ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

5. října 2023 ( *1 )

„Řízení o předběžné otázce – Společná politika v oblasti azylu a doplňkové ochrany – Směrnice 2011/95/EU – Článek 12 – Vyloučení z postavení uprchlíka – Osoba zaregistrovaná u Agentury Organizace spojených národů pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA) – Podmínky pro to, aby se tato osoba mohla ipso facto dovolávat použití směrnice 2011/95 – Ukončení ochrany nebo podpory od UNRWA – Neposkytnutí lékařské péče – Podmínky“

Ve věci C‑294/22,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Conseil d’État (Francie) ze dne 22. března 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 3. května 2022, v řízení

Office français de protection des réfugiés et apatrides

proti

SW,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení: C. Lycourgos, předseda senátu, L. S. Rossi (zpravodajka), J.‑C. Bonichot, S. Rodin a O. Spineanu-Matei, soudci,

generální advokát: N. Emiliou,

za soudní kancelář: M. Siekierzyńska, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. ledna 2023,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

za SW: P. Spinosi, avocat,

za francouzskou vládu: J.-L. Carré a J. Illouz, jako zmocněnci,

za belgickou vládu: M. Jacobs a M. Van Regemorter, jako zmocněnci,

za Evropskou komisi: A. Azéma a J. Hottiaux, jako zmocněnkyně,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 4. května 2023,

vydává tento

Rozsudek

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. 2011, L 337, s. 9).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi SW a Office français de protection des réfugiés et apatrides (Francouzský úřad pro ochranu uprchlíků a osob bez státní příslušnosti, dále jen „OFPRA“) ve věci zamítnutí ze strany uvedené úřadu žádosti SW o přiznání postavení uprchlíka, nebo případně o přiznání doplňkové ochrany.

Právní rámec

Mezinárodní právo

Ženevská úmluva

3

Úmluva o právním postavení uprchlíků, která byla podepsána dne 28. července 1951 v Ženevě [Recueil des traités des Nations unies, sv. 189, s. 150, č. 2545 (1954)], vstoupila v platnost dne 22. dubna 1954. Uvedená úmluva byla doplněna a pozměněna Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků, který byl přijat v New Yorku dne 31. ledna 1967 a vstoupil v platnost dne 4. října 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“).

4

Článek 1 oddíl D Ženevské úmluvy uvádí:

„Tato úmluva se nevztahuje na osoby, které v současné době užívají ochrany nebo podpory od jiných orgánů nebo odborných organizací Spojených národů než Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky [dále jen (UNHCR)].

Jestliže podobná ochrana nebo podpora není z jakýchkoliv důvodů dále udělována osobám, jejichž postavení není ještě definitivně rozhodnuto podle ustanovení příslušných rozhodnutí Valného shromáždění Spojených národů, vztahují se na ně ustanovení této úmluvy.“

Agentura Organizace spojených národů pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA)

5

Rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 302 (IV) ze dne 8. prosince 1949 o pomoci palestinským uprchlíkům byla založena Agentura Organizace spojených národů pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě [United Nations Relief and Works Agency for Palestine Refugees in the Near East (UNRWA)].

6

Oblast působení UNRWA zahrnuje pět oblastí, a sice Pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu, Jordánsko, Libanon a Sýrii.

7

Podle rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 74/83 ze dne 13. prosince 2019 o pomoci palestinským uprchlíkům (dále jen „rezoluce č. 74/83“), která byla použitelná při přijetí rozhodnutí generálního ředitele OFPRA dotčeného ve věci v původním řízení:

„Valné shromáždění

[…]

Vítá nezbytnou úlohu [UNRWA], která od svého založení před více než 65 lety zlepšuje osud palestinských uprchlíků a poskytuje za tímto účelem vzdělávací, zdravotní a sociální podporu, jakož i záchranné služby a pokračuje ve své činnosti v oblasti úpravy táborů, mikrofinancování, ochrany a mimořádné pomoci,

[…]

