—

Žalobkyně tvrdí, že Komise neověřila rozhodnutí o likvidaci záruky uplatněné Tureckem. Komise totiž požádala turecké orgány, aby rozhodnutí ověřili sami. Tento postup je v rozporu s článkem 78 finančního nařízení ve spojení s články 80, 81 a 82 nařízení v přenesené pravomoci. (2) Podle těchto ustanovení by schvalující úředníci Unie měli osobně ověřit dokumenty.

—

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí neposkytuje dostatečné informace k tomu, aby bylo možné posoudit, zda je akt dostatečně odůvodněn nebo zda obsahuje pochybení, v jehož důsledku by bylo možné napadnout jeho platnost před unijním soudem, a zároveň k tomu, aby tentýž soud mohl provést přezkum legality tohoto aktu.

—

Žalobkyně tvrdí, že se neúčastnila správního řízení, které vedla Komise k přijetí závěru, zda vydat nebo nevydat evropské delegaci v Ankaře pokyn na podepsání likvidace záruky.

—

Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality tím, že nevyvážila žádost zadavatele a částky, které měly být vyplaceny žalobkyni.

—

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí vychází ze zjevně nesprávného posouzení podmínek, které všechny souvisí s údajným porušením smlouvy o poskytování služeb a které jsou použitelné pro likvidaci záruky.