–

za NT: A. Côrte-Real Neves, C. Vieira Peres a J. Vieira Peres, advogados,

–

za portugalskou vládu: P. Barros da Costa, A. Rodrigues a N. Vitorino, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: G. Braga da Cruz a G. Luengo, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/278 ze dne 26. února 2016 o zrušení konečného antidumpingového cla uloženého na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, rozšířeného na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie (Úř. věst. 2016, L 52, s. 24, dále jen „nařízení o zrušení“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Autoridade Tributária e Aduaneira (daňový a celní úřad, Portugalsko) (dále jen „celní správa“) a NT týkajícího se dodatečného výběru antidumpingového cla, smluvních cel a daně z přidané hodnoty (DPH), navýšených o vyrovnávací úroky, za dovoz některých spojovacích prostředků z oceli do Evropské unie.

3

Rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho působnosti, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/021, s. 80) Rada Evropské unie schválila Dohodu o založení Světové obchodní organizace (WTO) podepsanou v Marrákeši 15. dubna 1994, jakož i dohody uvedené v přílohách 1, 2 a 3 uvedené dohody, mezi něž patří i Všeobecná dohoda o clech a obchodu z roku 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 11; Zvl. vyd. 11/021, s. 91) a Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/021, s. 189, dále jen „antidumpingová dohoda WTO“).

4

Dne 26. ledna 2009 Rada přijala nařízení (ES) č. 91/2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2009, L 29, s. 1).

5

Dne 18. července 2011 přijala Rada prováděcí nařízení (EU) č. 723/2011, kterým se rozšiřuje konečné antidumpingové clo uložené nařízením č. 91/2009 na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie (Úř. věst. 2011, L 194, s. 6), které bylo později změněno prováděcím nařízením Rady (EU) č. 693/2012 ze dne 25. července 2012 (Úř. věst. 2012, L 203, s. 23).

6

Dne 28. července 2011 přijal orgán WTO pro řešení sporů (dále jen „DSB“) zprávu odvolacího orgánu a zprávu skupiny odborníků ve znění zprávy odvolacího orgánu ve sporu „Evropská společenství – konečná antidumpingová opatření vztahující se na některé spojovací prostředky ze železa nebo oceli z Číny“ (WT/DS 397) (dále jen „rozhodnutí DSB ze dne 28. července 2011“). V těchto zprávách bylo mimo jiné zjištěno, že Unie jednala v rozporu s některými ustanoveními antidumpingové dohody WTO.

7

V návaznosti na rozhodnutí DSB ze dne 28. července 2011 přijala Rada dne 4. října 2012 prováděcí nařízení (EU) č. 924/2012, kterým se mění nařízení č. 91/2009 (Úř. věst. 2012, L 275, s. 1), které mimo jiné snížilo antidumpingové clo stanovené v posledně uvedeném nařízení.

8

Na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51), Evropská komise prováděcím nařízením (EU) 2015/519 ze dne 26. března 2015 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, rozšířeného na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie, na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1225/2009 (Úř. věst. 2015, L 82, s. 78), prodloužila antidumpingové clo na dovoz dotčených výrobků, stanovené nařízením č. 91/2009 a změněné prováděcím nařízením č. 924/2012, o dodatečné období pěti let.

9

Rozhodnutím ze dne 12. února 2016 přijal DSB nové zprávy, které konstatovaly, že opatření přijatá Unií prováděcím nařízením č. 924/2012 jsou v rozporu s některými ustanoveními antidumpingové dohody WTO (dále jen „rozhodnutí DSB ze dne 12. února 2016“).

10

V návaznosti na rozhodnutí DSB ze dne 12. února 2016 přijala Komise dne 26. února 2016 nařízení o zrušení.

11

V článku 1 nařízení o zrušení je stanoveno, že se antidumpingové clo uložené nařízením č. 91/2009, změněné prováděcím nařízením č. 924/2012 a ponechané v platnosti prováděcím nařízením 2015/519, zrušuje.

12

V článku 2 nařízení o zrušení je stanoveno, že zrušení antidumpingového cla uvedeného v článku 1 uvedeného nařízení nabývá účinku dnem vstupu tohoto nařízení v platnost a není základem pro vrácení cla vybraného před tímto datem. V souladu s článkem 3 uvedeného nařízení toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tedy 28. února 2016.

13

Nařízení o zrušení bylo přijato na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/476 ze dne 11. března 2015 o opatřeních, která může Unie přijmout na základě zprávy přijaté orgánem WTO pro řešení sporů o antidumpingových a antisubvenčních opatřeních (Úř. věst. 2015, L 83, s. 6).

14

Článek 1 odst. 1 posledně uvedeného nařízení stanoví, že pokud OŘS [DSB] přijme zprávu týkající se opatření přijatého Unií na základě její antidumpingové právní úpravy, může Komise podle konkrétního případu zrušit nebo změnit sporné opatření nebo přijmout jiné zvláštní opatření, jež považuje za vhodné.

15

Článek 3 uvedeného nařízení stanoví, že „[p]okud není stanoveno jinak, nabývají opatření přijatá na základě tohoto nařízení účinku dnem jejich vstupu v platnost a nezakládají právo na vrácení cla vybraného před tímto dnem“.

16

V návaznosti na šetření provedené Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a malajskými orgány na žádost úřadu OLAF týkající se překládky zboží z Číny přes Malajsii, s cílem vyhnout se placení antidumpingového cla ([OLAF CASE OF/2010/0697, AAA 2010/016-(2012)S01]), které bylo členským státům oznámeno v rámci mechanismu vzájemné pomoci, bylo zjištěno, že určité zboží, konkrétně spojovací prostředky z oceli vyvážené do Unie dne 3. a 24. dubna 2010, měly nepreferenční čínský původ.

17

Společnost Inemer Lda., založená podle portugalského práva, byla identifikována jako příjemce (dovozce) uvedeného zboží. Dotyčná dovozní prohlášení ze dne 12. května a 9. června 2010 byla předložena způsobem nepřímého zastoupení NT, žalovaným v původním řízení, jménem společnosti Inemer jako držitelky celního režimu.

18

V těchto prohlášeních podaných u celního úřadu v Leixões (Portugalsko) bylo uvedeno, že dovezené zboží pochází z Malajsie, takže v této fázi nebylo vybráno žádné clo.

19

Celní správa měla poté, co v rámci kontrolního postupu zjistila nepravdivá prohlášení o původu vztahující se k Malajsii namísto Číny, za to, že se na dotčené dovozy nevztahují preferenční sazební opatření stanovená v čl. 20 odst. 3 písm. e) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), a že je třeba použít zejména nařízení č. 91/2009, které ke dni přijetí dotčených dovozních prohlášení stanovilo uložení konečného antidumpingového cla na takové zboží pocházející z Číny.

20

Proto bylo platebním výměrem ze dne 20. března 2018, vydaným v rámci řízení o dodatečném výběru cla, uloženo společnosti Inemer a NT jakožto solidárním dlužníkům zaplacení antidumpingového cla, smluvních cel, DPH a vyrovnávacích úroků v celkové výši 106997,60 eur.

21

NT podal proti tomuto platebnímu výměru správní opravný prostředek, přičemž tvrdil, že po zrušení nařízení č. 91/2009, které bylo provedeno články 1 a 2 nařízení o zrušení, nemůže již být na základě prvně uvedeného nařízení uloženo antidumpingové clo.

22

Vzhledem k tomu, že tento správní opravný prostředek byl předmětem zamítavého rozhodnutí, NT podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k Tribunal Administrativo e Fiscal de Porto (správní a daňový soud v Portu, Portugalsko), který této žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 17. prosince 2021.

23

Celní správa podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Supremo Tribunal Administrativo (Nejvyšší správní soud, Portugalsko), který je předkládajícím soudem, přičemž se dovolávala nesprávného právního posouzení v rozsahu, v němž byl v uvedeném rozsudku učiněn zejména závěr, že došlo k porušení nařízení o zrušení a jeho zrušujících účinků.

24

Celní správa před předkládajícím soudem zvláště tvrdí, že na rozdíl od toho, co bylo uvedeno v prvostupňovém rozsudku, zrušení nařízení č. 91/2009 provedené nařízením o zrušení neznamená zrušení z důvodu protiprávnosti způsobující neplatnost nařízení č. 91/2009 s účinky ex tunc, ale nabývá účinku dnem vstupu nařízení o zrušení v platnost, takže bylo podle ní nezbytné zajistit zachování antidumpingového cla vzniklého před tímto datem za účelem ochrany finančních zájmů Unie.

25

NT před předkládajícím soudem naopak tvrdí, že od vstupu nařízení o zrušení v platnost portugalské orgány již nemohly pokračovat ve vymáhání antidumpingového cla na základě nařízení č. 91/2009 bez ohledu na datum dotčených dovozů, jelikož pro toto clo již neexistoval právní základ.

26

Z bodů odůvodnění nařízení o zrušení totiž vyplývá, že zrušení nařízení č. 91/2009 bylo odůvodněno jeho neslučitelností s některými ustanoveními antidumpingové dohody WTO konstatovanou DSB, takže toto zrušení má povahu zrušení na základě konstatování neplatnosti s účinky ex tunc.

27

Předkládající soud má za to, že je třeba určit působnost a rozsah zrušujících účinků vyplývajících z nařízení o zrušení, tedy určit, zda i přesto, že zrušení provedené tímto nařízením nabylo účinku dne 28. února 2016, se právní režim nařízení č. 91/2009, které bylo zrušeno, a sice antidumpingové clo, které stanoví, vztahuje na dovozy uskutečněné v květnu a červnu 2010, tedy v době, kdy bylo posledně uvedené nařízení stále v platnosti, které však byly předmětem platebního výměru, mimo jiné v souvislosti s antidumpingovým clem, až v březnu 2018, kdy bylo uvedené nařízení zrušeno.

28

Za těchto podmínek se Supremo Tribunal Administrativo (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

29

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 2 nařízení o zrušení musí být vykládán v tom smyslu, že zrušení antidumpingového cla, které stanoví, brání tomu, aby bylo v rámci dodatečného výběru provedeného po dni vstupu tohoto nařízení v platnost vybráno toto antidumpingové clo, a případně jiná s tím související cla, pokud jde o dovozy výrobků podléhajících uvedenému antidumpingovému clu, které byly uskutečněny před tímto datem. Předkládající soud se kromě toho táže, zda je odpověď na tuto otázku jiná, vychází-li tento dodatečný výběr z dokumentu pocházejícího z trestního řízení založeného na důkazech poskytnutých OLAF.

30

Za účelem odpovědi na tyto otázky je třeba úvodem připomenout, že z čl. 201 odst. 1 a 2 nařízení č. 2913/92 vyplývá, že celní dluh při dovozu vzniká zejména propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu, přičemž tento dluh vzniká v okamžiku přijetí dotčeného celního prohlášení.

31

V projednávaném případě je třeba uvést, že jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, dovozy spojovacích prostředků dotčené ve věci v původním řízení byly uskutečněny a následně uvedeny v celním prohlášení v průběhu května a června 2010, tedy v období, kdy bylo na tyto dovozy použitelné nařízení č. 91/2009 o uložení dotčeného antidumpingového cla.

32

Je tedy nesporné, že z důvodu uvedených dovozů bylo třeba antidumpingové clo uložené nařízením č. 91/2009 a další s ním související clo uhradit, i když původně toto clo nebylo uloženo a vybráno z důvodu údajů uvedených v celních prohlášeních, které se následně ukázaly jako nesprávné, pokud jde o původ dovezených výrobků.

33

Podstatou otázek předkládajícího soudu je, zda zrušení antidumpingového cla uloženého nařízením č. 91/2009, které bylo provedeno v článku 2 nařízení o zrušení, má za následek, že toto antidumpingové clo již nemůže být vybráno v rámci dodatečného výběru.

34

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že podle článku 2 nařízení o zrušení nabývá zrušení antidumpingového cla uvedeného v článku 1 tohoto nařízení, včetně cla uloženého nařízením č. 91/2009, účinku dnem vstupu nařízení o zrušení v platnost a není základem pro vrácení cla vybraného před tímto datem.

35

Z tohoto znění přitom nijak nevyplývá, že by se zrušení antidumpingového cla stanovené v článku 1 tohoto nařízení uplatnilo se zpětnou účinností. Jak naopak Soudní dvůr již konstatoval, článek 2 nařízení o zrušení stanoví uplynutí platnosti uvedeného cla ode dne jeho vstupu v platnost a vylučuje jakýkoli zpětný účinek (rozsudek ze dne 18. října 2018, Internacional de Productos Metálicos v. Komise, C‑145/17 P, EU:C:2018:839, bod 57).

36

Na rozdíl od toho, co tvrdí NT, konkrétně upřesnění obsažené v tomto článku 2, podle kterého zrušení dotčeného antidumpingového cla není základem pro vrácení cla vybraného před vstupem tohoto nařízení v platnost, nemůže být chápáno tak, že zakládá jedinou výjimku ze zpětného účinku tohoto zrušení. Toto upřesnění totiž potvrzuje neexistenci zpětné účinnosti.

37

Kromě toho je třeba odmítnout tvrzení NT, podle kterého má zrušení dotčeného antidumpingového cla ve skutečnosti povahu zrušení z důvodu protiprávnosti s účinky ex tunc, a to s ohledem na neslučitelnost nařízení č. 91/2009 s dohodami WTO, jak bylo konstatováno v rozhodnutích DSB ze dne 28. července 2011 a 12. února 2016. Je totiž třeba uvést, že Soudní dvůr již rozhodl, že platnost nařízení č. 91/2009 nemůže být posuzována s ohledem na dohody uvedené v přílohách 1 až 3 Dohody o založení WTO, a konkrétně s ohledem na tato rozhodnutí DSB (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 2018, Rotho Blaas, C‑207/17, EU:C:2018:840, bod 56, a ze dne 11. ledna 2024, Eurobolt a další v. Komise a Stafa Group, C‑517/22 P, EU:C:2024:9, bod 88, jakož i citovaná judikatura).

38

Dále pak Soudní dvůr již konstatoval, že zrušení unijního aktu jeho autorem, jako je zrušení provedené nařízením o zrušení, pokud jde o nařízení č. 91/2009, nemůže být postaveno na roveň konstatování protiprávnosti tohoto aktu s účinky ex tunc, neboť takové zrušení vyvolává účinky pouze do budoucna (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. ledna 2024, Eurobolt a další v. Komise a Stafa Group, C‑517/22 P, EU:C:2024:9, body 88 a 89).

39

Z toho vyplývá, že takové zrušení antidumpingového cla uloženého zejména nařízením č. 91/2009, jak je stanoveno v článcích 1 a 2 nařízení o zrušení, nelze vykládat jako zrušení z důvodu protiprávnosti, jíž je dotčena platnost nařízení č. 91/2009, a které by z tohoto důvodu mohlo mít účinky na použití tohoto nařízení na takové dovozy, jako jsou dovozy dotčené ve věci v původním řízení, které byly uskutečněny před nabytím účinku tohoto zrušení.

40

Vzhledem k tomu, že zrušení nařízení č. 91/2009 má účinky pouze ve vztahu k dovozům uskutečněným od data vstupu nařízení o zrušení v platnost, nemůže jím být dotčen vznik celního dluhu týkajícího se antidumpingového cla a jiných s ním souvisejících cel z titulu dovozů uskutečněných před tímto datem za působnosti nařízení č. 91/2009, ani dodatečný výběr tohoto cla, bez ohledu na skutečnost, že posledně uvedené nařízení již není v okamžiku tohoto výběru v platnosti.

41

Z výše uvedených úvah vyplývá, že skutečnost, že k dodatečnému výběru cla dochází na základě dokumentu pocházejícího z trestního řízení, i původ důkazů použitých v rámci tohoto řízení jsou jako takové irelevantní, pokud jde o časové účinky zrušení antidumpingového cla dotčeného ve věci v původním řízení, zvláště pokud jde o jeho úhradu v rámci výběru cla provedeného po tomto zrušení.

42

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že na položené otázky je třeba odpovědět tak, že článek 2 nařízení o zrušení musí být vykládán v tom smyslu, že zrušení antidumpingového cla, které stanoví, nebrání tomu, aby bylo v rámci dodatečného výběru provedeného po dni vstupu tohoto nařízení v platnost vybráno toto antidumpingové clo, a případně jiná s tím související cla, pokud jde o dovozy výrobků podléhajících uvedenému antidumpingovému clu, které byly uskutečněny před tímto datem. Skutečnost, že tento dodatečný výběr cla vychází z dokumentu pocházejícího z trestního řízení založeného na důkazech poskytnutých OLAF, nemá v tomto ohledu žádný vliv.

43

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Článek 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/278 ze dne 26. února 2016 o zrušení konečného antidumpingového cla uloženého na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, rozšířeného na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie,

musí být vykládán v tom smyslu, že

zrušení antidumpingového cla, které stanoví, nebrání tomu, aby bylo v rámci dodatečného výběru provedeného po dni vstupu tohoto nařízení v platnost vybráno toto antidumpingové clo, a případně jiná s tím související cla, pokud jde o dovozy výrobků podléhajících uvedenému antidumpingovému clu, které byly uskutečněny před tímto datem. Skutečnost, že tento dodatečný výběr cla vychází z dokumentu pocházejícího z trestního řízení založeného na důkazech poskytnutých Evropským úřadem pro boj proti podvodům, nemá v tomto ohledu žádný vliv.