1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Cargolux Airlines International SA (dále jen „Cargolux“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 30. března 2022, Cargolux Airlines v. Komise (T‑334/17, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2022:178), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (Věc AT.39258 – Letecká nákladní doprava) (dále jen „sporné rozhodnutí“) v rozsahu, v němž se jí týká, a podpůrně na zrušení pokuty, která jí byla tímto rozhodnutím uložena, nebo na snížení její výše.

2

Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací, podepsaná v Lucemburku dne 21. června 1999 a schválená jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady a Komise 2002/309/ES, Euratom, pokud jde o dohodu o vědeckotechnické spolupráci, ze dne 4. dubna 2002 o uzavření sedmi dohod se Švýcarskou konfederací (Úř. věst. 2002, L 114, s. 1; Zvl. vyd. 11/41, s. 89) (dále jen „Dohoda o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem“), vstoupila v platnost dne 1. června 2002. Články 8 a 9 této dohody odpovídají obdobně článkům 101 a 102 SFEU.

3

Podle článku 11 uvedené dohody:

„1.   Orgány Společenství uplatňují články 8 a 9 […] v souladu s právními předpisy Společenství uvedenými v příloze této dohody, s přihlédnutím k potřebě úzké spolupráce mezi orgány Společenství a švýcarskými orgány.

2.   Švýcarské orgány rozhodují v souladu s články 8 a 9 o přípustnosti dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě […] vztahujících se k trasám mezi Švýcarskem a třetími zeměmi.“

4

Článek 101 odst. 1 SFEU stanoví:

„S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které

[…]“

5

Článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3, dále jen „Dohoda o EHP“) odpovídá obdobně článku 101 SFEU.

6

Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí, jak byly uvedeny v bodech 1 až 60 napadeného rozsudku, lze pro účely tohoto řízení shrnout následovně.

7

Cargolux je leteckou dopravní společností působící na trhu služeb letecké nákladní dopravy.

8

V odvětví nákladní dopravy zajišťují leteckou dopravu nákladu letecké společnosti (dále jen „dopravci“). Dopravci zpravidla poskytují služby nákladní dopravy spedičním podnikům, které zajišťují přepravu tohoto nákladu jménem odesílatelů. Jako protiplnění tyto spediční podniky platí dopravcům cenu, která se skládá ze sazeb vypočtených za kilogram a dále z různých příplatků.

9

Dne 7. prosince 2005 Evropská komise obdržela žádost o ochranu na základě oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02. s. 155) podanou společností Deutsche Lufthansa AG a jejími dvěma dceřinými společnostmi, Lufthansa Cargo AG a Swiss International Air Lines AG. Podle této žádosti existovaly protisoutěžní kontakty mezi několika dopravci, které se týkaly složek ceny služeb poskytovaných na trhu letecké nákladní dopravy, a sice zavedení tzv. „palivových“ a „bezpečnostních“ příplatků, jakož i odmítnutí těchto dopravců hradit spedičním podnikům provizi z příplatků (dále jen „odmítnutí hradit provize“).

10

Ve dnech 14. a 15. února 2006 provedla Komise neohlášené kontroly v prostorách několika dopravců.

11

V návaznosti na tyto kontroly podalo několik dopravců, včetně společnosti Cargolux, žádost o ochranu před pokutami na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, uvedenou v bodě 9 tohoto rozsudku.

12

Dne 19. prosince 2007 zaslala Komise oznámení námitek 27 dopravcům, včetně společnosti Cargolux, kteří následně předložili písemné připomínky. Slyšení se konalo od 30. června do 4. července 2008.

13

Dne 9. listopadu 2010 přijala Komise rozhodnutí C(2010) 7694 final týkající se řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc COMP/39258 – Letecká nákladní doprava) (dále jen „původní rozhodnutí“). Toto rozhodnutí bylo určeno 21 dopravcům, mezi nimiž byla i společnost Cargolux.

14

Uvedené rozhodnutí ve svém odůvodnění uvádělo, že obvinění dopravci koordinovali své jednání v oblasti cen za poskytování služeb nákladní dopravy tím, že se dohodli na palivovém příplatku, bezpečnostním příplatku a na odmítnutí hradit provize, a podíleli se tak na jediném a trvajícím protiprávním jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, článkem 53 Dohody o EHP a článkem 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem, k němuž docházelo na území Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Švýcarska.

15

Rozsudkem ze dne 16. prosince 2015, Cargolux Airlines v. Komise (T‑39/11, EU:T:2015:991), Tribunál zrušil původní rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkalo společnosti Cargolux. Dvanácti dalšími rozsudky z téhož dne Tribunál rovněž zcela nebo částečně zrušil toto rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkalo dvanácti dalších dopravců nebo skupin dopravců.

16

Tribunál rozhodl, že uvedené rozhodnutí bylo stiženou vadou odůvodnění.

17

Dne 20. května 2016 zaslala Komise dopravcům uvedeným v původním rozhodnutí, kteří proti němu podali žalobu k Tribunálu, dopis, ve kterém je informovala o svém záměru přijmout znovu rozhodnutí konstatující jejich účast na jediném a trvajícím protiprávním jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, článkem 53 Dohody o EHP a článkem 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem na všech trasách uvedených v tomto původním rozhodnutí. K předložení připomínek jim byla poskytnuta lhůta jednoho měsíce. Všichni této možnosti využili.

18

Dne 17. března 2017 přijala Komise sporné rozhodnutí, které bylo určeno 19 dopravcům, včetně společnosti Cargolux.

19

Sporné rozhodnutí uvádí, že obvinění dopravci koordinovali své jednání v oblasti cen za poskytování služeb nákladní dopravy po celém světě prostřednictvím palivového příplatku, bezpečnostního příplatku a odmítnutí hradit provize (dále jen „sporná kartelová dohoda“), čímž se dopustili jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, článkem 53 Dohody o EHP a článkem 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem.

20

V oddíle 4 tohoto rozhodnutí, nadepsaném „Popis skutkových okolností“, Komise zejména uvedla, že šetření odhalilo celosvětový kartel založený na síti dvoustranných a mnohostranných kontaktů mezi soutěžiteli v průběhu dlouhého časového období, pokud jde o kroky, které se rozhodli, plánovali nebo zamýšleli učinit ve vztahu k různým složkám ceny služeb nákladní dopravy uvedeným v předchozím bodě. Zdůraznila, že společným cílem této sítě kontaktů byla koordinace jednání soutěžitelů v oblasti cen nebo snížení nejistoty ohledně jejich cenové politiky. Poté popsala kontakty týkající se palivového příplatku, bezpečnostního příplatku a odmítnutí hradit provize a posoudila skutkové důkazy týkající se jednak sporné kartelové dohody jako celku a jednak každého z adresátů uvedeného rozhodnutí.

21

V oddíle 5 sporného rozhodnutí, nadepsaném „Použití příslušných pravidel hospodářské soutěže“, použila Komise článek 101 SFEU na skutkové okolnosti projednávané věci, přičemž upřesnila, že odkazy na tento článek je třeba chápat rovněž jako odkazy na článek 53 Dohody o EHP a článek 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem, jelikož tato ustanovení se použijí obdobně, není-li stanoveno jinak.

22

V tomto ohledu přezkoumala Komise stran své pravomoci meze své časové a územní pravomoci, pokud jde o zjištění a sankcionování protiprávního jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže v projednávané věci.

23

Zaprvé v bodech 822 až 832 odůvodnění sporného rozhodnutí, které tvoří pododdíl 5.2 tohoto rozhodnutí, nadepsaný „Pravomoc Komise“, Komise v podstatě uvedla, že nepoužije nejprve článek 101 SFEU na dohody a jednání před 1. květnem 2004 týkající se tras mezi letišti v Evropské unii a letišti mimo EHP (dále jen „trasy Unie – třetí země“), poté článek 53 Dohody o EHP na dohody a postupy před 19. květnem 2005 týkající se tras Unie – třetí země, jakož i tras mezi letišti v zemích, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP a které nejsou členy Unie, a letišti ve třetích zemích (dále jen „trasy EHP kromě tras Unie – třetí země“) a konečně článek 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem na dohody a jednání před 1. červnem 2002 týkající se tras mezi letišti v Unii a letišti ve Švýcarsku (dále jen „trasy Unie-Švýcarsko“). V bodě 832 odůvodnění uvedeného rozhodnutí upřesnila, že totéž rozhodnutí „v žádném případě nemá za cíl odhalit jakékoli protiprávní jednání v rozporu s článkem 8 Dohody [o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem] týkající se služeb nákladní dopravy [mezi] Švýcarskem [a] třetími zeměmi“.

24

Zadruhé v bodech 1036 až 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí, které byly součástí pododdílu 5.3.8 tohoto rozhodnutí nadepsaného „[P]oužitelnost článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o EHP na příchozí trasy“ uvedla Komise důvody, proč odmítla argumenty několika obviněných dopravců, že překročila meze své územní pravomoci podle pravidel mezinárodního práva veřejného, když konstatovala a uložila sankci za protiprávní jednání, které jev rozporu s těmito dvěma ustanoveními, na trasách ze třetích zemí a do EHP (dále jen „příchozí trasy“, a pokud jde o služby nákladní dopravy poskytované na těchto trasách, „příchozí služby nákladní dopravy“).

25

Konkrétně v bodě 1045 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedla Komise, že protisoutěžní jednání, pokud jde o příchozí služby nákladní dopravy, „mohou mít bezprostřední, podstatné a předvídatelné účinky v rámci Unie a EHP, neboť zvýšené náklady na leteckou dopravu do EHP, a tedy i vyšší ceny dováženého zboží, mohou mít z podstaty dopad na spotřebitele v EHP“. Dodala, že v projednávané věci tato jednání mohla mít takové účinky rovněž na poskytování služeb letecké nákladní dopravy jinými dopravci v EHP, mezi dopravními uzly („hubs“) v EHP využívanými dopravci ze třetích zemí a letišti určení těchto zásilek v EHP, která nebyla obsluhována dopravcem ze třetí země.

26

V bodě 1046 odůvodnění téhož rozhodnutí Komise dále uvedla, že sporná kartelová dohoda byla „prováděna celosvětově“, že ujednání o příchozích trasách byla nedílnou součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP a že jednotné uplatňování příplatků v celosvětovém rozsahu bylo klíčovým prvkem této kartelové dohody.

27

Pododdíl 5.3 sporného rozhodnutí, který se v projednávané věci týká použití článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem, obsahuje body 833 až 1052 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Zaprvé v bodě 846 odůvodnění tohoto rozhodnutí měla Komise za to, že obvinění dopravci koordinovali své jednání nebo ovlivňovali tvorbu cen, „což v konečném důsledku představ[ovalo] stanovení cen ve vztahu k“ palivovému příplatku, bezpečnostnímu příplatku a úhradě provize z příplatků spedičním podnikům. V bodě 861 odůvodnění uvedeného rozhodnutí měla za to, že „obecný systém koordinace jednání v oblasti cen u služeb nákladní dopravy“ odhalený jejím šetřením potvrzuje existenci „komplexního protiprávního jednání skládajícího se z různých jednání, která [bylo možné] kvalifikovat buď jako dohodu, nebo jako jednání ve vzájemné shodě, kdy soutěžitelé vědomě nahradili rizika hospodářské soutěže vzájemnou praktickou spoluprací“.

28

Zadruhé v bodě 869 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise konstatovala, že „dotčené jednání představuje jediné a trvající protiprávní jednání v rozporu s článkem [101 SFEU]“, přičemž v bodech 870 až 902 odůvodnění tohoto rozhodnutí upřesnila, že dotčená ujednání sledovala jediný protisoutěžní cíl, který spočíval v zabránění hospodářské soutěži v odvětví nákladní dopravy v EHP, týkala se poskytování služeb nákladní dopravy a stanovování jejich cen, jakož i stejných podniků, měla jedinou a trvající povahu a týkala se tří složek, a to palivového příplatku, bezpečnostního příplatku a odmítnutí hradit provize. V tomto rámci Komise v bodě 881 odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedla, že se společnost Cargolux podílela na těchto třech složkách.

29

Zatřetí v bodě 903 odůvodnění uvedeného rozhodnutí konstatovala Komise, že dotčené protisoutěžní jednání mělo za cíl omezit hospodářskou soutěž přinejmenším v rámci Unie, EHP a Švýcarska. V bodě 917 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise v podstatě dodala, že proto nebylo nutné zohlednit konkrétní účinky tohoto jednání.

30

Začtvrté v bodech 972 až 1021 odůvodnění sporného rozhodnutí přezkoumala Komise právní úpravu sedmi třetích zemí, o níž několik obviněných dopravců tvrdilo, že jim ukládala, aby se vzájemně domlouvali na příplatcích, čímž bránili uplatňování relevantních pravidel hospodářské soutěže. Komise měla za to, že tito dopravci neprokázali, že jednali pod nátlakem těchto třetích zemí.

31

Zapáté v bodech 1024 až 1035 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise konstatovala, že jediné a trvající protiprávní jednání mohlo citelně ovlivnit obchod mezi členskými státy, mezi smluvními stranami Dohody o EHP a mezi smluvními stranami Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem.

32

Oddíl 7 sporného rozhodnutí, nadepsaný „Doba trvání protiprávního jednání“, obsahuje body 1146 až 1169 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Jak vyplývá z bodu 1146 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, měla Komise za to, že sporná kartelová dohoda začala dne 7. prosince 1999 a trvala do 14. února 2006. V bodě 1146 odůvodnění upřesnila, že tato kartelová dohoda porušila:

33

V bodě 1169 odůvodnění téhož rozhodnutí uvedla Komise, že protiprávní jednání trvalo, pokud jde o společnost Cargolux, od 22. ledna 2001 do 14. února 2006.

34

V oddíle 8 sporného rozhodnutí se Komise zabývala nápravnými opatřeními, která mají být přijata, a pokutami, které mají být uloženy, s odkazem na pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2). Na základě bodu 37 těchto pokynů zejména uplatnila 50 % snížení základních částek pokut, jelikož část služeb týkajících se příchozích tras, jakož i odchozích tras z EHP a do třetích zemí, s výjimkou tras Unie-Švýcarsko, byla poskytována mimo území, na které se vztahuje Dohoda o EHP, a že část škody tedy pravděpodobně vznikla mimo toto území. Kromě toho na základě bodu 29 těchto pokynů přiznala obviněným dopravcům dodatečné snížení základních částek o 15 % z důvodu, že některé regulatorní režimy podporovaly spornou kartelovou dohodu.

35

Články 1, 3 a 4 výroku sporného rozhodnutí znějí následovně:

„Článek 1

Koordinací svého jednání v oblasti stanovování cen při poskytování služeb letecké nákladní dopravy po celém světě, pokud jde o palivový příplatek, bezpečnostní příplatek a úhradu provize z příplatků, se následující podniky dopustily následujícího jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 [SFEU], článkem 53 [Dohody o EHP] a článkem 8 [Dohody o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem], pokud jde o následující trasy a období.

Článek 3

Za jediné a trvající protiprávní jednání uvedené v článku 1 tohoto rozhodnutí […] se ukládají tyto pokuty:

[…]

[…]

Článek 4

Podniky uvedené v článku 1 neprodleně ukončí jediné a trvající protiprávní jednání uvedené v tomto článku, pokud tak již neučinily.

Rovněž se zdrží jakéhokoli úkonu nebo jednání se stejným nebo podobným účelem nebo důsledkem.“

36

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 31. května 2017 podala společnost Cargolux žalobu znějící na úplné nebo částečné zrušení článku 1 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká, a na zrušení pokuty, která jí byla uložena v čl. 3 písm. f) tohoto rozhodnutí, nebo podpůrně na snížení její výše, jakož i na „návazné přijetí nezbytných opatření, pokud jde o článek 4 [uvedeného rozhodnutí]“ v rozsahu, v němž se jí týká.

37

Na podporu této žaloby vznesla společnost Cargolux sedm žalobních důvodů směřujících ke zrušení, jakož i devět argumentů směřujících ke zrušení pokuty, která jí byla uložena, či ke snížení její výše.

38

Třetí z těchto žalobních důvodů vycházel z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení při použití článku 101 SFEU v souvislosti se zjištěním existence protiprávního jednání z hlediska účelu. Čtvrtý žalobní důvod vycházel ze zjevně nesprávného posouzení, jakož i z porušení podstatné formální náležitosti, povinnosti uvést odůvodnění a práva být vyslechnut, pokud jde o vymezení rozsahu a kritérií jediného a trvajícího protiprávního jednání. V rámci pátého žalobního důvodu se společnost Cargolux dovolávala nesprávných skutkových zjištění a zjevně nesprávných posouzení při konstatování jednání, které je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, a její účasti na něm. V rámci svého šestého žalobního důvodu tvrdila nedostatek pravomoci Komise k použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP na příchozí služby nákladní dopravy. Její sedmý žalobní důvod vycházel z pochybení při výpočtu výše pokuty.

39

Tribunál dále vznesl bez návrhu důvod vycházející z nedostatku pravomoci Komise s ohledem na Dohodu o letecké dopravě mezi ES a Švýcarskem konstatovat a sankcionovat porušení článku 53 Dohody o EHP, pokud jde o trasy mezi letišti v zemích, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, a letišti ve Švýcarsku.

40

Argumenty podporující její návrh na snížení výše pokuty odpovídaly v případě osmi z nich argumentům vzneseným na podporu sedmého žalobního důvodu směřujícího ke zrušení. Společnost Cargolux k tomu v odpověď na organizační procesní opatření Tribunálu týkající se důvodu, který Tribunál uplatnil bez návrhu, doplnila devátý argument týkající se prodejů uskutečněných na posledně uvedených trasách.

41

Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl všechny tyto žalobní důvody, včetně důvodu, který Tribunál vznesl bez návrhu. Konkrétně v bodě 401 uvedeného rozsudku v podstatě konstatoval, že rozsah kontaktů zahrnujících společnost Cargolux, které byly uvedeny v bodech 250 a 350 odůvodnění sporného rozhodnutí, musí být upřesněn, a v bodě 445 uvedeného rozsudku konstatoval, že Komise měla v bodech 750 a 880 odůvodnění tohoto rozhodnutí nesprávně za to, že se společnost Cargolux účastnila schůzky uvedené v bodě 387 odůvodnění tohoto rozhodnutí. V bodě 447 napadeného rozsudku měl nicméně v podstatě za to, že to neodůvodňuje, aby bylo společnosti Cargolux přiznáno dodatečné snížení pokuty na základě polehčujících okolností. Na základě výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci stanovil Tribunál v bodě 647 napadeného rozsudku konečnou částku pokuty, která měla být uložena společnosti Cargolux, na 79900000 eur. Vzhledem k tomu, že tato částka byla totožná s výší pokuty uložené společnosti Cargolux ve sporném rozhodnutí, zamítl rovněž návrhová žádání tohoto podniku směřující ke změně výše pokuty.

42

Svým kasačním opravným prostředkem společnost Cargolux navrhuje, aby Soudní dvůr:

43

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

44

Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší společnost Cargolux čtyři důvody. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil pravomoc Komise konstatovat a sankcionovat porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, pokud jde o příchozí trasy. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a porušil její právo na obhajobu, když potvrdil konstatování Komise, podle kterého jednání, kterého se společnost Cargolux účastnila, představovalo protiprávní jednání z hlediska účelu. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že stanovil a použil právní kritérium umožňující prokázat existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání, jakož i tím, že potvrdil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž sankcionuje společnost Cargolux za takové protiprávní jednání. V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného podpůrně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že byla odpovědná za všechny aspekty jediného a trvajícího protiprávního jednání, ačkoli její účast na tomto protiprávním jednání byla omezená.

45

První důvod kasačního opravného prostředku společnosti Cargolux se skládá z šesti částí. V první části tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když za účelem potvrzení pravomoci Komise sankcionovat jednání týkající se příchozích tras použil nesprávné právní kritérium. V rámci druhé části tvrdí, že se Tribunál v každém případě dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise splnila svou povinnost prokázat, že kritérium založené na kvalifikovaných účincích protisoutěžních praktik v Unii (dále jen „kritérium kvalifikovaných účinků“) bylo v projednávané věci splněno. Ve třetí části tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise mohla založit svou pravomoc ve vztahu k příchozím službám nákladní dopravy na základě jediného a trvajícího protiprávního jednání jako celku. Ve čtvrté části tvrdí, že Tribunál protiprávně obrátil důkazní břemeno, když potvrdil pravomoc Komise. V páté části tvrdí, že Tribunál protiprávně nahradil odůvodnění uvedené ve sporném rozhodnutí svým odůvodněním týkajícím se pravomoci Komise. Šestá část vychází z nesprávného právního posouzení a porušení práva na obhajobu, kterých se měl dopustit Tribunál, když posuzoval legalitu sporného rozhodnutí na základě argumentů a analýzy, které byly poprvé předloženy během řízení před ním.

46

Je třeba postupně posoudit první, druhou, čtvrtou až šestou a třetí část.

47

S odkazem na body 103 a 115 napadeného rozsudku společnost Cargolux tvrdí, že mezinárodní právo veřejné není vhodným základem pro založení pravomoci Komise podchytit jednání, k němuž došlo mimo Unii nebo EHP. Musí být dodržena norma stanovená unijním právem v souladu se zněním čl. 101 odst. 1 SFEU. Komise je tedy povinna prokázat, že účelem nebo důsledkem dotčených dohod nebo jednání ve vzájemné shodě je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže „na vnitřním trhu“.

48

Tak je tomu v případě splnění kritéria založeného na místě provádění protisoutěžních praktik (dále jen „kritérium provádění“), jak je definováno v rozsudku ze dne 27. září 1988, Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise (89/85, 104/85, 114/85, 116/85, 117/85 a 125/85 až 129/85, EU:C:1988:447, bod 12). Za tímto účelem je nezbytné, aby se prodej uskutečnil přímo kupujícím v Unii nebo aby se zvýšily ceny na vnitřním trhu a aby docházelo k objednávkám zákazníků usazených v EHP. Nejsou-li tyto podmínky splněny, je nezbytné prokázat, že důsledkem dotčeného jednání je omezení hospodářské soutěže na vnitřním trhu v souladu s body 22 a 28 rozsudku ze dne 28. dubna 1998, Javico (C‑306/96, EU:C:1998:173). Prokázání této skutečnosti jde nad rámec pouhého splnění kritéria kvalifikovaných účinků vyplývajícího z mezinárodního práva veřejného.

49

Rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632), nezprošťuje Komisi povinnosti dodržovat požadavky článku 101 SFEU. Soudní dvůr v něm totiž neuvedl, že kritérium kvalifikovaných účinků postačuje k založení pravomoci Komise podle unijního práva. Toto kritérium slouží pouze k určení, zda je použití článku 101 SFEU slučitelné s mezinárodním právem veřejným.

50

Závěr uvedený v bodě 183 napadeného rozsudku je tedy nesprávný, jelikož body 1042 až 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí nesplňují právní kritérium použitelné pro založení pravomoci Komise rozhodovat na základě čl. 101 odst. 1 SFEU o jednáních, ke kterým došlo mimo Unii. Jak je totiž uvedeno v bodě 131 uvedeného rozsudku, téměř všechny prodeje příchozích služeb nákladní dopravy byly uskutečněny mimo EHP. Důkaz, že účelem dotčeného jednání bylo omezit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, tedy nebyl předložen.

51

Bod 121 napadeného rozsudku je rovněž nesprávný, jelikož v něm Tribunál zbavuje Komisi povinnosti provést jakoukoli analýzu protisoutěžních účinků na vnitřním trhu v rozporu s požadavky vyplývajícími z bodu 15 rozsudku ze dne 28. dubna 1998, Javico (C‑306/96, EU:C:1998:173), z něhož podle společnosti Cargolux vyplývá, že jednání, která představují narušení hospodářské soutěže, mohou být sankcionována podle článku 101 SFEU pouze tehdy, pokud mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy, včetně případu, kdy se jedná o protiprávní jednání z hlediska účelu. Body 20 a 21 tohoto rozsudku ostatně prokazují, že dohody, které se mají použít pouze na území mimo Evropskou unii, nemají za cíl omezit hospodářskou soutěž uvnitř Unie, i kdyby byly kvalifikovány jako protiprávní jednání z hlediska účelu, pokud by byly uplatňovány uvnitř Unie.

52

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

53

V první řadě je třeba připomenout, že v rozsudku ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632), Soudní dvůr, kterému byl předložen důvod kasačního opravného prostředku, v němž bylo Tribunálu vytýkáno, že rozhodl, že pravomoc Komise konstatovat a sankcionovat na základě článku 102 SFEU jednání, k němuž došlo mimo Unii, na základě pravidel mezinárodního práva veřejného, může být založena buď vzhledem ke kritériu provádění, nebo vzhledem ke kritériu kvalifikovaných účinků, v bodě 46 uvedeného rozsudku rozhodl, že kritérium kvalifikovaných účinků může samo o sobě sloužit jako základ pro pravomoc Komise.

54

Soudní dvůr tak dospěl k tomuto závěru poté, co v bodech 42 a 45 uvedeného rozsudku připomněl, že unijní pravidla hospodářské soutěže zakotvená v článcích 101 a 102 SFEU mají za cíl pojmout společné či jednostranné jednání podniků omezující hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, a že kritérium provádění a kritérium kvalifikovaných účinků sledují stejný cíl, a sice pojmout jednání, k nimž sice nedošlo na území Unie, ale jejichž protisoutěžní účinky lze pocítit na unijním trhu.

55

Z toho vyplývá, že kritérium provádění a kritérium kvalifikovaných účinků mají alternativní povahu a že jedno z těchto kritérií samo o sobě postačuje k založení pravomoci Komise k použití unijního práva hospodářské soutěže ve vztahu k jednání, k němuž došlo mimo Unii, na základě pravidel mezinárodního práva veřejného.

56

Společnost Cargolux tedy nemůže účelně tvrdit, že pravomoc Komise podchytit z hlediska unijního práva jednání, k němuž došlo mimo Unii nebo EHP, může být totiž založena pouze tehdy, pokud je prokázáno, že účelem nebo důsledkem dotčených dohod nebo jednání ve vzájemné shodě je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, což lze stanovit pouze na základě kritéria provádění.

57

Společnost Cargolux se v tomto ohledu rovněž marně dovolává bodů 20 až 22 a 28 rozsudku ze dne 28. dubna 1998, Javico (C‑306/96, EU:C:1998:173). Tyto body se totiž netýkají pravomoci Komise k použití článků 101 nebo 102 SFEU na jednání, k němuž došlo mimo Unii nebo EHP, ale hmotněprávního kritéria, jímž se řídí použití těchto ustanovení na dané jednání. Týkají se tak odlišné otázky protisoutěžní povahy dohod dotčených v této věci, a konkrétně toho, zda účelem nebo důsledkem jednání posuzovaného v této věci bylo výrazné omezení hospodářské soutěže na společném trhu a zda mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy, jakož i skutečností, které je třeba zohlednit při tomto posouzení.

58

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 115 a 183 napadeného rozsudku v podstatě rozhodl, že se za účelem založení své pravomoci rozhodovat o sporné kartelové dohodě v rozsahu, v němž se týkala příchozích služeb nákladní dopravy, Komise mohla opřít o kritérium kvalifikovaných účinků.

59

Ve druhé řadě v rozsahu, v němž společnost Cargolux v rámci své kritiky vznesené proti bodu 121 napadeného rozsudku tvrdí, že Tribunál neprávem zbavil Komisi povinnosti provést analýzu protisoutěžních účinků na vnitřním trhu, musí být tato kritika v rozsahu, v němž je založena na bodě 15 rozsudku ze dne 28. dubna 1998, Javico (C‑306/96, EU:C:1998:173), odmítnuta z důvodu podobného tomu, který již byl uveden v bodě 57 tohoto rozsudku. Soudní dvůr se totiž v tomto bodě 15 omezil na to, že v podstatě připomněl, že jednání, která představují narušení hospodářské soutěže, mohou být sankcionována podle čl. 101 odst. 1 SFEU pouze tehdy, pokud mohou mimo jiné ovlivnit obchod mezi členskými státy.

60

Kromě toho je pravda, že Tribunál v bodě 121 napadeného rozsudku uvedl, že v případě jednání, které podle Komise, stejně jako v projednávané věci, vykazuje takový stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo v rámci EHP, že jej lze kvalifikovat jako omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“ ve smyslu článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, nemůže použití kritéria kvalifikovaných účinků vyžadovat prokázání konkrétních účinků, které předpokládá kvalifikace jednání jako omezení hospodářské soutěže „z hlediska důsledku“ ve smyslu těchto ustanovení.

61

Ze znění bodů 117 až 135 napadeného rozsudku jako celku však vyplývá, že tento bod 121 je součástí analýzy Tribunálu, jíž Tribunál odmítl pouze argumentaci, kterou mu společnost Cargolux předložila, shrnutou na konci bodů 105 a 108 uvedeného rozsudku. V těchto bodech 117 až 135 tak Tribunál uvedl důvody, proč společnost Cargolux nemohla účelně tvrdit, že použitím pojmu „omezení hospodářské soutěže ‚z hlediska účelu‘ “ Komise neprovedla žádnou analýzu účinků dotčeného jednání. Tribunál konkrétně odmítl argumenty společnosti Cargolux, podle nichž Komise tím, že v bodě 917 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla, že nebylo nezbytné prokázat skutečné protisoutěžní účinky, neposoudila z důvodu protisoutěžního účelu vytýkaných jednání, zda tato jednání vyvolala kvalifikované účinky vyžadované k založení její pravomoci k použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP na příchozí služby nákladní dopravy.

62

Tribunál se přitom tím, že v podstatě odpověděl, že kritérium kvalifikovaných účinků, které slouží k založení extrateritoriální pravomoci Komise, liší od otázky, zda lze spornou kartelovou dohodu kvalifikovat jako omezení hospodářské soutěže ve smyslu článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, nedopustil nesprávného právního posouzení. Jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 42 svého stanoviska, kritérium kvalifikovaných účinků, které může sloužit jako základ pro pravomoc Komise uplatňovat pravidla hospodářské soutěže Unie a EHP mimo jejich území z hlediska mezinárodního práva veřejného, se neshoduje s hmotněprávním kritériem týkajícím se omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu nebo z hlediska důsledku na vnitřním trhu Unie nebo EHP, kterému podléhá pravomoc Komise konstatovat a sankcionovat porušení těchto pravidel hospodářské soutěže na základě unijního práva.

63

Kromě toho analýza Tribunálu směřující k určení, zda měla Komise správně za to, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo v projednávané věci splněno, je uvedena v bodech 136 až 171 napadeného rozsudku, pokud jde o koordinaci příchozích služeb nákladní dopravy samostatně, a v bodech 172 až 182 uvedeného rozsudku, pokud jde o jediné a trvající protiprávní jednání posuzované jako celek.

64

Za těchto podmínek společnost Cargolux nesprávně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zbavil Komisi povinnosti provést jakoukoli analýzu účinků sporného jednání pro účely použití kritéria kvalifikovaných účinků.

65

První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

66

Společnost Cargolux tvrdí, že se Tribunál každopádně dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise splnila svou povinnost prokázat, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo v projednávané věci splněno.

67

Zaprvé Tribunál vycházel z rozsudku ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632), aby potvrdil, že dotčené jednání mělo dostatečně pravděpodobné účinky v EHP, aniž zohlednil zvláštní okolnosti věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, které jsou velmi vzdálené okolnostem projednávané věci. Tribunál tedy nesprávně dospěl k závěru, že Komise platně prokázala svou pravomoc na základě řady faktorů uvedených v bodech 131 až 134 napadeného rozsudku, které jsou z velké části slabé a značně vzdálené skutkovým okolnostem zkoumaným v této jiné věci.

68

Zadruhé Tribunál sice v bodě 130 napadeného rozsudku uznal, že kritérium kvalifikovaných účinků musí být použito s ohledem na hospodářský a právní kontext, do něhož dotčené jednání spadá, avšak tento kontext neanalyzoval. Jeho závěr vycházející z bodů 142, 148 a 150 napadeného rozsudku, podle kterého byla splněna podmínka týkající se předvídatelnosti, je tedy z právního hlediska nesprávný.

69

Zatřetí judikatura, o kterou se Tribunál opírá v bodě 152 tohoto rozsudku, aby potvrdil podstatnost účinku, který analyzoval, se týká skutkových okolností, které nejsou srovnatelné se situací společnosti Cargolux. První citovaný rozsudek se týkal jednání, které trvalo deset let a na kterém se podíleli účastníci představující téměř celý trh, zatímco druhý se týkal jednání, které trvalo devět a půl roku a znamenalo stanovení cen a koordinované omezení výroby. Naproti tomu jednání vytýkané společnosti Cargolux trvalo pouze 21 měsíců na trasách Unie – třetí země a 8 měsíců na trasách EHP kromě tras Unie – třetí země a zapojení účastníci představovali pouze 34 % trhu.

70

Začtvrté Tribunál nemohl mít důvodně za to, že jednání týkající se příchozích tras splňovalo podmínku bezprostřednosti. V tomto ohledu měl Tribunál v bodě 170 uvedeného rozsudku nesprávně za to, že rozsudek ze dne 27. února 2014, InnoLux v. Komise (T‑91/11, EU:T:2014:92) je irelevantní. V napadeném rozsudku není citován žádný důkaz o tom, že příchozí služby nákladní dopravy prodávané spedičním podnikům byly nakonec určeny k prodeji v EHP, jelikož jeho bod 132 pouze uvádí, že je „přinejmenším pravděpodobné“, že jsou odesílatelé usazeni v EHP. V důsledku toho se prodej příchozích služeb nákladní dopravy spedičním podnikům nacházejícím se mimo EHP společností Cargolux rovná prodeji výrobků, na které se vztahuje kartelová dohoda, třetím osobám mimo EHP, jako ve věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek InnoLux v. Komise. Souvislost mezi dotčeným jednáním a tvrzeným účinkem v EHP tedy nepostačuje k prokázání, že tato podmínka bezprostřednosti je splněna, ledaže by Komise mohla založit svou pravomoc pro jakékoli protiprávní jednání, k němuž dochází mimo EHP.

71

Komise tvrdí, že tato část je zčásti neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

72

V první řadě je třeba uvést, že body 131 až 134 napadeného rozsudku jsou součástí analýzy Tribunálu obsažené v bodech 117 až 135 uvedeného rozsudku, která se týká posouzení relevance prvního ze tří důvodů, o které se Komise opřela v bodě 1045 a 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí, aby odůvodnila svůj závěr, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo v projednávané věci splněno. Tento důvod spočíval ve „zvýšených nákladech na leteckou dopravu do EHP, a tedy vyšších cenách dováženého zboží[, které] mohou mít ze své podstaty dopad na spotřebitele v EHP“ (dále jen „účinek na ceny dováženého zboží“), což je důvod na který Tribunál odkázal coby na „relevantní účinek“, ohledně kterého společnost Cargolux tvrdila, jak vyplývá z bodu 116 napadeného rozsudku, že nepatří mezi účinky vyvolané sporným jednáním, které mohla Komise zohlednit pro účely použití kritéria kvalifikovaných účinků.

73

Je pravda, že v tomto kontextu Tribunál v bodě 119 napadeného rozsudku zejména uvedl, že použití kritéria kvalifikovaných účinků nevyžaduje prokázání, že sporné jednání skutečně vyvolalo účinky na vnitřním trhu nebo v rámci EHP. Tribunál naopak s odkazem na bod 51 rozsudku ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632), zdůraznil, že stačí zohlednit pravděpodobný účinek tohoto jednání na hospodářskou soutěž.

74

Tribunál se však omezil na připomenutí judikatury Soudního dvora týkající se kritéria kvalifikovaných účinků, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení. V souladu s touto judikaturou kritériem kvalifikovaných účinků lze totiž odůvodnit použití práva hospodářské soutěže Unie nebo EHP z hlediska mezinárodního práva veřejného, pokud se dá předpokládat, že předmětné jednání vyvolá bezprostřední a podstatný účinek v Unii nebo v EHP. V tomto ohledu stačí zohlednit pravděpodobné účinky chování na hospodářskou soutěž, aby byla podmínka související s požadavkem na předvídatelnost splněna. K tomu, aby byl požadavek bezprostřednosti splněn, stačí, aby dotčené jednání „mohlo“ mít bezprostřední účinek v Unii nebo v EHP (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise,C‑413/14 P, EU:C:2017:632, body 49, 51 a 52).

75

Na rozdíl od toho, co předestírá společnost Cargolux, se však mají závěry uvedené v bodech 49, 51 a 52 rozsudku ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632), připomenuté v předchozím bodě tohoto rozsudku, na základě své obecné formulace použít nejen na zvláštní okolnosti věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, ale rovněž pokaždé, když je třeba posoudit, zda má Komise pravomoc použít zejména článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP na jednání uskutečněná mimo EHP.

76

Dále je pravda, že Tribunál v bodě 131 napadeného rozsudku uvedl, že z bodů 14, 17 a 70 odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i z odpovědí na organizační procesní opatření, které přijal, vyplývá, že dopravci prodávají své služby nákladní dopravy výlučně nebo téměř výlučně spedičním podnikům. Tribunál dodal, že pokud jde o příchozí služby nákladní dopravy, téměř všechny tyto prodeje se uskutečňují v místě původu daných tras mimo EHP, kde jsou uvedené spediční podniky usazeny, přičemž v tomto ohledu uvedl, že ze žaloby podané k Tribunálu vyplývá, že v období od 1. května 2004 do 14. února 2006 společnost Cargolux uskutečnila pouze zanedbatelnou část svých prodejů příchozích služeb nákladní dopravy zákazníkům usazeným v EHP.

77

V bodě 132 uvedeného rozsudku však poznamenal, že spediční podniky nakupují tyto služby jakožto zprostředkovatelé, aby je spojily do balíčku služeb, jehož účelem je již z podstaty věci organizovat integrovanou přepravu zboží na území EHP jménem odesílatelů, kteří mohou být, jak vyplývá z bodu 70 odůvodnění sporného rozhodnutí, zejména kupujícími nebo vlastníky přepravovaného zboží, a je tedy přinejmenším pravděpodobné, že jsou usazeni v EHP.

78

Tribunál z toho v bodě 133 uvedeného rozsudku vyvodil, že pokud spediční podniky přenášejí případné dodatečné náklady vyplývající ze sporné kartelové dohody do cen svých balíčků služeb, je to zejména hospodářská soutěž mezi spedičními podniky za účelem získání zákazníků těchto odesílatelů, na kterou může mít jediné a trvající protiprávní jednání, pokud se týká příchozích tras, dopad. V tomto bodě uvedl, že v důsledku toho se účinek na ceny dováženého zboží může projevit na vnitřním trhu nebo v rámci EHP.

79

V bodě 134 téhož rozsudku dospěl k závěru, že dodatečné náklady, které mohly odesílatelům vzniknout, a zvýšení ceny zboží dováženého do EHP, které z toho mohlo vyplývat, patří mezi účinky vyvolané sporným jednáním, na něž se Komise mohla odvolávat pro účely použití kritéria kvalifikovaných účinků.

80

Dále v bodě 135 napadeného rozsudku uvedl, že otázkou tedy je, zda je tento účinek předvídatelný, podstatný a bezprostřední, což zkoumal v bodech 136 až 171 uvedeného rozsudku.

81

Z výše uvedeného vyplývá, že Tribunál měl nikoli s ohledem na okolnosti věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632), ale s ohledem na obecná kritéria stanovená v uvedeném rozsudku a na zvláštní okolnosti projednávané věci, za to, že účinek na ceny dováženého zboží byl důsledkem sporné kartelové dohody, kterou byla Komise oprávněna zohlednit pro účely použití kritéria kvalifikovaných účinků.

82

Argumentace uvedená v bodě 67 tohoto rozsudku musí být v důsledku toho zamítnuta jako neopodstatněná.

83

Ve druhé řadě, pokud jde o podmínku týkající se předvídatelnosti, je třeba uvést, že v bodech 142, 148 a 150 napadeného rozsudku, které jsou součástí analýzy Tribunálu týkající se předvídatelnosti účinku na ceny dováženého zboží, Tribunál nejprve poukázal na to, že účastníci sporné kartelové dohody mohly rozumně předvídat, že jediné a trvající protiprávní jednání povede, pokud se týkalo příchozích služeb nákladní dopravy, ke zvýšení ceny služeb nákladní dopravy na příchozích trasách. Dále měl s ohledem na to, co konstatoval v bodech 143 až 147 uvedeného rozsudku, za to, že pro obviněné dopravce bylo předvídatelné, že jediné a trvající protiprávní jednání mělo v rozsahu, v němž se týkalo příchozích tras, za následek zvýšení ceny dováženého zboží. Konečně zdůraznil, že účinek na ceny dováženého zboží byl součástí běžného chodu věcí a hospodářské racionality, a dodal, že k tomu, aby mohla společnost Cargolux tento účinek předvídat, nebylo vůbec nutné, aby měla přesnou znalost fungování navazujících trhů.

84

Tribunál přitom v bodě 144 napadeného rozsudku konstatoval, že z bodů 14 a 70 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že cena služeb nákladní dopravy představuje pro spediční podniky vstup a jde o variabilní náklady, jejichž zvýšení má v zásadě za následek zvýšení mezních nákladů, ve vztahu k nimž spediční podniky stanovují své vlastní ceny. V bodě 145 uvedeného rozsudku dodal, že společnost Cargolux nepředložila žádný důkaz prokazující, že okolnosti projednávané věci neumožňovaly následně přenést dodatečné náklady vyplývající z jediného a trvajícího protiprávního jednání na příchozích trasách na odesílatele. Z toho v bodě 146 uvedeného rozsudku vyvodil, že za těchto podmínek bylo pro obviněné dopravce rozumně předvídatelné, že spediční podniky přenesou takové dodatečné náklady na odesílatele prostřednictvím zvýšení ceny tranzitních služeb. V bodě 147 téhož rozsudku Tribunál rovněž uvedl, že z bodů 70 a 1031 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že cena zboží, pro které spediční podniky zpravidla organizují integrovanou přepravu jménem odesílatelů, zahrnuje cenu tranzitních služeb, a zejména cenu služeb nákladní dopravy, které jsou součástí této ceny.

85

Kromě toho Tribunál v bodech 138 až 142 napadeného rozsudku uvedl důvody, proč s ohledem na skutečnosti uvedené ve sporném rozhodnutí, které se týkají konkrétně povahy dotčeného jednání a způsobu, jakým je složena cena služeb nákladní dopravy, mohly účastníci sporné kartelové dohody rozumně předvídat, že jediné a trvající protiprávní jednání povede, pokud se týkalo příchozích služeb nákladní dopravy, ke zvýšení ceny služeb nákladní dopravy na příchozích trasách, takže zbývalo posoudit, jak bylo uvedeno v bodě 143 uvedeného rozsudku, zda bylo pro obviněné dopravce předvídatelné, že spediční podniky přenesou takové dodatečné náklady na své vlastní zákazníky, tedy odesílatele.

86

S ohledem na tyto skutečnosti je tedy třeba konstatovat, že Tribunál tím, že odkázal zejména na povahu dotčeného jednání, fungování trhu, způsob, jakým jsou složeny relevantní ceny, jakož i na vztahy existující mezi jednotlivými účastníky trhu, každopádně v rámci své analýzy, která dospěla k závěru o předvídatelnosti účinku na ceny dováženého zboží, zohlednil hospodářský a právní kontext, v němž k dotčenému jednání došlo.

87

Argumentace uvedená v bodě 68 tohoto rozsudku musí být v důsledku toho zamítnuta jako neopodstatněná.

88

Ve třetí řadě, pokud jde o podmínku „podstatnosti“, je třeba uvést, že Tribunál posoudil otázku, zda Komise dostatečně prokázala, že účinek na ceny dováženého zboží byl podstatný, jak vyžaduje judikatura připomenutá v bodě 74 tohoto rozsudku, na kterou Tribunál rovněž odkázal v bodě 115 napadeného rozsudku, a to především v bodech 152 až 157 uvedeného rozsudku, přičemž jeho body 158 až 161 obsahují kromě toho důvody, které Tribunál kvalifikoval jako nadbytečné.

89

V tomto ohledu Tribunál v bodě 152 napadeného rozsudku správně uvedl, že posouzení podstatnosti účinků vyvolaných sporným jednáním musí být provedeno s ohledem na všechny relevantní okolnosti projednávané věci, mezi něž patří zejména doba trvání, povaha a rozsah protiprávního jednání. Dodal, že relevantní mohou být i další okolnosti, jako je význam podniků, které se podílely na tomto jednání.

90

Nic v těchto bodech přitom nenasvědčuje tomu, že by tyto okolnosti byly relevantní pouze pro jednání s určitou dobou trvání nebo zahrnující určitý podíl účastníků trhu. Argumentace uvedená v bodě 69 tohoto rozsudku musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

91

Ve čtvrté řadě, pokud jde o podmínku bezprostřednosti, je třeba konstatovat, že v bodě 170 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že společnost Cargolux neměla důvod se dovolávat bodu 87 rozsudku ze dne 27. února 2014, InnoLux v. Komise (T‑91/11, EU:T:2014:92), neboť skutkové okolnosti věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, se podstatně lišily od skutkových okolností projednávané věci, což následně podrobně rozvedl v tomto bodě 170. Jak však uvádí bod 169 napadeného rozsudku, Tribunál se v uvedeném bodě 170 omezil na odmítnutí argumentace společnosti Cargolux směřující ke zpochybnění závěru, ke kterému Tribunál dospěl v bodě 168 uvedeného rozsudku, podle něhož je účinek na ceny dováženého zboží bezprostřední, jak se vyžaduje, jelikož tento závěr je již dostatečně založen na bodech 163 až 167 napadeného rozsudku, které společnost Cargolux nezpochybňuje. Tentýž bod 170 je tedy třeba považovat za nadbytečný.

92

V důsledku toho musí být argumentace v bodě 170 napadeného rozsudku odmítnuta jako irelevantní v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora, podle níž výtky směřující proti doplňujícímu odůvodnění rozhodnutí Tribunálu nemohou vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, a jsou tedy irelevantní (rozsudky ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, bod 537, jakož i ze dne 4. října 2024, thyssenkrupp v. Komise,C‑581/22 P, EU:C:2024:821, bod 263 a citovaná judikatura).

93

V rozsahu, v němž společnost Cargolux svou argumentací uvedenou v bodě 70 tohoto rozsudku obecně zpochybňuje posouzení bezprostřednosti účinku na ceny dováženého zboží provedené Tribunálem zejména s ohledem na skutečnosti, které uvedl v bodě 132 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že v tomto bodě 132 Tribunál uvedl, že pokud spediční podniky nakupují příchozí služby nákladní dopravy, je tomu tak proto, aby je spojily do balíčku služeb, jehož účelem je konkrétně organizovat integrovanou přepravu zboží na území EHP jménem odesílatelů.

94

Je tedy třeba konstatovat, že touto argumentací se společnost Cargolux snaží zpochybnit posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem v tomto bodě 132, avšak nedovolává se jeho zkreslení.

95

V souladu s čl. 256 odst. 1 druhým pododstavcem SFEU a článkem 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie se kasační opravný prostředek přitom omezuje na právní otázky.

96

Pouze Tribunál je tedy příslušný ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností a k hodnocení důkazů. Pokud totiž tyto důkazy byly získány řádně a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, přísluší pouze Tribunálu posoudit hodnotu, kterou je třeba důkazům, které mu byly předloženy, přiznat. Posouzení tohoto skutkového stavu a důkazů, s výhradou případu jejich zkreslení, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudky ze dne 28. května 1998, Deere v. Komise, C‑7/95 P, EU:C:1998:256, bod 22, a ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise, C‑440/19 P, EU:C:2021:214, bod 50 a citovaná judikatura).

97

Uvedená argumentace musí být v důsledku toho odmítnuta jako nepřípustná.

98

S ohledem na výše uvedené musí být druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zčásti odmítnuta jako nepřípustná, zčásti zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti zamítnuta jako irelevantní.

99

Společnost Cargolux tvrdí, že Tribunál v bodech 145 a 167 napadeného rozsudku protiprávně obrátil důkazní břemeno. Tribunál v rámci své analýzy podmínky předvídatelnosti účinku na ceny dováženého zboží vytkl společnosti Cargolux, že nepředložila důkaz prokazující, že následné přenesení dodatečných nákladů bylo málo pravděpodobné. Dále v rámci své analýzy podmínky bezprostřednosti tohoto účinku jí Tribunál vytkl, že neprokázala, a dokonce ani netvrdila, že předvídatelné přenesení dodatečných nákladů na odesílatele v EHP je zaviněné nebo nesouvisí s běžným fungováním trhu. Společnosti Cargolux přitom nepřísluší prokazovat pravomoc Komise.

100

Komise odpovídá, že tato část musí být zamítnuta.

101

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je na Komisi, aby předložila důkazy, které mohou právně dostačujícím způsobem prokázat skutečnosti zakládající protiprávní jednání, které je v rozporu s právem hospodářské soutěže. Naproti tomu podniku, který uplatňuje důvod obhajoby proti konstatování takového protiprávního jednání, přísluší, aby předložil důkaz, že tento důvod obhajoby musí být přijat. Ale ať důkazní břemeno nese podle těchto zásad Komise nebo dotyčný podnik, mohou být skutkové okolnosti, kterých se jedna strana dovolává, takové povahy, že druhé straně vznikne povinnost poskytnout vysvětlení nebo odůvodnění, přičemž pokud tak posledně uvedená strana neučiní, lze dospět k závěru, že byla splněna pravidla v oblasti důkazního břemene (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club,C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 120 a citovaná judikatura).

102

Tuto judikaturu, která je založena na obecných pravidlech provádění důkazů, lze vztáhnout na situaci, kdy Komise musí prokázat svou územní pravomoc, pokud jde o jednání, která mají původ mimo území Unie nebo EHP.

103

Pokud jde v projednávaném případu o výtku týkající se bodu 145 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál v tomto bodě uvedl, že společnost Cargolux nepředložila žádný důkaz prokazující, že okolnosti projednávané věci neumožňovaly následně přenést dodatečné náklady vyplývající z jediného a trvajícího protiprávního jednání na příchozích trasách na odesílatele. Nejprve v bodech 138 až 142 uvedeného rozsudku nejprve konstatoval, že z různých skutečností uvedených ve sporném rozhodnutí vyplývá, že účastníci sporné kartelové dohody mohli rozumně předvídat, že jediné a trvající protiprávní jednání pravděpodobně povede, pokud se týkalo příchozích služeb letecké nákladní dopravy, ke zvýšení ceny služeb letecké nákladní dopravy na příchozích trasách.

104

Dále v bodě 143 uvedeného rozsudku uvedl, že je tedy otázkou, zda bylo pro obviněné dopravce předvídatelné, že spediční podniky přenesou takové dodatečné náklady na své vlastní zákazníky, tedy odesílatele. V tomto ohledu v bodě 144 téhož rozsudku konstatoval, že z bodů 14 a 70 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že cena služeb nákladní dopravy představuje pro spediční podniky vstup a jde o variabilní náklady, jejichž zvýšení má v zásadě za následek zvýšení mezních nákladů, ve vztahu k nimž spediční podniky stanovují své vlastní ceny.

105

Z toho vyplývá, že jelikož Tribunál již předtím konstatoval, že Komise dostatečně prokázala okolnosti, které uvedl v bodech 138 až 144 napadeného rozsudku, nelze mít za to, že konstatováním, které učinil v bodě 145 napadeného rozsudku, protiprávně obrátil důkazní břemeno. Výtka týkající se tohoto bodu 145 musí být v důsledku toho zamítnuta jako neopodstatněná.

106

Pokud jde dále o výtku týkající se bodu 167 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál v tomto bodě konstatoval, že společnost Cargolux neprokazuje, a dokonce ani netvrdí, že předvídatelné přenesení dodatečných nákladů na odesílatele usazené v EHP je zaviněné nebo nesouvisí s běžným fungováním trhu.

107

Tribunál přitom toto konstatování učinil poté, co v bodech 163 až 166 uvedeného rozsudku, zejména v jeho bodě 165, uvedl, že v projednávané věci zásah spedičních podniků, u něhož bylo možné předvídat, že posledně uvedení nezávisle přenesou dodatečné náklady, které museli zaplatit, na odesílatele, mohl sice přispět ke vzniku účinku na ceny dováženého zboží, avšak tento zásah nemohl sám o sobě přerušit řetězec příčinné souvislosti mezi sporným jednáním a uvedeným účinkem, a zbavit jej tak jeho bezprostřednosti.

108

Za těchto podmínek s ohledem na tyto skutečnosti, které nebyly v kasačním opravném prostředku zpochybněny, a s ohledem na to, co bylo připomenuto v bodě 101 tohoto rozsudku, nelze konstatovat, že Tribunál v tomto bodě 167 protiprávně obrátil důkazní břemeno. Výtka směřující proti uvedenému bodu 167 je tedy rovněž neopodstatněná.

109

Čtvrtá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

110

Společnost Cargolux tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nahradil odůvodnění Komise svým odůvodněním při přezkumu použití kritéria kvalifikovaných účinků Komisí. Tribunál údajně vypracoval vlastní odůvodnění na základě faktorů, které Komise nezohlednila, a úvah, které nejsou uvedeny mezi těmi, ze kterých Komise vycházela ve sporném rozhodnutí. Zvláště základní prvky tohoto kritéria nebyly v tomto rozhodnutí přezkoumány. Pouze dva body odůvodnění uvedeného rozhodnutí se tak týkají uvedeného kritéria, zatímco Tribunál mu věnoval 69 bodů napadeného rozsudku. Společnost Cargolux odkazuje konkrétně na bod 165 napadeného rozsudku, který se týká přenesení dodatečných nákladů na odesílatele v EHP, zatímco bod 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí se týká pouze spotřebitelů v EHP. Stejně tak body 155 až 161 uvedeného rozsudku odkazují na části tohoto rozhodnutí, které se netýkají použití tohoto kritéria. Je irelevantní, že Tribunál odpověděl na argumenty předložené společností Cargolux, jelikož bylo prokázáno, že ve sporném rozhodnutí nebyla provedena analýza prvků tvořících kritérium kvalifikovaných účinků.

111

Komise tvrdí, že tato část není opodstatněná.

112

Z judikatury zajisté vyplývá, že se rozsah přezkumu legality stanoveného v článku 263 SFEU vztahuje na všechny prvky rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článků 101 a 102 SFEU, jejichž důkladný přezkum Tribunál zajišťuje po právní i skutkové stránce ve světle žalobních důvodů vznesených žalobcem a s ohledem na všechny jím předložené skutečnosti. Nicméně v rámci tohoto přezkumu unijní soudy každopádně nikdy nesmí nahradit odůvodnění autora napadeného aktu svým odůvodněním (rozsudek ze dne 4. července 2024, Westfälische Drahtindustrie a Pampus Industriebeteiligungen v. Komise, C‑70/23 P, EU:C:2024:580, bod 38 a citovaná judikatura).

113

Tribunál tedy nemůže vlastním odůvodněním vyplnit mezeru v odůvodnění napadeného aktu, v důsledku čehož by se jeho přezkum nepojil k žádnému posouzení obsaženému v tomto aktu (rozsudek ze dne 18. července 2013, UEFA v. Komise,C‑201/11 P, EU:C:2013:519, bod 65 a citovaná judikatura).

114

Pokud se však Tribunál omezí na odpověď na argumentaci, která byla před ním uplatněna, a na vysvětlení odůvodnění napadeného aktu, nelze mít za to, že nahrazuje odůvodnění autora tohoto aktu svým vlastním odůvodněním (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. června 2014, Deltafina v. Komise,C‑578/11 P, EU:C:2014:1742, bod 56, a ze dne 23. listopadu 2023, Ryanair v. Komise,C‑209/21 P, EU:C:2023:905, bod 49).

115

V projednávané věci je pravda, že Tribunál nezaložil závěr učiněný v bodě 165 napadeného rozsudku na bodě odůvodnění sporného rozhodnutí. Jak však vyplývá z celkového výkladu odůvodnění uvedeného rozsudku týkajícího se posouzení kritéria kvalifikovaných účinků, a zejména z bodů 111 a 127 uvedeného rozsudku, první věta bodu 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí obsahovala, byť stručně, skutečnosti, které Tribunálu umožnily ověřit, že Komise prokázala svou extrateritoriální pravomoc s ohledem na kritérium kvalifikovaných účinků. Právě tyto skutečnosti, vykládané ve světle dalších relevantních bodů odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedených v bodech 131, 132, 138 až 141, 144, 147, 155 až 157, 160 a 161 téhož rozsudku, totiž umožnily Tribunálu ověřit, že Komise existenci takových účinků skutečně prokázala. Z bodů 116 až 171 napadeného rozsudku kromě toho vyplývá, že se Tribunál v těchto bodech omezil na odpověď na argumentaci, která mu byla předložena společností Cargolux, a na vysvětlení odůvodnění sporného rozhodnutí, přičemž konkrétněji vyvodil některé indicie z informací, jež byly uvedeny v tomto rozhodnutí.

116

Okolnost, že Komise v části tohoto rozhodnutí věnované stanovení její územní pravomoci výslovně nezmínila skutečnosti uvedené v těchto bodech, a konkrétně v bodech 155 až 161 napadeného rozsudku, nemůže prokázat existenci protiprávního nahrazení odůvodnění. Judikatura připomenutá v bodě 113 tohoto rozsudku totiž pouze vyžaduje, aby se přezkum Tribunálu vztahoval na posouzení obsažená v aktu, jenž mu byl předložen k přezkumu. Jak již bylo konstatováno v předchozím bodě, první věta bodu 1045 odůvodnění sporného rozhodnutí obsahovala skutečnosti, které Tribunálu umožnily ověřit, že Komise skutečně založila svou územní pravomoc s ohledem na kvalifikované účinky.

117

Tvrzené nahrazení odůvodnění tudíž není prokázáno. Pátá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

118

Společnost Cargolux tvrdí, že Tribunál porušil její právo na obhajobu tím, že posoudil legalitu sporného rozhodnutí na základě argumentů a analýzy, které byly poprvé předloženy až před ním. V tomto ohledu nahrazení odůvodnění, které Tribunál provedl za účelem posouzení kritéria kvalifikovaných účinků, zbavilo společnost Cargolux práva zaujmout stanovisko k použití tohoto kritéria v průběhu správního řízení, což je v rozporu s judikaturou, podle které musí mít dotyčný podnik možnost vyjádřit své stanovisko k pravdivosti a relevanci tvrzených skutečností a okolností, jakož i dokumentů použitých Komisí na podporu jejích tvrzení. I když problematika řešená v napadeném rozsudku mohla být společností Cargolux identifikována již během správního řízení před Komisí, nic to nemění na tom, že Tribunál vycházel z nové analýzy a nových argumentů týkajících se kritéria kvalifikovaných účinků, které nebyly obsaženy ve správním spise Komise.

119

Komise tvrdí, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

120

Tato část vychází z předpokladu, že když Tribunál posuzoval, zda Komise dostatečně prokázala, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo v projednávané věci splněno, protiprávně nahradil odůvodnění obsažené ve sporném rozhodnutí svým odůvodněním. Z analýzy páté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku přitom vyplývá, že tento předpoklad není opodstatněný.

121

Šestá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

122

Společnost Cargolux tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 174, 176 a 177 napadeného rozsudku za to, že Komise mohla platně založit svou pravomoc k použití článku 101 SFEU na příchozí trasy na základě jediné a trvající povahy protiprávního jednání jako celku.

123

Zaprvé Tribunál údajně zaměnil pojem „jediné a trvající protiprávní jednání“ na jedné straně a založení pravomoci Komise na straně druhé. Tento pojem, jehož cílem je zmírnit důkazní břemeno, které nese Komise, nemůže rozšířit pravomoc Komise k použití článku 101 SFEU, neboť jinak by jí byla přiznána neomezená pravomoc rozhodovat o jakémkoli jednání, k němuž došlo mimo EHP a které je údajně součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání, z něhož pouze některé prvky mají účinky v EHP.

124

Zadruhé pojem „jediné a trvající protiprávní jednání“ vyžaduje, aby každý podstatný aspekt tohoto protiprávního jednání představoval sám o sobě protiprávní jednání. Komise se tudíž nemůže opírat o tento pojem za účelem rozšíření své pravomoci na jednání týkající se příchozích tras, jehož účelem ani důsledkem nebylo omezení hospodářské soutěže v rámci EHP.

125

Zatřetí Tribunál nezohlednil skutečnost, že věc, v níž byl vydán rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P, EU:C:2017:632), se týkala skutkových okolností nesouvisejících s okolnostmi projednávané věci.

126

Začtvrté bod 177 napadeného rozsudku je nesprávný v rozsahu, v němž měl Tribunál za to, že v bodě 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise posoudila účinky protiprávního jednání jako celku, ačkoli tento bod odůvodnění neobsahuje v tomto smyslu žádné posouzení.

127

Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, společnost Cargolux skutečně zpochybnila bod 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí v žalobě v prvním stupni, jak výslovně vyplývá z žaloby podané k Tribunálu. Tento bod 1046 odůvodnění byl mimoto uveden v oddíle 5.3.2 této žaloby. Navíc Tribunál konstatoval, že uvedený bod 1046 odůvodnění představuje jeden z důvodů, na jejichž základě měla Komise za to, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo splněno, nikoli na základě sporného rozhodnutí, ale na základě odpovědí Komise na otázky Tribunálu.

128

Komise tvrdí, že tato část je nepřípustná, jelikož společnost Cargolux nezpochybnila bod 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí před Tribunálem. Každopádně je tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná.

129

Stačí uvést, že v rámci šestého žalobního důvodu směřujícího ke zrušení se společnost Cargolux omezila na zpochybnění pravomoci Komise k použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP na sporné jednání v rozsahu, v němž se týkalo příchozích služeb nákladní dopravy. V tomto ohledu Tribunál v bodě 171 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že Komise byla oprávněna konstatovat, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo splněno, pokud jde o koordinaci příchozích služeb nákladní dopravy samostatně, takže pravomoc Komise použít článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP na sporné jednání byla v rozsahu, v němž byla zpochybněna, prokázána. Z toho vyplývá, že pro Tribunál bylo nadbytečné v bodech 172 až 182 napadeného rozsudku zkoumat, zda byla Komise za účelem prokázání své pravomoci použít článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP na sporné jednání rovněž oprávněna v bodě 1046 odůvodnění sporného rozhodnutí konstatovat, že kritérium kvalifikovaných účinků bylo splněno s ohledem na účinky jediného a trvajícího protiprávního jednání jako celku.

130

Jak vyplývá z analýzy první, druhé a čtvrté až šesté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunál se nedopustil nesprávných právních posouzení či nahrazení odůvodnění tím, že v bodě 171 napadeného rozsudku dospěl k tomuto závěru.

131

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že se třetí část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku týká doplňujícího odůvodnění napadeného rozsudku.

132

Třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být v každém případě zamítnuta jako irelevantní v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 92 tohoto rozsudku.

133

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnut jako nepřípustný, zčásti zamítnut jako irelevantní a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

134

Druhý důvod kasačního opravného prostředku společnosti Cargolux se skládá ze dvou částí. V první části navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a porušil její právo na obhajobu, když dospěl k závěru, že Komise dostatečně analyzovala hospodářský a právní kontext sporné kartelové dohody. Ve druhé části tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a porušil její právo na obhajobu, když dospěl k závěru, že nezbytně nutné posouzení hospodářského a právního kontextu provedené Komisí postačuje ke kvalifikaci dotčeného jednání jako protiprávního jednání z hlediska účelu.

135

Společnost Cargolux tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 303 až 305 napadeného rozsudku za to, že se Komise mohla omezit na posouzení relevantního hospodářského a právního kontextu „v rozsahu, který se jeví jako nezbytně nutný“, jelikož měla za to, že dotčené jednání se podobá horizontální kartelové dohodě o stanovení cen, a kromě toho tento stupeň posouzení splnila. Kvalifikaci sporné kartelové dohody jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu jsou věnovány pouze tři strany sporného rozhodnutí. Neobsahují ani žádnou analýzu hospodářského a právního kontextu trhu, jak již bylo uvedeno v žalobě před Tribunálem.

136

Tribunál měl v bodě 305 napadeného rozsudku rovněž nesprávně za to, že uvedený stupeň posouzení byl splněn pouze s ohledem na vysvětlení Komise, podle nichž cena byla hlavním nástrojem hospodářské soutěže, cílem dotčených jednání bylo odstranit nejistotu v oblasti stanovování cen na trhu, jakož i zajistit zachování disciplíny na trhu a zvýšení byla provedena v plném rozsahu. Naproti tomu v její předchozí rozhodovací praxi byla analýza Komise více rozvinuta, a to i přesto, že se rovněž jednalo o posouzení v rozsahu, který byl nezbytně nutný.

137

Na rozdíl od toho, co Tribunál uvedl v bodě 309 napadeného rozsudku, se společnost Cargolux dovolává předchozí praxe Komise, aby prokázala nikoli to, že Komise měla splnit přísnější úroveň požadavku, ale to, že rozdíl mezi kroky přijatými Komisí k provedení „nezbytně nutného posouzení“ je tak hluboký, že Komise ani orientačně nepoužila svou předchozí praxi. Komise neoprávněně vyloučila řadu relevantních faktorů při svém údajném posouzení hospodářského a právního kontextu skutkových okolností projednávané věci, včetně povahy služeb letecké nákladní dopravy a skutečných podmínek fungování a struktury trhu letecké nákladní dopravy, jeho složitosti a síly spedičních podniků. Tribunál tím rovněž nezohlednil skutečnost, že pojem omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“ musí být vykládán restriktivně.

138

Dále Tribunál tím, že konstatoval existenci protiprávního jednání z hlediska účelu, aniž řádně zohlednil argumenty, které společnost Cargolux předložila v žalobě v prvním stupni ohledně posouzení hospodářského a právního kontextu projednávané věci, porušil její právo na obhajobu tím, že ji zbavil důkladné a kontradiktorní diskuze ohledně hospodářského a právního kontextu jejího jednání.

139

Komise odpovídá, že tato část musí být zamítnuta.

140

V první řadě je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je při posuzování, zda dohoda mezi podniky nebo rozhodnutí sdružení podniků vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti, aby byla považována za omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“ ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, třeba se soustředit zejména na obsah jejích ustanovení, na cíle, kterých má dosáhnout, jakož i na hospodářský a právní kontext, do kterého spadá. V rámci posuzování tohoto kontextu je rovněž třeba zohlednit povahu dotčeného zboží nebo služeb, jakož i skutečné podmínky fungování a struktury dotčeného trhu nebo trhů (rozsudky ze dne 11. září 2014, CB v. Komise,C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 53, jakož i ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company,C‑333/21, EU:C:2023:1011, body 165 a 166).

141

Soudní dvůr však již rozhodl, že v případě koluzivních dohod nebo jednání, které představují zvláště závažná porušení hospodářské soutěže, se analýza hospodářského a právního kontextu, do kterého je dané jednání začleněno, může omezit na to, co se jeví jako nutně nezbytné pro závěr o existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. ledna 2016, Toshiba Corporation v. Komise,C‑373/14 P, EU:C:2016:26, body 28 a 29, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 26. října 2023, EDP – Energias de Portugal a další, C‑331/21, EU:C:2023:812, body 100 až 102).

142

Mezi tyto typy koluzivních dohod nebo jednání patří horizontální dohody o stanovení cen (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens,C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 82, jakož i ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company,C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 163), přičemž horizontální kartelové dohody o stanovení cen ostatně spadají do kategorie dohod, které jsou čl. 101 odst. 1 písm. a) SFEU výslovně zakázané.

143

Judikatura uvedená v bodech 140 až 142 tohoto rozsudku byla v podstatě připomenuta Tribunálem v bodech 300 a 302 napadeného rozsudku. Kromě toho v bodě 303 uvedeného rozsudku Tribunál uvedl, že v bodech 908, 909, 1199 a 1208 odůvodnění sporného rozhodnutí měla Komise za to, že se sporné jednání podobá horizontální kartelové dohodě o stanovení cen, ačkoli se netýkalo celkové konečné ceny dotčených služeb. Z toho v bodě 304 uvedeného rozsudku vyvodil, že Komise ve své žalobní odpovědi správně tvrdila, že se může omezit na posouzení relevantního hospodářského a právního kontextu jen v rozsahu, který se jeví jako nezbytně nutný ke kvalifikaci sporných dohod a jednání jako omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“.

144

Tribunál tedy v souladu s judikaturou Soudního dvora konstatoval, že jelikož Komise měla za to, že se dotčené jednání podobá horizontální kartelové dohodě o stanovení cen, může se analýza hospodářského a právního kontextu, do kterého toto jednání zapadá, ze strany Komise omezit na to, co se jeví jako nezbytně nutné pro účely závěru o existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

145

Ve druhé řadě, pokud jde konkrétně o argumentaci společnosti Cargolux týkající se bodu 305 napadeného rozsudku, je pravda, že Tribunál v něm rozhodl, že posouzení relevantního hospodářského a právního kontextu, které Komise provedla ve sporném rozhodnutí, tento požadavek splňuje. V tomto ohledu uvedl, že v bodech 909 a 916 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise vysvětlila, že cena byla hlavním nástrojem hospodářské soutěže, že sporné dohody a jednání měly odstranit nejistotu při stanovování cen na trhu nákladní dopravy, a zajistit tak zachování tržní disciplíny, a že zvýšení vyplývající z palivových indexů byla uplatňována v plném rozsahu a koordinovaně.

146

V tomto bodě však Tribunál rovněž konstatoval, že tato analýza se zakládala zejména na oddílu 4 sporného rozhodnutí, v němž byly popsány zejména základní zásady a struktura sporné kartelové dohody, a že uvedená analýza musí být rovněž vykládána ve světle popisu odvětví nákladní dopravy a použitelných cenových podmínek, o němž společnost Cargolux sama uznala, že byl proveden v oddíle 2.1 tohoto rozhodnutí.

147

Tribunál se tedy v bodě 305 napadeného rozsudku neomezil pouze na konstatování uvedené společností Cargolux v bodě 136 tohoto rozsudku. Doplnil jej totiž o další relevantní skutečnosti uvedené Komisí ve sporném rozhodnutí, a sice o základní zásady a strukturu sporné kartelové dohody, jakož i popis odvětví nákladní dopravy a cenových podmínek použitelných v tomto odvětví, které jsou ostatně s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 140 tohoto rozsudku relevantními skutečnostmi za účelem posouzení, zda dané jednání představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, jak uvádí tento bod 305.

148

Kritika, kterou společnost Cargolux směřuje proti uvedenému bodu 305, tedy spočívá na neúplném výkladu napadeného rozsudku.

149

V tomto ohledu společnost Cargolux nemůže vyvodit smysluplný argument z předchozí rozhodovací praxe Komise, i když se jí dovolává, jak tvrdí v projednávaném kasačním opravném prostředku, pouze za účelem prokázání, že Tribunál nesprávně nepovažoval za chybné, že Komise neprávem vyloučila řadu relevantních faktorů z analýzy, kterou byla povinna provést. Jak totiž Tribunál správně připomněl v bodě 309 napadeného rozsudku, předchozí rozhodovací praxe Komise může být pouze orientační (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments,C‑376/20 P, EU:C:2023:561, bod 164 a citovaná judikatura).

150

Ve třetí řadě, pokud jde o argumentaci uvedenou v bodě 138 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že z ustálené judikatury vyplývá, že důvod vycházející z toho, že Tribunál neodpověděl na argumenty uplatněné v prvním stupni, v podstatě znamená, že je tvrzeno porušení povinnosti uvést odůvodnění, která vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie použitelného na Tribunál na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu a z článku 117 jednacího řádu Tribunálu (rozsudek ze dne 28. září 2023, Changmao Biochemical Engineering v. Komise,C‑123/21 P, EU:C:2023:708, bod 185 a citovaná judikatura). Za těchto podmínek v rozsahu, v němž společnost Cargolux tvrdí, že Tribunál řádně nezohlednil argumenty, které mu předložila v rámci posouzení hospodářského a právního kontextu projednávané věci, mu ve skutečnosti pod záminkou tvrzení o porušení práva na obhajobu vytýká, že porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

151

Je třeba tedy připomenout, že povinnost uvést odůvodnění, kterou má Tribunál na základě článku 36 ve spojení s čl. 53 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie, Tribunálu ukládá, aby jasně a jednoznačně uvedl své úvahy, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, a Soudní dvůr mohl vykonat soudní přezkum (rozsudky ze dne 11. dubna 2013, Mindo v. Komise,C‑652/11 P, EU:C:2013:229, bod 29, a ze dne 26. září 2024, Covestro Deutschland a Německo v. Komise, C‑790/21 P a C‑791/21 P, EU:C:2024:792, bod 113 a citovaná judikatura).

152

Tato povinnost ovšem Tribunálu neukládá, aby podal vyčerpávající vysvětlení ke každé jednotlivé úvaze uvedené stranami sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že zúčastněným osobám umožní seznámit se s důvody, o které se Tribunál opírá, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést přezkum v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudky ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 372, a ze dne 26. září 2024, Covestro Deutschland a Německo v. Komise, C‑790/21 P a C‑791/21 P, EU:C:2024:792, bod 114 a citovaná judikatura).

153

Je třeba rovněž připomenout, že uvedená povinnost uvést odůvodnění je podstatnou formální náležitostí, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá pod legalitu sporného aktu z meritorního hlediska [rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 67, a ze dne 4. října 2024, UPL Europe a Indofil Industries (Netherlands) v. Komise, C‑262/23 P, EU:C:2024:862, bod 134 a citovaná judikatura].

154

V projednávané věci Tribunál v bodech 293 až 304 napadeného rozsudku uvedl právní a skutkové důvody, na jejichž základě dospěl k závěru, že Komise měla správně za to, že se mohla omezit na posouzení relevantního hospodářského a právního kontextu jen v rozsahu, který se jeví jako nezbytně nutný ke kvalifikaci sporných dohod a jednání jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Kromě toho v bodech 305 až 310 uvedeného rozsudku uvedl důvody, proč měl za to, že na rozdíl od toho, co před ním tvrdila společnost Cargolux, posouzení relevantního hospodářského a právního kontextu, které provedla Komise ve sporném rozhodnutí, tyto požadavky splňuje. V bodě 306 uvedeného rozsudku dále odmítl argument společnosti Cargolux vycházející z případného účinku „spojených nádob“, jakož i v bodě 309 uvedeného rozsudku její argument vycházející z předchozí rozhodovací praxe Komise. Nakonec v bodě 310 téhož rozsudku zamítl její argument zpochybňující kvalifikaci sporného jednání jako „tvrdý kartel“.

155

S ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 151 a 152 tohoto rozsudku tedy nelze mít za to, že tím Tribunál porušil svou povinnost odůvodnit napadený rozsudek, když odmítl argumentaci společnosti Cargolux směřující k prokázání toho, že se Komise dopustila pochybení, když kvalifikovala dotčené jednání jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, aniž předtím posoudil relevantní hospodářský a právní kontext.

156

Argumentace uvedená v bodě 138 tohoto rozsudku musí být tedy v tomto rozsahu zamítnuta jako neopodstatněná.

157

Kromě toho v rozsahu, v němž společnost Cargolux hodlá tvrdit, že Tribunál nesprávně dospěl k závěru, že Komise byla oprávněna kvalifikovat dotčené jednání jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, nemůže tato argumentace prokázat porušení povinnosti uvést odůvodnění Tribunálem v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 153 tohoto rozsudku, ale spadá do opodstatněnosti analýzy provedené Tribunálem. Společnost Cargolux zpochybňuje opodstatněnost této analýzy v druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, takže tato argumentace bude v tomto rozsahu přezkoumána v rámci této druhé části.

158

S ohledem na výše uvedené úvahy musí být první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.

159

Společnost Cargolux tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a porušil její právo na obhajobu, když dospěl k závěru, že nezbytně nutné posouzení hospodářského a právního kontextu provedené Komisí postačuje ke kvalifikaci dotčeného jednání jako protiprávního jednání z hlediska účelu, aniž zohlednil skutečnosti, kterými se tento kontext vyznačuje, nebo dokonce aniž analyzoval důkazy prokazující tyto skutečnosti.

160

Dotčené jednání nemůže být platně kvalifikováno jako protiprávní jednání z hlediska účelu, neboť nemohlo ať už přímo, či nepřímo omezit hospodářskou soutěž na trhu letecké nákladní dopravy. Jak je uvedeno v žalobě podané k Tribunálu, zákazníci přijímají svá rozhodnutí o koupi na základě celkové ceny, která jim má být fakturována. Navíc zvýšení příplatků může být neutralizováno konkurencí v oblasti základních sazeb, jelikož jednání týkající se příplatků nespočívalo ve stanovení prodejních cen vůči zákazníkům ani ve snížení či vyloučení cenové hospodářské soutěže. Body 298 a 299 napadeného rozsudku jsou tedy nesprávné, neboť Tribunál v nich nesprávně ponechal bez povšimnutí faktory mající zásadní úlohu v hospodářském a právním kontextu věcí citovaných v těchto bodech, které Komise v těchto věcech zohlednila k prokázání protiprávního jednání z hlediska účelu, ale které se v projednávané věci nevyskytují.

161

Dotčené jednání nemohlo ani nepřímo omezit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, jelikož ceny na trhu letecké nákladní dopravy byly značně neprůhledné a dotyční účastníci v průběhu roku 2005 vlastnily pouze 34 % celosvětového trhu letecké nákladní dopravy, který je ostatně značně roztříštěný. I kdyby tedy byla jejich koordinace prokázána, bylo by vysoce nepravděpodobné, že by mohla citelně narušit hospodářskou soutěž.

162

Dále ani odmítnutí hradit provize nemůže být platně kvalifikováno jako protiprávní jednání z hlediska účelu. Jak bylo rovněž uvedeno v žalobě před Tribunálem, Komise řádně nezohlednila zvláštní právní kontext, v němž účastníci diskutovali o provizích z příplatků. Jednalo se o legitimní reakci na jednání spedičních podniků, což vylučuje, aby odmítnutí hradit provize mohlo být platně kvalifikováno jako protiprávní jednání z hlediska účelu. V bodě 485 napadeného rozsudku se však Tribunál připojil k bodům 675 až 702 odůvodnění sporného rozhodnutí, aniž zohlednil spory se spedičními podniky a hrozby, ze kterých vycházely diskuze mezi dopravci a spedičními podniky.

163

Kromě toho Tribunál v bodech 487 až 490 napadeného rozsudku nesprávně vyložil argumenty společnosti Cargolux. Tato společnost totiž netvrdila, že je oprávněna udržovat kontakty s ostatními dopravci ohledně odmítnutí hradit provize z důvodu protiprávního jednání spedičních podniků, ale tvrdila, že Komise nepoužila správné právní kritérium k prokázání existence protiprávního jednání z hlediska účelu ani nedodržela její právo na obhajobu, když nepřezkoumala její argumenty týkající se právního a hospodářského kontextu tohoto odmítnutí.

164

Komise namítá, že tato druhá část je zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

165

V souladu s čl. 256 odst. 1 druhým pododstavcem SFEU a článkem 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie se kasační opravný prostředek přitom omezuje na právní otázky.

166

Pokud tedy Tribunál konstatoval nebo posuzoval skutkové okolnosti, má Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU jen pravomoc přezkoumat právní kvalifikaci těchto skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. května 1998, Deere v. Komise,C‑7/95 P, EU:C:1998:256, bod 21, a ze dne 11. ledna 2024, Planistat Europe a Charlot v. Komise, C‑363/22 P, EU:C:2024:20, bod 50 a citovaná judikatura).

167

Naproti tomu, jak již bylo připomenuto v bodě 96 tohoto rozsudku, jen Tribunál je příslušný ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností a k hodnocení důkazů. Posouzení těchto skutkových okolností a důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou jejich zkreslení, právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.

168

V projednávaném případě je nutno v první řadě konstatovat, že kvalifikace sporné kartelové dohody jakožto protiprávního jednání z hlediska účelu představuje právní kvalifikaci skutkových okolností. Jak však vyplývá z argumentace uvedené v bodech 160 a 163 tohoto rozsudku, je pod záminkou nesprávné právní kvalifikace skutkového stavu cílem společnosti Cargolux v podstatě to, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkového stavu a důkazů, které již byly předloženy Tribunálu, aniž se dovolává jejich zkreslení Tribunálem. Společnost Cargolux totiž uvádí, jak podle ní funguje trh služeb letecké nákladní dopravy, a omezený účinek, který mělo dotčené jednání na cenu těchto služeb. V tomto rozsahu musí být tedy tato argumentace odmítnuta jako nepřípustná v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 96 tohoto rozsudku.

169

Dále v rozsahu, v němž společnost Cargolux touto argumentací tvrdí, že se Tribunál v bodech 298 a 299 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl na základě judikatury, která je v zásadě irelevantní, za to, že jednání spočívající ve stanovení pouze části ceny dotyčného výrobku nebo služby může být kvalifikováno jako horizontální kartelová dohoda o stanovení cen, stačí uvést, že tato argumentace vychází z předpokladu, podle něhož dohoda mezi konkurenty, která spočívá ve stanovení pouze části dotyčné ceny nebo služby, nemůže spadat pod pojem omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“ ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU.

170

Je pravda, že Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že pojem „omezení hospodářské soutěže ‚z hlediska účelu‘ “ musí být vykládán restriktivně a lze jej použít pouze na určité druhy koordinace mezi podniky, které vykazují dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži, aby bylo možné mít za to, že přezkum jejich důsledků není nutný. Tato judikatura vychází z okolnosti, že některé formy koordinace mezi podniky mohou být považovány za škodlivé pro řádné fungování normální hospodářské soutěže již ze své povahy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. června 2024, Komise v. KRKA,C‑151/19 P, EU:C:2024:546, bod 63 a citovaná judikatura).

171

V tomto ohledu je nesporné, že určitá koluzivní jednání, jako například jednání vedoucí k horizontálnímu stanovení cen kartely, mohou být považována ze své povahy za způsobilá vyvolat negativní účinky, zejména na ceny a kvalitu zboží a služeb, takže je pro účely uplatnění čl. 101 odst. 1 SFEU možné považovat za neužitečné prokazovat, že mají konkrétní účinky na trh (rozsudek ze dne 19. března 2015, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, C‑286/13 P, EU:C:2015:184, bod 115, jakož i citovaná judikatura). Taková jednání totiž vedou ke snížení produkce a ke zvýšení ceny, což vrcholí špatným rozdělením zdrojů k újmě zejména spotřebitelů (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company,C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 163).

172

Zásadní právní kritérium pro určení, zda dohoda zahrnuje omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“ ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, tedy spočívá v konstatování, že taková dohoda nebo takové jednání má formu, která vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži, aby bylo možné mít za to, že není třeba zkoumat její účinky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company,C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 162), přičemž toto konstatování musí být učiněno ve světle skutečností připomenutých v bodě 140 tohoto rozsudku.

173

Z toho vyplývá, že pouhá okolnost, že se dotčené koluzivní jednání týkalo pouze části ceny dotčeného výrobku nebo služby, nemůže v žádném případě prokázat, že toto jednání nepředstavuje formu koordinace, kterou je třeba ze své povahy považovat za škodlivou pro fungování normální hospodářské soutěže. Takové jednání naopak ze své podstaty vede ke zvýšení cen, které vede ke špatnému rozdělení zdrojů zvláště ke škodě spotřebitelů.

174

Argumentace týkající se bodů 298 a 299 napadeného rozsudku tedy spočívá na nesprávném předpokladu, takže musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

175

Ve druhé řadě, pokud jde o kvalifikaci odmítnutí hradit provize jako protiprávního jednání z hlediska účelu, je třeba uvést, že argumentací uvedenou v bodech 162 a 163 tohoto rozsudku společnost Cargolux zpochybňuje posouzení Tribunálu, které se týká protisoutěžní povahy kontaktů, jichž se účastnila v souvislosti s odmítnutím hradit provize, a které je uvedeno v bodech 483 až 491 napadeného rozsudku.

176

V bodě 485 napadeného rozsudku se přitom Tribunál omezil na uvedení toho, co vyplývá z bodů 675 až 702 odůvodnění sporného rozhodnutí, jejichž zkreslení Tribunálem společnost Cargolux nenamítá. Kritika týkající se tohoto bodu 485 tedy musí být na základě judikatury připomenuté v bodě 96 tohoto rozsudku odmítnuta jako nepřípustná.

177

Pokud jde o body 487 až 490 napadeného rozsudku, Tribunál v nich v podstatě uvedl, že společnost Cargolux tvrdila, že odmítnutí hradit provize představuje legitimní reakci na údajně protiprávní jednání spedičních podniků, ale že z judikatury citované v těchto bodech 487 a 488 vyplývá, že se společnost Cargolux nemůže dovolávat údajně protisoutěžního jednání spedičních podniků, aby popřela, že kontakty související s odmítnutím hradit provize, kterých se účastnila, měly protisoutěžní povahu.

178

Tribunál přitom v uvedeném bodě 488 právem připomněl, že je věcí veřejnoprávních orgánů, a nikoli soukromých podniků, aby zajistily dodržování právních předpisů, přičemž toto připomenutí je v souladu s judikaturou Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. března 2021, Lundbeck v. Komise,C‑591/16 P, EU:C:2021:243, bod 126 a citovaná judikatura).

179

Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v podstatě za to, že tato okolnost spadající do kontextu sporného jednání, i kdyby byla prokázána, nemůže v žádném případě ospravedlnit porušení článku 101 SFEU, natož koluzivní jednání, u něhož bylo konstatováno, jak to učinil Tribunál v bodech 293 až 311 napadeného rozsudku, že vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž, aby mohlo být kvalifikováno jako „omezení z hlediska účelu“.

180

Argumentace uvedená v bodě 163 tohoto rozsudku je tedy neopodstatněná.

181

Druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být tedy zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná. Z toho vyplývá, že tento druhý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

182

Třetí důvod kasačního opravného prostředku společnosti Cargolux zahrnuje dvě části. V první části tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nesprávně vyložil právní kritérium umožňující prokázat existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání. Ve druhé části tvrdí, že Tribunál nesprávně potvrdil zjištění Komise, které prokazuje její odpovědnost za jediné a trvající protiprávní jednání jako celek.

183

Společnost Cargolux tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nesprávně vyložil právní kritérium umožňující prokázat existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání. V bodech 322 až 324 a 335 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že prokázání takového protiprávního jednání vyžaduje existenci celkového plánu sledujícího společný cíl, úmysl účastníka podílet se na tomto plánu a prokázanou nebo předpokládanou vědomost tohoto účastníka o protiprávních jednáních ostatních účastníků, kterých se přímo neúčastnil. Dále se v bodě 325 uvedeného rozsudku zabýval pojmem „komplementarita“. V bodech 325 až 327 uvedeného rozsudku měl však Tribunál za to, že i když komplementarita může představovat objektivní nepřímý důkaz potvrzující existenci celkového plánu směřujícího k uskutečnění protisoutěžního cíle, není k prokázání existence jediného a trvajícího protiprávního jednání nezbytné ověřovat, zda se jednotlivá jednání doplňují. Takové tvrzení je v rozporu s rozsáhlou judikaturou Tribunálu, kterou Soudní dvůr implicitně potvrdil v rozsudku ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise (C‑440/19 P, EU:C:2021:214). Z rozhodovací praxe Komise rovněž vyplývá, že uplatňuje toto kritérium, které bylo ostatně uplatněno v bodě 879 odůvodnění sporného rozhodnutí.

184

V této souvislosti společnost Cargolux poznamenává, že body 107 a 108 rozsudku ze dne 16. června 2022, Toshiba Samsung Storage Technology a Toshiba Samsung Storage Technology Korea v. Komise (C‑700/19 P, EU:C:2022:484), přiznávají pojmu „jediné a trvající protiprávní jednání“ příliš inkluzivní rozsah, pokud jde o jednání, která mezi nimi nemají žádnou souvislost, a zároveň významně zmírňují zátěž, kterou nese Komise. Je přitom třeba se takovému riziku vyhnout.

185

Komise tvrdí, že tato část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

186

Z ustálené judikatury vyplývá, že porušení čl. 101 odst. 1 SFEU nemusí být výsledkem jen jediného skutku, ale i řady skutků nebo rovněž trvajícího jednání, i když jeden nebo několik prvků této řady skutků nebo tohoto trvajícího jednání by i samy o sobě a nahlíženy jednotlivě mohly zakládat porušení tohoto ustanovení. Pokud se jednotlivá jednání začleňují do „celkového plánu“ z důvodu totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tato jednání v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens,C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 41 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 27. června 2024, Servier a další v. Komise, C‑201/19 P, EU:C:2024:552, bod 240).

187

Podnik, který se podílel na takovém jediném a trvajícím protiprávním jednání jednáním, které je mu vlastní, které spadá pod pojem „dohoda“ nebo „jednání ve vzájemné shodě“ s cílem narušit hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU a kterého účelem bylo přispět k uskutečnění protiprávního jednání jako celku, může být rovněž odpovědný za jednání ostatních podniků v rámci tohoto protiprávního jednání po celou dobu své účasti na uvedeném protiprávním jednání (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens,C‑441/11 P, EU:C:2012:778, bod 42 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 27. června 2024, Servier a další v. Komise, C‑201/19 P, EU:C:2024:552, bod 241).

188

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pro účely kvalifikace jednotlivých jednání jako jediného a trvajícího protiprávního jednání není třeba ověřovat, zda se doplňují v tom smyslu, že každé z nich má čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a zda tato jednání prostřednictvím interakce přispívají k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků zamýšlených jejich původci v rámci celkového plánu směřujícího k jedinému cíli. Naproti tomu podmínka týkající se pojmu „jediného cíle“ znamená, že musí být ověřeno, zda existují prvky, kterými se vyznačují jednotlivá jednání tvořící protiprávní jednání, a které by mohly naznačovat, že jednání, která fakticky provádějí jiné podniky účastnící se kartelové dohody, nemají stejný účel nebo stejný protisoutěžní důsledek, a nespadají tedy do „celkového plánu“ z důvodu jejich totožného účelu narušujícího hospodářskou soutěž na vnitřním trhu (rozsudky ze dne 26. ledna 2017, Villeroy & Boch v. Komise, C‑644/13 P, EU:C:2017:59, bod 50 a citovaná judikatura, a ze dne 27. června 2024, Servier a další v. Komise, C‑201/19 P, EU:C:2024:552, bod 242).

189

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 325 a 326 napadeného rozsudku v podstatě konstatoval, že pro účely kvalifikace jednotlivých jednání jako jediného a trvajícího protiprávního jednání není nezbytné ověřovat, zda mezi nimi existuje vztah komplementarity ve smyslu judikatury připomenuté v předchozím bodě, a když z toho v bodě 327 uvedeného rozsudku vyvodil, že údajné opomenutí Komise prokázat takový vztah komplementarity mezi spornými dohodami a jednáními, i kdyby bylo prokázáno, nemůže samo o sobě zpochybnit jejich kvalifikaci jako jediného a trvajícího protiprávního jednání.

190

Společnost Cargolux se v tomto ohledu nejprve marně dovolává údajné opačné judikatury Tribunálu, která byla potvrzena Soudním dvorem v rozsudku ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise (C‑440/19 P, EU:C:2021:214). Ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, totiž nebyla Soudnímu dvoru předložena otázka, zda je k prokázání existence jediného a trvajícího protiprávního jednání nezbytné ověřit, zda se jednotlivá dotčená jednání doplňují ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 188 tohoto rozsudku. Mlčení Soudního dvora v tomto ohledu tudíž nelze vykládat jako zpochybnění ustálené judikatury připomenuté v tomto bodě 188.

191

Dále vzhledem k tomu, že tato judikatura byla navíc nedávno znovu potvrzena Soudním dvorem, zejména v bodě 242 rozsudku ze dne 27. června 2024, Servier a další v. Komise (C‑201/19 P, EU:C:2024:552), nelze se společností Cargolux souhlasit, pokud ve své argumentaci uvedené v bodě 183 tohoto rozsudku naznačuje, že tato judikatura není ustálená ani soudržná.

192

Nakonec nelze mít ani za to, že judikatura uvedená v bodě 188 tohoto rozsudku, která je rovněž v podstatě připomenuta v bodech 107 a 108 rozsudku ze dne 16. června 2022, Toshiba Samsung Storage Technology a Toshiba Samsung Storage Technology Korea v. Komise (C‑700/19 P, EU:C:2022:484), na kterou se společnost Cargolux odvolává, přiznává pojmu „jediné a trvající protiprávní jednání“ příliš široký rozsah tím, že pod tento pojem zahrnuje jednání, která mezi sebou nemají žádný vztah. Nic to totiž nemění na tom, že v souladu s touto ustálenou judikaturou uvedený pojem předpokládá existenci „celkového plánu“, jehož součástí jsou jednotlivá jednání, která jej tvoří, a že tato jednání sledují totožný cíl narušující hospodářskou soutěž na vnitřním trhu.

193

Z výše uvedeného vyplývá, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

194

Společnost Cargolux tvrdí, že Tribunál nesprávně potvrdil konstatování Komise, podle něhož může být činěna odpovědnou za jediné a trvající protiprávní jednání jako celek.

195

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise řádně prokázala komplementaritu a trvalost protiprávního jednání. Bod 509 napadeného rozsudku je podle ní nesprávný v rozsahu, v němž měl Tribunál za to, že skutečnost, že jednání spočívající v odmítnutí hradit provize začalo téměř pět let po zahájení protiprávního jednání vytýkaného společnosti Cargolux, nijak nesnižuje její přispění k dosažení jediného sledovaného cíle prostřednictvím její interakce s ostatními složkami protiprávního jednání. Podle společnosti Cargolux totiž tak zjevný časový rozdíl naopak umožňuje předpokládat, že jednání spočívající v odmítnutí hradit provize bylo zcela nezávislé na koluzi o příplatcích. Skutečnosti v opačném smyslu uvedené v bodě 880 odůvodnění sporného rozhodnutí jsou irelevantní.

196

Navíc Tribunál nezohlednil okolnost uvedenou v žalobě, že kontakty týkající se palivového příplatku spočívaly v celosvětových kontaktech na úrovni ústředí dotčených podniků, zatímco kontakty týkající se bezpečnostního příplatku se uskutečňovaly hlavně na místní úrovni. Bod 466 napadeného rozsudku odmítající tyto argumenty je nesprávný, jelikož skutečnost, že kontakty týkající se bezpečnostního příplatku zahrnují komunikaci s ústředím nic nemění na skutečnosti, že se mnohostranné kontakty týkající se každé z těchto dvou složek protiprávního jednání uskutečňovaly na místní úrovni. S ohledem na tyto skutečnosti je bod 473 napadeného rozsudku rovněž nesprávný v rozsahu, v němž má Tribunál za to, že se společnosti Cargolux nepodařilo zpochybnit zařazení složek týkajících se palivového příplatku a bezpečnostního příplatku do jednoho a téhož protiprávního jednání sledujícího jediný cíl, ačkoli Komise nebyla oprávněna ke konstatování existence jediného a trvajícího protiprávního jednání použít kontakty značně vzdálené v čase.

197

Kromě toho Tribunál v napadeném rozsudku použil rozporné odůvodnění, když v bodě 326 uvedeného rozsudku uvedl, že k tomu, aby Komise mohla prokázat jediné a trvající protiprávní jednání, není nezbytné, aby byly prokázány vztahy komplementarity, přičemž dále odkázal na takové vztahy ve svých zjištěních vůči společnosti Cargolux v bodech 497 a 523 tohoto rozsudku, aby odůvodnil, že jednání spočívající v odmítnutí hradit provize bylo součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání konstatovaného ve sporném rozhodnutí.

198

Komise odpovídá, že tato část musí být zamítnuta.

199

V první řadě je třeba připomenout, že z analýzy první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá, že Tribunál v bodě 326 napadeného rozsudku právem rozhodl, že pro účely kvalifikace jednotlivých jednání jako jediného a trvajícího protiprávního jednání není třeba ověřovat, zda se doplňují v tom smyslu, že každé z nich má čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a zda tato jednání prostřednictvím interakce přispívají k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků zamýšlených jejich původci.

200

V bodě 508 napadeného rozsudku tak Tribunál s odkazem na tento bod 326 konstatoval, že Komise není povinna za účelem kvalifikace jednotlivých jednání jako jediného a trvajícího protiprávního jednání ověřit, zda se takto doplňují. Tribunál z toho vyvodil, že opomenutí prokázat, že se složka protiprávního jednání spočívající v odmítnutí hradit provize doplňuje se složkami tohoto protiprávního jednání týkajícími se palivového příplatku a bezpečnostního příplatku, i kdyby bylo prokázáno, nemůže samo o sobě způsobit protiprávnost sporného rozhodnutí.

201

Tribunál tedy jen pro úplnost v bodě 509 uvedeného rozsudku, který byl ostatně uveden výrazem „v každém případě“, přezkoumal argument, který společnost Cargolux vyvodila z relativně opožděného zahájení složky protiprávního jednání týkající se odmítnutí hradit provize ve vztahu k těmto ostatním složkám. Z toho vyplývá, že výtka, kterou společnost Cargolux směřuje proti tomuto bodu napadeného rozsudku, uvedená v bodě 195 tohoto rozsudku, musí být v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 92 tohoto rozsudku zamítnuta jako irelevantní.

202

Ve druhé řadě je třeba uvést, že v bodě 466 napadeného rozsudku se Tribunál omezil na konstatování, že tři kontakty, kterých se společnost Cargolux dovolávala za účelem zpochybnění své účasti na složce protiprávního jednání týkající se bezpečnostního příplatku, spíše potvrzují než vyvracejí víceúrovňovou organizaci popsanou Komisí ve sporném rozhodnutí, jelikož všechny tyto kontakty zahrnovaly pokyny nebo komunikaci s ústředím dotyčných podniků, přičemž Tribunál příkladmo odkázal na e-maily popsané v bodech 594 a 595 odůvodnění sporného rozhodnutí.

203

Pokud jde o bod 473 tohoto rozsudku, Tribunál v něm uvedl, že společnost Cargolux účinně nezpochybnila svou účast na složce protiprávního jednání týkající se palivového příplatku, že se jí nepodařilo zpochybnit zahrnutí složek týkajících se palivového příplatku a bezpečnostního příplatku do jednoho a téhož protiprávního jednání sledujícího jediný cíl, a že je nesporné, že její účast na složce protiprávního jednání týkající se palivového příplatku trvala až do 14. února 2006, jelikož „spolehlivé důkazy“ existovaly přinejmenším od 10. června 2005 a jelikož byla tato účast před tímto datem potvrzena značným objemem důkazů a indicií o protisoutěžních kontaktech.

204

Je tedy nutno konstatovat, že tyto body 466 a 473 obsahují pouze skutková posouzení. V rámci argumentace uvedené v bodě 196 tohoto rozsudku společnost Cargolux ve skutečnosti žádá Soudní dvůr, aby provedl nové posouzení skutkového stavu a důkazů, které již Tribunál v uvedených bodech svrchovaně provedl, avšak netvrdí, že je Tribunál zkreslil. Tato argumentace je tedy v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 96 tohoto rozsudku nepřípustná.

205

Ve třetí řadě, pokud jde o tvrzené rozporné odůvodnění, je pravda, že Tribunál v bodě 497 napadeného rozsudku zejména uvedl, že s ohledem na „komplementaritu“ mezi složkami protiprávního jednání týkajícími se palivového příplatku a bezpečnostního příplatku na jedné straně a složkou tohoto jednání spočívající v odmítnutí hradit provize na straně druhé mohl ze skutečností uvedených v tomto bodě 497 rozumně vyvodit, že kontakty týkající se odmítnutí hradit provize, kterých se společnost Cargolux účastnila, měly podobný nebo blízký zeměpisný rozsah jako kontakty týkající se příplatků. V tomto ohledu uvedl, že tato komplementarita nebyla společností Cargolux účelně zpochybněna, přičemž odkázal na body 329 a 509 uvedeného rozsudku.

206

Stejně tak v bodě 523 uvedeného rozsudku Tribunál konstatoval, že jelikož byly příplatky obecně použitelné na všechny trasy na celosvětové úrovni, bylo pravděpodobné, že odmítnutí hradit provize bylo rovněž použitelné, přičemž v tomto ohledu poznamenal, že v bodě 879 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise konstatovala, že odmítnutí hradit provize a další dvě složky protiprávního jednání se vzájemně doplňovaly v tom, že „umožnily vyloučit příplatky z konkurence spojené se sjednáváním provizí (ve skutečnosti slev z příplatků) se zákazníky“.

207

Z bodu 496 napadeného rozsudku však vyplývá, že odůvodnění uvedené v bodě 497 uvedeného rozsudku bylo Tribunálem uvedeno pouze pro úplnost, stejně jako odůvodnění uvedené v bodech 329 a 520 uvedeného rozsudku, takže výtka týkající se rozporného odůvodnění, kterou z toho společnost Cargolux vyvozuje, musí být v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 92 tohoto rozsudku zamítnuta jako irelevantní.

208

Kromě toho se tento bod 523 netýká pojmu „jediné a trvající protiprávní jednání“, ale – jak uvádí bod 511 napadeného rozsudku – argumentace společnosti Cargolux předložené na podporu čtvrté části pátého žalobního důvodu, kterou vytýkala Komisi, že nepředložila důkazy nezbytné k prokázání „celosvětového“ rozsahu jediného a trvajícího protiprávního jednání. Za těchto podmínek není tvrzená rozporuplnost odůvodnění prokázána.

209

Druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná, zčásti zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti zamítnuta jako irelevantní. Z toho vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

210

V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, který se skládá ze tří částí, společnost Cargolux tvrdí, že se Tribunál každopádně dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že je odpovědná za všechny aspekty jediného a trvajícího protiprávního jednání. V první a druhé části navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál zaprvé dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslil důkazy a zadruhé porušil zásadu rovného zacházení, když ji shledal odpovědnou za účast na složce protiprávního jednání spočívající v odmítnutí hradit provize. Ve třetí části tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když posoudil její odpovědnost za složku protiprávního jednání týkající se bezpečnostního příplatku.

211

Společnost Cargolux tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslil důkazy, když měl za to, že byla odpovědná za účast na složce protiprávního jednání týkající se odmítnutí hradit provize.

212

Tribunál se v bodě 486 napadeného rozsudku opřel o bod 688 odůvodnění sporného rozhodnutí, když tvrdil, že si několik dopravců na dvoustranné úrovni vyměňovalo informace, aby se vzájemně ujistili, že nadále budou dodržovat toto odmítnutí hradit provize. Tento bod odůvodnění se přitom týká dvoustranného kontaktu mezi společnostmi Deutsche Lufthansa a Société Air France, který nezahrnoval společnost Cargolux, takže nemůže prokázat její účast na této složce protiprávního jednání.

213

Tribunál ani neprovedl důkladný přezkum sporného rozhodnutí ve světle žalobních důvodů vznesených společností Cargolux, čímž nevykonal přezkum legality, který mu přísluší. Společnost Cargolux totiž v příloze své žaloby podané k Tribunálu jednotlivě zpochybnila každý důkaz předložený Komisí ohledně její účasti na složce protiprávního jednání spočívající v odmítnutí hradit provize. Tribunál to přitom v napadeném rozsudku nijak nezmiňuje, takže uvedený rozsudek neumožňuje společnosti Cargolux pochopit důvody, proč proti ní byly použity důkazy uvedené v této příloze.

214

Komise tvrdí, že tato část není opodstatněná.

215

V první řadě v rozsahu, v němž se tato část ve své první výtce týká bodu 486 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se o zkreslení jedná, pokud se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávné nebo zjevně v rozporu s jejich zněním, aniž byly uplatněny nové důkazy. Toto zkreslení však musí zjevně vyplývat z písemností ve spisu a není nutné provést nové posouzení skutkových okolností a důkazů. Pokud navrhovatel dále tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, musí přesně označit důkazy, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v analýze, které Tribunál vedlo při jeho posouzení k tomuto zkreslení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. září 2024, JCDecaux Street Furniture Belgium v. Komise,C‑710/22 P, EU:C:2024:787, bod 63, a ze dne 22. května 2025, Luossavaara-Kiirunavaara v. Komise,C‑621/23 P, EU:C:2025:368, bod 108, jakož i citovaná judikatura).

216

V tomto bodě 486 Tribunál konstatoval, že ze sporného rozhodnutí vyplývá, že si několik dopravců na dvoustranné úrovni vyměňovalo informace, aby se vzájemně ujistili, že nadále budou dodržovat toto odmítnutí hradit provize, na němž se předem dohodli. V tomto ohledu uvedl pro ilustraci obsah bodu 688 odůvodnění sporného rozhodnutí, který popisuje telefonický rozhovor mezi dvěma dopravci odlišnými od společnosti Cargolux.

217

Ze sporného rozhodnutí přitom vyplývá, že Tribunál správně vyložil to, co je uvedeno v tomto bodě 688 odůvodnění. Tvrzené zkreslení tudíž není prokázáno.

218

Kromě toho v rozsahu, v němž společnost Cargolux touto výtkou týkající se bodu 486 napadeného rozsudku zpochybňuje relevanci toho, co Tribunál uvedl v tomto bodě 486 za účelem prokázání její účasti na složce protiprávního jednání spočívající v odmítnutí hradit provize, musí být na základě judikatury připomenuté v bodě 96 tohoto rozsudku odmítnuta jako nepřípustná, jelikož tato výtka vyzývá Soudní dvůr, aby provedl nové posouzení skutkového stavu a důkazů, které již Tribunál provedl v tomto bodě, jakož i v bodě 485 napadeného rozsudku.

219

Ve druhé řadě, pokud jde o výtku uvedenou v bodě 213 tohoto rozsudku, je třeba nejprve připomenout, že pokud byla Tribunálu předložena v souladu s článkem 263 SFEU žaloba na neplatnost rozhodnutí v řízení podle čl. 101 odst. 1 SFEU, musí všeobecně na základě důkazů předložených žalobcem na podporu žalobních důvodů provést úplný přezkum otázky, zda byly splněny podmínky pro uplatnění tohoto ustanovení, či nikoli. Tribunál musí rovněž ověřit, zda Komise odůvodnila své rozhodnutí. Navíc při provádění tohoto přezkumu se Tribunál nemůže opírat o prostor pro posouzení, kterým Komise disponuje na základě úlohy, která je jí svěřena v oblasti politiky hospodářské soutěže SEU a SFEU, a z tohoto důvodu upustit od důkladného přezkumu právního i skutkového stavu (rozsudek ze dne 11. září 2014, CB v. Komise,C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, body 44 a 45, jakož i citovaná judikatura).

220

V projednávané věci ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, a zejména z písemností předložených Tribunálu, vyplývá, že důkazy, které společnost Cargolux předložila Tribunálu v příloze uvedené v bodě 213 tohoto rozsudku, byly předloženy na podporu její argumentace, podle níž Komise nezohlednila zvláštní právní kontext, v němž probíhaly kontakty, které měla s jinými dopravci ohledně odmítnutí hradit provize. Podle toho, co společnost Cargolux tvrdila před Tribunálem, tento kontext prokázal, že cíl diskuzí ohledně tohoto odmítnutí hradit provize odrážel legitimní reakci dopravců na jednání ve vzájemné shodě, spory a hrozby bojkotu ze strany spedičních podniků. Tyto důkazy tak podle společnosti Cargolux prokázaly, že dopravci soustředili své diskuze na otázku, zda příplatky mohou z právního hlediska v zásadě vést k výběru provizí podle relevantních ustanovení použitelné právní úpravy. Konkrétně se dovolávala těchto důkazů, aby prokázala, že Komise tím, že nezohlednila tento kontext, neprokázala právně dostačujícím způsobem povahu jednání dopravců jako omezení z hlediska účelu.

221

Přitom právě na tuto argumentaci shrnutou v bodě 479 napadeného rozsudku Tribunál odpověděl v bodech 482 až 491 napadeného rozsudku. V tomto ohledu v bodech 484 až 486 tohoto rozsudku konstatoval, že vychází ze skutkově nesprávného předpokladu, a v bodech 487 až 490 konstatoval, že je rovněž založena na právně nesprávném předpokladu. Tribunál tak zejména konstatoval, že se společnost Cargolux mýlí, když tvrdí, že dopravci soustředili své diskuze na otázku, zda příplatky mohou v zásadě vést k výběru provizí, přičemž v tomto ohledu analyzoval body 675 až 702 odůvodnění sporného rozhodnutí a důkazy, o něž se Komise opírala, které ostatně společnost Cargolux rovněž uvedla ve svých písemnostech před Tribunálem.

222

Je tedy třeba konstatovat, že společnost Cargolux pod záminkou údajného nedostatečného výkonu přezkumu legality Tribunálem, který mu přísluší, usiluje o to, aby Soudní dvůr znovu posoudil skutkový stav a důkazy, aniž tvrdí, že Tribunál tyto skutečnosti zkreslil. V rozsahu, v němž společnost Cargolux v rámci výtky uvedené v bodě 213 tohoto rozsudku Tribunálu vytýká, že měl za to, že její argumentace směřující ke zpochybnění protisoutěžní povahy sporných kontaktů musí být odmítnuta, i když jednotlivě zpochybnila každý důkaz předložený Komisí, musí být tato výtka odmítnuta jako nepřípustná na základě judikatury připomenuté v bodě 96 tohoto rozsudku.

223

Dále v rozsahu, v němž společnost Cargolux v uvedené výtce tvrdí, že jí napadený rozsudek neumožňuje pochopit důvody, proč důkazy uvedené v této příloze byly „použity proti ní“, je třeba uvést, že z bodu 485 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál na tyto skutečnosti uvedené v bodech 675 až 702 odůvodnění sporného rozhodnutí odkázal pouze za účelem prokázání, že se obvinění dopravci neomezili na vymezení společného postoje k otázce úhrady provizí, aby ho koordinovaně hájili před příslušnými soudy nebo ho společně podporovali zejména u orgánů veřejné moci, ale na mnohostranné úrovni se dohodli, že odmítnou se spedičními podniky vyjednávat o úhradě provizí a poskytovat jim slevy z příplatků. Tribunál tedy tyto skutečnosti v neprospěch společnosti Cargolux nepoužil přímo, ale uplatnil je za účelem odmítnutí argumentace, kterou mu předložila a v níž tvrdila, že dopravci soustředili své diskuse na otázku, zda příplatky mohou v zásadě vést k výběru provizí. Vzhledem k tomu, že tatáž výtka spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku, je neopodstatněná.

224

Nakonec s ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 151 a 152 tohoto rozsudku nelze mít za to, že Tribunál tím, že v napadeném rozsudku výslovně neuvedl přílohu uvedenou v bodě 213 tohoto rozsudku ani každou skutečnost, kterou společnost Cargolux v této příloze jednotlivě zpochybnila, porušil svou povinnost odůvodnit napadený rozsudek. V rozsahu, v němž společnost Cargolux výtkou uvedenou v bodě 213 tohoto rozsudku tvrdí, že Tribunál porušil svou povinnost uvést odůvodnění, musí být tato výtka tudíž rovněž zamítnuta jako neopodstatněná.

225

S ohledem na výše uvedené musí být první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

226

Společnost Cargolux tvrdí, že Tribunál tím, že ji shledal odpovědnou za složku protiprávního jednání spočívající v odmítnutí hradit provize, porušil zásadu rovného zacházení.

227

Tribunál porušil tuto zásadu tím, že se společností Cargolux zacházel odlišně než se společností British Airways plc, ačkoli se tyto podniky nacházely ve srovnatelných situacích. V bodě 493 napadeného rozsudku Tribunál odkazuje na body odůvodnění sporného rozhodnutí, které prokazují účast společnosti Cargolux na odmítnutí hradit provize. Tyto body odůvodnění prokazují, že se nacházela v situaci srovnatelné se situací tohoto jiného dopravce, pokud jde o důkazy týkající se tohoto jednání. Srovnání zjištění uvedených v bodech 685, 686, 692, 694 a 696 odůvodnění tohoto rozhodnutí, shrnutých v bodě 743 odůvodnění tohoto rozhodnutí, týkajících se společnosti British Airways, se zjištěními týkajícími se společnosti Cargolux, připomenutými v tomto bodě 493, totiž prokazuje srovnatelnost jejich situací. Z toho vyplývá, že tento jiný dopravce se účastnil sedmi kontaktů týkajících se odmítnutí hradit provize v průběhu deseti měsíců, zatímco společnost Cargolux se v průběhu deseti měsíců účastnila devíti kontaktů. Tři z těchto devíti kontaktů zahrnovaly i uvedeného jiného dopravce.

228

Tyto tři kontakty, uvedené Tribunálem v bodech 493, 497 a 499 napadeného rozsudku, které podporují zjištění Komise ohledně účasti společnosti Cargolux na odmítnutí hradit provize, uvedené v bodech 503, 560 a 695 odůvodnění sporného rozhodnutí, přitom nebyly použity vůči společnosti British Airways, jak vyplývá z bodu 386 rozsudku ze dne 30. března 2022, British Airways v. Komise (T‑341/17, EU:T:2022:182), ačkoli tyto body 503 a 560 odůvodnění vycházejí z mnohostranných schůzek zahrnujících jak společnost Cargolux, tak společnost British Airways.

229

Tribunál tedy zrušil pouhé konstatování zapojení uvedeného dopravce do této složky a snížil jeho pokutu s ohledem na jeho omezenou účast, ale zachoval konstatování protiprávního jednání vůči společnosti Cargolux. Tribunál však neposkytl žádné vysvětlení pro toto nerovné zacházení.

230

Kromě toho Tribunál porušil tuto zásadu tím, že se společností Cargolux zacházel jinak než se společnostmi SAS Cargo Group A/S, Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden a SAS AB (dále jen „SAS Cargo Group a další“). V bodě 958 rozsudku ze dne 30. března 2022, SAS Cargo Group a další v. Komise (T‑324/17, EU:T:2022:175), snížil Tribunál pokutu uloženou žalobkyním v této věci o 21 % s přihlédnutím k omezené době trvání jejich účasti na složce protiprávního jednání spočívající v odmítnutí hradit provize ve vztahu k době trvání tohoto protiprávního jednání jako celku, jak uvedl v bodě 958 uvedeného rozsudku. Společnost Cargolux v tomto ohledu uvádí, že celková doba trvání protiprávního jednání konstatovaná vůči společnosti SAS Cargo Group a dalším činila šest let a dva měsíce, ačkoli důkazy o jejich jednání spočívajícím v odmítnutí hradit provize se týkaly doby sedmi měsíců. Společnost Cargolux v tomto ohledu odkazuje na body 1169, 680 a 686 odůvodnění sporného rozhodnutí. Jak je přitom uvedeno v bodech 1169, 695 a 698 odůvodnění tohoto rozhodnutí, celková doba trvání protiprávního jednání konstatovaného vůči společnosti Cargolux byla pět let a důkazy o jejím jednání spočívajícím v odmítnutí hradit provize se týkaly doby pěti měsíců. Tribunál však tuto paralelu nevzal na vědomí ani neposkytl sebemenší odůvodnění nebo vysvětlení pro toto nerovné zacházení. Tribunál tedy neprávem nepoužil procento snížení totožné s výší pokuty uložené společnosti Cargolux.

231

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

232

Zásada rovného zacházení představuje obecnou zásadu unijního práva, která je zakotvena v článcích 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie. Tato zásada vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudky ze dne 14. září 2010, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise a další, C‑550/07 P, EU:C:2010:512, body 54, jakož i 55, a ze dne 27. června 2024, Lupin v. Komise,C‑144/19 P, EU:C:2024:545, bod 137, jakož i citovaná judikatura).

233

Tuto zásadu musí Tribunál dodržovat i při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci. Tento výkon pravomoci nesmí při určování výše pokut, které jsou uloženy podnikům, jež se účastnily jednání, které je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, vést k diskriminaci mezi nimi (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. listopadu 2000, Sarrió v. Komise,C‑291/98 P, EU:C:2000:631, bod 97, a ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise,C‑440/19 P, EU:C:2021:214, bod 138).

234

Pokud jde v projednávané věci v první řadě o údajné porušení zásady rovného zacházení se společností Cargolux ve srovnání se společností British Airways, pokud jde o konstatování účasti každého z těchto dopravců na složce protiprávního jednání spočívající v odmítnutí hradit provize, je třeba uvést, že v bodě 493 napadeného rozsudku Tribunál učinil závěr, že Komise konstatovala účast společnosti Cargolux na této složce s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 754 odůvodnění sporného rozhodnutí, které Tribunál v tomto bodě citoval.

235

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Cargolux, však ze srovnání zjištění uvedených v tomto bodě 754 odůvodnění se zjištěními uvedenými v bodě 743 odůvodnění tohoto rozhodnutí, která vyjmenovávají kontakty uplatněné Komisí vůči tomuto jinému dopravci, nevyplývá, že se tito dva dopravci nacházeli ve srovnatelných situacích, pokud jde o důkazy použité vůči nim za účelem prokázání jejich účasti na uvedené složce. V důsledku toho se před Tribunálem nenacházely ani ve srovnatelných situacích.

236

Stačí tedy uvést, že předpoklad, o který společnost Cargolux opírá argumentaci uvedenou v bodech 227 až 229 tohoto rozsudku, je každopádně nesprávný. Tato argumentace musí být v důsledku toho zamítnuta jako neopodstatněná.

237

Ve druhé řadě, pokud jde o údajné porušení zásady rovného zacházení ve srovnání se společností SAS Cargo a dalšími, jak je uvedeno v bodě 230 tohoto rozsudku, stačí uvést, že toto tvrzení je založeno na nesprávném výkladu rozsudku ze dne 30. března 2022, SAS Cargo Group a další v. Komise (T‑324/17, EU:T:2022:175). Je pravda, že znění bodu 958 uvedeného rozsudku, kterého se společnost Cargolux dovolává, se může jevit nejednoznačně, jelikož se v něm Tribunál odkazuje „[na] omezen[ou] dob[u], během níž se obvinění dopravci koordinovali ohledně odmítnutí hradit provize, ve vztahu k době trvání jediného [a] trvajícího protiprávního jednání jako celku“. Z uvedeného rozsudku, a zejména z jeho bodů 698 až 712 a 901 a 957 však jasně vyplývá, že právě z důvodu, že Komise neprávem přičetla žalobkyním v této věci odpovědnost za složku protiprávního jednání spočívající v odmítnutí hradit provize, a v důsledku toho nadhodnotila míru jejich účasti na jediném a trvajícím protiprávním jednání, Tribunál považoval za nevhodné přiznat jim snížení základní částky pokuty pouze o 10 % z důvodu jejich omezené účasti na jediném a trvajícím protiprávním jednání, nýbrž že jim má být z důvodu této omezené účasti přiznáno snížení ve výši 21 %.

238

V projednávané věci je přitom nesporné, že Tribunál nekonstatoval, že Komise nesprávně shledala společnost Cargolux odpovědnou za složku protiprávního jednání spočívající v odmítnutí hradit provize. Jak vyplývá z analýzy první části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, společnosti Cargolux se ostatně nepodařilo prokázat, že napadený rozsudek je v tomto ohledu stižen nesprávným právním posouzením nebo zkreslením skutkového stavu nebo důkazů. Za těchto podmínek nelze konstatovat, že Tribunál porušil zásadu rovného zacházení tím, že společnosti SAS Cargo Group a dalším přiznal dodatečné snížení základní částky jejich pokuty z důvodu jejich omezené účasti na jediném a trvajícím protiprávním jednání, a to s ohledem na zrušení konstatování jejich účasti na této složce, zatímco takové snížení nepřiznal společnosti Cargolux, v jejímž případě konstatování její účasti na uvedené složce zrušeno nebylo.

239

Argumentace uvedená v bodě 230 tohoto rozsudku je tedy neopodstatněná.

240

Druhá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

241

Společnost Cargolux tvrdí, že závěr Tribunálu uvedený v bodě 477 napadeného rozsudku, podle něhož byla Komise oprávněna z důkazů, které měla k dispozici, vyvodit, že společnost Cargolux se nadále účastnila složky protiprávního jednání týkající se bezpečnostního příplatku po dlouhá období, pro která vůči ní neexistoval sebemenší důkaz, je stižen několika nesprávnými právními posouzeními.

242

V tomto ohledu společnost Cargolux odkazuje na body 467 a 468 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál konstatoval existenci mezer v písemnostech prokazujících účast společnosti Cargolux na protiprávním jednání v období od 26. listopadu 2002 do 14. ledna 2004, jakož i v období od 28. září 2004 do 14. února 2006, které odpovídá datu ukončení protiprávního jednání. Jak přitom uvedl Tribunál v bodě 471 uvedeného rozsudku, judikatura vyžaduje, že za takových okolností skutečnost, že se dotyčný podnik nedistancoval, nestačí k odůvodnění konstatování jeho nepřetržité účasti na protiprávním jednání, pokud během významného období došlo bez přítomnosti jeho zástupců k několika koluzivním kontaktům. Je na Komisi, aby v takovém případě předložila další důkazy. V projednávané věci měl Tribunál neprávem za to, že posouzení těchto dalších důkazů provedené v bodech 473 až 476 napadeného rozsudku umožňuje konstatovat, že účast společnosti Cargolux na složce protiprávního jednání týkající se bezpečnostního příplatku během těchto období přetrvávala.

243

Zaprvé vzhledem k tomu, že Komise řádně neprokázala, že bezpečnostní příplatek a palivový příplatek byly součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání, jelikož se tato jednání dostatečně nedoplňovala a nespadala ani do celkového plánu, je bod 473 napadeného rozsudku nesprávný. Z toho totiž vyplývá, že Tribunál nemohl vycházet z kontaktů ohledně složky protiprávního jednání týkající se palivového příplatku, aby prodloužil účast společnosti Cargolux na složce tohoto protiprávního jednání týkající se bezpečnostního příplatku, a odložil tak datum ukončení její účasti na protiprávním jednání jako celku. Takový přístup nelze založit ani na judikatuře citované v bodě 229 napadeného rozsudku, jelikož se tato judikatura netýká možnosti prokázat prodloužení účasti podniku na protiprávním jednání, pokud v jeho průběhu existovala období, během nichž nebyla prokázána existence kontaktů, které se přímo týkaly tohoto podniku (dále jen „nedostatečně prokázaná období“).

244

Zadruhé je bod 474 napadeného rozsudku nesprávný, neboť ani tento bod, ani uvedený rozsudek, ani sporné rozhodnutí neobjasňují, v čem jednorázová povaha kontaktů ohledně složky týkající se bezpečnostního příplatku umožňuje prokázat, že nedostatečně prokázaná období byla běžnými obdobími mezi takovými kontakty nebo že se společnost Cargolux během těchto období nadále účastnila této složky, a to tím spíše že kontakty mezi ostatními dopravci týkající se uvedené složky během těchto období pokračovaly. Srovnání četnosti kontaktů týkajících se na jedné straně palivového příplatku a na druhé straně bezpečnostního příplatku je irelevantní, neboť jedinou relevantní skutečností je, zda kontakty mezi ostatními dopravci ohledně bezpečnostního příplatku pokračovaly i v případě neúčasti společnosti Cargolux. Pokud by tomu tak bylo, prokázalo by to, že povaha jednání týkajícího se bezpečnostního příplatku takové kontakty vyžadovala. V důsledku toho Tribunál nemohl dospět k závěru, že Komise mohla mít za to, že společnost Cargolux pokračovala v účasti na této složce během těchto období, během nichž neudržovala žádný kontakt s ostatními dopravci. Z téhož důvodu je rovněž nedostatečné uvést, že bezpečnostní příplatek vyžadoval pouze jednorázové kontakty, aby z toho bylo možné vyvodit, že se společnost Cargolux nadále účastnila této složky během uvedených období, jelikož kontakty týkající se bezpečnostního příplatku pokračovaly mezi ostatními dopravci během těchto období. Analýza Tribunálu je tedy chybná, jelikož přehlíží, že kontakty mezi ostatními dopravci ohledně bezpečnostního příplatku pokračovaly opakovaně po celá nedostatečně prokázaná období společnosti Cargolux.

245

Zatřetí bod 475 napadeného rozsudku je nesprávný v rozsahu, v němž Tribunál v tomto bodě uvádí, že společnost Cargolux nezpochybnila to, že účinky koordinace týkající se bezpečnostního příplatku přetrvávaly v období, během něhož neexistoval důkaz o kontaktech.

246

Předně ani Komise, ani Tribunál neposkytly sebemenší informaci o účincích, které údajně přetrvávaly. Tento přístup je v rozporu s judikaturou, podle které Komise musí vycházet z důkazů vztahujících se ke skutkovým okolnostem, které jsou dostatečně časově blízké, aby bylo možné důvodně připustit, že protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty. V tomto ohledu je Komise povinna prokázat dobu trvání protiprávního jednání a veškeré její pochybnosti musí být ku prospěchu dotyčného podniku. V této souvislosti Cargolux rovněž odkazuje zejména na bod 30 rozsudku ze dne 14. ledna 2021, Kilpailu- ja kuluttajavirasto (C‑450/19, EU:C:2021:10), který při neexistenci dostatečných důkazů omezuje možnost Komise konstatovat, že doba trvání protiprávního jednání přesahuje datum posledních kontaktů mezi účastníky protiprávního jednání.

247

Dále Tribunál nezohlednil skutečnost, že sporné rozhodnutí neprokázalo, že dohody uzavřené v průběhu posledních kontaktů zahrnujících společnost Cargolux, uvedených v bodech 618 a 640 odůvodnění sporného rozhodnutí, měly nadále vyvolávat účinky až do pozdějšího data, jak však vyžadují body 125 a 128 rozsudku ze dne 16. června 2011, Caffaro v. Komise (T‑192/06, EU:T:2011:278). Je tedy jasné, že účast společnosti Cargolux na jednání týkajícím se bezpečnostního příplatku skončila, jakmile přestala být v kontaktu s ostatními dopravci, tedy po kontaktech ze dne 26. listopadu 2002 a 28. září 2004, uvedených v těchto bodech odůvodnění.

248

Nakonec je tento bod 475 stižen protiprávním obrácením důkazního břemene, jelikož dotyčnému podniku nepřísluší vyvracet, že účinky koordinace přetrvávaly, či dokonce tvrdit, že nevěděl o tom, že ostatní dopravci pokračovali ve své koordinaci. Naproti tomu Komisi přísluší prokázat, že tyto účinky přetrvávaly během údajné doby trvání protiprávního jednání a že podnik o protiprávním jednání věděl nebo je mohl rozumně předvídat. Komise přitom nevysvětluje, jak společnost Cargolux mohla předvídat dotčená protiprávní jednání a být připravena přijmout z toho plynoucí riziko.

249

Začtvrté bod 476 napadeného rozsudku, ve kterém Tribunál uvedl, že společnost Cargolux neprokázala, že se veřejně distancovala od koordinace bezpečnostního příplatku během nedostatečně prokázaných období nebo že uvedla své jednání znovu v soulad se spravedlivou a nezávislou hospodářskou soutěží, je rovněž nesprávný. Tribunál ostatně sám v bodě 471 uvedeného rozsudku uznal, že distancování se je pouze jednou ze skutečností, které je třeba zohlednit pro účely určení, zda se podnik nadále účastnil protiprávního jednání během podstatných nedostatečně prokázaných období, pokud neexistují důkazy o účasti.

250

Kdyby Soudní dvůr na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Cargolux, dospěl k závěru, že není namístě zrušit napadený rozsudek a sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týkají, na základě tohoto čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku podpůrně navrhuje částečné zrušení tohoto rozhodnutí a snížení pokuty na základě pravomoci Soudního dvora k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci z důvodů uvedených v jejích důvodech kasačního opravného prostředku nebo z jakéhokoli jiného důvodu zkoumaného Soudním dvorem bez návrhu.

251

Komise má za to, že tato část je zčásti nepřípustná, jakož i zčásti a v každém případě neopodstatněná.

252

Podle ustálené judikatury musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody ve většině případů odvozena z určitého počtu shodujících se okolností a nepřímých důkazů, které posuzovány jako celek mohou být v případě neexistence jiného soudržného vysvětlení důkazem porušení pravidel hospodářské soutěže (rozsudky ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 57, jakož i ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise,C‑440/19 P, EU:C:2021:214, bod 110 a citovaná judikatura).

253

Takové nepřímé důkazy a shodující se okolnosti umožňují, jestliže jsou hodnoceny jako celek, odhalit nejen existenci protisoutěžních jednání nebo dohod, ale rovněž dobu trvajícího protisoutěžního jednání a období, během něhož byla dohoda uzavřená v rozporu s pravidly hospodářské soutěže prováděna (rozsudky ze dne 21. září 2006, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise,C‑105/04 P, EU:C:2006:592, bod 95, a ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise,C‑440/19 P, EU:C:2021:214, bod 111 a citovaná judikatura).

254

Pokud jde o chybějící důkaz existence dohody v průběhu určitých vymezených období nebo přinejmenším jejího provádění určitým podnikem v průběhu daného období, skutečnost, že takový důkaz nebyl podán pro tato vymezená období, nebrání tomu, aby bylo na protiprávní jednání nahlíženo jako na naplněné během celkového období širšího než tato vymezená období, pokud takové konstatování spočívá na objektivních a shodujících se indiciích. V případě protiprávního jednání, které trvá několik let, zůstává skutečnost, že se kartelová dohoda projevuje v různých obdobích, která mohou být od sebe oddělena delším či kratším časovým odstupem, bez vlivu na existenci této dohody, pokud jednotlivé skutky, které jsou součástí tohoto protiprávního jednání, sledují jeden a tentýž cíl a jsou součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání (rozsudky ze dne 21. září 2006, Technische Unie v. Komise,C‑113/04 P, EU:C:2006:593, bod 169, a ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise,C‑440/19 P, EU:C:2021:214, bod 112 a citovaná judikatura).

255

Pokud jde zejména o protiprávní jednání trvající několik let, skutečnost, že nebyl předložen přímý důkaz o účasti společnosti na tomto protiprávním jednání v určitém období, nebrání tomu, aby byla konstatována tato účast rovněž v tomto období, pokud toto zjištění spočívá na objektivních a shodujících se nepřímých důkazech (rozsudek ze dne 17. září 2015, Total Marketing Services v. Komise,C‑634/13 P, EU:C:2015:614, bod 27 a citovaná judikatura).

256

Komise tak může mít za to, že protiprávní jednání nebo účast podniku na protiprávním jednání se nepřerušily, i když pro určitá vymezená období důkazy tohoto jednání nedisponuje, pokud jednotlivé skutky, které ho tvoří, sledují jeden cíl a mohou spadat do rámce jediného a trvajícího protiprávního jednání a pokud dotčený podnik neuplatnil přímé nebo nepřímé důkazy prokazující, že protiprávní jednání nebo jeho účast na něm naopak během těchto období nepokračovaly (rozsudek ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise,C‑440/19 P, EU:C:2021:214, body 114).

257

V tomto kontextu neexistence veřejného distancování se představuje skutkovou situaci, kterou může Komise použít k prokázání pokračující účasti společnosti na protisoutěžním jednání. Nicméně v případě, že se v průběhu významného období konalo několik koluzivních schůzek bez přítomnosti zástupců dotyčné společnosti, se Komise nemůže omezit na konstatování, že nedošlo k veřejnému distancování se, ale musí posouzení založit na dalších důkazech (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. září 2015, Total Marketing Services v. Komise,C‑634/13 P, EU:C:2015:614, bod 28, a ze dne 28. listopadu 2019, LS Cable & System v. Komise, C‑596/18 P, EU:C:2019:1025, bod 33).

258

V projednávané věci je třeba uvést, jak tvrdí společnost Cargolux, že Tribunál v bodě 467 napadeného rozsudku zdůraznil, že ze sporného rozhodnutí vyplývá „mezera“ v písemnostech, které mají potvrzovat její účast na složce protiprávního jednání týkající se bezpečnostního příplatku v období od 26. listopadu 2002 do 14. ledna 2004, jakož i od 28. září 2004 do ukončení jediného a trvajícího protiprávního jednání dne 14. února 2006. V bodě 468 uvedeného rozsudku tedy uvedl, že za okolností projednávané věci byla taková období dostatečně dlouhá na to, aby bylo nezbytné ověřit, zda účast společnosti Cargolux na složce protiprávního jednání týkající se bezpečnostního příplatku byla přerušena mezi 26. listopadem 2002 a 14. lednem 2004 a byla ukončena dne 28. září 2004 spíše než 14. února 2006. Dále v tomto ohledu v bodech 469 až 471 tohoto rozsudku v podstatě připomněl judikaturu uvedenou v bodech 254 až 257 tohoto rozsudku.

259

Kromě toho v bodě 472 napadeného rozsudku, který společnost Cargolux nezpochybňuje, Tribunál uvedl, že mezi skutečnosti, které mohou svědčit o tom, že podnik pokračoval v protisoutěžním jednání v obdobích, během nichž se neúčastnil jednoho nebo více koluzivních kontaktů, patří zejména povaha dotčeného protiprávního jednání, fungování příslušné kartelové dohody, jednání dotyčného podniku na relevantním trhu, zahrnutí tohoto jednání do jediného a trvajícího protiprávního jednání obsahujícího několik dalších složek nebo dále účinky vyvolané uvedeným jednáním.

260

Podle společnosti Cargolux se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení při uplatnění kritérií vycházejících z této judikatury v bodech 473 až 476 napadeného rozsudku.

261

V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že z judikatury připomenuté v bodech 252 až 257 tohoto rozsudku vyplývá, že Tribunál může, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, založit své posouzení existence a doby trvání protisoutěžního jednání nebo dohody na celkovém posouzení všech relevantních důkazů a indicií. Skutečnosti uvedené v bodech 473 až 476 napadeného rozsudku tedy nemohou být posuzovány jednotlivě. Nicméně otázka, jakou důkazní hodnotu přiřkl Tribunál každé složce těchto důkazů a indicií předložených Komisí, představuje otázku posouzení skutkových okolností, která se jako taková vymyká přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. září 2006, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise,C‑105/04 P, EU:C:2006:592, bod 96).

262

V tomto kontextu, pokud jde zaprvé o výtku společnosti Cargolux týkající se bodu 473 napadeného rozsudku, stačí uvést, že tato výtka vychází z předpokladu, že Tribunál nebyl oprávněn konstatovat, že Komise dostatečně prokázala, že bezpečnostní příplatek a palivový příplatek byly součástí téhož jediného a trvajícího protiprávního jednání. Z analýzy druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku přitom vyplývá, že tento předpoklad je nesprávný. V důsledku toho musí být tato výtka zamítnuta jako neopodstatněná.

263

Ve druhé řadě, pokud jde o výtku směřující proti bodu 474 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál v tomto bodě poukázal na to, že provádění bezpečnostního příplatku vyžadovalo významně méně časté kontakty než provádění palivového příplatku, jelikož bezpečnostní příplatek nevychází z indexu, jehož vývoj vyžadoval pravidelné úpravy. Konstatoval, že to vysvětluje, že jakmile byl zaveden, byl předmětem pouze jednorázových kontaktů mezi dopravci, pokud jde o jeho provádění.

264

Je tedy třeba uvést, že v uvedeném bodě 474 se Tribunál omezil na konstatování, že skutečnost, že se jednalo o jednání týkající se příplatku, jehož výše nevyžadovala svou povahou pravidelné úpravy, byla nepřímým důkazem přispívajícím k prokázání pokračování v soutěžním jednání ze strany společnosti Cargolux navzdory neexistenci důkazu o její přímé účasti na koluzivních kontaktech týkajících se bezpečnostního příplatku během nedostatečně prokázaných období. Toto posouzení skutkového stavu, které Soudní dvůr nemůže zpochybnit v rámci kasačního opravného prostředku, jelikož jeho zkreslení nebylo tvrzeno, se přitom v podstatě týká povahy protiprávního jednání a podle judikatury, kterou Tribunál uvedl v bodě 472 napadeného rozsudku, která není v projednávaném kasačním opravném prostředku zpochybněna, může být povaha dotčeného protiprávního jednání skutečně zohledněna jako důkaz umožňující prokázat, že podnik pokračoval v protisoutěžním jednání, i když se během určitých období na něm přímo nepodílel.

265

Kromě toho v rozsahu, v němž společnost Cargolux v podstatě tvrdí, že Tribunál měl nesprávně za to, že povaha jednání týkajícího se bezpečnostního příplatku nevyžaduje pravidelné kontakty, zpochybňuje posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem, což v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 96 a 261 tohoto rozsudku nespadá do pravomoci Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

266

Tato výtka tedy musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

267

Ve třetí řadě, pokud jde o výtku směřující proti bodu 475 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál v tomto bodě uvedl, že společnost Cargolux nezpochybňuje, že účinky koordinace bezpečnostního příplatku přetrvávaly během období, pro které neexistoval důkaz o kontaktech. Dodal, že společnost Cargolux ostatně netvrdila, že nevěděla, že ostatní obvinění dopravci během tohoto období pokračovali v koordinaci bezpečnostního příplatku.

268

V tomto ohledu v rozsahu, v němž společnost Cargolux v podstatě vytýká Tribunálu, že neodůvodnil napadený rozsudek tím, že neuvedl, o jaké účinky se jedná, stačí uvést, že z tohoto bodu zjevně vyplývá, že Tribunál odkázal na protisoutěžní účinky vyplývající z jednání týkajícího se bezpečnostního příplatku, a sice zvýšení ceny za služby letecké nákladní dopravy v konečném důsledku na úkor spotřebitelů v EHP. Přitom na základě judikatury, kterou uvedl v bodě 472 napadeného rozsudku, která nebyla v projednávaném kasačním opravném prostředku zpochybněna, mohou být účinky vyvolané dotčeným protisoutěžním jednáním skutečně zohledněny jako důkaz, který umožňuje prokázat, že podnik pokračoval v protisoutěžním jednání navzdory jeho přímé neúčasti na tomto jednání během některých období.

269

Za těchto podmínek nelze přijmout ani argument společnosti Cargolux, kterým tvrdí, že Tribunál protiprávně obrátil důkazní břemeno tím, že jí uložil povinnost vyvrátit existenci protisoutěžních účinků, které Komise předem neidentifikovala ani neprokázala, jakož i povinnost prokázat, že nevěděla o skutečnosti, že ostatní dopravci v koordinaci pokračovali.

270

Vzhledem k tomu, že společnost Cargolux vytýká Komisi, že nevysvětlila, jak mohla předvídat dotčená protiprávní jednání, netýká se tato kritika napadeného rozsudku, ale sporného rozhodnutí. V této části musí proto být odmítnuta jako nepřípustná (obdobně viz rozsudek ze dne 29. června 2023, TUIfly v. Komise,C‑763/21 P, EU:C:2023:528, bod 53 a citovaná judikatura).

271

Pokud jde o rozsudky, kterých se společnost Cargolux dovolává, nemohou prokázat ani to, že je bod 475 napadeného rozsudku nesprávný, jelikož se tyto rozsudky týkají jiných okolností, než jsou okolnosti dotčené v projednávané věci. Zaprvé bod 30 rozsudku ze dne 14. ledna 2021, Kilpailu- ja kuluttajavirasto (C‑450/19, EU:C:2021:10), se týká kartelových dohod, které přestaly platit. Je přitom nesporné, že Komise ve sporném rozhodnutí konstatovala, že jediné a trvající protiprávní jednání bylo ukončeno dne 14. února 2006 a že toto datum odpovídá prvnímu dni kontrol Komise. V projednávaném případě se tedy nejedná o protiprávní jednání, jehož doba trvání byla posouzena v závislosti na období, během kterého se stíhané podniky dopouštěly jednání zakázaného článkem 101 SFEU, ačkoli kartelová dohoda již formálně přestala platit.

272

Zadruhé se body 125 a 128 rozsudku Tribunálu ze dne 16. června 2011, Caffaro v. Komise (T‑192/06, EU:T:2011:278), vztahují k okolnostem, za kterých dotčená protisoutěžní dohoda údajně nebyla provedena, čemuž v projednávané věci není.

273

Z výše uvedeného vyplývá, že argumentace uvedená v bodech 245 a 248 tohoto rozsudku je zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

274

Ve čtvrté řadě, pokud jde o výtku směřující proti bodu 476 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že Tribunál v tomto bodě uvedl, že společnost Cargolux neprokázala, ani dokonce netvrdila, že se veřejně distancovala od koordinace bezpečnostního příplatku během období, pro něž důkaz o kontaktech neexistoval, a že neprokázala ani to, že během těchto období uvedla své jednání na relevantním trhu znovu v soulad se spravedlivou a nezávislou hospodářskou soutěží.

275

Tato neexistence distancování se však není jedinou skutečností, kterou Tribunál uplatnil na podporu svého závěru uvedeného v bodě 477 napadeného rozsudku, podle kterého byla Komise oprávněna vyvodit z důkazů, které měla k dispozici, že účast společnosti Cargolux na složce protiprávního jednání týkající se bezpečnostního příplatku pokračovala jak v období od 26. listopadu 2002 do 14. ledna 2004, tak od 28. září 2004 až do ukončení protiprávního jednání, jak uvádí výraz „za těchto podmínek“, který předchází tomuto závěru a jak vyplývá z výše uvedené analýzy týkající se třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku. Nelze tudíž mít za to, že Tribunál konstatováním, které učinil v bodě 476 tohoto rozsudku, nezohlednil ustálenou judikaturu připomenutou v bodě 257 tohoto rozsudku, která je rovněž uvedena v bodě 471 napadeného rozsudku, podle níž se Komise v případě, kdy se v průběhu významného období konalo několik koluzivních schůzek bez přítomnosti zástupců dotyčné společnosti, nemůže omezit na konstatování, že nedošlo k veřejnému distancování se, ale musí posouzení založit na dalších důkazech.

276

Z toho vyplývá, že výtka směřující proti bodu 476 napadeného rozsudku je neopodstatněná.

277

Třetí část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být v důsledku toho zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná, a v důsledku toho musí být tento čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

278

Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku vznesených společností Cargolux na podporu jejího kasačního opravného prostředku nebylo vyhověno, je třeba tento kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnout.

279

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

280

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

281

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a společnost Cargolux neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: