–

za Z. sp. z o.o.: M. Plichta, A. Tomaszewska, radcowie prawni, a O. Wojciechowski,

–

za A. S. A.: P. Bieżuński, radca prawny, a K. Staszel, adwokat,

–

za polskou vládu: B. Majczyna, M. Kozak a S. Żyrek, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: G. Goddin a M. Owsiany-Hornung, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 16 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66) ve světle zásady efektivity.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Z. sp. z o.o., společností založenou podle polského práva, a A. S. A., bankovní institucí (dále jen „banka“), ve věci žádosti o získání dokumentů a informací za účelem vymáhání pohledávky, jejímž postupníkem je Z., odpovídající částce dlužné bankou na základě snížení celkových nákladů úvěru v důsledku jeho předčasného splacení.

3

Bod 39 odůvodnění směrnice 2008/48 uvádí:

„Spotřebitel by měl mít právo splnit své povinnosti před uplynutím lhůty stanovené v úvěrové smlouvě. […]“

4

Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

5

Článek 10 uvedené směrnice, nadepsaný „Informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách“, v odstavci 1 stanoví:

„Úvěrové smlouvy se vypracovávají na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.

Každá smluvní strana obdrží jedno vyhotovení úvěrové smlouvy. Tímto článkem nejsou dotčena žádná vnitrostátní pravidla ohledně platnosti uzavírání úvěrových smluv, jež jsou v souladu s právem Společenství.“

6

Článek 16 téže směrnice, nadepsaný „Předčasné splacení“, v odstavci 1 stanoví:

„Spotřebitel má právo kdykoli zcela nebo zčásti splnit své závazky plynoucí z úvěrové smlouvy. V těchto případech má nárok na snížení celkových nákladů úvěru, jež sestávají z úroku a nákladů [odpovídá úrokům a nákladům] za zbývající dobu platnosti smlouvy.“

7

Zákon o spotřebitelském úvěru (Ustawa o kredycie konsumenckim) ze dne 12. května 2011 (Dz. U. z roku 2011, č. 126, položka 715), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), provedl směrnici 2008/48 do polského právního řádu.

8

Článek 49 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví:

„1.   V případě splacení celého úvěru před uplynutím lhůty stanovené ve smlouvě se sníží celkové náklady úvěru o náklady, které se vztahují k době, o kterou byla zkrácena platnost smlouvy, a to i v případě, že tyto náklady spotřebiteli vznikly před tímto splacením.

2.   V případě splacení části úvěru před uplynutím lhůty stanovené ve smlouvě se odstavec 1 použije obdobně.“

9

V období od 14. listopadu 2015 do 24. července 2018 uzavřela banka patnáct smluv o spotřebitelském úvěru (dále jen „dotčené úvěrové smlouvy“) se šesti jednotlivci (dále jen „spotřebitelé“). Spotřebitelé splatili své úvěry před splatností stanovenou v dotčených smlouvách a následně postoupili Z. své pohledávky odpovídající částkám, které banka dlužila na základě čl. 49 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru po tomto předčasném splacení.

10

Spotřebitelé ovšem již nemají k dispozici svá vyhotovení dotčených úvěrových smluv, takže je nemohli Z. předat.

11

Společnost Z. si nicméně nechala potvrdit existenci pohledávek spotřebitelů u Úvěrového informačního úřadu (Biuro Informacji Kredytowej, Polsko).

12

Za těchto podmínek podala Z. k Obvodnímu soudu pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko), předkládajícímu soudu, žalobu, kterou se domáhá toho, aby jí banka předala duplikáty dotčených úvěrových smluv a smluv s nimi souvisejících, zejména pojistných smluv, a sdělila jí některé informace týkající se těchto úvěrových smluv. Banka tvrdí, že nemá právní povinnost tyto důkazy poskytnout.

13

Předkládající soud si klade otázku, zda článek 16 směrnice 2008/48 přiznává, s ohledem na zásadu efektivity unijního práva, právo požadovat takové dokumenty, jako je smlouva o spotřebitelském úvěru, který byl předčasně splacen, a informace o datu a výši splacení, pokud je jejich získání nezbytné k posouzení vhodnosti podání žaloby, bez vystavení se riziku povinnosti hradit náklady protistraně, nebo riziku, že část pohledávky bude promlčena.

14

V tomto ohledu uvedený soud připomíná, že unijní právo a vnitrostátní ustanovení mají za cíl zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a stanoví, že v případě předčasného splacení úvěru mají spotřebitelé nárok na snížení celkových nákladů úvěru, které odpovídá úrokům a nákladům za zbývající dobu platnosti smlouvy. Podle vnitrostátního práva však musí existenci této pohledávky prokázat spotřebitel a k tomu nemůže dojít bez předložení smlouvy příslušnému soudu a bez přesného určení pohledávky ke dni, kdy byl úvěr splacen.

15

Předkládající soud dále poukazuje na to, že je-li spotřebiteli odepřeno právo na získání kopie úvěrové smlouvy, jejíž originál již nemá k dispozici, znamená to, že je pro něj rovněž nemožné nejen ověřit správnost věřitelem provedeného výpočtu částek, které má vrátit, ale rovněž posoudit ekonomickou vhodnost případné žaloby na vrácení těchto částek. Kromě toho uvádí, že spotřebitel je slabší stranou smlouvy a nemá k dispozici prostředky, které mají hospodářské subjekty jako banky k tomu, aby uchovaly všechny důležité dokumenty nedotčené.

16

Předkládající soud má konečně za to, že pokud by spotřebitel neměl právo požadovat po věřiteli, aby mu předal kopii úvěrové smlouvy, vyplývalo by z toho, že jeho ztráta originálního vyhotovení této smlouvy obdrženého při jejím uzavření by ve skutečnosti vedla k tomu, že by byl zbaven reálné možnosti vymáhat částky dlužné věřitelem na základě čl. 49 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento výklad by ohrozil účinnost nároku na snížení nákladů úvěru přiznaného spotřebiteli v čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48, jelikož by jej vystavil riziku, že jeho žaloba založená na tomto právu bude zamítnuta, bude muset zaplatit náklady řízení ve prospěch věřitele nebo bude muset čelit promlčení své pohledávky.

17

Za těchto okolností se Obvodní soud pro hl. m. Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48 v kontextu zásady efektivity unijního práva vykládán v tom smyslu, že spotřebitel nebo podnikatel, na kterého spotřebitel převedl svá práva vyplývající z tohoto ustanovení směrnice, může na jeho základě požadovat, aby mu věřitel poskytl vyhotovení smlouvy (jakož i smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy) a informaci o splácení úvěru, které jsou nezbytné pro ověření správného výpočtu částek vyplacených spotřebiteli jako zpětná úhrada poměrné části celkových nákladů úvěru v souvislosti s jeho předčasným splacením a pro podání žaloby na případné vrácení těchto částek?“

18

Úvodem je třeba konstatovat, že okolnost, že ve sporu v původním řízení proti sobě stojí právnické osoby, není překážkou pro použití směrnice 2008/48. Jak totiž vyplývá z bodu 20 rozsudku ze dne 11. září 2019, Lexitor (C‑383/18, EU:C:2019:702), oblast působnosti této směrnice nezávisí na tom, kdo je účastníkem sporu, ale na tom, kdo je stranou úvěrové smlouvy. V projednávané věci se pohledávky, které jsou předmětem sporů v původních řízeních, zakládají na dotčených úvěrových smlouvách, které byly uzavřeny mezi spotřebiteli a bankou, a byly žalobkyni v původním řízení postoupeny po předčasném splacení těchto úvěrů.

19

Z toho vyplývá, že spor dotčený v původním řízení spadá do působnosti směrnice 2008/48.

20

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být ve světle zásady efektivity unijního práva vykládán v tom smyslu, že spotřebitel ve smyslu čl. 3 písm. a) této směrnice může od věřitele požadovat kopii této smlouvy, jakož i veškeré informace týkající se splacení úvěru, které nejsou uvedeny v samotné smlouvě, avšak jsou nezbytné na jedné straně pro ověření výpočtu částky dlužné věřitelem z titulu snížení celkových nákladů úvěru v důsledku jeho předčasného splacení a na druhé straně k tomu, aby tomuto spotřebiteli umožnily podat případnou žalobu na vrácení této částky.

21

Na prvním místě je třeba připomenout, že čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 39 odůvodnění této směrnice stanoví právo spotřebitele předčasně splatit úvěr a využít snížení celkových nákladů úvěru, které odpovídá úrokům a nákladům za zbývající dobu platnosti smlouvy (rozsudek ze dne 11. září 2019, Lexitor, C‑383/18, EU:C:2019:702, bod 22).

22

Ze znění čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48 však výslovně nevyplývá, že k tomu, aby spotřebitel mohl uplatnit své právo na snížení celkových nákladů úvěru, je věřitel povinen poskytnout spotřebiteli kopii smlouvy v případě její ztráty a poskytnout mu informace neuvedené ve smlouvě, které jsou nezbytné pro výpočet částky dlužné spotřebiteli na základě tohoto ustanovení.

23

Podle ustálené judikatury je nicméně při výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 11. září 2019, Lexitor, C‑383/18, EU:C:2019:702, bod 26, jakož i ze dne 22. prosince 2022, Quadrant Amroq Beverages, C‑332/21, EU:C:2022:1031, bod 42 a citovaná judikatura).

24

Pokud jde na druhém místě o cíl směrnice 2008/48, z ustálené judikatury vyplývá, že jejím cílem je zaručit vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Tento systém ochrany se zakládá na myšlence, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti (rozsudek ze dne 11. září 2019, Lexitor, C‑383/18, EU:C:2019:702, bod 29 a citovaná judikatura).

25

S ohledem na tento cíl zajistit vysokou ochranu zájmů spotřebitele je nezbytné, aby měl spotřebitel k dispozici veškeré informace o nákladech úvěru, aby mohl určit jejich celkový rozsah, zejména za účelem uplatnění nároku, který mu přiznává čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48, na snížení těchto celkových nákladů. Informační povinnosti uložené směrnicí 2008/48 tudíž hrají zásadní úlohu při dosahování cíle, který tato směrnice sleduje.

26

V tomto ohledu je přitom třeba uvést, že z čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48 vyplývá, že spotřebitel má nárok na snížení celkových nákladů úvěru, které odpovídá úrokům a nákladům za zbývající dobu platnosti smlouvy, aniž musí předložit jiný důkaz než důkaz předčasného splacení tohoto úvěru. Z toho vyplývá, že je na věřiteli, aby poskytl informace nezbytné k určení výše snížení celkových nákladů úvěru, na které má spotřebitel nárok.

27

Kromě toho i za předpokladu, že by informace nezbytné pro výpočet této částky nebyly uvedeny v samotné smlouvě, povinnost zajistit užitečný účinek čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48 vyžaduje, aby spotřebitel tyto informace od věřitele obdržel, jsou-li nezbytné pro výpočet uvedené částky. Ověřit, zda tomu tak bylo v projednávaném případě, přísluší předkládajícímu soudu.

28

Jak zdůraznila polská vláda, věřitel, který upírá spotřebiteli nárok na poměrné snížení celkových nákladů úvěru na základě jeho předčasného splacení v plné výši, přičemž je mu známo, že spotřebitel nemá k dispozici smluvní dokumenty, nemá žádný legitimní zájem na zatajení těchto dokumentů spotřebiteli nebo jeho právnímu nástupci.

29

Pokud jde na třetím místě o kontext čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48, je třeba připomenout, že toto ustanovení je obsaženo v kapitole IV této směrnice, nadepsané „Informace a práva týkající se úvěrových smluv“. Z toho je třeba vyvodit, že unijní normotvůrce tak výslovně vyjádřil svou vůli vytvořit úzkou vazbu mezi možností spotřebitele uplatnit práva týkající se úvěrové smlouvy na jedné straně a přístupem k informacím týkajícím se této smlouvy na straně druhé.

30

Z toho vyplývá, že informační povinnost vyplývající z vůle unijního normotvůrce zajistit prostřednictvím směrnice 2008/48 vysokou úroveň ochrany spotřebitele, jak vyplývá z bodů 24 a 25 tohoto rozsudku, zahrnuje mimo jiné povinnost věřitele předat spotřebiteli kopii úvěrové smlouvy, jakož i veškeré informace týkající se splacení úvěru, které nejsou uvedeny v samotné smlouvě, avšak jsou nezbytné na jedné straně pro ověření výpočtu částky odpovídající snížení celkových nákladů úvěru, kterého se může domáhat spotřebitel na základě předčasného splacení úvěru, a na druhé straně k tomu, aby spotřebiteli umožnily podat případnou žalobu na vrácení této částky.

31

Tento výklad je mimoto potvrzen článkem 10 směrnice 2008/48, jež se týká informací, které mají být uvedeny v úvěrové smlouvě, a předchází článku 16 odst. 1 směrnice 2008/48, přičemž obě tato ustanovení jsou obsažena v kapitole IV této směrnice, nadepsané „Informace a práva týkající se úvěrových smluv“. Podle odstavce 1 tohoto článku 10 se úvěrové smlouvy vypracovávají na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.

32

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle judikatury Soudního dvora z definice pojmu „trvalý nosič“ obsažené v čl. 3 písm. m) směrnice 2008/48 mimo jiné vyplývá, že tento nosič musí spotřebiteli obdobně jako papírový nosič zaručit, že bude mít k dispozici dotčené informace, aby mohl případně uplatnit svá práva. V tomto ohledu je relevantní možnost spotřebitele uložit si jemu osobně určené informace, záruka, že nedojde ke změně jejich obsahu, jakož i jejich přístupnost po přiměřenou dobu a možnost jejich reprodukce v nezměněném stavu. Takový nosič musí umožňovat spotřebiteli budoucí použití informací po dobu přiměřenou jejich účelu a dále reprodukci uložených informací v nezměněném stavu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. listopadu 2016, Home Credit Slovakia, C‑42/15, EU:C:2016:842, body 35 a 37, jakož i citovaná judikatura).

33

Vzhledem k tomu, že skutečné držení těchto dokumentů a informací, které obsahují, je pro tyto účely nezbytné, musí být předání jejich kopie ze strany věřitele spotřebiteli, který je již nemá k dispozici, stejným způsobem stanoveno jako povinnost.

34

Konečně je třeba připomenout, že zásada přednosti unijního práva v zájmu zajištění účinnosti všech ustanovení unijního práva ukládá vnitrostátním soudům zejména to, aby v co možná největším rozsahu vykládaly své vnitrostátní právo způsobem, který je v souladu s unijním právem (rozsudek ze dne 4. května 2023, ALD Automotive, C‑78/22, EU:C:2023:379, bod 39 a citovaná judikatura).

35

Z toho konkrétně plyne, že vnitrostátní soud, kterému byl stejně jako v projednávaném případě předložen spor výlučně mezi jednotlivci, je při aplikaci ustanovení vnitrostátního práva přijatých za účelem provedení směrnice povinen je vykládat ve světle znění a účelu této směrnice, aby mohlo být dosaženo výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí, aniž jsou dotčeny jisté meze, mezi něž patří mimo jiné zákaz výkladu vnitrostátního práva contra legem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2023, ALD Automotive, C‑78/22, EU:C:2023:379, bod 40 a citovaná judikatura).

36

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že spotřebitel ve smyslu čl. 3 písm. a) této směrnice může od věřitele požadovat kopii této smlouvy, jakož i veškeré informace týkající se splacení úvěru, které nejsou uvedeny v samotné smlouvě, avšak jsou nezbytné na jedné straně pro ověření výpočtu částky dlužné věřitelem z titulu snížení celkových nákladů úvěru v důsledku jeho předčasného splacení a na druhé straně k tomu, aby tomuto spotřebiteli umožnily podat případnou žalobu na vrácení této částky.

37

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 16 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS

musí být vykládán v tom smyslu, že

spotřebitel ve smyslu čl. 3 písm. a) této směrnice může od věřitele požadovat kopii této smlouvy, jakož i veškeré informace týkající se splacení úvěru, které nejsou uvedeny v samotné smlouvě, avšak jsou nezbytné na jedné straně pro ověření výpočtu částky dlužné věřitelem z titulu snížení celkových nákladů úvěru v důsledku jeho předčasného splacení a na druhé straně k tomu, aby tomuto spotřebiteli umožnily podat případnou žalobu na vrácení této částky.