Berouce na vědomí rovněž zprávu generálního komisaře ze dne 31. května 2019 předloženou podle bodu 57 zprávy generálního tajemníka, která byla prohlášena za znepokojenou vážnou finanční krizí úřadu, jež silně ohrožuje jeho schopnost pokračovat v poskytování klíčových programů palestinským uprchlíkům ve všech oblastech operací,

[…]

Je velmi znepokojena obzvlášť obtížnou situací palestinských uprchlíků žijících v okupovaném stavu, zejména pokud jde o jejich bezpečnost, blahobyt a životní podmínky ze socioekonomického hlediska,

[…]

1. S politováním konstatuje, že ještě nedošlo ani k repatriaci ani k odškodnění uprchlíků stanoveným v odstavci 11 rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 194 (III), a že z tohoto důvodu situace palestinských uprchlíků je i nadále předmětem vážných obav a palestinští uprchlíci nadále potřebují pomoc k uspokojení svých základních potřeb, co se týče zdravotní péče, vzdělání a obživy;

[…]

3. Potvrzuje nezbytnost pokračování práce [UNRWA], jakož i význam jejího nerušeného působení a jejích služeb pro dobré životní podmínky a humánní rozvoj palestinských uprchlíků a pro stabilitu v regionu, v očekávání spravedlivého vyřešení otázky palestinských uprchlíků;

[…]

7. Rozhodla o prodloužení mandátu úřadu do 30. června 2023, aniž je dotčen odstavec 11 rezoluce č. 194 (III).“

8

Rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 77/123 ze dne 12. prosince 2022 byl mandát agentury UNRWA prodloužen do 30. června 2026.

Unijní právo

9

Body 15 a 35 odůvodnění směrnice 2011/95 uvádějí:

„(15)

Do oblasti působnosti této směrnice nespadají ti státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, kterým je povoleno zůstat na území členských států nikoli z důvodů potřeby mezinárodní ochrany, ale na základě uvážení z rodinných nebo humanitárních důvodů.

[…]

(35)

Nebezpečí, kterým je všeobecně vystaveno obyvatelstvo jednotlivé země nebo jeho část, sama o sobě nepředstavují konkrétní ohrožení, které by mohlo být hodnoceno jako vážná újma.“

10

Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí

[…]

d)

‚uprchlíkem‘ státní příslušník třetí země, který se v důsledku oprávněných obav před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů nachází mimo zemi své státní příslušnosti a je neschopen přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu dotyčné země, nebo osoba bez státní příslušnosti, která se ze stejných shora uvedených důvodů nachází mimo zemi svého dosavadního pobytu, která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit a na kterou se nevztahuje článek 12;

[…]“

11

Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Příznivější normy“, stanoví:

„Členské státy mohou zavést nebo zachovávat příznivější normy pro určování osob splňujících podmínky pro získání postavení uprchlíka nebo osob, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a pro určování obsahu mezinárodní ochrany, jsou-li slučitelné s touto směrnicí.“

12

Článek 4 téže směrnice, nadepsaný „Posuzování skutečností a okolností“, v odstavci 3 stanoví:

„Posouzení žádosti o mezinárodní ochranu se provádí jednotlivě a jsou při něm zohledněny

a)

všechny významné skutečnosti týkající se země původu v době rozhodování o žádosti, včetně právních předpisů země původu a způsobu jejich uplatňování;

b)

významná prohlášení a dokumenty předložené žadatelem, včetně informací o tom, zda žadatel byl nebo by mohl být pronásledován nebo zda utrpěl nebo by mohl utrpět vážnou újmu;

c)

konkrétní postavení a osobní situace žadatele, včetně takových faktorů jako jsou původ, pohlaví a věk, aby na základě osobní situace žadatele bylo možno posoudit, zda by jednání, kterým žadatel byl nebo mohl být vystaven, mohla být považována za pronásledování nebo vážnou újmu;

d)

skutečnost, zda žadatel po opuštění země původu vyvíjel činnost, jejímž jediným nebo hlavním účelem bylo vytvoření nezbytných podmínek pro požádání o mezinárodní ochranu, aby bylo možno posoudit, zda by tato činnost vystavila žadatele pronásledování nebo vážné újmě, kdyby se do uvedené země vrátil;

e)

skutečnost, zda by od žadatele bylo možné rozumně očekávat, že by využil ochrany jiné země, ve které mohl požádat o občanství.“

