1)

Musí být čl. 13 odst. 1 písm. b) bod i) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/20042 (1) ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, čl. 3 odst. 1 písm. a) a čl. 11 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 (2) ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES, jakož i čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 (3) ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy, vykládány v tom smyslu, že z okolnosti, že podnik, který získá oprávnění pro silniční dopravu v členském státě Evropské unie podle nařízení (ES) č. 1071/2009 a nařízení (ES) č. 1072/2009 a musí tedy být řádně a trvale usazen v tomto členském státě, vyplývá, že je tím nevyvratitelně prokázáno, že tento podnik má pro určení použitelného systému sociálního zabezpečení své sídlo ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 v tomto členském státě a že pro orgány členského státu zaměstnání jsou tyto závěry závazné?

2)

Může vnitrostátní soud, který zjistí, že dotčené oprávnění pro silniční dopravu bylo získáno podvodným způsobem, k tomuto oprávnění nepřihlédnout nebo musí orgány členského státu zaměstnání na základě zjištění podvodu nejprve dožádat orgány, které oprávnění vydaly, o odnětí tohoto oprávnění?