null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY
přednesené dne 29. února 2024(1)
Spojené věci C‑758/22 a C‑759/22
Bayerische Ärzteversorgung,
Bayerische Architektenversorgung,
Bayerische Apothekerversorgung,
Bayerische Rechtsanwalts- und Steuerberaterversorgung,
Bayerische Ingenieurversorgung-Bau m. Psychotherapeutenversorgung (C‑758/22)
Sächsische Ärzteversorgung (C‑759/22)
proti
Deutsche Bundesbank
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo)]
„Řízení o předběžné otázce – Hospodářská a měnová politika – Nařízení (EU) 2018/231 – Statistické informace podávané Evropské centrální bance (ECB) – Profesní vzájemné pojišťovny – Nařízení (EU) č. 549/2013 – Evropský systém národních a regionálních účtů v Evropské unii (ESA) – Povinnost podávat statistické informace, pokud jde o penzijní fondy – Zvláštní důchodové systémy pro svobodná povolání – Členství a povinné příspěvky – Finanční zprostředkování prováděné skrze penzijní fondy“
1. Tyto dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce umožňují Soudnímu dvoru vyložit nařízení (EU) 2018/231(2), které Evropské centrální bance (dále jen „ECB“) přiznává mimo jiné právo získávat od penzijních fondů (dále jen „PF“) podrobné statistické informace o jejich činnostech v oblasti finančního zprostředkování.
2. Profesní vzájemné pojišťovny sociálního zabezpečení(3) mají v Německu pevné místo. Šest takových subjektů(4) nyní stojí proti Deutsche Bundesbank (centrální banka, Německo), která po nich požaduje přenos finančních informací, neboť je jakožto PF považuje za subjekty podléhající nařízení 2018/231. Tyto subjekty se naopak domnívají, že jsou fondy sociálního zabezpečení, což by je od poskytování požadovaných informací osvobozovalo.
3. Jádrem sporu je výklad klasifikace Evropského systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (dále jen „ESA 2010“) zavedené nařízením (EU) č. 549/2013(5), na které nařízení 2018/231 odkazuje. Tento výklad je obzvláště složitý, protože ESA 2010 obsahuje statistickou klasifikaci hospodářského celku na základě pojmů, jejichž právní význam není vždy snadné určit. Některými otázkami, které ESA 2010 vyvolává, se Soudní dvůr již zabýval v nedávných rozsudcích(6).
I. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Nařízení 2018/231
4. Článek 1, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení:
1) ,penzijním fondem‘ (subsektor S.129 ESA 2010) se rozumí finanční instituce nebo kvazikorporace, která se převážně zabývá finančním zprostředkováním v důsledku sdílení sociálních rizik a potřeb pojištěnců (sociální pojištění). Penzijní fond jako program sociálního pojištění poskytuje příjmy v důchodu a může poskytovat dávky v případě smrti a invalidity.
Tato definice nezahrnuje:
[…]
f) fondy sociálního zabezpečení ve smyslu odstavce 2.117 ESA 2010;
[…]“.
5. Článek 2 „Skutečný soubor zpravodajských jednotek“ stanoví:
„1. Skutečný soubor zpravodajských jednotek tvoří penzijní fondy, které jsou rezidenty členských států eurozóny.
2. Penzijní fondy ve skutečném souboru zpravodajských jednotek mají úplnou statistickou zpravodajskou povinnost, pokud se na ně nevztahuje výjimka podle článku 7.
[…]“
2. Nařízení č. 549/2013
6. Článek 1, nadepsaný „Předmět“, stanoví:
„1. Tímto nařízením se zavádí evropský systém účtů 2010 (dále jen ‚ESA 2010‘ nebo ‚ESA‘).
2. ESA 2010 stanoví:
a) metodiku (příloha A) pro společné standardy, definice, klasifikace a účetní pravidla, která se použije při sestavování účtů a tabulek na srovnatelném základě pro potřeby Unie, spolu s výsledky požadovanými podle článku 3;
[…]“.
7. Kapitola 1 „Obecné rysy a základní principy“ přílohy A ESA 2010 obsahuje tyto body:
„[…]
1.37 Rozlišení mezi tržními a netržními subjekty, a tudíž u subjektů veřejného sektoru jejich klasifikace do sektoru vládních institucí nebo do sektoru korporací, se provádí podle následujícího pravidla:
Činnost se považuje za tržní, pokud se s příslušnými výrobky a službami obchoduje za těchto podmínek:
1) prodávající postupují tak, aby v dlouhodobém horizontu maximalizovali svůj zisk, čehož dosahují tím, že své výrobky a služby prodávají volně na trhu komukoli, kdo je připraven zaplatit požadovanou cenu;
2) kupující postupují tak, aby maximalizovali užitnou hodnotu, kterou získávají, vzhledem ke svým omezeným zdrojům, a to tím, že nakupují produkty podle toho, které z nich nejlépe splňují jejich potřeby při nabízené ceně;
3) efektivní trhy existují tam, kde prodávající a kupující mají přístup na trh a k informacím o něm. Efektivní trh může fungovat, i když tyto podmínky nejsou dokonale splněny.
[…]
1.57 Institucionální jednotky jsou ekonomické celky, které jsou schopné vlastnit výrobky a aktiva, vstupovat do závazků a samostatně se na svůj účet zapojovat do hospodářských činností a transakcí s ostatními jednotkami. Pro účely systému ESA 2010 jsou institucionální jednotky seskupeny do pěti vzájemně se vylučujících tuzemských institucionálních sektorů, jimiž jsou:
a) nefinanční podniky;
b) finanční instituce;
c) vládní instituce;
d) domácnosti;
e) neziskové instituce sloužící domácnostem.
Těchto pět sektorů dohromady představuje celé tuzemské hospodářství. Každý sektor je také rozdělen do subsektorů. Systém ESA 2010 umožňuje sestavit úplnou soustavu tokových účtů a rozvah za každý sektor a subsektor i za celkové hospodářství. Nerezidentské jednotky mohou s těmito pěti tuzemskými sektory vstupovat do kontaktu a jejich vzájemné vztahy se uvádějí jako interakce mezi pěti tuzemskými sektory a šestým institucionálním sektorem, kterým je sektor nerezidentů.
[…]“
8. Kapitola 2 „Jednotky a seskupení jednotek“ přílohy A ESA 2010 obsahuje tyto body:
„[…]
Institucionální jednotky
2.12 Definice: Institucionální jednotka je hospodářský subjekt charakterizovaný samostatností v rozhodování při výkonu své hlavní funkce. Rezidentská jednotka se považuje za institucionální jednotku na ekonomickém území, na kterém se soustředí její převažující ekonomický zájem, jestliže má samostatnost v rozhodování a buď vede úplný soubor účtů, nebo je schopna jej sestavit.
[…]
INSTITUCIONÁLNÍ SEKTORY
[…]
2.34 Diagram 2.1 znázorňuje, jak se jednotky zatřiďují do hlavních sektorů. Za účelem určení sektoru jednotky, která je rezidentem a není domácností, je podle diagramu třeba určit, zda je kontrolována vládními institucemi či nikoli a zda se jedná o tržního nebo netržního výrobce.
Finanční zprostředkovatelé (S.12)
[…]
Finanční zprostředkovatelé
[…]
2.59 Funkce pojišťovacích společností a penzijních fondů spočívá ve sdílení rizik. Závazky těchto institucí jsou pojistné, penzijní a standardizované záruční programy (AF.6). Protipoložkami závazků jsou investice pojišťovacích společností a penzijních fondů, které působí jako finanční zprostředkovatelé.
[…]
Vládní instituce (S.13)
2.111 Definice: Sektor vládních institucí (S.13) zahrnuje institucionální jednotky, které jsou netržními výrobci, jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a které jsou financovány z povinných plateb jednotek patřících do jiných sektorů, a rovněž institucionální jednotky, které se převážně zabývají přerozdělováním národního důchodu a bohatství.
[…]
Fondy sociálního zabezpečení (S.1314)
2.117 Definice: Subsektor fondů sociálního zabezpečení zahrnuje ústřední, národní a místní institucionální jednotky, jejichž hlavní činnost spočívá v poskytování sociálních dávek a které splňují tato dvě kritéria:
a) určité skupiny obyvatelstva jsou ze zákona nebo jiného právního předpisu povinny účastnit se programu nebo platit příspěvky a
b) za řízení instituce, pokud jde o stanovení nebo schvalování příspěvků a dávek, zodpovídají vládní instituce nezávisle na své úloze orgánu dohledu nebo zaměstnavatele.
Mezi výší příspěvků placených jednotlivcem a rizikem, kterému je tento jednotlivec vystaven, obvykle neexistuje žádná přímá souvislost.
9. Kapitola 3 „Transakce s produkty a s nevyráběnými aktivy“ přílohy A ESA 2010 obsahuje tyto body:
„[…]
Produkce (P.1)
[…]
3.17 Definice: Tržní produkci tvoří produkce, která se dodává na trh nebo je k dodání na trh určena.
3.18 Tržní produkce zahrnuje:
a) produkty prodané za ekonomicky významné ceny;
[…]
3.19 Definice: Ekonomicky významné ceny jsou ceny, které mají podstatný vliv na množství produktů, které jsou výrobci ochotni dodávat, a na množství produktů, které si kupující chtějí pořizovat. Tyto ceny vznikají, jsou-li splněny obě tyto podmínky:
a) výrobce je motivován upravovat nabídku s cílem buď dosahovat v dlouhodobém výhledu zisku, nebo alespoň pokrývat kapitálové a jiné náklady, a
b) spotřebitelé se mohou svobodně rozhodnout, zda nakoupí, nebo nenakoupí, a rozhodují se na základě účtovaných cen.
Ekonomicky nevýznamné ceny budou nejspíše účtovány za účelem získání určitých příjmů nebo s cílem dosáhnout určitého snížení nadměrné poptávky, která může existovat, jsou-li služby poskytovány zcela zdarma.
Ekonomicky významná cena produktu je definována ve vztahu k institucionální jednotce a místní činnostní jednotce, která danou produkci vytvořila. Například veškerá produkce společností nezapsaných v obchodním rejstříku vlastněných domácnostmi prodaná jiným institucionálním jednotkám je prodána za ekonomicky významné ceny, a má se proto považovat za tržní produkci. Pokud jde o produkci jiných institucionálních jednotek, schopnost vykonávat tržní činnost za ekonomicky významné ceny se posuzuje především pomocí kvantitativního kritéria (kritérium 50 %) založeného na poměru tržeb k výrobním nákladům. Za tržního výrobce se považuje jednotka, jejíž tržby v nepřerušeném víceletém období pokrývají alespoň 50 % jejích nákladů.
[…]
3.24 Definice: Tržní výrobci jsou místní činnostní jednotky nebo institucionální jednotky, jejichž převážná část produkce je tržní produkcí.
Pokud je místní činnostní jednotka nebo institucionální jednotka tržním výrobcem, její hlavní produkce je z definice tržní produkcí, neboť pojetí tržní produkce je vymezeno teprve poté, co bylo pro místní činnostní jednotku a institucionální jednotku, které danou produkci vytvořily, použito rozdělení na tržní produkci, produkci pro vlastní konečné užití a netržní produkci.
[…]
3.26 Definice: Netržní výrobci jsou místní činnostní jednotky nebo institucionální jednotky, které převážnou část své produkce poskytují zdarma nebo za ekonomicky nevýznamné ceny.“
10. Kapitola 17 „Sociální pojištění včetně penzí“ přílohy A ESA 2010 obsahuje tento bod:
„[…]
PENZE
[…]
Penzijní programy sociálního zabezpečení
17.43 Definice: Penzijní programy sociálního zabezpečení jsou smluvní pojistné programy, kde je pro příjemce jakožto účastníky na programu sociálního pojištění vládními institucemi stanovena povinnost pojistit se proti stáří a dalším rizikům souvisejícím s věkem, jako je invalidita, zdravotní potíže atd. Penze ze sociálního zabezpečení příjemcům poskytují vládní instituce.
[…]“
11. Kapitola 20 „Účty vládních institucí“ přílohy A ESA 2010 stanoví:
„[…]
Jednotky vládních institucí
[…]
20.10 Kromě této primární jednotky existují subjekty vládních institucí se samostatnou právní subjektivitou a rozsáhlou autonomií včetně rozhodovací pravomoci ohledně objemu a složení svých výdajů a přímých zdrojů příjmů, jako jsou účelové daně. Takové subjekty jsou často vytvořeny za účelem plnění zvláštních funkcí, jako je výstavba silnic nebo netržní produkce služeb v oblasti zdravotnictví, vzdělávání nebo výzkumu. Tyto subjekty jsou považovány za samostatné jednotky vládních institucí, pokud vedou úplnou sestavu účtů, vlastní výrobky nebo aktiva na svůj účet, podílejí se na netržních činnostech, za něž ze zákona odpovídají, a mohou přijímat závazky a uzavírat smlouvy. Tyto subjekty (spolu s neziskovými institucemi kontrolovanými vládními institucemi) se označují jako ,mimorozpočtové jednotky‘, protože mají samostatné rozpočty, dostávají podstatné transfery z hlavního rozpočtu a jejich primární zdroje financování jsou doplněny o vlastní zdroje příjmů, které nespadají do hlavního rozpočtu. Tyto mimorozpočtové jednotky se klasifikují v sektoru vládních institucí, pokud nejsou převážně tržními výrobci kontrolovanými jinou jednotkou vládních institucí.
[…]
20.12 Fondy sociálního zabezpečení jsou jednotky vládních institucí, které jsou určeny k provozování programů sociálního zabezpečení. Programy sociálního zabezpečení jsou programy sociálního pojištění zahrnující celou společnost nebo její velkou část jako celek, které jsou uloženy a kontrolovány vládními institucemi. Fond sociálního zabezpečení je institucionální jednotkou, pokud je zřízen odděleně od ostatních činností jednotek vládních institucí, drží svá aktiva a závazky odděleně a provádí finanční transakce na vlastní účet.
[…]
Penzijní fondy
20.38 Zaměstnavatelské penzijní programy jsou uspořádání, jejichž účelem je, aby účastníkům poskytovala penzijní dávky na základě smluvního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Patří mezi ně fondové, nefondové a částečně fondové programy.
20.39 Fondový příspěvkově definovaný program zřízený jednotkou vládních institucí se nepovažuje za program sociálního zabezpečení, pokud neexistuje žádná vládní záruka na úroveň vyplácených penzí a úroveň penzí je nejistá, neboť závisí na výkonnosti aktiv. V důsledku toho se jednotka určená jako jednotka, která program spravuje – stejně jako fond samotný, pokud je samostatnou institucionální jednotkou – považuje za finanční instituci, která je zatříděna v subsektoru pojišťovacích společností a penzijních fondů.
[…]“
B. Vnitrostátní právo
12. Ve spolkové zemi Bavorsko platí Gesetz über das öffentliche Versorgungswesen(7). Podle něj profesní vzájemné pojišťovny:
– Jsou orgány veřejného práva s vlastní právní způsobilostí.
– Musí splňovat předpoklady pro osvobození svých členů od povinnosti pojištění v rámci povinného důchodového pojištění (čl. 28 třetí věta VersoG).
– Jejich činnost může být pouze obecně prospěšnou činností a jejich prostředky a majetek mohou být využity pouze ke splnění jejich úkolu poskytnout zabezpečení (čl. 9 odst. 1 a 3 VersoG).
– Náklady na svou správu, včetně odměn zaměstnanců a dávek oprávněných osob musí hradit z vlastních prostředků (čl. 9 odst. 2 první věta VersoG).
– Převážná většina jejich členů podléhá zákonné povinnosti členství, protože vykonává své povolání ve spolkové zemi Bavorsko(8). Osvobození od povinného členství se připouští pouze ve výjimečných případech(9).
– Členové, jejichž povinné členství skončilo, mohou v souladu se stanovami zůstat dobrovolnými členy(10), aby získali budoucí nároky na zabezpečení za stejné příspěvky, jako povinní členové.
– Upravují stanovami v rámci zákonem stanovených podmínek výběr příspěvků nebo poplatků k financování svých úkolů, jakož i podmínky, druh, výši a zánik nároků na zabezpečení(11).
– Stanovy mohou členům umožňovat provádění dobrovolných plateb navíc ke zvýšení budoucích nároků na zabezpečení, pokud součet plateb navíc a povinného příspěvku nepřekročí nejvyšší zákonnou hranici(12).
13. Ve spolkové zemi Sasko platí Sächsisches Heilberufekammergesetz(13) a Satzung über die Sächsische Ärzteversorgung(14). Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí ve věci C‑759/22, pokud jde o profesní vzájemné sociální pojišťovny, obsah těchto předpisů se v zásadě neliší od obsahu předpisů ve věci C‑758/22.
14. V případě Säschische Ärtzeversorgung (Profesní vzájemná pojišťovna sociálního zabezpečení lékařů spolkové země Sasko) zdůrazňuje předkládající soud tyto rysy:
– Jedná se o orgán s částečnou způsobilostí k právním jednáním začleněný do Sächsische Landesärztekammer (Saská zemská lékařská komora), který vyplácí dávky členům této komory a členům Landestierärztekammer (Zemská veterinární komora)(15).
– Za členy se ze zákona považují ti, kteří jsou povinně sdruženi v lékařské komoře a veterinární komoře této spolkové země(16).
– Mezi osoby s povinným členstvím v zásadě patří všichni lékaři a veterináři, kteří jsou oprávněni k výkonu povolání ve Svobodném státě Sasko a vykonávají zde praxi nebo zde mají hlavní bydliště.
– Zabývá se převážně sociálním zabezpečením prostřednictvím finančního zprostředkování, jak je popsáno v čl. 1 bodě 1 první a druhé větě nařízení 2018/231 tím, že svým členům poskytují starobní, pozůstalostní a invalidní důchody financované z příspěvků.
– Disponuje úplným souborem účtů (článek 8 statutu). Přestože nemá vlastní právní subjektivitu, je organizačně a ekonomicky nezávislá na lékařské komoře a má rozsáhlou autonomii. Své úkoly plní v souladu se zákonem a statutem, vlastními orgány, na vlastní odpovědnost a z vlastních prostředků, které jsou odděleny od majetku komory. Tím se stává ekonomicky aktivní, může být nositelem práv a povinností, účastnit se právních jednání a vytvářet závazky, za které ručí svým majetkem.
II. Skutkový stav, spor a předběžné otázky
A. Věc C‑758/22
15. Prostřednictvím dopisů ze dne 7. září 2018 a 25. března 2019 sdělila Deutsche Bundesbank (centrální banka) čtyřem bavorským subjektům, že podle článků 1 a 2 nařízení 2018/231 mají jako penzijní fondy statistickou zpravodajskou povinnost a počínaje dnem 30. září 2019 jsou povinny jí čtvrtletně zasílat blíže specifikované údaje o svých finančních poměrech.
16. Dalšímu žalujícímu subjektu byla dopisy ze dne 12. listopadu 2018 a 17. července 2019 téměř totožného znění uložena povinnost ročního poskytování údajů menšího rozsahu.
17. Subjekty podaly jednotlivé správní žaloby, kterými se domáhaly zrušení sdělení, která se jich týkala, a podpůrně určení, že se na ně zpravodajská povinnost nevztahuje.
18. Verwaltungsgericht Frankfurt am Main (správní soud ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo) žaloby zamítl rozsudkem ze dne 4. listopadu 2021 a uvedl, že žalobkyně jsou penzijní fondy ve smyslu čl. 1 bodu 1 nařízení 2018/231 a podle čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení se na ně vztahuje zpravodajská povinnost.
19. Žalující vzájemné pojišťovny podaly per saltum opravné prostředky proti rozsudku prvního stupně k Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo).
20. Ve svých opravných prostředcích tvrdily, že jsou netržními výrobci, převážnou část jejich produkce tvoří povinné dávky a že nejsou prodávány za ekonomicky významné ceny. Povinní členové se tak na základě požadovaných příspěvků nemohou svobodně rozhodnout o nákupu dávek sociálního zabezpečení, jak požaduje příloha A bod 3.19 první pododstavec písm. b) nařízení č. 549/2013. Pravidlo 50 % stanovené v tomto bodě, posledním odstavci není relevantní; slouží pouze ke stanovení hodnoty produkce. V každém případě tyto vzájemné pojišťovny patří do systému sociálního zabezpečení.
B. Věc C‑759/22
21. Skutkové okolnosti věci a průběh původního řízení jsou až na dílčí odlišnosti jednotlivých případů v zásadě stejné jako ve věci C‑758/22.
C. Předběžné otázky
22. V této souvislosti Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) žádá Soudní dvůr, aby odpověděl na tyto otázky, které jsou v obou řízeních totožné:
„1) a) Požaduje příloha A bod 3.19 první pododstavec písm. b) ESA, aby se všichni spotřebitelé produktů nabízených výrobcem mohli svobodně rozhodnout, zda nakoupí, nebo nenakoupí a rozhodli se na základě účtovaných cen?
V případě záporné odpovědi na tuto otázku:
b) Postačuje ke splnění požadavků tohoto ustanovení v případech, kdy velká většina těchto spotřebitelů, aniž se může rozhodnout svobodně, dostává od výrobce produkty v rozsahu přesahujícím polovinu jeho produkce na základě zákonem stanoveného povinného členství u tohoto výrobce a musí platit povinné příspěvky v jím stanovené výši, že menšina měla možnost přistoupit k tomuto výrobci dobrovolně a tuto možnost využila, aby získala produkty za stejné příspěvky jako povinní členové?
2) Jedná se o tržní produkci za ekonomicky významné ceny ve smyslu přílohy A bodů 3.17 až 3.19 ESA vždy tehdy, když je splněno ,kritérium 50 %‘ definované v příloze A bodu 3.19 třetím pododstavci třetí a čtvrté větě, tedy alespoň poloviční pokrytí nákladů tržbami v nepřerušeném víceletém období, nebo je nezbytné chápat toto kritérium nikoliv jako postačující (soběstačnou), ale jako nezbytnou podmínku, která musí být splněna navíc k podmínkám stanoveným v příloze A bodu 3.19 prvním pododstavci druhé větě písm. a) a b) ESA?
3) Musí být při přezkumu, zda jsou institucionální jednotky tržními výrobci podle přílohy A bodu 3.24 ESA, použity kromě požadavků stanovených v příloze A bodech 3.17, 3.19 a 3.26 rovněž dodatečné požadavky stanovené v příloze A bodu 1.37 odst. 2 ESA?
4) a) Stanoví příloha A bod 2.107 ESA pro zařazení institucionální jednotky do subsektoru S.129 jako nutnou podmínku, že všechny své dávky poskytuje všem účastníkům na základě smluvní dohody?
Je-li tomu tak:
b) Je požadavek smluvního základu v tomto smyslu splněn, když jsou povinné členství, povinné příspěvky a povinné dávky institucionální jednotky sice svrchovaně upraveny stanovami, ale i povinní členové mohou dobrovolnými příspěvky založit nároky na dodatečné dávky?
5) Musí být čl. 1 bod 1 třetí věta písm. f) nařízení (EU) č. 2018/231 vykládán v tom smyslu, že z pojmu penzijní fond v první větě tohoto ustanovení vyjímá pouze ty institucionální jednotky, které splňují obě kritéria uvedená v příloze A bodu 2.117 ESA, nebo se tato výjimka týká rovněž dalších institucionálních jednotek, které je podle přílohy A bodu 17.43 ESA nezbytné považovat za penzijní programy sociálního zabezpečení, aniž splňuje všechny požadavky stanovené v příloze A bodu 2.117 ESA?
6) a) Označuje pojem vládní instituce v příloze A bodu 2.117 písm. b) a bodu 17.43 ESA pouze příslušnou primární jednotku nebo sem patří rovněž programy sociálního zabezpečení zřízené na základě zákona, právně samostatné, s povinným členstvím a financované na základě příspěvků s právem na autonomii a vlastní účetnictví?
Platí-li posledně uvedené:
b) Je stanovením příspěvků a dávek v příloze A bodu 2.117 písm. b) ESA myšleno stanovení konkrétní částky nebo postačuje, pokud zákon stanoví minimální rizika, která musí být zajištěna, a minimální úroveň zajištění a upravuje zásady a meze výběru příspěvků, stanovení výše příspěvků a dávek v tomto rámci ale přenechává programu sociálního zabezpečení?
c) Zahrnuje výraz jednotka vládních institucí v příloze A bodu 20.39 ESA pouze institucionální jednotky, které splňují všechny požadavky přílohy A bodů 20.10 a 20.12 ESA?“
III. Řízení před Soudním dvorem
23. Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce byly zapsány do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 15. prosince 2022. Vzhledem k jejich podobnosti byly obě věci spojeny.
24. Vyjádření předložily ECB, Deutsche Bundesbank (centrální banka), Bayerische Ärzteversorgung, zastupující pět bavorských penzijních fondů, Sächsische Ärzteversorgung a Evropská komise. Všichni uvedení se zúčastnili jednání, které se konalo dne 13. prosince 2023.
IV. Posouzení
25. Než odpovím na předběžné otázky jako takové, považuji za vhodné vysvětlit, proč se na PF vzhledem k jejich významu pro hospodářskou a měnovou politiku členských států vztahují určité zpravodajské povinnosti. Obdobně předběžně nastíním – tam, kde je to pro projednávanou věc relevantní – rysy důchodového systému v Německu, jakož i základní rysy ESA 2010.
A. Hospodářský význam penzijních fondů
26. PF hrají v hospodářství eurozóny a Evropské unie jako celku důležitou roli, neboť poskytují domácnostem možnost spořit si na důchod a zároveň přispívají k efektivní alokaci kapitálu v dlouhodobém horizontu.
27. Od finanční krize v roce 2008 se aktiva PF znásobila a podle některých odhadů dosahují více než 3 bilionů eur. Z těchto odhadů vyplývá, že jejich podíl na HDP eurozóny se téměř zdvojnásobil: v roce 2008 činil tento podíl 13 %, v současnosti je to více než 25 %(17).
28. Aktiva, do kterých PF investují nejvíce, představují podíly v investičních fondech a dluhové cenné papíry. Mezi další investice menšího rozsahu patří akcie a podíly, finanční deriváty, hotovost a půjčky(18).
29. Existující mezery v dostupných informacích a nedostatečná porovnatelnost mezi jednotlivými zeměmi ztěžovaly pochopení dopadu PF na přenos v oblasti měnové politiky, jakož i rizik spojených s investičním chováním samotných PF a jejich propojení se zbytkem finančního systému a reálnou ekonomikou.
30. ECB proto považovala za nezbytné disponovat harmonizovanými a kvalitními statistikami o penzijních fondech v eurozóně, což vysvětluje legislativní krok, který v souvislosti s poskytováním podrobných statistických informací zvolila.
31. Článek 2 písm. a) nařízení (ES) č. 2533/98(19) ve svém původním znění penzijní fondy do tzv. „referenčního souboru zpravodajských jednotek“(20) nezahrnoval. Jejich zahrnutí do tohoto souboru nicméně doporučila ECB(21), přičemž tato změna byla provedena nařízením (ES) č. 951/2009(22).
32. Změna byla podložena těmito argumenty:
– Referenční soubor zpravodajských jednotek by měl zahrnovat celý sektor finančních institucí, zejména pojišťovny a PF, které představují druhý největší subsektor tohoto sektoru z hlediska finančních aktiv.
– Rostoucí povědomí o finančních důsledcích dlouhověkosti, jakož i všeobecná tendence k přechodu na kapitálové důchodové systémy pravděpodobně zvýší význam tohoto subsektoru při stanovování politik ECB.
– Instituce v tomto subsektoru spravují svá portfolia mnohem aktivněji než v minulosti, což dále zvyšuje jejich význam pro měnovou politiku.
33. Poté, co byly PF zařazeny do referenčního souboru zpravodajských jednotek, jim byla na základě nařízení 2018/231 uložena povinnost předkládat statistické výkazy centrálním bankám eurozóny(23). ECB tak má dokonalou představu o úloze PF v přenosovém mechanismu měnové politiky.
34. ECB v rámci jednání potvrdila, že díky nařízení 2018/231 nyní disponuje podrobnými čtvrtletními statistikami o finanční činnosti penzijních fondů, které jsou nezbytné pro její rozhodování. Dříve byla schopna je získávat pouze nepřímo, na roční bázi a pouze pokud jde o aktiva, nikoli pasiva.
B. Starobní důchody v Německu
35. Odchod do starobního důchodu zajišťuje v Německu několik systémů (pilířů). Obecným systémem je systém důchodového pojištění zřízený jakožto odvětví sociálního zabezpečení, existují však i další systémy(24), včetně systému vzájemných pojišťoven sociálního zabezpečení pro některé profese(25).
36. Profesní vzájemné pojišťovny se řídí pravidly platnými v jednotlivých spolkových zemích. Spolkové země je zpravidla povolují na žádost profesních sdružení a zřizují je jako samostatné veřejnoprávní subjekty nebo jako jmění závislé na profesních sdruženích, která je spravují. Povolání, která pokrývají, se v jednotlivých spolkových zemích liší.
37. Profesní vzájemné pojišťovny jsou financovány z příspěvků svých členů, kteří jsou osvobozeni od placení příspěvků do obecného systému sociálního zabezpečení. Z prostředků získaných z těchto příspěvků vytvářejí další zisk tím, že je investují na kapitálových trzích, jako každý jiný finanční zprostředkovatel.
38. Osoby vykonávající určité povolání jsou povinny vstoupit do vzájemné pojišťovny, jakmile je zřízena v zemi, kde pracují; musí přitom platit povinný příspěvek, k němuž mohou přidat též dobrovolný příspěvek. Osoby, které svou profesní činnost ukončily, mohou ve svém členství ve vzájemné pojišťovně pokračovat na bázi dobrovolnosti. Při stanovení příspěvků nerozlišují vzájemné pojišťovny mezi povinným a dobrovolným členstvím.
39. Profesní vzájemné pojišťovny financují důchody z příspěvků členů. Fungují tedy na základě zásady rozložení rizik: jejich řídící orgány rozhodují o výši příspěvků a parametrech pro výpočet důchodů, které mají být členům vypláceny.
40. Náklady na řízení jsou financovány samotnými profesními vzájemnými pojišťovnami, které nepřijímají žádné veřejné finance ani podporu. Tento znak je mimo jiné odlišuje od obecného důchodového systému sociálního zabezpečení, jehož schodky jsou kompenzovány ze státního rozpočtu.
41. PF zřízené německými profesními vzájemnými pojišťovnami mají velký význam. Podle některých odhadů činily konkrétně v roce 2022 investice pěti bavorských vzájemných pojišťoven, jež vystupují ve věci C‑758/22, 106,8 miliardy eur; investice saské vzájemné pojišťovny (věc C‑759/22) činily 4,7 miliardy eur(26).
42. V rámci jednání Bundesbank uvedla, že šest žalujících vzájemných pojišťoven bylo jedinými subjekty, jež vznesly námitku proti poskytování podrobných čtvrtletních statistických informací ECB na základě nařízení 2018/231. Ostatní obdobné německé subjekty přijaly svou kategorizaci jakožto PF a tyto informace poskytly.
C. Výklad klasifikace ESA 2010
43. Pro určení toho, které penzijní fondy mají povinnost poskytovat ECB podrobné statistické informace, odkazuje nařízení 2018/231 na pojmy stanovené nařízením č. 549/2013 v ESA 2010.
44. ESA 2010 je statistická kvalifikace uvedená v příloze A nařízení č. 549/2013. Jde o „mezinárodně porovnatelný účetní rámec pro systematický a podrobný popis celkového hospodářství (tj. regionu, země nebo skupiny zemí), jeho jednotlivých složek a jeho vztahů s ostatními hospodářskými celky“(27).
45. Co se týče ESA 2010, rozhodl Soudní dvůr, že:
– „[…] ESA 2010 stanoví referenční rámec pro sestavování účtů členských států pro potřeby Unie, a zejména pro vymezení a sledování hospodářských a sociálních politik Unie. V bodě 3 odůvodnění uvedeného nařízení je v tomto ohledu uvedeno, že tyto účty by měly být sestavovány na základě jednotného souboru zásad, které není možné vykládat různě, aby se dospělo ke srovnatelným výsledkům“(28).
– „Jak vyplývá z článku 1 téhož nařízení [č. 549/2013], ESA 2010 stanoví metodiku, která je uvedena v příloze A, zejména pro společné definice a účetní pravidla, jež se použije při sestavování národních a regionálních účtů a tabulek na srovnatelném základě pro potřeby Unie. Podle článku 3 nařízení č. 549/2013 musí členské státy tyto účty předávat Komisi (Eurostatu)“(29).
46. Vzhledem k tomu, že ESA je statistický nástroj, je třeba při jeho výkladu zohlednit skutečnost, že pojmy, které používá, se ne vždy shodují s odpovídajícími administrativními pojmy. Nařízení č. 549/2013 navíc uvádí, že „pojetí ESA se obvykle liší od svých administrativních protějšků […]: d) administrativní pojetí není obvykle nejvhodnější pro ekonomickou analýzu a hodnocení hospodářské politiky“(30).
47. Pojmy a výrazy ESA 2010 odrážejí komplexní ekonomický přístup a nelze je číst odděleně a doslovně. Teprve jejich systematický a zužující výklad odhalí logiku, která se v těchto pojmech nachází(31). Je třeba rovněž poznamenat, že definice ESA jsou doplněny ukazateli jakožto pomůckou pro ověření, zda jsou jejich prvky obsaženy, a diagramy, jež vytvářejí vazby mezi jednotlivými fázemi přezkumu vyplývajícími z jednotlivých definic.
48. Zejména v případech, kdy se body různých kapitol zabývají stejnou otázkou a sledují stejný cíl, byť existují rozdíly v jejich znění, „musí být […] vykládány ve vzájemném spojení a je třeba je považovat za jedno a totéž ustanovení“(32).
49. Pro účely ESA 2010 musí být každá institucionální jednotka(33) spojena s jedním z pěti vzájemně se vylučujících tuzemských sektorů (nefinanční podniky; finanční instituce; vládní instituce; domácnosti a neziskové instituce sloužící domácnostem)(34).
50. Předběžné otázky se týkají dvou z těchto pěti sektorů uvedených v příloze A(35):
– Sektor finančních institucí (S.12), jehož subsektorem jsou finanční zprostředkovatelé, jako jsou pojišťovací společnosti (S.128) a penzijní fondy (S.129).
– Sektor vládních institucí (S.13), který zahrnuje mimo jiné subsektor fondů sociálního zabezpečení (S.1314).
D. Čtvrtá, pátá a šestá předběžná otázka
51. Domnívám se, že pro zodpovězení otázek předkládajícího soudu je nejvhodnější zabývat se nejprve společně čtvrtou, pátou a šestou otázkou. Bude tak možné určit, zda jsou žalující vzájemné pojišťovny PF nebo fondy sociálního zabezpečení. V daném případě je třeba vybrat pouze jednu z těchto dvou možností a vyloučit tu zbývající(36).
52. Zařazení institucionálních jednotek do ESA 2010 musí být provedeno na základě celkového posouzení jejich charakteristik v závislosti na hospodářské činnosti, kterou vykonávají(37). Striktní výklad definic a kritérií ESA 2010, který by nebral v úvahu hlavní hospodářskou činnost příslušné institucionální jednotky, by nebyl namístě. K tzv. rozhodovacím stromům (jakým je diagram 2.1 ESA 2010) je třeba přistupovat pružně; není přitom nutné dodržovat přísný a neměnný řád, který nezohledňuje hospodářskou činnost institucionální jednotky. Ta je přitom při klasifikaci hlavním kritériem, jak jsem již zmínil.
53. Předkládající soud si není jistý, jak spojit pojem PF obsažený v nařízení 2018/231 s definicemi a kritérii, jež k charakteristice toho typu institucionální jednotky užívá ESA 2010.
54. Podle čl. 2 odst. 1 nařízení 2018/231 tvoří skutečný soubor zpravodajských jednotek, na který se vztahuje komplexní statistická zpravodajská povinnost vůči ECB, penzijní fondy, které jsou rezidenty členských států eurozóny.
55. Pro určení, co se rozumí PF, odkazuje čl. 1 bod 1 nařízení 2018/231 na subsektor S.129 ESA 2010, což mu však nebrání vytvořit vlastní definici(38) a vyloučit z tohoto pojmu „fondy sociálního zabezpečení ve smyslu odstavce 2.117 ESA 2010“. Pojem PF v nařízení 2018/231 se v zásadě shoduje s pojmem v bodě 2.105 ESA 2010.
56. Žalující vzájemné pojišťovny v zásadě spadají z důvodu svého předmětu činnosti pod definice PF uvedené v nařízení 2018/231 a v ESA 2010, neboť se zabývají především finančním zprostředkováním [ve smyslu čl. 1 bodu 1 nařízení 2018/231] a poskytují příjem v případě odchodu do důchodu, invalidity a smrti.
57. Můj rozbor se zaměří na a) kvalifikaci žalujících vzájemných pojišťoven jako PF; b) důvody pro jejich nezařazení do kategorie fondů sociálního zabezpečení a c) jejich vztah k pojmu „vládní instituce“.
1. Splňují žalující vzájemné pojišťovny kritéria ESA 2010 týkající se PF?
58. Body 2.107 až 2.110 ESA 2010 obsahují kritéria pro charakteristiku PF, která uvedu ve vztahu k žalujícím vzájemným pojišťovnám.
59. Zaprvé mezi účastníky PF „patří zaměstnanci jednotlivého podniku nebo skupiny podniků, zaměstnanci oboru nebo odvětví a osoby patřící do stejné profesní skupiny“(39). Žalující vzájemné pojišťovny sdružují osoby vykonávající regulovaná povolání ve dvou německých spolkových zemích.
60. Zadruhé „v pojistné smlouvě [těchto PF] mohou být zahrnuty: dávky vyplácené po smrti pojištěnce vdově (vdovci) a dětem; dávky vyplácené po odchodu do důchodu a dávky vyplácené v případě, že pojištěnec se stane invalidním“(40). Žalující vzájemné pojišťovny pokrývají případy odchodu do důchodu, případně úmrtí a invalidity.
61. Zatřetí „na rozdíl od životních pojišťoven je rozsah osob, kterým mohou penzijní fondy poskytovat pojištění, ze zákona omezen na specifické skupiny zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných“(41). Členy žalujících vzájemných pojišťoven tvoří pouze jeden druh osob samostatně výdělečně činných, tj. osoby vykonávající určitá regulovaná povolání.
62. Začtvrté „programy penzijních fondů mohou být organizovány zaměstnavateli nebo vládními institucemi. Mohou je rovněž organizovat pojišťovny ve prospěch svých zaměstnanců nebo mohou být zřízeny samostatné institucionální jednotky k držení a správě aktiv, která mají sloužit k plnění penzijních nároků a na výplatu penzí“(42). V německém případě jsou subjektem, který stojí za vytvářením vzájemných pojišťoven, samosprávné a autonomní profesní komory, mající status veřejnoprávních subjektů(43).
2. Důvody pro vyloučení žalujících vzájemných pojišťoven z kategorie fondů sociálního zabezpečení
63. Žádný subjekt nemůže být zároveň klasifikován jako PF a zároveň spadat do subsektoru S.1314 (fondy sociálního zabezpečení), který náleží k sektoru 13 ESA 2010 (vládní instituce). Tyto kategorie se vzájemně vylučují.
64. Podle bodu 2.117 ESA 2010 subsektor fondů sociálního zabezpečení zahrnuje jednotky: a) jejichž hlavní činnost spočívá v poskytování sociálních dávek určitým skupinám obyvatelstva, které jsou ze zákona nebo jiného právního předpisu povinny se programu účastnit nebo platit příspěvky a b) za jejichž řízení, pokud jde o stanovení nebo schvalování příspěvků a dávek, zodpovídají vládní instituce(44).
65. Ač tedy žalující vzájemné pojišťovny do značné míry splňují první kritérium pro jejich kvalifikaci jako fondy sociálního zabezpečení(45) (povinné členství)(46), druhé kritérium (odpovědnost za řízení přisouzená vládním institucím) nejspíše splněno není.
66. Žalující vzájemné pojišťovny totiž sice musí dodržovat minimální požadavky stanovené zákonem(47), ale o stanovení nebo schvalování jejich příspěvků a dávek nerozhodují, na rozdíl od fondů sociálního zabezpečení, vládní instituce.
67. Vzájemné pojišťovny dle údajů ve spisu:
– Výběr příspěvků nebo dávek na financování plnění svých úkolů upravují vlastními pravidly, která přijímají jejich zastupitelské orgány.
– Stanovují podmínky pro vznik, podrobná pravidla a podmínky pro zánik nároků na důchod a dávky v případě úmrtí a invalidity, jakož i výši těchto důchodů či dávek.
– Finanční zprostředkování provádějí na vlastní riziko, neboť prostředky získané z povinných či dobrovolných příspěvků svých členů investují za účelem dosažení zisku a výplaty důchodů, dávek při úmrtí a invalidního důchodu svým členům, jakož i k financování svých provozních nákladů.
– Jsou samosprávné, vedou vlastní účetnictví a jsou nezávislé na profesních organizacích, které je zřídily.
– Odpovídají za své finanční řízení a, na rozdíl od fondů sociálního zabezpečení, nevyužívají podpory německého státu v případě schodku, jak výslovně konstatoval předkládající soud(48). Výhodou obecného režimu sociálního zabezpečení je naopak fond sociálního zabezpečení ve smyslu bodu 2.117 ESA 2010, do kterého stát přispívá značnou finanční částkou na pokrytí jeho schodků.
68. Bod 20.39 ESA 2010 podle mého názoru taxativně potvrzuje, že vzájemné pojišťovny, jakými jsou žalobkyně, nejsou součástí systému sociálního zabezpečení. V souladu s tímto bodem nelze hovořit o systému sociálního zabezpečení, pokud neexistuje žádná vládní záruka na úroveň vyplácených penzí, která závisí na výkonnosti aktiv.
69. V daném případě výše důchodů, které vyplácí žalující vzájemné pojišťovny, závisí na výsledcích zprostředkovatelské činnosti, kterou vykonávají, tj. na výnosnosti vzájemných aktiv. Jsou-li jejich investice úspěšné, mohou vyplácet vyšší dávky a naopak. Neexistuje žádná obecná záruka vládních institucí ohledně výše splatných důchodů.
70. Dosud uvedené není v rozporu s bodem 17.43(49) ESA 2010, jak nejspíše mylně naznačuje předkládající soud. Pro tento soud by definice penzijních programů sociálního zabezpečení uvedená v bodě 17.43 mohla být samostatná a vyčerpávající, takže pojem „vládní instituce“ by zahrnoval právnické osoby veřejného práva, které jsou nezávislé na hlavní jednotce. Tak by tomu bylo v případě žalujících vzájemných pojišťoven: bylo by nutné je podřadit pod penzijní programy sociálního zabezpečení, protože zákon vyžaduje, aby se osoby, které jsou jejich povinnými členy, účastnily jejich penzijních fondů, a protože vyplácejí své dávky jako institucionální jednotky s vlastní právní subjektivitou ve spolkové zemi.
71. Podle mého názoru se však body 2.117 a 17.43 ESA 2010 vzájemně doplňují a měly by být uplatňovány společně za použití harmonizovaného a konzistentního výkladu(50).
72. Bod 17.43 se sice nachází v kapitole 17 ESA 2010 a týká se sociálního pojištění, včetně důchodů, opakuji však, že je třeba k němu přihlížet ve spojení a konzistentně s bodem 2.117, jehož smyslem je přesné určení institucionálních jednotek, které lze klasifikovat jako fondy sociálního zabezpečení(51).
73. Podmínky bodu 2.117 nelze při uplatňování kritérií bodu 17.43 ignorovat. Klasifikaci institucionálních jednotek nelze provádět, aniž bychom přihlédli k bodům kapitoly 2 ESA 2010.
74. Bod 2.117 ESA 2010 definuje subsektor fondů sociálního zabezpečení, zatímco bod 17.43 je zvláštním ustanovením, jehož cílem je odlišit od sebe položky v rámci tohoto subsektoru. Bod 17.43 předpokládá splnění všech prvků definice v bodu 2.117 a doplňuje ji o několik dalších vlastností, aby bylo možné rozlišovat mezi různými penzijními programy sociálního zabezpečení.
75. Dospěl jsem proto k závěru, že vzájemné pojišťovny, jakými jsou žalobkyně, nelze kvalifikovat jako fondy sociálního zabezpečení.
3. Vládní instituce a profesní vzájemné pojišťovny
76. Ve své šesté předběžné otázce se předkládající soud ptá, zda pojem „vládní instituce“ v bodu 2.117 písm. b) a bodu 17.43 ESA 2010 označuje pouze „příslušnou primární jednotku“, nebo sem patří rovněž „programy sociálního zabezpečení zřízené na základě zákona, právně samostatné, s povinným členstvím a financované na základě příspěvků s právem na autonomii a vlastní účetnictví“(52).
77. Podle mého názoru body 2.117 písm. b), 17.43 a 20.39 ESA 2010 neumožňují, aby žalující vzájemné pojišťovny, které působí jako finanční instituce spravující PF, byly klasifikovány jako vládní instituce.
78. Souhlasím s Bundesbank (centrální banka), že orgán regulující právní rámec profesních vzájemných pojišťoven lze považovat za vládní instituci; za vládní instituci však nelze považovat orgán, který má plnou autonomii a odpovědnost vůči svým členům a při správě svých PF vystupuje jako finanční zprostředkovatel.
79. Kromě toho, jak jsem již uvedl, bod 20.39 ESA 2010 stanoví, že vzájemná pojišťovna, byť zřízená orgány veřejné správy, není systémem sociálního zabezpečení, neexistuje-li vládní záruka za úroveň vyplácených penzí.
80. Můj názor neodporuje ani bodu 20.10 ESA 2010, neboť podle informací poskytnutých Soudnímu dvoru žalující vzájemné pojišťovny nedostávají transfery ze státního rozpočtu. Nemohou být proto klasifikovány jako mimorozpočtové jednotky.
81. Totéž platí ohledně bodu 20.12 ESA 2010, který stanoví, že „programy sociálního zabezpečení zahrnují celou společnost nebo její velkou část jako celek a jedná se o programy, které jsou uloženy a kontrolovány vládními institucemi“(53). Žalující vzájemné pojišťovny naopak zahrnují omezený, resp. vymezený okruh pracujících (svobodná povolání) a neexistuje nad nimi žádná kontrola ze strany veřejných institucí, jak znovu zdůrazňuji.
82. Stručně řečeno se přikláním k tomu, že tyto vzájemné pojišťovny by měly být ve smyslu čl. 1 bodu 1 nařízení 2018/231 a bodů 2.105 až 2.110 přílohy A nařízení č. 549/2013 kvalifikovány jako PF, a nikoli jako fondy sociálního zabezpečení.
E. První, druhá a třetí předběžná otázka
83. První, druhá a třetí otázka se týkají klasifikace institucionálních jednotek v závislosti na tom, zda vykonávají obchodní činnost, či nikoli.
84. Vycházíme-li z toho, že žalující vzájemné pojišťovny nejsou součástí subsektoru fondů sociálního zabezpečení (S.1314), který je zahrnut do sektoru vládních institucí (S.13), a že jako PF poskytují služby finančního zprostředkování, implicitně to znamená, že vykonávají tržní činnost.
85. K objasnění pochybností uvedených v prvních třech předběžných otázkách se mi nicméně zdá vhodné podpořit tvrzení, že tyto vzájemné pojišťovny vykonávají tržní činnost ve smyslu terminologie ESA 2010. Vyžaduje si to navíc přístup, který je třeba zaujmout při aplikaci ESA 2010.
86. Test o dvou možnostech (tržní/netržní) zavedený ESA 2010 lze bez větších obtíží aplikovat na něco, co bychom mohli nazvat „klasickou“ produkcí zboží a služeb. Jeho aplikace na finanční zprostředkovatele vyžaduje však celkové posouzení ukazatelů ESA 2010.
87. Podle bodu 2.55 ESA 2010 „sektor finančních institucí (S.12) zahrnuje institucionální jednotky, které jsou nezávislými právnickými osobami a tržními výrobci a jejichž hlavní činností je produkce finančních služeb“(54).
88. Podle předkládajícího soudu není sporu o tom, že žalující vzájemné pojišťovny splňují první a třetí z těchto tří podmínek: jsou to veřejnoprávní instituce, které poskytují služby finančního zprostředkování vyplývající z rozložení rizik a sociálních potřeb svých pojištěnců(55).
89. Pochybnosti soudu a quo se tedy týkají druhé podmínky, tj. zda jsou žalující vzájemné pojišťovny tržními výrobci. Tyto pochybnosti demonstruje odkazem na přítomnost, nebo absenci určitých kvantitativních (první a druhá otázka) či kvalitativních (třetí otázka) ukazatelů vymezujících tržní produkci v ESA 2010.
90. Jak však zdůraznila ECB(56), tento přístup je neúplný: výše uvedené ukazatele neurčují kvalifikaci institucionálních jednotek jako tržních výrobců; tento status se v zásadě odvíjí od hlavní činnosti, kterou tyto jednotky vykonávají. Pouze celkovým posouzením jejich činnosti lze dospět k uspokojivým výsledkům v rámci ESA 2010.
1. Tržní produkce v ESA 2010
91. Obecná kritéria pro rozlišování mezi tržními a netržními výrobci a tržní a netržní produkcí jsou stanovena v bodech 3.16 až 3.26 ESA 2010. Předkládající soud se ve svých otázkách zaměřuje konkrétně na výklad bodu 3.19.
92. Podle bodu 1.37 ESA 2010 je činnost považována za tržní činnost, pokud se s příslušným zbožím a službami obchoduje za uvedených podmínek, které se týkají prodávajících, kupujících a existence trhů, kde se prodávající a kupující setkávají(57).
93. Tržní produkce zahrnuje zejména „produkty prodané za ekonomicky významné ceny“, jak je uvedeno v bodě 3.19 ESA 2010(58). Těmi se rozumí ceny, „které mají podstatný vliv na množství produktů, které jsou výrobci ochotni dodávat, a na množství produktů, které si kupující chtějí pořizovat“.
94. Ekonomicky významné ceny jsou pak výsledkem splnění dvou podmínek: a) výrobce je motivován upravovat nabídku s cílem buď dosahovat v dlouhodobém výhledu zisku, nebo alespoň pokrývat kapitálové a jiné náklady, a b) spotřebitelé se mohou svobodně rozhodnout, zda nakoupí, nebo nenakoupí, a rozhodují se na základě účtovaných cen.
95. Jelikož není vždy možné ověřit splnění těchto dvou podmínek, bod 3.19 in fine ESA 2010 nabízí kvantitativní kritérium, spočívající v podmínce, podle níž musí příslušná institucionální jednotka pokrýt tržbami alespoň 50 % nákladů(59).
96. Dle bodu 2.40 ESA 2010 „rozlišení mezi tržními a netržními subjekty, a tudíž zatřídění subjektů veřejného sektoru do sektoru vládních institucí nebo do sektoru korporací, závisí na kritériích stanovených v odstavci 1.37“.
97. Tento bod (1.37) pak náleží do kapitoly 1 přílohy A, která obsahuje obecný přehled pojmů a zásad ESA 2010. Podmínky požadované v bodě 1.37 je proto třeba doplnit o ukazatele obsažené ve zvláštních kapitolách ESA 2010.
2. Použití těchto kritérií na vzájemné pojišťovny
98. Uznávám, že aplikace kritérií pro rozlišení tržní a netržní produkce, stanovená v bodech 3.16 až 3.26 a 1.37 ESA 2010, na finanční instituce, jakými jsou žalující vzájemné pojišťovny, není snadná.
99. Předkládající soud si je tohoto problému vědom(60), když poukazuje na bod 3.19 ESA 2010. Připouští sice, že první z podmínek tohoto bodu (výrobce je motivován upravovat nabídku alespoň tak, aby pokrývala náklady) je v tomto případě splněna, to však neplatí pro druhou podmínku (spotřebitelé se mohou svobodně rozhodnout, zda nakoupí, nebo nenakoupí, a rozhodují se na základě účtovaných cen).
100. Podle výkladu bodu 3.19 ESA 2010 ze strany předkládajícího soudu by toto ustanovení v zásadě vyžadovalo, aby se všichni spotřebitelé mohli svobodně rozhodnout, zda nakoupí, nebo nenakoupí veškeré produkty, které jsou jim nabízeny, na základě účtovaných cen. To by nebyl případ žalujících vzájemných pojišťoven, jejichž dávky jsou dostupné pouze pracovníkům, kteří jsou povinni stát se jejich členy, a těm, kteří se za omezených podmínek mohou připojit dobrovolně. Ani příspěvky vyplacené těmto posledně jmenovaným nejsou výsledkem vzájemného působení nabídky a poptávky za tržních podmínek(61).
101. Zdá se tedy, že se soud a quo (na rozdíl od soudu prvního stupně)(62) přiklonil k odmítnutí tvrzení, že kvantitativní kritérium 50 % (bod 3.19 in fine ESA 2010) je pro kvalifikaci tržního výrobce dostatečné. Taková kvalifikace by v každém případě vyžadovala souběh dvou prvků definice ekonomicky významných cen [bod 3.19 písm. a) a b) ESA 2010](63).
102. Pro předkládající soud by bod 1.37 v zásadě korespondoval s bodem 3.19 písm. b) ESA 2010, neboť upřesňuje podmínky obchodu mezi prodávajícími a kupujícími a nezbytnou existenci efektivních trhů, na které mají prodávající a kupující přístup a mají o nich informace. V bodě 1.37 se však připouští, že efektivní trh může fungovat i v případě, že tyto podmínky nejsou zcela splněny, což vede soud a quo k nejasnostem ohledně toho, „jaká musí být povaha a intenzita omezení přístupu nebo povinností k nákupu, aby bylo možné vyloučit tržní činnost a ekonomicky významné ceny“(64).
103. Pokud jde o mě, domnívám se, že oddělený výklad dvou sporných bodů (3.19 a 1.37 ESA 2010), jaký provedl předkládající soud, by byl pravděpodobně správný, pokud bychom ponechali stranou ostatní pravidla obsažená v samotném ESA 2010. Ty umožňují překonat zdánlivý protimluv mezi těmito dvěma body a dalšími ustanoveními ESA 2010, jež jsou neméně významné.
104. Oddělené a striktní užití hlediska „ekonomicky významných cen“ či podmínek uvedených v bodě 1.37 ESA 2010 na subjekty zabývající se finančním zprostředkováním není dle mého názoru vhodné. Trvám na tom, že pro klasifikaci těchto subjektů jako tržních výrobců je rozhodující celkové posouzení(65) jejich hlavní činnosti, která se odráží v jejich hospodářských výsledcích.
105. Již jsem uvedl, že žalující vzájemné pojišťovny jsou institucionálními jednotkami, které podle bodu 2.55 ESA 2010 spadají do sektoru „finančních institucí“, jejichž hlavní činností je produkce finančních služeb. Konkrétně bod 2.69 ESA 2010 pokládá pojišťovací společnosti a PF za finanční zprostředkovatele.
106. Konečné posouzení toho, zda jsou žalující vzájemné pojišťovny tržními výrobci, je tedy třeba provést tak, že se co možná nejlépe sladí obecná kritéria stanovená v bodech 3.16 až 3.26 a 1.37 ESA 2010 s body 2.55 až 2.62, 20.32 až 20.34 a 20.38 ESA 2010, které se týkají konkrétně činností finančního zprostředkování a penzijních fondů jakožto finančních zprostředkovatelů.
107. Aby Soudní dvůr toto posouzení usnadnil, mohl by předkládajícímu soudu poskytnout několik výkladových pokynů, které uvádím níže.
108. Zaprvé právní vztah (dobrovolný nebo povinný) mezi institucionální jednotkou a pojištěnci není pro účely posouzení, zda finanční zprostředkování žalujících vzájemných pojišťoven představuje tržní činnost, rozhodující. Není podstatné, že služby těchto vzájemných pojišťoven jsou pro většinu jejich přispěvatelů povinné; důležitá je hlavní činnost, kterou vykonávají, a tou je finanční zprostředkování(66).
109. Zadruhé pro kvalifikaci jejich činnosti finančního zprostředkování jako tržní činnosti není relevantní, že žalující vzájemné pojišťovny nejsou oprávněny rozdělovat zisk, který musí použít na výplatu dávek svým členům. Bod 2.107 jasně charakterizuje PF jako finanční společnosti zaměřené na výplatu důchodových dávek a dávek v případě invalidity a smrti svým pojištěncům.
110. Zatřetí finanční zprostředkování je tržní činností tehdy, když PF postupují tak, aby maximalizovaly užitnou hodnotu, kterou získávají, vzhledem ke svým omezeným zdrojům, a to tím, že nakupují produkty podle toho, které z nich nejlépe splňují jejich potřeby při nabízené ceně (bod 1.37 bod 2 ESA 2010). Tento ukazatel je splněn, pokud se finanční zprostředkovatel, jako je žalující vzájemná pojišťovna, sám vystavuje riziku tím, že přijímá závazky na svůj vlastní účet (ESA 2010, bod 20.33), aniž existuje jakákoli vládní záruka za úroveň vyplácených penzí; ta je nejistá, neboť závisí na výkonnosti aktiv (bod 20.39)(67).
111. Začtvrté finanční zprostředkování by podle bodu 1.37 bodu 3 ESA 2010 bylo tržní činností, pokud by existovaly efektivní trhy, na které mají kupující a prodávající přístup a o nichž mají informace; efektivní trh může fungovat, i když tyto podmínky nejsou dokonale splněny.
112. Při tomto posuzování je opět irelevantní, že finanční zprostředkovatel může jako spotřebitele svých služeb přilákat toliko omezenou skupinu zákazníků (v případě vzájemných pojišťoven osoby vykonávající příslušné povolání) a nemůže poskytovat své služby každému spotřebiteli, který by měl zájem platit příspěvky. Bod 2.107 ESA 2010 navíc stanoví, že účastníky programů penzijních fondů jsou zaměstnanci jednotlivého podniku nebo skupiny podniků, zaměstnanci oboru nebo odvětví a osoby patřící do stejné profesní skupiny.
113. Kvantitativní kritérium 50 % (bod 3.19 in fine ESA 2010) nestanoví, zda PF vykonávají, či nevykonávají obchodní činnost. Bod 20.34 ESA 2010 stanoví: „uplatnění kvantitativního kritéria testu tržní/netržní povahy na veřejné korporace, které se zabývají finančním zprostředkováním nebo správou aktiv, není obecně relevantní, protože jejich příjmy vyplývají jak z důchodů z vlastnictví, tak i ze zisků z držby“. Kritérium 50 % dle bodu 3.19 in fine ESA 2010 se v tomto případě nejeví jako přesvědčivé(68).
114. Bod 2.55 ESA 2010 in fine stanoví, že do sektoru finančních institucí (S.12) „patří […] rovněž institucionální jednotky poskytující finanční služby, pokud se s většinou jejich aktiv nebo závazků neobchoduje na otevřených trzích“. To je případ PF žalujících vzájemných pojišťoven, které obvykle působí na zákonem vymezených trzích.
115. Konečně finanční zprostředkování prováděné žalujícími vzájemnými pojišťovnami nelze kvalifikovat jako netržní produkci poskytovanou zdarma nebo za ceny, které nejsou ekonomicky významné.
116. Jak zdůrazňuje bod 3.23 ESA 2010, netržní produkce je vytvářena, protože není technicky proveditelné, aby jednotlivci platili za kolektivní služby, protože spotřebu těchto služeb nelze sledovat a kontrolovat. Výroba kolektivních služeb je organizována jednotkami sektoru vládních institucí a financována z jiných zdrojů, než jsou příjmy z prodeje, totiž z daní nebo jiných důchodů vládních institucí. Finanční zprostředkování žalujících vzájemných pojišťoven má naopak zajistit, aby pojištěnci obdrželi své dávky (penze, dávky v souvislosti s úmrtím a při invaliditě) díky tomu, že pojišťovny investují příspěvky pojištěnců do finančních aktiv s cílem dosáhnout zisku, který pokryje – vedle provozních nákladů – výplatu zmíněných dávek. Tyto dávky nejsou hrazeny z daní ani jiných příjmů vládních institucí.
117. Stručně řečeno, aby bylo možné určit, zda vzájemné pojišťovny, jakými jsou žalobkyně, jsou tržními nebo netržními výrobci, je třeba provést celkové posouzení s přihlédnutím k obecným kritériím uvedeným v bodech 3.16 až 3.26 a 1.37 ESA 2010, jakož i v bodech 2.55 až 2.62, 20.32 až 20.34 a 20.38 ESA 2010 týkajících se činnosti finančního zprostředkování.
V. Závěry
118. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) následovně:
„Článek 1 bod 1 nařízení Evropské centrální banky (EU) 2018/231 ze dne 26. ledna 2018 o statistické zpravodajské povinnosti penzijních fondů a souhrn bodů obsažených v příloze A nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 ze dne 21. května 2013 o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii
musí být vykládány v tom smyslu, že
profesní vzájemné pojišťovny sociálního zabezpečení zřízené veřejnoprávními subjekty s režimem povinného členství pro příslušníky určitých svobodných povolání, jež provádějí finanční zprostředkování pro výplatu důchodů či dávek v souvislosti s úmrtím či invaliditou svých členů, financují své provozní náklady z příspěvků členů, jejichž výši tyto instituce samy stanovují, jsou samosprávné, odpovídají za své finanční řízení a pro účely výplat dávek svým členům nejsou podporovány státem, představují penzijní fondy podléhající statistické zpravodajské povinnosti, nikoliv fondy sociálního zabezpečení.“
1– Původní jazyk: španělština.
2– Nařízení Evropské centrální banky ze dne 26. ledna 2018 o statistické zpravodajské povinnosti penzijních fondů (ECB/2018/2) (Úř. věst. 2019, L 132, s. 47).
3– Jedná se o instituce, které poskytují svým (profesním) členům dávky v případě pracovní neschopnosti, odchodu do důchodu a úmrtí.
4– Ty budu dále označovat jako „žalující vzájemné pojišťovny“.
5– Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. května 2013 o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (Úř. věst. 2013, L 174, s. 1).
6– Za všechny lze uvést rozsudek zde dne 11. září 2019, FIG a FISE (C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705; dále jen „rozsudek FIG a FISE“), a ze dne 13. července 2023, Ferrovienord (C‑363/21 a C‑364/21, EU:C:2013:563; dále jen „rozsudek Ferrovienord“).
7– Zákon spolkové země Bavorsko o veřejném sociálním zabezpečení (dále jen „VersoG“), ve znění zveřejněném dne 16. června 2008 (BayGVBl. s. 371), naposledy pozměněný článkem 32a odst. 18 zákona ze dne 10. května 2022 (BayGVBl. s. 182).
8– Článek 30 odst. 1 ve spojení s články 33 a násl. VersoG.
9– Ty jsou stanoveny v čl. 30 odst. 2 VersoG. Takovým případem je např. okrajový výkon povolání, povolání s minimem odpracovaných hodin nebo členství v jiné instituci sociálního zabezpečení.
10– Článek 30 odst. 3 VersoG.
11– Článek 10 odst. 2 a 3 VersoG.
12– Článek 31 odst. 4 VersoG. Není pochyb o tom, že každá z institucí vyplácí více než 50 % dávek jakožto povinné dávky osobám s povinným členstvím.
13– Zákon ze dne 24. května 1994 o sdruženích zdravotnických pracovníků spolkové země Sasko (SächsGVBl., s. 935), naposledy pozměněný článkem 18 zákona ze dne 21. května 2021 (SächsGVBl., s. 578). Dále jen „SächsHKaG“.
14– Statut Penzijního fondu pro lékařské profese spolkové země Sasko, ve znění ze dne 28. června 2008 (ÄBS 10/2008, s. 515), naposledy pozměněný 6. změnou ze dne 19. června 2021 (ÄBS 09/2021, s. 18). Dále jen „statut“.
15– Viz čl. 6 odst. 1 ve spojení s článkem 1 SächsHKaG a článek 1 statutu.
16– Viz čl. 6 odst. 1 ve spojení s články 1 a 2 SächsHKaG ve spojení s články 1 a 9 a následujícími statutu.
17– ECB, Assets and liabilities of pension funds, dostupné na https://data.ecb.europa.eu/publications/financial-corporations/3030657.
18– PF jsou jedním z největších investorů na mezinárodních kapitálových trzích. Jejich investice jsou diverzifikované z hlediska finančních nástrojů, sektoru i zeměpisné polohy. Významná je i jejich role při financování vládních institucí a nefinančních podniků v eurozóně prostřednictvím investic do dluhových cenných papírů a akcií a podílů.
19– Nařízení Rady ze dne 23. listopadu 1998 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou (Úř. věst. 1998, L 318, s. 8; Zvl. vyd. 01/03, s. 23).
20– Ve statistickém žargonu se jedná o osoby nebo subjekty, které jsou povinny poskytovat určité informace.
21– Doporučení pro nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2533/98 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou (ECB/2008/9) (Úř. věst. 2008, C 251, s. 1).
22– Nařízení Rady ze dne 9. října 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 2533/98 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou (Úř. věst. 2009, L 269, s. 1).
23– Stejné povinnosti byly již dříve uloženy pojišťovnám, a to nařízením Evropské centrální banky (EU) č. 1374/2014 ze dne 28. listopadu 2014 o statistické zpravodajské povinnosti pojišťovacích společností (ECB/2014/50) (Úř. věst. 2015, L 366, s. 36).
24– Například soukromé životní a důchodové pojištění, státní důchodový systém pro státní zaměstnance či penzijní systémy spravované zaměstnavateli.
25– Mezi ně patří lékaři, lékárníci, architekti, notáři, advokáti, daňoví poradci, veterináři, účetní, zubní lékaři a inženýři.
26– Bayerische Versorgungskammer, výroční zpráva za rok 2022, s. 12, dostupné na BVK_2022_JB_EN_www_240523.pdf a internetové stránky Sächsische Ärzteversorgung https://www.saev.de/en/index.html. ECB ve svém vyjádření uvádí, že rozpočet všech PF eurozóny činí 3 123 miliardy eur.
27– Příloha A, bod 1.01 směrnice č. 549/2013.
28– Rozsudek Ferrovienord, bod 64.
29– Rozsudek Ferrovienord, bod 65.
30– Příloha A, bod 1.25 nařízení 549/2013.
31– Rozsudek FIG a FISE, body 58 a 97.
32– Rozsudek FIG a FISE, bod 37, a rozsudek ze dne 28. dubna 2022, SeGec a další (C‑277/21, EU:C:2022:318, bod 28).
33– Vymezená v zásadě v příloze A bodech 1.57 a 2.12 nařízení č. 549/2013. Podle přílohy A bodu 2.01 druhé věty jsou interinstitucionální jednotky ekonomické celky, které jsou schopné vlastnit aktiva, vstupovat do závazků a zapojovat se do hospodářských činností a transakcí s ostatními subjekty. Institucionální jednotka se vyznačuje tím, že je při výkonu své hlavní funkce samostatná v rozhodování a buď vede úplný soubor účtů, nebo je schopna jej sestavit (příloha A bod 2.12).
34– Kromě těchto sektorů, které tvoří tuzemské hospodářství jako celek, existuje šestý institucionální sektor, sektor nerezidentů, který představuje vztah nerezidentských jednotek k pěti národním sektorům.
35– V dalším textu je třeba jednotlivé odkazy na nadpisy ESA 2010 chápat jako odkazy na přílohu A ESA 2010 (pro zamezení opakování tuto informaci v textu neuvádím).
36– Při jednání se rozebíralo, zda lze žalující vzájemné pojišťovny klasifikovat jako neziskové instituce sloužící domácnostem (NISD) (S.15), což ony samy (jakož i ECB) odmítly. Zabývají-li se finančním zprostředkováním na kapitálových trzích za účelem vytváření zisku, který pak použijí na výplatu dávek pojištěncům a na pokrytí nákladů na svou správu, do sektoru NISD nespadají. Do tohoto sektoru patří odbory, profesní a vědecké společnosti, sdružení spotřebitelů, politické strany, církve nebo náboženské společnosti a společenské, kulturní a rekreační organizace a sportovní kluby, a dále dobročinné, podpůrné a výpomocné organizace, které jsou financovány z dobrovolných peněžních nebo naturálních transferů od jiných institucionálních jednotek.
37– Rozsudek FIG a FISE, bod 34.
38– „Finanční instituce nebo kvazikorporace, která se převážně zabývá finančním zprostředkováním v důsledku sdílení sociálních rizik a potřeb pojištěnců (sociální pojištění). Penzijní fond jako program sociálního pojištění poskytuje příjmy v důchodu a může poskytovat dávky v případě smrti a invalidity“.
39– Bod 2.107 první věta ESA 2010.
40– Bod 2.107 druhá věta ESA 2010.
41– Bod 2.108 ESA 2010.
42– Bod 2.109 ESA 2010.
43– Skutečnost, že profesní vzájemné pojišťovny jsou právnickými osobami veřejného práva, nevylučuje jejich klasifikaci jako PF, jak stanoví bod 2.109 ESA 2010. PF nemusí nutně být soukromoprávním subjektem. Může mít veřejnoprávní povahu, je však nezbytné, aby měl organizační a řídicí autonomii pro provádění finančního zprostředkování.
44– V bodě 2.117 poslední větě ESA 2010 se dodává, že mezi výší příspěvků placených jednotlivcem a rizikem, kterému je tento jednotlivec vystaven, obvykle neexistuje žádná přímá souvislost.
45– Aby mohla být institucionální jednotka zařazena do subsektoru S.129 jako PF, není nutné, aby veškeré dávky, které poskytuje svým členům, byly založeny na smluvním pojistném závazku. V souladu s bodem 2.117 ESA 2010 může být institucionální jednotka PF, byť její členové jsou členy ex lege, a nikoliv na základě smluvního pojistného závazku. Je také možné, aby část byla založena na povinném členství a část na dobrovolném. Členové, jejichž povinné členství skončilo, mohou v souladu se stanovami zůstat dobrovolnými členy, aby získali budoucí nároky na zabezpečení za stejné příspěvky jako povinní členové.
46– Většina členů každé ze žalujících vzájemných pojišťoven podléhá zákonné povinnosti přistoupení, protože vykonává své povolání ve spolkových zemích Bavorsko nebo Sasko.
47– Musí zejména fungovat na neziskovém základě a využívat své prostředky a aktiva výhradně k plnění svých pojišťovacích povinností a musí si hradit náklady na řízení, včetně odměn zaměstnanců a plateb příjemcům, z vlastních prostředků.
48– Předkládací rozhodnutí, bod 30.
49– Viz bod 10 tohoto stanoviska.
50– Viz obdobně rozsudek FIG a FISE, body 37 a 38.
51– Bod 2.117 je součástí kapitoly 2 ESA 2010, která popisuje institucionální jednotky používané při měření hospodářství a vysvětluje, jak se tyto jednotky zatřiďují do sektorů a jiných skupin, aby bylo možno provádět analýzu (bod 1.03 ESA 2010).
52– Podle předkládajícího soudu by ovšem tento výraz mohl zahrnovat i jiné jednotky vládních institucí nebo dokonce správní jednotky jako nositele povinného penzijního pojištění nezávislé na primární jednotce, které mají svým členům umožnit osvobození od povinného penzijního pojištění a zajistit autonomní penzijní zabezpečení cílené na úroveň jejich příspěvků a dávek pro určité profesní skupiny, bez kontroly vládních institucí. Pro to by mohl hovořit bod 20.39 ESA 2010, který vychází z toho, že dávky mohou být spravovány „samostatnou institucionální jednotkou“.
53– Zároveň dodává, že „fond sociálního zabezpečení je institucionální jednotkou, pokud je zřízen odděleně od ostatních činností jednotek vládních institucí, drží svá aktiva a závazky odděleně a provádí finanční transakce na vlastní účet“.
54– V bodě 2.55 ESA 2010 se dodává, že „mezi tyto institucionální jednotky patří všechny korporace a kvazikorporace, které se převážně zabývají: a) finančním zprostředkováním (finanční zprostředkovatelé) nebo b) pomocnými finančními činnostmi (pomocné finanční instituce). Patří sem rovněž institucionální jednotky poskytující finanční služby, pokud se s většinou jejich aktiv nebo závazků neobchoduje na otevřených trzích“. Podle bodu 2.56 ESA 2010: „finanční zprostředkování je činnost, při které institucionální jednotka pořizuje finanční aktiva a přijímá závazky na svůj vlastní účet tím, že se na trhu zapojuje do finančních transakcí“.
55– Předkládací rozhodnutí, body 11 a 12.
56– Bod 33 jejího písemného vyjádření.
57– „Prodávající postupují tak, aby v dlouhodobém horizontu maximalizovali svůj zisk, čehož dosahují tím, že své výrobky a služby prodávají volně na trhu komukoli, kdo je připraven zaplatit požadovanou cenu; kupující postupují tak, aby maximalizovali užitnou hodnotu, kterou získávají, vzhledem ke svým omezeným zdrojům, a to tím, že nakupují produkty podle toho, které z nich nejlépe splňují jejich potřeby při nabízené ceně; efektivní trhy existují tam, kde prodávající a kupující mají přístup na trh a k informacím o něm. Efektivní trh může fungovat, i když tyto podmínky nejsou dokonale splněny“.
58– Bod 3.18 písm. a) ESA 2010.
59– „[…] Za tržního výrobce se považuje jednotka, jejíž tržby v nepřerušeném víceletém období pokrývají alespoň 50 % jejích nákladů“.
60– Předkládací rozhodnutí ve věci C‑758/22, bod 14.
61– Předkládací rozhodnutí ve věci C‑758/22, bod 16.
62– Soud prvního stupně považoval za dostatečné prokázání existence ekonomicky významných cen (a tedy postavení žalujících vzájemných pojišťoven jako tržních výrobců) skutečnost, že žalující subjekty pokrývaly alespoň polovinu svých nákladů pomocí vybraných příspěvků, ač nebyly splněny podmínky stanovené v bodě 3.19 písm. a) a b) ESA 2010.
63– Předkládací rozhodnutí ve věci C‑758/22, body 17, 18 a 19.
64– Předkládací rozhodnutí ve věci C‑758/22, bod 15.
65– Rozsudek FIG a FISE, body 34, 65 a 70, a rozsudek ze dne 28. dubna 2022, SeGec a další (C‑277/21, EU:C:2022:318), bod 26.
66– Podle bodu 2.33 ESA 2010 „institucionální jednotky jsou seskupeny do sektorů na základě druhu výrobce, podle své hlavní činnosti a funkce, které se považují za určující pro jejich ekonomické chování“.
67– Pokud veřejná finanční jednotka spravuje aktiva, ale sama se nevystavuje riziku přijímáním závazků na vlastní účet, zatřídí se do sektoru vládních institucí, a nikoli do sektoru finančních institucí (bod 20.33 ESA 2010).
68– Předkládací rozhodnutí, bod 19.