1

Svým kasačním opravným prostředkem se QB, dočasný zaměstnanec Evropské komise, domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 8. prosince 2021, QB v. Komise (T‑71/21, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:868), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Úřadu Komise pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) ze dne 6. dubna 2020, kterým mu Tribunál odmítl přiznat příspěvek za práci v zahraničí (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Článek 4 přílohy VII služebního řádu úředníků Evropské unie, ve znění použitelném na spor, který vedl k žalobě (dále jen „služební řád“), v odstavci 1 stanoví:

„Příspěvek za práci v zahraničí ve výši 16 % z celkového součtu základního platu, příspěvku na domácnost a příspěvku na vyživované dítě vyplácených úředníkovi je poskytován:

3

Skutečnosti předcházející sporu vylíčil Tribunál v bodech 3 až 13 napadeného rozsudku následujícím způsobem:

[…]

4

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. února 2021 podal QB žalobu směřující na zrušení sporného rozhodnutí.

5

QB se na podporu žaloby dovolával tří žalobních důvodů. První žalobní důvod vycházel z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Druhým žalobním důvodem bylo Komisi vytýkáno, že porušila čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu, pokud jde zaprvé o určení místa obvyklého bydliště QB během referenčního období, zadruhé o určení jeho hlavního povolání během tohoto období a místa jeho výkonu, a zatřetí o použitelnost výjimky stanovené v tomto ustanovení pro „práce konané pro některý jiný stát“. Třetí žalobní důvod vycházel ze zjevně nesprávného posouzení při použití podmínek pro přiznání příspěvku za práci v zahraničí.

6

Napadeným rozsudkem Tribunál tuto žalobu v plném rozsahu zamítl.

7

Kasačním opravným prostředkem QB navrhuje, aby Soudní dvůr:

8

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil QB náhradu nákladů řízení.

9

Na podporu kasačního opravného prostředku navrhovatel vznáší dva důvody vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit při výkladu a použití podmínek pro přiznání příspěvku za práci v zahraničí stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážce přílohy VII služebního řádu.

10

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a použití čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky přílohy VII služebního řádu tím, že v bodech 63 až 74 napadeného rozsudku judikoval, že hlavním povoláním navrhovatele během referenčního období byl výkon funkce generálního tajemníka Evropské sítě a že se místo výkonu této činnosti nacházelo v Bruselu.

11

V tomto ohledu navrhovatel nezpochybňuje, že během referenčního období vykonával funkci generálního tajemníka Evropské sítě, že v rámci této funkce plnil řadu administrativních a reprezentativních úkolů spojených s vysokou mírou odpovědnosti, a že jeho přítomnost byla vyžadována nejen v NSSZ, ale rovněž v prostorách Evropské sítě v Bruselu.

12

Má nicméně za to, že během celého tohoto období byla jeho hlavním povoláním vždy funkce soudce přiděleného k NSSZ v Polsku.

13

Konkrétně zaprvé tvrdí, že úkoly a služební povinnosti, které plnil pro Evropskou síť, byly vykonávány jménem NSSZ, která má za úkol vzdělávat polskou justici a je jedním z hlavních beneficientů dalšího vzdělávání poskytovaného Evropskou sítí.

14

Zadruhé navrhovatel tvrdí, že veškeré činnosti Evropské sítě jsou vykonávány ve prospěch soudních orgánů členských států a že Evropská síť musí být považována za seskupení těchto vnitrostátních orgánů, což potvrzuje neexistence právní subjektivity Evropské sítě.

15

Zatřetí navrhovatel zdůrazňuje, že stanovy a jednací řád Evropské sítě nestanoví pracovní nebo jiný právní vztah mezi Evropskou sítí a vnitrostátním soudcem vykonávajícím funkci generálního tajemníka. To vyplývá rovněž z memoranda o porozumění uzavřeného mezi Evropskou sítí a polským Ministerstvem spravedlnosti, z něhož vyplývá, že mezi navrhovatelem a Evropskou sítí neexistuje žádný právní vztah.

16

Začtvrté navrhovatel uvádí, že z judikatury vycházející z rozsudku ze dne 21. června 2007, Komise v. Hosman-Chevalier (C‑424/05 P, EU:C:2007:367, bod 42) vyplývá, že „nadřízený orgán“ je relevantním faktorem pro určení toho, pro koho osoba vykonávala práci ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky přílohy VII služebního řádu. V tomto ohledu má za to, že si po celé referenční období zachoval status soudce a jako takový zůstal zaměstnancem polského státu, jehož nadřízeným orgánem byla NSSZ. Vykonával tedy úkoly a služební povinnosti generálního tajemníka Evropské sítě jakožto soudce přidělený k NSSZ v souladu se zásadami nezávislosti a nestrannosti, které soudcům zakazují zastávat souběžné zaměstnání nebo vstupovat do právních vztahů podobné povahy.

17

V replice navrhovatel dále zpochybňuje, že byl Evropskou sítí odměňován za práci, kterou vykonával jakožto generální tajemník, když tvrdí, že po celé referenční období byl odměňován výlučně polským státem, jeho jediným zaměstnavatelem de iure.

18

V tomto ohledu navrhovatel zejména uvádí, že generální tajemníci Evropské sítě nadále pobírají vnitrostátní plat, který jim přísluší, přičemž Evropská síť tento plat příslušným vnitrostátním orgánům nahradí až do výše ročního stropu, který se nutně nemusí rovnat celkové výši uvedených platů. Dále zdůrazňuje, že Evropská síť nese pouze náklady na ubytování generálních tajemníků v Bruselu, už však neposkytuje ostatní věcné požitky, které náleží zaměstnancům Evropské sítě, což prokazuje, že generální tajemníci nejsou zaměstnáváni Evropskou sítí.

19

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

20

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit při výkladu a použití kritérií umožňujících určit hlavní povolání dotyčné osoby a místo výkonu této činnosti ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky přílohy VII služebního řádu, když v bodech 63 až 74 napadeného rozsudku judikoval, že hlavním povoláním navrhovatele během referenčního období je výkon funkce generálního tajemníka Evropské sítě a že se místo výkonu tohoto povolání nachází v Bruselu.

21

V souladu s tímto ustanovením se příspěvek za práci v zahraničí přiznává úředníkovi, který splňuje dvě kumulativní podmínky stanovené v tomto ustanovení, a sice zaprvé, že není a nikdy nebyl státním příslušníkem státu, na jehož území se nachází místo, kde je zaměstnán (dále jen „stát služebního přidělení“), a zadruhé, že po referenční období pěti let končících šest měsíců přede dnem jeho nástupu do služebního poměru neměl na evropském území tohoto státu ani bydliště, ani zde nevykonával hlavní povolání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2022, Brown v. Komise a Rada, C‑675/20 P, EU:C:2022:686, body 37 a 38, jakož i citovaná judikatura). Uvedené ustanovení nicméně uvádí, že se v případě uplatnění druhé podmínky nepřihlíží k okolnostem vyplývajícím z práce konané pro některý jiný stát nebo mezinárodní organizaci.

22

Vzhledem k tomu, že služební řád neobsahuje definici pojmu „hlavní povolání“, je třeba význam a rozsah tohoto pojmu určit v souladu s jeho obvyklým smyslem v běžném jazyce, s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém je použit, a cílům, které sleduje právní úprava, jejíž je součástí [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. června 2023, Komise v. Slovensko (Právo na bezplatné ukončení smlouvy),C‑540/21, EU:C:2023:450, bod 63 a citovaná judikatura].

23

V tomto ohledu je třeba uvést, že pojem „hlavní povolání“ označuje podle obvyklého smyslu v běžném jazyce jakoukoli práci vykonávanou za úplatu a pravidelně bez ohledu na to, zda je soukromé nebo veřejné povahy nebo zda se jedná o závislou nebo samostatnou výdělečnou činnost, jejíž výkon převažuje v porovnání s jakoukoli jinou činností, která je případně dotyčnou osobou vykonávána.

24

Jak v této souvislosti v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 46 svého stanoviska, k tomu, aby činnost spadala pod tento pojem, je nezbytné, aby se jí tato osoba věnovala převážnou část své pracovní doby a pobírala z ní většinu svých profesních příjmů. Naproti tomu není nezbytné, aby byla tato činnost vykonávána v rámci pracovního poměru, služební či smluvní povahy, uzavřeného konkrétně mezi dotyčnou osobou a subjektem, pro který je uvedená činnost vykonávána.

25

Pokud jde o kontext pojmu „hlavní povolání“, zejména pak o čl. 4 odst. 1 písm. a) druhou odrážku přílohy VII služebního řádu, do něhož je tento pojem zasazen, je třeba uvést, že hlavní povolání je pro toto ustanovení relevantní pouze tehdy, bylo-li vykonáváno „obvykle“ a „na evropském území“ státu služebního přidělení. Z toho vyplývá, že skutkové okolnosti umožňující prokázat stálou a nepřetržitou povahu této činnosti a určit místo jejího výkonu, jako jsou okolnosti týkající se rozvržení pracovní doby dotyčné osoby během referenčního období, jakož i místa, kam byla tato osoba skutečně povolána si tuto pracovní dobu odpracovat, mají zvláštní význam pro kvalifikaci dané práce jako „hlavního povolání“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

26

Dále, a to až po určení hlavního povolání vykonávaného dotyčnou osobou, vyvstává otázka, zda lze tuto činnost kvalifikovat jako „práci konanou pro některý jiný stát nebo mezinárodní organizaci“ ve smyslu téhož ustanovení a zda je případné určení subjektu, pro který je tato činnost vykonávána, relevantní. Z toho vyplývá, že koneční beneficienti uvedené činnosti a subjekty, pro které byla tato činnost případně vykonávána, nejsou relevantní pro určení hlavního povolání dotyčné osoby nebo místa jeho výkonu.

27

Tento doslovný a systematický výklad pojmu „hlavní povolání“ je potvrzen cíli sledovanými v čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu. Soudní dvůr totiž opakovaně judikoval, že cílem přiznání příspěvku za práci v zahraničí je kompenzovat zvláštní náklady a nevýhody, které vznikají v souvislosti s nastoupením do služebního poměru u unijních orgánů úředníkům, kteří jsou z tohoto důvodu povinni přemístit bydliště ze svého domovského státu do státu služebního přidělení, a začlenit se do nového prostředí. Pojem „práce v zahraničí“ závisí také na subjektivní situaci úředníka, a sice na jeho míře začlenění do nového prostředí, což je ovlivněno místem jeho bydliště nebo charakteristikami vykonávaného hlavního povolání. Pobírání příspěvku za práci v zahraničí má napravit faktické nerovnosti mezi úředníky začleněnými do společnosti státu služebního přidělení, a těmi, kteří takto začleněni nejsou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. března 2021, Alvarez y Bejarano a další v. Komise, C‑517/19 P a C‑518/19 P, EU:C:2021:240, bod 69, jakož i citovaná judikatura).

28

Z toho vyplývá, jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 49 a 50 svého stanoviska, že za účelem určení, zda během referenčního období dotyčná osoba vykonávala hlavní povolání ve státě služebního přidělení, takže musí být v zásadě považována za začleněnou do společnosti tohoto státu, a tudíž nemá nárok na příspěvek za práci v zahraničí, je třeba zohlednit faktické prvky, které mohou ovlivnit její začlenění do této společnosti, a nikoli formální prvky týkající se právního nebo smluvního statusu dotyčné osoby. Mezi tyto faktické prvky patří zejména hlavní místo skutečného plnění úkolů, které tato profesní činnost obnáší, pracovní doba věnovaná této činnosti a výše odměny pobírané za výkon této činnosti, a to i ve formě případných věcných požitků odpovídajících požadavku na přítomnost na pracovišti.

29

Je však třeba dále připomenout, že v souladu s čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie se kasační opravný prostředek omezuje na právní otázky. Pouze Tribunál je příslušný ke zjištění a posouzení relevantního skutkového stavu, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení tohoto skutkového stavu a těchto důkazů tedy jako takové nepodléhá, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. ledna 2023, Lietuvos geležinkeliai v. Komise,C‑42/21 P, EU:C:2023:12, bod 60 a citovaná judikatura).

30

V projednávané věci se navrhovatel nedovolával žádného zkreslení důvodů uvedených v bodech 63 až 66 napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál v podstatě konstatoval, že z dohody uzavřené mezi polským Ministerstvem spravedlnosti a Evropskou sítí vyplývá, že navrhovatel musí plnit administrativní úkoly a úkoly externího zastupování, které vyžadují, aby převážnou část pracovní doby pracoval v prostorách sekretariátu Evropské sítě v Bruselu, a v nichž Tribunál uvedl, že navrhovatel z titulu funkce generálního tajemníka jednak pobíral odměnu značné výše, jejíž výše vylučovala, že by mohl tuto funkci vykonávat jako vedlejší činnost k funkci soudce v Polsku, a jednak mu byly přiznány věcné požitky odpovídající požadavku na výkon práce v Bruselu, mezi nimiž zejména užívání služebního bytu, ve kterém navrhovatel žil s rodinou po celé referenční období. Kromě toho je mezi účastníky řízení nesporné, že funkce generálního tajemníka Evropské sítě je postem s významnými povinnostmi, spojeným s vysokou mírou odpovědnosti.

31

Na podporu prvního žalobního důvodu navrhovatel vychází zaprvé ze skutečnosti, že úkoly a služební povinnosti, které plnil pro Evropskou síť ve funkci generálního tajemníka, byly vykonávány jménem NSSZ jakožto beneficienta dalšího vzdělávání poskytovaného Evropskou sítí a že veškeré činnosti Evropské sítě byly vykonávány ve prospěch subjektů členských států poskytujících justiční vzdělávání.

32

Tento argument nemůže obstát, jelikož jak bylo uvedeno v bodě 26 tohoto rozsudku, určení konečných beneficientů profesní činnosti vykonávané dotyčnou osobou není relevantní pro určení, zda tato činnost představuje její hlavní povolání, jakož i místo, kde je vykonávána.

33

Zadruhé se navrhovatel dovolává neexistence pracovního či jiného právního vztahu mezi ním a Evropskou sítí. Jak však bylo uvedeno v bodech 23, 24 a 28 tohoto rozsudku, k tomu, aby činnost mohla být považována za „hlavní povolání“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky přílohy VII služebního řádu, není nezbytné, aby byla předmětem pracovního poměru uzavřeného mezi dotyčnou osobou a subjektem, pro který je tato činnost vykonávána, pokud je vykonávána touto osobou pravidelně a za úplatu a pokud se jí uvedená osoba věnuje převážnou část pracovní doby a plyne jí z uvedené činnosti většina jejích profesních příjmů.

34

V projednávané věci ze závěrů učiněných Tribunálem v napadeném rozsudku, připomenutých v bodě 30 tohoto rozsudku, vyplývá, že činnost generálního tajemníka Evropské sítě byla pracovní činností vykonávanou navrhovatelem pravidelně a za úplatu na základě dohody mezi jeho zaměstnavatelem, a sice polským Ministerstvem spravedlnosti, a Evropskou sítí, a dále že se navrhovatel této činnosti věnoval převážnou část pracovní doby za odměnu, jejíž výše vylučuje výkon uvedené činnosti jako vedlejšího povolání.

35

Zatřetí navrhovatel Tribunálu vytýká, že pro účely určení jeho hlavního povolání nezohlednil kritérium „nadřízeného orgánu“, které vyplývá z judikatury Soudního dvora vycházející z rozsudku ze dne 21. června 2007, Komise v. Hosman-Chevalier (C‑424/05 P, EU:C:2007:367, bod 42), jakož i jeho status vnitrostátního soudce.

36

Tento argument však vychází z nesprávného výkladu této judikatury. Soudní dvůr totiž pouze v rámci posuzování otázky, zda lze profesní činnost dotčenou ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, kvalifikovat jako „práci konanou pro některý jiný stát“, zohlednil existenci hierarchického vztahu mezi dotyčnou osobou a subjektem, pro který byla tato činnost vykonávána. Jak bylo přitom zdůrazněno v bodě 26 tohoto rozsudku, toto posouzení se provádí až po určení hlavního předmětu této profesní činnosti.

37

Stejně tak, pokud jde o okolnost, že si navrhovatel zachoval status vnitrostátního soudce, a tudíž vykonával funkci generálního tajemníka Evropské sítě jakožto soudce přidělený k NSSZ, je třeba uvést, jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 59 svého stanoviska, že tato okolnost by mohla být relevantní nanejvýš pro určení, zda byla tato profesní činnost vykonávána jménem polského státu. Ze stejných důvodů, které byly uvedeny v předchozím bodě tohoto rozsudku, tedy uvedená okolnost nemá žádný vliv na určení hlavního charakteru této činnosti ani místa jejího výkonu.

38

Začtvrté a na posledním místě argument směřující ke zpochybnění závěru, podle kterého byl navrhovatel odměňován Evropskou sítí za práci, kterou vykonával jakožto generální tajemník, vychází v každém případě rovněž z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. V bodě 66 tohoto rozsudku totiž Tribunál neshledal, že byl navrhovatel odměňován Evropskou sítí, ale že jeho odměňování bylo v konečném důsledku neseno Evropskou sítí, a to až do značné maximální výše.

39

S ohledem na výše uvedené je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

40

Druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatel Tribunálu vytýká, že se v bodech 79 až 82 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu pojmu „práce konaná pro některý jiný stát“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky přílohy VII služebního řádu.

41

Zaprvé navrhovatel tvrdí, že Tribunál měl nesprávně za to, že se tento pojem vztahuje pouze na práci konanou v rámci stálého zastoupení státu. V tomto ohledu nejprve tvrdí, že takový restriktivní výklad uvedeného pojmu se odchyluje od judikatury Tribunálu, podle níž v případě, že dotyčná osoba měla přímé právní vazby na dotčený stát nebo mezinárodní organizaci, se výjimka stanovená v tomto ustanovení vztahuje na všechny situace vyplývající z práce konané pro tento stát nebo pro tuto mezinárodní organizaci.

42

Dále má navrhovatel za to, že judikatura připomenutá Tribunálem v napadeném rozsudku na podporu uvedeného restriktivního výkladu není na projednávanou věc použitelná. Tato judikatura se totiž týká buď osob, které měly diplomatický status pouze z důvodu svých manželů jakožto diplomatů členských států, a které vzhledem k tomu, že byly vázány právním vztahem s belgickými subjekty, neměly přímou vazbu na stát původu, nebo osob, které pracovaly pro některou politickou jednotku státu, a nikoli pro ústřední správu uvedeného státu.

43

A konečně navrhovatel tvrdí, že s ohledem na zásadu dělby moci vyplývající zejména z ústavních tradic společných členským státům nemůže být žádný zástupce soudní moci začleněn do stálého zastoupení členského státu, pokud je toto stálé zastoupení součástí moci výkonné. Tribunál tedy tím, že vyložil pojem „práce konaná pro některý jiný stát“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky přílohy VII služebního řádu tak, že se vztahuje pouze na práci konanou v rámci stálého zastoupení státu, protiprávně vyloučil z použití této výjimky všechny zástupce soudní moci.

44

Zadruhé navrhovatel tvrdí, že Tribunál tím, že nezohlednil jeho status vnitrostátního soudce a jeho práci konanou pro NSSZ, porušil toto ustanovení. V tomto ohledu odkazuje na argumenty rozvinuté v prvním důvodu kasačního opravného prostředku za účelem tvrzení, že plněním úkolů a služebních povinností generálního tajemníka Evropské sítě vykonával úkoly, které mu byly svěřeny NSSZ.

45

Komise s touto argumentací nesouhlasí.

46

Druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatel zpochybňuje výklad pojmu „práce konaná pro některý jiný stát“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky přílohy VII služebního řádu a tvrdí, že Tribunál jednak nesprávně judikoval, že tento pojem zahrnuje pouze práci konanou v rámci stálého zastoupení státu, a jednak opomenul zohlednit jeho status vnitrostátního soudce a jeho práci vykonávanou pro NSSZ.

47

Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být rozsah pojmu „práce konaná pro některý jiný stát“ posuzován v celkové souvislosti a vykládán vzhledem k systematice právní úpravy, jejíž je součástí, a k cílům sledovaným touto právní úpravou (rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, Salvador García v. Komise,C‑7/06 P, EU:C:2007:724, bod 42 a citovaná judikatura).

48

Soudní dvůr měl v tomto ohledu za to, že jak bylo připomenuto v bodě 27 tohoto rozsudku, má příspěvek za práci v zahraničí napravit faktické nerovnosti mezi úředníky začleněnými do této společnosti a těmi, kteří takto začleněni nejsou. Výkon práce „pro některý jiný stát nebo mezinárodní organizaci“ přitom vede k zachování zvláštního úzkého vztahu dotčené osoby k tomuto jinému členskému státu nebo této mezinárodní organizaci, a představuje tak překážku k tomu, aby se vytvořil trvalý úzký vztah ke státu jejího služebního přidělení, a tedy pro dostatečné začlenění uvedené dotčené osoby do společnosti státu jejího služebního přidělení. V tomto kontextu se v situaci vytrženosti ze společnosti nachází rovněž úředník, který během referenčního období bydlel nebo vykonával povolání na evropském území státu služebního přidělení za účelem výkonu práce pro některý jiný stát nebo mezinárodní organizaci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, Salvador García v. Komise,C‑7/06 P, EU:C:2007:724, body 43 až 46, jakož i citovaná judikatura).

49

Soudní dvůr judikoval, že každá osoba, která z důvodu toho, že v průběhu referenčního období náleží ke strukturám jiného státu nebo mezinárodní organizace ve státě služebního přidělení, musí být považována za osobu konající práci pro tento jiný stát nebo pro tuto mezinárodní organizaci, se nachází v situaci „práce v zahraničí“ podle čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky přílohy VII služebního řádu, a to bez ohledu na vykonávané služební povinnosti a existenci přímého právního vztahu s uvedeným jiným státem nebo uvedenou mezinárodní organizací (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. ledna 1981, Vutera v. Komise, 1322/79, EU:C:1981:6, bod 8, jakož i ze dne 21. června 2007, Komise v. Hosman-Chevalier, C‑424/05 P, EU:C:2007:367, body 41, 44 a 45).

50

Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že jelikož se pojem „práce konaná pro některý jiný stát“ ve smyslu tohoto ustanovení vztahuje rovněž na práci konanou pro třetí zemi, je třeba při jeho výkladu odkázat na mezinárodní právo veřejné, které upravuje vztahy mezi členskými státy a třetími zeměmi. I když se rozdělení pravomocí ve vnitrostátní rovině liší v závislosti na institucionálním uspořádání každého státu, stát musí být v mezinárodním právu veřejném považován za subjekt unitární povahy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, Salvador García v. Komise, C‑7/06 P, EU:C:2007:724, body 47 až 49).

51

V souladu s tímto pojetím jsou ve státě služebního přidělení dotyčné osoby jiné státy zastoupeny systémem jednotného diplomatického zastoupení, který odráží jednotu těchto ostatních států v mezinárodním měřítku a zahrnuje velvyslanectví, diplomatické mise, jakož i stálá zastoupení při mezinárodních organizacích (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. června 2007, Komie v. Hosman-Chevalier,C‑424/05 P, EU:C:2007:367, bod 39, jakož i ze dne 29. listopadu 2007, Salvador García v. Komise,C‑7/06 P, EU:C:2007:724, bod 49).

52

V této souvislosti Soudní dvůr judikoval, že k tomu, aby se mohlo mít za to, že osoba, která během referenčního období vykonávala hlavní povolání v kanceláři zastoupení některé politické jednotky členského státu při unijních orgánech v Bruselu, pracovala pro „některý jiný stát“, není nezbytné, aby byla zaměstnána ústřední správou tohoto jiného státu, je její funkční začlenění do stálého zastoupení uvedeného jiného státu při Evropské unii během tohoto období rozhodným prvkem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, Salvador García v. Komise, C‑7/06 P, EU:C:2007:724, bod 50 a citovaná judikatura).

53

Soudní dvůr totiž učinil závěr, že zvláštní status zaměstnance stálého zastoupení, které zejména umožňuje požívat různých výsad a imunit podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích ze dne 18. dubna 1961, vyvolal jeho zvláštní úzký vztah k dotyčnému členskému státu a zakládá sám o sobě překážku, která brání dotyčnému, aby si mohl vytvořit trvalý vztah ke státu svého služebního přidělení, a tedy aby se mohl dostatečně začlenit do společnosti tohoto státu (rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, Salvador García v. Komise, C‑7/06 P, EU:C:2007:724, bod 51 a citovaná judikatura).

54

V napadeném rozsudku Tribunál poté, co v bodech 78 až 80 připomněl podstatu judikatury citované v bodech 50 až 52 tohoto rozsudku, v bodě 82 judikoval, že práce vykonávaná navrhovatelem pro Evropskou síť ve funkci generálního tajemníka nespadá pod pojem „práce konaná pro některý jiný stát“, jelikož zejména Evropská síť je obecně prospěšným mezinárodním sdružením založeným podle belgického práva, „které není součástí stálého zastoupení členského státu“.

55

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, aniž zkoumal, zda navrhovatel sám vykonával hlavní povolání generálního tajemníka Evropské sítě v rámci diplomatického zastoupení jiného státu ve státě služebního přidělení, a tedy ve službách tohoto jiného státu ve smyslu judikatury připomenuté v bodech 48 až 51 tohoto rozsudku.

56

Nicméně pokud vyjde najevo, že v odůvodnění rozhodnutí Tribunálu došlo k porušení unijního práva, avšak je patrné, že výrok tohoto rozhodnutí je opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení uvedeného rozhodnutí a je třeba odůvodnění nahradit (rozsudek ze dne 17. ledna 2023, Španělsko v. Komise, C‑632/20 P, EU:C:2023:28, bod 48).

57

Je tedy třeba přezkoumat, zda Tribunál mohl právem dospět v bodě 83 napadeného rozsudku k závěru, že výjimka „práce konané pro některý jiný stát“ stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážce přílohy VII služebního řádu se nepoužije na práci vykonávanou navrhovatelem v rámci Evropské sítě.

58

V tomto ohledu z vyjádření uvedených v bodech 3, 64 až 66 a 73 napadeného rozsudku, která navrhovatel formálně nezpochybnil, vyplývá, že Evropská síť je obecně prospěšným mezinárodním sdružením založeným podle belgického práva, jehož členy jsou orgány členských států Unie, které zajišťují justiční vzdělávání, a jehož účelem je rozvoj programů odborné přípravy určených vnitrostátním soudům; že činnost generálního tajemníka Evropské sítě, kterou navrhovatel vykonával, spočívala v plnění administrativních úkolů a zastupování tohoto sdružení navenek; že jakožto generální tajemník Evropské sítě bylo navrhovateli poskytnuto užívání služebního bytu v Bruselu, ale že jak sám přiznává, nepožíval žádných jiných výhod ani výsad či imunit; a konečně, že navrhovatel jakožto generální tajemník podléhal kontrolní pravomoci řídicího výboru Evropské sítě, který měl pravomoc pozastavit výkon jeho funkce a navrhnout valné hromadě tohoto sdružení ukončení jeho mandátu.

59

Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatel nevykonával hlavní povolání generálního tajemníka Evropské sítě v rámci diplomatického zastoupení jiného státu ve státě služebního přidělení, a tedy ve službách tohoto jiného státu ve smyslu judikatury připomenuté v bodech 48 až 51 tohoto rozsudku, a ostatně ani v rámci jiného orgánu zastupujícího zájmy uvedeného jiného státu ve státě služebního přidělení.

60

Okolnost, že byl navrhovatel během referenčního období vnitrostátním soudcem přiděleným k NSSZ, nemůže tento závěr zpochybnit. Jak bylo totiž uvedeno v bodě 49 tohoto rozsudku, existence přímého právního vztahu s jiným státem, než je stát služebního přidělení, mimo případy uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku, nemůže sama o sobě prokázat, že hlavní povolání dotyčné osoby bylo během referenčního období vykonáváno pro tento jiný stát.

61

Proto Tribunál v bodě 83 napadeného rozsudku právem dospěl k závěru, že výjimka „práce konané pro některý jiný stát“ stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážce přílohy VII služebního řádu se nepoužije na hlavní povolání vykonávané navrhovatelem během referenčního období.

62

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.

63

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba kasační opravný prostředek zamítnout jako neopodstatněný.

64

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

65

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

66

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a QB neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: