|
21.3.2022 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 128/8 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kammergericht Berlin (Německo) dne 21. prosince 2021 – Deutsche Wohnen SE v. Staatsanwaltschaft Berlin
(Věc C-807/21)
(2022/C 128/11)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Kammergericht Berlin
Účastníci původního řízení
Řízení o uložení peněžité sankce proti: Deutsche Wohnen SE
Další účastník řízení: Staatsanwaltschaft Berlin
Předběžné otázky
|
1. |
Musí být čl. 83 odst. 4 až 6 GDPR (1) vykládán v tom smyslu, že do vnitrostátního práva začleňuje funkční pojem podniku odpovídající článkům 101 a 102 SFEU a zásadu zástupné odpovědnosti, což má za následek, že při rozšíření zásady identifikace, ze které vychází § 30 OWiG, lze řízení o uložení peněžité sankce vést přímo proti podniku a pro účely uložení pokuty není třeba konstatovat, že došlo k přestupku spáchanému identifikovanou fyzickou osobou, který popřípadě naplňuje všechny objektivní i subjektivní znaky deliktu? |
|
2. |
V případě kladné odpovědi na první otázku: Musí být čl. 83 odst. 4 až 6 GDPR vykládán v tom smyslu, že je nutné, aby se podnik prostřednictvím zaměstnance zaviněně dopustil protiprávního jednání [viz článek 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (2)], nebo pro účely uložení pokuty podniku v zásadě postačuje již objektivní porušení povinnosti (strict liability), které mu lze přičíst? |
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).
(2) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).