–

za TAP Portugal: K. Brecke, B. Liebert a U. Steppler, Rechtsanwälte,

–

za flightright GmbH: M. Michel a R. Weist, Rechtsanwälte,

–

za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,

–

za portugalskou vládu: P. Barros da Costa, C. Chambel Alves, L. Guerreiro a P. Pisco Santos, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: G. Braun, G. Wilms a N. Yerrell, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10, a oprava Úř. věst. 2022, L 199, s. 31).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi společností TAP Portugal (dále jen „TAP“) na straně jedné a flightright GmbH (věc C‑156/22) a Myflyright GmbH (věci C‑157/22 a C‑158/22) na straně druhé ve věci nároku cestujících na náhradu na základě nařízení č. 261/2004 z důvodu zrušení letu v důsledku nenadálého úmrtí druhého pilota letadla krátce před plánovaným odletem.

3

Body 1, 14 a 15 odůvodnění nařízení č. 261/2004 uvádějí:

[…]

4

Článek 5 tohoto nařízení, nadepsaný „Zrušení“, stanoví:

„1.   V případě zrušení letu:

[…]

[…]

3.   Provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

[…]“

5

Článek 7 odst. 1 uvedeného nařízení, nadepsaný „Právo na náhradu škody“, zní:

„Odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:

Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.“

6

Všechny tři spojené věci se týkají zrušení jednoho a téhož letu, přičemž dotyční cestující postoupili svá práva vzešlá z tohoto zrušení na společnosti flightright (věc C‑156/22) a Myflyright (věci C‑157/22 a C‑158/22), které poskytují právní pomoc cestujícím v letecké dopravě.

7

Dne 17. července 2019 měla TAP jakožto provozující letecký dopravce zajistit let ze Stuttgartu (Německo) do Lisabonu (Portugalsko), přičemž odlet byl plánován na 6:05 hodin.

8

Téhož dne ve 4:15 hodin byl druhý pilot, který měl provést dotyčný let, nalezen mrtvý na lůžku ve svém hotelovém pokoji. Celá posádka, která byla touto událostí šokována, prohlásila, že není způsobilá k letu. Vzhledem k tomu, že mimo základnu společnosti TAP nebyl k dispozici náhradní personál, byl let v 6:05 hodin zrušen. Náhradní posádka následně odletěla v 11:25 hodin z Lisabonu a v 15:20 hodin přistála ve Stuttgartu. Cestující byli poté přepraveni do Lisabonu náhradním letem naplánovaným na 16:40 hodin.

9

Společnost TAP odmítla vyplatit společnostem flightright a Myflyright náhradu škody podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 261/2004 s odůvodněním, že nenadálé úmrtí druhého pilota je mimořádnou okolností ve smyslu čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení.

10

Ve všech třech dotčených věcech uložil Amtsgericht Nürtingen (okresní soud v Nürtingenu, Německo) společnosti TAP povinnost vyplatit tuto náhradu z důvodu, že stejně jako nečekané a náhlé onemocnění nepředstavuje ani nepředvídané a náhlé úmrtí člena posádky (dále jen „nečekané nemoci nebo úmrtí“) událost, která by na dopravce dopadala zvenčí, neboť spadá do rizika vlastního činnostem leteckého dopravce.

11

Společnost TAP se odvolala k Landgericht Stuttgart (zemský soud ve Stuttgartu, Německo), který je předkládajícím soudem. Předkládající soud vysvětluje, že podle výsledku jeho rešerší sdílí přístup Amtsgericht Nürtingen (okresní soud v Nürtingenu) část německé judikatury a také francouzský Cour de cassation (Kasační soud). Naproti tomu nizozemský soud nedávno rozhodl, že nečekanou nemoc člena posádky je třeba považovat za vnější událost, která se vymyká kontrole leteckého dopravce.

12

Předkládající soud zastává názor, že letecký dopravce je sice v zásadě povinen zajistit způsobilost k letu a disponibilitu svých zaměstnanců, a že je tedy rovněž v zásadě povinen mít k dispozici určitou rezervu náhradního personálu, nicméně uvádí, že dotčená problematika je sporná jak v evropské judikatuře, tak v právní nauce.

13

Za těchto podmínek se Landgericht Stuttgart (zemský soud ve Stuttgartu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru ve všech třech věcech, které mu byly předloženy, následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 5 odst. 3 nařízení […] č. 261/2004 vykládán v tom smyslu, že se jedná o mimořádnou okolnost ve smyslu tohoto ustanovení, pokud dojde ke zrušení letu z letiště mimo základnu provozujícího leteckého dopravce, protože člen posádky (v projednávané věci: druhý pilot) nasazený na tento let, který bez omezení prošel předepsanými pravidelnými lékařskými prohlídkami, krátce před nástupem na let náhle a pro leteckého dopravce nečekaně zemře nebo onemocní natolik vážně, že není schopen let provést?“

14

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 4. dubna 2022 byly věci C‑156/22 až C‑158/22 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

15

Podstatou otázky předkládajícího soudu, která je totožná ve všech třech věcech, jež mu byly předloženy, je, zda čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že nečekaná nepřítomnost člena posádky nezbytného k zajištění letu z důvodu nemoci nebo úmrtí, která nastala krátce před plánovaným odletem, spadá pod pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení.

16

V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004 stanoví, že v případě zrušení letu mají dotčení cestující v souladu s čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, ledaže byli o tomto zrušení předem informováni ve lhůtách stanovených v čl. 5 odst. 1 písm. c) bodech i) až iii) uvedeného nařízení.

17

Článek 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, vykládaný ve světle bodů 14 a 15 jeho odůvodnění, však provozujícího leteckého dopravce od této povinnosti poskytnout náhradu osvobozuje, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno „mimořádnými okolnostmi“, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření.

18

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 označuje takové události, které nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole, přičemž tyto dvě podmínky jsou kumulativní a jejich splnění musí být posuzováno v každém konkrétním případě [rozsudky ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, bod 23, a ze dne 7. července 2022, SATA International – Azores Airlines (Výpadek systému dodávek pohonných hmot), C‑308/21, EU:C:2022:533, bod 20].

19

Je nicméně třeba uvést, že s ohledem na cíl tohoto nařízení, uvedený v bodě 1 jeho odůvodnění, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících, a na skutečnost, že se čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení odchyluje od zásady práva cestujících na náhradu škody v případě zrušení jejich letu, musí být pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení vykládán restriktivně (rozsudek ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, bod 24 a citovaná judikatura).

20

Nejprve je třeba určit, zda nečekaná nepřítomnost člena posádky nezbytného pro zajištění letu z důvodu nemoci nebo úmrtí, která nastala krátce před plánovaným odletem tohoto letu, může z důvodu své povahy či původu představovat událost, která není vlastní běžnému výkonu činnosti provozujícího leteckého dopravce.

21

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že opatření týkající se zaměstnanců provozujícího leteckého dopravce spadají do běžného výkonu jeho činností. Tak je tomu v případě opatření týkajících se pracovních podmínek a odměňování zaměstnanců takového dopravce (rozsudek ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, bod 29), mezi něž patří opatření týkající se plánování posádek a pracovní doby zaměstnanců.

22

Provozující letečtí dopravci se tedy mohou při výkonu své činnosti běžně potýkat s nečekanou nepřítomností jednoho nebo více zaměstnanců nezbytných k zajištění letu z důvodu nemoci nebo úmrtí, a to i krátce před jeho odletem. Řízení takové nepřítomnosti tudíž zůstává vnitřně spjato s otázkou plánování posádek a pracovní doby zaměstnanců, takže taková nečekaná událost je vlastní běžnému výkonu činnosti provozujícího leteckého dopravce.

23

Je třeba upřesnit, že pokud je – jako v projednávaném případě – nepřítomnost, která nastala krátce před odletem letu, způsobena nenadálým úmrtím zaměstnance nezbytného k zajištění tohoto letu, taková situace, jakkoli tragická a konečná, se z právního hlediska neliší od situace, kdy let nemůže být zajištěn z důvodu, že takový zaměstnanec nečekaně onemocněl krátce před odletem. Událostí vlastní běžnému výkonu činnosti tohoto dopravce je tedy samotná, byť nečekaná, nepřítomnost jednoho nebo několika členů posádky z důvodu nemoci nebo úmrtí, a nikoli konkrétní zdravotní příčina této nepřítomnosti, takže tento dopravce musí očekávat, že v rámci plánování jeho posádek a pracovní doby jeho zaměstnanců bude k takovým nepředvídaným událostem docházet.

24

Kromě toho skutečnost, že taková nečekaná nepřítomnost nastala, přestože dotyčný člen posádky úspěšně prošel pravidelnými lékařskými prohlídkami stanovenými použitelnou právní úpravou, nemůže zpochybnit závěr uvedený v bodě 22 tohoto rozsudku. Každá osoba, včetně osoby, která úspěšně prošla pravidelnými lékařskými prohlídkami, totiž může kdykoli nečekaně onemocnět nebo zemřít.

25

Vzhledem k tomu, že první ze dvou kumulativních podmínek uvedených v bodě 18 tohoto rozsudku není splněna, není nutné ověřovat splnění druhé z těchto podmínek.

26

S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na otázku položenou v totožném znění ve všech třech věcech v původním řízení odpovědět tak, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že nečekaná nepřítomnost člena posádky nezbytného k zajištění letu z důvodu nemoci nebo úmrtí, která nastala krátce před plánovaným odletem, nespadá pod pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení.

27

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91,

musí být vykládán v tom smyslu, že

nečekaná nepřítomnost člena posádky nezbytného k zajištění letu z důvodu nemoci nebo úmrtí, která nastala krátce před plánovaným odletem, nespadá pod pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení.