ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)

8. června 2023 ( *1 )

„Řízení o předběžné otázce – Ochranná známka Evropské unie – Spor před vnitrostátním soudem – Pravomoc soudů pro ochranné známky Evropské unie – Nařízení (EU) 2017/1001 – Článek 124 – Žaloba pro porušení práv – Článek 128 – Protinávrh na prohlášení neplatnosti – Předmět tohoto protinávrhu – Článek 129 odst. 3 – Procesní předpisy, které platí pro obdobná řízení ve věcech národních ochranných známek – Zásada procesní autonomie“

Ve věci C‑654/21,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko) ze dne 7. října 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 28. října 2021, v řízení

LM

proti

KP,

SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),

ve složení: D. Gratsias (zpravodaj), předseda senátu, M. Ilešič a Z. Csehi, soudci,

generální advokát: G. Pitruzzella,

za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

za LM: R. Ratajczak, adwokat,

za KP: E. Jaroszyńska-Kozłowska, radca prawny, a Z. Słupicka, radca prawny,

za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,

za Evropskou komisi: S. L. Kalėda a P. Němečková, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 124 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1), ve spojení s čl. 128 odst. 1 tohoto nařízení, jakož i čl. 129 odst. 3 uvedeného nařízení.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi LM a KP ve věci žaloby pro porušení práv k slovní ochranné známce EU, jakož i protinávrhu na prohlášení neplatnosti této ochranné známky.

Právní rámec

Unijní právo

3

Body 4 a 32 odůvodnění nařízení 2017/1001 zní:

„(4)

[…] [J]eví [se] nezbytným přijetí společného režimu pro ochranné známky [EU], na jehož základě mohou podniky nabýt na základě jediného řízení ochranné známky EU, kterým je poskytnuta jednotná ochrana a které mají účinky na celém území [Evropské] [u]nie. Takto vyjádřená zásada jednotné povahy ochranné známky EU by se měla uplatnit, nestanoví-li toto nařízení jinak.

[…]

(32)

Je nezbytné, aby rozhodnutí týkající se platnosti a porušení práv z ochranných známek [EU] mělo účinky a vztahovalo se na celé území Unie, neboť je to jediný způsob, jak zabránit vydání odporujících si rozhodnutí ze strany soudů a [Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)] a zajistit, aby nebyla ohrožena jejich jednotná povaha. Na všechna řízení týkající se ochranných známek EU by se měla vztahovat ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [ze dne 12. prosince 2012 o soudní příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1),], pokud toto nařízení nestanoví z uvedených ustanovení výjimky.“

4

Článek 1 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Ochranná známka Evropské unie“, v odstavci 2 stanoví:

„Ochranná známka EU má jednotnou povahu. Má stejné účinky v celé Unii: může být zapsána, převedena, lze se jí vzdát, může být předmětem rozhodnutí o zrušení práv vlastníka nebo být prohlášena za neplatnou a její užívání může být zakázáno pouze pro území celé Unie. Tato zásada platí, nestanoví-li toto nařízení jinak.“

5

Podle článku 6 uvedeného nařízení, nadepsaného „Nabytí ochranné známky EU“, se ochranná známka EU nabývá zápisem do rejstříku.

6

Článek 7 uvedeného nařízení, nadepsaný „Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu“ v odst. 1 a 2 stanoví:

„1.   Do rejstříku se nezapíšou:

[…]

b)

ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;

c)

ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností;

d)

ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech;

e)

označení, která jsou tvořena výlučně:

i)

tvarem nebo jinou vlastností, které vyplývají z povahy samotného výrobku;

ii)

tvarem nebo jinou vlastností výrobku, které jsou nezbytné pro dosažení technického výsledku;

iii)

tvarem nebo jinou vlastností výrobku, které dávají výrobku podstatnou hodnotu;

f)

ochranné známky, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo s dobrými mravy;

g)

ochranné známky, které by mohly klamat veřejnost, například pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby;

[…]

j)

ochranné známky, jež jsou ze zápisu vyloučeny podle unijních nebo vnitrostátních právních předpisů nebo mezinárodních dohod, jichž je Unie nebo daný členský stát stranou, které poskytují ochranu označením původu a zeměpisným označením;

k)

ochranné známky, jež jsou ze zápisu vyloučeny podle unijních právních předpisů nebo mezinárodních dohod, jichž je Unie stranou, které poskytují ochranu tradičním výrazům pro víno;

l)

ochranné známky, jež jsou ze zápisu vyloučeny podle unijních právních předpisů nebo mezinárodních dohod, jichž je Unie stranou, které poskytují ochranu zaručeným tradičním specialitám;

m)

ochranné známky, které obsahují nebo reprodukují ve svých podstatných prvcích starší název odrůdy rostlin zapsaný v souladu s unijními nebo vnitrostátními právními předpisy nebo mezinárodními dohodami, jichž je Unie nebo daný členský stát stranou, které poskytují ochranu odrůdovým právům a které se týkají odrůd stejných nebo úzce příbuzných druhů.

2.   Odstavec 1 se použije, i když důvody k zamítnutí zápisu existují jen v části Unie.“

7

Článek 59 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Absolutní důvody neplatnosti“, stanoví:

„1.   Ochranná známka EU se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u [EUIPO] nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení práv:

a)

pokud byla ochranná známka EU zapsána v rozporu s článkem 7;

b)

pokud přihlašovatel v době podání přihlášky nebyl v dobré víře.

2.   Byla-li ochranná známka EU zapsána v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b), c) nebo d), nemůže být prohlášena za neplatnou, pokud v důsledku užívání získala po svém zápisu rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána.

3.   Existuje-li důvod neplatnosti pouze ve vztahu k některým z výrobků nebo služeb, pro které byla ochranná známka EU zapsána, prohlásí se známka za neplatnou pouze pro tyto výrobky nebo služby.“

8

Článek 63 tohoto nařízení, nadepsaný „Návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti“, v odstavcích 1 a 3 uvádí:

„1.   Návrh na zrušení práv vlastníka ochranné známky EU nebo prohlášení této ochranné známky za neplatnou může podat u [EUIPO]:

a)

v případech uvedených v článcích 58 a 59 každá fyzická nebo právnická osoba, jakož i skupina nebo subjekt vytvořené k zastupování zájmů výrobců, producentů, poskytovatelů služeb, obchodníků nebo spotřebitelů, mají-li podle právních předpisů, jimiž se řídí, procesní způsobilost;

[…]

3.   Návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti je nepřípustný, pokud bylo [EUIPO] nebo soudem pro ochranné známky EU podle článku 123 rozhodnuto ve věci samé mezi stejnými účastníky o návrhu týkajícím se stejného předmětu a stejného důvodu a toto rozhodnutí je pravomocné.“

9

Článek 123 uvedeného nařízení, nadepsaný „Soudy pro ochranné známky EU“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy určí na svém území co nejomezenější počet vnitrostátních soudů prvního a druhého stupně plnící funkce svěřené jim tímto nařízením.“

10

Článek 124 téhož nařízení, nadepsaný „Soudní příslušnost ve věci porušení práv a platnosti“, zní takto:

„Soudy pro ochranné známky EU mají výlučnou příslušnost:

a)

ve věcech všech žalob pro porušení práv, a pokud to připouští vnitrostátní právní předpisy, pro hrozící porušení práv z ochranné známky EU;

[…]

d)

ve věcech protinávrhů na zrušení práv nebo prohlášení ochranné známky EU za neplatnou podle článku 128.“

11

Článek 127 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Domněnka platnosti – obrana ve věci samé“, v odstavci 1 stanoví:

„Soudy pro ochranné známky EU pohlížejí na ochrannou známku EU jako na známku platnou, pokud žalovaný nezpochybnil její platnost protinávrhem na zrušení nebo na prohlášení neplatnosti.“

12

Článek 128 tohoto nařízení, nadepsaný „Protinávrhy“, uvádí:

„1.   Protinávrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti může být založen jen na důvodech zrušení nebo neplatnosti uvedených v tomto nařízení.

2.   Soud pro ochranné známky EU zamítne protinávrh na zrušení nebo na prohlášení neplatnosti, pokud rozhodnutí [EUIPO] týkající se téhož předmětu, téhož důvodu a mezi týmiž účastníky již nabylo právní moci.

[…]

4.   Soud pro ochranné známky EU, u kterého byl podán protinávrh na zrušení práv nebo prohlášení ochranné známky EU za neplatnou, nepřistoupí k přezkoumání protinávrhu, dokud dotčený účastník řízení nebo soud nesdělí [EUIPO] den, kdy byl protinávrh podán. [EUIPO] zapíše tuto skutečnost do rejstříku. Byl-li návrh na zrušení práv nebo prohlášení ochranné známky EU za neplatnou k [EUIPO] podán ještě před tím, než byl podán protinávrh, sdělí [EUIPO] tuto skutečnost soudu a soud řízení přeruší v souladu s čl. 132 odst. 1, dokud rozhodnutí o návrhu nenabude právní moci nebo dokud není návrh vzat zpět.

[…]

6.   Pokud soud pro ochranné známky EU rozhodl o protinávrhu na zrušení práv nebo prohlášení ochranné známky EU za neplatnou a rozhodnutí nabylo právní moci, zašle soud nebo kterýkoliv účastník vnitrostátního řízení neprodleně kopii rozhodnutí [EUIPO]. [EUIPO] nebo kterákoliv jiná dotčená osoba mohou požadovat, aby byly o tomto předání blíže informovány. [EUIPO] zapíše údaj o rozhodnutí soudu do rejstříku a přijme opatření nezbytná pro naplnění výroku soudu.

7.   Soud pro ochranné známky EU, který projednává protinávrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti, může na návrh vlastníka ochranné známky EU a po vyslechnutí ostatních účastníků řízení přerušit a vyzvat žalovaného, aby u [EUIPO] podal návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti ve lhůtě, kterou stanoví. Není-li návrh v této lhůtě podán, pokračuje soud v řízení; protinávrh se považuje za vzatý zpět. Použije se čl. 132 odst. 3.“

13

Článek 129 uvedeného nařízení, nadepsaný „Rozhodné právo“, zní:

„1.   Soudy pro ochranné známky EU se řídí ustanoveními tohoto nařízení.

2.   Ve všech otázkách týkajících se ochranných známek, které nejsou upraveny tímto nařízením, se příslušný soud pro ochranné známky EU řídí příslušnými vnitrostátními právními předpisy.

3.   Nestanoví-li toto nařízení jinak, řídí se soud pro ochranné známky EU procesními předpisy, které platí pro obdobná řízení ve věcech národních ochranných známek toho členského státu, na jehož území má sídlo.“

14

Článek 132 téhož nařízení, nadepsaný „Zvláštní ustanovení pro související žaloby“, v odstavci 1 stanoví:

„Neexistují-li zvláštní důvody pokračovat v řízení, soud pro ochranné známky EU, který projednává žalobu uvedenou v článku 124 s výjimkou žaloby na určení, že nedochází k porušení práv ze známky, přeruší řízení buď z úřední moci po vyslechnutí účastníků, nebo na žádost účastníka a po vyslechnutí ostatních účastníků, byla-li platnost ochranné známky EU již zpochybněna před jiným soudem pro ochranné známky EU cestou protinávrhu nebo byl-li již podán u [EUIPO] návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti.“

Polské právo

15

Článek 204 občanského soudního řádu (ustawa – Kodeks postępowania cywilnego) ze dne 17. listopadu 1964, (Dz. U. z roku 1964, č. 43, částka 296), ve znění použitelném na projednávaný spor (dále jen „občanský soudní řád“), stanoví:

„§ 1.   Protinávrh je přípustný, pokud se týká původního nároku nebo pokud jej lze započíst. Protinávrh musí být podán nejpozději v žalobní odpovědi a v případě, že taková odpověď není předložena, v odporu proti rozsudku pro zmeškání nebo na začátku prvního jednání, které bylo [žalovanému] oznámeno nebo k němuž byl [žalovaný] předvolán.

§ 2.   Protinávrh se podává u soudu rozhodujícího o hlavní žalobě. Pokud však protinávrh spadá do příslušnosti krajského soudu a věc byla předložena okresnímu soudu, postoupí okresní soud celou věc soudu příslušnému k rozhodnutí o protinávrhu.

§ 3.   Ustanovení týkající se žaloby se přiměřeně použijí i na protinávrh.“

16

Článek 479122 občanského soudního řádu byl vložen zákonem, kterým se mění občanský soudní řád a některé další zákony (ustawa o zmianie ustawy – Kodeks postępowania cywilnego oraz niektórych innych ustaw) ze dne 13. února 2020 (Dz. U. z roku 2020, částka 288), který nabyl účinnosti dne 1. července 2020. Tento článek stanoví:

„§ 1.   Protinávrh v řízení o porušení práv z ochranné známky nebo průmyslového vzoru je přípustný, pokud obsahuje návrh na prohlášení neplatnosti nebo zrušení ochranné známky nebo obsahuje návrh na prohlášení neplatnosti zapsaného průmyslového vzoru. Článek 204 se použije obdobně.

§ 2.   Odstavec 1 se použije obdobně na návrhy na prohlášení neplatnosti nebo na zrušení kolektivní ochranné známky, ochrany kolektivních práv k ochranné známce, garanční ochranné známky, uznání ochrany mezinárodní ochranné známky na území Polské republiky, jakož i na návrh na prohlášení neplatnosti uznání ochrany mezinárodního průmyslového vzoru na území Polské republiky.“

17

Článek 22 odst. 2 tohoto zákona však stanovil toto:

„Ve věcech zahájených a neskončených v daném stupni nebo u Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy, Polsko) do nabytí účinnosti tohoto zákona, které by mohly být předmětem zkoumání v rámci řízení ve věci duševního vlastnictví, se ustanovení týkající se tohoto řízení nepoužijí. Soud příslušný k projednání takové věci zůstává příslušný podle dosavadních pravidel.“

Spor v původním řízení a předběžné otázky

18

LM je vlastníkem slovní ochranné známky Evropské unie „Multiselect“ (dále jen „sporná ochranná známka“) zapsané dne 5. června 2018 pro služby spadající do tříd 9, 41 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků. K těmto výrobkům a službám patří zejména poradenství pro volbu povolání, informace o výchově a vzdělávání, instalace a údržba počítačového softwaru nebo též vydávání textů a poskytování elektronických publikací online.

19

KP nabízí od roku 2009 v rámci výkonu svých profesních činností v tištěné i digitalizované podobě příručku určenou uchazečům o policejní zkoušky k přípravě na psychologické testy označené spornou ochrannou známkou, které představují jednu z fází uvedeného přijímacího řízení. KP propaguje svou příručku na různých internetových stránkách.

20

Dne 26. února 2020 podal LM ke Krajskému soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko), který je předkládajícím soudem, žalobu pro porušení práv ze sporné ochranné známky, kterou se domáhal, aby bylo KP uloženo, aby pod touto ochrannou známkou přestala označovat výrobky a služby, které uvádí na trh, jakož i užívat uvedenou ochrannou známku v jakékoli komunikaci související s uváděním těchto výrobků a služeb na trh.

21

V rámci tohoto řízení podala KP dne 30. července 2020 protinávrh na prohlášení sporné ochranné známky za neplatnou pro část výrobků a služeb, pro které byla tato ochranná známka zapsána, na základě čl. 59 odst. 1 nařízení 2017/1001, vykládaného ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 2 tohoto nařízení.

22

Rozsudkem ze dne 7. října 2021 předkládající soud žalobu pro porušení práv v plném rozsahu zamítl.

23

Pokud jde o protinávrh, tento soud si klade otázku ohledně rozsahu přezkumu, který musí provést v případě, že předmět protinávrhu, stejně jako ve věci v původním řízení, přesahuje rámec „obrany“ proti žalobě pro porušení práv.

24

V projednávané věci je totiž třeba uvést, že zatímco se návrhová žádání hlavní žaloby týkala pouze služeb a výrobků uváděných na trh KP, rozsah protinávrhu je značně širší, neboť se KP dovolává neplatnosti sporné ochranné známky v rozsahu, v němž se vztahuje nejen na výrobky a služby, na které se vztahuje hlavní žaloba, ale i na jiné výrobky a služby.

25

Předkládající soud si klade otázku, zda každý návrh na prohlášení sporné ochranné známky za neplatnou bez ohledu na to, zda skutečně souvisí s řízením o porušení práv, spadá pod pojem „protinávrh na prohlášení neplatnosti“ ve smyslu čl. 124 písm. d) a čl. 128 odst. 1 nařízení 2017/1001, nebo zda musí být tento pojem vykládán v tom smyslu, že zahrnuje pouze návrhy, které mají „skutečnou souvislost“ s řízením o porušení práv, a sice návrhy, které spadají do „rámce vymezeného žalobou pro porušení práv“.

26

Předkládající soud má za to, že pokud by se připustilo, že protinávrh nemusí mít „skutečnou souvislost“ s řízením o porušení práv, hrozilo by, že hlavní řízení bude „dominováno“ řízením o protinávrhu a protinávrh ztratí povahu obrany proti nárokům uplatněným v hlavní žalobě. Uvedený soud upřednostňuje výklad pojmu „protinávrh“ v tom smyslu, že může označovat pouze návrhy, které mají skutečnou souvislost s žalobou pro porušení práv, tedy souvislost, jež není „určena obsahem práv žalobce ze [sporné] ochranné známky ani rozsahem činností vykonávaných žalovaným, nýbrž obsahem žalobních návrhů v žalobě pro porušení [práv]“.

27

Předkládající soud má za to, že ve prospěch výše uvedeného svědčí jednak zásada procesní autonomie členských států a článek 129 odst. 3 nařízení 2017/1001 a jednak pravidla upravující pravomoc EUIPO a soudů pro ochranné známky EU, z nichž vyplývá, že pravomoc těchto soudů představuje výjimku v oblasti neplatnosti ochranné známky Evropské unie.

28

Konečně předkládající soud vysvětluje, že polské právo ke dni podání žaloby pro porušení práv, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, nestanovilo možnost, že žalovaní v řízeních o porušení práv zahájených na návrh vlastníků ochranných známek zapsaných v Polsku mohou podat protinávrh na prohlášení neplatnosti, jelikož článek 479122 občanského soudního řádu, vložený zákonem ze dne 13. února 2020 k tomuto datu ještě nenabyl účinnosti. Má tedy pochybnosti o tom, zda tato ustanovení mohou být pro účely věci v původním řízení považována za „procesní předpisy, které platí pro obdobná řízení ve věcech národních ochranných známek“ ve smyslu čl. 129 odst. 3 nařízení 2017/1001.

29

Za těchto podmínek se Krajský soud ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Musí být čl. 124 písm. d) ve spojení s čl. 128 odst. 1 nařízení [2017/1001] vykládán v tom smyslu, že pojem ‚protinávrh na prohlášení neplatnosti‘ obsažený v těchto ustanoveních může označovat pouze návrh na prohlášení neplatnosti, který souvisí s původním návrhem pro porušení ochranné známky Evropské unie, což vnitrostátnímu soudu umožňuje neposuzovat protinávrh na prohlášení neplatnosti v širším rozsahu, než v jakém souvisí s původním návrhem uplatněným z titulu porušení práv?

2)

Musí být čl. 129 odst. 3 nařízení [2017/1001] vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení – v němž jsou zmiňovány ‚procesní předpisy, které platí pro obdobná řízení ve věcech národních ochranných známek‘ – se vztahuje na vnitrostátní procesní předpisy, které by se použily v konkrétním řízení o porušení práv z ochranné známky Evropské unie (a v řízení o protinávrhu na prohlášení neplatnosti), nebo se obecně vztahuje na vnitrostátní procesní předpisy v právu členského státu, což má význam v případech, kdy s ohledem na datum zahájení daného řízení o porušení práv z ochranné známky Evropské unie neexistovaly v právním řádu členského státu procesní předpisy upravující protinávrh na prohlášení neplatnosti ve věci národních ochranných známek?“

K předběžným otázkám

K první otázce

30

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 124 písm. d) nařízení 2017/1001 ve spojení s jeho čl. 128 odst. 1 vykládán v tom smyslu, že se protinávrh na prohlášení ochranné známky EU za neplatnou může týkat všech práv, která pro vlastníky této ochranné známky vyplývají z jejího zápisu, aniž je předmět tohoto protinávrhu omezen rámcem sporu vymezeným žalobou pro porušení práv.

31

Vzhledem k neexistenci definice pojmu „protinávrh“ v nařízení 2017/1001 je třeba uvést, že tento pojem je obvykle chápán tak, že označuje vzájemnou žalobu podanou žalovaným v řízení, které proti němu žalobce zahájil u téhož soudu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 36).

32

V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že protinávrh nelze zaměňovat s pouhým prostředkem obrany. Přestože je podán v rámci řízení zahájeného jiným právním prostředkem, jedná se o odlišný a samostatný návrh, jehož procesní projednání je nezávislé na hlavním návrhu, a může tedy pokračovat i v případě zamítnutí hlavního návrhu žalobce (rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 38 a citovaná judikatura).

33

Je-li tedy třeba pojem „protinávrh“ ve smyslu nařízení 2017/1001 chápat jako právní prostředek, který je podmíněn podáním žaloby pro porušení práv, a je tudíž s touto žalobou spojen, tento právní prostředek směřuje k rozšíření předmětu sporu a k uznání nároku odlišného a samostatného od hlavního návrhu, zejména za účelem prohlášení neplatnosti dotyčné ochranné známky (rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 39).

34

Protinávrh se tím, že znamená rozšíření předmětu sporu a navzdory této vazbě mezi hlavní žalobou a protinávrhem, stává autonomním. Protinávrh se tedy liší od pouhého prostředku obrany a jeho osud nezávisí na osudu žaloby pro porušení práv, v jejímž rámci byl podán (rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 40).

35

S ohledem na autonomní povahu protinávrhu upraveného v článku 128 nařízení 2017/1001 nemůže být předmět tohoto protinávrhu omezen předmětem žaloby pro porušení práv, v jejímž rámci je protinávrh podán.

36

Tento závěr je podpořen zaprvé ustanoveními tohoto nařízení, jež se týkají důvodů neplatnosti, které lze uplatnit na podporu protinávrhu na prohlášení neplatnosti podaného na základě článku 128 uvedeného nařízení.

37

Je sice pravda, že se protinávrh liší od návrhu na prohlášení neplatnosti podaného u EUIPO z hlediska osob, které mohou ten či onen návrh podat. Podle čl. 63 odst. 1 uvedeného nařízení totiž může návrh na prohlášení neplatnosti v případech uvedených v článcích 58 a 59 téhož nařízení podat „každá fyzická nebo právnická osoba“, jakož i skupina nebo subjekt vytvořené k zastupování zájmů výrobců, producentů, poskytovatelů služeb, obchodníků nebo spotřebitelů, mají-li podle právních předpisů, jimiž se řídí, procesní způsobilost. Naproti tomu jedinou fyzickou nebo právnickou osobou, která může podat protinávrh ve smyslu článku 128 nařízení 2017/1001, je žalovaný v rámci dotčeného řízení o porušení práv. Toto omezení, pokud jde o osoby, které mohou podat protinávrh, však v žádném případě neznamená, že předmět tohoto protinávrhu musí být omezen, aby pokrýval pouze to, co spadá pod vlastní zájmy navrhovatele.

38

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 128 odst. 1 tohoto nařízení „[p]rotinávrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti může být založen jen na důvodech zrušení nebo neplatnosti uvedených v tomto nařízení“. Z tohoto ustanovení vyplývá, že i když protinávrh na prohlášení neplatnosti ve smyslu uvedeného nařízení může být založen pouze na důvodech neplatnosti výslovně uvedených v tomto nařízení, může být nicméně založen na jakémkoli důvodu, který toto nařízení stanoví.

39

Článek 59 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Absolutní důvody neplatnosti“, přitom v odst. 1 písm. a) stanoví, že ochranná známka EU se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u EUIPO nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení práv, „pokud byla [tato ochranná známka] zapsána v rozporu s článkem 7 [tohoto nařízení]“. Nařízení 2017/1001 z hlediska jejich působnosti staví na roveň návrh na prohlášení neplatnosti podaný u EUIPO a protinávrh na prohlášení neplatnosti podaný v rámci řízení pro porušení práv, které probíhá před soudem pro ochranné známky EU.

40

Podle judikatury je totiž účelem absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu chránit obecný zájem, který je jejich základem, a nemusí tedy nutně souviset se skutečným nebo potenciálním hospodářským zájmem na výmazu sporné ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. února 2010, Lancôme v. OHIM, C‑408/08 P, EU:C:2010:92, body 4043).

41

Kromě toho ze znění čl. 7 odst. 1 nařízení 2017/1001 vyplývá, že některé z důvodů neplatnosti uvedených v písmenech a) až m) tohoto ustanovení, na nichž může být založen hlavní návrh na prohlášení neplatnosti nebo protinávrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky EU, se svou povahou mohou týkat všech výrobků nebo služeb, na které se vztahuje zápis této ochranné známky.

42

Tak je tomu zejména v případě důvodu neplatnosti uvedeného v písmenu f), které se týká „ochranných známek, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo s dobrými mravy“, důvodu neplatnosti uvedeného v písmenu g), které se týká „ochranných známek, které by mohly klamat veřejnost, například pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby“, nebo též důvodů neplatnosti uvedených v písmenech j), k), l) a m), které se v uvedeném pořadí týkají ochrany označení původu a zeměpisných označení, tradičních výrazů pro víno, zaručených tradičních specialit a odrůdových práv.

43

Stejně tak se absolutní důvod neplatnosti uvedený v čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, a sice neexistence dobré víry přihlašovatele v době podání přihlášky ochranné známky, může rovněž týkat všech práv, která pro vlastníka ochranné známky EU vyplývají ze zápisu této ochranné známky.

44

Bylo by přitom v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, která je jedním z cílů protinávrhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 56), mít za to, že takový protinávrh založený na jednom z důvodů neplatnosti uvedených v bodech 42 a 43 tohoto rozsudku může vést pouze k prohlášení částečné neplatnosti ochranné známky, na níž je založeno dotčené řízení o porušení práv.

45

Článek 59 odst. 3 uvedeného nařízení, který stanoví, že ochranná známka EU může být prohlášena za neplatnou pouze pro část výrobků nebo služeb, pro kterou platí uplatněný důvod neplatnosti, totiž představuje jediné omezení stanovené tímto nařízením, pokud jde o rozsah a výsledek návrhu na prohlášení neplatnosti, a tudíž protinávrhu na prohlášení neplatnosti.

46

Z toho vyplývá, že se protinávrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky EU podaný na základě článku 128 nařízení 2017/1001 může vzhledem ke své povaze týkat všech práv, která pro vlastníka této ochranné známky vyplývají z jejího zápisu.

47

Zadruhé pravidla upravující účinky protinávrhu potvrzují závěr uvedený v bodě 35 tohoto rozsudku, jelikož tyto účinky jsou stejné jako účinky vyhrazené pro prohlášení zrušení nebo neplatnosti ochranné známky EU, k němuž došlo na základě řízení zahájeného u EUIPO.

48

Jak vyplývá z bodu 32 odůvodnění nařízení 2017/1001, v tomto ohledu mají rozhodnutí o platnosti ochranné známky EU účinek erga omnes v celé Unii, a to jak v případě, že pocházejí od EUIPO, tak v případě že jsou vydána na základě protinávrhu podaného u soudu pro ochranné známky EU (rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 48 a citovaná judikatura).

49

Tento účinek erga omnes je potvrzen v čl. 128 odst. 6 uvedeného nařízení, který stanoví, že soud pro ochranné známky EU musí zaslat kopii pravomocného rozhodnutí o protinávrhu na zrušení práv nebo prohlášení ochranné známky EU za neplatnou EUIPO, který musí toto rozhodnutí zapsat do rejstříku a přijmout opatření nezbytná pro naplnění výroku soudu (rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 49 a citovaná judikatura).

50

Výše uvedené úvahy konečně nemohou být zpochybněny systémem rozdělení pravomocí mezi EUIPO a soudy pro ochranné známky EU, který byl zaveden uvedeným nařízením.

51

Je sice pravda, že nařízení 2017/1001 vyhrazuje EUIPO výlučnou pravomoc v oblasti zápisu ochranných známek EU a námitek proti tomuto zápisu. Tak tomu však není v případě platnosti těchto ochranných známek. Ačkoli se uvedené nařízení v zásadě přiklání k centralizaci projednávání návrhů na prohlášení neplatnosti a na zrušení u EUIPO, je tato zásada zmírněna, jelikož pravomoc prohlásit ochrannou známku EU za neplatnou nebo ji zrušit sdílejí podle článků 63 a 124 uvedeného nařízení soudy pro ochranné známky EU určené členskými státy v souladu s čl. 123 odst. 1 tohoto nařízení, a EUIPO (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 42 a citovaná judikatura).

52

Pravomoc takto svěřená těmto soudům představuje přímé uplatnění pravidla svěření pravomocí stanoveného v nařízení 2017/1001, a nelze ji tedy považovat za „výjimku“ z pravomoci EUIPO v dané oblasti (rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 43).

53

Mimoto jsou dotčené pravomoci vykonávány podle zásady přednosti instance, u níž byl podán návrh na zahájení řízení. Podle čl. 132 odst. 1 a odst. 2 první věty tohoto nařízení „[n]eexistují-li zvláštní důvody pokračovat v řízení“, je k rozhodnutí příslušná první instance, u níž byl spor o platnost ochranné známky EU zahájen (rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 44).

54

S ohledem na systém rozdělení pravomocí popsaný v bodech 51 až 53 tohoto rozsudku je tak třeba poznamenat, že v rámci režimu zavedeného uvedeným nařízením, který v souladu s bodem 4 odůvodnění a čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení zakotvuje jednotnou povahu ochranné známky EU, unijní normotvůrce zamýšlel svěřit, stejně jako EUIPO, i soudům pro ochranné známky EU při jejich rozhodování o protinávrzích pravomoc přezkoumávat platnost ochranných známek EU (rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 47).

55

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 124 písm. d) nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 128 odst. 1 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se protinávrh na prohlášení ochranné známky EU za neplatnou může týkat všech práv, která pro vlastníka této ochranné známky vyplývají z jejího zápisu, aniž je předmět tohoto protinávrhu omezen rámcem sporu vymezeným v žalobě pro porušení práv.

K druhé otázce

56

Je třeba konstatovat, podobně jako to učinila Komise, že druhá otázka se zakládá na předpokladu, že otázka rozsahu takového protinávrhu, o jaký jde ve věci v původním řízení, není upravena unijním právem. Předkládající soud se tedy při neexistenci zvláštních vnitrostátních pravidel pro protinávrhy na prohlášení národních ochranných známek za neplatné snaží zjistit, zda lze „procesními předpisy, které platí pro obdobná řízení“ ve smyslu čl. 129 odst. 3 nařízení 2017/1001 rozumět vnitrostátní procesní předpisy s obecnou působností, které upřesňují rozsah protinávrhů v jiných oblastech sporů.

57

S ohledem na odpověď podanou na první otázku však není namístě odpovídat na druhou otázku.

K nákladům řízení

58

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

 

Článek 124 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie, ve spojení s čl. 128 odst. 1 tohoto nařízení

 

musí být vykládán v tom smyslu, že

 

protinávrh na prohlášení ochranné známky EU za neplatnou se může týkat všech práv, která pro vlastníka této ochranné známky vyplývají z jejího zápisu, aniž je předmět tohoto protinávrhu omezen rámcem sporu vymezeným v žalobě pro porušení práv.

 

Podpisy


( *1 ) – Jednací jazyk: polština.