Žaloba podaná dne 23. března 2021 – De Capitani v. Rada

(Věc T-163/21)

(2021/C 206/40)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Emilio De Capitani (Brusel, Belgie) (zástupci: O. Brouwer a B. Verheijen, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí žalované, kterým byl odepřen přístup k určitým dokumentům požadovaným na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, jak bylo žalobci oznámeno dne 14. ledna 2021 v dopise se spisovou značkou SGS 21/000067, včetně přílohy, která k němu byla přiložena;

—	uložil Radě, aby nahradila náklady řízení žalobce podle článku 134 jednacího řádu Tribunálu, včetně nákladů řízení týkajících se jakýchkoli vedlejších účastníků.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři důvody.

První žalobní důvod vychází z nesprávných právních posouzení a ze zjevně nesprávného posouzení, které vedlo k nesprávnému použití výjimky spočívající v ochraně rozhodovacího procesu (čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/2001 (1)) a z chybějícího odůvodnění, neboť zpřístupnění dokumentu by vážně neohrozilo rozhodovací proces.

—	Žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí nezohledňuje novou ústavní dimenzi, která vyplývá ze vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, zvláště čl. 15 odst. 2 SFEU, a která vytvořila nový právní režim pro přístup veřejnosti k dokumentům, zvláště pro legislativní dokumenty.

—

Kromě toho žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí nepoužilo a nedodrželo správné kritérium uvedené v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 a že bylo nesprávně založeno na argumentu, podle něhož by zpřístupnění požadovaných dokumentů zpochybnilo konečné volby učiněné členskými státy a vytvořilo zbytečné pochybnosti, pokud jde o jejich úmysly.

—

Žalobce rovněž tvrdí, že napadené rozhodnutí je nesprávně založeno na argumentu, podle něhož by zpřístupnění požadovaných dokumentů ohrozilo schopnost delegací nalézt rovnováhu mezi různými dotčenými zájmy v rámci dotyčného legislativního postupu a je nesprávně založeno na argumentu, podle něhož odepření zpřístupnění omezeného počtu dokumentů neznamená, že je občanům upřena možnost získat informace o legislativním rozhodovacím procesu.

Druhý žalobní důvod vychází z nesprávných právních posouzení a ze zjevně nesprávného posouzení, které vedlo k nesprávnému použití výjimky spočívající v ochraně rozhodovacího procesu (čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/2001) a z chybějícího odůvodnění, neboť napadené rozhodnutí neuznalo a nepřiznalo přístup na základě převažujícího veřejného zájmu.

—

Žalobce zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí neuznalo a nepřiznalo přístup na základě převažujícího veřejného zájmu. Konkrétně tvrdí, že převažující veřejný zájem existuje, neboť zpřístupnění by evropským občanům umožnilo účastnit se legislativního procesu a zajistilo by, že nebude pozdržen, ale že bude pokračovat a dosáhne určitého výsledku.

Třetí žalobní důvod vychází podpůrně z nesprávných právních posouzení a ze zjevně nesprávného posouzení, které vedlo k nesprávnému použití povinnosti poskytnout částečný přístup k dokumentům (čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001) a z chybějícího odůvodnění.

—	Žalobce uvádí, že napadeného rozhodnutí právně dostačujícím způsobem nepřezkoumalo a nepřiznalo částečný přístup. Toto rozhodnutí nesprávně použilo právní kritérium, které ukládá, aby bylo posouzeno, zda se na každou část požadovaného dokumentu vztahuje výjimka uplatněná pro odepření přístupu.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43).