1)

Brání ustanovení čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 směrnice 2008/94 (1), z hlediska autonomního pojmu „platební neschopnost“, takové vnitrostátní právní úpravě provádějící směrnici – čl. 15 odst. 1 a 2 Legea nr. 200/2006 privind constituirea și utilizarea Fondului de garantare pentru plata creanțelor salariale (zákon č. 200/2006 o zřízení a používání Záručního fondu pro výplatu mzdových pohledávek), ve spojení s článkem 7 Normele metodologice de aplicare a Legii nr. 200/2006 (metodologická pravidla pro uplatňování zákona č. 200/2006) – jak ji vyložil Curte de Casație și Justiție – Completul pentru dezlegarea unor chestiuni de drept (Nejvyšší kasační soud – senát pro řešení právních otázek) v rozhodnutí č. 16/2018, podle kterého období 3 měsíců, po které může Záruční fond převzít a vyplácet mzdové pohledávky zaměstnavatele v platební neschopnosti, odkazuje výhradně na datum zahájení insolvenčního řízení?

2)

Brání ustanovení čl. 3 [druhého pododstavce] a čl. 4 odst. 2 směrnice 2008/94 článku 15 odst. 1 a 2 zákona č. 200/2006 o zřízení a používání Záručního fondu pro výplatu mzdových pohledávek, jak jej vykládá Înalta Curte de Casație și Justiție – Completul pentru dezlegarea unor chestiuni de drept (Nejvyšší kasační soud – senát pro řešení právních otázek) v rozhodnutí č. 16/2018, podle kterého maximální doba 3 měsíců, po kterou může Záruční fond převzít a vyplácet mzdové pohledávky zaměstnavatele v platební neschopnosti, spadá do referenčního období 3 měsíců bezprostředně předcházejících zahájení insolvenčního řízení a 3 měsíců bezprostředně následujících po zahájení insolvenčního řízení?

3)

Je vnitrostátní správní praxe, podle které jsou na základě rozhodnutí Curtea de Conturi (Účetní dvůr) a při neexistenci zvláštní vnitrostátní právní úpravy, která by pracovníka zavazovala k vrácení, od pracovníka vymáhány částky údajně vyplacené za období, která nespadají do právního rámce, nebo které byly nárokovány po uplynutí zákonné promlčecí lhůty, v souladu se sociálním cílem směrnice 2008/94 a čl. 12 písm. a) směrnice?

4)

Představuje v rámci výkladu pojmu „zneužívání“ uvedeného v čl. 12 písm. a) směrnice 2008/94 akt, jehož cílem je, s deklarovaným účelem dodržet obecnou promlčecí lhůtu, vymáhat od pracovníka mzdové nároky, které uhradil Fond prostřednictvím soudem určeného insolvenčního správce, dostatečně objektivní odůvodnění?

5)

Je výklad a vnitrostátní správní praxe, podle které jsou mzdové pohledávky, jejichž vrácení je od pracovníků požadováno, přirovnány k daňové pohledávce vytvářející úroky a penále za opožděné platby, slučitelné s ustanoveními a účelem směrnice?