1)

Článek 101 SFEU a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jaká je předmětem výkladu vnitrostátního soudu, podle níž promlčecí lhůta platná pro žalobu spotřebitele o náhradu škody v případě porušení právních předpisů Evropské unie o hospodářské soutěži počíná běžet dnem, kdy je v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno shrnutí konečného rozhodnutí Evropské komise, jímž bylo toto protiprávní jednání konstatováno, lze-li přiměřeně předpokládat, že se poškozená osoba s nezbytnými skutečnostmi, které jí umožňují podat žalobu o náhradu škody, seznámila v den tohoto jeho zveřejnění.

2)

Článek 10 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU ze dne 26. listopadu 2014 o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie o hospodářské soutěži (2) musí být vykládán v tom smyslu, že je ratione temporis použitelný na žalobu o náhradu škody v případě porušení práva hospodářské soutěže, která se sice týká protiprávního jednání ukončeného před vstupem této směrnice v platnost, avšak byla podána po nabytí účinnosti ustanovení, jimiž se tato směrnice provádí do vnitrostátního práva, jestliže promlčecí lhůta platná pro tuto žalobu neuplynula přede dnem uplynutí lhůty k provedení této směrnice.