–

za Direktor na Direkcia „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ – Veliko Tarnovo: B. Nikolov,

–

za Evropskou komisi: G. Braun, D. Drambozova a P.-J. Loewenthal, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. 2014, L 257, s. 73).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností V.B. Trade OOD, se sídlem v Bulharsku, a ředitelem ředitelství „Opravné prostředky, daňová agenda a záležitosti sociálního zabezpečení“ Veliko Tarnovo (Direktor na Direkcia „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ – Veliko Tarnovo, Bulharsko) (dále jen „ředitel“) ve věci opravného daňového výměru na korporační daň.

3

Body 21, 22 a 49 odůvodnění nařízení č. 910/2014 zní takto:

[…]

4

Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 3 stanoví:

„Tímto nařízením není dotčeno vnitrostátní právo ani právo Unie týkající se uzavírání a platnosti smluv či jiných právních nebo procesních povinností týkajících se formy.“

5

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, zní:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

10.   ‚elektronickým podpisem‘ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání;

11.   ‚zaručeným elektronickým podpisem‘ elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26;

12.   ‚kvalifikovaným elektronickým podpisem‘ zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy;

[…]

15.   ‚kvalifikovaným certifikátem pro elektronický podpis‘ certifikát pro elektronický podpis, který je vydán kvalifikovaným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru a splňuje požadavky stanovené v příloze I;

[…]

23.   ‚kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů‘ prostředek pro vytváření elektronických podpisů, který splňuje požadavky stanovené v příloze II;

[…]“

6

Článek 21 téhož nařízení, nadepsaný „Zahájení poskytování kvalifikované služby vytvářející důvěru, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud mají poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru bez statusu kvalifikovaného poskytovatele v úmyslu začít poskytovat kvalifikované služby vytvářející důvěru, předloží orgánu dohledu oznámení o svém úmyslu společně se zprávou o posouzení shody vydanou subjektem posuzování shody.“

7

Článek 25 nařízení č. 910/2014, nadepsaný „Právní účinky elektronických podpisů“, zní takto:

„1.   Elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

2.   Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

[…]“

8

Článek 26 tohoto nařízení, nadepsaný „Požadavky na zaručené elektronické podpisy“, uvádí:

„Zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky:

9

Příloha I uvedeného nařízení, nadepsaná „Požadavky na kvalifikované certifikáty pro elektronické podpisy“, uvádí výčet jednotlivých údajů, které musí obsahovat kvalifikované certifikáty pro elektronické podpisy. Podle písmen b) až d) této přílohy musí tyto certifikáty obsahovat soubor dat jednoznačně identifikujících kvalifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru, který vydává kvalifikované certifikáty, alespoň jméno podepisující osoby nebo pseudonym, přičemž použití pseudonymu musí být jasně vyznačeno, a data pro ověřování platnosti elektronických podpisů, která odpovídají datům pro vytváření elektronických podpisů.

10

Příloha II téhož nařízení, nadepsaná „Požadavky na kvalifikované prostředky pro vytváření elektronických podpisů“, v bodě 1 stanoví, že tyto prostředky vhodnými technickými prostředky a postupy přinejmenším zajistí mimo jiné to, aby byla přiměřeně zajištěna důvěrnost dat pro vytváření elektronických podpisů, aby se tato data mohla prakticky vyskytnout pouze jednou, aby byl elektronický podpis spolehlivě chráněn proti padělání a aby uvedená data byla oprávněnou podepisující osobou spolehlivě chráněna před zneužitím třetí osobou. Kromě toho bod 3 této přílohy stanoví, že data pro vytváření elektronických podpisů může jménem podepisující osoby vytvářet nebo spravovat pouze kvalifikovaný poskytovatel služeb vytvářejících důvěru.

11

Podle článku 4 zákona o elektronickém dokumentu a elektronických službách vytvářejících důvěru, DV č. 34, ze dne 6. dubna 2001) (zakon za elektronnia dokument i elektronnite udostoveritelni uslugi), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o elektronickém dokumentu“) je autorem elektronického prohlášení fyzická osoba, která je v prohlášení uvedena jako jeho zhotovitel. Toto ustanovení rovněž stanoví, že držitelem elektronického prohlášení je osoba, jejímž jménem je elektronické prohlášení vyhotoveno.

12

Článek 13 zákona o elektronickém dokumentu zní:

„(1)   Elektronickým podpisem je elektronický podpis ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení [č. 910/2014].

[…]

(3)   Kvalifikovaným elektronickým podpisem je elektronický podpis ve smyslu čl. 3 bodu 12 nařízení [č. 910/2014].

[…]“

13

Článek 184 odst. 2 občanského soudního řádu (Graždanski procesualen kodeks), který se použije rovněž na daňové řízení a řízení v oblasti sociálního zabezpečení, stanoví možnost napadnout u soudu pravost a správnost elektronického dokumentu.

14

Vůči žalobkyni v původním řízení, společnosti V.B. Trade, byl vydán opravný daňový výměr na korporační daň ze dne 13. ledna 2021, ve výši 682863,40 bulharských leva (BGN) (přibližně 349000 eur), spolu s úroky ve výši 192770,62 BGN (přibližně 98500 eur).

15

Tento opravný daňový výměr byl vydán příslušnou daňovou správou v návaznosti na řízení o daňové kontrole nařízené touto správou na základě rozhodnutí ze dne 24. června 2020, pozměněného rozhodnutími ze dne 30. září a 29. října 2020, které vedlo ke zprávě o kontrole ze dne 15. prosince 2020.

16

Všechny dokumenty vydané daňovou správou v rámci tohoto řízení o daňové kontrole mají podobu elektronických dokumentů podepsaných kvalifikovanými elektronickými podpisy.

17

Rozhodnutím ze dne 17. května 2021 Ředitel potvrdil opravný daňový výměr ze dne 13. ledna 2021.

18

Žalobkyně v původním řízení podala proti tomuto rozhodnutí žalobu ke správnímu soudu Veliko Tarnovo (Administrativen sad Veliko Tarnovo, Bulharsko), který je předkládajícím soudem.

19

V rámci této žaloby zpochybňuje žalobkyně platnost vystavených elektronických dokumentů, když tvrdí, že nebyly řádně podepsány prostřednictvím kvalifikovaného elektronického podpisu. Na podporu tohoto argumentu požádala předkládající soud, aby ustanovil a vyslechl soudního znalce v oblasti informatiky ohledně několika otázek týkajících se platnosti těchto podpisů.

20

Žalobkyně v původním řízení má totiž za to, že pravost uvedených dokumentů závisí na různých technických aspektech, které určují kvalitu elektronického podpisu jakožto „kvalifikovaného elektronického podpisu“. V tomto ohledu zejména tvrdí, že čl. 25 odst. 1 a 2 nařízení č. 910/2014 nebrání použití vnitrostátních právních předpisů, které umožňují zpochybnit důkazy z důvodu nedostatku důvěryhodnosti nebo pravosti nebo z jakéhokoli jiného důvodu.

21

Ředitel s uvedeným zpochybněním nesouhlasil a tvrdil, že z nařízení č. 910/2014 naopak vyplývá, že jakékoli zpochybnění kvalifikovaných elektronických podpisů je nepřípustné.

22

Předkládající soud považuje za nezbytné upřesnit obrat „právní účinky […] [elektronického podpisu jako důkazu] v soudním a správním řízení“, který je uveden v čl. 25 odst. 1 nařízení č. 910/2014. Z tohoto obratu zejména vyplývá zákaz zpochybnit tento právní účinek a přípustnost elektronického podpisu jako důkazu. Tento soud si tedy klade otázku, zda má tento zákaz přednost před zásadou procesní autonomie, která umožňuje členským státům upřít důkazní sílu podpisu prostřednictvím zvláštního postupu upraveného vnitrostátními právními předpisy.

23

V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že z čl. 21 odst. 1 nařízení č. 910/2014 ve spojení s bodem 22 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že dokument podepsaný kvalifikovaným nebo nekvalifikovaným elektronickým podpisem je úkonem přípustným pro všechny druhy soudních řízení, který musí soudy členských států respektovat, jelikož čl. 25 odst. 1 tohoto nařízení má přednost před obecnou zásadou procesní autonomie a procesními pravidly stanovenými členskými státy v oblasti přípustnosti důkazů.

24

Dále podle předkládajícího soudu z druhé věty bodu 49 odůvodnění nařízení č. 910/2014 vyplývá, že obrat „právní účinky elektronick[ého] podpis[u]“, uvedený v čl. 25 odst. 1 tohoto nařízení, lze chápat tak, že odkazuje na důkazní sílu podpisu, jak ji uznává vnitrostátní právní řád každého členského státu. Tento soud dále uvádí, že čl. 25 odst. 2 uvedeného nařízení staví na roveň právní účinky kvalifikovaného elektronického podpisu vlastnoručnímu podpisu pouze v případě kvalifikovaného elektronického podpisu.

25

Za těchto okolností se správní soud Veliko Tarnovo (Administrativen sad Veliko Tarnovo) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

26

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 14. září 2022 bylo řízení v projednávané věci přerušeno do vydání konečného rozhodnutí ve věci C‑362/21.

27

Po vyhlášení rozsudku ze dne 20. října 2022, Ekofrukt (C‑362/21, EU:C:2022:815), předkládající soud dopisem ze dne 18. listopadu 2022 informoval Soudní dvůr, že si přeje vzít druhou předběžnou otázku zpět, ale že trvá na první předběžné otázce.

28

Ředitel má v podstatě za to, že předběžná otázka je nepřípustná, jelikož nevyžaduje výklad unijního práva, neboť čl. 2 odst. 3 nařízení č. 910/2014 výslovně uvádí, že uvedeným nařízením není dotčeno vnitrostátní právo ani právo Unie týkající se uzavírání a platnosti smluv či jiných právních nebo procesních povinností týkajících se formy. Právě na základě vnitrostátního práva je totiž třeba určit, zda a za jakých podmínek je možné zpochybnit dokumenty opatřené vlastnoručním podpisem, a tudíž dokumenty s kvalifikovaným elektronickým podpisem, včetně jejich autorství, a určit, jaké jsou procesní důsledky existence či neexistence takového zpochybnění účastníkem sporu.

29

V tomto ohledu je nutno konstatovat, že jak vyplývá z bodů 22 až 24 tohoto rozsudku, předkládající soud si v rámci projednávané věci klade otázku, zda a v jakém rozsahu má článek 25 nařízení č. 910/2014 přednost před zásadou procesní autonomie členských států tím, že vnitrostátním soudům ukládá absolutní zákaz použít procesní prostředky stanovené v jejich právních systémech za účelem zpochybnění důkazní síly elektronického podpisu vyplývající z uvedeného nařízení. Tato otázka přitom spadá do meritorního posouzení položené předběžné otázky, a nikoli do posouzení její přípustnosti.

30

Z uvedené otázky ostatně vyplývá, že předkládající soud v ní žádá o výklad unijního práva, konkrétně článku 25 nařízení č. 910/2014, a nikoli o výklad bulharského práva.

31

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tedy přípustná.

32

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 25 nařízení č. 910/2014 vykládán v tom smyslu, že ukládá soudům členských států povinnost uznat, že existence kvalifikovaného elektronického podpisu a jeho tvrzené autorství musí být považovány za nesporně prokázané, pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 3 bodě 12 tohoto nařízení, nebo zda jsou uvedené soudy povinny uznat důkazní sílu tohoto podpisu pouze v rámci toho, co stanoví příslušné vnitrostátní právní ustanovení pro vlastnoruční podpis.

33

Je třeba nejprve připomenout, že čl. 3 bod 12 nařízení č. 910/2014 stanoví tři kumulativní požadavky, aby elektronický podpis mohl být považován za „kvalifikovaný elektronický podpis“. Zaprvé musí být podpis „zaručeným elektronickým podpisem“, který musí podle čl. 3 bodu 11 tohoto nařízení splňovat požadavky uvedené v jeho článku 26. Zadruhé musí být podpis vytvořen „kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů“, který musí podle čl. 3 bodu 23 uvedeného nařízení splňovat požadavky stanovené v příloze II téhož nařízení. Zatřetí musí být podpis založen na „kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy“ ve smyslu čl. 3 bodu 15 nařízení č. 910/2014, tedy na certifikátu, který je vydán „kvalifikovaným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru“ a splňuje požadavky stanovené v příloze I tohoto nařízení (rozsudek ze dne 20. října 2022, Ekofrukt, C‑362/21, EU:C:2022:815, bod 43).

34

Dále, jak Soudní dvůr rozhodl v bodě 35 rozsudku ze dne 20. října 2022, Ekofrukt (C‑362/21, EU:C:2022:815), čl. 25 odst. 1 nařízení č. 910/2014 nezakazuje vnitrostátním soudům zneplatnit elektronické podpisy, ale zavádí obecnou zásadu zakazující uvedeným soudům odmítnout právní účinek a důkazní sílu elektronických podpisů v soudních řízeních pouze z toho důvodu, že tyto podpisy mají elektronickou podobu.

35

Konečně, jak vyplývá z bodů 36 a 37 rozsudku ze dne 20. října 2022, Ekofrukt (C‑362/21, EU:C:2022:815), výklad zmíněný v předchozím bodě tohoto rozsudku je podpořen článkem 2 odst. 3 nařízení č. 910/2014 vykládaným ve spojení s body 21 a 49 odůvodnění tohoto nařízení, z nichž vyplývá, že vnitrostátnímu právu přísluší vymezit právní účinky elektronických podpisů. Jedinou výjimkou v tomto směru je požadavek stanovený v čl. 25 odst. 2 tohoto nařízení, podle kterého musí mít kvalifikovaný elektronický podpis právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu, takže toto ustanovení zakládá pouze ve prospěch kvalifikovaného elektronického podpisu domněnku „postavení na roveň“ vlastnoručnímu podpisu.

36

Z judikatury zmíněné v bodech 32 až 35 tohoto rozsudku vyplývá, že je na vnitrostátním právu, aby vymezilo právní účinky elektronických podpisů, včetně kvalifikovaných elektronických podpisů, za podmínky, že je respektováno postavení kvalifikovaného elektronického podpisu na roveň vlastnoručnímu podpisu podle čl. 25 odst. 2 nařízení č. 910/2014.

37

Z článku 25 nařízení č. 910/2014 sice vyplývá, že existence kvalifikovaného elektronického podpisu a jeho tvrzené autorství jsou prokázány, pokud je prokázáno, že předmětný podpis splňuje podmínky stanovené v čl. 3 bodě 12 tohoto nařízení, nicméně není důvod přiznat, kvalifikovanému elektronickému podpisu příznivější zacházení, než je přiznáno vlastnoručnímu podpisu, v tom smyslu, že článek 25 uvedeného nařízení by soudům členských států ukládal absolutní zákaz použití procesních prostředků stanovených v jejich právních řádech za účelem odmítnutí důkazní síly kvalifikovanému elektronickému podpisu ve smyslu uvedeného nařízení.

38

Pokud tedy vnitrostátní právo stanoví možnost zpochybnit důkazní sílu vlastnoručního podpisu, musí být taková možnost dána i v případě kvalifikovaného elektronického podpisu.

39

Konkrétně, jak uvedl ředitel v písemném vyjádření, důkazní síla kvalifikovaného elektronického podpisu může být odmítnuta v rámci postupu spočívajícího v napadení pravosti a správnosti dokumentu u soudu stanoveného vnitrostátními právními předpisy, avšak za podmínky, že tyto právní předpisy stanoví stejný postup pro zpochybnění vlastnoručního podpisu a kvalifikovaného elektronického podpisu.

40

S ohledem na výše uvedené je třeba na předběžnou otázku odpovědět tak, že článek 25 nařízení č. 910/2014 musí být vykládán v tom smyslu, že soudy členských jsou v případě, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 3 bodě 12 tohoto nařízení, povinny uznat, že kvalifikovaný elektronický podpis má důkazní sílu, která je rovnocenná důkazní síle vlastnoručního podpisu v tom rámci, který pro tento vlastnoruční podpis stanoví příslušné vnitrostátní právní ustanovení.

41

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES

musí být vykládán v tom smyslu, že

soudy členských jsou v případě, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 3 bodě 12 tohoto nařízení, povinny uznat, že kvalifikovaný elektronický podpis má důkazní sílu, která je rovnocenná důkazní síle vlastnoručního podpisu v tom rámci, který pro tento vlastnoruční podpis stanoví příslušné vnitrostátní právní ustanovení.