Věc C‑339/22

BSH Hausgeräte GmbH

v.

Electrolux AB

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Svea Hovrätt)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 25. února 2025

„Řízení o předběžné otázce – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení (EU) č. 1215/2012 – Článek 4 odst. 1 – Obecná příslušnost – Článek 24 bod 4 – Výlučná příslušnost – Příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů – Žaloba pro porušení práv – Evropský patent validovaný v členských státech a ve třetím státě – Zpochybnění platnosti patentu prostřednictvím námitky – Mezinárodní příslušnost soudu, u něhož byla podána žaloba pro porušení práv“

1. Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 1215/2012 – Určení mezinárodní příslušnosti soudu členského státu – Výlučná příslušnost – Spory, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů – Autonomní pojmy unijního práva – Jednotný výklad – Pravidlo nebo vnitrostátní řízení o výkladu ustanovení unijního práva – Neexistence vlivu

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 24 bod 4)

   (viz body 25, 26)

2. Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 1215/2012 – Ustanovení tohoto nařízení kvalifikovaná jako rovnocenná ustanovením nařízení č. 44/2001 a Bruselské úmluvy – Výklad uvedených ustanovení v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se nařízení č. 44/2001 a Bruselské úmluvy – Výlučná příslušnost – Spory, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů – Pojem – Autonomní výklad – Striktní výklad

   (Úmluva ze dne 27. září 1968, čl. 16 bod 4; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 24 bod 4; nařízení Rady č. 44/2001, čl. 22 bod 4)

   (viz body 28, 43)

3. Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 1215/2012 – Určení mezinárodní příslušnosti soudu členského státu – Výlučná příslušnost – Spory, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů – Rozsah – Incidenční přezkum platnosti patentu uděleného v členském státě v rámci žaloby pro porušení práv podané v jiném členském státě – Vyloučení

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 4 odst. 1, čl. 24 bod 4 a článek 27)

   (viz body 35–37)

4. Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 1215/2012 – Určení mezinárodní příslušnosti soudu členského státu – Působnost – Příslušnost soudu podle bydliště žalovaného – Žaloba pro porušení evropského patentu validovaného v několika členských státech – Zpochybnění platnosti patentu žalovaným – Spory, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů – Výlučná příslušnost – Povinnost soudu podle bydliště žalovaného, u něhož byla podána žaloba pro porušení práv, prohlásit, že není příslušný – Neexistence

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 4 odst. 1, čl. 24 bod 4 a článek 27)

   (viz body 38–42, 44–48, 52, výrok 1)

5. Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 1215/2012 – Určení mezinárodní příslušnosti soudu členského státu – Příslušnost soudu podle bydliště žalovaného – Spory, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů – Porušení patentů udělených v třetím státě – Rozsah – Incidenční přezkum soudem, u něhož byla zpochybněna platnost patentu uděleného ve třetím státě – Zahrnutí

   (Úmluva ze dne 30. října 2007, čl. 22 bod 4; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 4 odst. 1, čl. 24 bod 4, články 33 a 34 a čl. 73 odst. 1 a 3)

   (viz body 55–57, 61–76, výrok 2)

6. Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 1215/2012 – Působnost – Existence mezinárodního prvku – Spor mezi stranami s bydlištěm v členských státech – Mezinárodní prvek nacházející se na území třetí země – Zahrnutí

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 4 odst. 1)

   (viz body 58–60)

Shrnutí

Soudní dvůr, kterému Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud se sídlem ve Stockholmu jako odvolací soud pro průmyslové vlastnictví a obchod, Švédsko) položil předběžné otázky, se vyjádřil k působnosti nařízení č. 1215/2012 ( 1 ). Soudní dvůr rozhodl, že soud členského státu, v němž má žalovaný bydliště, u něhož byla podána žaloba pro porušení patentu uděleného v jiném členském státě, je i nadále příslušný k rozhodnutí o této žalobě, pokud žalovaný v rámci této žaloby zpochybňuje prostřednictvím námitky platnost uvedeného patentu, třebaže k rozhodnutí o této platnosti mají výlučnou příslušnost soudy tohoto jiného členského státu.

Společnost BSH je majitelkou evropského patentu, který chrání vynález v oblasti vysavačů. Tento patent byl validován ve Švédsku a v různých jiných členských státech, jakož i ve Spojeném království a Turecku, což vedlo k udělení národních patentů těchto států.

V únoru 2020 podala společnost BSH proti společnosti Electrolux k Patent- och marknadsdomstolen (soud pro průmyslové vlastnictví a obchod, Švédsko) žalobu pro porušení všech národních částí uvedeného evropského patentu. Společnost Electrolux namítala nepřípustnost návrhů týkajících se porušení národních částí patentu, kromě švédské části, přičemž tvrdila jak na základě nařízení Brusel Ia, tak na základě švédského patentového zákona ( 2 ), že zahraniční patenty jsou neplatné a švédské soudy tedy nejsou příslušné rozhodovat o jejich porušení.

Soud pro průmyslové vlastnictví a obchod prohlásil, že kromě patentu validovaného ve Švédsku není příslušný rozhodovat o žalobě pro porušení patentů. Společnost BSH podala proti tomuto rozhodnutí odvolání k předkládajícímu soudu.

Předkládající soud si klade otázku, zda čl. 24 bod 4 ( 3 ) nařízení Brusel Ia musí být vykládán v tom smyslu, že soud členského státu, v němž má žalovaný bydliště, u něhož byla na základě čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení podána žaloba pro porušení patentu uděleného v jiném členském státě, je i nadále příslušný k rozhodnutí o této žalobě, pokud tento žalovaný v rámci uvedené žaloby zpochybňuje prostřednictvím námitky platnost tohoto patentu. Klade si rovněž otázku, zda čl. 24 bod 4 nařízení Brusel Ia musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na soud třetího státu, a v důsledku toho přiznává takovému soudu výlučnou příslušnost, pokud jde o posouzení platnosti patentu uděleného nebo validovaného v tomto státě.

Závěry Soudního dvora

Zaprvé se Soudní dvůr vyjádřil k příslušné oblasti působnosti pravidel pro určení příslušnosti dotčených soudů, jak vyplývají z čl. 4 odst. 1 ( 4 ) a z čl. 24 bodu 4 nařízení Brusel Ia. Nejprve konstatoval, že ze znění čl. 24 bodu 4 tohoto nařízení vyplývá, že pouze soudy členského státu, který udělil patent, jsou příslušné rozhodovat o sporech, jejichž předmětem je zápis nebo platnost tohoto patentu, bez ohledu na to, zda v rámci tohoto sporu byla podána žaloba nebo uplatněna námitka jako prostředek na obranu v rámci žaloby pro porušení práv u soudu jiného členského státu. Toto řešení je odůvodněno skutečností, že udělování patentů vyžaduje zásah vnitrostátních správních orgánů, a skutečností, že tyto soudy jsou nejpovolanější k rozhodování o případech, v nichž rozhodují podle svého vnitrostátního práva. Tato snaha o řádný výkon spravedlnosti je o to důležitější, že některé členské státy zavedly zvláštní systém soudní ochrany, kterým byla soudní agenda v oblasti patentů vyhrazena specializovaným soudům.

Pokud je tak u soudu členského státu, v němž má žalovaný bydliště, podána na základě nařízení Brusel Ia ( 5 ) žaloba pro porušení patentu uděleného jiným členským státem, v jejímž rámci žalovaný prostřednictvím námitky zpochybňuje platnost tohoto patentu, nemůže tento soud na základě incidenční námitky konstatovat neplatnost uvedeného patentu, ale musí prohlásit, že není příslušný v souladu s článkem 27 tohoto nařízení ( 6 ), pokud jde o otázku platnosti patentu, a to s ohledem na pravidlo o výlučné příslušnosti soudů členského státu, který udělil patent, stanovené v čl. 24 bodě 4 uvedeného nařízení.

Vzhledem k tomu, že se však toto pravidlo o výlučné příslušnosti vztahuje pouze na spory, „jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů“, soud členského státu, v němž má žalovaný bydliště, u něhož byla na základě čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení podána žaloba pro porušení patentu uděleného v jiném členském státě, je i nadále příslušný k rozhodnutí o této žalobě, pokud tento žalovaný v rámci uvedené žaloby zpochybňuje prostřednictvím námitky platnost tohoto patentu.

Zadruhé, pokud jde o otázku, zda čl. 24 bod 4 nařízení Brusel Ia musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na soud třetího státu, a v důsledku toho přiznává tomuto soudu výlučnou příslušnost, pokud jde o posouzení platnosti patentu uděleného nebo validovaného v tomto státě, poznamenal Soudní dvůr, že se znění tohoto ustanovení týká výlučné příslušnosti soudů členských států a režim stanovený nařízením Brusel Ia je interním režimem příslušnosti Evropské unie, který sleduje takové vlastní cíle, jako je řádné fungování vnitřního trhu, jakož i vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Vzhledem k tomu, že čl. 24 bod 4 tohoto nařízení nelze považovat za použitelný v situaci, kdy jsou dotčené patenty uděleny nebo validovány nikoli v členském státě, ale ve třetím státě ( 7 ), se toto ustanovení nepoužije na soud třetího státu, a proto nepřiznává takovému soudu žádnou výlučnou či nevýlučnou příslušnost, pokud jde o posouzení platnosti patentu uděleného nebo validovaného v tomto státě.

Třebaže obecná příslušnost soudu podle bydliště žalovaného stanovená v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel Ia může být omezena jednak zvláštními pravidly ( 8 ) a jednak obecným mezinárodním právem, jeví se, že v projednávané věci nemusí být žádné omezení stanovené takovými zvláštními pravidly zohledněno.

Pokud jde o obecné mezinárodní právo, připomněl Soudní dvůr, že takový akt přijatý na základě pravomocí Unie, jako je nařízení Brusel Ia, musí být vykládán a rozsah jeho působnosti musí být vymezen s ohledem na pravidla a zásady obecného mezinárodního práva, které zavazují unijní orgány. V tomto ohledu příslušnost soudu podle bydliště žalovaného k rozhodování ve sporu, který má alespoň zčásti vztah ke třetímu státu, není v rozporu se zásadou relativního účinku smluv, jež je zakotvena v mezinárodním právu.

Mimoto tato příslušnost musí být vykonávána, aniž je dotčena zásada nevměšování. Při výkonu svých pravomocí skutečnost, že stát udělí národní patent, který poskytuje svému majiteli výlučná práva duševního vlastnictví na jeho území, vyplývá z národní svrchovanosti uvedeného státu. Vzhledem k tomu, že soudním rozhodnutím týkajícím se patentu je dotčena existence nebo obsah těchto výlučných práv, mohou takové rozhodnutí vydat pouze příslušné soudy tohoto státu.

Naproti tomu soud členského státu, v němž má žalovaný bydliště, u něhož byla na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel Ia podána žaloba pro porušení práv, v rámci které je prostřednictvím námitky uplatněna otázka platnosti patentu uděleného nebo validovaného ve třetím státě, je příslušný rozhodnout o této otázce, není-li použitelné žádné omezení. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí požadované v tomto ohledu má účinky pouze inter partes, nemůže jím být totiž dotčena existence nebo obsah tohoto patentu v tomto třetím státě, ani nemůže vést ke změně národního rejstříku tohoto třetího státu.

Soudní dvůr v tomto ohledu dospěl k závěru, že čl. 24 bod 4 nařízení Brusel Ia musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na soud třetího státu, a v důsledku toho nepřiznává takovému soudu žádnou výlučnou, nebo nevýlučnou příslušnost, pokud jde o posouzení platnosti patentu uděleného nebo validovaného tímto státem.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1, dále jen „nařízení Brusel Ia“).

( 2 ) – Viz ustanovení § 61 druhého pododstavce patentlagen (1967:837) [patentový zákon (1967:837)].

( 3 ) – Článek 24 nařízení Brusel Ia stanoví: „Bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost tyto soudy členského státu: […] 4) pro řízení, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů, ochranných známek a průmyslových vzorů nebo jiných podobných práv, která vyžadují udělení nebo zápis, bez ohledu na to, zda je tato otázka uplatněna prostřednictvím žaloby, nebo námitky, soudy členského státu, v němž bylo požádáno o udělení nebo zápis nebo kde byly uděleny nebo zapsány nebo platí za udělené nebo zapsané na základě právního aktu Unie nebo mezinárodní smlouvy. Pro řízení, jejichž předmětem je zápis nebo platnost evropského patentu uděleného členskému státu, mají výlučnou příslušnost soudy tohoto členského státu, aniž je dotčena příslušnost Evropského patentového úřadu podle Úmluvy o udělování evropských patentů, podepsané v Mnichově dne 5. října 1973; […]“

( 4 ) – Článek 4 odst. 1 nařízení Brusel Ia stanoví: „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“

( 5 ) – Na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel Ia.

( 6 ) – Článek 27 nařízení Brusel Ia stanoví: „Soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž mají podle článku 24 výlučnou příslušnost soudy jiného členského státu.“

( 7 ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2022, IRnova (C‑399/21, EU:C:2022:648, bod 35).

( 8 ) – Článek 73 nařízení Brusel Ia.