—

prohlásil tuto žalobu za přípustnou a důvodnou;

a v důsledku toho

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 5. května 2021, oznámené dne 10. května 2021, týkající se vrácení částek (i) 4 241 507 eur (zakázka TACIS/2006/101-510) (jistina) nebo 4 674 256,92 eura (jistina navýšená o úroky z prodlení plynoucí od dne 30. dubna 2021) a (ii) 1 197 055,86 eura (zakázka CARDS/2008/166-429) (jistina) nebo 1 298 608,85 eura (jistina navýšená o úroky z prodlení plynoucí ode dne 30. dubna 2021), od nichž se musí odečíst 399 825 eur;

—

uložil povinnost navrátit všechny částky, které Komise případně vybrala na základě tohoto rozhodnutí, navýšené o úroky z prodlení v sazbě uplatňované Evropskou centrální bankou navýšené o 7 procentních bodů povinnost nahradit škodu předběžné vyčíslenou na 10 000 eur;

—

uložil povinnost nahradit škodu předběžné vyčíslenou na 10 000 eur;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení finančního nařízení tím, že Komise nemá vůči žalobci žádnou pohledávku a v každém případě žádnou jistou pohledávku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí, povinnosti náležité péče a zásady nestrannosti, jež jsou zakotveny v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie. Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí pro odůvodnění zahájení řízení o vymáhání uvádí, že nereagoval na oznámení o dluhu, upomínku ani výzvu dopisem. Tímto však žalovaná podle něj opomněla upřesnit, že žalobce tyto akty zpochybnil, a dále zmínit, že se belgický soud prohlásil příslušným k rozhodování o žalobě, kterou k němu podala HB na základě dvou smluv. Žalobce dodává, že žalovaná též nesplnila povinnost uvést odůvodnění, neboť nevysvětlila důvody, které ji v projednávané věci vedly k jejímu rozhodnutí. Konečně má žalobce za to, že Komise neposoudila s náležitou péčí a nestranně všechny relevantní skutečnosti v projednávané věci.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci Komise k přijetí rozhodnutí, jež tvoří exekuční titul, z nedostatku právního základu a ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu. Žalobce tvrdí, že Komise neměla pravomoc k přijetí dvou rozhodnutí, jež tvořila exekuční titul k vymáhání pohledávky, kterou údajně má vůči hospodářskému subjektu, který řídí žalobce a jehož považuje za společně a nerozdílně odpovědného, jelikož smlouva mezi těmito dvěma stranami neobsahuje rozhodčí doložku, která by přiznávala pravomoc unijním soudům ve sporech mezi stranami v oblasti smluv. Žalobce přitom tvrdí, že nemá-li Komise pravomoc k přijetí dvou rozhodnutí, která se týkají tohoto subjektu, nemůže mít ani pravomoc k přijetí rozhodnutí vůči němu, neboť důvod jeho žaloby je smluvní povahy.