–

za FW: V. Treber-Müller, Rechtsanwältin,

–

za CE: M. Riedl, Rechtsanwalt,

–

za rakouskou vládu: A. Posch a J. Schmoll, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: B.-R. Killmann a D. Martin, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 1, 2 a 6 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79) ve spojení s článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporů mezi FW a CE na jedné straně a Landespolizeidirektion Niederösterreich (zemské policejní ředitelství Dolního Rakouska, Rakousko) a Finanzamt Österreich (daňová správa, Rakousko), dříve Finanzamt Salzburg-Land (daňová správa spolkové země Salcbursko, Rakousko) (dále jen společně „daňová správa“), na straně druhé ve věci stanovení služebního věku FW a CE pro účely odměňování spolkových zaměstnanců ve služebním poměru.

3

Článek 1 směrnice 2000/78, nadepsaný „Účel“, stanoví:

„Účelem této směrnice je stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.“

4

Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Pojem diskriminace“, stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2.   Pro účely odstavce 1 se

[…]“

5

Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 písm. c) stanoví:

„V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o

[…]

6

Článek 6 téže směrnice, nadepsaný „Opodstatněnost rozdílů v zacházení na základě věku“, zní následovně:

„1.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

[…]

2.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že v systémech sociálního zabezpečení v zaměstnání nepředstavuje stanovení věkových hranic pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu nebo invaliditě, včetně stanovení různých věkových hranic pro zaměstnance nebo skupiny či kategorie zaměstnanců v těchto systémech, a používání věkových kritérií při pojistně matematických výpočtech v souvislosti s těmito systémy diskriminaci na základě věku, pokud nepovede k diskriminaci na základě pohlaví.“

7

Článek 16 směrnice 2000/78, nadepsaný „Zajištění souladu“, stanoví:

„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby

8

Rakouské právo upravující odměňování a služební postup státních zaměstnanců spolkové republiky bylo z důvodu rozporu některých jeho ustanovení s unijním právem několikrát novelizováno. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že nový systém odměňování a služebního postupu, který vyplývá z legislativních změn přijatých v letech 2019 a 2020, má za cíl ukončit diskriminaci na základě věku, jež vyplývala z dříve platného systému odměňování a služebního postupu.

9

Za účelem odstranění diskriminace na základě věku, která vyplývala z předchozího znění Gehaltsgesetz (zákon o platech) a byla konstatována v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. června 2009, Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381), § 8 Gehaltsgesetz 1956 (zákon o platech z roku 1956, BGBl. 54/1956), ve znění Bundesbesoldungsreform 2010 (spolkový zákon o reformě odměňování z roku 2010, BGBl. I, 82/2010), (dále jen „GehG z roku 2010“) v odstavci 1 stanovil:

„Služební postup se řídí rozhodným datem. Není-li v tomto paragrafu stanoveno jinak, je doba nezbytná pro postup do druhého platového stupně každé zaměstnanecké kategorie pět let a pro postup do ostatních platových stupňů dva roky.“

10

Ustanovení § 12 GehG z roku 2010 stanovilo:

„1.   Aniž jsou dotčena omezení uvedená v odstavcích 4 až 8, rozhodné datum, které je třeba zohlednit pro účely platového postupu, se určí zpětně ode dne nástupu do služby na základě dob následujících po 30. červnu roku, během něhož bylo nebo by bylo dovršeno devět let školní docházky po nástupu do prvního stupně školního vzdělávání, přičemž:

1a.   Délka dob, které byly zpětně vypočítány podle odst. 1 bodu 2 písm. b) bodu aa) a odst. 2 bodu 6, a dob učňovského vzdělávání, které byly zpětně vypočítány podle odst. 2 bodu 4 písm. d), nesmí celkově překročit tři roky. Pokud však

[…]“

11

Stanovení rozhodného data umožňujícího služební postup zaměstnance a tedy jeho zařazení pro účely odměňování mohlo být podle § 113 odst. 10 a 11 GehG z roku 2010 provedeno pouze na základě žádosti, přičemž předchozí ustanovení zůstávala i nadále v platnosti ve znění, které platilo k 31. prosinci 2003.

12

Za účelem odstranění diskriminace na základě věku vyplývající z GehG z roku 2010, která byla konstatována v rozsudku Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2014, Schmitzer (C‑530/13, EU:C:2014:2359), byl GehG z roku 2010 pozměněn se zpětnou účinností Bundesbesoldungsreform 2015 (spolkový zákon o reformě odměňování z roku 2015, BGBl. I, 32/2015), Dienstrechts-Novelle 2015 (zákon z roku 2015, kterým se novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, BGBl. I, 65/2015) a Besoldungsrechtsanpassungsgesetz (zákon o reformě odměňování z roku 2016, BGBl. I, 104/2016) (dále jen „GehG z roku 2015“).

13

Ustanovení § 8 GehG z roku 2015, nadepsaný „Zařazení a služební postup“, v odstavci 1 stanovil:

„[…] Zařazení a následný služební postup se stanoví v závislosti na služebním věku pro účely odměňování.“

14

Ustanovení § 12 odst. 1 GehG z roku 2015, nadepsaného „Služební věk pro účely odměňování“, stanoví:

„Služební věk pro účely odměňování zahrnuje dobu služby zohledněnou pro účely služebního postupu, k níž se připočte započitatelná předchozí doba služby.“

15

Ustanovení § 169c GehG z roku 2015, který se týká převedení zaměstnanců ve služebním poměru do nového systému odměňování a služebního postupu stanovilo:

„1.   Všechny zaměstnankyně a zaměstnanci v kategoriích a platových skupinách uvedených v § 169d, kteří se ke dni 11. února 2015 nacházejí ve služebním poměru, budou podle následujících ustanovení převedeni do nového systému odměňování zavedeného tímto spolkovým zákonem pouze na základě jejich dosavadních platů. Zaměstnankyně a zaměstnanci budou nejprve zařazeni podle jejich dosavadního platu do toho platového stupně nového systému odměňování, ve kterém se zachovává jejich dosavadní plat. […]

2.   Převedení zaměstnankyně nebo zaměstnance do nového systému odměňování se uskutečňuje prostřednictvím paušálního stanovení jejího nebo jeho služebního věku pro účely odměňování. Pro účely tohoto paušálního stanovení je relevantní převodní částka. Převodní částka odpovídá plnému platu bez případných mimořádných povýšení, který sloužil jako základ pro výpočet odměny zaměstnankyně nebo zaměstnance za únor 2015 (převodní měsíc). […]

2a.   Jako převodní částka se použije ta výše platu pro ten platový stupeň, který byl skutečně rozhodující pro odměnu vyplacenou za daný převodní měsíc (zařazení podle výplatní pásky). Přezkum správnosti odměňování jak co do důvodů, tak co do výše je vyloučen. Následnou opravu vyplacených platů lze zohlednit při vyměření převodní částky jen v rozsahu, v němž

[…]

3.   Služební věk pro účely odměňování převedené zaměstnankyně nebo zaměstnance je stanoven na základě období nezbytného pro postup z prvního platového stupně (od prvního dne) do platového stupně stejné zaměstnanecké kategorie, pro kterou je stanovena nejbližší nižší částka k převodní částce ve znění platném ke dni 12. února 2015. Pokud se převodní částka rovná nejnižší částce uvedené pro daný platový stupeň ve stejné kategorii zaměstnání, je rozhodný tento platový stupeň. Všechny porovnávané částky je třeba zaokrouhlit na celá eura.

4.   Služební věk pro účely odměňování stanovený v třetím odstavci se prodlouží o období, které uplynulo mezi okamžikem posledního služebního postupu do vyššího platového stupně, a uplynutím převodního měsíce, pokud je toto období užitečné pro účely služebního postupu.

[…]“

16

Podle § 175 odst. 79 bodu 3 GehG z roku 2015 nabývá § 8 a § 12 tohoto zákona, včetně jejich nadpisů, účinnosti ve znění GehG z roku 2015 dnem následujícím po vyhlášení, tedy dne 12. února 2015, přičemž v řízeních, která jsou nebo budou vedena, již nelze jakékoli předchozí znění těchto paragrafů použít.

17

Za účelem odstranění diskriminace na základě věku vyplývající z GehG z roku 2015, která byla konstatována v rozsudcích Soudního dvora ze dne 8. května 2019, Leitner (C‑396/17, dále jen „rozsudek Leitner, EU:C:2019:375) a ze dne 8. května 2019, Österreichischer Gewerkschaftsbund (C‑24/17, EU:C:2019:373), byl GehG z roku 2015 pozměněn 2. Dienstrechts-Novelle 2019 (zákon z roku 2019, kterým se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, BGBl. I, 58/2019) a Dienstrechts-Novelle 2020 (zákon z roku 2020, kterým se novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, BGBl. I, 153/2020) (dále jen „GehG z roku 2020“).

18

Ustanovení § 169f GehG z roku 2020 stanoví:

„1.   V případě zaměstnankyň a zaměstnanců

musí být z úřední povinnosti vydáno nové rozhodnutí o zařazení [do platové tabulky].

[…]

3.   V případě, že je předmětem řízení probíhajících ke dni zveřejnění [zákona z roku 2019, kterým se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu] především otázka zohlednění dodatečných dob před nástupem do služebního poměru, nového stanovení rozhodného data pro služební postup, zejména podle § 113 odst. 10 ve znění [spolkového zákona o reformě odměňování z roku 2010], provede se nové stanovení služebního věku pro účely odměňování nebo zařazení zaměstnankyně nebo zaměstnance do [platové tabulky] podle odst. 1 bodu 3 v rámci těchto řízení. V řízeních probíhajících ke dni zveřejnění [zákona z roku 2019, kterým se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu], v nichž je nutno o této otázce rozhodnout jako o předběžné otázce, se posouzení provede bez použití § 38 Allgemeines Verwaltungsverfahrensgesetz 1991 [(správní řád, BGBl. 51/1991)], v souladu s ustanovením jeho odstavce 6.

4.   Nové stanovení podle odstavců 1 až 3 se provede po určení srovnávacího rozhodného data (§ 169g) tak, že se k 28. únoru 2015 určí služební věk pro účely odměňování. Služební věk pro účely odměňování uvedený v § 169c se zvýší o dobu mezi srovnávacím rozhodným datem a rozhodným datem pro služební postup, pokud srovnávací rozhodné datum leží před rozhodným datem pro služební postup, v opačném případě se o tuto dobu zkracuje. Porovnání se provádí na základě posledního rozhodného data pro služební postup, které bylo stanoveno tak, že byly vyloučeny doby dosažené před dovršením věku osmnácti let.

[…]

6.   Výměr platu se provádí se zpětnou účinností na základě služebního věku rozhodného pro služební postup

19

§ 169g GehG z roku 2020 stanoví:

„1.   Srovnávací rozhodné datum se určí tak, že předchozí doby dosažené po dovršení minimálního věku vyžadovaného pro práci ve střídavém vzdělávacím systému, který je uveden v čl. 4 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků (Úř. věst. 1994, L 216, s. 12; Zvl. vyd. 05/002, s. 213), které bylo nutno při stanovení data rozhodného pro služební postup zpětně zohlednit, nebo které by bylo nutno zpětně zohlednit v případě nezohlednění věkové hranice 18 let, se podle ustanovení odst. 2 až 6 zpětně zohlední za dobu, která předcházela nástupu do zaměstnání.

2.   Při stanovení srovnávacího referenčního data podle odstavců 3 až 6 se použijí následující ustanovení upravující rozhodné datum pro služební postup:

Relevantní jsou ustanovení týkající se kategorie zaměstnání, do které zaměstnankyně nebo zaměstnanec spadali v době stanovení rozhodného data pro služební postup uvedeného v § 169f odst. 4 poslední větě.

3.   Odchylně od ustanovení uvedených v odst. 2 bodech 1 až 5

4.   ostatní doby, které se zohledňují pouze v polovičním rozsahu, se při stanovení srovnávacího rozhodného data zpětně zohlední pouze tehdy, pokud přesahují čtyři roky, které je třeba zohlednit v polovičním rozsahu.

5.   Pokud byla pro zpětné zohlednění dob dosažených po dovršení věku 18 let zákonem stanovena maximální hranice nebo ztráta, jako například v případě převedení, tato ustanovení se stejným způsobem použijí na všechny doby, které je nutno zohlednit.

6.   Pokud ustanovení odstavců 3 až 5 nestanoví jiná pravidla, je třeba při zpětném zohlednění dob vycházet ze skutečnosti, že o věci již bylo rozhodnuto, pokud tyto doby již byly či nebyly při stanovení rozhodného data pro služební postup (§ 169f odst. 4 poslední věta) podle ustanovení odst. 2 bodu 1 až 5 dřívějšího znění tohoto ustanovení v celém rozsahu zpětně zohledněny.“

20

FW a CE jsou rakouskými spolkovými státními zaměstnanci.

21

FW, narozený v roce 1970, byl od 1. září 1985 do 1. srpna 1988 učněm ve státním podniku. Dne 1. července 1991 nastoupil do rakouské spolkové státní služby. Datum 17. září 1989 bylo stanoveno jako rozhodné datum pro jeho služební postup a jeho zařazení v rámci platové tabulky.

22

CE, narozený v roce 1972, byl od 1. září 1987 do 31. srpna 1990 učněm u rakouského územně samosprávného celku. Dne 1. července 1995 nastoupil do rakouské spolkové státní služby. Datum 23. září 1990 bylo stanoveno jako rozhodné datum pro jeho služební postup a jeho zařazení v rámci platové tabulky.

23

V roce 2010 po vyhlášení spolkového zákona o reformě odměňování z roku 2010 podali FW a CE žádost o stanovení nového rozhodného data pro jejich služební postup tak, aby byly rovněž započteny započitatelné doby, kterých dosáhli před svými osmnáctými narozeninami, a aby odpovídajícím způsobem bylo upraveno jejich zařazení v rámci platové tabulky.

24

Daňová správa rozhodující o těchto žádostech následně stanovila pro FW a CE nová rozhodná data, a to 1. září 1986 a 1. červenec 1987. Nicméně, na základě platných ustanovení vnitrostátního práva odmítla jakoukoliv změnu jejich zařazení v rámci platové tabulky.

25

V roce 2013 FW opět podal žádost o stanovení rozhodného data pro účely postupu do vyššího platového stupně a z toho vyplývající zařazení v rámci platové tabulky, jakož i o vyplacení nedoplatků na platu zohledňujících započitatelné doby dosažené před dovršením věku 18 let.

26

Pokud jde o CE, tento v roce 2015 požádal o vyplacení nedoplatků na platu, na které měl nárok z důvodu nového rozhodného data pro jeho služební postup, které bylo stanoveno na základě jeho žádosti, kterou v tomto smyslu podal v roce 2010, jakož i o opravu převodní částky stanovené v § 169c odst. 2 GehG z roku 2015.

27

Vzhledem k tomu, že daňová správa žádost FW zamítla, a nevydala včas rozhodnutí o žádosti ES, oba podali žalobu k Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Rakousko). Tento soud rozsudky ze dne 28. září 2020, pokud jde o FW, a ze dne 27. října 2020, pokud jde o CE, posunul rozhodné datum pro služební postup FW o jeden den do minulosti, tedy na den 16. září 1989, a rozhodné datum pro služební postup CE o čtyři dny do minulosti, tedy na den 19. září 1990, přičemž v části týkající se zaplacení nedoplatků na platu tyto žaloby zamítl.

28

FW a CE poté podali proti těmto rozsudkům opravný prostředek „Revision“ k předkládajícímu soudu, tedy k Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko).

29

Tento soud nejprve připomíná, že rakouský systém odměňování ve veřejné službě byl původně založen na zásadě, podle níž se doby služby, kterých zaměstnanec dosáhl před dovršením věku 18 let, neměly při stanovení rozhodného data pro služební postup zohledňovat.

30

V této souvislosti předkládající soud připomíná, že v návaznosti na rozsudek ze dne 18. června 2009, Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381), v němž Soudní dvůr konstatoval, že pravidla upravující odměňování rakouských zaměstnanců ve služebním poměru byla v rozporu s unijním právem, protože nestanovila zohlednění dob služby dosažených před dovršením věku 18 let, vnitrostátní zákonodárce přijal spolkový zákon o reformě odměňování z roku 2010.

31

Po nabytí účinnosti tohoto zákona mohly být doby dosažené před dovršením věku 18 let v souladu s ustanoveními GehG z roku 2010 zohledněny pro účely stanovení rozhodného data pro služební postup, ale pouze na žádost dotčeného zaměstnance a s tím, že to mělo za důsledek prodloužení doby nezbytné k tomu, aby bylo možné postoupit z prvního do druhého platového stupně, o tři roky. Soudní dvůr však ve svém rozsudku ze dne 11. listopadu 2014, Schmitzer (C‑530/13, EU:C:2014:2359), v podstatě rozhodl, že směrnice 2000/78 brání vnitrostátní právní úpravě, která za účelem odstranění diskriminace na základě věku zohledňuje doby odborného vzdělávání a služby dosažené před dovršením věku 18. let, avšak jež zároveň v případě zaměstnanců, kteří jsou takto diskriminováni, stanoví prodloužení doby nezbytné k tomu, aby bylo možné postoupit z prvního do druhého platového stupně každé zaměstnanecké kategorie a každé platové třídy, o tři roky.

32

Předkládající soud upřesňuje, že vnitrostátní zákonodárce následně přijal spolkový zákon o reformě odměňování z roku 2015 a zákon o reformě odměňování z roku 2016 za účelem nahradit, pokud jde o zaměstnance, kteří byli ve služebním poměru k 11. únoru 2015, systém odměňování založený na rozhodném datu pro služební postup novým systémem, jenž je založen na služebním věku pro účely odměňování, přičemž zavedl mechanismus převedení, které bylo provedeno na základě „převodní částky“, jež byla vypočítána podle pravidel GehG z roku 2010, a tedy v konečném důsledku, pokud jde o zaměstnance, kteří byli přijati do zaměstnání před nabytím účinnosti GehG z roku 2010, tedy před 31. srpnem 2010, podle ustanovení předchozího znění zákona o platech, podle kterých se pro účely zohlednění odborné praxe nabyté před přijetím do zaměstnání rozlišovalo, zda tato praxe byla nabyta před nebo po osmnáctých narozeninách dotyčných osob, a jejichž diskriminační povaha byla konstatována v rozsudku ze dne 18. června 2009, Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381).

33

V této souvislosti Soudní dvůr ve svém rozsudku Leitner rozhodl, že unijní právo brání i systému odměňování a služebního postupu vyplývajícímu z GehG z roku 2015, přičemž v podstatě konstatoval, že tato právní úprava není způsobilá zavést systém, který je v případě zaměstnanců znevýhodněných dřívějším systémem odměňování a služebního postupu vyplývajícím z GehG z roku 2010 nediskriminační, jelikož vůči nim s konečnou platností zachovává diskriminaci na základě věku, jež byla zavedena tímto systémem.

34

Předkládající soud uvádí, že rakouský zákonodárce přijal zákon z roku 2019, kterým se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, za účelem uvedení vnitrostátních právních předpisů do souladu se směrnicí 2000/78 a výše uvedenou judikaturou Soudního dvora, zejména s rozsudkem Leitner. Tento zákon se týká zaměstnanců, kteří byli převedeni do nového systému odměňování na základě jejich tehdy platného služebního věku pro účely odměňování, aniž by poté došlo k zohlednění jejich dob, kterých dosáhli před dovršením věku 18 let. Rakouský zákonodárce tak stanovil základ pro nové zařazení provedené z úřední povinnosti, prostřednictvím kterého se v souladu s § 169f a § 169g GehG z roku 2020 provádí z úřední povinnosti přehodnocení započitatelných dob, kterých bylo dosaženo před osmnáctými narozeninami zaměstnance, na základě stanovení srovnávacího rozhodného data.

35

Předkládající soud si přitom klade otázku, zda zákonem z roku 2019, jímž se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, již byla odstraněna diskriminace, kterou předtím konstatoval Soudní dvůr.

36

Zaprvé tento soud uvádí, že systém odměňování stanovený v GehG z roku 2020 je nadále založen na mechanismu převedení zaměstnanců na základě služebního věku pro účely odměňování, který platil ke dni 28. února 2015, jehož určování Soudní dvůr ve svém rozsudku Leitner prohlásil za diskriminační. Je sice pravda, že plat za měsíc únor 2015, to znamená za měsíc představující měsíc převedení, byl upraven o rozdíl mezi rozhodným datem pro služební postup a srovnávacím rozhodným datem stanoveným v § 169g GehG z roku 2020. Zvýšení horní hranice „ostatních dob“, které je třeba zohlednit v polovičním rozsahu, ze tří na sedm let, jež je stanoveno v tomto § 169g odst. 3 bodě 4, je však neutralizováno paušálním odpočtem zavedeným v odstavci 4 uvedeného paragrafu, podle něhož se tyto doby zohlední při stanovení srovnávacího rozhodného data pouze tehdy, pokud přesahují čtyři roky.

37

Zadruhé předkládající soud poukazuje na skutečnost, že podle § 169f odst. 1 bodů 3 a 4 GehG z roku 2020 nemají zaměstnanci ve služebním poměru, jejichž rozhodné datum bylo po podání žádosti v tomto smyslu před nabytím účinnosti zákona z roku 2019, kterým se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, nově určeno na základě zohlednění započitatelných dob dosažených před dovršením věku 18 let a jejichž zařazení v rámci platové tabulky bylo proto upraveno, nárok na nové provedení tohoto zařazení, které je stanoveno v § 169g GehG z roku 2020. Pokud naopak zaměstnanci, jako v projednávaném případě, takovéto žádosti podali a bylo jim stanoveno nové rozhodné datum, aniž by to však ještě mělo vliv na jejich zařazení do platové tabulky, vztahuje se na ně již § 169g GehG z roku 2020 a hrozí jim tedy, že stejně jako v projednávaném případě nedosáhnou žádného skutečného zlepšení svého rozhodného data, a tedy ani zařazení v rámci platové tabulky. Z judikatury Soudního dvora, zejména z rozsudku ze dne 16. července 2020, État belge (Sloučení rodiny – Nezletilé dítě) (C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19, EU:C:2020:577, bod 42 a citovaná judikatura), přitom vyplývá, že není v souladu se zásadou rovného zacházení a právní jistoty, pokud úspěch žádosti závisí na tom, jak rychle je tato žádost vyřízena nebo jak rychle je rozhodnuto o žalobě, tedy na okolnostech, které nelze přičítat žadateli.

38

Zatřetí předkládající soud uvádí, že v rámci stanovení srovnávacího rozhodného data § 169g odst. 3 bod 5 GehG z roku 2020 stanoví zohlednění dob učňovského vzdělávání v plném rozsahu pouze tehdy, pokud byl dotyčný zaměstnanec přijat do služby u tuzemského územně správního celku po 31. březnu 2000. Naproti tomu doby učňovského vzdělávání dosažené zaměstnanci, kteří byli přijati do služby před tímto datem, mohou být zohledněny jen v polovičním rozsahu jako „ostatní doby“. Z toho vyplývá, že tím, že tento systém znevýhodňuje zaměstnance, kteří byli přijati do zaměstnání před uvedeným datem a jsou obecně starší, může představovat nepřímou diskriminaci na základě věku.

39

Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

40

Dopisem ze dne 21. září 2022 rakouská vláda informovala Soudní dvůr o změně právních předpisů, ke které došlo po vydání předkládacího rozhodnutí, a sice o zrušení se zpětnou účinností § 169f odst. 1 bodu 4 GehG z roku 2020, jež bylo provedeno Dienstrechts-Novelle 2022 (zákon z roku 2022, kterým se novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, BGBl. I, 137/2022).

41

Soudní dvůr poté zaslal předkládajícímu soudu žádost o vysvětlení, přičemž jej vyzval, aby zaprvé upřesnil, zda může uvedenou změnu právních předpisů potvrdit, zadruhé, zda za těchto podmínek trvá na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a zatřetí, v případě kladné odpovědi, jaké důsledky by měly být z této změny právních předpisů vyvozeny pro projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

42

Dopisem ze dne 19. října 2022 předkládající soud nejprve potvrdil zrušení § 169f odst. 1 bodu 4 GehG 2020 se zpětnou účinností. Dále uvedl, že se tato změna právních předpisů netýká první a třetí otázky. Pokud jde konečně o druhou otázku, dotčená změna právních předpisů nemá vliv na její relevanci, protože tato otázka se týká zejména výkladu § 169f odst. 3 GehG z roku 2020. Podle vnitrostátních procesních pravidel se výklad vnitrostátního soudu v každém případě provádí s ohledem na skutkový a právní stav, který existoval ke dni vydání správního rozhodnutí napadeného v rámci sporu v původním řízení, což je důvod, proč změny právní úpravy přijaté později nejsou relevantní, i pokud mají zpětný účinek. Tento soud se proto rozhodl setrvat na projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v plném rozsahu.

43

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda články 1, 2 a 6 směrnice 2000/78 ve spojení s článkem 21 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se zařazení zaměstnance provádí na základě jeho služebního věku pro účely odměňování stanoveného podle předchozího systému odměňování, o němž bylo rozhodnuto, že je diskriminační, vzhledem k tomu, že tento systém umožňoval zohlednit pro účely určení tohoto služebního věku pouze ty započitatelné doby, které předcházely přijetí zaměstnance do zaměstnání, jenž byly dosaženy po dovršení věku 18 let, přičemž doby dosažené před dovršením tohoto věku byly vyloučeny, pokud tato právní úprava stanoví, že oprava započitatelných dob zaměstnance, které byly dosaženy před jeho přijetím do služby, tak jak byly původně vypočítány, se provede tak, že se určí srovnávací rozhodné datum, pro jehož účely se za účelem určení uvedeného služebního věku nyní zohlední započitatelné doby, které předcházely přijetí do služby, jenž byly dosaženy před osmnáctými narozeninami tohoto zaměstnance, jestliže se, pokud jde o doby dosažené po osmnáctých narozeninách, zohlední pouze „ostatní doby“, které je třeba zohlednit v polovičním rozsahu, a dále se uvedené „ostatní doby“ zvyšují ze tří na sedm let, ale zohlední se jen tehdy, pokud přesahují dobu čtyř let.

44

Úvodem je třeba zdůraznit, že v projednávaném případě tedy vzniká otázka, zda rozdílné zacházení na základě věku konstatované Soudním dvorem lze považovat za odstraněné, pokud vnitrostátní právní úprava, jejímž cílem je toto rozdílné zacházení s konečnou platností odstranit, stanoví, že v rámci nového výpočtu služebního věku zaměstnance pro účely odměňování se musí zohlednit i započitatelné doby, které předcházely přijetí do služby, pokud byly dosaženy před dovršením věku 18 let, a to zejména jako „ostatní doby“, jež je třeba zohlednit v polovičním rozsahu během doby sedmi let namísto doby tří let, která byla stanovena v dřívější právní úpravě, ale že uvedené doby je možné pro účely určení služebního věku zohlednit pouze tehdy, pokud přesahují dobu čtyř let.

45

V této souvislosti je třeba připomenout, že zákaz jakékoli diskriminace, mimo jiné na základě věku, je zakotven v článku 21 Listiny a tento zákaz byl v oblasti zaměstnání a povolání konkretizován směrnicí 2000/78 [rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Ministero dell’Interno (věková hranice pro nábor policejních komisařů), C‑304/21, EU:C:2022:897, bod 36 a citovaná judikatura].

46

Nejprve je tedy třeba přezkoumat, zda vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení zavádí rozdílné zacházení ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78.

47

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení se „zásadou rovného zacházení“ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1 této směrnice. Článek 2 odst. 2 písm. a) této směrnice upřesňuje, že pro účely odstavce 1 se přímou diskriminací rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1 uvedené směrnice.

48

Ve věci v původním řízení jsou kategoriemi osob relevantními pro účely tohoto srovnání na jedné straně zaměstnanci, kteří byť jen částečně dosáhli započitatelných dob před dovršením věku 18 let, a na druhé straně zaměstnanci, kteří takovýchto dob stejné povahy a srovnatelné délky dosáhli po dovršení tohoto věku.

49

Ze spisu, jenž má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že rakouský zákonodárce přijetím zákona z roku 2019, kterým se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, zavedl nový systém stanovení služebního věku zaměstnanců pro účely odměňování s cílem uvést vnitrostátní právní úpravu do souladu s judikaturou Soudního dvora vyplývající z rozsudku Leitner.

50

Konkrétně, přijetím § 169f odst. 1 GehG z roku 2020 chtěl uvedený zákonodárce z úřední povinnosti stanovit v platové tabulce zařazení zaměstnanců ve služebním poměru, na které se vztahoval mechanismus převedení provedeného na základě „převodní částky“ v souladu s § 169c odst. 2 GehG z roku 2015, přičemž tato převodní částka byla stanovena na základě ustanovení, která, pokud jde o zohlednění započitatelných dob dosažených před přijetím do služby, rozlišovala, zda se u dotčených dob jednalo o doby dosažené před nebo po osmnáctých narozeninách dotčených osob.

51

V rozsudku Leitner přitom Soudní dvůr rozhodl, že převod zaměstnanců ve služebním poměru do nového systému odměňování a služebního postupu, provedený v souladu uvedeným § 169c odst. 2 GehG z roku 2015, v jehož rámci se první zařazení těchto zaměstnanců určuje na základě jejich posledního platu pobíraného v rámci předchozího systému, zachovává přímou diskriminaci na základě věku ve smyslu směrnice 2000/78, kterou zavedl tento předchozí systém.

52

Je proto třeba posoudit, zda změny, jež přinesl zákon z roku 2019, kterým se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, skutečně a s konečnou platností odstranily uvedenou přímou diskriminaci na základě věku, která byla inherentní předchozímu systému odměňování.

53

Pokud jde o nové stanovení služebního věku pro účely odměňování, tak jak bylo zavedeno tímto zákonem, je třeba zdůraznit, že uvedený zákon stanoví dva kroky. Zaprvé podle § 169f odst. 4 GehG z roku 2020 se převezme služební věk pro účely odměňování, který platil ke dni 28. února 2015. Tento služební věk se vypočítá na základě převodní částky ve smyslu § 169c odst. 2 GehG z roku 2015, to znamená hrubého platu, který byl použit jako základ pro výpočet měsíčního platu zaměstnance za únor 2015 (převodní měsíc).

54

Zadruhé služební věk pro účely odměňování může být podle § 169f odst. 4 druhé věty GehG z roku 2020 upraven tak, že se zohlední rozdíl mezi rozhodným datem pro služební postup a srovnávacím rozhodným datem, vypočítaný v souladu s postupem uvedeným v § 169g GehG z roku 2022, za účelem případného zvýšení uvedeného služebního věku o dobu znevýhodnění, které bylo dříve způsobeno při zohledňování odpracovaných dob dosažených před přijetím zaměstnance do zaměstnání.

55

Na straně jedné přitom z rozsudku Leitner (bod 37) vyplývá, že platová tabulka, tak jak vyplývá z GehG z roku 2015, může zachovávat účinky vyvolané dřívějším systémem odměňování a služebního postupu z důvodu vazby, kterou tato tabulka vytváří mezi posledním platem vyplaceným podle tohoto systému a zařazením do nového systému odměňování a služebního postupu.

56

Vzhledem k tomu, že se převod provádí bez rozlišování mezi zaměstnanci, kteří byli předchozím systémem odměňování a služebního postupu znevýhodněni a zaměstnanci, kteří jím znevýhodněni nebyli, je třeba uvést, že rakouský systém odměňování použitelný na spor v původním řízení patrně i nadále vychází, přinejmenším v prvním kroku, ze srovnávacího data pro služební postup, které se podle rozsudku Leitner vypočítává diskriminačním způsobem, jakož i z převodní částky, která z něj vyplývá.

57

Na straně druhé podle § 169g odst. 1 GehG z roku 2020 se srovnávací rozhodné datum vypočítá tak, že se ke dni nástupu do zaměstnání zpětně zohlední předchozí započitatelné doby dosažené po dovršení věku 14 let, přičemž tento věk je v unijním právu minimálním věkem vyžadovaným pro uzavření pracovně právního vztahu, čímž se umožňuje zohlednit zejména doby uvedené v § 169g odst. 2 bodu 1 GehG z roku 2020 i v případě, že byly dosaženy před osmnáctými narozeninami zaměstnance, to znamená v podstatě doby práce a odborné přípravy, které mají být zohledněny v plném rozsahu, jakož i „ostatní doby“ uvedené v bodě 44 tohoto rozsudku.

58

V této souvislosti podle vysvětlení rakouské vlády vedl tento nový výpočet ze 48047 doposud uzavřených případů ke změně služebního věku pro účely odměňování k lepšímu v rozpětí od jednoho měsíce do jednoho roku v 19463 případech a ke změně tohoto služebního věku k lepšímu o více než jeden rok ve 2821 případech, přičemž tyto posledně uvedené případy zahrnují nejčastěji zaměstnance, kteří vstoupili do pracovního vztahu, nebo, tak jako pan Hütter ve sporu v původním řízení, jenž byl základem pro vydání rozsudku ve věci C‑88/08, zahájili započitatelnou odbornou přípravu před svými osmnáctými narozeninami, u nichž se pro účely stanovení zařazení těchto zaměstnanců do platové tabulky nyní musí tyto doby považovat v celém rozsahu za započitatelné.

59

S výhradou ověření, které by měl provést předkládající soud, se tedy zdá, že srovnávací rozhodné datum skutečně umožnilo zohlednit započitatelné doby dosažené před osmnáctými narozeninami zaměstnance, aby se opravil služební věk, který byl dříve stanoven na základě § 169e GehG z roku 2015 bez zohlednění těchto dob.

60

Předkládající soud však uvádí, že podle § 169g odst. 6 GehG z roku 2020 se nemají zohledňovat všechny započitatelné doby dosažené před přijetím dotyčného zaměstnance do zaměstnání, protože doby dosažené po osmnáctých narozeninách, které již byly předmětem posouzení pro účely stanovení rozhodného data pro služební postup, nemohou být předmětem nového posouzení.

61

Nicméně, podle „paušálního odpočtu“ stanoveného v § 169g odst. 4 GehG z roku 2020 se „ostatní doby“, které se zohledňují v polovičním rozsahu, zpětně zohlední ve výpočtu srovnávacího rozhodného data pouze tehdy, pokud překročí dobu čtyř let.

62

V této souvislosti předkládající soud uvádí, že ačkoli maximální počet „ostatních dob“, které je nutno zohlednit v polovičním rozsahu na základě § 12 odst. 1 bodu 2 písm. b) zákona o platech z roku 1956, ve znění druhé novely právních předpisů upravujících veřejnou službu z roku 2007, byl ustanovením § 169g odst. 3 bodu 4 GehG z roku 2020 zvýšen ze tří na sedm let, odstavec 4 tohoto paragrafu vede k tomu, že toto zvýšení maximálního počtu „ostatních dob“ na sedm let je kompenzováno paušálním odpočtem čtyř let stanoveným v tomto posledně uvedeném ustanovení.

63

Je však třeba poukázat na to, že § 169g odst. 4 GehG z roku 2020 se zřejmě vztahuje na všechny zaměstnance ve služebním poměru, přičemž nerozlišuje, zda uvedení zaměstnanci byli či nikoli znevýhodněni systémem odměňování a služebního postupu vyplývajícím z GehG z roku 2015 v závislosti na jejich příslušném věku, což rovněž přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Paušální odpočet čtyř let stanovený v tomto ustanovení se dále podle všeho uplatňuje bez ohledu na věk zaměstnance, v němž byly uvedené předmětné „ostatní doby“ pracovní činnosti dosaženy, to znamená před nebo po osmnáctých narozeninách dotyčné osoby.

64

Je však třeba zdůraznit, že vzhledem k tomu, že zohlednění započitatelných dob, které byly dosaženy mezi 14 a 18 rokem života, v polovičním rozsahu je neutralizováno uplatněním paušálního odpočtu čtyř let stanoveným v § 169g odst. 4 GehG z roku 2020, jsou zaměstnanci, kteří mají pouze takovéto doby dosažené před dovršením věku 18 let, zřejmě zbaveni práva dosáhnout zlepšení svého zařazení v rámci platové tabulky.

65

Z toho vyplývá, že v projednávaném případě z důvodu paušálního odpočtu čtyř let, jenž je stanoven v § 169g odst. 4 GehG z roku 2020, neměly doby učňovské odborné přípravy žalobců v původním řízení významný vliv na výpočet srovnávacího rozhodného data, a to navzdory zvýšení maximálního počtu „ostatních dob“, které je třeba zohlednit, o čtyři roky, a tedy ani na stanovení jejich zařazení v rámci platové tabulky.

66

Proto s výhradou posouzení, které by měl provést předkládající soud, se nezdá, že by zákon z roku 2019, jímž se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, odstranil diskriminaci na základě věku, která byla konstatována v rozsudku Leitner, protože zejména při stanovení služebního věku pro účely odměňování i nadále dochází k rozdílnému zacházení mezi zaměstnanci, jejichž odborná praxe byla, byť jen z části, dosažena před dosažením věku 18 let a zaměstnanci, kteří získali praxi stejné povahy a srovnatelné délky po dosažení tohoto věku.

67

Zadruhé je třeba zkoumat, zda by toto rozdílné zacházení mohlo být odůvodněno na základě čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

68

Podle tohoto ustanovení, bez ohledu na čl. 2 odst. 2 této směrnice mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

69

V projednávaném případě ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že změny právní úpravy systému odměňování a služebního postupu, o které se jedná ve věci v původním řízení, jsou podle všeho vedeny důvody jak rozpočtové, tak i administrativní povahy, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

70

Je sice pravda, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že rozpočtové důvody mohou být základem volby sociální politiky členského státu a mohou mít vliv na povahu nebo rozsah opatření, která chce přijmout, avšak takové důvody nemohou samy o sobě představovat legitimní cíl ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 (rozsudek ze dne 21. července 2011, Fuchs a Köhler, C 159/10 a C 160/10, EU:C:2011:508, bod 74). Totéž platí v případě administrativních důvodů uváděných předkládajícím soudem a rakouskou vládou (rozsudek Leitner, bod 43 a citovaná judikatura).

71

Ačkoli tedy právní úprava dotčená ve věci v původním řízení může zajišťovat ochranu nabytých práv a legitimního očekávání ve vztahu k zaměstnancům zvýhodněným systémem odměňování stanoveným v GehG z roku 2015, není zřejmě schopna zavést systém, který je v případě zaměstnanců znevýhodněných tímto systémem odměňování a služebního postupu nediskriminační, neboť se zdá, že vůči nim zachovává diskriminaci na základě věku, která byla zavedena předchozím systémem (obdobně viz rozsudek Leitner, bod 49).

72

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že na první otázku je třeba odpovědět, že články 1, 2 a 6 směrnice 2000/78 ve spojení s článkem 21 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se zařazení zaměstnance provádí na základě jeho služebního věku pro účely odměňování stanoveného podle předchozího systému odměňování, o němž bylo rozhodnuto, že je diskriminační, vzhledem k tomu, že tento systém umožňoval zohlednit pro účely určení tohoto služebního věku pouze ty započitatelné doby, které předcházely přijetí zaměstnance do zaměstnání, jenž byly dosaženy po dovršení věku 18 let, přičemž doby dosažené před dovršením tohoto věku byly vyloučeny, pokud tato právní úprava stanoví, že oprava započitatelných dob zaměstnance, které byly dosaženy před jeho přijetím, tak jak byly původně vypočítány, se provede tak, že se určí srovnávací rozhodné datum, pro jehož účely se za účelem určení uvedeného služebního věku nyní zohlední započitatelné doby, které předcházely přijetí do zaměstnání, jenž byly dosaženy před osmnáctými narozeninami tohoto zaměstnance, jestliže se, pokud jde o doby dosažené po osmnáctých narozeninách, zohlední pouze „ostatní doby“, které je třeba zohlednit v polovičním rozsahu, a dále se uvedené „ostatní doby“ zvyšují ze tří na sedm let, ale zohlední se jen tehdy, pokud přesahují dobu čtyř let.

73

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, pokud jde o zaměstnance, u nichž ke dni vyhlášení změny právní úpravy systému odměňování obsahujícího platovou tabulku probíhalo řízení, ve kterém se mělo nově určit jejich zařazení v rámci této platové tabulky, že se platy přepočítají v souladu s novými ustanoveními o srovnávacím rozhodném datu, jež obsahují nová omezení, pokud jde o maximální rozsah započitatelných dob, zatímco takovýto výpočet se neprovádí v případě zaměstnanců, u nichž již bylo dříve zahájené řízení, jehož předmět byl stejný, ukončeno konečným rozhodnutím, které vycházelo z rozhodného data stanoveného výhodnějším způsobem na základě dřívějšího režimu odměňování, jehož ustanovení, považovaná vnitrostátním soudem za diskriminační, zůstala na základě přímého použití zásady rovného zacházení zakotvené v unijním právu nepoužita.

74

Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba přezkoumat, zda vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení tím, že nový výpočet platů, který se provádí na základě ustanovení o srovnávacím rozhodném datu, podmiňuje tím, zda v době vyhlášení této právní úpravy probíhalo nebo bylo ukončeno řízení, v němž se má nově určit zařazení zaměstnance v rámci platové tabulky, zavádí rozdílné zacházení, které je v rozporu s unijním právem.

75

V této souvislosti z § 169f odst. 3 GehG z roku 2020 vyplývá, že v případě, že ke dni vyhlášení zákona z roku 2019, jímž se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, probíhala řízení, jejichž předmětem bylo zohlednění dob nabytých před přijetím zaměstnanců do zaměstnání, provede se v rámci těchto řízení nové stanovení rozhodného data pro služební postup, nové stanovení služebního věku pro účely odměňování nebo zařazení těchto zaměstnanců v rámci platové tabulky.

76

Dále z výkladu § 169f odst. 1 bodu 4 GehG z roku 2020 a contrario vyplývá, že z takovéhoto nového zařazení jsou vyloučeni zaměstnanci, u nichž ke dni vyhlášení zákona z roku 2019, kterým se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, již bylo s konečnou platností stanoveno nové rozhodné datum pro služební postup, s tím, že byly zohledněny doby služby dosažené před přijetím těchto zaměstnanců do zaměstnání, jež byly dosaženy před dovršením věku 18 let, na základě žádosti podané v tomto smyslu, takže uplatnění tohoto nového data vedlo ke změně zařazení dotčených zaměstnanců v rámci platové tabulky k lepšímu.

77

Pokud jde o srovnatelnost kategorií osob, zdá se tedy, že § 169f odst. 3 GehG z roku 2020 vede s výhradou posouzení, které by měl provést předkládající soud, k tomu, že u zaměstnanců, u nichž mohla být ukončena řízení, v nichž se dovolávali existence diskriminace na základě věku, byly v plném rozsahu zohledněny doby služby, kterých dosáhli před svým přijetím do zaměstnání a jež byly dosaženy před dovršením věku 18 let. Naproti tomu v případě, že takováto řízení ještě nebyla ke dni vyhlášení zákona z roku 2019, kterým se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, tedy ke dni 8. července 2019, ukončena, s dotčenými zaměstnanci se zachází stejně jako se všemi ostatními zaměstnanci, u nichž musí být oprava srovnávacího rozhodného data provedena z úřední povinnosti.

78

Zdá se tedy, s výhradou ověření, které by měl provést předkládající soud, že pokud jde o první kategorii zaměstnanců, bylo zacházení, o němž Soudní dvůr v rozsudku Leitner rozhodl, že je diskriminační, ukončeno, protože tito zaměstnanci mohli využít řešení uvedené v bodě 75 rozsudku Leitner spočívající zejména v tom, že dokud nebyla přijata opatření obnovující rovné zacházení, jeho obnova předpokládá, že zaměstnancům znevýhodněným dřívějším systémem odměňování a služebního postupu budou přiznány stejné výhody, jako jsou výhody, které plynou zaměstnancům zvýhodněným tímto systémem, pokud jde jak o zohlednění dob služby dosažených před dovršením věku 18 let, tak postup v rámci platové tabulky. Naproti tomu, jak vyplývá z odpovědi Soudního dvora na první otázku, v případě druhé kategorie zaměstnanců tomu tak není.

79

Předkládající soud poznamenává, že pokud jde o žalobce v původním řízení, kteří spadají do této druhé kategorie, daňová správa znovu vypočítala pro každého z nich rozhodné datum pro služební postup zohledňující tři dodatečné roky oproti rozhodnému datu pro služební postup, které pro ně platilo po jejich přijetí do zaměstnání. Tyto nové výpočty nicméně nevedly ke změně zařazení těchto žalobců v rámci platové tabulky k lepšímu, protože řízení, která se jich týkala, ke dni vyhlášení zákona z roku 2019, jímž se podruhé novelizují právní předpisy upravující veřejnou službu, stále probíhala. Základem pro srovnávací rozhodné datum by tedy mělo opět být rozhodné datum pro služební postup, které pro ně platilo po jejich přijetí do zaměstnání, to znamená datum, jež bylo vypočteno diskriminačním způsobem. Z toho vyplývá, že rozhodné datum pro služební postup, které platí pro uvedené žalobce, se zlepšilo k lepšímu ne o tři dodatečné roky, nýbrž pouze o několik dnů.

80

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že každé opatření, jež má za cíl odstranit diskriminaci odporující unijnímu právu, včetně individuálních opatření týkajících se poskytování stejných výhod osobám patřícím do znevýhodněné kategorie, je provedením unijního práva a musí respektovat jeho požadavky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. října 2019, Safeway, C‑171/18, EU:C:2019:839, bod 37).

81

Mezi tyto požadavky patří požadavky vyplývající z obecné zásady rovného zacházení zakotvené v článku 20 Listiny a ze zásady právní jistoty.

82

Z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je § 169f odst. 3 GehG z roku 2020, která za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, vede k rozdílnému zacházení se zaměstnanci, kteří zahájili řízení s cílem dosáhnout nového stanovení rozhodného data pro služební postup na základě odpracovaných dob, kterých dosáhly před svým přijetím, jenž byly dosaženy před dovršením věku 18 let, podle toho, zda orgány nebo soudy příslušné pro přezkum těchto dob již vydaly konečné rozhodnutí, je v rozporu se zásadou rovného zacházení zakotvenou v článku 20 Listiny a se zásadou právní jistoty, jež vyžadují stejné a předvídatelné zacházení se všemi zaměstnanci, kteří se chronologicky nacházejí ve stejné situaci, neboť zohlednění uvedených dob závisí na okolnostech, které nelze přičítat dotčeným zaměstnancům, jako je například doba vyřízení jejich žádostí [obdobně viz rozsudek ze dne 9. září 2021, Spolková republika Německo (Rodinný příslušník), C‑768/19, EU:C:2021:709, bod 41 a citovaná judikatura].

83

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět, že zásada rovného zacházení zakotvená v článku 20 Listiny, jakož i zásada právní jistoty musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, pokud jde o zaměstnance, u nichž ke dni vyhlášení změny právní úpravy systému odměňování obsahujícího platovou tabulku probíhalo řízení, ve kterém se mělo nově určit jejich zařazení v rámci této platové tabulky, že se platy přepočítají v souladu s novými ustanoveními o srovnávacím rozhodném datu, která obsahují nová omezení, pokud jde o maximální rozsah započitatelných dob, takže diskriminace na základě věku, která je v rozporu s články 1, 2 a 6 směrnice 2000/78 ve spojení s článkem 21 Listiny nebyla odstraněna, zatímco takovýto výpočet se neprovádí v případě zaměstnanců, u nichž již bylo dříve zahájené řízení, jehož předmět byl stejný, ukončeno konečným rozhodnutím, které vycházelo z rozhodného data stanoveného výhodnějším způsobem na základě dřívějšího režimu odměňování, jehož ustanovení, považovaná vnitrostátním soudem za diskriminační, zůstala na základě přímého použití zásady rovného zacházení zakotvené v unijním právu nepoužita.

84

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda články 1, 2 a 6 směrnice 2000/78 ve spojení s článkem 21 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že doby učňovského vzdělávání dosažené u tuzemského územně samosprávného celku se v rámci stanovení srovnávacího rozhodného data zohledňují v celém rozsahu, pouze pokud byl dotyčný zaměstnanec přijat státem do zaměstnání po určitém datu, zatímco doby učňovského vzdělávání se zohledňují v polovičním rozsahu, přičemž podléhají paušálnímu odpočtu, pokud byl dotyčný zaměstnanec přijat státem do zaměstnání před tímto datem.

85

Úvodem je třeba připomenout, jak vyplývá z bodu 47 tohoto rozsudku, že z čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 ve spojení s článkem 1 této směrnice vyplývá, že pro účely této směrnice vyžaduje zásada rovného zacházení neexistenci jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace především na základě věku. Z článku 2 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice mimoto vyplývá, že pro účely této směrnice se nepřímou diskriminací na základě věku rozumí, když je osoba určitého věku v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti v porovnání s jinými osobami znevýhodněna, ledaže takové ustanovení, kritérium nebo praxe jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné.

86

Pro účely určení, zda se žalobci v původním řízení mohou dovolávat zásady uvedené v předchozím bodě, je tedy třeba ověřit, zda se za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, na zaměstnance, kteří byli přijati do zaměstnání rakouskou spolkovou republikou do 31. března 2000 a na zaměstnance, kteří byli přijati do zaměstnání po tomto datu, přímo nebo nepřímo uplatňuje rozdílné zacházení na základě věku, který měli k datu jejich přijetí do zaměstnání.

87

V této souvislosti je třeba konstatovat, že podle § 169g odst. 3 bodu 5 GehG z roku 2020 se doby učňovského vzdělávání dosažené u vnitrostátního územně samosprávného celku zohledňují v rámci stanovení srovnávacího rozhodného data pouze tehdy, pokud dotyčný zaměstnanec vstoupil do pracovního vztahu s rakouskou spolkovou republikou po 31. březnu 2000.

88

V projednávaném případě nelze doby učňovského vzdělávání žalobců v původním řízení dosažené u tuzemského územně správního celku zohlednit v rámci stanovení srovnávacího data v celém rozsahu, protože oba byli rakouskou spolkovou republikou přijati do zaměstnání před 31. březnem 2000.

89

Z toho vyplývá, že toto rozdílné zacházení vyplývá z data přijetí zaměstnanců do zaměstnání tímto státem, protože právě na základě tohoto data se mají použít pravidla týkající se zohlednění dob učňovského vzdělávání.

90

Jako jediné rozhodné kritérium pro účely použití pravidel týkajících se zohlednění dob učňovského vzdělávání vyplývajících z GehG z roku 2020 přitom datum přijetí zaměstnance rakouskou spolkovou republikou do zaměstnání uvedené v § 169g odst. 3 bodu 5 GehG z roku 2020 představuje kritérium nezávislé na věku zaměstnance ke dni jeho přijetí. Toto kritérium, podle něhož závisí použití nových pravidel pouze na datu přijetí zaměstnance do zaměstnání jakožto objektivním a neutrálním faktoru, proto zjevně nezohledňuje věk osob přijatých do zaměstnání (rozsudek ze dne 14. února 2019, Horgan a Keegan, C‑154/18, EU:C:2019:113, bod 25 a citovaná judikatura).

91

Proto jsou nové podmínky pro zohledňování dob učňovského vzdělávání dosažených u vnitrostátního územně samosprávného celku, které závisí na datu zaměstnání Rakouskou spolkovou republikou, založeny na kritériu, které nijak nesouvisí s věkem dotčených zaměstnanců, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by uvedené podmínky vedly k jakékoli nepřímé diskriminaci na základě věku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2022, Curtea de Apel Alba Iulia a další, C‑301/21, EU:C:2022:811, body 58 a 59, jakož i citovaná judikatura).

92

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět, že články 1, 2 a 6 směrnice 2000/78 ve spojení s článkem 21 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že doby učňovského vzdělávání dosažené u tuzemského územně samosprávného celku se v rámci stanovení srovnávacího rozhodného data zohledňují v celém rozsahu, pouze pokud byl dotyčný zaměstnanec přijat státem do zaměstnání po určitém datu, zatímco doby učňovského vzdělávání se zohledňují v polovičním rozsahu, přičemž podléhají paušálnímu odpočtu, pokud byl dotyčný zaměstnanec přijat státem do zaměstnání před tímto datem.

93

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: