24.1.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 37/44


Žaloba podaná dne 16. listopadu 2021 – Asociación de Elaboradores de Cava de Requena v. Komise

(Věc T-732/21)

(2022/C 37/58)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Asociación de Elaboradores de Cava de Requena (Requena, Španělsko) (zástupkyně: G. Guillem Carrau, advokátka)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil na základě článku 263 SFEU zveřejnění oznámení o schválení standardní změny specifikace výrobku „Cava“, PDO-ES-A0735-AM10 (1), zveřejněného podle čl. 17 odst. 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018 (2).

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vychází z nedodržení základního procesního požadavku při posuzování žádosti o změnu, která je předmětem této žaloby, jelikož Komisi bylo známo, že změna je dosud předmětem řízení před soudy Španělského království, a nepřerušila řízení, což je v rozporu s platnou judikaturou týkající se článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva týkajícího se uplatňování Smluv na základě následujícího: se změnou bylo zacházeno jako se standardní změnou, i když se jedná o změnu „na úrovni Unie“ ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. c) a d) a souvisejících článků (mimo jiné články 15, 17 a 55) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018 a článku 6 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/34 (3); změna je kvůli požadavku, že menší zeměpisná jednotka musí odpovídat obci Requena, v rozporu s obecnou zásadou pravdivosti v oblasti nepovinného označování a právem spotřebitelů moci zjistit provenienci výrobku (článek 120 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (4) a čl. 55 odst. 1 a 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018); změna je v rozporu s právy nabytými výrobci sdružení během téměř 40 let nepřetržitého užívání názvu CAVA DE REQUENA a s jejich právním základem (rozsudek Nejvyššího soudu Španělského království č. 1893/1989 a prováděcí usnesení z roku 1991), jakož i s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018, jehož článek 40 prostřednictvím odkazu na článek 119 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 vyžaduje na etiketě povinně uvedení provenience, přičemž nestačí jen poštovní směrovací číslo, jak je tvrzeno; změna je v rozporu se zásadou rovného zacházení s ostatními výrobci výrobku CAVA, kteří mají menší zeměpisnou jednotku a možnost odkazovat vůči spotřebiteli na zeměpisný původ výrobků; změna je v rozporu s pravidly přístupu na trh stanovenými Soudním dvorem v rámci volného pohybu zboží (článek 34 a následující SFEU) a umožňuje kumulativní účinek poptávky na trhu s výrobkem CAVA, což je v rozporu s článkem 101 SFEU.


(1)  Úř. věst. 2021, C 369, s. 2.

(2)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, řízení o námitce, omezení použití, změny specifikace výrobku, zrušení ochrany a označování a obchodní úpravu (Úř. věst. 2019, L 9, s. 2).

(3)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/34 ze dne 17. října 2018, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, o řízení o námitce, změny specifikace výrobku, evidenci chráněných názvů, zrušení ochrany a používání symbolů, a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o vhodný systém kontrol (Úř. věst. 2019, L 9, s. 46).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (UE) (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671).