13

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

14

Komise navrhuje, aby Tribunál:

29

Kromě toho čl. 13 odst. 3 třetí pododstavec základního nařízení stanoví, že „[p]říslušná procesní ustanovení tohoto nařízení o zahájení a průběhu šetření se použijí podle tohoto článku“. Z toho vyplývá, že článek 5 uvedeného nařízení, nadepsaný „Zahájení řízení“, se v projednávané věci použije.

30

Proto v souladu s čl. 5 odst. 3 základního nařízení Komise v možném rozsahu zhodnotí správnost a dostatečnost důkazů obsažených v podnětu, aby zjistila, zda existuje dostatek důkazů pro zahájení šetření. Kromě toho určitá procesní omezení uložená Komisi na základě uvedeného nařízení mohou bránit tomu, aby Komise provedla vyčerpávající ověření a analýzy informací poskytnutých v podnětu. Komise tak podle čl. 5 odst. 9 tohoto nařízení disponuje pouze 45 dny ode dne podání podnětu pro rozhodnutí o zahájení šetření. Tato lhůta se může ukázat jako nedostatečná k provedení úplných ověření a analýz všech informací uvedených v podnětu. Taková povinnost ověření a analýzy by rovněž mohla vést ke zveřejnění podnětu ještě před zveřejněním oznámení o zahájení řízení, což by bylo v rozporu s čl. 5 odst. 5 téhož nařízení (rozsudky ze dne 15. prosince 2016, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, T‑199/04 RENV, nezveřejněný, EU:T:2016:740, body 96 a 97, a ze dne 11. července 2017, Viraj Profiles v. Rada, T‑67/14, nezveřejněný, EU:T:2017:481, bod 86).

31

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že množství a kvalita důkazů nezbytných ke splnění kritéria dostatečnosti důkazů pro účely zahájení šetření se liší od těch, které jsou nezbytné pro konečné určení existence obcházení. Z toho důvodu nicméně mohou být důkazy, které by kvantitativně nebo kvalitativně nedostačovaly k podpoře konečného rozhodnutí o obcházení, dostatečné k odůvodnění zahájení šetření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2017, Viraj Profiles v. Rada, T‑67/14, nezveřejněno, EU:T:2017:481, bod 98). Článek 5 odst. 3 základního nařízení tedy neukládá Komisi povinnost provést analýzu všech dostupných informací, která by byla součástí šetření podle článku 6 základního nařízení (rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, T‑199/04 RENV, nezveřejněný, EU:T:2016:740, bod 106). Není totiž požadováno, aby informace poskytnuté v podnětu představovaly nevyvratitelný důkaz o existenci tvrzených skutečností. Kromě toho dostatečnost uvedených informací závisí na okolnostech každé věci, a musí být tedy posuzována případ od případu. Navíc není vyžadováno, aby podnět obsahoval analýzu informací (rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, T‑199/04 RENV, nezveřejněný, EU:T:2016:740, body 94 a 95).

[omissis]

44

Je třeba připomenout, že definice „obcházení“ je v čl. 13 odst. 1 základního nařízení formulována velmi obecně, což ponechává unijním orgánům široký prostor pro uvážení, přičemž není uvedeno žádné upřesnění povahy a způsobů „změny obchodních toků mezi třetími zeměmi a Unií“ (rozsudky ze dne 4. září 2014, Simon, Evers & Co., C‑21/13, EU:C:2014:2154, bod 48, a ze dne 8. června 2022, Guangxi Xin Fu Yuan v. Komise, T‑144/20, nezveřejněný, EU:T:2022:346, bod 145).

45

V projednávané věci z podnětu zaprvé vyplývá, že v roce 2017, což odpovídá roku přijetí prováděcího nařízení 2017/271, kterým bylo konečné antidumpingové clo rozšířeno na všechny dotčené výrobky, dosáhl vývoz do Unie z Thajska celkového množství 375 t, na rozdíl od 25 tun vyvezených z této třetí země v roce 2016. V roce 2018 se navíc objem uvedeného vývozu zvýšil na 3417 t a v roce 2019 dosáhl celkové úrovně 7240 t.

46

Žalobkyně nezpochybňují existenci těchto údajů. Naproti tomu tvrdí, že se vztahují na kódy KN 76071119 a KN 76071190 kombinované nomenklatury, které se týkají široké škály výrobků, které nejsou omezeny na dotčené výrobky.

47

Je pravda, že kódy KN 76071119 a KN 76071190 kombinované nomenklatury zahrnují kromě dotčených výrobků i jiné výrobky, jako jsou konvertované hliníkové fólie.

48

Žalobkyně však bez dalšího upřesnění připouštějí, že se kód KN 76071119 kombinované nomenklatury vztahoval na nejreprezentativnější typy výrobků. Navíc vzhledem ke značnému zvýšení objemu dovozu hliníkových fólií, včetně fólií určených pro domácí použití a zpracování, během tří let, přičemž tento objem byl 289krát vyšší od rozšíření konečného antidumpingového cla v roce 2017, se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že existují dostatečné důkazy o změně obchodních toků nebo přinejmenším o riziku obcházení u dotčených výrobků.

49

S ohledem na zvýšení dovozu hliníkových fólií z Thajska bylo totiž pravděpodobné, že podíl dotčených výrobků na uvedeném zvýšení byl stejně významný. Žalobkyně přitom netvrdily, že se uvedené dovozy týkaly téměř výhradně výrobků odlišných od dotčených výrobků, jako jsou konvertované hliníkové fólie. Na druhé straně, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 34 výše, uložení antidumpingového cla může být založeno na riziku obcházení, pokud je takové riziko prokázáno a není pouze hypotetické. Ve světle judikatury citované v bodě 31 výše se tyto zásady použijí tím spíše v případě zahájení šetření zaměřeného proti obcházení předpisů. S ohledem na předcházející úvahy mohla mít Komise za to, že přinejmenším takové riziko existovalo v okamžiku zahájení uvedeného šetření.

50

Zadruhé podnět obsahuje statistiky týkající se dovozu suroviny z Číny do Thajska, tj. materiálu na hliníkové fólie a rolí jumbo, které se používají k výrobě dotčených výrobků v Thajsku a přispívají k vývozu dotčených výrobků do Unie. Na jedné straně z toho vyplývá, že mezi rokem 2016, což odpovídá roku přijetí prováděcího nařízení 2016/865, kterým bylo zahájeno šetření zaměřené proti obcházení předpisů ve vztahu k dotčeným výrobkům, které byly předmětem evidence, do roku 2019, zaznamenal dovoz hliníkových fólií spadajících pod kód HS 760711 harmonizovaného systému roční nárůst o téměř 9 % až 32 %. Na druhé straně v letech 2015 až 2018 dovoz hliníkových desek, fólií a pruhů z hliníkových slitin spadajících pod kód HS 760612 harmonizovaného systému z Číny do Thajska vzrostl mezi 13 % a 18 % a následně se v roce 2019 snížil o 22 %.

51

Tyto statistiky podporují významný nárůst vývozu dotčených výrobků z Thajska do Unie. Komise totiž mohla na základě těchto údajů dospět k závěru, že dovoz z Číny do Thajska může podporovat výrobu dotčených výrobků v posledně uvedené zemi, aby byly vyváženy do Unie a obcházely antidumpingové clo uložené na vývoz dotčených výrobků z Číny. I když je pravda, že kódy HS 760612 a HS 760711 harmonizovaného systému zahrnují širší výrobky než pouze dotčené výrobky, analogicky s důvody uvedenými v bodě 48 výše, nemůže to vést k existenci zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise pro účely zahájení šetření zaměřeného proti obcházení předpisů. Takové pochybení je prokázáno tím méně, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 31 výše není vyžadováno, aby informace poskytnuté v podnětu představovaly nevyvratitelný důkaz o existenci tvrzených skutečností.

52

Ostatně je třeba konstatovat, že žalobkyně v žalobě nezpochybňují zjištění Komise týkající se montáží, tudíž ani to, že suroviny byly skutečně do Thajska dováženy z Číny.

