou k balení v EHP, tak o Auto HDG v EHP, a že nejsou úplné ani účinné ze všech hledisek. Kromě toho měla Komise za to, že není možné s požadovanou mírou jistoty dospět k závěru, že by byl JV v rámci zamýšlené nápravné struktury funkční.

37

Komise proto zamýšlené spojení prohlásila za neslučitelné s vnitřním trhem.

38

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. srpna 2019 podala společnost thyssenkrupp žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí.

39

Na podporu této žaloby uplatnila společnost thyssenkrupp osm žalobních důvodů.

40

První žalobní důvod vycházel z procesních pochybení, nesprávných právních posouzení a zjevně nesprávných posouzení týkajících se definice trhů s Auto HDG, jakož s ocelí určenou k balení. Druhý žalobní důvod vycházel z procesních pochybení, nesprávných právních posouzení a zjevně nesprávných posouzení týkajících se definice zeměpisných trhů s Auto HDG, jakož i s ocelí určenou k balení. Třetí žalobní důvod vycházel z procesních pochybení, nesprávných právních posouzení a zjevně nesprávných posouzení týkajících se závěru o existenci zásadního narušení účinné hospodářské soutěže na údajném trhu s Auto HDG. Čtvrtý žalobní důvod vycházel z procesních pochybení, nesprávných právních posouzení a zjevně nesprávných posouzení týkajících se závěru o existenci zásadního narušení účinné hospodářské soutěže na údajných trzích s TP, ECCS a válcovanou ocelí určenými k balení. Pátý žalobní důvod vycházel z procesních pochybení a zjevně nesprávných posouzení nápravných opatření navržených stranami zamýšleného spojení. Šestý žalobní důvod vycházel z nedostatku odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde o EPOS. Sedmý žalobní důvod vycházel z procesního pochybení spočívajícího v tom, že účastníci trhu nebyli vyzváni k odpovědi na žádosti o informace. Osmý žalobní důvod vycházel z nesprávného posouzení analýzy spojení podniků, které vedlo k přijetí rozhodnutí ze dne 7. května 2018, věc COMP/M.8.444 ArcelorMittal/Ilva (dále jen „věc AM/Ilva“) v důsledku údajného neúspěchu tohoto spojení.

41

Napadeným rozsudkem Tribunál všechny tyto žalobní důvody, a tudíž i žalobu společnosti thyssenkrupp v plném rozsahu zamítl.

42

Společnost thyssenkrupp navrhuje, aby Soudní dvůr:

43

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

44

Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje společnost thyssenkrupp pět důvodů.

45

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z několika nesprávných právních posouzení týkajících se zejména definice samostatného výrobkového trhu pro Auto HDG, definice relevantního zeměpisného trhu, motivace společnosti ArcelorMittal (dále jen „AM“) k vyvíjení konkurenčního tlaku na zvýšení cen po spojení podniků, případné existence zásadního narušení účinné hospodářské soutěže, jakož i důkazního standardu použitelného na Komisi. Druhý důvod kasačního opravného prostředku v podstatě vychází z toho, že se Tribunál dopustil několika nesprávných právních posouzení při určování trhů s Auto HDG a válcovanou ocelí. Dále nesprávně odmítl některé argumenty společnosti thyssenkrupp jako irelevantní. A konečně nerozhodl o některých výtkách uvedených v žalobě, neboť výtkám formulovaným společností thyssenkrupp správně neporozuměl. Třetí důvod kasačního opravného prostředku zaprvé vychází z nesprávného výkladu článku 2 nařízení č. 139/2004, jakož i bodu 25 odůvodnění tohoto nařízení a z toho, že měl Tribunál nesprávně za to, že Komise může na podporu svých dvou teorií o narušení hospodářské soutěže vycházet ze stejných faktorů. Zadruhé Tribunál v podstatě nesprávně vyložil pojem „významná konkurenční síla“. Zatřetí tento soud nesprávně vyložil pojem „blízcí soutěžitelé“. Začtvrté se Tribunál dopustil několika pochybení týkajících se možného jednání společnosti AM po uskutečnění zamýšleného spojení podniků a otázky, zda lze tento podnik považovat za funkční alternativu pro odběratele TP nebo ECCS. Zapáté se Tribunál dopustil několika pochybení týkajících se vlivu dovozů výrobků z Auto HDG a oceli určené k balení na hospodářskou soutěž. Zašesté Tribunál zkreslil některé důkazy a dopustil se nesprávného právního posouzení při výkonu soudního přezkumu výpočtu HHI, pokud jde o trhy s HDG, TP a ECCS. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází zaprvé z toho, že Tribunál zkreslil některé důkazy a nerozhodl tak o argumentaci společnosti thyssenkrupp, a zadruhé z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise neporušila práva společnosti thyssenkrupp na obhajobu. Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází v podstatě z toho, že Tribunál nerozhodl o sedmém žalobním důvodu, protože tomuto žalobnímu důvodu správně neporozuměl.

46

Společnost thyssenkrupp tvrdí, že se Tribunál v napadeném rozsudku dopustil několika nesprávných právních posouzení, která lze zařadit do pěti různých právních kategorií. Zaprvé Tribunál neprovedl řádný a úplný soudní přezkum sporného rozhodnutí. Zadruhé tento soud pouze zopakoval a popsal posouzení Komise obsažené v tomto rozhodnutí. Zatřetí se Tribunál ztotožnil s posouzením Komise a neprovedl vlastní posouzení. Začtvrté Tribunál uvedl důkazy, aniž je dále zkoumal. Zapáté se Tribunál nevyjádřil k relevantním bodům nebo žalobním důvodům.

47

Společnost thyssenkrupp předkládá tabulku, která schematicky znázorňuje více než sedmdesát bodů napadeného rozsudku, kategorie příslušného pochybení, jakož i oblasti, kterých se jednotlivá údajná pochybení týkají.

48

Společnost thyssenkrupp v této souvislosti v podstatě uvádí pět konkrétních příkladů nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit, a z nich vyvozuje pět konkrétních výtek.

49

Zaprvé společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál v bodech 58 až 63 napadeného rozsudku, které se týkají definice některých relevantních trhů, neprovedl posouzení některých bodů odůvodnění sporného rozhodnutí, nýbrž tyto body pouze zopakoval. Tribunál proto nezkoumal, zda jsou úvahy Komise správné, ani absenci takového posouzení neodůvodnil.

50

Zadruhé Tribunál tím, že v bodech 80 až 85 napadeného rozsudku odmítl argumentaci společnosti thyssenkrupp, kterou se snažila prokázat, že Komise měla pro posouzení nahraditelnosti na straně nabídky na trzích s HDG použít test „Small but Significant and Non-transitory Increase in Price (SSNIP)“ založený na nízkém, nicméně zásadním a nepřechodném zvýšení cen (dále jen „test SSNIP“), nezkoumal posouzení Komise v tomto ohledu, nýbrž její posouzení pouze zopakoval.

51

Zatřetí Tribunál v bodech 186 až 189 napadeného rozsudku pouze shrnul důvody Komise uvedené ve sporném rozhodnutí, aniž provedl vlastní posouzení, což jej vedlo k nesprávnému závěru o existenci souboru důkazů prokazujících, že zjištění Komise jsou platná a tento orgán implicitně zohlednil námitky společnosti thyssenkrupp.

52

Začtvrté má společnost thyssenkrupp za to, že Tribunál v bodech 279 a 283 tohoto rozsudku nesprávně rozhodl, že Komise není povinna hodnotit předložené hospodářské důkazy, ani prokazovat svou teorii narušení hospodářské soutěže. Společnost thyssenkrupp tvrdí, že se Tribunál v každém případě dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 279 napadeného rozsudku za to, že ke konkrétním a dostupným hospodářským důkazům o pravděpodobných účincích zamýšleného spojení není třeba přihlížet. Tribunál nemůže mít za to, že s ohledem na zásadu svobody předkládání důkazů v unijním právu není neexistence hospodářských studií prokazujících pravděpodobný vývoj situace na relevantním trhu a vypovídajících o existenci motivace účastníků trhu, jakož i subjektu vzniklého spojením k určitému jednání sama o sobě rozhodující.

53

To platí i v situaci, kdy musí být obchodní zájem podniku zohledněn za účelem ověření, zda tento zájem převážně hovoří ve prospěch určitého jednání. „Obchodní zájem podniku“ je totiž sám o sobě v zásadě hospodářskou otázkou, která vyžaduje analýzu hospodářských důkazů, a Tribunál nemůže tuto čistě hospodářskou otázku oddělit od přezkumu dostupných hospodářských důkazů. Nedostatečné provedení hospodářských důkazů v posouzení Komise a Tribunálu navíc představuje zkreslení důkazů, jehož se dopustila Komise a Tribunál.

54

Zapáté Tribunál podle navrhovatelky neprovedl úplný přezkum sporného rozhodnutí, neboť jak vyplývá z bodů 279 až 290 napadeného rozsudku, Tribunál provedl pouze přezkum konkrétních otázek.

55

Podpůrně společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál ve všech bodech napadeného rozsudku citovaných v tabulce předložené touto společností porušil povinnost uvést odůvodnění.

56

Komise zpochybňuje jak přípustnost, tak opodstatněnost argumentace společnosti thyssenkrupp.

57

Pokud jde o přípustnost argumentace společnosti thyssenkrupp formulované schematicky v tabulce uvádějící body napadeného rozsudku, kategorie příslušného pochybení, jakož i oblasti, kterých se jednotlivá údajná pochybení týkají, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují, jinak je dotyčný kasační opravný prostředek nebo důvod nepřípustný (rozsudek ze dne 28. září 2023, QI a další v. Komise a ECB, C‑262/22 P, EU:C:2023:714, bod 71).

58

Těmto požadavkům neodpovídá a musí být prohlášen za nepřípustný zejména důvod kasačního opravného prostředku, jehož argumentace není dostatečně jasná a přesná k tomu, aby Soudní dvůr mohl provést přezkum legality, zejména proto, že hlavní skutečnosti, o které se opírá, nevyplývají dostatečně uceleně a srozumitelně ze znění tohoto kasačního opravného prostředku, který je v tomto ohledu formulován nejasně a nejednoznačně. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že kasační opravný prostředek, který nemá soudržnou strukturu, obsahuje pouze obecná tvrzení a nikoliv přesné informace týkající se bodů napadeného rozhodnutí, které mají být stiženy nesprávným právním posouzením, musí být odmítnut jako zjevně nepřípustný (rozsudek ze dne 28. září 2023, QI a další v. Komise a ECB, C‑262/22 P, EU:C:2023:714, bod 72).

59

Je přitom třeba konstatovat, že i když v projednávané věci společnost thyssenkrupp ve své tabulce přesně označuje body napadeného rozsudku, které zamýšlí svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku napadnout, přesně a konkrétně neuvádí nesprávná právní posouzení, kterých se měl Tribunál v těchto bodech dopustit.

60

Pouhý abstraktní a schematický výčet více než sedmdesáti bodů napadeného rozsudku, kategorií příslušných pochybení, jakož i oblastí, kterých se jednotlivá údajná pochybení týkají, nesplňuje požadavky uvedené v bodech 57 a 58 tohoto rozsudku. Proto musí být všechny výtky, které nejsou podpořeny konkrétními právními argumenty, odmítnuty jako nepřípustné.

61

Za přípustné lze tedy považovat pouze pět výtek, u nichž společnost thyssenkrupp přesně označila kritizované části napadeného rozsudku a předložila konkrétní právní argumenty, které její tvrzení podporují.

62

Pokud jde o opodstatněnost první výtky společnosti thyssenkrupp, ve které tvrdí, že Tribunál v bodech 58 až 63 napadeného rozsudku neprovedl vlastní posouzení argumentů této společnosti, nýbrž pouze zopakoval některé body odůvodnění sporného rozhodnutí, aniž neprovedení tohoto vlastního posouzení odůvodnil, je třeba konstatovat, že tato výtka spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

63

V bodech 58 až 70 tohoto rozsudku Tribunál přezkoumal argumentaci společnosti thyssenkrupp, kterou tato společnost zpochybňovala zjištění Komise, že „EG a HDG pravděpodobně představují samostatné trhy“ a „výsledek posouzení z hlediska hospodářské soutěže by byl stejný, ať už by se uvažovalo o existenci samostatného trhu pro HDG nebo celkového trhu s pozinkovanou ocelí (HDG + EG)“. Jak vyplývá z bodu 52 uvedeného rozsudku, který není společností thyssenkrupp zpochybňován, tato společnost před Tribunálem tvrdila, že tato zjištění jsou nesprávná ze tří důvodů. Zaprvé konkurenti mají pro EG významné rezervní kapacity, jejichž zahrnutí by snížilo kapacitní podíly spojujících se stran. Zadruhé by takové zahrnutí ukázalo, že rezervní kapacity nejsou malé a po spojení by se ve značné míře nenacházely v rukou společnosti AM a stran zamýšleného spojení. Zatřetí nic neodůvodňuje nezahrnutí EG na relevantní trh s Auto HDG.

64

I když Tribunál při posouzení těchto argumentů odkázal na některé body odůvodnění sporného rozhodnutí, nic to nemění na tom, že tak učinil v rámci vlastního přezkumu tohoto rozhodnutí a úvah Komise v něm uvedených.

65

Zaprvé měl Tribunál v bodech 58 a 59 napadeného rozsudku za to, že závěr Komise uvedený v bodě 132 odůvodnění sporného rozhodnutí, že není nutné určit, zda HDG a EG představují navzájem odlišné výrobkové trhy, nebo zda existuje celkový trh s pozinkovanou ocelí, se zakládá na dvou okolnostech uvedených v bodech 133 až 136 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Komise nejprve uvedla, že společnost TSE není na trhu s EG přítomna. Dále měl tento orgán za to, že zahrnutí EG na stejný trh jako HDG zvýšilo společný podíl stran zamýšleného spojení na tomto trhu. Nicméně vzhledem k nízkému objemu EG ve srovnání s HDG a malému podílu pozinkované oceli, který představovala, by výsledek posouzení hospodářské soutěže byl podle Komise pravděpodobně stejný. Tribunál konstatoval, že toto odůvodnění nebylo společností thyssenkrupp zpochybněno. Za těchto okolností Tribunál v bodě 59 napadeného rozsudku rozhodl, že Komisi tedy nelze vytýkat, že svůj závěr uvedený v bodě 132 odůvodnění sporného rozhodnutí neodůvodnila.

66

Zadruhé z bodů 60 až 62 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál přezkoumal posouzení Komise týkající se nahraditelnosti mezi HDG a EG. V bodě 60 tohoto rozsudku totiž Tribunál konstatoval, že „k nahraditelnosti HDG a EG na straně nabídky nemůže dojít, neboť jak vyplývá z bodu 138 odůvodnění [sporného] rozhodnutí, který zmiňuje interní dokument společnosti TSE, jenž nebyl [společností thyssenkrupp] zpochybněn, jsou výrobní procesy HDG a EG odlišné, a je nepopiratelné, že vybavení použité k výrobě jedné z nich nelze použít k výrobě druhé. Jak proto uvádí bod 144 odůvodnění tohoto rozhodnutí, přechod z HDG na EG není na straně nabídky dostatečně rychlý a ekonomický“.

67

Pokud jde o nahraditelnost mezi HDG a EG na straně poptávky, Tribunál vycházel z bodů 137 a 144 odůvodnění sporného rozhodnutí, aby v bodě 61 napadeného rozsudku vyvodil, že i kdyby nahraditelnost mezi HDG a EG, která by byla možná pouze v jediném směru, a sice z EG na HDG, mohla odůvodnit rozšíření definice relevantního trhu, nic to nemění na tom, že by ne všechna dostupná rezervní kapacita pro EG mohla být použita k uspokojení poptávky zákazníků HDG.

68

Právě na základě těchto důvodů, které společnost thyssenkrupp výslovně nezpochybnila, měl Tribunál v bodě 62 napadeného rozsudku za to, že by případné zohlednění rezervních kapacit pro EG nemělo žádný vliv na konstatování Komise uvedené v bodě 132 odůvodnění sporného rozhodnutí.

69

Zatřetí Tribunál v bodě 63 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost thyssenkrupp nepodložila své tvrzení, podle kterého konkurenti stran zamýšleného spojení s výjimkou AM mají významné rezervní kapacity pro EG.

70

Za těchto podmínek nelze Tribunálu vytýkat, že neprovedl vlastní posouzení úvah Komise a omezil se na zopakování některých bodů odůvodnění sporného rozhodnutí.

71

První z pěti konkrétních výtek vznesených v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

72

V rámci druhé výtky společnost thyssenkrupp v podstatě tvrdí, že Tribunál tím, že v bodech 80 až 85 napadeného rozsudku odmítl její argumentaci směřující k prokázání, že Komise měla pro posouzení nahraditelnosti na straně nabídky na trzích s HDG použít test SSNIP, neprovedl vlastní posouzení argumentů společnosti thyssenkrupp, ale pouze zopakoval posouzení Komise.

73

Je přitom třeba konstatovat, že tato výtka spočívá rovněž na nesprávném výkladu napadeného rozsudku, zejména jeho bodů 74 až 85.

74

Z bodů 74 až 76 tohoto rozsudku vyplývá, že po připomenutí obsahu bodu 15 sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (Úř. věst. 1997, C 372, s. 5; Zvl. vyd. 08/01, s. 155, dále jen „sdělení o definici trhu“) měl Tribunál za to, že Komise není vázána žádným kritériem pro určení případné nahraditelnosti dotčených výrobků a zachovává si právo vybrat si z důkazů, které umožňují posoudit, do jaké míry může dojít k nahrazení, ty důkazy, které považuje v každém případě za nejvhodnější. Tribunál měl tedy za to, že tento orgán nebyl povinen test SSNIP použít.

75

V bodě 78 téhož rozsudku Tribunál uvedl, že definice „relevantního trhu“ nevyžaduje, aby Komise dodržovala přísné hierarchické pořadí různých zdrojů informací nebo různých druhů důkazů, ale že je naopak povinna provést celkové posouzení a může zohlednit různé důkazy.

76

V tomto kontextu je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost thyssenkrupp, Tribunál v bodech 79 až 84 napadeného rozsudku provedl vlastní přezkum argumentů této společnosti, aby ověřil, zda a jak Komise přezkoumala stupeň nahraditelnosti na straně nabídky, pokud jde o Auto HDG, včetně výrobní kapacity HDG, která je v současné době využívána pro zákazníky mimo automobilový průmysl.

77

Na základě tohoto přezkumu Tribunál v bodě 85 tohoto rozsudku konstatoval, že se Komise nedopustila žádného pochybení, když své závěry ohledně definice samostatného trhu s Auto HDG založila na posouzení shromážděných důkazů, aniž použila test SSNIP, takže druhá výtka vznesená společností thyssenkrupp v rámci první části prvního žalobního důvodu před Tribunálem musela být zamítnuta.

78

Za těchto podmínek nelze Tribunálu vytýkat, že neprovedl vlastní posouzení argumentů společnosti thyssenkrupp a pouze zopakoval posouzení Komise. Druhá z pěti konkrétních výtek vznesených v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

79

V rámci třetí výtky společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál v bodech 186 až 189 napadeného rozsudku pouze zopakoval důvody Komise uvedené ve sporném rozhodnutí, aniž provedl vlastní posouzení argumentů, které před ním byly vzneseny, což jej vedlo k nesprávnému závěru o existenci souboru důkazů uvedených v tomto rozhodnutí, které prokazují, že zjištění Komise jsou platná a tento orgán implicitně zohlednil námitky společnosti thyssenkrupp.

80

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v těchto bodech 186 až 189 Tribunál přezkoumal argumentaci společnosti thyssenkrupp, podle které Komise v rámci výkladu některých interních dokumentů společností thyssenkrupp a TSE nezohlednila vysvětlení, která tyto společnosti poskytly v průběhu správního řízení a která by prokázala, že tyto dokumenty nebyly způsobilé prokázat omezení zeměpisného rozsahu trhů s Auto HDG a ocelí určenou k balení na EHP.

81

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost thyssenkrupp, Tribunál uvedl důvody, proč měl za to, že argumentace této společnosti uvedená v předchozím bodě tohoto rozsudku nemůže obstát.

82

Tribunál totiž tím, že provedl podrobný přezkum tohoto rozhodnutí, měl nejprve v bodě 186 napadeného rozsudku za to, že skutečnosti zohledněné Komisí se skládají nejen z interních dokumentů stran zamýšleného spojení, ale i z prohlášení konkurentů shromážděných v průběhu průzkumu vedeného tímto orgánem.

83

Dále Tribunál v bodě 187 napadeného rozsudku rozhodl, že společnost thyssenkrupp neprokázala, že Komise vyložila interní dokumenty stran zamýšleného spojení zjevně v rozporu se zněním.

84

V bodě 188 tohoto rozsudku Tribunál mimoto provedl vlastní přezkum argumentace společnosti thyssenkrupp týkající se posouzení uvedených dokumentů Komisí a konstatoval, že vysvětlení této společnosti nejsou dostatečně přesvědčivá na to, aby posouzení Komise uvedená v bodech 351 až 361 odůvodnění sporného rozhodnutí zbavila věrohodnosti.

85

Konečně měl Tribunál v bodě 189 napadeného rozsudku za to, že Komisi nelze vytýkat, že nezohlednila argumentaci stran zamýšleného spojení, jelikož tento orgán na tuto argumentaci implicitně, avšak nezbytně odpověděl, když se domníval, že vysvětlení poskytnutá společnostmi thyssenkrupp a TSE nemohou změnit posouzení, které uvedený orgán přijal v oznámení námitek.

86

Tribunálu proto nelze vytýkat, že neprovedl vlastní posouzení argumentů společnosti thyssenkrupp a pouze zopakoval úvahy Komise.

87

Třetí z pěti konkrétních výtek vznesených v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

88

V rámci čtvrté výtky společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál v bodech 279 a 283 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že Komise není povinna hodnotit předložené hospodářské důkazy, ani prokazovat teorii narušení hospodářské soutěže, ze které tento orgán vycházel, aby zakázal zamýšlené spojení. V každém případě měl Tribunál v bodě 279 napadeného rozsudku nesprávně za to, že ke konkrétním a dostupným hospodářským důkazům o pravděpodobných účincích zamýšleného spojení není třeba přihlížet. Společnost thyssenkrupp se kromě toho domnívá, že nedostatečné provedení hospodářských důkazů v posouzeních Komise a Tribunálu představuje zkreslení důkazů, jehož se dopustila Komise a Tribunál.

89

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že tato výtka spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku a je v každém případě neopodstatněná.

90

Jak totiž vyplývá z bodu 277 tohoto rozsudku, Tribunál rozhodl, že Komise musí vycházet z věrohodných a soudržných důkazů a všechny tyto důkazy musí představovat soubor relevantních údajů, jež musí být vzaty v úvahu při posuzování komplexní situace.

91

V bodě 278 uvedeného rozsudku Tribunál rovněž uvedl, že kontrola spojení podniků prováděná Komisí vyžaduje analýzu předpokládaného vývoje, která spočívá ve zkoumání, jak by toto spojení mohlo změnit faktory určující stav hospodářské soutěže na daném trhu, a tudíž zda by uvedené spojení mohlo představovat zásadní narušení účinné hospodářské soutěže. Upřesnil, že tato analýza předpokládaného vývoje vyžaduje představu různých řetězení příčin a následků, aby bylo možno vyjít z těch nejvíce pravděpodobných.

92

Kromě toho měl Tribunál v bodě 279 napadeného rozsudku za to, že „Komisi přísluší předložit přesvědčivé důkazy o pravděpodobnosti tohoto řetězení. V některých případech mohou být tyto důkazy tvořeny hospodářskými studiemi prokazujícími pravděpodobný vývoj situace na relevantním trhu a vypovídajícími o existenci motivace účastníků trhu, jakož i subjektu vzniklého spojením k určitému jednání. S ohledem na zásadu svobody předkládání důkazů v unijním právu však není neexistence takového typu důkazu sama o sobě rozhodující. Zejména v situaci, kdy je zjevné, že obchodní zájem podniku převážně hovoří ve prospěch určitého jednání, se Komise nedopouští zjevně nesprávného posouzení, když má za to, že skutečné přijetí předvídaného jednání účastníky trhu nebo subjektem vzniklým spojením je pravděpodobné. V takovém případě může být těmito přesvědčivými důkazy pouhá hospodářská a obchodní realita projednávaného případu.“

93

Ve světle těchto důvodů Tribunál přezkoumal výtku uplatněnou společností thyssenkrupp, která vychází ze zjevně nesprávného posouzení týkajícího se motivace společnosti AM k vyvíjení tlaku na zvýšení cen po zamýšleném spojení.

94

V bodě 283 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že „za účelem určení pravděpodobného vývoje situace na relevantním trhu a posouzení existence motivace účastníků trhu nebo subjektu vzniklého spojením k určitému jednání není Komise povinna opírat se o vypracované hospodářské studie“. Domníval se, že se „může opírat o úvahy spojené se skutečným přijetím předvídaného jednání těmito účastníky trhu nebo tímto subjektem, pokud je zjevné, že obchodní zájem podniku převážně hovoří ve prospěch určitého jednání, což v projednávané věci prokázala“. Měl za to, že z toho vyplývá, „že Komise se v tomto ohledu mohla opřít zejména o pouhou hospodářskou a obchodní realitu projednávaného případu“.

95

Je přitom třeba konstatovat, že z výše uvedených bodů napadeného rozsudku nijak nevyplývá, že Tribunál měl za to, že Komise není povinna hodnotit hospodářské důkazy, které jí byly zúčastněnými stranami předloženy, ani prokazovat svou teorii narušení hospodářské soutěže.

96

Tribunál totiž v bodech 279 a 280 tohoto rozsudku zdůraznil, že Komisi přísluší předložit přesvědčivé důkazy za účelem prokázání, že spojení může zásadně narušit účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části.

97

Tribunál měl zajisté v podstatě za to, že za účelem určení pravděpodobného vývoje situace na dotčeném trhu a posouzení existence motivace účastníků trhu nebo subjektu vzniklého spojením k určitému jednání, není Komise povinna nutně se opírat o vypracované hospodářské studie zejména v situaci, kdy z jiných důkazů zjevně vyplývá, že obchodní zájem podniku hovoří převážně ve prospěch určitého jednání.

98

V tomto ohledu je však třeba uvést, že z nařízení č. 139/2004, ani z judikatury nevyplývá, že jedinými přípustnými důkazními prostředky pro určení pravděpodobného vývoje situace na dotčeném trhu a posouzení motivace účastníků trhu nebo subjektu vzniklého spojením k určitému jednání jsou hospodářské studie.

99

Je totiž třeba připomenout, že v unijním právu platí zásada volného hodnocení důkazů (rozsudek ze dne 10. září 2020, Hamás v. Rada, C‑386/19 P, EU:C:2020:691, bod 73 a citovaná judikatura), takže Komise má v zásadě právo uplatnit důkazy v jakékoli formě, což nevylučuje požadavek vyplývající z judikatury, že důkazy musí být dostatečně významné, shodující se, věrohodné, soudržné a musí být věcně správné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments, C‑376/20 P, EU:C:2023:561, body 75 a 125).

100

V projednávané věci Tribunál v bodě 277 napadeného rozsudku odkázal na odůvodnění uvedené v bodě 35 uvedeného rozsudku, v němž připomněl, že unijní soud musí zejména ověřit nejen věcnou správnost uplatňovaných důkazních prostředků, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují soubor relevantních údajů, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda mohou podpořit závěry, které jsou z nich vyvozovány. Zejména s ohledem na tento bod 35 provedl posouzení uvedené v bodech 282 a 283 napadeného rozsudku, když přezkoumal důkazy, které Komise kromě hospodářských údajů poskytnutých společnostmi thyssenkrupp a TSE zohlednila ve sporném rozhodnutí k vyvrácení hospodářské analýzy, kterou tyto společnosti předložily v průběhu správního řízení.

101

Za těchto podmínek nelze mít za to, že se Tribunál v bodech 279 a 283 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, které je mu vytýkáno.

102

Pokud jde konečně o argumentaci vycházející z údajného zkreslení posouzení Tribunálu, je třeba připomenout, že z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují. Pokud tedy navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil zkreslení důkazů, musí přesným způsobem označit důkazy, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v analýze, které vedlo Tribunál při jeho posouzení k tomuto zkreslení (rozsudek ze dne 26. července 2017, Staatliche Porzellan-Manufaktur Meissen v. EUIPO, C‑471/16 P, EU:C:2017:602, bod 34).

103

Společnost thyssenkrupp přitom ve své argumentací přesným způsobem neoznačuje důkazy, které byly Tribunálem zkresleny.

104

Tato argumentace proto musí být odmítnuta jako nepřípustná.

105

Za těchto podmínek musí být čtvrtá z pěti konkrétních výtek vznesených v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku zčásti zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti odmítnuta jako nepřípustná.

106

Pokud jde konečně o pátou a poslední výtku společnosti thyssenkrupp, v níž tato společnost tvrdí, že Tribunál neprovedl úplný přezkum sporného rozhodnutí, neboť v bodech 279 až 290 napadeného rozsudku provedl pouze přezkum konkrétních otázek, je třeba připomenout, že z pravidel upravujících řízení před unijními soudy, zejména z článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z článku 76 a čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že spor je v zásadě určen a vymezen účastníky řízení a unijní soud nemůže rozhodovat ultra petita (rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments, C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 324).

107

Některé důvody sice mohou, či dokonce musí být uplatněny i bez návrhu, jako například neexistence nebo nedostatek odůvodnění předmětného rozhodnutí, což je otázkou podstatných formálních náležitostí, avšak důvod týkající se legality uvedeného rozhodnutí po materiální stránce, což je otázkou porušení Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění ve smyslu článku 263 SFEU, smí být unijním soudem zkoumán, pouze je-li uplatněn žalobcem (rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments, C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 325).

108

Soudní přezkum, který může Tribunál vykonávat, je tak v zásadě striktně vázán na konkrétní důvody uvedené v žalobě.

109

Pátá z pěti konkrétních výtek vznesených v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

110

S ohledem na výše uvedené je dále třeba odmítnout i podpůrně uplatněné tvrzení společnosti thyssenkrupp, že Tribunál v souvislosti s těmito pěti konkrétními výtkami porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

111

První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zčásti zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti odmítnuta jako nepřípustná.

112

V rámci první výtky společnost thyssenkrupp tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nekonstatoval, že Komise měla za účelem prokázání zásadního narušení účinné hospodářské soutěže provést dvoufázový přezkum ve smyslu bodu 51 rozsudku ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala (C‑413/06 P, EU:C:2008:392), jakož i bodu 113 a následujících rozsudku Tribunálu ze dne 28. května 2020, CK Telecoms UK Investments v. Komise (T‑399/16, EU:T:2020:217).

113

Tento přezkum by zaprvé znamenal posoudit budoucí jednání přijaté subjektem vzniklým spojením a ostatními hospodářskými subjekty po tomto spojení prostřednictvím posouzení nejpravděpodobnějšího hospodářského vývoje, který lze přičítat uvedenému spojení.

114

Zadruhé by uvedený dvoufázový přezkum znamenal prostřednictvím analýzy pravděpodobného vývoje referenčního trhu posoudit, zda toto budoucí jednání pravděpodobně povede k situaci, v níž bude účinná hospodářská soutěž na relevantním trhu zásadně narušena.

115

V rámci druhé výtky společnost thyssenkrupp tvrdí, že se Tribunál zejména v bodech 270 až 290, 304, 432 a 433, 448 až 453, 540 až 544, 551, 570, 613, 633, 737 a 754 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise není povinna „s vysokou pravděpodobností“ prokazovat případnou existenci zásadního narušení účinné hospodářské soutěže v projednávané věci.

116

Z bodu 118 rozsudku ze dne 28. května 2020, CK Telecoms UK Investments v. Komise (T‑399/16, EU:T:2020:217) přitom vyplývá, že Komise je povinna prokázat zásadní narušení účinné hospodářské soutěže plynoucí ze spojení podniků „s vysokou pravděpodobností“ a požadavek na dokazování použitelný na tento orgán je tedy přísnější než požadavek, podle něhož je zásadní narušení účinné hospodářské soutěže „spíše pravděpodobné než nepravděpodobné“.

117

Podle společnosti thyssenkrupp použití méně přísného důkazního standardu, jako je standard uplatňovaný Tribunálem v projednávané věci, vede k nesprávnému obrácení důkazního břemene, neboť oznamující strana by byla povinna „s vysokou pravděpodobností“ prokázat neexistenci zásadního narušení účinné hospodářské soutěže.

118

Kromě toho se společnost thyssenkrupp domnívá, že Tribunál tím, že od Komise nevyžadoval „s vysokou pravděpodobností“ prokázat, že zamýšlené spojení povede k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže na vnitřním trhu, připustil, že Komise může vycházet z obecného předpokladu existence takového narušení.

119

Komise zpochybňuje jak přípustnost, tak opodstatněnost argumentace společnosti thyssenkrupp.

120

Ve své replice společnost thyssenkruppp upřesňuje, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, je druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku přípustná, jelikož mezery v analýze Komise týkající se spojení podniků, pokud jde o potřebu provést dvoufázový přezkum, již byly namítány v prvním stupni, jak vyplývá z bodu 14 a následujících, 26 a následujících, 58 a následujících, 63, 69, 72 a následujících, 128, 135, 139 a 153 žaloby.

121

Pokud jde nejprve o přípustnost první výtky druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnosti thyssenkrupp, ačkoli tato společnost tvrdí, že před Tribunálem několikrát zdůraznila, že zjištění Komise týkající se Auto HDG a oceli určené k balení jsou stižena zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu a nesprávným právním posouzením, uvedená společnost neprokázala, že v prvním stupni vznesla konkrétní žalobní důvody týkající se na jedné straně údajné povinnosti Komise a Tribunálu provést dvoufázový přezkum ve smyslu bodu 51 rozsudku ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala (C‑413/06 P, EU:C:2008:392), jakož i bodu 113 a následujících rozsudku ze dne 28. května 2020, CK Telecoms UK Investments v. Komise (T‑399/16, EU:T:2020:217).

122

Žádný z bodů žaloby, na které společnost thyssenkrupp odkazuje za účelem prokázání, že uplatnila výtky uvedené v předchozím bodě před Tribunálem, takové konkrétní žalobní důvody nebo argumenty neobsahuje.

123

V tomto ohledu přitom stačí připomenout, že podle čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora nesmí kasační opravný prostředek měnit předmět sporu před Tribunálem. Pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku je totiž omezena na posuzování právního řešení, které bylo uplatněno na důvody projednávané v prvním stupni. Účastník řízení tedy nemůže vznést důvod, který neuplatnil u Tribunálu, poprvé až před Soudním dvorem, neboť by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc ve věci kasačního opravného prostředku je omezená, předložil spor širšího rozsahu než spor, který projednával Tribunál (rozsudek ze dne 25. března 2021, Slovak Telekom v. Komise, C‑165/19 P, EU:C:2021:239, body 98 a 99, jakož i citovaná judikatura).

124

Vzhledem k tomu, že první výtka druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku nebyla navrhovatelkou vznesena před Tribunálem, musí být odmítnuta jako zjevně nepřípustná.

125

Pokud jde o přípustnost druhé výtky druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z požadavků na dokazování, které přísluší Komisi, neboť musí prokázat zásadní narušení účinné hospodářské soutěže v souladu s čl. 2 odst. 3 nařízení č. 139/2004, je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou údajné nedodržení pravidel použitelných v oblasti dokazování představuje právní otázku, která je ve fázi kasačního opravného prostředku přípustná (viz zejména rozsudek ze dne 28. listopadu 2019, ABB v. Komise, C‑593/18 P, EU:C:2019:1027, bod 28 a citovaná judikatura). Jak přitom bylo připomenuto v bodě 115 tohoto rozsudku, společnost thyssenkrupp vytýká Tribunálu, že měl za to, že Komise není povinna „s vysokou pravděpodobností“ prokazovat případnou existenci zásadního narušení účinné hospodářské soutěže. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že druhá výtka druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku je přípustná.

126

Pokud jde o její opodstatněnost, stačí konstatovat, že argument společnosti thyssenkrupp vychází z předpokladu, že z bodu 118 rozsudku ze dne 28. května 2020, CK Telecoms UK Investments v. Komise (T‑399/16, EU:T:2020:217) vyplývá, že Komise je povinna prokázat zásadní narušení účinné hospodářské soutěže plynoucí ze spojení podniků „s vysokou pravděpodobností“ a požadavek na dokazování použitelný na tento orgán je tedy přísnější než požadavek, podle něhož je zásadní narušení účinné hospodářské soutěže „spíše pravděpodobné než nepravděpodobné“.

127

Jak přitom Soudní dvůr rozhodl v bodech 87 a 88 svého rozsudku ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments (C‑376/20 P, EU:C:2023:561), tento předpoklad je nesprávný. Zejména s ohledem na symetrickou strukturu čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení č. 139/2004 a výhledovou povahu hospodářských analýz Komise v oblasti kontroly spojování podniků je totiž třeba mít za to, že pro účely prohlášení, že spojení je neslučitelné nebo slučitelné s vnitřním trhem, stačí, aby Komise prokázala prostřednictvím dostatečně významných a shodujících se důkazů, že je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné, že dotčené spojení zásadně naruší či nenaruší účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části.

128

Za těchto podmínek je druhá výtka druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná.

129

Z toho vyplývá, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnuta jako zjevně nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

130

Společnost thyssenkrupp uvádí, že se Tribunál v bodech 55 až 71, 74 až 85, 88 až 93, 98 až 107 a 112 až 114 napadeného rozsudku dopustil několika pochybení týkajících se určení relevantního trhu v projednávané věci. Tribunál rovněž zkreslil důkazy nebo porušil povinnost uvést odůvodnění.

131

Zaprvé Tribunál v bodech 55 až 57 napadeného rozsudku dospěl k nesprávnému závěru, že Komise nezaložila sporné rozhodnutí na existenci samostatného trhu pro Auto HDG.

132

Zadruhé společnost thyssenkrupp v podstatě tvrdí, že se Komise dopustila zjevného pochybení, když se v bodech 9.1 až 9.4 sporného rozhodnutí omezila na provedení analýzy zamýšleného spojení z hlediska hospodářské soutěže pouze na trhu s Auto HDG, a nikoli také na širším trhu zahrnujícím EG a HDG. Podle této společnosti mělo být toto zjevné pochybení Komise zjištěno a konstatováno Tribunálem.

133

A konečně zatřetí společnost thyssenkrupp tvrdí, že pro účely určení relevantního trhu Tribunál nesprávně zejména v bodě 103 napadeného rozsudku uložil „požadavek dokonalé nahraditelnosti“ mezi Auto HDG a HDG pro jiné než automobilové použití. Tribunál se rovněž dopustil nesprávného právního posouzení tím, že od Komise nevyžadoval definovat technická kritéria, na jejichž základě by mohly být některé výrobní linky na relevantním výrobkovém trhu zahrnuty za účelem určení nahraditelnosti na straně nabídky. Kromě toho Tribunál obrátil důkazní břemeno tím, že od oznamujících stran vyžadoval, aby prokázaly, že neexistuje žádný faktor, který by mohl omezit možnosti nahrazení mezi výrobou Auto HDG a HDG pro jiné než automobilové použití.

134

Komise zpochybňuje jak přípustnost, tak opodstatněnost argumentace společnosti thyssenkrupp.

135

Pokud jde zaprvé o přípustnost první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, v níž navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil několika pochybení týkajících se určení relevantního trhu v projednávané věci, je třeba připomenout, že jak vyplývá z judikatury citované v bodech 57 a 58 tohoto rozsudku, kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují, jinak je dotyčný kasační opravný prostředek nebo důvod nepřípustný. Těmto požadavkům neodpovídá a musí být prohlášen za nepřípustný důvod kasačního opravného prostředku, jehož argumentace není dostatečně jasná a přesná k tomu, aby Soudní dvůr mohl provést svůj přezkum, zejména proto, že hlavní skutečnosti, o které se opírá, nevyplývají uceleně a srozumitelně z kasačního opravného prostředku. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že kasační opravný prostředek, který nemá soudržnou strukturu, obsahuje pouze obecná tvrzení a nikoliv přesné informace týkající se bodů napadeného rozhodnutí, které mají být stiženy nesprávným právním posouzením, musí být odmítnut jako zjevně nepřípustný.

136

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nejsou výtky společnosti thyssenkrupp týkající se jiných bodů napadeného rozsudku než bodů 55 až 57 a 103 tohoto rozsudku podpořeny konkrétními právními argumenty, musí být odmítnuty jako nepřípustné. Totéž platí pro argument, že Tribunál porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

137

V rozsahu, v němž společnost thyssenkrupp zpochybňuje body 55 až 57 napadeného rozsudku rovněž z důvodu, že na rozdíl od zjištění uvedeného v bodě 132 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise v podstatě vycházela z existence samostatného trhu pro Auto HDG v jiných oddílech tohoto rozhodnutí, je třeba mít za to, že společnost thyssenkrupp zpochybňuje opodstatněnost tohoto zjištění, a žádá tudíž Soudní dvůr, aby provedl nové posouzení skutkového stavu, což je ve fázi kasačního opravného prostředku nepřípustné.

138

Pokud jde zadruhé o přípustnost argumentace, podle které Tribunál zkreslil některé důkazy, je třeba připomenout, jak vyplývá z bodu 102 tohoto rozsudku, že pokud navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil zkreslení důkazů, musí přesným způsobem označit důkazy, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v analýze, které vedlo Tribunál při jeho posouzení k tomuto zkreslení.

139

Společnost thyssenkrupp přitom ve své argumentací přesným způsobem neoznačuje důkazy, které byly Tribunálem zkresleny.

140

Tato argumentace proto musí být rovněž odmítnuta jako nepřípustná.

141

Pokud jde zatřetí o přípustnost argumentace společnosti thyssenkrupp, podle které měl Tribunál v podstatě zjistit a konstatovat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když se v bodech 9.1 až 9.4 sporného rozhodnutí omezila na provedení analýzy zamýšleného spojení z hlediska hospodářské soutěže pouze na trhu s Auto HDG, a nikoli také na širším trhu zahrnujícím EG a HDG, je třeba uvést, že tato společnost před Tribunálem pouze tvrdila, že závěr Komise, podle kterého by byl výsledek posouzení z hlediska hospodářské soutěže pro jeden i druhý trh stejný, je nesprávný. Na rozdíl od toho, co uvedená společnost tvrdila v replice, je toto zjištění potvrzeno bodem 14 a následujícími žaloby, na které v tomto ohledu odkázala.

142

Jak přitom bylo uvedeno v bodě 123 tohoto rozsudku, v souladu s čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora nesmí kasační opravný prostředek měnit předmět sporu před Tribunálem. Pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku je totiž omezena na posuzování právního řešení, které bylo uplatněno na důvody projednávané v prvním stupni. Účastník řízení tedy nemůže vznést důvod, který neuplatnil u Tribunálu, poprvé až před Soudním dvorem, neboť by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc ve věci kasačního opravného prostředku je omezená, předložil spor širšího rozsahu než spor, který projednával Tribunál.

143

Tuto argumentaci společnosti thyssenkrupp je tedy třeba odmítnout jako nepřípustnou.

144

Začtvrté a na posledním místě, pokud jde o přípustnost argumentu společnonsti thyssenkrupp, podle kterého se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že od Komise nevyžadoval definovat technická kritéria, na jejichž základě by mohly být některé výrobní linky na relevantním výrobkovém trhu zahrnuty za účelem určení nahraditelnosti na straně nabídky, stačí uvést, že jelikož společnost thyssenkrupp takový argument nevznesla v prvním stupni, musí být i tato argumentace kvalifikována jako „nový důvod“, a tudíž odmítnuta jako nepřípustná.

145

Pokud jde zaprvé o opodstatněnost argumentace společnosti thyssenkrupp, kterou Tribunálu vytýká nesprávný závěr o tom, že Komise nezaložila sporné rozhodnutí na existenci samostatného trhu pro Auto HDG, je třeba mít za to, že tato argumentace v každém případě spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku. V bodech 55 až 57 napadeného rozsudku Tribunál k takovému závěru nedospěl. Tribunál totiž v uvedených bodech 55 až 57 konstatoval, že podle Komise není v projednávané věci nezbytné určit, zda HDG a EG představují samostatné výrobkové trhy, či nikoli, jelikož výsledek posouzení hospodářské soutěže by byl stejný, ať už by se jednalo o samostatný trh s HDG nebo o celkový trh s pozinkovanou ocelí (HDG + EG).

146

Tuto výtku společnosti thyssenkrupp je tedy třeba rovněž zamítnout jako neopodstatněnou.

147

Pokud jde zadruhé o výtku vznesenou společností thyssenkrupp, podle které Tribunál pro účely určení relevantního trhu nesprávně zejména v bodě 103 napadeného rozsudku uložil „požadavek dokonalé nahraditelnosti“ mezi Auto HDG a HDG pro jiné než automobilové použití, je třeba mít za to, že tato výtka spočívá rovněž na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

148

V bodech 101 až 103 napadeného rozsudku totiž Tribunál pouze odpověděl na jeden z argumentů společnosti thyssenkrupp. Z bodu 95 napadeného rozsudku, který obsahuje věrné shrnutí tohoto argumentu, vyplývá, že společnost thyssenkrupp před Tribunálem tvrdila, že tyto druhy oceli jsou na straně nabídky dokonale nahraditelné a s výjimkou případu vysoce odolné oceli vyžadující specifické nástroje je převážná většina výrobních linek s HDG nacházejících se v EHP schopna pro zákazníky v automobilovém průmyslu vyrábět jiné HDG nebo by k tomuto účelu mohly být prostřednictvím drobných investic upraveny.

149

Kromě toho zejména z bodů 101 a 102 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál zkoumal, zda s ohledem na bod 20 sdělení o definici trhu mohou dodavatelé snadno přesměrovat svou škálu výrobků v takovém rozsahu, aby to odůvodnilo rozšíření trhu na celou HDG. Z tohoto bodu však žádný požadavek dokonalé nahraditelnosti nevyplývá.

150

V bodě 103 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že investice nezbytné k modernizaci výrobních linek za účelem jejich přizpůsobení výrobě Auto HDG nejsou zdaleka drobné. Tribunál proto konstatoval, že Komisi nelze vytýkat, že měla za to, že Auto HDG a HDG pro jiné než automobilové použití nejsou na straně nabídky dokonale nahraditelné.

151

Za těchto podmínek musí být výtka vycházející z toho, že Tribunál uložil „požadavek dokonalé nahraditelnosti“ mezi Auto HDG a HDG pro jiné než automobilové použití, zamítnuta jako neopodstatněná.

152

Pokud jde zatřetí o argumentaci společnosti thyssenkrupp vycházející z toho, že Tribunál obrátil důkazní břemeno tím, že od oznamujících stran vyžadoval, aby prokázaly, že neexistuje žádný faktor, který by mohl omezit možnosti nahrazení mezi výrobou Auto HDG a HDG pro jiné než automobilové použití, je třeba konstatovat, že tato argumentace spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

153

V bodech 79 až 83 tohoto rozsudku totiž Tribunál konstatoval, že Komise skutečně posoudila stupeň nahraditelnosti na straně nabídky a prokázala, že tato nahraditelnost nepostačuje k odůvodnění zahrnutí HDG pro jiné než automobilové použití do relevantního výrobkového trhu. Tribunálu tak nelze vytýkat, že obrátil důkazní břemeno tím, že vyžadoval, aby nikoli Komise, ale oznamující strany prokázaly neexistenci faktorů, které by mohly omezit možnosti nahrazení mezi výrobou Auto HDG a HDG pro jiné než automobilové použití.

154

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

155

Společnost thyssenkrupp vytýká Tribunálu, že porušil čl. 2 odst. 3 nařízení č. 139/2004, když v bodech 118 až 122 a 127 až 136 napadeného rozsudku rozhodl, že válcovaná ocel určená k balení představuje samostatný výrobkový trh.

156

Zaprvé se společnost thyssenkrupp zejména domnívá, že posouzení Tribunálu týkající se nahraditelnosti na straně nabídky je stiženo nesprávným právním posouzením, nedostatečným odůvodněním a zkreslením důkazů. Tato společnost tvrdí, že Tribunál v bodě 118 napadeného rozsudku nesprávně prohlásil, že Komise v bodě 293 odůvodnění sporného rozhodnutí konstatovala, že subjekty působící v odvětví oceli určené k balení nevyrábějí válcovanou ocel na stávajících zařízeních používaných pro výrobu oceli s organickým povlakem.

157

V tomto bodě 293 odůvodnění totiž Komise pouze prohlásila, že výroba válcované oceli vyžaduje specifické výrobní zařízení, které ji odlišuje od výroby TP a ECCS. Podle společnosti thyssenkrupp měl přitom Tribunál přezkoumat, zda stávající zařízení používaná pro výrobu oceli s organickým povlakem mohou být použita k výrobě válcované oceli, což by umožnilo nahraditelnost na straně nabídky.

158

Zadruhé společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál tím, že měl v bodě 119 napadeného rozsudku za to, že je na této společnosti, aby prokázala nahraditelnost na straně širší nabídky, obrátil důkazní břemeno.

159

A konečně zatřetí společnost thyssenkrupp tvrdí, že se Tribunál zejména v bodech 132 až 134 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení z důvodu, že nekonstatoval, že Komise měla v souladu s požadavky vyplývajícími ze sdělení o definici trhu použít test SSNIP k určení škály nahraditelných výrobků.

160

Podle společnosti thyssenkrupp Tribunál dále v bodě 132 napadeného rozsudku zkreslil důkazy, když měl za to, že z odpovědí zákazníků na otázky týkající se nahraditelnosti mezi válcovanou ocelí a lakovanou ocelí v rámci průzkumu trhu vedeného Komisí jasně vyplývá, že většina zákazníků, kteří se vyjádřili, přesvědčivě poukázala na limity nahraditelnosti.

161

Komise argumentaci společnosti thyssenkrupp zpochybňuje.

162

Pokud jde zaprvé o argumentaci společnosti thyssenkrupp vycházející v podstatě zaprvé z toho, že Tribunál v bodě 118 napadeného rozsudku věrně nepřevzal bod 293 odůvodnění sporného rozhodnutí, a zadruhé z toho, že pro účely určení nahraditelnosti na straně nabídky Tribunál nepřezkoumal, zda stávající zařízení používaná pro výrobu oceli s organickým povlakem mohou být použita k výrobě válcované oceli, je třeba konstatovat, že tato argumentace spočívá na nesprávném výkladu jak napadeného rozsudku, tak sporného rozhodnutí.

163

Je třeba mít za to, že Tribunál věrně převzal bod 293 odůvodnění sporného rozhodnutí, jelikož z tohoto bodu odůvodnění vyplývá, že Komise měla za to, že skutečnost, že strany zamýšleného spojení disponují specifickými výrobními linkami pro válcovanou ocel a že by výrobní linky pro ocel s organickým povlakem konkurentů spojujících se stran nebyly ve výrobě a dodávkách válcované oceli činné, zpochybňuje argument těchto spojujících se stran, že by existence výrobních linek pro ocel s organickým povlakem umožňovala nahraditelnost na straně nabídky.

164

Dále z bodů 118 až 121 napadeného rozsudku vyplývá, že pro účely určení nahraditelnosti na straně nabídky Tribunál zohlednil stávající zařízení používaná pro výrobu oceli s organickým povlakem, pokud jde o možnost vyrábět válcovanou ocel.

165

Nejprve měl totiž Tribunál v bodě 119 tohoto rozsudku za to, že technická proveditelnost je nezbytnou, avšak nikoliv dostatečnou podmínkou nahraditelnosti na straně nabídky. Dále Tribunál v bodě 120 uvedeného rozsudku uvedl, že jak vyplývá z bodu 23 sdělení o definici trhu, k tomu, aby byla nahraditelnost na straně nabídky relevantní pro účely definice výrobkového trhu, musí být dodavatelé schopni přesměrovat svou výrobu zejména bez časových zpoždění a bez potřeby dalších investic, což se neslučuje s další nutnou fází výroby pro přeměnu TP nebo ECCS na válcovanou ocel, která vyžaduje přidání dodatečného povlaku, a sice plastového povrchu na kovovou podložku. Konečně měl Tribunál v bodě 121 téhož rozsudku za to, že zjištění Komise v bodě 293 odůvodnění sporného rozhodnutí, podle kterého společnosti thyssenkrupp a TSE disponují specifickými válcovacími linkami pro provedení této další fáze výroby válcované oceli, ukazuje, že musely vynaložit značné dodatečné náklady, což odporuje případné nahraditelnosti na straně nabídky ve smyslu bodu 23 sdělení o definici trhu.

166

Za těchto podmínek nelze Tribunálu vytýkat, že nepřezkoumal, zda stávající zařízení používaná pro výrobu oceli s organickým povlakem mohou být použita k výrobě válcované oceli, což by umožnilo nahraditelnost na straně nabídky.

167

Pokud jde zadruhé o argumentaci společnosti thyssenkrupp, podle které Tribunál v bodě 119 napadeného rozsudku obrátil důkazní břemeno, když měl za to, že přísluší této společnosti, aby prokázala nahraditelnost na straně širší nabídky, je třeba konstatovat, že tato argumentace spočívá rovněž na nesprávném výkladu tohoto rozsudku.

168

Z uvedeného bodu 119 totiž nijak nevyplývá, že by Tribunál uložil společnosti thyssenkrupp povinnost prokázat nahraditelnost na straně širší nabídky a zároveň zbavil Komisi jejího důkazního břemene v oblasti spojování podniků.

169

Naproti tomu z bodů 118 až 121 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál měl za to, že Komise své posouzení nahraditelnosti na straně nabídky v projednávané věci podložila a společnosti thyssenkrupp se nepodařilo prokázat, že je toto posouzení Komise stiženo procesními pochybeními, právními pochybeními nebo zjevně nesprávnými posouzeními.

170

Nelze tedy mít za to, že Tribunál zprostil Komisi povinnosti prokázat, zda by uskutečnění zamýšleného spojení mohlo zásadně narušit účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části. Tento soud ani nepožadoval, aby společnost thyssenkrupp prokázala nahraditelnost na straně širší nabídky.

171

Na třetím a posledním místě, pokud jde o výtku společnosti thyssenkrupp, podle které se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nekonstatoval nepoužití testu SSNIP Komisí k určení škály nahraditelných výrobků, je třeba uvést, jak potvrzuje bod 15 sdělení o definici trhu, že test SSNIP je pouze „jedním ze způsobů“ posouzení nahraditelnosti mezi dotčenými výrobky. Z bodu 25 uvedeného sdělení rovněž vyplývá, že „[j]e celá řada důkazů, podle nichž je možné posoudit, v jakém rozsahu by nahrazení fungovalo“ a „Komise uplatňuje otevřený přístup k empirickým důkazům, s cílem účinně využívat všechny dostupné informace, které mohou mít v jednotlivých případech význam, [a] neuplatňuje strnulou hierarchii různých zdrojů informací nebo druhů důkazů“.

172

Z toho vyplývá, že Komise se sama neomezila v tom smyslu, že by k určení případné nahraditelnosti dotčených výrobků vždy použila test SSNIP. Má tedy prostor pro uvážení a může si z řady důkazů uvedené v bodě 25 sdělení o definici trhu zvolit ty důkazy, které považuje v každém jednotlivém případě za nejvhodnější.

173

Pokud jde dále o výtku společnosti thyssenkrupp vycházející ze zkreslení důkazů týkajících se nahraditelnosti mezi válcovanou ocelí a lakovanou ocelí, je třeba uvést, že tato společnost v podstatě pouze tvrdí, že Tribunál v bodě 132 napadeného rozsudku zkreslil důkazy, když měl za to, že z odpovědí zákazníků na otázky týkající se nahraditelnosti mezi válcovanou ocelí a lakovanou ocelí jasně vyplývá, že většina zákazníků, kteří se vyjádřili, přesvědčivě poukázala na limity této nahraditelnosti. Společnost thyssenkrupp dodává, že domnívat se, že toto stanovisko je vyjádřením „většiny“ zákazníků, představuje zkreslení důkazů. K tomu, aby se dospělo k takovému zjištění, není podle této společnosti nezbytné provést nové věcné posouzení, ale pouze sečíst odpovědi.

174

Namísto toho, aby společnost thyssenkrupp přesně označila důkazy, které měly být Tribunálem zkresleny, přitom pouze odkazuje na svou žalobu a na přílohu A.4d uvedenou v bodě 132 napadeného rozsudku, která má 592 stran a obsahuje všechny odpovědi zákazníků na otázky položené Komisí v rámci průzkumu trhu.

175

Vzhledem k tomu, že společnost thyssenkrupp v projednávané věci přesně neoznačuje údajně zkreslené důkazy, musí být argumentace této společnosti odmítnuta jako nepřípustná.

176

Druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

177

Společnost thyssenkrupp vytýká Tribunálu, že měl v bodě 56 napadeného rozsudku nesprávně za to, že její argumenty směřující k prokázání, že HDG a EG náleží k témuž trhu, musí být jako celek odmítnuty jako irelevantní.

178

Komise argumentaci společnosti thyssenkrupp zpochybňuje.

179

V tomto ohledu je třeba uvést, že měl Tribunál v bodě 56 napadeného rozsudku v podstatě za to, že jelikož Komise s konečnou platností nedospěla k závěru, že HDG a EG tvoří dva samostatné trhy, argumenty společnosti thyssenkrupp směřující k prokázání, že HDG a EG náleží k témuž trhu, musí být jako celek odmítnuty jako irelevantní.

180

V bodě 57 tohoto rozsudku měl Tribunál za to, že tyto argumenty musí být v každém případě rovněž odmítnuty jako neopodstatněné z důvodů uvedených v bodech 58 až 70 uvedeného rozsudku.

181

Vzhledem k tomu, jak v podstatě vyplývá z bodů 62 až 70 tohoto rozsudku, že společnost thyssenkrupp neprokázala, že se Tribunál v bodech 58 až 70 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, je přitom třeba třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako irelevantní.

182

Společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál nerozhodl o první výtce prvního žalobního důvodu a porušil svou povinnost uvést odůvodnění, když se zmýlil ohledně výtky této společnosti týkající se nutnosti zohlednit předchozí rozhodovací praxi Komise, a zejména rozhodnutí vydané ve věci AM/Ilva.

183

Společnost thyssenkrupp totiž v prvním stupni tvrdila, že neexistuje žádný skutkový základ, který by umožňoval předpokládat existenci samostatného trhu pro Auto HDG, přičemž se opírala o některé skutečnosti ve věci AM/Ilva, které měly být zohledněny rovněž v projednávané věci, jelikož se týkaly týchž výrobků a týchž relevantních trhů. Uvedené skutečnosti zejména zahrnovaly zjištění o nahraditelnosti na straně nabídky mezi vysoce kvalitními a základními výrobky a cenovém tlaku vyvíjeném základními výrobky, jakož i okolnost, že se společnost AM chystala od společnosti Ilva koupit dva velké závody na výrobu HDG schopné vyrábět významné objemy HDG a Auto HDG vysoké kvality.

184

Komise argumentaci společnosti thyssenkrupp zpochybňuje.

185

V tomto ohledu z žaloby jasně vyplývá, že společnost thyssenkrupp tvrdila, že ve věci AM/Ilva nebyla Auto HDG považována za samostatný trh a není třeba se domnívat, že v projednávané věci takový trh existuje. Podle této společnosti je neexistence takového samostatného trhu podpořena dvěma obecnými důvody Komise uvedenými v bodech 295, 602 a následujících odůvodnění rozhodnutí vydaného ve věci AM/Ilva.

186

V bodech 65 až 69 napadeného rozsudku přitom Tribunál správně porozuměl výtce společnosti thyssenkrupp, přičemž její argumenty odmítl.

187

Tribunál měl zejména v bodě 65 tohoto rozsudku za to, že odkaz na dřívější rozhodnutí Komise týkající se plochých výrobků z uhlíkové oceli a zejména na rozhodnutí vydané ve věci AM/Ilva je irelevantní.

188

V bodě 66 uvedeného rozsudku měl tento soud za to, že podle ustálené judikatury Tribunálu platí, že pokud Komise rozhodne o slučitelnosti spojení s vnitřním trhem na základě oznámení a spisu týkajícího se tohoto spojení, není žalobkyně oprávněna zpochybnit tato zjištění z důvodu, že se liší od zjištění učiněných dříve v jiné věci na základě odlišného oznámení a spisu, a to i za předpokladu, že by relevantní trhy v obou věcech byly podobné, ba dokonce totožné. Podle Tribunálu je tedy v rozsahu, v němž se společnost thyssenkrupp v projednávané věci dovolává analýz provedených Komisí v dřívějším rozhodnutí, tato část její argumentace irelevantní.

189

Tribunál měl kromě toho v bodě 68 napadeného rozsudku za to, že v každém případě ani Komise, ani a fortiori Tribunál nejsou v projednávané věci vázány skutkovými zjištěními a hospodářskými posouzeními provedenými v dřívějších rozhodnutích Komise týkajících se plochých výrobků z uhlíkové oceli, a zejména rozhodnutím vydaným ve věci AM/Ilva, na která společnost thyssenkrupp odkazuje. Za předpokladu, že by se analýza provedená v posledně uvedeném rozhodnutí lišila od analýzy provedené v projednávané věci ve sporném rozhodnutí, aniž by tento rozdíl byl objektivně odůvodněn, Tribunál by měl zrušit sporné rozhodnutí v tomto řízení, pouze pokud by bylo stiženo vadami toto rozhodnutí a nikoli rozhodnutí vydané ve věci AM/Ilva.

190

V bodě 69 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že společnost thyssenkrupp nemůže Komisi vytýkat, že se ve sporném rozhodnutí neřídila svou předchozí rozhodovací praxí, s odůvodněním, že tento orgán neposoudil skutkový stav stejně v projednávané věci a v předchozích věcech, na které tato společnost odkazuje, zejména věci AM/Ilva.

191

Čtvrtá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

192

Z toho vyplývá, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

193

V rámci první výtky společnost thyssenkrupp vytýká Tribunálu, že zejména v bodech 561 a 562 napadeného rozsudku nesprávně vyložil a použil článek 2 nařízení č. 139/2004, jakož i bod 25 odůvodnění tohoto nařízení, když měl za to, že Komise mohla v bodě 1419 odůvodnění sporného rozhodnutí dospět k závěru, že by mohlo dojít k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže v důsledku vytvoření dominantního postavení, pokud jde o TP a válcovanou ocel určenou k balení, jakož i k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže v důsledku nekoordinovaných horizontálních účinků na trzích s TP, ECCS a válcovanou ocelí určenou k balení. Podle společnosti thyssenkrupp bod 25 odůvodnění nařízení č. 139/2004 neumožňuje souběžné použití těchto dvou rozdílných pojmů. Z tohoto bodu odůvodnění v žádném případě nevyplývá, že by legislativní změna vyplývající z tohoto nařízení směřovala k usnadnění nerestriktivního výkladu kritéria zásadního narušení účinné hospodářské soutěže. Podle společnosti thyssenkrupp tak lze pojem „nekoordinovaných účinků na oligopolních trzích“ použít pouze tehdy, pokud nebylo konstatováno žádné dominantní postavení.

194

V projednávané věci Komise a Tribunál ponechaly otevřené, zda se subjekt vzniklý zamýšleným spojením stane dominantním, či nikoli, a proto nesprávně snížily prahovou hodnotu zásahu. Jak přitom Tribunál rozhodl v rozsudku ze dne 28. května 2020, CK Telecoms UK Investments v. Komise (T‑399/16, EU:T:2020:217), nic nenasvědčuje tomu, že čl. 2 odst. 3 nařízení č. 139/2004 měl zavést nižší prahovou hodnotu zásahu.

195

V rámci druhé výtky společnost thyssenkrupp v podstatě tvrdí, že v bodech 564 a 565 napadeného rozsudku Tribunál, aniž provedl vlastní analýzu, pouze odkázal na body 1413 až 1419 odůvodnění sporného rozhodnutí, aby měl za to, že Komise „jasně odliš[ila] skutečnosti, na kterých spočívá konstatování vytvoření dominantního postavení od těch, které ji ved[ly] k závěru o existenci horizontálních nekoordinovaných účinků“. Podle společnosti thyssenkrupp se přitom posouzení hospodářských účinků musí lišit podle toho, zda spojení podniků povede k dominantnímu postavení nebo nekoordinovaným účinkům na oligopolním trhu. Společnost thyssenkrupp má za to, že i kdyby Tribunál v bodě 565 napadeného rozsudku mohl mít za to, že lze na podporu obou teorií narušení hospodářské soutěže předložených Komisí zohlednit tytéž faktory, nic to nemění na tom, že tento soud nemohl mít za to, že Komise tyto dvě teorie, jakož i relevantní trhy dostatečně jasně odlišila.

196

Mimoto v bodě 563 napadeného rozsudku měl Tribunál nesprávně za to, že společnost thyssenkrupp neodkázala na žádný konkrétní prvek analýzy Komise, aby jí vytkla, že nerozlišovala mezi oběma teoriemi narušení hospodářské soutěže. Podle této společnosti totiž samotná podstata její výtky, podle které Komise neprovedla odlišení těchto dvou teorií, neumožňuje s přesností určit, kde v analýze provedené Komisí došlo k vytýkanému opomenutí.

197

V rámci třetí a poslední výtky společnost thyssenkrupp vytýká Tribunálu, že v bodech 567 a 568 napadeného rozsudku pouze shrnul sporné rozhodnutí, aniž posoudil jeho obsah.

198

Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentace společnosti thyssenkrupp, jakož i přípustnost druhé výtky.

199

Pokud jde o první výtku společnosti thyssenkrupp, je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 139/2004 spojení, která zásadně naruší účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení, bude prohlášeno za neslučitelné s vnitřním trhem.

200

Jak v podstatě vyplývá z bodu 25 odůvodnění tohoto nařízení, čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení se týká neslučitelnosti spojení podniků působících na oligopolním trhu s vnitřním trhem, pokud toto spojení představuje zásadní narušení účinné hospodářské soutěže, i kdyby subjekt vzniklý tímto spojením neměl dominantní postavení na dotčeném trhu.

201

Zejména z poslední věty bodu 25 odůvodnění nařízení č. 139/2004 vyplývá, že pojem „zásadní narušení účinné hospodářské soutěže“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 a 3 tohoto nařízení má být vykládán jako zahrnující, nad rámec pojmu dominance, pouze účinky spojení poškozující hospodářskou soutěž, které vyplývají z nekoordinovaného chování soutěžitelů, kteří by neměli dominantní postavení na dotčeném trhu. Jak je totiž uvedeno ve třetí větě tohoto bodu odůvodnění, za jistých okolností mohou spojení zahrnující vyloučení významných konkurenčních omezování, které na sebe spojující se strany navzájem vyvíjely, stejně jako snížení konkurenčního tlaku na zbývající soutěžitele, dokonce i při neexistenci pravděpodobnosti koordinace mezi členy oligopolu, vést k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže.

202

V tomto kontextu je třeba uvést, že k nejzřetelnějším nekoordinovaným horizontálním účinkům dochází tehdy, když subjekt vzniklý spojením získá nebo posílí individuální dominantní postavení.

203

Jak Tribunál, který vycházel z bodu 51 rozsudku ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise (85/76, EU:C:1979:36), uvedl v bodě 562 napadeného rozsudku, na trhu může dominovat jednotlivý podnik a zároveň může být oligopolní. I na takovém oligopolním trhu přitom může být individuální dominantní postavení takového podniku posíleno nekoordinovanými horizontálními účinky spojení, jako jsou účinky uvedené v bodě 201 tohoto rozsudku.

204

Za těchto podmínek se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 561 a 562 napadeného rozsudku vyložil čl. 2 odst. 3 nařízení č. 139/2004 a bod 25 odůvodnění tohoto nařízení v tom smyslu, že pojem „vytvoření nebo posílení dominantního postavení“ a pojem „nekoordinovaných horizontálních účinků vyplývajících z vyloučení významného konkurenčního tlaku na oligopolním trhu“ jsou slučitelné a vzájemně se nevylučují.

205

První výtku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

206

Pokud jde o nepřípustnost druhé výtky namítanou Komisí, která vychází z toho, že společnost thyssenkrupp tuto výtku nepodložila konkrétními právními argumenty, stačí uvést, že tato společnost v kasačním opravném prostředku předložila dostatečně konkrétní právní argumenty. Na rozdíl od toho, co tvrdila Komise, se společnost thyssenkrupp těmito argumenty ani nedomáhá toho, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkového stavu v projednávané věci. Tato námitka nepřípustnosti tedy musí být odmítnuta.

207

Pokud jde o opodstatněnost druhé výtky, je třeba zaprvé konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost thyssenkrupp, Tribunál provedl vlastní analýzu argumentace této společnosti týkající se otázky, zda Komise v projednávané věci vycházela z týchž faktorů, aby dospěla ke dvěma odlišným závěrům.

208

Z bodů 564 a 565 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že Tribunál měl za to, že Komise v bodech 1413 až 1419 odůvodnění sporného rozhodnutí analyzovala vytvoření dominantního postavení odděleně od horizontálních nekoordinovaných účinků, ačkoli byly obě tyto analýzy zčásti založeny na stejných skutkových okolnostech. Tribunál zejména v bodě 564 tohoto rozsudku upřesnil, že „Komise dospěla k závěru „o vytvoření dominantního postavení na základě podílů na trhu a několika dalších skutečností uvedených v bodech 9.5.3. až 9.5.9 tohoto rozhodnutí, a podpůrně rovněž k závěru o existenci nekoordinovaných horizontálních účinků vyplývajících z vyloučení významného konkurenčního tlaku na základě úvah uvedených v bodech 9.5.3. až 9.5.12 uvedeného rozhodnutí“.

209

Pokud jde o okolnost, že tyto analýzy byly zčásti založeny na týchž faktorech, měl Tribunál v bodě 565 uvedeného rozsudku za to, že „analýzu týkající se dominantního postavení a analýzu týkající se nekoordinovaných horizontálních účinků nemůže Komise provést jinak, než že se nutně zaměří na tytéž faktory, jako jsou podíly na trhu a kapacity, dovozy, reakce soutěžitelů a kupní síla, jak bylo zkoumáno v pododdílech bodu 9.5 [sporného] rozhodnutí, neboť v obou těchto analýzách musí být zohledněny tytéž faktory“.

210

Z těchto důvodů Tribunálu tedy vyplývá, že sám provedl přezkum analýzy Komise týkající se účinků dotčeného spojení.

211

Zadruhé vzhledem k tomu, že, jak vyplývá z bodů 202 až 204 tohoto rozsudku, pojem „vytvoření nebo posílení dominantního postavení“ a pojem „nekoordinovaných horizontálních účinků vyplývajících z vyloučení významného konkurenčního tlaku na oligopolním trhu“ se vzájemně nevylučují a k nekoordinovaným horizontálním účinkům dochází tehdy, když subjekt vzniklý spojením získá nebo posílí individuální dominantní postavení, nelze Tribunálu vytýkat, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 565 napadeného rozsudku za to, že se Komise může do určité míry opřít o tytéž faktory a indicie, aby prokázala, že by zamýšlené spojení mohlo vést k vytvoření dominantního postavení nebo vyvolat horizontální nekoordinované účinky.

212

Zatřetí a na posledním místě, pokud jde o argument společnosti thyssenkrupp vycházející z toho, že Tribunál měl v bodě 563 napadeného rozsudku nesprávně za to, že společnost thyssenkrupp neodkazuje na žádnou konkrétní skutečnost analýzy Komise na podporu své výtky, podle níž tento orgán nerozlišoval mezi dvěma teoriemi narušení hospodářské soutěže, které uvádí, stačí uvést, že jelikož společnost thyssenkrupp neprokázala, že měl Tribunál v bodech 564 a 565 napadeného rozsudku nesprávně za to, že Komise skutečnosti, na kterých tyto dvě teorie spočívají, odlišila, musí být tento argument odmítnut jako irelevantní.

213

Za těchto podmínek musí být druhá výtka společnosti thyssenkrupp zamítnuta jako neopodstatněná.

214

Co se týče třetí a poslední výtky, je třeba konstatovat, že jelikož se argument společnosti thyssenkrupp zopakovaný v bodě 567 tohoto rozsudku a zkoumaný v jeho bodech 567 a 568 týkal pouze otázky, zda posouzení skutečností, které mohou prokázat vytvoření nebo posílení dominantního postavení, musí být Komisí provedeno odlišným způsobem než hodnocení ostatních nekoordinovaných účinků, nelze Tribunálu vytýkat, že neprovedl vlastní analýzu hospodářského posouzení Komise, když měl za cíl odpovědět právě na tento argument.

215

V bodě 568 uvedeného rozsudku totiž Tribunál zdůraznil, že na jedné straně „pokud jde o trh s TP, Komise posoudila motivaci společnosti AM čelit zvýšení cen ze strany subjektu vzniklého zamýšleným spojením s přihlédnutím zejména k hospodářským skutečnostem, jako je oligopolní struktura trhu, nízká ochota zákazníků zvýšit svou závislost na společnosti AM, skutečnost, že boj proti zvýšení cen by vedl ke snížení cen ve všech objemech, a nedostatek rezervních kapacit společnosti AM (body 1288 a 1289 odůvodnění)“. Na straně druhé „pokud jde o trh s ECCS, Komise posoudila motivaci společnosti AM kompenzovat takové zvýšení, přičemž vycházela zejména z oligopolní struktury trhu a z analýzy interních dokumentů navrhovatelky, které podle posledně uvedené prokazují pravděpodobné jednání společnosti AM na tomto trhu (body 1294 až 1297 odůvodnění)“. Mimoto jelikož společnost thyssenkrupp neprokázala, že se Tribunál v bodech 567 a 568 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, jsou její výtky týkající se bodu 566 tohoto rozsudku irelevantní.

216

Za těchto podmínek musí být třetí a poslední výtka společnosti thyssenkrupp zamítnuta jako neopodstatněná. První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku se proto zamítá.

217

V rámci první výtky společnost thyssenkrupp uvádí, že se Tribunál zmýlil ohledně obsahu první výtky páté části třetího žalobního důvodu a správně nedefinoval relevantní kritéria pro posouzení, zda společnost TSE může být kvalifikována jako „významná konkurenční síla“.

218

Touto výtkou totiž společnost thyssenkrupp před Tribunálem tvrdila, že Komise ve sporném rozhodnutí neuvedla právní kritérium použitelné pro účely kvalifikace společnosti TSE jako „významné konkurenční síly“, ani neanalyzovala, zda dotčená situace spadá pod jeden ze dvou případů popsaných v bodech 37 a 38 pokynů pro horizontální spojování. Podle společnosti thyssenkrupp Komise v bodě 965 odůvodnění tohoto rozhodnutí pouze konstatovala, že společnost TSE byla před zamýšleným spojením významnou konkurenční silou i nad rámec toho, co by mohl naznačovat její současný podíl na trhu, zejména proto, že aktivně zamýšlela rozšířit svou přítomnost na relevantním trhu.

219

V tomto kontextu Tribunál v bodě 463 napadeného rozsudku nesprávně vyložil pojem „významná konkurenční síla“ velmi široce a dopustil se tak nesprávného právního posouzení, když měl v důsledku toho za to, že tento pojem umožňuje zohlednit situace, kdy podíly podniku na trhu poskytují pouze první užitečné údaje o konkurenčním významu účastníků trhu.

220

Tribunál měl mimoto zohlednit závěry vyplývající z bodu 174 rozsudku ze dne 28. května 2020, CK Telecoms UK Investments v. Komise (T‑399/16, EU:T:2020:217), podle kterých se „významná konkurenční síla“ musí odlišovat od svých konkurentů, pokud jde o dopad na hospodářskou soutěž, jinak by jako „významná konkurenční síla“ mohl být kvalifikován každý podnik na oligopolním trhu vyvíjející konkurenční tlak.

221

V rámci druhé výtky společnost thyssenkrupp vznáší šest hlavních argumentů.

222

Zaprvé je posouzení Tribunálu provedené při přezkumu druhé výtky páté části třetího žalobního důvodu stiženo nesprávným právním posouzením, jelikož Tribunál neprovedl účinný soudní přezkum. Konkrétně se společnost thyssenkrupp domnívá, že zejména v bodech 476, 478, 484 a 486 napadeného rozsudku Tribunál pouze zopakoval a popsal posouzení Komise obsažené ve sporném rozhodnutí a neposkytl důvody umožňující pochopit, zda tento soud považoval argumenty a důkazy předložené Komisí za dostatečné k podpoře jejích zjištění, podle kterých společnost TSE v podstatě uskutečňuje investice, které převyšují průměr, a soustředí se na zvýšení svého podílu na trhu v odvětví Auto HDG.

223

Zadruhé společnost thyssenkrupp namítá, že Tribunál měl v bodě 477 napadeného rozsudku nesprávně za to, že pokud jde o důkazy předložené za účelem prokázání, že i jiní dodavatelé Auto HDG uskutečňovali ve stejnou dobu v tomto odvětví investice podobné investicím uskutečňovaným společností TSE, je třeba upřednostnit prohlášení těchto dodavatelů učiněná v rámci průzkumu trhu vedeného Komisí před důkazy předloženými společnostmi thyssenkrupp a TSE.

224

Zatřetí v bodech 478 a 485 napadeného rozsudku Tribunál pro účely přezkumu posouzení Komise týkajícího se otázky, zda lze společnost TSE kvalifikovat jako „významnou konkurenční sílu“, nesprávně odkázal na bod 1079 odůvodnění sporného rozhodnutí. Tento bod odůvodnění přitom s tímto posouzením nijak nesouvisí.

225

Začtvrté má společnost thyssenkrupp za to, že je bod 482 napadeného rozsudku stižen rozporným odůvodněním. V tomto bodě 482 Tribunál konstatoval, že se Komise nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že hospodářské údaje poskytnuté společnostmi thyssenkrupp a TSE, které se týkaly vývoje podílu na trhu společnosti TSE v letech 2012 až 2017, nejsou rozhodující pro kvalifikaci této společnosti jako „významné konkurenční síly“, zejména proto, že jak vyplývá z bodu 901 odůvodnění sporného rozhodnutí, by po uskutečněných investicích některá aktiva společnosti TSE pravděpodobně zahájila modernizovanou výrobu nejdříve v letech 2019 až 2021.

226

Dále měl Tribunál v uvedeném bodě 482 za to, že jak vyplýváz bodu 901 odůvodnění sporného rozhodnutí, Komise nepředpokládala, že by se v letech 2019–2021 podíl společnosti TSE na trhu zvýšil.

227

Společnost thyssenkrupp v této souvislosti upřesňuje, že i když Komise měla za to, že podíl společnosti TSE na trhu se v minulosti významně nezvýšil, protože některá z jejích aktiv ještě nezahájila modernizovanou výrobu, měla předpokládat, že podíl na trhu společnosti TSE se zvýší, jakmile bude zahájena modernizovaná výroba. V opačném případě by neexistoval žádný argument, který by Komisi umožňoval kvalifikovat společnost TSE jako „významnou konkurenční sílu“.

228

Mimoto Tribunál podle společnosti thyssenkrupp nezohlednil její argumentaci, podle které zvýšení konkurenceschopnosti společnosti TSE po zahájení modernizované výroby nelze předpokládat bez zohlednění účinků stávajících a souběžných, rovnocenných a známých investic uskutečněných konkurenty společnosti TSE.

229

Zapáté společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál v bodě 487 napadeného rozsudku samostatně nepřezkoumal její argumentaci, podle které investice společnosti TSE měly v podstatě toliko kompenzovat investice jejích konkurentů. Tribunál v této souvislosti rovněž zkreslil bod 897 odůvodnění sporného rozhodnutí, když konstatoval, že společnosti thyssenkrupp a TSE připustily, že nemají žádné důkazy na podporu svého tvrzení. Společnosti thyssenkrupp a TSE totiž pouze uznaly, že skutečnost, ze které v tomto ohledu vycházely, nebyla v důkazech poskytnutých těmito dvěma podniky výslovně uvedena. Tribunál kromě toho nepřezkoumal důkazy, které měl k dispozici.

230

Zašesté společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál v bodě 490 napadeného rozsudku odmítl její argumentaci, podle níž Komise nepřihlédla k důkazům poskytnutým společnostmi thyssenkrupp a TSE, jejichž cílem bylo prokázat, že řada zákazníků a soutěžitelů nesdílí kvalifikaci společnosti TSE jako „významné konkurenční síly“, aniž provedl vlastní analýzu a upřesnil body odůvodnění sporného rozhodnutí, které by se týkaly přezkumu těchto důkazů ze strany Komise.

231

Komise argumentaci společnosti thyssenkrupp zpochybňuje.

232

Pokud jde o první výtku společnosti thyssenkrupp, vycházející v podstatě z toho, že se Tribunál zmýlil ohledně obsahu první výtky páté části třetího žalobního důvodu a správně nedefinoval relevantní kritéria pro posouzení, zda společnost TSE může být kvalifikována jako „významná konkurenční síla“, je třeba zaprvé uvést, že Tribunál v bodech 454 až 464 napadeného rozsudku první výtku páté části třetího žalobního důvodu přezkoumal.

233

V bodech 454 až 458 tohoto rozsudku Tribunál uvedl argumentaci společnosti thyssenkrupp. Z těchto bodů v podstatě vyplývá, že v rámci první výtky páté části třetího žalobního důvodu tato společnost tvrdila, že Komise v bodě 883 a následujících odůvodnění sporného rozhodnutí nepoužila správně kritéria umožňující definovat, co představuje „významnou konkurenční sílu“, uvedená v bodech 37 a 38 pokynů pro horizontální spojování.

234

Jak přitom vyplývá z bodů 100 až 102 žaloby, společnost thyssenkrupp skutečně odkazovala na oba případy popsané v bodech 37 a 38 pokynů pro horizontální spojování jako na relevantní kritéria a měla za to, že Komise ve sporném rozhodnutí nepřezkoumala použitelnost kritérií pojmu „významná konkurenční síla“.

235

Z toho tedy vyplývá, že se Tribunál ohledně obsahu první výtky páté části třetího žalobního důvodu nezmýlil.

236

Pokud jde zadruhé o výtku společnosti thyssenkrupp, podle níž Tribunál v podstatě správně nedefinoval relevantní kritéria pro určení, zda lze společnost TSE kvalifikovat jako „významnou konkurenční sílu“, a v bodě 463 napadeného rozsudku nesprávně vyložil pojem „významná konkurenční síla“ velmi široce, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 460 a 461 tohoto rozsudku připomněl obsah bodů 37 a 38 pokynů pro horizontální spojování, které tento pojem zavádějí.

237

V bodě 462 uvedeného rozsudku Tribunál konstatoval, že oba případy uvedené v bodech 37 a 38 pokynů pro horizontální spojování, podle kterých podnik, který je nedávným novým subjektem na dotčeném trhu, může v budoucnu vyvinout významný konkurenční tlak na ostatní podniky na tomto trhu, a dále podnik s relativně malým podílem na trhu může být přesto významnou konkurenční silou, pokud slibuje výrobky ve vývoji, jsou pouze příklady situací, kdy se může vyskytnout významná konkurenční síla.

238

Kromě toho měl Tribunál v bodě 463 napadeného rozsudku za to, že jak vyplývá z bodu 37 pokynů pro horizontální spojování, pojem „významná konkurenční síla“ umožňuje zohlednit situace, kdy podíly podniku na trhu mohou vést k podcenění jeho konkurenčního významu. Podle Tribunálu je tento pojem slučitelný s bodem 14 těchto pokynů, podle kterého podíly na trhu, byť relevantní, poskytují pouze první užitečné údaje o konkurenčním významu účastníků trhu. Tribunál tak měl za to, že Komisi přísluší provést důkladnou analýzu podmínek hospodářské soutěže rovněž s přihlédnutím k jiným faktorům než podílům na trhu, jako jsou účinky spojení podniků na hospodářskou soutěž mezi stranami a možné reakce od zákazníků a konkurentů.

239

V této souvislosti Tribunál v bodech 464 až 466 napadeného rozsudku v podstatě konstatoval, že Komise provedla takovou podrobnou analýzu hospodářské soutěže mezi stranami zamýšleného spojení, jakož i analýzu konkurenčního tlaku vyvíjeného společností TSE na trhu s Auto HDG. Tribunál měl tedy za to, že tento orgán analyzoval úlohu a konkrétní kapacity společnosti TSE, její postavení vůči ostatním účastníkům trhu a konstatoval, že se společnost TSE od většiny těchto ostatních účastníků odlišuje.

240

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle výkladu bodu 26 ve vzájemném spojení s body 37 a 38 pokynů pro horizontální spojování je vyloučení „významné konkurenční síly“ v zásadě jedním z faktorů, které mohou ovlivnit pravděpodobnost, že spojení povede k významným nekoordinovaným účinkům, a které umožňují zejména posoudit, zda toto spojení povede k vyloučení významných konkurenčních tlaků, které na sebe spojující se strany navzájem vyvíjely (rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments, C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 160).

241

Kromě toho z judikatury vyplývá, že pojem „významná konkurenční síla“ nelze použít výlučně na podniky, které se dopouštějí zvláště agresivní soutěže v oblasti cen a které by nutily ostatní účastníky trhu, aby se přizpůsobili jejich cenám, nebo na podniky, jejichž cenová politika by mohla významně změnit dynamiku hospodářské soutěže na dotčeném trhu (rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments, C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 166).

242

Soudní dvůr tak již rozhodl, že k tomu, aby byl podnik kvalifikován jako „významná konkurenční síla“, stačí, jak je uvedeno v bodě 37 pokynů pro horizontální spojování, aby měl větší vliv na proces hospodářské soutěže než by naznačoval jeho podíl na trhu nebo podobná měřítka (rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments, C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 167).

243

Tribunál se za těchto podmínek nedopustil nesprávného právního posouzení, když definoval relevantní kritéria pro určení, zda společnost TSE může být kvalifikována jako „významná konkurenční síla“, když vyložil pojem „významná konkurenční síla“ a měl za to, že tento pojem zahrnuje rovněž situace, kdy podíly na trhu mohou vést k podcenění významu podniku, ani když konstatoval, že přísluší Komisi provést důkladnou analýzu podmínek hospodářské soutěže rovněž s přihlédnutím k jiným faktorům, jako jsou účinky spojení podniků na hospodářskou soutěž mezi dotčenými stranami a možné reakce od zákazníků a konkurentů.

244

První výtku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

245

Druhá výtka obsahuje šest hlavních argumentů.

246

Pokud jde o první argument vznesený v rámci druhé výtky uvedený v bodě 222 tohoto rozsudku, je třeba připomenout, že rozsah přezkumu legality stanoveného v článku 263 SFEU zahrnuje všechny prvky rozhodnutí Komise, jejichž důkladný přezkum Tribunál zajišťuje po právní i skutkové stránce ve světle důvodů vznesených navrhovatelkou a s ohledem na všechny relevantní skutečnosti předložené navrhovatelkou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 48).

247

Rozsah přezkumu vykonávaného Tribunálem je tedy omezen důvody vznesenými navrhovatelkou, s výjimkou důvodů veřejného pořádku.

248

Z bodu 468 napadeného rozsudku, který není společností thyssenkrupp zpochybňován, přitom vyplývá, že tato společnost v prvním stupni pouze tvrdila, že není jasné, o jaké důkazy Komise opřela své zjištění, že společnost TSE uskutečňovala investice, které převyšovaly průměr, a soustředila se na zvýšení svého podílu na trhu v odvětví Auto HDG. Kromě toho společnost thyssenkrupp vytýkala Komisi, že v bodě 896 odůvodnění sporného rozhodnutí odmítla důkazy předložené společnostmi thyssenkrupp a TSE za účelem prokázání, že i jiní dodavatelé Auto HDG uskutečňovali v tomto odvětví investice podobné investicím společnosti TSE, z důvodu, že byly tyto důkazy v rozporu s odpověďmi od samotných dodavatelů a zákazníků v uvedeném odvětví.

249

Při zkoumání těchto výtek v bodech 475 až 479 napadeného rozsudku měl Tribunál v podstatě za to, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost thyssenkrupp, sporné rozhodnutí obsahuje soubor nepřímých důkazů prokazujících, že společnost TSE uskutečňovala investice, které v odvětví Auto HDG převyšovaly průměr, a soustředila se na zvýšení svého podílu na trhu v tomto odvětví. Konkrétně měl Tribunál v bodě 476 tohoto rozsudku za to, že Komisi nelze vytýkat, že neuvedla důkazy, ze kterých vycházela, jelikož jak vyplývá zejména z bodů 884 až 892, 948 a 954 odůvodnění sporného rozhodnutí, Komise vycházela z interních dokumentů společností thyssenkrupp a TSE, jakož i z odpovědí od konkurentů a zákazníků v rámci průzkumu trhu, který vedla.

250

Kromě toho Tribunál v bodech 477 a 478 napadeného rozsudku konstatoval, že pokud jde o výtku společnosti thyssenkrupp, podle které Komise nemohla v bodě 896 odůvodnění sporného rozhodnutí odmítnout důkazy společností thyssenkrupp a TSE, které měly prokázat, že i jiní dodavatelé Auto HDG uskutečňovali investice podobné investicím společnosti TSE, Komise v tomto bodě 896 odůvodnění uvedla, že při odmítnutí těchto důkazů vycházela ze svého průzkumu trhu.

251

Tribunál v bodech 484 až 486 napadeného rozsudku dále přezkoumal výtky společnosti thyssenkrupp, podle kterých Komise neporovnala investice společnosti TSE s investicemi jejích konkurentů ani nezohlednila výdaje na výzkum a vývoj nebo interní strategické plány těchto konkurentů.

252

Z bodů 484 až 486 napadeného rozsudku však jasně vyplývá, že Tribunál tyto výtky přezkoumal a uvedl, že v projednávané věci Komise v bodech 883 až 966 odůvodnění sporného rozhodnutí provedla podrobnou analýzu úlohy, postavení i konkrétních kapacit společnosti TSE ve srovnání s ostatními účastníky dotčeného trhu a konstatovala, že se společnost TSE od většiny těchto ostatních účastníků odlišuje. V bodech 485 a 486 napadeného rozsudku Tribunál upřesnil, že Komise pro účely své analýzy zohlednila zejména investice a plány rozvoje čtyř konkurentů společnosti TSE.

253

Za těchto podmínek není kritika společnosti thyssenkrupp týkající se bodů 476, 478, 484 a 486 napadeného rozsudku opodstatněná.

254

Pokud jde o druhý argument vznesený v rámci druhé výtky uvedené v bodě 223 tohoto rozsudku, stačí uvést, že společnost thyssenkrupp neprokázala, z jakého důvodu neměl Tribunál upřednostnit prohlášení jiných dodavatelů než společnosti TSE, ačkoliv, jak uvedla Komise, měli větší předpoklad vyjádřit se k vlastním investičním plánům než společnost thyssenkrupp.

255

Tato argumentace společnosti thyssenkrupp tedy musí být odmítnuta jako neopodstatněná.

256

Pokud jde o třetí argument vznesený v rámci druhé výtky uvedený v bodě 224 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál se v bodě 478 napadeného rozsudku snaží odpovědět na argumentaci, kterou společnost thyssenkrupp vytýká Komisi, že neuvedla důkazy, ze kterých vycházela při kvalifikaci společnosti TSE jako „významné konkurenční síly“.

257

Společnost thyssenkrupp přitom nezpochybňuje posouzení Tribunálu v bodě 479 napadeného rozsudku, podle kterého navrhovatelka neprokázala, že Komise nemohla vycházet ze souboru věcně správných, věrohodných a shodujících se nepřímých důkazů, které mohou podpořit závěry, jež byly v tomto ohledu vyvozeny v bodech 883 až 966 odůvodnění sporného rozhodnutí.

258

Dále se Tribunál v bodě 485 napadeného rozsudku snaží odpovědět na argument společnosti thyssenkrupp, podle kterého Komise pro účely kvalifikace společnosti TSE jako „významné konkurenční síly“ neprovedla srovnání investic společnosti TSE s investicemi jejích konkurentů.

259

I kdyby přitom Tribunál neměl odkazovat na bod 1079 odůvodnění sporného rozhodnutí, jelikož tento bod není součástí oddílu tohoto rozhodnutí věnovaného konkrétně otázce, zda společnost TSE představuje významnou konkurenční sílu, je třeba uvést, že Tribunál v každém případě vycházel z jiných bodů odůvodnění uvedeného rozhodnutí, které prokazují, že Komise takové srovnání skutečně provedla.

260

Z bodu 484 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že Komise v bodech 883 až 966 odůvodnění sporného rozhodnutí analyzovala úlohu a konkrétní kapacity společnosti TSE, postavení společnosti TSE ve srovnání s ostatními účastníky trhu a konstatovala, že se společnost TSE od většiny těchto ostatních účastníků odlišuje.

261

Z bodu 896 odůvodnění tohoto rozhodnutí, který byl přezkoumán Tribunálem v bodě 477 tohoto rozsudku, přitom vyplývá, že Komise analyzovala tvrzení stran zamýšleného spojení, podle kterého konkurenti společnosti TSE sami prováděli investice srovnatelné s investicemi společnosti TSE, a konstatovala, že toto tvrzení je v rozporu s informacemi, které obdržela od těchto konkurentů a od spotřebitelů dotčených výrobků.

262

Za těchto podmínek musí být argumentace společnosti thyssenkrupp odmítnuta jako irelevantní.

263

Pokud jde o čtvrtý argument vznesený v rámci druhé výtky uvedené v bodech 225 až 228 tohoto rozsudku, stačí uvést, že se tento argument týká odůvodnění napadeného rozsudku uvedeného jen pro úplnost. Vzhledem k tomu, že výtky směřující proti doplňujícímu odůvodnění rozhodnutí Tribunálu nemohou vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, a jsou tedy irelevantní (rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments, C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 96 a citovaná judikatura), musí být uvedený argument odmítnut jako irelevantní.

264

Pokud jde o pátý argument vznesený v rámci druhé výtky uvedený v bodě 229 tohoto rozsudku, je třeba mít za to, že i za předpokladu, že by Tribunál v bodě 487 napadeného rozsudku správně neshrnul bod 897 odůvodnění sporného rozhodnutí, takové pochybení by bylo irelevantní pro tvrzení společnosti thyssenkrupp, podle kterého Tribunál samostatně nepřezkoumal její tvrzení, že investice společnosti TSE měly toliko kompenzovat investice jejích konkurentů. V bodě 488 tohoto rozsudku, který není společností thyssenkrupp zpochybňován, totiž Tribunál uvedl, že Komise každopádně toto tvrzení odmítla v bodech 920 až 932 odůvodnění sporného rozhodnutí a společnost thyssenkrupp nepředložila žádný důkaz o opaku dostatečně přesvědčivý k tomu, aby posouzení Komise v uvedených bodech odůvodnění zbavila věrohodnosti.

265

Za těchto okolností musí být pátý argument vznesený v rámci druhé výtky uvedený v bodě 229 tohoto rozsudku odmítnut.

266

Pokud jde o šestý argument vznesený v rámci druhé výtky uvedený v bodě 230 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že tato argumentace společnosti thyssenkrupp spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

267

Jak vyplývá z bodů 473 a 490 napadeného rozsudku, které obsahují shrnutí výtek společnosti thyssenkrupp, tato společnost před Tribunálem pouze tvrdila, že Komise nepřihlédla k uvedeným důkazům. Tuto okolnost potvrzuje bod 107 žaloby.

268

V tomto kontextu se Tribunál v bodě 490 napadeného rozsudku zabýval právě touto výtkou a s odkazem na body 883 až 966 odůvodnění sporného rozhodnutí konstatoval, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost thyssenkrupp, Komise v rámci přezkumu všech důkazů, které měla k dispozici, tyto důkazy zohlednila, ale usoudila, že nejsou dostatečně přesvědčivé, aby v tomto ohledu změnila své posouzení.

269

Tribunálu tak nelze vytýkat, že sám neposoudil důkazy předložené stranami zamýšleného spojení nebo že neupřesnil, v jakých bodech odůvodnění sporného rozhodnutí Komise tyto důkazy přezkoumala.

270

Za těchto podmínek je třeba druhou výtku druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.

271

Druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

272

Společnost thyssenkrupp tvrdí, že na rozdíl od závěrů vyplývajících z bodu 227 a následujících rozsudku ze dne 28. května 2020, CK Telecoms UK Investments v. Komise (T‑399/16, EU:T:2020:217), Tribunál od Komise nevyžadoval prokázat zvláštní stupeň blízkosti mezi společnostmi thyssenkrupp a TSE, jak pokud jde o trh s Auto HDG, tak o trh s ocelí určenou k balení. Podle společnosti thyssenkrupp tak tento soud nesprávně vyložil a použil pojem „blízcí soutěžitelé“ uvedený v bodě 28 pokynů pro horizontální spojování.

273

Zaprvé v bodě 532 napadeného rozsudku uzavírajícím část, která se týká Auto HDG, Tribunál odkázal na zjištění Komise, podle kterého jsou společnosti thyssenkrupp a TSE „blízkými“ soutěžiteli, a nikoli „zvláště“ blízkými soutěžiteli. Přístup Tribunálu v bodech 513, 520 a 521 napadeného rozsudku přitom prokazuje, že Tribunál od Komise nevyžadoval prokázat, že tyto dvě společnosti jsou zvláště blízkými soutěžiteli.

274

Zadruhé v celé části napadeného rozsudku týkající se oceli určené k balení, a zejména v bodech 740 až 745 a 750 až 752 tohoto rozsudku, Tribunál kvalifikoval strany zamýšleného spojení jako „blízké“ soutěžitele. Zejména z posouzení Tribunálu uvedených v bodech 735, 739, 747 a 751 uvedeného rozsudku jasně vyplývá, že Tribunál neuznává, že blízkost konkurenčního vztahu ve smyslu bodu 28 a následujících pokynů o horizontálním spojování vyžaduje zvláštní stupeň blízkosti. Z těchto bodů napadeného rozsudku tedy vyplývá, že Tribunál nepoužil vhodné kritérium zvláštního stupně blízkosti konkurenčního vztahu.

275

Komise zpochybňuje jak přípustnost, tak opodstatněnost argumentace společnosti thyssenkrupp.

276

Ve své replice společnost thyssenkrupp namítá, že tato část je přípustná z důvodu, že i když ve své žalobě nepoužila výraz „zvláště blízcí soutěžitelé“, zejména z bodu 161 této žaloby vyplývá, že odkázala na bod 28 pokynů o horizontálním spojování, jakož i na skutečnost, že Komise nepoužila správné kritérium spočívající v určení, zda strany zamýšleného spojení nabízejí výrobky, které velký počet zákazníků považuje za výrobky představující jejich první nebo druhou volbu, což ukazuje na zvláštní stupeň blízkosti konkurenčního vztahu. Tato problematika byla dále společností thyssenkrupp vznesena na jednání před Tribunálem.

277

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 123 tohoto rozsudku, v souladu s čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora nesmí kasační opravný prostředek měnit předmět sporu před Tribunálem. Pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku je totiž omezena na posuzování právního řešení, které bylo uplatněno na důvody projednávané v prvním stupni. Účastník řízení tedy nemůže vznést důvod, který neuplatnil u Tribunálu, poprvé až před Soudním dvorem, neboť by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc ve věci kasačního opravného prostředku je omezená, předložil spor širšího rozsahu než spor, který projednával Tribunál.

278

V projednávané věci přitom z žaloby, zejména z jejího bodu 161, vyplývá, že i když společnost thyssenkrupp odkázala na bod 28 pokynů o horizontálním spojování, nic to nemění na tom, že tato společnost nevytýkala Komisi, že se dopustila pochybení v tom, že pro účely určení blízkosti společností thyssenkrupp a TSE použila méně přísné kritérium než je kritérium, podle kterého musí být tyto dva podniky kvalifikovány jako „zvláště blízcí soutěžitelé“. Společnost thyssenkrupp ve skutečnosti pouze tvrdila, že posouzení existence blízkosti konkurenčního vztahu je především hospodářským posouzením stupně nahraditelnosti výrobků stran zamýšleného spojení a otázky, které Komise položila zákazníkům, aby určila blízkost konkurenčního vztahu mezi stranami zamýšleného spojení, jsou chybné.

279

Pokud jde o argumentaci společnosti thyssenkrupp, podle které tato společnost na jednání před Tribunálem výslovně uvedla, s odkazem na rozsudek ze dne 28. května 2020, CK Telecoms UK Investments v. Komise (T‑399/16, EU:T:2020:217), že Komise měla prokázat, že společnosti thyssenkrupp a TSE jsou „zvláště blízkými soutěžiteli“, pokud jde jak o trh s Auto HDG, tak o trh s ocelí určenou k balení, stačí konstatovat, že společnost thyssenkrupp nepředložila žádný důkaz, který by mohl tuto argumentaci podpořit.

280

Z toho vyplývá, že třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

281

Třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku se proto zamítá.

282

Zaprvé společnost thyssenkrupp Tribunálu v podstatě vytýká, že v bodech 279 až 287 napadeného rozsudku nepřezkoumal argumentaci této společnosti uvedenou v bodech 63 až 68 žaloby. Podle uvedené společnosti Tribunál pouze zopakoval důkazy, z nichž Komise vycházela ve sporném rozhodnutí.

283

Zadruhé společnost thyssenkrupp v podstatě vytýká Tribunálu, že zejména v bodě 285 napadeného rozsudku potvrdil posouzení Komise, podle kterých by základem pro zvýšení cen po zamýšleném spojení byla pouze hrozba odvetných opatření ze strany subjektu vzniklého tímto spojením, pokud by se společnost AM zvýšení cen nepřizpůsobila. Podle společnosti thyssenkrupp by tento přístup umožnil Komisi bez zjištění koordinovaných účinků konstatovat zásadní narušení účinné hospodářské soutěže u všech spojování podniků. Společnost thyssenkrupp upřesňuje, že by všechny spojující se subjekty byly podněcovány ke zvýšení cen, pokud by mohly věrohodně hrozit odvetnými opatřeními vůči soupeřícím podnikům, které se nepřizpůsobí.

284

Zatřetí společnost thyssenkrupp vytýká Tribunálu, že v bodech 611, 612, 615, 617 a 619 napadeného rozsudku bez toho, aniž provedl vlastní analýzu otázky, zda je společnost AM funkční alternativou pro odběratele TP nebo ECCS, pouze shrnul sporné rozhodnutí a konstatoval, že hospodářská analýza Komise je „koherentní“, „velmi věrohodná“ a „přesvědčivá“.

285

Kromě toho je podle společnosti thyssenkrupp posouzení Tribunálu uvedené v bodě 615 napadeného rozsudku, které se týká případného jednání společnosti AM po zvýšení cen ze strany subjektu vzniklého spojením, nesprávné, jelikož Tribunál opomenul skutečnost, že by se konkurentovi zvýšila poptávka pouze tehdy, pokud by nenásledoval (hypotetické) zvýšení cen subjektu vzniklého spojením.

286

Kromě toho společnost thyssenkrupp vytýká Tribunálu, že v bodě 613 a následujících napadeného rozsudku neposoudil, které rezervní kapacity lze považovat za „dostatečné“.

287

Komise argumentaci společnosti thyssenkrupp zpochybňuje.

288

Pokud jde zaprvé o výtku společnosti thyssenkrupp, podle které Tribunál v bodech 279 až 287 napadeného rozsudku nepřezkoumal argumentaci této společnosti uvedenou v bodech 63 až 68 žaloby, je třeba konstatovat, že tato výtka vyplývá z nesprávného výkladu napadeného rozsudku.

289

Argumentace společnosti thyssenkrupp uvedená v bodech 63 až 68 žaloby a shrnutá v bodech 270 a 271 napadeného rozsudku se v bodech 282 až 290 tohoto rozsudku odmítá. Jak vyplývá konkrétně z bodů 282, 283, 285 a 287 až 289 uvedeného rozsudku, Tribunál konstatoval, že Komise vycházela ze souboru důkazů, z reálného a skutečného jednání společnosti AM na trhu s Auto HDG, jakož i z hospodářských údajů poskytnutých společnostmi thyssenkrupp a TSE, aby prokázala, že společnost AM nebyla podněcována k navýšení své výroby v reakci na zvýšení cen subjektu vzniklého zamýšleným spojením. Jak kromě toho vyplývá z bodu 288 napadeného rozsudku, Tribunál potvrdil závěry Komise na základě vlastního přezkumu uvedených důkazů.

290

Pokud jde zadruhé o argumentaci společnosti thyssenkrupp vycházející v podstatě z toho, že zejména v bodě 285 napadeného rozsudku Tribunál nesprávně potvrdil závěry Komise, podle kterých by základem pro zvýšení cen po zamýšleném spojení byla pouze hrozba odvetných opatření ze strany subjektu vzniklého tímto spojením, pokud by se společnost AM zvýšení cen nepřizpůsobila, je třeba konstatovat, že tato argumentace spočívá rovněž na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

291

Jak vyplývá z bodu 266 tohoto rozsudku, Tribunál přezkoumal argumentaci společnosti thyssenkrupp, podle které Komise implicitně dospěla k závěru o existenci koordinovaných horizontálních účinků, neboť podle tohoto orgánu by společnost AM koordinovala ceny se subjektem vzniklým zamýšleným spojením a tento subjekt by tuto koordinaci zohledňoval při přijímání svých rozhodnutí o cenách po zamýšleném spojení. Tribunál tuto argumentaci společnosti thyssenkrupp v bodech 268 a 269 uvedeného rozsudku odmítl a v podstatě konstatoval, že Komise ani implicitně nezmínila existenci jakýchkoli koordinovaných horizontálních účinků mezi společností AM a subjektem vzniklým tímto spojením.

292

Dále Tribunál v bodech 282 až 290 téhož rozsudku odmítl argumentaci společnosti thyssenkrupp, podle které je sporné rozhodnutí v podstatě stiženo zjevně nesprávným posouzením, pokud jde o důkazy použité k prokázání neexistence motivace společnosti AM k vyvíjení tlaku na zvýšení cen po zamýšleném spojení, a to i přes značné kapacity, které měla k dispozici.

293

V rámci svého posouzení Tribunál v žádném případě nekonstatoval, že by základem pro zvýšení cen po zamýšleném spojení byla pouze hrozba odvetných opatření ze strany subjektu vzniklého tímto spojením, pokud by se společnost AM zvýšení cen nepřizpůsobila.

294

Na třetím a posledním místě, pokud jde o argumentaci společnosti thyssenkrupp uvedenou v bodech 284 až 286 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že pokud jde o body 611, 612, 615, 617 a 619 napadeného rozsudku, tyto body se týkají přezkumu třetí části čtvrtého žalobního důvodu Tribunálem, která se týká nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávných posouzení ohledně možností zákazníků změnit dodavatele v EHP.

295

Z bodů 611 až 620 napadeného rozsudku dostatečně jasně vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost thyssenkrupp, Tribunál nejenže odmítl výtku této společnosti, podle které Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala, že by společnost AM po zamýšleném spojení nebyla pro odběratele TP nebo ECCS funkční alternativou, ale rovněž provedl vlastní posouzení závěrů Komise.

296

Poté, co totiž Tribunál zejména v bodech 612 a 616 napadeného rozsudku konstatoval, že pokud jde jak o trh s TP, tak o trh s ECCS, Komise podložila svou analýzu pravděpodobného vývoje motivace společnosti AM čelit případnému zvýšení cen subjektu vzniklého zamýšleným spojením, nejprve v bodě 614 tohoto rozsudku ověřil, zda je tato analýza v souladu s body 32 až 35 pokynů o horizontálním spojování, uvedenými pod nadpisem „Soutěžitelé pravděpodobně nezvýší dodávky, pokud se zvýší ceny“. Po svém přezkumu měl za to, že navýšení výroby je nepravděpodobné zejména tehdy, pokud mají soutěžitelé omezené kapacity, jak je tomu v projednávané věci u společnosti AM v případě TP.

297

Jak vyplývá dále z bodu 615 napadeného rozsudku, Tribunál přezkoumal analýzu pravděpodobného vývoje Komise a konstatoval, že je vysoce pravděpodobné, že by zákazníci, kteří by s ohledem na případné zvýšení cen ze strany subjektu vzniklého zamýšleným spojením chtěli přejít ke konkurentovi, jako je společnost AM, která je jediným dalším významným účastníkem na dotčeném trhu, rovněž čelili zvýšení cen.

298

Podle Tribunálu je totiž soutěžitel v případě nárůstu poptávky po svých výrobcích sám jednostranně podněcován ke zvýšení cen, a nikoli k udržení stálé úrovně cen nebo k jejímu snížení za účelem získání nových zákazníků, neboť by to logicky bylo v rozporu s optimalizací jeho zisků. Tribunál proto potvrdil analýzu pravděpodobného vývoje Komise jako koherentní a velmi věrohodnou a na rozdíl od toho, co tvrdí společnost thyssenkrupp, nelze Tribunálu vytýkat, že v bodě 615 napadeného rozsudku nesprávně určil možné jednání společnosti AM v případě zvýšení cen ze strany subjektu vzniklého zamýšleným spojením, zejména s ohledem na omezené kapacity této společnosti uvedené v bodě 613 tohoto rozsudku.

299

Tribunál měl mimoto v bodě 617 napadeného rozsudku za to, že úvahy uvedené v bodě 612 a následujících tohoto rozsudku týkající se trhu s TP se zpravidla použijí i pro trh s ECCS. Potvrdil tak, že analýza pravděpodobného vývoje Komise, podle které by společnost AM neměla motivaci čelit případnému zvýšení cen ECCS po zamýšleném spojení, ale spíše by je následovala a měla z něj prospěch, je ve skutečnosti koherentní a velmi věrohodná i vzhledem ke skutečnosti, že oligopolní struktura trhu s ECCS by v důsledku tohoto spojení byla pravděpodobně ještě posílena.

300

A konečně měl Tribunál v bodě 619 napadeného rozsudku za to, že analýza pravděpodobného vývoje Komise provedená v bodech 1288 a 1289, jakož i v bodě 1294 a následujících odůvodnění sporného rozhodnutí je skutečně založena na přesvědčivé hospodářské analýze jednání společnosti AM po případném zvýšení cen subjektu vzniklého spojením na trzích s TP a ECCS.

301

Tribunálu nelze za těchto podmínek vytýkat, že neprovedl vlastní analýzu posouzení Komise týkajícího se otázky, zda by společnost AM byla pro odběratele TP nebo ECCS funkční alternativou. Tato výtka společnosti thyssenkrupp tedy vyplývá z nesprávného výkladu napadeného rozsudku.

302

Tribunálu nelze vytýkat ani to, že v bodě 613 a následujících napadeného rozsudku neposoudil rezervní kapacity, které lze považovat za „dostatečné“. V tomto ohledu stačí uvést, že ani z bodu 136 žaloby, ani z bodu 601 napadeného rozsudku, který přebírá argumentaci společnosti thyssenkrupp v prvním stupni, nevyplývá, že by tato společnost vznesla takový argument před Tribunálem, což činí tuto výtku zjevně nepřípustnou. Tribunál mimoto rezervní kapacity společnosti AM zohlednil, neboť jak vyplývá z bodů 612, 613, 618 a 619 tohoto rozsudku, odkázal na bod 1289 odůvodnění sporného rozhodnutí, který obsahuje odhad rezervních kapacit konkurentů subjektu vzniklého zamýšleným spojením, a zejména kapacit společnosti AM.

303

Čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

304

V rámci první výtky společnost thyssenkrupp Tribunálu zaprvé vytýká, že opomněl uvést, že na základě současné strategie společnosti TSE není možné mít za to, že zákazníci usazení v EHP nepředstavují strategický cíl pro asijské dodavatele Posco, Hyundai Steel a Baosteel, aniž byly tyto podniky na jejich strategický cíl přímo dotázány. Zadruhé má společnost thyssenkrupp za to, že v bodě 545 napadeného rozsudku existuje rozpor, jelikož Tribunál měl v tomto bodě za to, že společnosti Posco, Hyundai Steel a Baosteel dokážou pokrýt významnou část potřeb některých zákazníků, a zároveň, že „zákazníci sami vyjádřili jasnou preferenci pro dodávky v rámci EHP“. Zatřetí má společnost thyssenkrupp za to, že Tribunál v bodě 545 napadeného rozsudku od této společnosti nesprávně vyžadoval, aby prokázala, že všichni zákazníci mohou být do značné míry zásobováni dovozci. Začtvrté společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál nepřihlédl k relevantním důkazům, když měl v bodě 545 napadeného rozsudku za to, že důvody podporující skutečnost, že společnost Fiat Chrysler Automobiles NV (dále jen „FCA“) získává dodávky z dovozů, není možné použít na jiné zákazníky.

305

V rámci druhé výtky společnost thyssenkrupp zaprvé tvrdí, že Tribunál v bodě 645 napadeného rozsudku neprovedl vlastní analýzu argumentů společnosti thyssenkrupp vycházejících z toho, že Komise přisoudila některým prohlášením zákazníků, která se týkala omezení údajně způsobených kolísáním poptávky, nepřiměřenou váhu, nýbrž pouze popsal přístup Komise a odkázal na odpovědi na dotazník 13, aniž poskytl další vysvětlení.

306

Zadruhé podle společnosti thyssenkrupp Tribunál v bodě 646 napadeného rozsudku obrátil důkazní břemeno, když měl za to, že výtka uplatňovaná společností thyssenkrupp, podle které Komise nezohlednila skutečnost, že samotné strany prodávají značné objemy zákazníkům usazeným mimo EHP, může mít jen velmi omezenou relevanci pro analýzu relevantních trhů a reakce zákazníků usazených v rámci EHP, jelikož společnost thyssenkrupp neprokázala opak.

307

Zatřetí společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál v bodě 647 napadeného rozsudku zkreslil důkazy, které měl k dispozici, a je jeho odůvodnění rozporné. Má totiž za to, že ačkoli Tribunál konstatoval, že interní dokumenty společnosti thyssenkrupp, které jsou ve sporném rozhodnutí uvedeny na obrázcích 200 a 201, „podporují“ zjištění Komise týkající se významu lhůt, nesprávný výklad těchto interních dokumentů ze strany Komise má nutně vliv na posouzení tohoto orgánu.

308

Pokud jde dále o kvalitu dovozů, společnost thyssenkrupp Komisi v podstatě vytýkala, že v bodech 1312 až 1316 odůvodnění sporného rozhodnutí vybrala citace ze svého průzkumu trhu a opominula informace od účastníků řízení nebo z tohoto průzkumu, které s nimi byly v rozporu. Společnost thyssenkrupp má v tomto ohledu za to, že z bodu 649 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál pouze odkázal na odpovědi na otázku 63 dotazníku 4, aniž provedl vlastní analýzu.

309

Komise zpochybňuje jak opodstatněnost argumentace společnosti thyssenkrupp, tak přípustnost některých jejích argumentů.

310

Pokud jde o první výtku společnosti thyssenkrupp týkající se vlivu dovozů výrobků z Auto HDG na hospodářskou soutěž, je třeba uvést, že Tribunál přezkoumal sedmou část třetího žalobního důvodu v bodech 534 až 551 napadeného rozsudku.

311

Nejprve Tribunál v bodech 541 až 544 tohoto rozsudku přezkoumal výtku společnosti thyssenkrupp vůči Komisi, podle které tento orgán dostatečně nepřezkoumal otázku, do jaké míry dovozy představují tlak na strany po uskutečnění zamýšleného spojení.

312

Tribunál měl v tomto ohledu v podstatě za to, že jak vyplývá z bodu 974 odůvodnění sporného rozhodnutí, průzkum trhu vedený Komisí odhalil, že možné budoucí toky dovozů Auto HDG do EHP jsou minimální a dovozy představují omezený tlak z důvodu faktorů strukturální a regulační povahy, jako jsou delší dodací lhůty, nedostatečná schopnost dovozců reagovat, riziko poškození během přepravy, nedostatek technických kapacit dodavatelů usazených mimo EHP, nedostatečná obchodní přítomnost v EHP, jakož i nedávno uložená opatření na ochranu obchodu týkající se dovozu výrobků z Auto HDG.

313

Tribunál měl dále v bodech 545 a 546 napadeného rozsudku v podstatě za to, že ojedinělý příklad společnosti FCA jakožto zákazníka, který získává dodávky z dovozů, jehož se dovolává společnost thyssenkrupp, nemůže sám o sobě vyvrátit skutečnost, že naprostá většina zákazníků v automobilovém průmyslu nezískává dodávky od dodavatelů usazených mimo EHP, nebo je od těchto dodavatelů získává v zanedbatelném rozsahu, což se v budoucnu nezmění, jak vyplývá z bodů 974 a 981 odůvodnění sporného rozhodnutí, které nebyly společností thyssenkrupp zpochybněny. Tribunál měl zejména za to, že skutečnost, že určitý zákazník v oblasti automobilového průmyslu získává dodávky z dovozů, neznamená, že to platí pro všechny zákazníky.

314

Mimoto v bodech 547 až 549 napadeného rozsudku Tribunál přezkoumal výtku určenou společností thyssenkrupp Komisi, podle které tento orgán, aniž se dotázal společností Posco, Hyundai Steel a Baosteel, zda jsou zákazníci usazení v EHP jejich strategickým cílem, v bodě 1001 odůvodnění sporného rozhodnutí vyvodil ze současné strategie společnosti TSE zjištění, že tito zákazníci usazení v EHP takový cíl pro tyto společnosti nepředstavují.

315

Tribunál měl v tomto ohledu zaprvé za to, že uvedené společnosti své strategie nezaměřují na zákazníky v EHP, neboť dodávat výrobky na celosvětové úrovni je obtížné a nákladné. Zadruhé Tribunál konstatoval, že Komise vycházela z tabulky č. 8 sporného rozhodnutí vypracované na základě údajů poskytnutých stranami zamýšleného spojení, aby tvrdila, že omezené objemy dovozů do EHP naznačují, že tyto dovozy představují omezený tlak na dodavatele usazené v EHP. Zatřetí měl Tribunál za to, že průzkum trhu vedený Komisí ukázal, že zákazníci sami vyjádřili jasnou preferenci pro dodávky v rámci EHP. Tribunál se tak domníval, že i za předpokladu, že by Komise ze současné strategie společnosti TSE nevyvodila, že zákazníci této společnosti nepředstavují strategický cíl pro společnosti Posco, Hyundai Steel a Baosteel, by tento orgán nutně dospěl ke stejnému zjištění, a sice že uvedení zákazníci nepředstavují pro tyto společnosti strategický cíl.

316

Konečně Tribunál v bodě 550 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost Posco má jakožto konkurent společností thyssenkrupp a TSE na trhu s Auto HDG v EHP minimální význam. Toto zjištění není společností thyssenkrupp před Soudním dvorem napadeno.

317

Tribunál tak v bodě 551 napadeného rozsudku konstatoval, že s ohledem na všechny důvody uvedené v bodech 540 až 550 tohoto rozsudku nemůže společnost thyssenkrupp platně vytýkat Komisi, že se v bodech 967 až 1033 odůvodnění sporného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávných posouzení postihujících závěr, že dovozy představují omezený konkurenční tlak na dodavatele z EHP v odvětví Auto HDG uvnitř EHP.

318

V tomto kontextu je třeba zaprvé přezkoumat třetí argument formulovaný v rámci první výtky společnosti thyssenkrupp, podle kterého Tribunál v bodě 545 napadeného rozsudku od této společnosti nesprávně vyžadoval, aby prokázala, že všichni zákazníci mohou být do značné míry zásobováni dovozci.

319

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že toto tvrzení vyplývá z nesprávného výkladu tohoto bodu 545.

320

Je pravda, že v uvedeném bodě 545 měl Tribunál za to, že „skutečnost, že určitý zákazník v oblasti automobilového průmyslu získává dodávky z dovozů, neznamená, že to platí pro všechny zákazníky“. Taková úvaha však neznamená, že by Tribunál od společnosti thyssenkrupp vyžadoval, aby prokázala, že všichni zákazníci mohou do značné míry získávat dodávky od dovozců. Tribunál totiž upřesnil, že „[j]ediný příklad, nebo dokonce několik ojedinělých příkladů nemůže v žádném případě sám o sobě vyvrátit skutečnost, že naprostá většina zákazníků v automobilovém průmyslu nezískává dodávky od dodavatelů usazených mimo EHP, nebo je od těchto dodavatelů získává v zanedbatelném rozsahu“. Je tedy třeba mít za to, že Tribunál pouze upřesnil, že obecný závěr nelze vyvodit z jednotlivých příkladů.

321

Zadruhé je třeba přezkoumat čtvrtý argument formulovaný v rámci první výtky společnosti thyssenkrupp, podle kterého Tribunál v bodě 545 napadeného rozsudku nepřihlédl k relevantním důkazům, když měl za to, že důvody podporující skutečnost, že společnost FCA získává dodávky z dovozů, není možné použít na jiné zákazníky.

322

Jelikož společnost thyssenkrupp v tomto ohledu nezpochybňuje věcnou správnost posouzení Tribunálu uvedeného v bodě 545 napadeného rozsudku, podle kterého „jediný příklad, nebo dokonce několik ojedinělých příkladů nemůže sám o sobě vyvrátit skutečnost, že naprostá většina zákazníků v automobilovém průmyslu nezískává dodávky od dodavatelů usazených mimo EHP, nebo je od těchto dodavatelů získává v zanedbatelném rozsahu“, je třeba veškerou argumentaci společnosti thyssenkrupp týkající se společnosti FCA odmítnout jako irelevantní.

323

Zatřetí je třeba přezkoumat druhý argument formulovaný v rámci první výtky společnosti thyssenkrupp, podle kterého existuje rozpor v bodě 545 napadeného rozsudku, jelikož Tribunál měl za to, že společnosti Posco, Hyundai Steel a Baosteel dokážou pokrýt významnou část potřeb některých zákazníků, a zároveň, že „zákazníci sami vyjádřili jasnou preferenci pro dodávky v rámci EHP“.

324

Tento argument přitom rovněž spočívá na nesprávném výkladu bodu 545 napadeného rozsudku. V tomto bodě 545 se totiž Tribunál v žádném případě nedomníval, že společnosti Posco, Hyundai Steel a Baosteel dokážou pokrýt významnou část potřeb některých nebo všech zákazníků usazených v EHP. Právě naopak, jak bylo připomenuto v bodě 313 tohoto rozsudku, Tribunál v podstatě konstatoval, že ojedinělý příklad společnosti FCA, na který poukázala společnost thyssenkrupp, nemůže sám o sobě vyvrátit skutečnost, že naprostá většina zákazníků v automobilovém průmyslu usazených v EHP nezískává dodávky od dodavatelů usazených mimo EHP, nebo je od těchto dodavatelů získává v zanedbatelném rozsahu. Tribunál měl zejména za to, že skutečnost, že určitý zákazník v oblasti automobilového průmyslu získává dodávky z dovozů, neznamená, že to platí pro všechny zákazníky. Tato úvaha je v souladu se zjištěním, že tito zákazníci nepředstavují strategický cíl pro dodavatele usazené mimo EHP.

325

A konečně je třeba se začtvrté zabývat prvním argumentem formulovaným v rámci první výtky společnosti thyssenkrupp, v němž se tato společnost domnívá, že aniž se Tribunál přímo dotázal společností Posco, Hyundai Steel a Baosteel na jejich strategický cíl, nemohl mít na základě informací, které měl k dispozici, za to, že zákazníci v EHP nepředstavují pro tyto asijské dodavatele strategický cíl.

326

Tento argument musí být odmítnut jako irelevantní. Otázka, zda zákazníci usazení v EHP představují pro společnosti Posco, Hyundai Steel a Baosteel strategický cíl, je totiž irelevantní, jelikož, jak vyplývá z bodů 541 až 544 napadeného rozsudku, průzkum trhu vedený Komisí odhalil, že možné budoucí toky dovozů Auto HDG do EHP jsou minimální a dovozy představují omezený tlak z důvodu faktorů strukturální a regulační povahy, jako jsou delší dodací lhůty, nedostatečná schopnost dovozců reagovat, riziko poškození během přepravy, nedostatek technických kapacit dodavatelů usazených mimo EHP, nedostatečná obchodní přítomnost v EHP, jakož i nedávno uložená opatření na ochranu obchodu týkající se dovozu výrobků z Auto HDG.

327

Jak dále vyplývá z bodů 545 a 546 napadeného rozsudku, Tribunál konstatoval, že naprostá většina zákazníků v automobilovém průmyslu nezískává dodávky od dodavatelů usazených mimo EHP, nebo je od těchto dodavatelů získává v zanedbatelném rozsahu, což se v budoucnu nezmění, jak vyplývá z bodů 974 a 981 odůvodnění sporného rozhodnutí, které nebyly společností thyssenkrupp zpochybněny.

328

I za předpokladu, že by Komise ze současné strategie společnosti TSE nesprávně vyvodila zjištění, že tito zákazníci nepředstavují pro tyto dodavatele takový cíl, toto případné pochybení nemůže mít vliv na posouzení Tribunálu obsažené v bodě 551 napadeného rozsudku, podle kterého s ohledem na všechny úvahy uvedené v bodech 540 až 550 tohoto rozsudku nemůže společnost thyssenkrupp platně vytýkat Komisi, že se v bodech 967 až 1033 odůvodnění sporného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávných posouzení postihujících závěr, že dovozy představují omezený konkurenční tlak na dodavatele usazené v EHP v odvětví Auto HDG uvnitř EHP.

329

První výtka musí být proto zamítnuta jako neopodstatněná.

330

Pokud jde o první ze tří argumentů vznesených v rámci druhé výtky uvedené v bodě 305 tohoto rozsudku, je třeba mít za to, že tento argument spočívá na nesprávném výkladu bodu 645 napadeného rozsudku. Tribunál v tomto bodě 645 upřesnil, že „z průzkumu trhu vedeného Komisí a zejména z odpovědí na dotazník 13 (příloha A.4h) vyplývá, že Komise nepřisoudila některým prohlášením zákazníků nepřiměřenou váhu, jak tvrdí [společnost thyssenkrupp]. Závěry Komise uvedené v bodech 1307 až 1309 odůvodnění [sporného] rozhodnutí totiž tyto odpovědi přiměřeně odrážejí“. Doplnil, „že i když Komise ve [sporném] rozhodnutí neuvedla prohlášení zákazníků, která potvrzují využívání konsignačních skladů v EHP nebo skutečnost, že tolerovali dlouhé dodací lhůty, neznamená to nutně, že k nim Komise nepřihlédla. V projednávané věci měla Komise pouze za to, jak vyplývá zejména z bodu 1311 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, že tato prohlášení nejsou dostatečně reprezentativní nebo relevantní mezi všemi odpověďmi zákazníků získanými v rámci jejího průzkumu trhu“. A konečně zdůraznil, „ze znění odpovědí na uvedený dotazník 13 vyplývá, že tomu tak skutečně je.“

331

Z tohoto bodu dostatečně jasně vyplývá, že když Tribunál odkázal na průzkum trhu vedený Komisí, a zejména na odpovědi na dotazník 13, z nichž vyvodil, že Komise nepřisoudila prohlášením zákazníků nepřiměřenou váhu, provedl tento soud vlastní přezkum důkazů. Skutečné provedení tohoto přezkumu je mimoto podpořeno zaprvé druhou větou bodu 645 napadeného rozsudku, v níž měl Tribunál za to, že zjištění Komise „přiměřeně odrážejí tyto odpovědi“, a zadruhé poslední větou tohoto bodu, z níž jednoznačně vyplývá, že Tribunál provedl vlastní výklad těchto odpovědí.

332

Za těchto podmínek musí být první argument společnosti thyssenkrupp v rámci druhé výtky odmítnut jako neopodstatněný.

333

Pokud jde o druhý argument vznesený v rámci druhé výtky uvedený v bodě 306 tohoto rozsudku, stačí uvést, že tento argument vyplývá z nesprávného výkladu bodu 646 napadeného rozsudku, neboť jak vyplývá z tohoto bodu, měl Tribunál ve skutečnosti za to, že tato výtka je prakticky irelevantní pro analýzu Komise týkající se konkurenčního tlaku, který na subjekt vzniklý spojením vyvíjejí dovozy. Uvedený argument je tedy třeba odmítnout jako neopodstatněný.

334

Pokud jde o třetí argument vznesený v rámci druhé výtky uvedený v bodě 307 tohoto rozsudku, stačí konstatovat, že v projednávané věci stran údajného zkreslení důkazů společnost thyssenkrupp pouze obecně kritizuje posouzení Tribunálu, aniž prokazuje, že jeho odůvodnění spočívá na zkreslení konkrétních důkazů, z čehož by bylo zjevné, že tento soud zjevně překročil meze přiměřeného posouzení. V tomto rozsahu musí být tedy argumentace společnosti thyssenkrupp odmítnuta jako nepřípustná, jelikož není v souladu s požadavky připomenutými v bodě 102 tohoto rozsudku.

335

Pokud společnost thyssenkrupp dále tvrdí, že odůvodnění uvedené v bodě 647 napadeného rozsudku je rozporuplné, je třeba uvést, že její argumentace vyplývá z nesprávného výkladu tohoto bodu. V uvedeném bodě 647 měl totiž Tribunál za to, že zjištění Komise týkající se významu dodacích lhůt jako relevantního faktoru pro posouzení, zda dovozy vyvíjejí konkurenční tlak na subjekt vzniklý zamýšleným spojením v odvětví oceli s kovovým povlakem určené k balení v EHP, jsou v bodech 1307 až 1309 a 1311 odůvodnění sporného rozhodnutí řádně a dostatečně podložena.

336

Tento soud měl tedy za to, že otázka, zda se Komise dopustila nesprávného výkladu interních dokumentů uvedených ve sporném rozhodnutí na obrázcích 200 a 201, které pouze „podporují“ zjištění Komise, nemůže mít rozhodující vliv na analýzu Komise, která je dostatečně podložena dalšími důkazy.

337

Za těchto podmínek musí být argumentace společnosti thyssenkrupp vycházející z rozporného odůvodnění v bodě 647 napadeného rozsudku odmítnuta jako neopodstatněná.

338

Konečně pokud jde o argument, podle kterého Tribunál v bodě 649 napadeného rozsudku pouze odkázal na odpovědi na otázku v dotazníku použitém Komisí, aniž provedl vlastní analýzu, je třeba mít za to, že tento argument rovněž vyplývá z nesprávného výkladu tohoto bodu 649.

339

Z uvedeného bodu 649 totiž vyplývá, že Tribunál rozhodl, že argumentace společnosti thyssenkrupp, podle které méně než polovina oslovených zákazníků prohlásila, že mezi dodavateli usazenými v rámci EHP a dovozci nacházejícími se mimo EHP existují rozdíly ve schopnosti uspokojit poptávku zákazníků, musí být odmítnuta. K odůvodnění tohoto posouzení měl Tribunál za to, že společnost thyssenkrupp podala neúplný a zkreslený výklad odpovědí poskytnutých zákazníky na předmětnou otázku. Jak vyplývá z třetí věty bodu 649 napadeného rozsudku, Tribunál nutně provedl vlastní přezkum odpovědí na tuto otázku v tomto dotazníku, když konstatoval, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost thyssenkrupp, z těchto odpovědí vyplývá, že většina zákazníků, kteří na tuto otázku odpověděli, existenci takových rozdílů zmínila.

340

Druhá výtka páté části proto musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

341

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být pátá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

342

Společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál v bodech 377 až 384 a 594 až 597 napadeného rozsudku zkreslil důkazy, které měl k dispozici, a dopustil se nesprávného právního posouzení při soudním přezkumu výpočtu HHI provedeného Komisí, pokud jde o trhy s HDG, TP a ECCS.

343

V projednávané věci byly podle společnosti thyssenkrupp hodnoty HHI vypočtené Komisí pro relevantní trhy uměle navýšeny a Tribunál měl mít za to, že tyto zjevně nesprávné hodnoty nemohou být použity k prokázání existence případného zásadního narušení účinné hospodářské soutěže na těchto trzích. Tribunál měl totiž nesprávně za to, že uvedené hodnoty HHI neměly žádný vliv na posouzení Komise a použití správných hodnot HHI by vedlo tento orgán k témuž výsledku, a sice ke zjištění zásadního narušení účinné hospodářské soutěže.

344

Komise argumentaci společnosti thyssenkrupp zpochybňuje.

345

Pokud jde zaprvé o trh s HDG, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 370 až 384 napadeného rozsudku přezkoumal výtky společnosti thyssenkrupp týkající se výpočtu HHI před a po uskutečnění zamýšleného spojení.

346

Tribunál měl v rámci svého přezkumu v bodech 379 a 381 tohoto rozsudku v podstatě za to, že i kdyby se připustilo, že výpočet navržený společností thyssenkrupp, podle něhož by HHI na trhu s HDG byl 1821 před zamýšleným spojením a 2013 po tomto spojení, s deltou 192, úrovně a růst HHI pro trh s HDG překračují prahové hodnoty stanovené v bodech 19 až 21 pokynů pro horizontální spojování, nad rámec kterých mohou vzniknout obavy o ohrožení horizontální hospodářské soutěže na dotčeném trhu, jak je tomu i v případě výpočtu Komise.

347

Z bodu 381 uvedeného rozsudku mimoto vyplývá, že Tribunál zdůraznil, že jak ve výpočtu Komise, tak ve výpočtu společnosti thyssenkrupp, je delta stejná, což znamená, že ani v tomto ohledu není mezi oběma výpočty HHI žádný rozdíl.

348

Pokud jde zadruhé o trhy s TP a ECCS, z bodů 594 až 596 napadeného rozsudku vyplývá, že i když společnost thyssenkrupp v podstatě vytýkala Komisi, že se dopustila stejné chyby ve výpočtu jako v případě trhu s Auto HDG, Tribunál tuto výtku zamítl jako irelevantní ze stejných důvodů.

349

Za těchto podmínek se Tribunál mohl domnívat, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že je třeba argumentaci společnosti thyssenkrupp vycházející z chyb ve výpočtu HHI odmítnout jako neúčinnou.

350

Z bodů 16 a 21 pokynů pro horizontální spojování totiž vyplývá, že absolutní úroveň HHI může poskytnout prvotní údaj o konkurenčním tlaku na trhu po zamýšleném spojení. Komise mimoto používá deltu jako užitečný ukazatel změny úrovně koncentrace přímo vyvolané tímto spojením. Z těchto úrovní v žádném případě nevyplývá předpoklad ani o existenci či neexistenci takových obav.

351

Pokud však hodnoty HHI a delta překračují prahové hodnoty stanovené v bodě 20 pokynů pro horizontální spojování, může být tato okolnost použita jako ukazatel potenciálních protisoutěžních účinků dotčeného spojení.

352

Vzhledem k tomu, že společnost thyssenkrupp nezpochybňuje skutečnost, že bez ohledu na použitou metodu výpočtu (včetně metody výpočtu navržené společností thyssenkrupp), jsou hodnoty HHI a delta vyšší než prahové hodnoty uvedené v bodě 20 pokynů pro horizontální spojování, musí být šestá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako irelevantní.

353

Pokud jde o argument společnosti thyssenkrupp vycházející ze zkreslení některých důkazů obsažených ve spise, který měl Tribunál k dispozici, musí být odmítnut jako nepřípustný, jelikož tato společnost tyto důkazy přesně neoznačuje.

354

Šestá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

355

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být třetí důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

356

V rámci první výtky společnost thyssenkrupp vytýká Tribunálu, že v bodech 300 až 303 napadeného rozsudku zkreslil některé důkazy, a proto nerozhodl o její argumentaci, která je součástí třetí výtky druhé části třetího žalobního důvodu a vychází z toho, že Komise sdělila stranám zamýšleného spojení svou novou hospodářskou analýzu, jak byla rozvinuta v bodě 1095 odůvodnění sporného rozhodnutí, až ve fázi konečného rozhodnutí.

357

Společnost thyssenkrupp v podstatě tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy obsažené v jejím spise způsobem, který je zcela zjevně v rozporu se správným výkladem uvedeného bodu odůvodnění. Tato společnost poznamenává, že Tribunál v bodech 301 a 302 napadeného rozsudku odkázal pouze na dopis popisující skutkové okolnosti a nesprávně tvrdil, že Komise nijak nezměnila hospodářskou analýzu, kterou uvedla v uvedeném bodě odůvodnění.

358

V rámci druhé výtky společnost thyssenkrupp tvrdí, že jelikož bod 1095 odůvodnění sporného rozhodnutí obsahuje novou hospodářskou analýzu Komise, která jí byla poprvé sdělena spolu se sporným rozhodnutím, Tribunál se v bodech 300 až 303 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise neporušila právo společnosti thyssenkrupp na obhajobu. Tato společnost zejména neměla v průběhu správního řízení příležitost vyjádřit k této analýze své námitky, což podle společnosti thyssenkrupp představuje porušení jejího práva na obhajobu vyplývajícího z čl. 18 odst. 3 nařízení č. 139/2004 a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 802/2004, ve znění prováděcího nařízení č. 1269/2013.

359

Komise argumentaci společnosti thyssenkrupp zpochybňuje.

360

Pokud jde o první výtku společnosti thyssenkrupp vycházející ze zkreslení některých důkazů obsažených ve spise, který měl Tribunál k dispozici, je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 102 tohoto rozsudku, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují. Pokud navrhovatel tvrdí, že došlo ke zkreslení důkazů, musí přesně označit důkazy, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v jeho analýze, které Tribunál vedlo při jeho posouzení k tomuto zkreslení.

361

V projednávané věci přitom společnost thyssenkrupp v podstatě pouze vytýká Tribunálu, že zkreslil důkazy obsažené v jejím spise, a proto měl v bodech 300 až 302 napadeného rozsudku nesprávně za to, že bod 1095 odůvodnění sporného rozhodnutí neobsahuje žádnou novou hospodářskou analýzu Komise.

362

Tato společnost nicméně neoznačila pochybení v analýze, která vedla Tribunál při jeho posouzení dokumentu uvedeného v kasačním opravném prostředku k namítanému zkreslení. Pouze obecně kritizuje zjištění učiněná tímto soudem, aniž však prokazuje, že jeho odůvodnění spočívá na zkreslení konkrétních důkazů nebo že je zjevné, že tento soud zjevně překročil meze přiměřeného posouzení.

363

První výtka čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být odmítnuta jako nepřípustná.

364

Pokud jde o druhou výtku společnosti thyssenkrupp vycházející z toho, že bylo porušeno právo této společnosti na obhajobu, jelikož tato společnost neměla v průběhu správního řízení příležitost vyjádřit své námitky k údajně nové hospodářské analýze uvedené v bodě 1095 odůvodnění sporného rozhodnutí, z bodu 302 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál měl za to, že tento bod odůvodnění neobsahuje žádnou novou hospodářskou analýzu Komise.

365

Jelikož se společnosti thyssenkrupp nepodařilo prokázat, jak vyplývá z bodů 361 a 362 tohoto rozsudku, že Tribunál zkreslil důkazy, když dospěl k takovému zjištění, musí být druhá výtka čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.

366

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku tudíž musí být zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

367

V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku společnost thyssenkrupp zaprvé tvrdí, že Tribunál nerozhodl o sedmém žalobním důvodu, protože tomuto žalobnímu důvodu správně neporozuměl.

368

V rámci tohoto sedmého žalobního důvodu společnost thyssenkrupp nejen tvrdila, že se Komise dopustila procesního pochybení tím, že nevyužila svých prováděcích pravomocí k získání většího počtu odpovědí na prosté žádosti o informace zaslané v souladu s článkem 11 nařízení č. 139/2004. V tomto žalobním důvodu společnost thyssenkrupp totiž rovněž tvrdila, že Komise neměla přisuzovat důkazní hodnotu nahodilým a neúplným odpovědím, které obdržela v průběhu správního řízení, zejména proto, že méně než polovina adresátů, kterým Komise považovala za nezbytné zaslat prosté žádosti o informace, skutečně odpověděla.

369

Kdyby Komise měla za to, že musí získat nezbytné informace ve smyslu článku 11 nařízení č. 139/2004, nemůže zaslat prosté žádosti o informace, neboť jinak by byl takový procesní přístup protiprávní. Z důvodu příliš nízkého počtu obdržených odpovědí tak nelze mít za to, že tyto odpovědi mohou reprezentovat názor všech účastníků trhu nebo přinejmenším všech účastníků trhu, kteří obdrželi žádost o informace. Odpovědi obdržené Komisí v projednávané věci proto nemohou odůvodnit rozhodnutí zakazující zamýšlené spojení.

370

Zadruhé společnost thyssenkrupp tvrdí, že Tribunál měl v bodě 956 napadeného rozsudku nesprávně za to, že existuje míra odpovědi na konkrétní žádosti o informace umožňující spolehlivě změřit reprezentativnost dotčeného trhu. Společnost thyssenkrupp se zejména domnívá, že je irelevantní, zda je procento odpovědí obdržených od soutěžitelů vyšší nebo nižší než „prahová hodnota 50 %“ z celkového počtu žádostí o informace zaslaných Komisí, jelikož žádná taková prahová hodnota neexistuje a počet odpovědí obdržených v projednávané věci je zjevně příliš nízký.

371

Kromě toho má společnost thyssenkrupp za to, že se Tribunál dopustil pochybení, když v bodě 956 napadeného rozsudku konstatoval, že věrohodnost tvrzení Komise, podle kterého byla překročena prahová hodnota 50 % odpovědí, nemůže být zpochybněna.

372

Komise má za to, že je argumentace společnosti thyssenkrupp nepřípustná a v každém případě neopodstatněná.

373

Pokud jde o přípustnost pátého důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společností thyssenkrupp, je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, tento důvod, kterým tato společnost Tribunálu vytýká, že zaprvé nepřezkoumal sedmý žalobní důvod a zadruhé stanovil prahovou hodnotu umožňující věrohodně změřit reprezentativnost dotčeného trhu, vznáší právní otázky a nemůže být odmítnut jako nepřípustný.

374

Pokud jde zaprvé o opodstatněnost argumentace společnosti thyssenkrupp vycházející z toho, že Tribunál nerozhodl o sedmém žalobním důvodu, protože tomuto žalobnímu důvodu správně neporozuměl, je třeba mít za to, že tato argumentace spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

375

Úvodem je třeba uvést, že z žaloby vyplývá, že sedmý žalobní důvod byl nazván „Procesní pochybení spočívající v nevyvíjení úsilí o získání odpovědí na žádosti o informace“. Byl tedy zaměřen na případné procesní pochybení Komise.

376

Z obsahu uvedeného žalobního důvodu, a zejména z bodů 197 až 199 žaloby rovněž vyplývá, že společnost thyssenkrupp pouze kritizovala skutečnost, že v projednávané věci Komise zaslala účastníkům dotčeného trhu prosté žádosti o informace a nevyžadovala tedy od nich, aby na tyto žádosti odpovídali, i když má pravomoc vyžadovat odpovědi na své žádosti o informace podle článků 11, 14 a 15 nařízení č. 139/2004. Jak proto vyplývá z bodu 198 této žaloby, byla společnost thyssenkrupp toho názoru, že tržní test provedený Komisí na základě odpovědí na uvedené žádosti je neplatný z důvodu procesního pochybení, zejména proto, že se jednalo o situaci, kdy „polovina nebo více než polovina dotázaných osob neodpov[ěděla] [na žádosti Komise o informace], aniž jim [bylo] uloženo jakékoli donucovací opatření“.

377

V této souvislosti je nutno konstatovat, že bod 947 napadeného rozsudku věrně odráží argumentaci společnosti thyssenkrupp uvedenou v bodech 197 až 199 žaloby.

378

V bodech 950 až 955 napadeného rozsudku Tribunál odmítl argumentaci společnosti thyssenkrupp, podle které Komise neprovedla tržní testy procesně vhodným způsobem.

379

Nejprve Tribunál poté, co v bodě 950 napadeného rozsudku připomněl obsah čl. 11 odst. 1 nařízení č. 139/2004, správně rozlišoval mezi žádostmi Komise o informace podle toho, zda byly podány formou prosté žádosti nebo prostřednictvím rozhodnutí. Tribunál v tomto ohledu v bodech 951 a 952 uvedeného rozsudku upřesnil, že pokud adresáti neposkytnou požadované informace ve stanovené lhůtě, Komise může pouze v případě, že žádosti o informace byly vypracovány ve formě rozhodnutí, uložit pokutu podle čl. 14 odst. 1 písm. c) nařízení č. 139/2004 nebo penále na základě čl. 15 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení.

380

Tribunál v bodech 953 až 955 napadeného rozsudku dále konstatoval, že Komise v projednávané věci uvedla, že zaslala prosté žádosti o informace a systematicky zasílala upomínky adresátům, kteří ve stanovené lhůtě neodpověděli, což společnost thyssenkrupp nezpochybnila. Pokud jde o výtku této společnosti, že Komise měla přijmout rozhodnutí na základě čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004 a poté případně zahájit řízení o uložení pokut nebo penále v každém případě, kdy účastník trhu neodpověděl, měl Tribunál za to, že takové žádosti o informace jsou neslučitelné s požadavkem rychlosti, který charakterizuje obecnou systematiku nařízení č. 139/2004 a který vyžaduje, aby Komise dodržovala pevně stanovené lhůty pro přijetí konečného rozhodnutí. Vzhledem k široké posuzovací pravomoci, která přísluší Komisi v rámci použití článků 11, 14 a 15 nařízení č. 139/2004, jí tedy nelze vytýkat, že kromě upomínek zaslaných adresátům, kteří neodpověděli ve stanovené lhůtě, nevyžadovala, aby všichni nebo alespoň dostatečný počet z těchto adresátů odpověděli na její žádosti o informace podle uvedených článků.

381

Konečně, pokud jde o argumentaci společnosti thyssenkrupp uvedenou v bodě 198 žaloby, podle které „[j]estliže až polovina nebo více než polovina dotázaných osob neodpoví, aniž jim je uloženo jakékoli donucovacího opatření, je výsledek dotazování účastníků trhu z procesního hlediska stižen neplatností“, Tribunál měl v bodě 956 napadeného rozsudku za to, že v projednávané věci Komise tvrdila, že průměrná míra odpovědi na příslušné dotazníky zaslané účastníkům relevantních trhů je vyšší než 50 % a tato míra nemůže být považována za nedostatečně reprezentativní. Tribunál mimoto konstatoval, že se společnosti thyssenkrupp nepodařilo prokázat opak.

382

Za těchto podmínek nelze Tribunálu vytýkat, že správně neporozuměl sedmému žalobnímu důvodu, ani že o něm nerozhodl.

383

Pokud jde zadruhé o argumentaci společnosti thyssenkrupp vycházející z toho, že Tribunál měl v bodě 956 napadeného rozsudku nesprávně za to, že existuje míra odpovědi na konkrétní žádosti o informace umožňující věrohodně změřit reprezentativnost dotčeného trhu, je třeba uvést, že tento argument spočívá rovněž na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

384

Je pravda, že Tribunál odkázal na „prahovou hodnotu 50 %“, když konstatoval, že v projednávané věci průměrná míra odpovědi na dotazník tento procentní podíl přesahuje.

385

Tribunál však odkázal na uvedenou prahovou hodnotu, aby odpověděl na konkrétní argument společnosti thyssenkrupp, podle kterého Komise neměla zohlednit odpovědi na žádosti o informace, které obdržela v průběhu správního řízení, jelikož 50 % či dokonce více oslovených podniků na tyto žádosti neodpovědělo.

386

Zejména z bodu 197 žaloby a z bodu 65 žalobní odpovědi společnosti thyssenkrupp totiž vyplývá, že to žalobkyně, a sice tato společnost, uplatnila tento procentní podíl před Tribunálem.

387

Tato okolnost je potvrzena v bodě 947 napadeného rozsudku, ve kterém Tribunál shrnul hlavní argumenty společnosti thyssenkrupp. Z tohoto bodu vyplývá, že tato společnost měla za to, že „jelikož Komise nevyvinula úsilí […] o získání chybějících odpovědí oslovených účastníků trhu a s ohledem na průměrnou míru odpovědi nižší než 50 %, jak vyplývá ze spisu, nelze ve sporném rozhodnutí z obdržených odpovědí vyvodit jakýkoli závěr o tom, zda většina zákazníků nebo soutěžitelů sdílí určité názory, či nikoli“.

388

V této souvislosti je třeba mít za to, že Tribunál v bodě 956 napadeného rozsudku odkázal na tento procentní podíl pouze za účelem odpovědi na argumentaci společnosti thyssenkrupp.

389

Tribunálu tedy nelze vytýkat, že vyvodil pravidlo, podle něhož k tomu, aby Komise v rámci své analýzy spojení podniků mohla zohlednit odpovědi na prosté žádosti o informace zaslané účastníkům dotčeného trhu, je nezbytné, aby alespoň 50 % adresátů těchto žádostí odpovědělo.

390

Konečně, pokud jde o argument společnosti thyssenkrupp, podle kterého Tribunál v bodě 956 napadeného rozsudku nesprávně konstatoval, že věrohodnost tvrzení Komise, podle kterého byla prahová hodnota 50 % odpovědí v projednávané věci překročena, nemůže být zpochybněna, stačí uvést, že i když společnost thyssenkrupp toto údajné zjištění zpochybňuje, tato společnost nicméně nezpochybňuje, že průměrná míra odpovědi na příslušné dotazníky zaslané účastníkům na trzích, u nichž Komise konstatovala zásadní narušení účinné hospodářské soutěže, a sice na trzích s Auto HDG a s ocelí určenou k balení (TP, ECCS a válcovaná ocel), byla skutečně vyšší než prahová hodnota 50 %, jak Tribunál uvedl v bodě 956 napadeného rozsudku. Za těchto okolností je argumentace společnosti thyssenkrupp týkající se tohoto údajného zjištění irelevantní.

391

Za těchto podmínek musí být pátý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný.

392

Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku dovolávaných společností thyssenkrupp na podporu jejího kasačního opravného prostředku nebylo vyhověno, musí být tento kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnut.

393

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

394

Vzhledem k tomu, že Komise v projednávané věci požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů souvisejících s projednávaným kasačním opravným prostředkem.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: