22.2.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 62/49


Žaloba podaná dne 10. ledna 2021 – IFIC Holding v. Komise

(Věc T-8/21)

(2021/C 62/61)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: IFIC Holding AG (Düsseldorf, Německo) (zástupci: C. Franz a N. Bornemann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2020) 2813 final ze dne 28. dubna 2020;

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předmětem žaloby je prováděcí rozhodnutí Komise C(2020) 2813 final ze dne 28. dubna 2020 o udělení oprávnění společnosti Clearstream Banking AG podle čl. 5 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2271/96 ze dne 22. listopadu 1996 o ochraně proti účinkům právních předpisů přijatých určitou třetí zemí uplatňovaných mimo její území, jakož i proti účinkům opatření na nich založených nebo z nich vyplývajících.

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně následující žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod: porušení práva být vyslechnut podle čl. 41 odst. 1 a 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

Podle čl. 41 odst. 1 a 2 písm. a) Listiny má každá (fyzická a právnická) osoba právo na spravedlivé správní řízení a právo být vyslechnuta před přijetím jí určeného individuálního opatření, které by se jí mohlo nepříznivě dotknout.

Komise porušila tento podstatný formální požadavek, jelikož žalobkyni neinformovala, ani ji k žádnému okamžiku písemně či ústně nevyslechla nebo jí neposkytla příležitost k vyjádření stanoviska.

2.

Druhý žalobní důvod: porušení oblasti působnosti čl. 5 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2271/96 (1), prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1101 (2) a praktické příručky k výše uvedenému nařízení (3).

Žalovaná porušila ustanovení a oblast působnosti článku 5 nařízení č. 2271/96, jakož i unijní právo vyšší právní síly, tím, že žadatelce se zpětným účinkem udělila pro situaci, která spadá do minulosti, sporné oprávnění ve formě napadeného rozhodnutí.

Takový zpětný účinek nebo dodatečné povolení porušuje unijní právo zejména z hlediska soudních a procesních zásad, které zaručují transparentnost, právní jistotu a legitimní očekávání.

Takový zpětný účinek nestanoví ani nařízení, ani na něm založené prováděcí nařízení (EU) 2018/1101. Unijní právo nezná žádné dodatečně udělené povolení se zpětným účinkem.

3.

Třetí žalobní důvod: porušení povinnosti uvést odůvodnění a požadavek transparentnosti a určitosti.

Žalovaná porušila povinnost uvést odůvodnění, jakož i v soudních a procesních zásadách zakotvený požadavek transparentnosti a určitosti.

Působnost článku 1 prováděcího rozhodnutí je časově a obsahově zcela neurčitá. Podle svého znění může platit se zpětnou účinností na neurčitou dobu.

Znění článku 1 je neurčité zejména z hlediska „podstatných důvodů pro podezření“ a „služeb“. Pro dotčenou není jasné, za jakých podmínek smí žadatelka jednat v její neprospěch a v jakém časovém období a v jaké souvislosti jsou tato jednání se „službami“. Je neurčité, co se rozumí „službami“ a zda se mohou týkat také jednání třetích osob.

4.

Čtvrtý žalobní důvod: zjevně nesprávné posouzení a zneužití posuzovací pravomoci v rozporu s unijním právem vyšší právní síly ve formě obecných procesních, soudních a právních zásad.

Žalovaná se dopustila pochybení při svém uvážení, když vůbec nezohlednila situaci a následky rozhodnutí pro žalobkyni.

Žalobkyně nedostala příležitost vyjádřit se k důvodům pro podezření a nebude podle článku 1 rozhodnutí v budoucnu vyslechnuta, takže zůstane bez obrany vystavena rozhodnutím žadatelky.

Okolnost, že žalobkyně využila svého procesního základního práva chráněného ústavním a unijním právem podat proti žadatelce žalobu u vnitrostátních soudů není hlediskem, které lze zohlednit při posuzování v rámci uvážení. Žalovaná tím překročila svůj prostor pro uvážení.

Žalovaná nezahrnula do svého uvážení mírnější prostředky a kompenzační nároky na náhradu, ačkoli by to bylo zcela nezbytné pro zajištění dostatečného zvážení a posouzení.


(1)  Nařízení Rady (ES) č. 2271/96 ze dne 22. listopadu 1996 o ochraně proti účinkům právních předpisů přijatých určitou třetí zemí uplatňovaných mimo její území, jakož i proti účinkům opatření na nich založených nebo z nich vyplývajících (Úř. věst. L 309, 29.11.1996, s. 1, Zvl. vydání v českém jazyce: Kapitola 10 Svazek 001 s. 75).

(2)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1101 ze dne 3. srpna 2018, kterým se stanoví kritéria pro použití čl. 5 druhého pododstavce nařízení Rady (ES) č. 2271/96 o ochraně proti účinkům právních předpisů přijatých určitou třetí zemí uplatňovaných mimo její území, jakož i proti účinkům opatření na nich založených nebo z nich vyplývajících (Úř. věst. L 199 I , 7.8.2018, s. 7).

(3)  Příručka – Otázky a odpovědi: přijetí aktualizace blokovacího nařízení (2018/C 277 I/03) (Úř. věst.. 2018 C 277 I, s. 4).