13

Článek 6 směrnice 2011/95, nadepsaný „Původci pronásledování nebo vážné újmy“, stanoví:

„Mezi původce pronásledování nebo vážné újmy patří

a)

stát;

b)

strany nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu;

c)

nestátní původci, lze-li prokázat, že původci uvedení v písmenech a) a b), včetně mezinárodních organizací, nejsou schopni nebo ochotni poskytnout ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou, jak je vymezena v článku 7.“

14

Článek 12 této směrnice, nadepsaný „Vyloučení“, v odstavci 1 stanoví:

„Státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti jsou vyloučeni z postavení uprchlíka, jestliže

a)

spadají do oblasti působnosti čl. 1 odst. D Ženevské úmluvy týkajícího se ochrany nebo podpory od jiných orgánů nebo odborných organizací OSN než Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Jestliže podobná ochrana nebo podpora není z jakýchkoli důvodů dále udělována osobám, jejichž postavení není ještě definitivně rozhodnuto podle ustanovení příslušných rozhodnutí Valného shromáždění OSN, nabývají tyto osoby nároku na výhody podle této směrnice;

b)

příslušné úřady země, ve které se usadili, jim udělily práva a povinnosti spojené s udělením státní příslušnosti této země nebo práva a povinnosti jim rovnocenné.“

Spor v původním řízení a předběžné otázky

15

SW, osoba bez státní příslušnosti palestinského původu, se narodil v roce 1976 v Libanonu, kde žil do doby, než tuto zemi opustil v únoru 2019 a přijel do Francie dne 11. srpna 2019. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že SW trpí vážným genetickým onemocněním vyžadujícím péči, kterou mu UNRWA z důvodu nedostatku finančních prostředků nemohla poskytnout.

16

Rozhodnutím ze dne 11. října 2019 zamítl generální ředitel OFPRA žádost SW o přiznání postavení uprchlíka nebo případně o přiznání doplňkové ochrany.

17

Rozhodnutím ze dne 9. prosince 2020 zrušil Cour nationale du droit d’asile (Národní soud pro azylové věci, Francie) toto rozhodnutí a přiznal SW postavení uprchlíka.

18

OFPRA podal proti tomuto rozhodnutí kasační opravný prostředek ke Conseil d’État (Státní rada, Francie).

19

OFPRA tvrdí, že se Národní soud pro azylové věci dopustil několika nesprávných právních posouzení. Především nezkoumal, zda byl SW nucen opustit oblast působení agentury UNRWA z důvodu hrozeb pro jeho bezpečnost. Dále nesprávně rozhodl, že nemožnost UNRWA financovat terciární zdravotní péči odpovídající zdravotnímu stavu osoby bez státní příslušnosti palestinského původu je důvodem ukončení účinné ochrany ze strany tohoto orgánu, který uvedené osobě bez státní příslušnosti umožňuje dovolávat se použití Ženevské úmluvy. Nesprávně rozhodl, že na UNRWA musí být nahlíženo tak, že nemůže plnit své poslání poskytování pomoci, ačkoli poskytování terciární péče není jeho součástí a nebylo prokázáno, že SW nemůže být v Libanonu poskytnuta adekvátní léčba.

20

Předkládající soud připomíná, že podle znění rezoluce č. 74/83 jsou činnosti UNRWA prováděny „v zájmu dobrých životních podmínek, ochrany a lidského rozvoje palestinských uprchlíků“ a jejich cílem je „uspokojení jejich základních potřeb, co se týče zdravotní péče, vzdělání a obživy“. Podle čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy se tedy tato úmluva nepoužije na osobu bez státní příslušnosti palestinského původu, pokud skutečně požívá takto definované podpory nebo ochrany od UNRWA.

21

Soudní dvůr v rozsudku ze dne 19. prosince 2012, Abed El Karem El Kott a další (C‑364/11EU:C:2012:826), rozhodl, že čl. 12 odst. 1 písm. a) druhá věta směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Úř. věst. 2004, L 304, s. 12; Zvl. vyd. 19/07, s. 96), jehož obsah byl doslovně převzat do čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2011/95, musí být vykládán v tom smyslu, že ukončení ochrany nebo podpory od jiného orgánu nebo odborné organizace OSN než UNHCR „z jakéhokoli důvodu“ se vztahuje rovněž na situaci osoby, která jakmile tuto ochranu nebo podporu skutečně využila, ji nadále nevyužívá z důvodu, který nemůže ovlivnit a je nezávislý na její vůli. Příslušným vnitrostátním orgánům členského státu, jenž je odpovědný za posouzení žádosti o azyl podané takovou osobou, přísluší na základě individuálního hodnocení žádosti ověřit, že tato osoba byla nucena opustit oblast působení tohoto orgánu nebo této odborné organizace, přičemž o tento případ se jedná, jestliže se tato osoba nacházela v osobním stavu závažné nejistoty a dotyčný orgán nebo odborná organizace jí v této oblasti nemohly zajistit životní podmínky odpovídající úkolu, který byl uvedenému orgánu nebo odborné organizaci svěřen.

22

V projednávané věci přitom z rozhodnutí Národního soudu pro azylové věci ze dne 9. prosince 2020 vyplývá, že tento soud měl pro účely rozhodnutí, že ochrana nebo podpora od UNRWA ve vztahu k SW skončila, a tudíž se posledně zmíněný může ex lege domáhat přiznání postavení uprchlíka podle čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2011/95, za to, že bylo prokázáno, že UNRWA není schopna poskytnout SW dostatečný přístup ke zdravotní péči, na které závisí jeho přežití, a tedy zajistit SW životní podmínky odpovídající jejímu poslání poskytovat podporu, a to až do té míry, že se dostal do stavu závažné osobní nejistoty, který jej přinutil opustit Libanon.

23

Za těchto okolností se Conseil d’État (Státní rada, Francie) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Musí být bez ohledu na ustanovení vnitrostátního práva, která za určitých podmínek povolují pobyt cizince z důvodu jeho zdravotního stavu, a případně jej chrání před opatřením k ukončení pobytu, ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. a) [směrnice 2011/95] vykládána v tom smyslu, že na nemocného palestinského uprchlíka, který poté, co skutečně přijal ochranu nebo podporu ze strany UNRWA, opustí stát nebo území nacházející se v oblasti působení tohoto orgánu, kde měl obvyklé bydliště, a to z důvodu, že tam nemá dostatečný přístup k péči a léčbě, které jeho zdravotní stav vyžaduje, a že tento nedostatek péče a léčby představuje reálnou hrozbu pro jeho život nebo fyzickou integritu, lze nahlížet tak, že se nachází ve stavu závažné osobní nejistoty a v situaci, kdy UNRWA není schopna zajistit mu životní podmínky odpovídající jejímu poslání?

2)

Pokud tomu tak je, jaká kritéria – týkající se například závažnosti nemoci nebo povahy nezbytné péče – umožňují takovou situaci identifikovat?“

K předběžným otázkám

24

Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně, je, zda a případně za jakých podmínek musí být čl. 12 odst. 1 písm. a) druhá věta směrnice 2011/95 vykládán v tom smyslu, že ochrana nebo podpora od UNRWA není dále udělována, pokud tato organizace není schopna zajistit osobě bez státní příslušnosti palestinského původu, na kterou se vztahuje tato ochrana nebo podpora, přístup ke zdravotní péči a léčbě, které vyžaduje její zdravotní stav.

25

Pro účely odpovědi na tyto otázky je třeba uvést, že podle čl. 12 odst. 1 písm. a) první věty směrnice 2011/95 je státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti vyloučena z postavení uprchlíka, „jestliže spadají do oblasti působnosti čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy týkajícího se ochrany nebo podpory od jiných orgánů nebo odborných organizací Spojených národů než Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky“.

26

Článek 1 oddíl D první pododstavec Ženevské úmluvy stanoví, že se tato úmluva nevztahuje na osoby, které „v současné době užívají“ ochrany nebo podpory od „jiných orgánů nebo odborných organizací Spojených národů než Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky“.

27

UNRWA je organizací Spojených národů, která byla zřízena za účelem ochrany a pomoci Palestincům jakožto „palestinským uprchlíkům“. Její mandát se vztahuje na její oblast působení, která se skládá z pěti oblastí, a sice Pásma Gazy, Západního břehu Jordánu (včetně Východního Jeruzaléma), Jordánska, Libanonu a Sýrie.

28

Vzhledem k poslání, které jí bylo svěřeno, musí být UNRWA považována za jiný orgán Spojených národů než UNHCR, který poskytuje ochranu nebo podporu ve smyslu čl. 1 oddílu D Ženevské úmluvy.

29

Konkrétně má každá osoba, jako je SW, která je zaregistrována u UNRWA, nárok na ochranu a podporu ze strany této organizace za účelem zlepšení jejích životních podmínek jako uprchlíka [rozsudek ze dne 3. března 2022, Secretary of State for the Home Department (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu),C‑349/20EU:C:2022:151, bod 47 a citovaná judikatura].

30

Z důvodu tohoto zvláštního postavení uprchlíka vytvořeného na uvedených územích Blízkého východu pro Palestince jsou osoby, které jsou zaregistrovány u UNRWA, v zásadě podle čl. 12 odst. 1 písm. a) první věty směrnice 2011/95, který odpovídá článku 1 oddílu D prvnímu pododstavci Ženevské úmluvy, vyloučeny z postavení uprchlíka v Unii [rozsudek ze dne 13. ledna 2021, Bundesrepublik Deutschland (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu),C‑507/19EU:C:2021:3, bod 49 a citovaná judikatura].

31

Z článku 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2011/95, který odpovídá článku 1 oddílu D druhému pododstavci Ženevské úmluvy, však vyplývá, že není-li ochrana nebo podpora ze strany UNRWA z jakýchkoli důvodů ukončena, aniž je o postavení uvedených osob definitivně rozhodnuto podle ustanovení příslušných rozhodnutí Valného shromáždění OSN, mohou se tyto osoby ipso facto dovolávat použití směrnice 2011/95 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. března 2022, Secretary of State for the Home Department (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu),C‑349/20EU:C:2022:151, bod 49 a citovaná judikatura].

32

Je nesporné, že o postavení osob požívajících podpory od UNRWA nebylo doposud definitivně rozhodnuto, jak vyplývá z po sobě následujících rezolucí Valného shromáždění OSN.

33

Pokud jde o pojem „ukončení ochrany nebo podpory“ od UNRWA ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2011/95, je třeba upřesnit, že posledně uvedené ustanovení v podstatě odpovídá čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83, takže judikatura týkající se tohoto druhého ustanovení je relevantní pro výklad prvně uvedeného ustanovení [rozsudek ze dne 13. ledna 2021, Bundesrepublik Deutschland (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu),C‑507/19EU:C:2021:3, bod 37].

34

V souvislost s použitím směrnice 2004/83 Soudní dvůr sice upřesnil, že pouhý odchod dotyčné osoby z oblasti působení UNRWA bez ohledu na důvod tohoto opuštění nemůže ukončit vyloučení z postavení uprchlíka stanovené v čl. 12 odst. 1 písm. a) první větě této směrnice, a tudíž pouhá nepřítomnost v této oblasti nebo dobrovolné rozhodnutí ji opustit nelze kvalifikovat jako ukončení podpory ze strany UNRWA (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Abed El Karem El Kott a další, C‑364/11EU:C:2012:826, body 5559).

35

Soudní dvůr však rozhodl, že na rozdíl od stanoviska, které zaujala belgická vláda v rámci tohoto řízení o předběžné otázce, k ukončení ochrany nebo podpory od takových orgánů nebo odborných organizací, jako je UNRWA, vede nejen samo zrušení tohoto orgánu nebo této odborné organizace, ale rovněž neschopnost uvedeného orgánu nebo organizace plnit svůj úkol (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Abed El Karem El Kott a další, C‑364/11EU:C:2012:826, bod 56).

36

Pokud je rozhodnutí o opuštění oblasti působení UNRWA motivováno omezeními nezávislými na vůli dotyčné osoby, taková situace může vést ke konstatování, že podpora, jíž tato osoba požívala, nebyla dále udělována ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2011/95 (obdobně viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Abed El Karem El Kott a další, C‑364/11EU:C:2012:826, bod 59).

37

Tento výklad je v souladu s cílem uvedeného čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty, kterým je zejména zajištění kontinuity ochrany palestinských uprchlíků prostřednictvím účinné podpory nebo ochrany, a nikoliv jen zaručením existence orgánu nebo odborné organizace pověřených poskytováním této podpory nebo ochrany, dokud nebude o jejich postavení definitivně rozhodnuto podle ustanovení příslušných rozhodnutí Valného shromáždění OSN (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Abed El Karem El Kott a další, C‑364/11EU:C:2012:826, body 6062).

38

V této souvislosti je nutno podotknout, že na rozdíl od toho, co uvedly belgická a francouzská vláda, není pro určení, zda ochrana nebo podpora od UNRWA nebyla dále udělována ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2011/95 z důvodu, že osoba, která požádala o mezinárodní ochranu, byla nucena opustit oblast působení tohoto orgánu, není nezbytné prokázat, že UNRWA nebo stát, na jehož území působí, měly v úmyslu způsobit této osobě újmu nebo jí odepřít podporu, a to jednáním nebo opomenutím. Stačí prokázat, že podpora nebo ochrana od UNRWA skutečně již nejsou z jakéhokoli důvodu poskytovány, takže tato organizace již není z objektivních důvodů nebo z důvodů souvisejících s individuální situací uvedené osoby schopna zajistit této osobě životní podmínky odpovídající jejímu poslání [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. března 2022, Secretary of State for the Home Department (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu),C‑349/20EU:C:2022:151, bod 72].

39

V tomto ohledu zejména z rezoluce č. 74/83 vyplývá, že UNRWA poskytuje zdravotní podporu palestinským uprchlíkům, pokud tito uprchlíci, o jejichž osudu ještě není definitivně rozhodnuto, jak bylo uvedeno v bodě 32 tohoto rozsudku, nadále potřebují podporu k pokrytí svých základních zdravotních potřeb.

40

Zdravotní pomoc palestinským uprchlíkům, pokud jde o jejich základní potřeby, je tedy součástí poslání UNRWA, takže nemožnost UNRWA z jakéhokoli důvodu zajistit tuto zdravotní pomoc znamená ukončení podpory od UNRWA ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2011/95.

41

V tomto ohledu je třeba uvést, jak to podstatě uvedl generální advokát v bodech 50, 61 a 62 svého stanoviska, že poslání UNRWA v oblasti zdraví spočívá v poskytování péče a léků k uspokojení základních potřeb osob žádajících o podporu od UNRWA bez ohledu na kvalitu péče nebo léků nezbytných pro tyto účely. Toto poslání tedy nemůže záviset na její provozní schopnosti poskytovat takovou péči a léky.

42

Jak totiž poznamenala Komise, výklad zastávaný belgickou a francouzskou vládou, podle kterého platí, že pokud UNRWA neposkytuje specifickou službu podpory, musí být taková služba považována za nespadající do poslání UNRWA, takže toto neposkytnutí nemůže vést k závěru o ukončení podpory od této organizace, by vedl k omezení pojmu „poslání“, které plní UNRWA, pouze na služby, které tato agentura skutečně poskytuje, s vyloučením služeb, které sice spadají do mandátu uvedené organizace, avšak nejsou poskytovány zejména z důvodu rozpočtových omezení. Tento výklad by dotyčné osoby vystavil riziku, že v praxi nebudou moci požívat žádné účinné mezinárodní ochrany, a to jednak vzhledem k selhání UNRWA a jednak vzhledem k jejich principiálnímu vyloučení z postavení uprchlíka.

43

Nemožnost poskytnout zvláštní péči nebo léčbu však nemůže sama o sobě odůvodnit závěr, že ochrana nebo podpora od UNRWA není dále udělována ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. a) druhé věty směrnice 2011/95.

44

Podle judikatury je totiž k tomu, aby bylo možné konstatovat, že ochrana nebo podpora od UNRWA není dále udělována, a tudíž že dotyčná osoba je nucena opustit oblast působení této organizace, nezbytné, aby se tato osoba nacházela ve stavu závažné osobní nejistoty a aby uvedená organizace nemohla uvedené osobě v této oblasti zajistit životní podmínky odpovídající poslání, kterým je pověřena (rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Abed El Karem El Kott a další, C‑364/11EU:C:2012:826, bod 63).

45

Z výše uvedeného vyplývá, že skutečnost, že se zdravotní služby zajišťované UNRWA nacházejí na nižší úrovni, než na kterou by dotyčný mohl mít nárok, kdyby mu bylo v členském státě přiznáno postavení uprchlíka, nemůže stačit k tomu, aby bylo možné dovodit, že byl nucen opustit oblast působení UNRWA.

46

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 80 a 81 svého stanoviska, je třeba mít za to, že osoba bez státní příslušnosti palestinského původu byla nucena opustit tuto oblast v případě, kdy nemožnost získat péči nezbytnou pro její zdravotní stav ze strany UNRWA představuje pro tuto osobu bez státní příslušnosti reálné riziko bezprostřední smrti nebo reálné riziko, že bude vystavena vážnému, náhlému a nezvratnému zhoršení svého zdravotního stavu nebo podstatnému snížení naděje dožití.

47

Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit existenci takového rizika na základě individuálního posouzení všech relevantních skutečností [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. března 2022, Secretary of State for the Home Department (Postavení uprchlíka v případě osoby bez státní příslušnosti palestinského původu,C‑349/20EU:C:2022:151, bod 50 a citovaná judikatura].

48

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že čl. 12 odst. 1 písm. a) druhá věta směrnice 2011/95 musí být vykládán v tom smyslu, že na ochranu nebo podporu od Agentury Organizace spojených národů pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA) musí být nahlíženo tak, že nejsou dále udělovány, pokud tento orgán není schopen zajistit osobě bez státní příslušnosti palestinského původu, na kterou se tato ochrana nebo podpora vztahuje, přístup ke zdravotní péči a léčbě, bez kterých jí hrozí reálné riziko bezprostřední smrti nebo reálné riziko, že dojde k vážnému, náhlému a nezvratnému zhoršení jejího zdravotního stavu nebo podstatnému snížení naděje dožití. Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit existenci tohoto rizika.

K nákladům řízení

49

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

 

Článek 12 odst. 1 písm. a) druhá věta směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany

 

musí být vykládán v tom smyslu, že

 

na ochranu nebo podporu od Agentury Organizace spojených národů pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA) musí být nahlíženo tak, že nejsou dále udělovány, pokud tento orgán není schopen zajistit osobě bez státní příslušnosti palestinského původu, na kterou se tato ochrana nebo podpora vztahuje, přístup ke zdravotní péči a léčbě, bez kterých jí hrozí reálné riziko bezprostřední smrti nebo reálné riziko, že dojde k vážnému, náhlému a nezvratnému zhoršení jejího zdravotního stavu nebo podstatnému snížení naděje dožití. Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit existenci tohoto rizika.

 

Podpisy


( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština.