1)

Musí být čl. 124 písm. d) ve spojení s čl. 128 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (1) vykládán v tom smyslu, že pojem „protinávrh na prohlášení neplatnosti“ obsažený v těchto ustanoveních může označovat návrh na prohlášení neplatnosti pouze v rozsahu, v němž souvisí s návrhem žalobce pro porušení ochranné známky Evropské unie, což vnitrostátnímu soudu umožňuje neposuzovat protinávrh na prohlášení neplatnosti v širším rozsahu, než v jakém souvisí s návrhem žalobce uplatněným z titulu porušení práv?

2)

Musí být čl. 129 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení – v němž jsou zmiňovány „procesní předpisy, které platí pro obdobná řízení ve věcech národních ochranných známek“ – se vztahuje na vnitrostátní procesní předpisy, které by se použily v konkrétním řízení o porušení práv z ochranné známky Evropské unie (a v řízení o vzájemné žalobě o prohlášení neplatnosti), nebo se obecně vztahuje na vnitrostátní procesní předpisy v právu členského státu, což má význam v případech, kdy s ohledem na datum zahájení daného řízení o porušení práv z ochranné známky Evropské unie neexistovaly v právním řádu členského státu procesní předpisy upravující vzájemnou žalobu o prohlášení neplatnosti ve věci národních ochranných známek.