1)

Článek 101 odst. 1 SFEU

musí být vykládán v tom smyslu, že:

zjištění, že vertikální dohoda o stanovení minimálních cen dalšího prodeje zahrnuje „omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu“, může být učiněno až poté, co bylo určeno, že tato dohoda s ohledem na obsah jejích ustanovení, cíle, kterých má dosáhnout, jakož i na všechny prvky charakterizující hospodářský a právní kontext, do něhož spadá, vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž.

2)

Článek 101 odst. 1 SFEU

musí být vykládán v tom smyslu, že:

o „dohodu“ ve smyslu tohoto článku se jedná tehdy, když dodavatel ukládá svým distributorům minimální ceny dalšího prodeje výrobků, které uvádí na trh, v rozsahu, v němž stanovení těchto cen dodavatelem a jejich dodržování distributory odráží vyjádření shodné vůle těchto stran. Tato shodná vůle může vyplývat jak z ustanovení dotčené distribuční smlouvy, pokud obsahuje výslovnou výzvu k dodržování minimálních cen dalšího prodeje nebo přinejmenším opravňuje dodavatele k uložení takových cen, tak z jednání stran, a zejména z případné existence výslovného nebo mlčky učiněného souhlasu distributorů s výzvou k dodržování minimálních cen dalšího prodeje.

3)

Článek 101 SFEU ve spojení se zásadou efektivity

musí být vykládán v tom smyslu, že:

existence „dohody“ ve smyslu tohoto článku mezi dodavatelem a jeho distributory může být prokázána nejen prostřednictvím přímých důkazů, ale také pomocí objektivních a shodujících se nepřímých důkazů, z nichž lze existenci takové dohody dovodit.

4)

Článek 101 odst. 1 SFEU

musí být vykládán v tom smyslu, že:

okolnost, že vertikální dohoda o stanovení minimálních cen dalšího prodeje se vztahuje na téměř celé, nikoli však na celé území členského státu, nebrání tomu, aby tato dohoda mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy.