1.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. prosince 2018, Berlusconi a Fininvest ( 2 ), objasnil otázky související s výkonem soudního přezkumu rozhodnutí Evropské centrální banky (dále jen „ECB“) přijatých ve správních řízeních o posouzení oznámení o nabytí a zcizení kvalifikovaných účastí v úvěrových institucích.

2.

V návaznosti na tento rozsudek Tribunál rozsudkem ze dne 11. května 2022 ( 3 ) zamítl žalobu na neplatnost rozhodnutí ECB ze dne 25. října 2016 ( 4 ), jímž byl vysloven nesouhlas s nabytím kvalifikované účasti ve společnosti Banca Mediolanum ze strany společnosti Silvia Berlusconiho a společnosti Finanziaria d’investimento Fininvest SpA (Fininvest).

3.

Ve spojeném řízení o těchto dvou kasačních opravných prostředcích se Soudní dvůr musí vypořádat s:

4.

Ustanovení unijního práva použitelná na tento opravný prostředek se v zásadě shodují s ustanoveními, jež jsem uvedl ve svém stanovisku ve věci C‑219/17 ( 5 ). Odkazuji proto na ně a nepokládám za nutné je znovu uvádět.

5.

Uvedena byla ustanovení těchto předpisů:

6.

I zde odkazuji na předpisy, které jsem uvedl ve svém stanovisku ve věci C‑219/17, konkrétně Konsolidované znění zákonů v oblasti bankovnictví ( 9 ) a další ustanovení italského práva.

7.

Skutečnosti předcházející sporu jsou popsány v bodech 1 až 13 napadeného rozsudku následovně:

„Finanziaria d’investimento Fininvest SpA (Fininvest) je holdingová společnost založená podle italského práva, kterou z 61,21 % vlastn[il] Silvio Berlusconi prostřednictvím účasti ve čtyřech společnostech založených podle italského práva.

Mediolanum byla smíšená finanční holdingová společnost kotovaná na burze, která do 30. prosince 2015 držela 100 % kapitálu společnosti Banca Mediolanum SpA.

Společnost Fininvest držela 30,1 % kapitálu společnosti Mediolanum a společnost Fin. Prog. Italia držela 26,5 % kapitálu této společnosti.

Poté, co vstoupilo v platnost decreto legislativo no [53/2014 ( 10 )], zahájila Banca d’Italia (Italská národní banka, Itálie) řízení o posouzení žalobců, společnosti Fininvest a S. Berlusconiho, jakožto akcionářů držících kvalifikovanou účast ve smíšených finančních holdingových společnostech.

V rozhodnutí ze dne 7. října 2014 měla Italská národní banka za to, že S. Berlusconi již nesplňuje podmínku dobré pověsti, kterou ukládá decreto ministeriale [144/1998] […], jelikož výše jmenovaný byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody za daňový podvod, a to rozsudkem č. 35729/13, který vydal Corte suprema di cassazione (kasační soud, Itálie) dne 1. srpna 2013 (dále jen ‚rozhodnutí ze dne 7. října 2014‘).

Z výše uvedeného důvodu Italská národní banka zaprvé nařídila pozastavení výkonu hlasovacích práv žalobců a prodej jejich podílu přesahujícího 9,99 % ve společnosti Mediolanum a zadruhé zamítla žádost o povolení být držitelem kvalifikované účasti, kterou podali žalobci.

Žalobci napadli rozhodnutí ze dne 7. října 2014 před Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (správní soud pro region Lazio, Itálie), který rozsudkem ze dne 5. června 2015 žalobu zamítl.

Dne 30. prosince 2015 byla společnost Mediolanum prostřednictvím obrácené fúze začleněna do své dceřiné společnosti Banca Mediolanum.

Dne 3. března 2016 vyhověla Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) odvolání žalobců proti rozsudku Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (správní soud pro region Lazio) a zrušila rozhodnutí ze dne 7. října 2014.

Následně po [uvedené] fúzi […] a rozsudku Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 […] měly Italská národní banka a Evropská centrální banka (ECB) za to, že je nutné podat novou žádost o povolení, které se týká této kvalifikované účasti, v souladu s článkem 22 a násl. směrnice […] 2013/36/EU […], jakož i s článkem 19 a násl. [TUB].

Dopisem ze dne 14. července 2016 vyzvala Italská národní banka společnost Fininvest k podání nové žádosti o povolení nabytí kvalifikované účasti ve lhůtě patnácti dnů. Vzhledem k tomu, že […] nebyla žádná žádost podána, rozhodla se Italská národní banka zahájit dne 3. srpna 2016 z úřední povinnosti správní řízení proti společnosti Fininvest, po jehož ukončení zaslala ECB na základě čl. 15 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 […] návrh rozhodnutí ze dne 23. září 2016, jenž obsahoval nesouhlasné stanovisko týkající se dobré pověsti nabyvatelů předmětné účasti ve společnosti Banca Mediolanum, a vyzvala ECB k tomu, aby s tímto nabytím vyjádřila nesouhlas.

Rozhodnutím […] ze dne 25. října 2016 vyjádřila ECB nesouhlas s nabytím kvalifikované účasti ve společnosti Banca Mediolanum ze strany žalobců vzhledem k tomu, že žalobci nesplňovali požadavek dobré pověsti a existovaly závažné pochybnosti o jejich způsobilosti zajistit v budoucnu řádné a obezřetné řízení této finanční instituce […].

ECB měla zvláště na základě článků 19 a 25 TUB, jakož i článku 1 ministerské vyhlášky č. 144, jíž se provádí směrnice 2013/36, za to, že nebyl splněn požadavek dobré pověsti, stanovený pro držitele kvalifikovaných účastí ve smyslu čl. 23 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36 ve znění ji provádějících předpisů, neboť S. Berlusconi, majoritní akcionář a skutečný vlastník společnosti Fininvest, byl nepřímým nabyvatelem účasti ve společnosti Banca Mediolanum a byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky za daňový podvod. Dále vycházela z toho, že se S. Berlusconi údajně dopustil dalších porušení předpisů a vztahují se na něj další odsouzení, stejně jako tomu bylo i u dalších členů řídících orgánů společnosti Fininvest“.

8.

Tento popis lze doplnit o některé skutkové okolnosti, které jsem uvedl ve svém stanovisku ve věci C‑219/17:

9.

Dne 23. prosince 2016 podali společnost Fininvest a S. Berlusconi k Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí ECB ze dne 25. října 2016.

10.

Tribunál (druhý rozšířený senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačního opatření vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k důsledkům, které je třeba v této věci vyvodit z rozsudku ze dne 19. prosince 2018, Berlusconi a Fininvest.

11.

Pokud jde o tento rozsudek Soudního dvora, vznesli žalobci dne 21. ledna 2019 v souladu s článkem 84 jednacího řádu Tribunálu nové důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, k nimž se ECB a Evropská komise vyjádřily.

12.

Žalobci navrhovali, aby Tribunál napadené rozhodnutí zrušil a uložil ECB náhradu nákladů řízení, s čímž ECB a Komise nesouhlasily.

13.

Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl žalobu na neplatnost rozhodnutí v plném rozsahu a rozhodl, že Fininvest a S. Berlusconi ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené ECB, a Komise ponese vlastní náklady řízení.

14.

Dne 22. července 2022 podala společnost Fininvest a S. Berlusconi ( 12 ), každý zvlášť, kasační opravný prostředek proti napadenému rozsudku s podobným obsahem.

15.

Společnost Fininvest a S. Berlusconi navrhují:

16.

ECB a Komise Soudnímu dvoru navrhly, aby kasační opravné prostředky zamítl jako částečně nepřípustné nebo neúčinné a v každém případě jako nedůvodné a případně nahradil některé z důvodů napadeného rozsudku. Komise podpůrně navrhuje, aby žaloba na neplatnost napadeného rozhodnutí byla zamítnuta. Dále požadují, aby S. Berlusconimu a společnosti Fininvest byla uložena náhrada nákladů řízení.

17.

Oba kasační opravné prostředky byly spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

18.

Soudní dvůr rozhodl, že není třeba konat jednání a k prvnímu, druhému a devátému důvodu kasačního opravného prostředku je nutné vypracovat stanovisko.

19.

ECB namítá, že údajná rehabilitace S. Berlusconiho, uznaná dne 11. května 2018 ( 13 ), by mu umožnila požádat o nové posouzení jeho dobré pověsti, na jejíž absenci bylo založeno napadené rozhodnutí. Z toho podle ní vyplývá, že navrhovatelé nemají zájem na zrušení tohoto rozhodnutí a napadeného rozsudku.

20.

Námitce nelze vyhovět, neboť je i nadále v zájmu jak S. Berlusconiho (nyní jeho dědiců), tak společnosti Fininvest, aby bylo zrušeno rozhodnutí a potvrzující rozsudek, které podle nich nejsou v jejich zájmu.

21.

Dříve, než budu analyzovat důvody kasačního opravného prostředku, musím připomenout, že postupem povalování kvalifikovaných účastí má být zajištěno, aby do bankovního sektoru vstoupily pouze takové fyzické nebo právnické osoby, které neohrozí jeho řádné fungování.

22.

Posuzování má za cíl zejména ověřit, že navrhovaný nabyvatel požívá dobré pověsti a nezbytně nutné finanční solventnosti, aby organizace, v níž má být účast nabyta, nadále splňovala obezřetnostní požadavky, které jsou na ni kladeny. Posuzování přispívá také k předcházení tomu, aby operace byla financována ze zdrojů pocházejících z protiprávních činností ( 14 ).

23.

Článek 2 bod 8 nařízení o JMD odkazuje na definici „kvalifikované účasti“ v čl. 4 odst. 1 bodě 36 nařízení (EU) č. 575/2013 ( 15 ). Takovou „kvalifikovanou účastí“ se rozumí „přímá nebo nepřímá kapitálová investice do podniku, která představuje 10 % či více kapitálu nebo hlasovacích práv nebo která dává možnost podstatně ovlivňovat řízení tohoto podniku“.

24.

Článek 22 odst. 1 směrnice 2013/36 stanoví, že oznamovací povinnost má „[…] každá fyzická či právnická osoba nebo takové osoby jednající ve vzájemné shodě (dále jen „navrhovaný nabyvatel“), které přijaly rozhodnutí přímo nebo nepřímo nabýt kvalifikovanou účast v úvěrové instituci nebo přímo nebo nepřímo takovou účast zvýšit, což by vedlo k tomu, že by podíl na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který drží, dosáhl jedné z prahových hodnot 20 %, 30 % nebo 50 % nebo ji překročil nebo že by se úvěrová instituce stala jejich dceřiným podnikem […]“ ( 16 ).

25.

Z těchto znění ve spojení vyplývá, že „kvalifikovanou účastí“ je taková přímá či nepřímá účast v úvěrové instituci, která:

26.

Článek 22 odst. 1 směrnice 2013/36 vyžaduje oznamování nabytí takových účastí v úvěrové instituci a považuje za ně přímé nebo nepřímé zvýšení takových účastí, činí-li podíl na hlasovacích právech nebo na drženém kapitálu nejméně 20 %, 30 % nebo 50 %.

27.

Požadavky na posuzování nabývání a zvyšování kvalifikované účasti jsou stanoveny v článcích 22 až 27 směrnice 2013/36. Vnitrostátní právní předpisy nesmí stanovit přísnější požadavky ( 17 ).

28.

Článek 23 směrnice 2013/36 harmonizuje základní kritéria posouzení nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti ( 18 ). Za účelem sjednocení praxe členských států přijaly evropské orgány dohledu v roce 2016 Společné obecné pokyny ( 19 ).

29.

Udělování tohoto typu povolení se řídí článkem 4 odst. 1 písm. c), článkem 6 odst. 4 a článkem 15 nařízení o JMD, doplněným články 85 až 87 nařízení o rámci JMD. Tento postup byl předmětem vyčerpávajícího přezkumu Soudního dvora v rozsudku ze dne 19. prosince 2018, Berlusconi a Fininvest.

30.

ECB disponuje výlučnou pravomocí k posuzování a rozhodování o nabytí a zvyšování kvalifikovaných účastí ve všech finančních institucích podléhajících jednotnému mechanismu dohledu ( 20 ) nezávisle na tom, zda mají či nemají význam a zda jsou pod přímým dohledem ECB nebo pod dohledem vnitrostátních orgánů.

31.

Navrhovatelé napadají odůvodnění, na základě něhož Tribunál odmítl první namítaný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Svůj první důvod kasačního opravného prostředku vyjadřují prostřednictvím šesti námitek, označených písmeny A, B, C, D, E a F, v nichž poukazují na následující otázky:

32.

ECB a Komise argumenty navrhovatelů odmítají a navrhují, aby byl návrh zamítnut.

33.

Námitky A a B tohoto prvního kasačního důvodu jsou založeny na těchto argumentech:

34.

Tuto výtku považuji za důvodnou, neboť v souladu s tím, jak Tribunál vylíčil skutkový stav, měl rozhodnout, že ECB neměla zahajovat řízení o povolení kvalifikovaných účastí.

35.

Můj postoj vychází z článku 15 nařízení o JMD a článku 22 směrnice 2013/36. Oba tyto předpisy zavádí kontrolu nabývání nebo zvyšování kvalifikovaných účastí ze strany ECB od vstupu nařízení o JMD v platnost dne 4. listopadu 2014.

36.

Tato kontrola se však nevztahuje na kvalifikované účasti, které lze označit za „historické“, tj. existující před tímto datem. Pokud je historická kvalifikovaná účast ve finanční instituci zachována, ale není zvýšena, kontrola ze strany ECB se na ni nevztahuje.

37.

Právě to je základní argument, na který se navrhovatelé odvolávají, když správně tvrdí, že Tribunál nevyvodil odpovídající závěry z rozhodnutí, že účast S. Berlusconiho a společnosti Fininvest ve společnosti Mediolanum, a jejím prostřednictvím ve společnosti Banca Mediolanum, byla historickou kvalifikovanou účastí, která předcházela vstupu nařízení o JMD v platnost, a která zůstala neměnná.

38.

Pro Tribunál byla tato historická účast ohrožena třemi událostmi, a to: a) rozhodnutím ze dne 7. října 2014, kterým byl nařízen prodej podílů S. Berlusconiho a společnosti Fininvest přesahujících 9,99 % ve společnosti Mediolanum; b) sloučením společnosti Mediolanum do společnosti Banca Mediolanum dne 30. prosince 2015, v jehož důsledku se společnost Fininvest stala přímým držitelem 9,99 % akcií společnosti Banca Mediolanum; a c) zrušením rozhodnutí ze dne 7. října 2014 rozsudkem Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016, na jehož základě společnost Fininvest a S. Berlusconi opět mohli disponovat svými akciemi společnosti Banca Mediolanum.

39.

V souvislosti s fúzí Tribunál přijímá tezi, že S. Berlusconi vždy držel účast ve společnosti Banca Mediolanum „nejprve prostřednictvím společnosti Fininvest a poté prostřednictvím společnosti Mediolanum“ ( 21 ). Dodává však, že fúze obráceným sloučením vedla ke změně právní struktury této účasti, což ECB mohla kvalifikovat jako nabytí, „a to i pokud se výše kvalifikované účasti žalobců nezměnila v porovnání s účastí, kterou drželi předtím prostřednictvím společnosti Mediolanum“ ( 22 ).

40.

Jak rozeberu, až se budu zabývat pátou z kasačních námitek, tento přístup napadeného rozsudku, založený na pojmu změny právní struktury účasti, se mi nezdá správný.

41.

Podle mého názoru není správný ani způsob uvažování Tribunálu o důsledcích, které přisuzuje rozhodnutí ze dne 7. října 2014, zejména pokud jde o snížení kvalifikované účasti společnosti Fininvest a S. Berlusconiho ve společnosti Banca Mediolanum na 9,99 %.

42.

Italská národní banka svým rozhodnutím ze dne 7. října 2014 skutečně nařídila zcizit akcie společnosti Fininvest ve společnosti Mediolanum, které převyšují 9,99 %. K převodu mělo dojít do 30 měsíců od vytvoření svěřeneckého fondu odpovědného za jeho prodej. Ke zcizení akcií však nedošlo, neboť Consiglio di Stato (Státní rada) nejprve nařídila pozastavení výkonu rozhodnutí Italské národní banky a poté je rozsudkem ze dne 3. března 2016 s účinky ex tunc zrušila.

43.

Z této posloupnosti úkonů vyplývá, že akcie představující účast společnosti Fininvest ve společnosti Banca Mediolanum byly vždy v držení společnosti Fininvest a nebyly převedeny na žádného nabyvatele.

44.

V rozporu s tím, co uvedl Tribunál (bod 72 napadeného rozsudku), tedy kvalifikovaná účast společnosti Fininvest a S. Berlusconiho ve společnosti Banca Mediolanum neklesla na 9,99 %, ale v době, kdy začal fungovat JMD a ECB získala pravomoc povolovat nabývání a zvyšování kvalifikovaných účastí, zůstala nezměněna. Jediné, co bylo na krátkou dobu omezeno, byla hlasovací práva spojená s akciemi, na které se vztahuje povinnost převodu.

45.

Tato chyba Tribunálu (bod 73 napadeného rozsudku) vedla pak k další chybě, když Tribunál uvedl, že v důsledku fúze sloučením společností Mediolanum a Banca Mediolanum se společnost Fininvest stala přímým držitelem 9,99 % akcií společnosti Banca Mediolanum.

46.

Jelikož však společnost Fininvest již ve společnosti Mediolanum vlastnila účast ve výši 30,16 %, po fúzi sloučením nadále držela ve společnosti Banca Mediolanum stejnou přímou kvalifikovanou účast 30,16 % (221828000 akcií), a nikoli 9,99 %, jak se domníval Tribunál.

47.

Obě tato pochybení vedla Tribunál k tomu, že se dopustil (bod 76 napadeného rozsudku) další chyby, když rozhodl, že po zrušení rozhodnutí ze dne 7. října 2014 rozsudkem Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 se společnost Fininvest stala přímým držitelem 30,16 % akcií společnosti Banca Mediolanum.

48.

V rozporu s tím, co tvrdí Tribunál, výše uvedený rozsudek Consiglio di Stato (Státní rada) nevedl ke zvýšení účasti společnosti Fininvest ve společnosti Banca Mediolanum z 9,99 % na 30,16 %: opakuji, že tato účast nebyla rozhodnutím ze dne 7. října 2014 snížena.

49.

Tato tři pochybení Tribunálu vedou ke zneplatnění závěru, k němuž Tribunál došel v bodě 77 napadeného rozsudku ( 23 ).

50.

Z výše uvedeného vyplývá, že účast společnosti Fininvest a S. Berlusconiho ve společnosti Banca Mediolanum byla vždy kvalifikovanou účastí ve výši 30,16 %. Vzhledem k tomu, že po vstupu JMD v platnost nedošlo ke zvýšení této kvalifikované účasti, nebylo povolení ECB nutné, neboť šlo o „historickou“ kvalifikovanou účast.

51.

Proto je třeba přisvědčit první a druhé námitce kasačního opravného prostředku (písm. A a B) v rozsahu, v němž poukazují na nesprávné právní posouzení napadeného rozsudku, pokud jde o podmínky, za nichž je ECB oprávněna uplatňovat požadavek na povolování nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti v úvěrových institucích.

52.

Navrhovatelé vytýkají Tribunálu, že použil argumenty, které se v rozhodnutí ECB nevyskytují, čímž porušil články 263 SFEU a 264 SFEU.

53.

Námitka se omezuje pouze na tuto formulaci, přičemž je uvedeno, že bude rozvedena v následujících námitkách. Z tohoto důvodu postrádá věcnou podstatu a je třeba ji zamítnout.

54.

Podle navrhovatelů se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když učinil závěr, že čl. 4 odst. 3 nařízení o JMD neobsahuje výslovný odkaz na vnitrostátní právo za účelem vymezení pojmu nabytí kvalifikované účasti v bankovní instituci.

55.

Podle mého názoru Tribunál ustanovení čl. 4 odst. 3 nařízení o JMD neporušil ( 24 ). Toto ustanovení totiž určuje právo, které má ECB uplatňovat při výkonu svých úkolů v oblasti dohledu v rámci JMD. Neodkazuje však na vnitrostátní právo, pokud jde o výklad pojmu stanoveného unijním předpisem, jako je pojem nabytí kvalifikované účasti ( 25 ).

56.

Pokud jde o tento pojem, ani článek 15 nařízení o JMD, ani článek 22 směrnice 2013/36 neobsahuje výslovný odkaz na právo členských států.

57.

Jak Tribunál správně usoudil, pojem nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti je autonomním pojmem unijního práva ( 26 ), který musí být na území všech členských států vykládán jednotným způsobem. Jednota by zanikla, pokud by každý členský stát mohl pojem definovat podle svého uvážení.

58.

K tomuto závěru dospěla ustálená judikatura Soudního dvora: z požadavků jednotného použití unijního práva a zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno v celé Unii autonomním a jednotným způsobem ( 27 ).

59.

Stručně řečeno, čtvrtou námitku je třeba zamítnout.

60.

Navrhovatelé vytýkají Tribunálu, že pojem „nabytí kvalifikované účasti“ pro něj splývá s pojmem „změna právní struktury účasti“. Posledně uvedený pojem, který Tribunál v napadeném rozsudku užívá ( 28 ), je podle nich unijnímu právu cizí a v případech, jako je projednávaný, jej nelze použít.

61.

Kritika této části napadeného rozsudku ze strany navrhovatelů je opodstatněná. Změna právní struktury účasti je pojem, který se pro účely posouzení, zda došlo k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti, nevyskytuje ani ve směrnici 2013/36, ani v nařízení o JMD. Jejich ustanovení neuvádí, že změnu právní struktury by bylo možné chápat jako nabytí účasti.

62.

Jak vysvětluji níže, pro posouzení nabytí nebo zvýšení je relevantní počet nabývaných účastí (nebo, při zvyšování, jejich přírůstek) ( 29 ), nikoli jejich právní struktura, což je pojem, který má neurčité rysy, a jehož používání je spojeno s určitou mírou nejistoty.

63.

V každém případě, připustíme-li, že změny právní struktury účasti jsou relevantní, byly by, jak jsem již vysvětlil, relevantní pouze ty, které nastaly po zavedení JMD, nikoli ty, které nastaly předtím.

64.

V případě účastí z doby před zavedením JMD je povolení ECB vyžadováno pouze tehdy, pokud nabytí těchto účastí vede ke zvýšení úrovně kontroly nabyvatele nad finanční institucí. Změna právní struktury účasti (bude-li uznán tento nový pojem jako relevantní, quod non) nevyžaduje povolení ECB, zůstává-li kvalifikovaná účast stabilní a nezvyšuje se.

65.

Tak je tomu v tomto případě. Společnost Fininvest měla po celou dobu kvalifikovanou účast ve společnosti Mediolanum, a tedy i ve společnosti Banca Mediolanum. Obrácená fúze společností Mediolanum a Banca Mediolanum sloučením představovala vnitřní reorganizaci právní struktury obchodní skupiny, nezměnila však úroveň ani intenzitu kontroly společnosti Fininvest ( 30 ) (a nepřímo S. Berlusconiho) nad touto finanční institucí.

66.

V případě transakcí, jako je transakce v této věci, které zachovávají stejnou úroveň kontroly a vlivu ze strany týchž osob a subjektů směrem k úvěrové instituci, nedochází k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti. Za této situace ECB nemá zahajovat správní povolovací řízení.

67.

Páté námitce je tedy třeba přisvědčit.

68.

Navrhovatelé vytýkají Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že přímá nebo nepřímá povaha účasti je relevantním faktorem pro určení, zda došlo k nabytí kvalifikované účasti.

69.

Tvrdí, že článek 22 směrnice 2013/36 a článek 22 TUB hovoří pouze o nabytí kvalifikované účasti, ať už přímé nebo nepřímé. S. Berlusconi (jehož absence dobré pověsti je základem rozhodnutí ECB) měl navíc vždy, před fúzí i po ní, jakož i po vydání rozsudku Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016, nepřímou účast v úvěrové instituci.

70.

I této výtce je třeba přisvědčit. Z ustanovení čl. 2 odst. 8 nařízení o JMD, čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení č. 575/2013 a článku 22 směrnice 2013/36 vyplývá, že prvním kritériem pro určení, zda dochází k přímému nebo nepřímému nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti ( 31 ), je kvantitativní hledisko.

71.

Nabytí musí představovat 10 % či více kapitálu nebo hlasovacích práv podniku ( 32 ) a zvýšení musí vést ke zvýšení základního kapitálu nebo hlasovacích práv nejméně na 20 %, 30 % nebo 50 %. Další dvě kritéria (podstatné ovlivňování řízení podniku ze strany nabyvatele a skutečnost, že se úvěrová instituce stává dceřinou společností nabyvatele) se v tomto případě neuplatní.

72.

Konkrétněji řečeno, pro účely článku 22 směrnice 2013/36 lze kvalifikovanou účast v úvěrové instituci nabýt nebo zvýšit přímo nebo nepřímo, aniž má jeden nebo druhý způsob nabytí (přímého nebo nepřímého) jakýkoli vliv na výsledek.

73.

Rozhodující tedy není, zda byla kvalifikovaná účast nabyta přímo nebo nepřímo, ale zda existuje, ať už v jakékoli formě, a zda s ní lze dosáhnout určité úrovně kontroly nebo vlivu na úvěrovou instituci.

74.

Vycházíme-li z tohoto předpokladu, pak Tribunál nesprávně vykládá čl. 22 odst. 1 směrnice 2013/36, když přikládá význam tomu, že z nepřímé účasti společnosti Fininvest ve společnosti Banca Mediolanum se v důsledku fúze obráceným sloučením stala přímá účast ( 33 ).

75.

Pokud jde o čl. 22 odst. 1 směrnice 2013/36, má Tribunál za to, že „[…] v případě, že se účast nepřímo držená prostřednictvím dvou společností stane účastí nepřímo drženou prostřednictvím jediné společnosti, změní se tím i právní struktura samotného držení kvalifikované účasti, což znamená, že taková transakce musí být považována za nabytí kvalifikované účasti ve smyslu tohoto ustanovení“ ( 34 ).

76.

S touto argumentací, která se opět zakládá na pojmu změny právní struktury účasti (pojem, který jsem již v této souvislosti označil za nevhodný), však nelze souhlasit. Její použití na skutečnosti, které Tribunál považuje za prokázané, je důsledkem od počátku chybného přístupu.

77.

Jak jsem již uvedl, Tribunál uznává, že po fúzi „[…] se výše kvalifikované účasti žalobců nezměnila v porovnání s účastí, kterou drželi předtím prostřednictvím společnosti Mediolanum“ ( 35 ). Jinými slovy, změna z nepřímé účasti na přímou účast nezměnila situaci, pokud jde o kontrolu společnosti Banca Mediolanum ze strany společnosti Fininvest, neboť společnost Fininvest držela vždy 30,16 % akcií.

78.

Stejný argument se vztahuje a fortiori na účast S. Berlusconiho, která byla vždy nepřímou kvalifikovanou účastí ve společnosti Banca Mediolanum ( 36 ).

79.

Je-li tomu tak ( 37 ), irelevantnost změny formy účasti z určité (přímé) na jinou (nepřímou) je v případě, jako je zde analyzovaný, stěžejní pro určení, že nedošlo k (novému) nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti. V této souvislosti nebyl zásah ECB nezbytný.

80.

Stručně řečeno, šesté (a poslední) námitce v rámci prvního kasačního důvodu je třeba přisvědčit.

81.

Navrhovatelé nesouhlasí s tím, že Tribunál zamítl druhý důvod pro zrušení rozhodnutí, který je založen na tom, že aplikace článků 22 a 23 směrnice 2013/36 na účasti na základním kapitálu nabyté před více než dvaceti lety údajně porušuje zásadu zákazu retroaktivity.

82.

Tvrdí, že ačkoli Tribunál v napadeném rozsudku uvádí, že směrnice 2013/36 se na nabývání kvalifikovaných účastí před jejím vstupem v platnost nevztahuje, ve skutečnosti v projednávané věci tuto retroaktivitu schvaluje. Tímto stejným způsobem je chyba vytýkaná v prvním důvodu kasačního opravného prostředku rozhodující pro chybu vytýkanou v druhém důvodu kasačního opravného prostředku.

83.

ECB a Komise s těmito argumenty nesouhlasí.

84.

Tribunál jasně potvrzuje, že do působnosti článků 22 a 23 směrnice 2013/36 nespadají nabytí kvalifikovaných účastí, která byla uskutečněna před vstupem této směrnice v platnost a které jsou tudíž již drženy, nýbrž pouze rozhodnutí o nabytích kvalifikovaných účastí navrhovaných po vstupu této směrnice v platnost ( 38 ).

85.

Jak však tvrdí navrhovatelé, takové prohlášení o zásadě se stává neúčinným, pokud, jak ukázala analýza prvního důvodu kasačního opravného prostředku, se tato ustanovení směrnice 2013/36 použijí na kvalifikovanou účast, jako je účast společnosti Fininvest ve společnosti Banca Mediolanum, která neprošla žádnou skutečnou změnou (pokud jde o úroveň kontroly a vlivu na úvěrovou instituci) ani před vstupem této směrnice v platnost, ani po něm.

86.

Druhému důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba dát za pravdu.

87.

Navrhovatelé vytýkají Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když označil za nepřípustné dva nové důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, které mu byly předloženy a které jsou založeny na protiprávnosti přípravných aktů přijatých Italskou národní bankou ( 39 ).

88.

K nesprávnému právnímu posouzení údajně došlo při uplatnění článku 84 jednacího řádu Tribunálu, pokud jde o nové důvody uplatněné po vydání rozsudku ze dne 19. prosince 2018, Berlusconi a Fininvest.

89.

Namítáno je zjevně nesprávné posouzení, pokud jde o existenci „nové právní okolnosti“, doprovázené nedostatečným a zjevně nelogickým odůvodněním, jakož i nedostatkem odůvodnění, pokud jde o nepřezkoumání nových důvodů bez návrhu. Navrhovatelé uvádí, že v důsledku výše uvedeného byla porušena zásada účinné soudní ochrany a článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

90.

V odůvodnění kasačního opravného prostředku navrhovatelé uvádějí tyto argumenty:

91.

ECB a Komise s těmito argumenty nesouhlasí.

92.

V rozsudku ze dne 19. prosince 2018, Berlusconi a Fininvest, rozhodl Soudní dvůr, že:

93.

Po vyhlášení tohoto rozsudku a po výzvě Tribunálu k tomu, aby se účastníci řízení vyjádřili k jeho důsledkům na opravný prostředek ( 42 ), navrhovatelé předložili dva nové důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, jejichž cílem je napadnout zákonnost přípravných aktů přijatých Italskou národní bankou (zejména rozhodnutí o zahájení řízení a návrhu rozhodnutí předloženého ECB).

94.

Tribunál prohlásil oba nové důvody za nepřípustné, protože: a) neměly úzký vztah k důvodům pro zrušení rozhodnutí uvedeným v žalobě a b) rozsudek Soudního dvora nelze považovat za právní okolnost, která vyšla najevo v průběhu řízení ve smyslu čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ( 43 ).

95.

Námitky navrhovatelů jsou dle mého názoru opodstatněné.

96.

Pokud jde o neexistenci úzkého vztahu mezi novými důvody pro zrušení rozhodnutí a důvody obsaženými v původní žalobě, měl napadený rozsudek takový vztah identifikovat.

97.

Je pravda, že původní žaloba nenamítala protiprávnost přípravných aktů Italské národní banky. Jak však uvedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 19. prosince 2018, Berlusconi a Fininvest, povolení k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti v úvěrových institucích je součástí složeného správního řízení, na němž se podílejí vnitrostátní orgány a ECB. Ta má právo učinit konečné rozhodnutí, což znamená, že výlučnou pravomoc posuzovat zákonnost aktů přijatých v těchto řízeních má Tribunál a Soudní dvůr.

98.

Nelze tedy popřít, že mezi přípravnými akty vnitrostátních orgánů a konečným aktem ECB je přímý a úzký vztah, neboť se jedná o prvky téhož složeného správního řízení. Závěr o platnosti konečného aktu (ECB) může být podmíněn věcnými vadami přípravných aktů (vnitrostátních orgánů), jichž se navrhovatelé před Tribunálem snažili dovolávat.

99.

Pokud jde o posouzení rozsudku ze dne 19. prosince 2018, Berlusconi a Fininvest, jakožto nové právní okolnosti, která vyšla najevo v průběhu řízení a mohla by být základem pro nové důvody pro zrušení rozhodnutí, není správné ani odůvodnění Tribunálu.

100.

V napadeném rozsudku Tribunál:

101.

S tímto odůvodněním a závěrem, který z něj Tribunál vyvozuje, nesouhlasím.

102.

Sám Tribunál v jiných rozsudcích připustil, že pokud jde o předložení nových důvodů pro zrušení rozhodnutí, je relevantní rozsudek Soudního dvora vydaný v průběhu řízení, pokud obsahuje nová upřesnění použitelných ustanovení ( 49 ).

103.

Rozsudky, které pouze opakují předchozí judikaturu, rozhodně neodůvodňují předložení nových důvodů. To neplatí pro rozsudky Soudního dvora, které předchozí judikaturu rozvíjejí nebo které přijímají novou judikaturu: v takových případech tyto rozsudky mohou posloužit k předložení nových důvodů v rámci projednávaných žalob na neplatnost.

104.

V tomto smyslu se konkrétně Soudní dvůr vyjádřil v souvislosti se směrnicí 2013/32/EU ( 50 ). Konstatoval, že jeho rozsudek může spadat pod pojem nové skutečnosti ve smyslu čl. 33 odst. 2 písm. d) a čl. 40 odst. 2 a 3 uvedené směrnice ( 51 ). Povaha ex tunc účinků rozsudků vydaných v řízení o předběžné otázce není překážkou pro toto tvrzení ( 52 ).

105.

Rozsudek ze dne 19. prosince 2018, Berlusconi a Fininvest, obsahoval důležitá (a nová) tvrzení o soudním přezkumu ve složených správních řízeních vzniklých v rámci bankovní unie, včetně řízení o povolování nabývání kvalifikovaných účastí. Tento rozsudek nelze považovat za pouhé potvrzení předchozí judikatury.

106.

Společnost Fininvest a S. Berlusconi nemohli při podání svých žalob předem vědět, že přípravné akty Italské národní banky v rámci řízení o povolení nabytí kvalifikovaných účastí budou napadeny výlučně u Tribunálu, a nikoli u italských soudů.

107.

Tribunál se proto dopustil nesprávného právního posouzení, když prohlásil oba nové důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí za nepřípustné.

108.

Za těchto okolností je zamítnutí porušením práva navrhovatelů na účinnou právní ochranu, chráněného článkem 47 Listiny, neboť jim znemožnilo namítat případné vady legality přípravných aktů pro konečné rozhodnutí, které by mohl Tribunál přezkoumat.

109.

Devátému důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba přisvědčit, což ve spojení s (částečným) přisvědčením prvnímu a vyhověním druhému důvodu kasačního opravného prostředku vede k nutnosti zrušení napadeného rozsudku.

110.

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, je-li opravný prostředek opodstatněný. Pokud to soudní řízení dovoluje, může Soudní dvůr vydat sám konečné rozhodnutí ve věci.

111.

V projednávané věci má Soudní dvůr k dispozici informace nezbytné k vydání konečného rozhodnutí ve věci žaloby na neplatnost rozhodnutí ECB ze dne 25. října 2016.

112.

Z důvodů uvedených v předchozích bodech je třeba vyhovět prvnímu důvodu pro zrušení napadeného rozhodnutí, který navrhovatelé vznesli, a rozhodnutí ECB ze dne 25. října 2016 v plném rozsahu zrušit.

113.

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

114.

Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

115.

Navrhovatelé, kteří podali kasační opravný prostředek, žádali, aby povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena ECB. Pokud bude jejich kasačním opravným prostředkům vyhověno, jak navrhuji, náhrada nákladů řízení by měla být uložena ECB, a Komise by měla nést vlastní náklady řízení.

116.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuji Soudnímu dvoru, aby: