Věc C‑298/22

Caixa Geral de Depósitos SA
a Banco Português de Investimento SA (BPI)
a Caixa Central de Crédito Agrícola Mútuo CRL
a Banco Santander Totta SA
a Banco Comercial Português SA
a Banco BPN/BIC Português SA
a Banco Bilbao Vizcaya Argentaria SA, pobočka v Portugalsku
a Barclays Bank Plc
a Caixa Económica Montepio Geral – Caixa Económica Bancária SA
a Unión de Creditos Imobiliarios SA – Estabelecimento Financeiro de Crédito SOC
a Banco Espírito Santo SA, v likvidaci,

Autoridade da Concorrência

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Tribunal da Concorrência, Regulação e Supervisão)

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 29. července 2024

„Řízení o předběžné otázce – Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Zákaz kartelových dohod – Článek 101 SFEU – Dohody mezi podniky – Omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu – Výměna informací mezi úvěrovými institucemi – Informace o obchodních podmínkách a o hodnotách produkce – Strategické informace“

Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Omezení z hlediska účelu – Dostatečný stupeň škodlivosti – Dostatečné zjištění

(Článek 101 odst. 1 SFEU)

(viz body 33, 35, 36)
Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Obsah a cíl kartelové dohody, jakož i její hospodářský a právní kontext – Rozlišování mezi omezením z hlediska účelu a omezením z hlediska důsledku – Úmysl účastníků dohody omezit hospodářskou soutěž – Kritérium, které není nezbytné – Jednání, které je svým účelem protiprávní – Dostatečný stupeň škodlivosti – Kritéria pro posouzení – Nezbytnost přezkoumat důsledky protisoutěžního jednání na hospodářskou soutěž – Neexistence

(Článek 101 SFEU)

(viz body 37–43)
Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem – Koordinace a spolupráce neslučitelné s povinností každého podniku určovat své chování na trhu samostatně – Výměna důvěrných a strategických informací mezi úvěrovými institucemi – Výměna, která může odstranit nejistotu v souvislosti s plánovaným jednáním dotčených podniků – Omezení z hlediska účelu – Nezbytnost prokázat skutečné zohlednění informací účastníky výměny informací – Neexistence

(Článek 101 odst. 1 SFEU)

(viz body 44–57, 63, 64, 66, 70–72, 75–77, 79, 81, 84, 85, 88)

Shrnutí

Soudní dvůr, kterému Tribunal da Concorrência, Regulação e Supervisão (Soud pro hospodářskou soutěž, regulaci a dohled, Portugalsko) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, rozhodl o podmínkách, za kterých lze „samostatnou“ výměnu informací, a sice výměnu, která není vedlejší k jednání ve vzájemné shodě omezujícímu hospodářskou soutěž, kvalifikovat jako „omezení z hlediska účelu“ ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU.

V projednávaném případě Autoridade da Concorrência (Úřad pro hospodářskou soutěž, Portugalsko, dále jen „AdC“) konstatoval, že několik úvěrových institucí porušilo vnitrostátní ustanovení práva hospodářské soutěže, jakož i článek 101 SFEU, a to tím, že se mezi květnem 2002 a březnem 2013 účastnily jednání ve vzájemné shodě s cílem omezit hospodářskou soutěž na trhu s hypotečními úvěry, trhu spotřebitelských úvěrů a trhu s úvěry pro podniky.

Toto jednání ve vzájemné shodě mělo formu „samostatné“ výměny informací o aktuálních a budoucích podmínkách uplatňovaných pro úvěrové operace, zejména o rozpětí úrokových sazeb a rizikových proměnných, jakož i o individualizovaných údajích o produkci účastníků této výměny.

V důsledku toho AdC rozhodnutím ze dne 9. září 2019 sankcionoval uvedené úvěrové instituce tím, že jim uložil pokutu. Většina z těchto úvěrových institucí napadla toto rozhodnutí u předkládajícího soudu.

Vzhledem k tomu, že měl předkládající soud za to, že tato výměna informací, k níž docházelo na trzích se silným stupněm koncentrace, jakož i překážkami pro vstup, mohla přispět ke snížení obchodního tlaku a nejistoty související se strategickým chováním soutěžitelů na trhu, což mohlo vést k neformální koordinaci omezující hospodářskou soutěž, rozhodl se položit Soudnímu dvoru otázku týkající se slučitelnosti takové výměny s článkem 101 SFEU.

Závěry Soudního dvora

Úvodem Soudní dvůr připomněl, že výměna informací mezi soutěžiteli může představovat omezení hospodářské soutěže, včetně omezení z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, pokud spadá do formy koordinace, která musí být ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže v kontextu dotyčné výměny.

Pokud jde nejprve o jeho obsah, znamená to, že tato výměna vykazuje vlastnosti, které ji spojují s určitou formou koordinace mezi podniky, která může vytvořit podmínky hospodářské soutěže, které neodpovídají obvyklým podmínkám relevantního trhu. Řádné fungování normální hospodářské soutěže na trhu přitom předpokládá určitou transparentnost, pokud jde o stávající převládající situaci na trhu. Pouze za této podmínky totiž může být trh účinný. Transparentnost mezi hospodářskými subjekty tak může, přinejmenším na nikoli oligopolním trhu, přispět k zintenzivnění hospodářské soutěže mezi nabízejícími. Naproti tomu, aby trh fungoval za obvyklých podmínek, má být každý hospodářský subjekt povinen určovat samostatně politiku, kterou hodlá uplatňovat na jednotném trhu, a zároveň být přinejmenším v nejistotě ohledně data, rozsahu a způsobů budoucí změny chování jeho konkurentů na tomto trhu.

Pokud jde následně o kontext, ve kterém k dotčené výměně informací dochází, je nezbytné, aby v této souvislosti jakákoli koordinace, která má vlastnosti podobné vlastnostem uvedené výměny, mohla vést pouze k podmínkám hospodářské soutěže, které neodpovídají běžným podmínkám fungování relevantního trhu s ohledem na povahu dotčeného zboží nebo služeb, skutečné podmínky fungování trhu a jeho strukturu.

Pokud jde o „objektivní cíle“ sledované uvedenou výměnou, tato výměna může představovat omezení z hlediska účelu v případě, že ačkoli nebyla formálně označena za výměnu sledující protisoutěžní účel, nemůže být tato výměna s ohledem na formu a kontext, ve kterém k ní došlo, vysvětlena jinak než sledováním účelu, který je v rozporu s jedním ze základních prvků zásady volné hospodářské soutěže.

Z toho vyplývá, že jelikož každý hospodářský subjekt má povinnost zůstat v nejistotě, pokud jde o budoucí chování ostatních účastníků uvedeného trhu, lze mít za to, že výměna informací, která umožňuje odstranit takovou nejistotu, spadá do formy koordinace mezi podniky, která je ze své povahy škodlivá pro řádné fungování normální hospodářské soutěže.

V tomto ohledu není ani nezbytné prokázat, že v kontextu, ve kterém k této výměně dochází, mohou vyměňované informace vést účastníky, kteří jsou přiměřeně aktivní a hospodářsky racionální, pouze k tomu, aby tiše dodržovali stejný postup, pokud jde o jeden z parametrů, na jehož základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantním trhu.

Stačí totiž, aby vyměněné informace byly jednak důvěrné tj. informace, které dosud nejsou známy žádnému hospodářskému subjektu působícímu na dotčeném trhu, a jednak strategické, tedy informace, které mohou případně odhalit, poté, co byly kombinovány s jinými informacemi, které jsou účastníkům výměny informací již známy, strategii, kterou někteří z těchto účastníků hodlají uplatňovat ve vztahu k tomu, co představuje jeden nebo více parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantním trhu.

Konkrétně pojem „strategické informace“ je širokým pojmem, který zahrnuje všechny údaje dosud neznámé hospodářským subjektům, které v kontextu takové výměny informací mohou snížit nejistotu, pokud jde o budoucí chování ostatních účastníků uvedeného trhu ohledně toho, co z důvodu povahy dotčeného zboží nebo dotčených služeb, skutečných podmínek fungování trhu a jeho struktury představuje jeden nebo více parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na relevantním trhu.

Pokud se vyměňované informace netýkají záměrů změn chování účastníků výměny na relevantním trhu, ale současných nebo minulých skutečností, lze je kvalifikovat jako strategické informace, pokud účastník dotčené výměny může s dostatečnou přesností vyvodit budoucí chování ostatních účastníků této výměny nebo jejich reakce na případný strategický pohyb na trhu.

S ohledem na tyto úvahy Soudní dvůr uvedl, že výměna informací, k níž docházelo mezi úvěrovými institucemi na trzích se silným stupněm koncentrace, jakož i překážkami pro vstup, a která se týká podmínek použitelných na transakce uskutečněné na těchto trzích, musí být kvalifikována jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, jelikož zahrnuje zejména strategické informace, které se týkají budoucích záměrů ostatních účastníků této výměny ohledně některého z parametrů, na jejichž základě se vytváří hospodářská soutěž na uvedených trzích.