53

Žalobkyně totiž zpochybnily existenci montáží až ve fázi repliky.

54

Podle čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.

55

Kromě toho podle judikatury se čl. 84 odst. 1 jednacího řádu rovněž uplatňuje na výtky nebo argumenty, které nepředstavují rozšíření žalobních důvodů nebo výtek uvedených v žalobě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. července 2021, AQ/eu-LISA, T‑164/19, nezveřejněný, EU:T:2021:456, bod 59 a citovaná judikatura).

56

Konečně je třeba uvést, že zjištění Komise týkající se montáží jsou uvedena v bodě 9 odůvodnění nařízení o zahájení šetření a v bodech 42, 79 až 82 odůvodnění napadeného nařízení, které byly rovněž zmíněny v podnětu.

57

Proto mohly žalobkyně plně zpochybnit tato zjištění v žalobě.

58

Argumenty žalobkyň týkající se existence montáží, uvedené v replice, které nepředstavují rozšíření této výtky uvedené v žalobě, jsou tudíž na základě článku 84 jednacího řádu nepřípustné.

59

V každém případě žalobkyně v replice pouze uvedly, že ve svých thajských zařízeních zpracovávaly materiál k výrobě fólií na hliníkové fólie. Pro vytvoření nového individuálního výrobku tedy neexistuje žádná „montáž“ samostatných dílů. Svá tvrzení však nijak nedokládají.

60

Z toho vyplývá, že žalobkyně platně nezpochybnily skutečnosti týkající se montáže dotčených výrobků, a tudíž ani dovozů surovin do Thajska z Číny.

61

Zatřetí je třeba připomenout, že požadavek týkající se nahrazení dovozů ze země podléhající antidumpingovému clu dovozy ze země, ve které dochází k obcházení, jakožto podmínka nezbytná pro existenci obcházení, není uveden v čl. 13 odst. 1 základního nařízení (rozsudek ze dne 4. září 2014, Simon, Evers & Co., C‑21/13, EU:C:2014:2154, bod 47).

62

Žalobkyně proto nemohou platně argumentovat tím, že nebylo prokázáno, že vývozy z Čínské lidové republiky do Unie byly nahrazeny vývozy z Thajska do Unie.

63

Začtvrté, pokud jde o údajně překonané statistiky uvedené v podnětu, je třeba nejprve s ohledem na úvahy uvedené v bodě 24 výše odmítnout argument Komise, podle kterého shromáždila podrobnější údaje týkající se období od 1. července 2019 do 30. června 2020, jelikož to neprokázala.

64

Z údajů uvedených v podnětu však vyplývá, že Komise vycházela ze souboru shodujících se nepřímých důkazů, aby dospěla k závěru, že došlo k obcházení, a že změna obchodních toků mezi Thajskem a Unií se časově shodovala se zahájením šetření zaměřeného proti obcházení předpisů v roce 2016 a rozšířením antidumpingového cla na dotčené výrobky z Číny v roce 2017. Tato časová shoda představuje významný nepřímý důkaz umožňující prokázat logický a rozumný vztah mezi značným zvýšením dovozu z Thajska do Unie a předchozím šetřením zaměřeným proti obcházení předpisů (viz rozsudek ze dne 8. června 2022, Guangxi Xin Fu Yuan v. Komise, T‑144/20, nezveřejněný, EU:T:2022:346, bod 159 a citovaná judikatura).

65

Mimoto z podnětu vyplývá, že informace, které měla Komise k dispozici v okamžiku zahájení šetření zaměřeného proti obcházení předpisů, naznačovaly, že v Thajsku se uskutečňuje značné množství montáží dotčeného výrobku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. září 2014, Simon, Evers & Co., C‑21/13, EU:C:2014:2154, bod 53).

66

Komise proto mohla pro účely zahájení šetření zaměřeného proti obcházení předpisů vycházet pouze z informací uvedených v podnětu.

67

Za těchto podmínek, i když jak bylo konstatováno v bodě 63 výše, Komise neprokázala, že shromáždila podrobnější údaje týkající se období od 1. července 2019 do 30. června 2020, v souladu se zásadami uvedenými v bodě 22, nebyla povinna tak učinit, jelikož podnět obsahoval dostatečné důkazy, aniž bylo nutné takové podrobnější údaje shromáždit.

68

Kromě toho je třeba poznamenat, že v rámci zpochybnění posouzení Komise se žalobce nemůže omezit na to, že navrhne svůj výklad různých ekonomických faktorů, ale musí upřesnit důvody, ze kterých měla Komise na základě těchto faktorů dospět k odlišnému závěru, pokud jde o existenci obcházení (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2017, Viraj Profiles v. Rada, T‑67/14, nezveřejněný, EU:T:2017:481, bod 54). To platí tím spíše ve fázi zahájení šetření, které může být odůvodněno již, jakmile je dáno riziko obcházení v souladu s čl. 5 odst. 3 základního nařízení.

69

V projednávaném případě přitom žalobkyně nezpochybnily skutková zjištění nebo číselné údaje uvedené v podnětu, o které se Komise opřela. Kromě toho se omezily na uvedení toho, že vývozní statistiky byly překonané. Nepředložily však žádný důkaz o tom, že by se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že použila statistiky za období od roku 2015 do roku 2019. Neposkytly ani novější statistiky na podporu svých tvrzení, ačkoli tvrdí, že tyto statistiky mohly být navrhovatelem snadno získány.

70

Novější údaje uvedené v tabulkách 1 a 2 obecného informačního dokumentu ze dne 24. června 2021, převzaté v bodech 44 a 48 odůvodnění napadeného nařízení, navíc prokazují, že během referenčního období od 1. července 2019 do 30. června 2020 došlo jak k nárůstu vývozu rolí jumbo z Thajska do Unie, tak k vývozu surovin z Číny do Thajska. V každém případě tedy žalobkyně nemohly nalézt podporu v těchto novějších statistikách.

71

Ve světle předcházejících úvah je třeba tuto výtku zamítnout.

74

Je třeba konstatovat, že k prokázání existence obcházení odkazuje čl. 13 odst. 1 základního nařízení na zachování vyrovnávacích účinků antidumpingového cla, pokud se jedná o ceny nebo množství obdobných výrobků. Z tohoto kritéria vyplývá, že stačí, aby takové nápravné účinky byly alternativně prokázány buď z hlediska ceny podobných výrobků, nebo z hlediska množství takových výrobků.

75

V projednávané věci z podnětu vyplývá, že tvrzení týkající se maření nápravných účinků původních cel jsou založena nejen na úvahách o cenách obdobných výrobků, ale také na faktorech týkajících se množství takových výrobků dováženého do Unie z Thajska.

76

V replice žalobkyně připouštějí, že nepředložily konkrétní argument k maření nápravných účinků antidumpingových opatření ve vztahu k množství obdobných výrobků. Toto opomenutí nicméně odůvodňují skutečností, že se jedná o logický důsledek jejich argumentů týkajících se nepřesných a překonaných statistik poskytnutých v podnětu.

77

V tomto ohledu musí být tento argument s ohledem na úvahy uvedené v bodech 54 a 55 výše odmítnut jako opožděný, jelikož z podnětu a z bodu 10 odůvodnění zahajovacího nařízení vyplývá, že šetření zaměřené proti obcházení předpisů bylo zahájeno zejména z důvodu nápravných účinků stávajících antidumpingových opatření, které byly mařeny rovněž z hlediska množství. Žalobkyně tedy mohly uplatnit argumenty v tomto ohledu ve fázi žaloby.

78

Dále podle čl. 76 písm. d) jednacího řádu musí každá žaloba obsahovat předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Z judikatury vyplývá, že žaloba musí ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá. Z toho vyplývá, že základní skutkové a právní okolnosti, na kterých je žaloba založena, musí vyplývat, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. I když je pravda, že obsah žaloby lze podpořit a doplnit v replice, nemůže to zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle výše připomenutého ustanovení musí být uvedeny v žalobě. Žaloba musí výslovně uvádět, v čem spočívá žalobní důvod, na němž je žaloba založena, takže jeho pouhé abstraktní uvedení nesplňuje požadavky jednacího řádu. K zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti musí totiž být tento stručný popis žalobních důvodů dostatečně jasný a přesný na to, aby umožnil žalovanému připravit si obranu a příslušnému soudu rozhodnout o žalobě. Tribunálu totiž nepřísluší vyhledávat a identifikovat v přílohách důvody, které by mohl považovat za základ žaloby (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. května 1998, Mo och Domsjö v. Komise, T‑352/94, EU:T:1998:103, bod 333, a ze dne 15. prosince 2016, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, T‑199/04 RENV, nezveřejněný, EU:T:2016:740, bod 110).

79

Z toho důvodu se žalobkyně nemohou dovolávat logické korelace, která z žaloby jasně nevyplývá.

80

Argumenty žalobkyň týkající se neutralizace nápravných účinků antidumpingových opatření ve vztahu k množstvím, které byly uplatněny poprvé v replice, ačkoli mohly být uplatněny v žalobě a nepředstavují rozšíření projednávané výtky uvedené v žalobě, musí být tudíž odmítnuty jako nepřípustné.

81

Z toho vyplývá, že tato výtka se opírá pouze o úvahy týkající se cen obdobných výrobků, zatímco v souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení byla Komise oprávněna vycházet pouze z maření nápravných účinků, pokud jde o množství obdobných výrobků, aniž byla povinna vycházet rovněž z cen takových výrobků.

82

Proto vzhledem k tomu, že tato výtka byla formulována pouze z hlediska cen obdobných výrobků, musí být zamítnuta jako irelevantní.

85

Ve světle závěru uvedeného v bodě 24 výše je třeba tuto výtku analyzovat s přihlédnutím k důkazům a informacím obsaženým pouze v podnětu.

86

Jak přitom vyplývá z judikatury citované v bodě 28 výše, podle čl. 13 odst. 1 základního nařízení je obcházení antidumpingových opatření prokázáno, zejména pokud existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě dříve stanovené pro obdobné výrobky.

87

Pokud jde o určení běžné hodnoty, z podnětu vyplývá, že prokázání dumpingu vycházelo z údajů použitých v rámci prováděcího nařízení 2015/2384 z důvodu pozbytí platnosti opatření.

88

Z toho vyplývá, že podnět zohlednil dříve stanovenou běžnou hodnotu.

89

V tomto ohledu je zaprvé třeba uvést, že podle judikatury základní nařízení neukládá, pokud dotčený výrobek obsahuje více druhů výrobků, jako je tomu v projednávaném případě, aby podnět poskytl informace o všech těchto druzích výrobků. Z článku 13 odst. 1 a 3 uvedeného nařízení spíše vyplývá, že důkazy týkající se dumpingu výrobku jako celku musí být dostatečné k tomu, aby Komise mohla dospět k závěru, že existují dostatečné důkazy k odůvodnění zahájení šetření. Důkazy týkající se dumpingu nepodstatné podkategorie dováženého výrobku by v tomto kontextu nebyly dostatečné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, T‑199/04 RENV, nezveřejněný, EU:C:2016:740, bod 100).

90

Žalobkyně přitom netvrdily, že výrobek uvedený v prováděcím nařízení 2015/2384, a sice hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,008 mm a nejvýše 0,018 mm, nevytvrzené, válcované, ale dále již neupravené, v rolích o šířce nepřesahující 650 mm, o hmotnosti nad 10 kg, představuje nevýznamnou podkategorii dotčených výrobků.

91

Zadruhé je třeba rovněž ověřit, zda se v souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení v podnětu stanovená běžná hodnota týkala výrobků obdobných výrobku uvedenému v prováděcím nařízení 2015/2384, a sice dotčených výrobků.

92

Podle čl. 13 odst. 1 prvního pododstavce základního antidumpingového nařízení „[a]ntidumpingová cla uložená na základě tohoto nařízení mohou být rozšířena na dovoz obdobných výrobků, též mírně upravených, ze třetích zemí nebo na dovoz mírně upravených obdobných výrobků ze země, která je předmětem opatření, nebo částí těchto výrobků, jestliže dochází k obcházení platných opatření“.

93

S ohledem na čl. 13 odst. 1 první pododstavec základního nařízení musí být výrobky uvedené v bodě 7 výše, na které bylo prováděcím nařízením 2017/271 rozšířeno původní antidumpingové clo, považovány za obdobné výrobku uvedenému v prováděcím nařízení 2015/2384.

94

Je třeba rovněž připomenout, že určení obdobného výrobku spadá do širokého uvážení přiznaného orgánům, a je proto předmětem omezeného přezkumu (viz rozsudek ze dne 11. července 2013, Hangzhou Duralamp Electronics v. Rada, T‑459/07, nezveřejněný, EU:T:2013:369, bod 71 a citovaná judikatura).

95

Z toho vyplývá, že zohlednění běžné hodnoty stanovené dříve pro jediný výrobek uvedený v prováděcím nařízení 2015/2384, v podnětu je v souladu s článkem 13 základního nařízení.

96

Komise se tedy mohla, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, opřít o údaje obsažené v podnětu týkajícím se běžné hodnoty, která byla dříve stanovena v prováděcím nařízení 2015/2384.

97

Pokud jde o stanovení vývozní ceny, z podnětu vyplývá, že tato cena byla stanovena s odkazem na výrobky kódu KN 76071119 kombinované nomenklatury.

98

Je pravda, jak tvrdí žalobkyně, že výrobky spadající do kódu KN 76071119 kombinované nomenklatury zahrnují širokou škálu výrobků, které nejsou omezeny na dotčené výrobky.

99

Žalobkyně však samy uznávají, že se kód KN 76071119 kombinované nomenklatury vztahoval na nejreprezentativnější typy výrobků.

100

V každém případě, jak bylo připomenuto v bodech 30 a 89 výše, v souladu s čl. 5 odst. 3 základního nařízení, který se v projednávané věci použije podle čl. 13 odst. 3 třetího pododstavce uvedeného nařízení, musí Komise určit, zda existují dostatečné důkazy, posouzené jako celek, odůvodňující zahájení šetření. Vzhledem k úvahám uvedeným v rámci tohoto žalobního důvodu však Komise mohla, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, dospět k závěru, že podnět obsahoval dostatečné důkazy, a pro účely rozhodnutí o zahájení antidumpingového šetření vycházet ze souboru shodujících se nepřímých důkazů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. září 2014, Simon, Evers & Co., C‑21/13, EU:C:2014:2154, bod 52). V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 32 výše není právním kritériem, které je třeba uplatnit v souladu s čl. 13 odst. 3 základního nařízení, jako takové přesnost a účelnost důkazů, ale jejich dostatečnost.

101

Kromě toho je na jedné straně podle judikatury citované v bodě 44 výše definice pojmu „obcházení“ v čl. 13 odst. 1 základního nařízení formulována velmi obecně, což ponechává unijním orgánům široký prostor pro uvážení. Tato zásada se musí tím spíše uplatnit v rámci zahájení šetření zaměřeného proti obcházení předpisů podle čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení.

102

Na druhé straně, jak bylo uvedeno v bodech 31, 34 a 49 výše, Komise mohla vycházet z rizika obcházení, aniž bylo vyžadováno, aby informace poskytnuté v podnětu představovaly nevyvratitelný důkaz o existenci tvrzených skutečností. Antidumpingové šetření je totiž proces, během kterého správní orgán postupně nabývá jistotu o existenci všech skutečností potřebných k přijetí opatření podle toho, jak postupuje šetření [v tomto smyslu viz v rámci WTO zprávu panelu s názvem „Mexiko – Antidumpingová cla uložená na ocelové trubky a duté profily z Guatemaly“, přijatou dne 8. června 2007 (WT/DS331/R, bod 7.22)].

103

V důsledku toho musí být tato výtka zamítnuta, a tudíž i tento žalobní důvod v plném rozsahu.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto: