Věc C‑436/22

Asociación para la Conservación y Estudio del Lobo Ibérico (ASCEL)

Administración de la Comunidad de Castilla y León

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Tribunal Superior de Justicia de Castilla y León)

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 29. července 2024

„Řízení o předběžné otázce – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43/EHS – Články 2, 4, 11, 12, 14, 16 a 17 – Systém přísné ochrany živočišných druhů – Canis lupus (vlk obecný) – Lovecké využití – Hodnocení stavu populací dotčeného druhu z hlediska ochrany – ‚Nepříznivý a nevhodný‘ stav tohoto druhu z hlediska ochrany – Využití neslučitelné se zachováním nebo obnovou příznivého stavu druhu z hlediska ochrany – Zohlednění všech nejnovějších vědeckých poznatků“

Životní prostředí – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43 – Živočišné druhy v zájmu Společenství – Zařazení – Účinek – Domněnka o příznivém stavu druhu z hlediska ochrany – Neexistence – Určení stavu z hlediska ochrany – Kritéria

[Směrnice Rady 92/43 ve znění směrnice 2013/17, čl. 1 písm. i), čl. 2 odst. 1 a 2, články 11, 12 a čl. 14 odst. 1 a příloha V]

(viz body 50, 51, 60, 61)
Životní prostředí – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43 – Živočišné druhy v zájmu Společenství – Opatření na obhospodařování – Posuzovací pravomoc členských států – Meze – Omezení loveckého využití určitého druhu – Přípustnost – Podmínka – Nezbytnost opatření pro účely zachování nebo obnovení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany

(Směrnice Rady 92/43 ve znění směrnice 2013/17, patnáctý bod odůvodnění a čl. 2 odst. 2, články 11 a 14 a příloha V)

(viz body 52–58, 69, 70)
Životní prostředí – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43 – Podmínka sledování stavu z hlediska ochrany – Rozsah – Možnost povolit lovecké využití druhu, pokud neexistuje účinné sledování – Vyloučení

[Směrnice Rady 92/43 ve znění směrnice 2013/17, články 1, 2, 11, 14 a 17 a přílohy II, IV písm. a) a V]

(viz body 59, 62–66)
Životní prostředí – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43 – Živočišné druhy v zájmu Společenství – Nepříznivý stav druhu z hlediska ochrany – Důsledky – Dodržení zásady předběžné opatrnosti – Povinnost členských států nepovolit lov – Podmínka – Nejistota, pokud jde o nebezpečí pro zachování příznivého stavu druhu – Kritéria pro posouzení

[Článek 191 odst. 2, články 192 a 193 SFEU; směrnice Rady 92/43 ve znění směrnice 2013/17, články 1, 2, 11, 14 a 17 a přílohy II, IV písm. a) a V]

(viz body 71–74, 76, 78 a výrok)
Životní prostředí – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43 – Ochrana druhů – Odchylky – Předběžné podmínky pro přijetí odchylných opatření – Zachování příznivého stavu dotčených populací druhů z hlediska jejich ochrany – Podmínky týkající se výjimečného udělení odchylek

(Směrnice Rady 92/43 ve znění směrnice 2013/17, články 12 a 16)

(viz bod 77)

Shrnutí

V návaznosti na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunal Superior de Justicia de Castilla y León (Vrchní soud Kastilie a Leónu, Španělsko) se Soudní dvůr vyslovil k otázce, zda je možné vydat povolení k lovu druhu canis lupus obecně známého jako „vlk obecný“, pokud byl stav tohoto druhu vyhlášen za „nepříznivý a nevhodný“ z hlediska ochrany ve smyslu směrnice o stanovištích ( 1 ).

V roce 2019 bylo ve zprávě, kterou zaslalo Španělské království Evropské komisi v souladu s článkem 17 směrnice o stanovištích za období 2013–2018 uvedeno, že stav vlka obecného z hlediska ochrany byl „nepříznivý a nevhodný“ ve středomořské, atlantské a alpínské oblasti, přičemž první dvě oblasti zahrnují území Kastilie a Leónu.

Za těchto podmínek byl podle vnitrostátních právních předpisů vlk obecný vyhlášen „za lovný“, a tedy „lovitelný“ druh na severu od řeky Duero. Konkrétně rozhodnutím ze dne 9. října 2019 schválilo Generální ředitelství pro přírodní dědictví a lesnickou politiku Kastilie a Leónu plán oblastního lovu vlka obecného v honebních oblastech severně od řeky Duero v Kastilii a Leónu v období od roku 2019 do roku 2022.

Předkládající soud, kterému byla podána žaloba proti tomuto rozhodnutí, se táže Soudního dvora na to, zda směrnice o stanovištích, a konkrétně její článek 14 ( 2 ) brání vnitrostátní právní úpravě, podle které je vlk obecný označen za druh, jehož jedinci mohou být loveni na části území tohoto členského státu, kde se na něj nevztahuje přísná ochrana stanovená v čl. 12 odst. 1 této směrnice, když je jeho stav z hlediska ochrany považován za nepříznivý na celém území uvedeného členského státu.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr zaprvé připomněl, že podle článku 12 směrnice o stanovištích ve spojení s přílohou IV písm. a) této směrnice spadá vlk obecný mezi druhy „v zájmu Společenství“, jejichž „přísnou ochranu“ ve smyslu tohoto článku je třeba zajistit. Tento režim přísné ochrany se týká zejména španělských populací vlka obecného nacházejících se jižně od řeky Duero, které jsou výslovně uvedeny v příloze II směrnice o stanovištích jako „druh v zájmu Společenství, jehož ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany“. Španělské populace vlka obecného nacházející se severně od této řeky jsou zařazeny do přílohy V této směrnice jako druh živočicha v zájmu Společenství, jehož odebírání z volné přírody a využívání může být předmětem opatření na jeho obhospodařování, a tudíž se na ně vztahuje článek 14 uvedené směrnice.

V tomto ohledu okolnost, že je druh živočicha nebo rostliny v zájmu Společenství zařazen do přílohy V směrnice o stanovištích, neznamená, že jeho stav z hlediska ochrany musí být v zásadě považován za příznivý. Kromě okolnosti, že členské státy sdělují Komisi stav těchto druhů na svém území, toto zařazení znamená pouze to, že s ohledem na povinnost sledování stanovenou v článku 11 této směrnice a za účelem zajištění jejího cíle „může“ být uvedený druh předmětem opatření na jeho obhospodařování, na rozdíl od druhů uvedených v příloze IV a) uvedené směrnice, na které se v každém případě vztahuje systém přísné ochrany.

Zadruhé, pokud jde o opatření na obhospodařování, jejichž předmětem mohou být druhy zařazené do přílohy V, může být lovecké využití omezeno nebo zakázáno, je-li to nezbytné pro zachování nebo obnovu příznivého stavu dotčeného druhu z hlediska ochrany.

Tato opatření se totiž mohou týkat vstupu na určitá území, zákazu odebírání jedinců z volné přírody a využívání určitých populací nebo vytvoření systémů kvót. Pokud zahrnují pravidla lovu, uvedená opatření mohou omezit, a nikoli rozšířit odebírání dotčených druhů.

Dále prostor členských států pro uvážení k určení nezbytnosti přijmout taková opatření je omezen povinností dbát na to, aby odebírání jedinců určitého druhu z volné přírody a využívání těchto jedinců bylo slučitelné se zachováním příznivého stavu tohoto druhu z hlediska jeho ochrany.

Pokud je přitom stav živočišného druhu z hlediska ochrany nepříznivý, musí příslušné orgány přijmout opatření ve smyslu článku 14 směrnice o stanovištích za účelem zlepšení stavu dotčeného druhu z hlediska ochrany tak, aby jeho populace dosáhly v budoucnu udržitelného příznivého stavu z hlediska ochrany.

Přijetí opatření založených na tomto článku je v každém případě povoleno pouze tehdy, když tato opatření přispívají k zachování nebo obnově příznivého stavu dotčených druhů z hlediska jejich ochrany. Pokud tedy analýzy provedené v dotčeném členském státě ve vztahu k druhům uvedeným v příloze V směrnice o stanovištích poskytují výsledky, které mohou prokázat nezbytnost zásahu na vnitrostátní úrovni, může tento členský stát omezit, a nikoli rozšířit činnosti uvedené v tomto článku, aby bylo odebrání jedinců těchto druhů z volné přírody slučitelné s cíli této směrnice. Omezení nebo zákaz lovu mohou být považovány za opatření nezbytné v tomto ohledu. Takové opatření je nutné zvláště tehdy, když je stav dotčeného druhu nepříznivý z hlediska ochrany zejména z důvodu ztrát jedinců. I když jsou tyto ztráty způsobeny hlavně jinými důvody, může se ukázat nezbytným nepovolit lov, který by vedl k dalším ztrátám.

Pokud totiž v souladu se zásadou obezřetnosti zakotvenou v čl. 191 odst. 2 SFEU platí, že pokud po posouzení nejlepších existujících vědeckých poznatků přetrvává nejistota ohledně toho, zda je využívání určitého druhu v zájmu Společenství slučitelné se zachováním příznivého stavu tohoto druhu z hlediska ochrany, dotčený členský stát nesmí takové využívání povolit.

Zatřetí Soudní dvůr upřesnil, že podle článku 11 směrnice o stanovištích mají členské státy povinnost sledovat stav přírodních stanovišť a druhů zmíněných v článku 2 této směrnice z hlediska jejich ochrany se zvláštním zřetelem na prioritní typy přírodních stanovišť a prioritní druhy. Toto sledování je zásadní pro zajištění dodržování podmínek stanovených v článku 14 této směrnice a pro určení nezbytnosti přijmout opatření, která zajistí slučitelnost využívání tohoto druhu se zachováním příznivého stavu z hlediska jeho ochrany, a je samo o sobě jedním z opatření nezbytných k zajištění ochrany uvedeného druhu. Druh tudíž nemůže být předmětem loveckého využívání, pokud není zajištěno účinné sledování stavu tohoto druhu z hlediska ochrany.

V tomto ohledu stav druhu z hlediska ochrany a vhodnost přijetí opatření založených na článku 14 směrnice o stanovištích musí být hodnoceny s přihlédnutím nejen ke zprávě vypracované každých šest let podle článku 17 této směrnice, ale i k nejnovějším vědeckým poznatkům získaným prostřednictvím uvedeného sledování. Tato hodnocení musí být prováděna nejen na místní úrovni, ale také na úrovni biogeografické oblasti, či dokonce na přeshraniční úrovni. Kromě toho je třeba věnovat zvláštní pozornost sledování v případě, že je tento druh uveden pro určité oblasti mezi živočišnými druhy v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany ( 3 ) nebo vyžaduje přísnou ochranu ( 4 ), a pro sousední oblasti, mezi druhy v zájmu Společenství, jejichž odebírání a využívání může být předmětem určitých opatření na jejich obhospodařování ( 5 ).

Vzhledem k těmto úvahám dospěl Soudní dvůr k závěru, že článek 14 směrnice o stanovištích brání právní úpravě členského státu, která povoluje lov vlka obecného na části území tohoto členského státu, kde se na něj nevztahuje přísná ochrana stanovená, když je stav tohoto druhu z hlediska ochrany v uvedeném členském státě kvalifikován jako „nepříznivý a nevhodný“. V tomto ohledu je třeba zohlednit zprávu vypracovávanou každých šest let podle článku 17 této směrnice, všechny nejnovější vědecké poznatky, včetně poznatků získaných sledováním podle článku 11 této směrnice, jakož i zásadu obezřetnosti zakotvenou v čl. 191 odst. 2 SFEU.

( 1 ) – Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102), ve znění směrnice Rady 2013/17/ES ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 193) (dále jen „směrnice o stanovištích“).

( 2 ) – Článek 14 odst. 1 směrnice o stanovištích stanoví: „Pokud to na základě sledování podle článku 11 pokládají členské státy za nezbytné, přijmou opatření zajišťující, že odebírání jedinců druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin uvedených v příloze V z volné přírody, jakož i jejich využívání bude slučitelné se zachováním jejich příznivého stavu z hlediska jejich ochrany“.

( 3 ) – Viz příloha II směrnice o stanovištích.

( 4 ) – Viz příloha IV písm. a) směrnice o stanovištích.

( 5 ) – Viz příloha V směrnice o stanovištích.