1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost B&Bartoni spol. s r.o., domáhá zrušení rozhodnutí třetího odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 16. července 2021 (věc R 2843/2019-3) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Dne 22. prosince 2017 podala žalobkyně u EUIPO, v návaznosti na návrh podaný dne 2. září 2011, návrh na prohlášení neplatnosti (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného pod číslem 1292122-0001 a vyobrazeného v následujících náhledech:

3

Výrobky, na které se má vztahovat (průmyslový) vzor, jehož prohlášení neplatnosti bylo požadováno, spadají do třídy 8.05 ve smyslu Locarnské dohody zřizující Mezinárodní třídění pro průmyslové vzory ze dne 8. října 1968, ve znění změn, a odpovídají následujícímu popisu: „Svařovací hořáky (část -)“.

4

Důvodem uplatněným na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti byl důvod uvedený v čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142), vykládaný ve spojení s články 4 a 5 téhož nařízení.

5

Návrh na prohlášení neplatnosti byl založen zejména na nedodržení podmínek pro ochranu (průmyslového) vzoru Společenství, které jsou stanoveny v článku 4 nařízení č. 6/2002. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdila, že elektroda, jejíž (průmyslový) vzor Společenství je zpochybňován, je součástí složeného výrobku, a sice hořáku, jenž je součástí plazmového systému pro řezání, a která není při obvyklém používání tohoto výrobku viditelná ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002.

6

Dne 16. října 2019 zrušovací oddělení vyhovělo návrhu na prohlášení neplatnosti na tomto základě. V důsledku toho prohlásilo zpochybněný (průmyslový) vzor Společenství za neplatný.

7

Dne 13. prosince 2019 podala vedlejší účastnice, společnost Hypertherm, Inc., u EUIPO odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení.

8

Odvolací senát napadeným rozhodnutím odvolání vyhověl a návrh na prohlášení neplatnosti zamítl zejména z důvodu, že výrobek vyobrazený ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru Společenství nelze považovat za součást složeného výrobku ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002.

9

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

10

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

11

Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

12

Žalobkyně se v podstatě dovolává jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002 z důvodu nesprávného výkladu pojmu „součást složeného výrobku“. Podle ní se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že dotčená elektroda není součástí složeného výrobku a na tomto základě zamítl návrh na prohlášení neplatnosti.

13

Tribunál přijal pro účely přezkumu jediného žalobního důvodu organizační procesní opatření, jak je stanoveno v článku 89 jeho jednacího řádu, kterým vyzval účastníky řízení, aby zaprvé odpověděli na otázku, zda je trh s elektrodami používanými s hořáky Hypertherm z důvodu zpochybněného (průmyslového) vzoru Společenství „závislým trhem“, jak bylo uvedeno v bodě 50 žaloby, a zadruhé uvedli, v jakém rozsahu může být dotčená elektroda používána také v jiných hořácích, než jsou hořáky Hypertherm.

14

Vedlejší účastnice v odpovědi na otázky položené Tribunálem v rámci organizačního procesního opatření poskytla důkazy předložené jako přílohy C.13 až C.18 a skutková upřesnění z nich vyplývající. Přílohy C.13 až C.17 tvoří výňatky z katalogů a brožur, které jsou přístupné on-line a pocházejí od třetích podniků, které nabízejí elektrody kompatibilní s hořáky Hypertherm nebo hořáky kompatibilní s elektrodami Hypertherm. Přílohou C.18 je místopřísežné prohlášení ředitele oddělení duševního vlastnictví vedlejší účastnice, které tuto kompatibilitu osvědčuje.

15

Na jednání žalobkyně namítala nepřípustnost skutkových upřesnění a důkazů předložených v odpovědi na otázky položené Tribunálem z důvodu, že nejsou obsaženy ve spise EUIPO.

16

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 85 odst. 1 a 3 jednacího řádu se důkazy předkládají v rámci první výměny spisů, přičemž hlavní účastníci řízení mohou výjimečně předložit důkazy před ukončením ústní části řízení za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné. Takové odůvodnění opožděného předložení důkazů po první výměně spisů však nelze vyžadovat, pokud jsou předloženy jako odpověď na organizační procesní opatření ve lhůtě stanovené pro tuto odpověď (viz rozsudek ze dne 7. července 2021, HM v. Komise, T‑587/16 RENV, nezveřejněný, EU:T:2021:415, bod 68 a citovaná judikatura).

17

V projednávané věci je třeba konstatovat, že skutková upřesnění a předložené důkazy byly poskytnuty v odpovědi na otázky položené Tribunálem v rámci organizačního procesního opatření uvedeného v bodě 13 výše.

18

Důkazy předložené vedlejší účastnicí v odpovědi na otázky položené Tribunálem jsou proto přípustné. Stejně tak v rozsahu, v němž z těchto důkazů vyplývají skutková upřesnění, je třeba odmítnout argument žalobkyně, podle kterého jsou uvedená upřesnění nepřípustná.

19

Mimoto se žalobkyně mohla na jednání vyjádřit ke skutkovým upřesněním a důkazům předloženým vedlejší účastnicí, takže zásada kontradiktornosti byla dodržena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. května 1998, Rada v. de Nil a Impens, C‑259/96 P, EU:C:1998:224, bod 31).

20

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 6/2002 je (průmyslový) vzor chráněn právem k (průmyslovému) vzoru, pokud je nový a má individuální povahu.

21

Ze znění čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002 vyplývá, že (průmyslový) vzor použitý u některého výrobku nebo ztělesněný ve výrobku, který je součástí složeného výrobku, je uznán za nový a mající individuální povahu:

22

Podle čl. 4 odst. 3 nařízení č. 6/2002 se „obvyklým použitím“ rozumí použití konečným uživatelem, s výjimkou údržby, servisu nebo opravy.

23

V souladu s čl. 3 písm. b) nařízení č. 6/2002 je „výrobek“ definován jako jakýkoliv průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět včetně součástek určených pro sestavení do jednoho složeného výrobku. V souladu s čl. 3 písm. c) nařízení č. 6/2002 je „složený výrobek“ definován jako výrobek sestávající z více součástí, které mohou být nahrazeny, takže výrobek může být rozebírán a opět sestavován.

24

Otázku, zda je dotčená elektroda „součástí složeného výrobku“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002, je třeba zkoumat právě ve světle výše uvedených ustanovení.

25

Nejprve je třeba uvést, jak zdůrazňují EUIPO a vedlejší účastnice, že čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002 představuje výjimku z režimu ochrany stanoveného v čl. 4 odst. 1 téhož nařízení. Jakožto výjimka musí být toto ustanovení vykládáno restriktivně, aby bylo omezeno vyloučení z ochrany (průmyslových) vzorů. Podle ustálené judikatury musí být totiž ustanovení omezující práva přiznaná majiteli (průmyslových) vzorů podle uvedeného nařízení vykládána striktně, avšak takovýto výklad nesmí narušit užitečný účinek takto stanoveného omezení a být v rozporu s jeho účelem (viz rozsudek ze dne 27. září 2017, Nintendo, C‑24/16 a C‑25/16, EU:C:2017:724, bod 74 a citovaná judikatura).

26

Dále vzhledem k neexistenci definice pojmu „součást složeného výrobku“ v nařízení č. 6/2002 musí být tento pojem chápán v souladu s jeho obvyklým smyslem v běžném jazyce (viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Acacia a D’Amato, C‑397/16 a C‑435/16, EU:C:2017:992, bod 64 a citovaná judikatura). Soudní dvůr definoval pojem „součást složeného výrobku“ tak, že se jím rozumí více součástí určených k sestavení průmyslově nebo řemeslně vyrobeného předmětu, které mohou být nahrazeny, takže výrobek může být rozebírán a opět sestavován, bez nichž by složený výrobek nemohl být předmětem obvyklého používání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Acacia a D’AmatoC‑397/16 a C‑435/16, EU:C:2017:992, bod 65).

27

Kromě toho je třeba uvést, že otázka, zda výrobek odpovídá pojmu „součást složeného výrobku“, musí být posuzována případ od případu v závislosti na souboru relevantních nepřímých důkazů.

28

V projednávané věci odvolací senát tím, že rozhodl, že dotčená elektroda tomuto pojmu neodpovídá, v podstatě zohlednil zejména následující nepřímé důkazy: zaprvé spotřební povahu elektrody, zadruhé skutečnost, že při nahrazení elektrody nedochází k rozebrání a opětovnému sestavení hořáku, zatřetí skutečnost, že hořák je bez elektrody považován za kompletní, a začtvrté zaměnitelnost elektrod.

29

Než se přistoupí ke zkoumání ostatních argumentů žalobkyně, je třeba postupně analyzovat argumenty žalobkyně ve vztahu ke každému z těchto nepřímých důkazů.

30

Odvolací senát měl v bodě 26 napadeného rozhodnutí za to, že spotřební povaha dotčené elektrody sama o sobě naznačuje, že konkrétní elektrodu nelze považovat za součást specifického hořáku. Odvolací senát při konstatování, že elektroda má spotřební povahu, v podstatě uvedl, že zaprvé elektroda nepředstavuje trvanlivou část hořáku a není k němu pevně připojena, na rozdíl od spouště nebo rukojeti, které představují hlavní části hořáku, a zadruhé, že má poměrně krátkou životnost, konkrétně 2 až 3 hodiny skutečné doby trvání oblouku při ručním řezání a 3 až 5 hodin při mechanizovaném řezání, a proto ji musí konečný uživatel pravidelně nahrazovat.

31

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že odvolací senát se dopustil nesprávného právního posouzení, když se opíral o rozlišení mezi „nespotřební“ součástí a „spotřební“ součástí, a tím, že měl za to, že pouze první kategorie součástí může představovat součást složeného výrobku. Podle žalobkyně je takové rozlišování umělé a postrádá jakýkoli základ v unijním právu, neboť slovo „součást“ nenaznačuje, že by měla vykazovat takovou zvláštní povahu, jako je trvanlivost.

32

EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

33

Je třeba uvést, že odvolací senát se nedopustil nesprávného právního posouzení, když zohlednil spotřební povahu elektrody při posuzování, zda je „součástí složeného výrobku“.

34

Je pravda, jak uvádí žalobkyně, že kritéria trvanlivosti a pravidelného nákupu nebo nahrazování součásti nejsou ve znění nařízení č. 6/2002 obsažena.

35

Nicméně vzhledem k tomu, že v uvedeném nařízení není definován pojem „součást složeného výrobku“, vycházel odvolací senát v bodech 26 a 27 napadeného rozhodnutí vedle jiných relevantních skutečností správně z neexistence pevného a trvalého spojení se složeným výrobkem, jakož i z pravidelného nákupu a nahrazování elektrody z důvodu její krátké životnosti. Tato kritéria, která se týkají typických vlastností spotřebního materiálu, jsou relevantními nepřímými důkazy, které lze použít k identifikaci toho, co je součástí složeného výrobku.

36

Ze znění čl. 3 písm. b) a c) nařízení č. 6/2002 totiž vyplývá, že součásti složeného výrobku jsou součástky určené k sestavení průmyslově nebo řemeslně vyrobeného předmětu, které mohou být nahrazeny, takže výrobek může být rozebírán a opět sestavován (viz rovněž rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Acacia a D’Amato, C‑397/16 a C‑435/16, EU:C:2017:992, bod 65). Dotčená elektroda je přitom jakožto spotřební materiál pro hořák navržena tak, aby ji konečný uživatel mohl k hořáku snadno připojit, spotřebovat nebo relativně rychle použít a snadno nahradit, aniž tento úkon vyžaduje rozebrání a opětovné sestavení takového výrobku (viz bod 40 a následující níže ohledně neexistence rozebrání a opětovného sestavení při nahrazení dotčené elektrody).

37

Mimoto je nutné konstatovat, že zejména z důvodu spotřební povahy dotčené elektrody je konečný uživatel, který elektrodu pravidelně nakupuje a nahrazuje, schopen vnímat a posoudit její vlastnosti bez ohledu na to, zda je elektroda i po instalaci do hořáku nadále viditelná.

38

Nakonec je třeba uvést, že úvahy odvolacího senátu v tomto ohledu nemůže zpochybnit argument žalobkyně, který vychází z předchozího rozhodnutí EUIPO (věc R 2337/2012-3) ze dne 9. dubna 2014, jež podle žalobkyně vykazuje podobnost s projednávanou věcí. Jak totiž vyplývá z bodu 29 napadeného rozhodnutí, odvolací senát přezkoumal rozhodnutí citované žalobkyní a vysvětlil důvody, proč měl za to, že se uvedené rozhodnutí liší od projednávaného případu. Dále je třeba v tomto ohledu připomenout, že EUIPO má rozhodovat v závislosti na okolnostech každého konkrétního případu a není vázán dřívějšími rozhodnutími přijatými v jiných věcech. Kromě toho Tribunál není v rámci přezkumu legality vázán rozhodovací praxí EUIPO [viz rozsudek ze dne 15. prosince 2015, LTJ Diffusion v. OHIM – ARTHUR a Aston (ARTHUR & ASTON), T‑83/14, EU:T:2015:974, bod 39 a citovaná judikatura].

39

S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že odvolací senát se nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že elektroda má vlastnosti spotřebního materiálu a tato okolnost je relevantním nepřímým důkazem pro závěr, že dotčenou elektrodu nelze považovat za součást složeného výrobku.

40

Odvolací senát měl v bodě 29 napadeného rozhodnutí za to, že při nahrazení nebo výměně elektrody se hořák a systém pro řezání nerozebírá ani opětovně nesestavuje, jak vyžaduje definice uvedená v čl. 3 písm. c) nařízení č. 6/2002. Podle ní je naopak elektroda určena k použití současně s hořákem, upevnění na přední části hořáku, a poté případně k opětovnému sejmutí.

41

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení a skutkového zjištění, když vycházel z úvah, podle kterých při nahrazení elektrody nedochází k rozebrání a opětovnému sestavení hořáku a systému pro řezání.

42

Zaprvé podle jejího názoru nic ve znění nařízení č. 6/2002 nevyžaduje úplné rozebrání složeného výrobku, aby mohl být výrobek považován za „součást“ takového složeného výrobku. Článek 3 písm. c) uvedeného nařízení se týká pouze možnosti, že k nahrazení součásti dojde tak, že složený výrobek lze rozebrat a opětovně sestavit, aniž je nezbytné jej poškodit nebo zničit.

43

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že nahrazení elektrody je úkon, který zahrnuje rozebrání a opětovné sestavení hořáku. Podle jejího názoru musí uživatel, aby elektrodu nahradil, vyjmout několik částí hořáku, a sice čelní kryt, uzávěr držáku a trysku, a to tak, že je z hořáku odšroubuje a po instalaci nové elektrody je musí znovu nainstalovat.

44

EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

45

Je třeba mít za to, že se odvolací senát nedopustil nesprávného právního posouzení, když zohlednil skutečnost, že při nahrazování elektrody nedochází k rozebrání ani opětovnému sestavení hořáku a systému pro řezání. Jak totiž vyplývá z bodů 23 a 26 výše, otázka, zda nahrazení výrobku vyžaduje rozebrání a opětovné sestavení složeného výrobku, je relevantním faktorem, který je třeba vzít v úvahu při určení, zda je takový výrobek součástí tohoto výrobku.

46

Je totiž třeba připomenout, že odkaz na „rozebrání“ a „opětovné sestavení“ výrobku je obsažen v definici „složeného výrobku“, stanovené v čl. 3 písm. c) nařízení č. 6/2002, a sice „výrobek sestávající z více součástí, které mohou být nahrazeny, takže výrobek může být rozebírán a opět sestavován“. Definice „součásti složeného výrobku“ v rozsudku ze dne 20. prosince 2017, Acacia a D’Amato (C‑397/16 a C‑435/16, EU:C:2017:992, bod 65), přebírá tutéž formulaci (viz bod 26 výše). Zohlednění „rozebrání“ a „opětovného sestavení“ je tedy založeno na nařízení č. 6/2002 a judikatuře Soudního dvora.

47

V případě výrobku, který tak při svém nahrazení nevyžaduje rozebrání a opětovné sestavení výrobku, do něhož je zabudován, a který je specificky navržen tak, aby jej koneční uživatelé mohli pravidelně a snadno nahrazovat, je méně pravděpodobné, že může být součástí složeného výrobku než výrobek, který běžně nahrazují odborníci se specifickými odbornými znalostmi pro provedení uvedeného nahrazení, jak uvádí EUIPO.

48

Mimoto je třeba odmítnout argument žalobkyně, podle něhož je nahrazení elektrody úkonem, který zahrnuje rozebrání a opětovné sestavení hořáku. Odvolací senát dospěl totiž v bodě 29 napadeného rozhodnutí správně k závěru, že při nahrazení elektrody není systém pro řezání a hořák rozebrán ani opětovně sestavován. I když je před nahrazením elektrody nutné sejmout čelní kryt, uzávěr držáku a trysku a po jejím nahrazení je znovu nasadit, jak tvrdí žalobkyně, je to i nadále pro konečného uživatele jednoduchý úkon, jak vysvětlila vedlejší účastnice na jednání. Takový úkon nelze tedy považovat za „rozebrání“ a „opětovné sestavení“ hořáku ve smyslu nařízení č. 6/2002.

49

S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že odvolací senát se nedopustil nesprávného právního nebo skutkového zjištění, když měl za to, že při nahrazení elektrody nedochází k rozebrání a opětovnému sestavení systému pro řezání a hořáku a že tato okolnost představuje relevantní nepřímý důkaz pro závěr, že dotčenou elektrodu nelze považovat za součást složeného výrobku.

50

Odvolací senát měl v bodě 29 napadeného rozhodnutí za to, že hořák lze bez elektrody považovat za kompletní, nikoli rozbitý výrobek. V bodě 30 napadeného rozhodnutí odvolací senát konstatoval, že hořák může být na trhu nabízen bez elektrody a tato elektroda je běžně předmětem inzerce a prodeje odděleně od hořáku.

51

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že dotčený složený výrobek, a sice hořák nebo plazmový systém pro řezání, představuje bez elektrody kompletní výrobek, a z této skutečnosti vyvodil, že elektroda není součástí tohoto složeného výrobku.

52

Zaprvé podle žalobkyně je třeba složený výrobek posuzovat ve stavu, v němž může plnit funkci, pro kterou je určen, aby bylo možné určit, zda je výrobek součástí složeného výrobku. Žalobkyně má tedy za to, že v projednávaném případě nemůže být dotčený složený výrobek bez elektrody kompletní, jelikož bez ní nemůže fungovat, v projednávaném případě řezat nebo drážkovat kov. Mimoto podle žalobkyně není pro určení, zda tento prvek odpovídá pojmu „součást složeného výrobku“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002, relevantní skutečnost, zda by byl složený výrobek bez dotčené součásti rozbitý.

53

Zadruhé podle žalobkyně není pro určení, zda je dotčená elektroda součástí složeného výrobku ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002, relevantní skutečnost, že je hořák uváděn na trh bez elektrody nebo že tato elektroda je uváděna na trh bez hořáku.

54

EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

55

Zaprvé je třeba mít za to, že úplnost výrobku představuje relevantní nepřímý důkaz pro účely posouzení pojmu „součást složeného výrobku“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002. Odvolacímu senátu tedy nelze vytýkat, že tento prvek zahrnul do svého posouzení.

56

Při koupi hořáku bez elektrody nebo v případě, že je z hořáku vyjmuta, nebude totiž konečný uživatel vnímat tento hořák jako rozbitý nebo neúplný. Naproti tomu konečný uživatel nebude složený výrobek bez jeho součástí v zásadě vnímat jako kompletní výrobek, který lze běžně používat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Acacia a D’Amato, C‑397/16 a C‑435/16, EU:C:2017:992, bod 65), nebo jako výrobek v dobrém stavu.

57

Pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého dotčený složený výrobek nemůže být bez elektrody kompletní, neboť bez ní nemůže fungovat, je pravda, že hořák a plazmový systém pro řezání nemohou plnit svou funkci, a sice řezat nebo drážkovat kov, aniž je do nich instalována elektroda. To však samo o sobě neznamená, že elektroda musí být považována za součást složeného výrobku.

58

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, definice „součást složeného výrobku“ v rozsudku ze dne 20. prosince 2017, Acacia a D’Amato (C‑397/16 a C‑435/16, EU:C:2017:992, bod 65), a zejména upřesnění „bez nichž by složený výrobek nemohl být předmětem obvyklého používání“ (viz bod 26 výše), nelze vykládat tak, že vyžaduje, aby v případě, kdy výrobek nemůže bez jiného výrobku plnit funkci, pro kterou je určen, musí být tento výrobek ve všech případech považován za součást prvního výrobku. Takový výklad by totiž byl příliš široký do té míry, že velké množství samostatných výrobků, zejména spotřebního charakteru, bez nichž složené výrobky nemohou plnit funkci, pro kterou jsou určeny, by bylo nesprávně považováno za součásti těchto složených výrobků. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nemá uvedená definice, stanovená v kontextu čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002, za cíl vyčerpávajícím způsobem určit, co nespadá do působnosti pojmu „součást složeného výrobku“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení.

59

Zadruhé je třeba mít, podobně jako vedlejší účastnice řízení, za to, že odvolací senát se nedopustil nesprávného právního posouzení, když zohlednil skutečnost, že hořák může být na trhu nabízen bez elektrody a že tato elektroda je běžně předmětem inzerce a prodeje odděleně od hořáku, jako relevantní nepřímý důkaz, aby určil, zda je dotčená elektroda součástí složeného výrobku ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002.

60

Pokud jde o skutečnost, že hořák je na trhu nabízen bez elektrody, je pravda, že každý výrobce může uvádět na trh složený výrobek s jeho součástmi nebo je prodávat odděleně. Jak zdůrazňuje žalobkyně, toto obchodní rozhodnutí nelze považovat za rozhodující prvek pro posouzení, zda je výrobek součástí složeného výrobku.

61

Nicméně je třeba uvést, že je neobvyklé, aby nákup složeného výrobku nezahrnoval jeho skutečné součásti. Jak přitom vyplývá ze spisu (přílohy C.8 až C.11), v projednávané věci je dotčený hořák prodáván buď s dotčenými elektrodami, nebo bez nich.

62

S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že odvolací senát se nedopustil nesprávného právního posouzení ani skutkového zjištění, když měl za to, že dotčený složený výrobek, a sice hořák nebo plazmový systém pro řezání, je bez elektrody kompletním výrobkem, a že tato okolnost představuje relevantní nepřímý důkaz pro závěr, že dotčenou elektrodu nelze považovat za součást složeného výrobku.

63

Odvolací senát měl v bodě 28 napadeného rozhodnutí za to, že s týmž hořákem jsou pro různé operace používány různé elektrody, jako jsou elektrody používané pro vlečné řezání a elektrody používané pro přesné řezání nebo drážkování, a že hořáky různých typů, upravené pro různé systémy pro řezání, mohou používat dotčenou elektrodu. Odvolací senát při vyvozování závěru, že elektroda není součástí složeného výrobku, vycházel vedle dalších relevantních skutečností ze zaměnitelnosti elektrody.

64

Žalobkyně v tomto ohledu na rozdíl od závěru odvolacího senátu tvrdí, že skutečnost, že různé elektrody lze používat se stejným hořákem a že různé hořáky lze používat se stejnou elektrodou, není pro určení, zda je elektroda součástí složeného výrobku, relevantní.

65

EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

66

V projednávané věci je nesporné, že konečný uživatel může používat dotčenou elektrodu s různými hořáky. Jak zdůraznila vedlejší účastnice v odpovědi na otázky položené Tribunálem v rámci organizačního procesního opatření uvedeného v bodě 13 výše, dotčenou elektrodu lze používat s hořáky pocházejícími od jiných podniků, než je vedlejší účastnice.

67

Je rovněž nesporné, že hořák vedlejší účastnice lze používat s různými elektrodami. Jak zdůraznila vedlejší účastnice v odpovědi na otázky položené Tribunálem, elektrody pocházející od jiných podniků jsou s jejími hořáky kompatibilní.

68

Je pravda, jak zdůrazňuje žalobkyně, že na základě pouhé skutečnosti, že výrobek může být nahrazen jiným výrobkem, který není totožný a může být používán v různých složených výrobcích, nelze dospět k závěru, že takový výrobek je odlišným výrobkem, který není součástí složeného výrobku.

69

Nicméně je třeba mít za to, že odvolací senát se nedopustil nesprávného právního posouzení, když pro účely doplnění své analýzy zohlednil zaměnitelnost elektrod. Výrobek, jenž nemůže být nahrazen jiným výrobkem, který není totožný, nebo používán v různých složených výrobcích, může být totiž v zásadě tím spíše trvale spojen a přizpůsoben uvedenému složenému výrobku, a představovat tak součást tohoto složeného výrobku.

70

Z toho vyplývá, že odvolací senát se nedopustil nesprávného právního posouzení nebo skutkového zjištění, když zohlednil skutečnost, že dotčená elektroda může být nahrazena jinou elektrodou a dotčenou elektrodu lze používat s hořáky různých typů, aby určil, že tato elektroda není součástí složeného výrobku ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002.

71

Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že dostatečně nezohlednil skutečný účel omezení ochrany podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002 pro součásti složených výrobků, které nejsou viditelné. Podle žalobkyně ochrana spotřebních součástí, které nejsou při obvyklém používání výrobku viditelné a nijak nepřispívají k celkovému vzhledu složeného výrobku, představuje nežádoucí omezení hospodářské soutěže na trhu se součástmi složených výrobků, jako je tomu v projednávané věci, která se týká závislého trhu s náhradními díly.

72

EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

73

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že pro účely určení, zda je výrobek součástí složeného výrobku ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002, není vyžadováno, aby odvolací senát provedl analýzu případných nežádoucích účinků v oblasti hospodářské soutěže na dotčených trzích.

74

I za předpokladu, že by ochrana hospodářské soutěže na trzích s náhradními díly byla důvodem pro vyloučení některých součástí složeného výrobku, které nejsou viditelné, z ochrany (průmyslových) vzorů stanovené v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002, neznamená to, že tato úvaha musí být součástí analýzy toho, co tvoří součást složeného výrobku, kterou provádí odvolací senát. Výtka žalobkyně je tedy irelevantní.

75

Žalobkyně v každém případě nepodložila své tvrzení, že se projednávaná věc týká z důvodu zpochybněného (průmyslového) vzoru Společenství závislého trhu s náhradními díly. Když byla žalobkyně v rámci organizačního procesního opatření, uvedeného v bodě 13 výše, na tento bod Tribunálem dotázána, pouze zopakovala, že zpochybněný (průmyslový) vzor Společenství brání výrobcům uvádět na trh elektrody kompatibilní s hořáky vedlejší účastnice, aniž to upřesnila.

76

V tomto ohledu to naopak svědčí o tom, jak zdůraznila vedlejší účastnice v odpovědi na otázky položené Tribunálem, že hořák vedlejší účastnice lze používat s jinými elektrodami, které mají vzhled a technické specifikace případně odlišné od vzhledu a technických specifikací elektrody, jejíž (průmyslový) vzor Společenství je v projednávané věci zpochybněn, aniž tento (průmyslový) vzor porušuje.

77

Argumentaci žalobkyně týkající se účelu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002 je proto nutné odmítnout.

78

Z toho vyplývá, že odvolací senát se nedopustil nesprávného právního posouzení ani skutkového zjištění, když na základě souboru relevantních nepřímých důkazů dospěl k závěru, že dotčená elektroda je odlišným výrobkem, a nikoliv součástí složeného výrobku ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002.

79

S ohledem na výše uvedené je třeba jediný žalobní důvod, a tudíž i žalobu v plném rozsahu, zamítnout.

80

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

81

Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné žalobkyni uložit náhradu nákladů řízení.

82

Mimoto vedlejší účastnice požadovala, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů vynaložených v souvislosti s řízením před odvolacím senátem. V tomto ohledu stačí konstatovat, že vzhledem k tomu, že se tímto rozsudkem zamítá žaloba směřující proti napadenému rozhodnutí, bod 2 výroku napadeného rozhodnutí i nadále upravuje náklady řízení vynaložené v odvolacím řízení před EUIPO [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. října 2017, Aldi v. EUIPO – Sky (SKYLITe), T‑736/15, nezveřejněný, EU:T:2017:729, bod 131].

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto: