–

za Taxi Horn Tours BV L. C. van den Bergem, advocaat,

–

za gemeente Weert a gemeente Nederweert N. A. D. Grootem, advocaat,

–

za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a M. H. S. Gijzen, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi P. Ondrůškem a G. Wilsem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 2, 19, 59 a 63 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), jakož i prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/7 ze dne 5. ledna 2016, kterým se zavádí standardní formulář jednotného evropského osvědčení pro veřejné zakázky (Úř. věst. 2016, L 3, s. 16).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu, v němž stojí společnost Taxi Horn Tours BV proti gemeente Weert a gemeente Nederweert (obec Weert a obec Nederweert, Nizozemsko) (dále společně jen „obce“), jakož i společnosti Touringcars VOF, ve věci zadání, ze strany obcí, veřejné zakázky na autobusovou dopravu společnosti Touringcars VOF.

3

Body 14, 15 a 21 odůvodnění směrnice 2014/24 uvádějí:

[…]

4

Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se použijí následující definice:

[…]

10)   ‚hospodářským subjektem‘ se rozumí jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo veřejný subjekt nebo skupina těchto osob nebo subjektů, včetně dočasných sdružení podniků, které na trhu nabízejí provedení stavebních prací nebo stavby, dodání výrobků nebo poskytování služeb;

[…]“

5

Článek 18 uvedené směrnice, nadepsaný „Zásady zadávání veřejných zakázek“, v prvním pododstavci odstavce 1 stanoví:

„Veřejní zadavatelé jednají s hospodářskými subjekty na základě zásady rovného zacházení a nediskriminace a postupují transparentním a přiměřeným způsobem.“

6

Článek 19 téže směrnice, nadepsaný „Hospodářské subjekty“, v odstavci 2 stanoví:

„Skupiny hospodářských subjektů včetně dočasných sdružení se mohou účastnit zadávacích řízení. Veřejní zadavatelé od nich nemohou vyžadovat určitou právní formu k tomu, aby mohly podat nabídku nebo žádost o účast.

V nezbytných případech mohou veřejní zadavatelé v zadávací dokumentaci upřesnit, jaké požadavky mají skupiny hospodářských subjektů splňovat, pokud jde o ekonomickou a finanční způsobilost nebo technickou a odbornou způsobilost uvedené v článku 58, je-li to opodstatněno objektivními důvody a je to přiměřené. Členské státy mohou stanovit všeobecné podmínky pro požadavky, které mají skupiny hospodářských subjektů splňovat.

[…]“

7

Článek 59 směrnice 2014/24, nadepsaný „Jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky“, v odstavci 1 stanoví:

„V okamžiku podávání žádostí o účast nebo nabídek veřejní zadavatelé přijímají jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky, jež sestává z aktualizovaného vlastního prohlášení, jakožto předběžný doklad namísto osvědčení vydaných veřejnými orgány nebo třetími stranami, jež potvrzují, že příslušný hospodářský subjekt splňuje následující podmínky:

Pokud hospodářský subjekt využívá způsobilosti jiných subjektů podle článku 63, obsahuje jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky informace uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce také pro tyto subjekty.

Jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky spočívá ve formálním prohlášení hospodářského subjektu o tom, že není dán příslušný důvod pro jeho vyloučení nebo že příslušné kvalifikační kritérium pro výběr je splněno, a poskytuje relevantní informace požadované veřejným zadavatelem. Zároveň označuje veřejný orgán nebo třetí stranu, která je odpovědná za vystavení dalších podkladů, a obsahuje formální prohlášení o tom, že bude daný hospodářský subjekt schopen na žádost a bez prodlení tyto další podklady předložit.

Pokud může veřejný zadavatel další podklady získat přímo prostřednictvím přístupu do databáze v souladu s odstavcem 5, musí jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky obsahovat také informace k tomu potřebné, jako je internetová adresa databáze, identifikační údaje a případně nezbytné prohlášení o souhlasu.

Hospodářské subjekty mohou opětovně použít jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky, které již použili v dřívějším zadávacím řízení, pokud potvrdí, že informace v něm obsažené i nadále platí.“

8

Článek 63 uvedené směrnice, nadepsaný „Využití kapacity jiných subjektů“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud jde o kritéria týkající se ekonomické a finanční situace stanovená podle čl. 58 odst. 3 a kritéria týkající se technické a odborné způsobilosti stanovená podle čl. 58 odst. 4, může hospodářský subjekt, je-li to vhodné a pro určitou veřejnou zakázku, využít kapacity jiných subjektů bez ohledu na právní povahu vztahů mezi ním a těmito subjekty. Pokud však jde o kritéria týkající se vzdělání a odborné kvalifikace stanovená v příloze XII části II písm. f) nebo relevantních profesních zkušeností, mohou hospodářské subjekty využít kapacity jiných subjektů pouze tehdy, budou-li uvedené subjekty vykonávat stavební práce nebo služby, pro něž se tyto kapacity vyžadují. Má-li hospodářský subjekt v úmyslu využít způsobilosti jiných subjektů, prokáže veřejnému zadavateli, že bude disponovat nezbytnými zdroji, například tím, že předloží závazek těchto subjektů učiněný za tímto účelem.

Veřejný zadavatel v souladu s články 59, 60 a 61 ověří, zda subjekty, jejichž způsobilosti hodlá hospodářský subjekt využít, splňují příslušná kvalifikační kritéria pro výběr a zda existují důvody pro vyloučení podle článku 57. Veřejný zadavatel požaduje, aby hospodářský subjekt nahradil subjekt, jenž nesplňuje určité příslušné kritérium pro výběr nebo u něhož existují povinné důvody pro vyloučení. Veřejný zadavatel může požadovat, nebo členský stát může po veřejném zadavateli požadovat, aby hospodářský subjekt nahradil subjekt, u něhož existují nepovinné důvody pro vyloučení.

Pokud hospodářský subjekt využívá způsobilosti jiných subjektů v souvislosti s kritérii, která se týkají ekonomické a finanční situace, může veřejný zadavatel požadovat, aby hospodářský subjekt a uvedené subjekty nesly společnou odpovědnost za plnění veřejné zakázky.

Za stejných podmínek může skupina hospodářských subjektů uvedená v čl. 19 odst. 2 využít způsobilosti účastníků skupiny nebo jiných subjektů.“

9

Článek 11 směrnice 2014/25, nadepsaný „Dopravní služby“, stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na činnosti spojené s poskytováním nebo provozem sítí určených k poskytování služeb veřejnosti v oblasti železniční dopravy, automatizovaných systémů, tramvajové, trolejbusové, autobusové nebo lanové dopravy.

Pokud jde o dopravní služby, má se za to, že síť existuje tam, kde je služba poskytována podle provozních podmínek stanovených příslušným orgánem členského státu, jako jsou podmínky pro obsluhované trasy, kapacita, která má být k dispozici, nebo četnost služeb.“

10

Prováděcí nařízení 2016/7 v bodě 1 odůvodnění uvádí:

„Jedním z hlavních cílů směrnic [2014/24] a [2014/25] je snížit administrativní zátěž, které jsou vystaveni veřejní zadavatelé, zadavatelé a hospodářské subjekty, zejména malé a střední podniky. Významnou součástí tohoto úsilí je jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky (‚jednotné osvědčení‘). Standardní formulář jednotného osvědčení by tedy měl být navržen takovým způsobem, aby odpadla potřeba předkládat ve spojitosti s kritérii pro vyloučení a kvalifikačními kritérii pro výběr celou řadu osvědčení a dalších dokumentů. Za týmž účelem by měl standardní formulář uvádět relevantní údaje o subjektech, jejichž způsobilosti hodlá hospodářský subjekt využít, tak aby bylo možno tyto údaje ověřovat společně a za stejných podmínek jako v případě ověřování údajů o hlavním hospodářském subjektu.“

11

Příloha 1 tohoto nařízení, nadepsaná „Pokyny k vyplnění“, stanoví:

„Jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky (‚jednotné osvědčení‘) je prohlášení, které za sebe předkládají hospodářské subjekty jakožto předběžný doklad namísto osvědčení, která vydávají veřejné orgány či třetí osoby. Podle článku 59 směrnice [2014/24] se jedná o formální prohlášení hospodářského subjektu o tom, že se nenachází v situaci, v níž by měl nebo mohl být vyloučen, že splňuje příslušná kvalifikační kritéria pro výběr a v relevantních případech rovněž objektivní pravidla a kritéria, jež byla stanovena, aby se omezil počet jinak kvalifikovaných zájemců, kteří budou vyzváni k účasti. Cílem jednotného osvědčení je snížit administrativní zátěž, jež plyne z povinnosti předkládat ve spojitosti s kritérii pro vyloučení a kvalifikačními kritérii pro výběr celou řadu osvědčení a dalších dokumentů.

[…]

V případech, kdy hospodářské subjekty uvedou v jednotném osvědčení závažným způsobem zkreslené údaje nebo kdy obecně předloží závažně zkreslené údaje potřebné k ověření toho, že nejsou dány důvody pro vyloučení nebo že jsou splněna kvalifikační kritéria pro výběr, anebo v případech, kdy tyto informace neuvedou nebo kdy nejsou s to předložit další podklady, mohou být tyto subjekty ze zadávacího řízení vyloučeny nebo proti nim může být vedeno stíhání podle vnitrostátního práva.

Hospodářské subjekty mohou opětovně použít údaje, které již dříve předložily v jednotném osvědčení v rámci jiného zadávacího řízení, jestliže jsou dané údaje stále správné a relevantní. Nejjednodušší způsob, jak to udělat, je vložit údaje do nového jednotného osvědčení pomocí příslušných funkcí, které za tím účelem nabízí výše uvedená služba elektronického jednotného osvědčení. Opětovné použití údajů pomocí jiných nástrojů pro kopírování a vkládání údajů, uložených například v IT zařízení (PC, tabletech, serverech apod.) hospodářského subjektu, je samozřejmě také možné.

[…]

Jak již bylo uvedeno, jednotné osvědčení je tvořeno formálním prohlášením hospodářského subjektu o tom, že u něho nejsou dány příslušné důvody pro vyloučení, že splňuje příslušná kvalifikační kritéria pro výběr a na žádost veřejného zadavatele nebo zadavatele poskytne relevantní informace.

[…]

Účastní-li se hospodářský subjekt řízení sám a ke splnění kvalifikačních kritérií pro výběr nehodlá využít způsobilosti jiných subjektů, musí vyplnit jedno jednotné osvědčení.

Účastní-li se hospodářský subjekt řízení sám, avšak hodlá využít způsobilosti jednoho či více jiných subjektů, musí zajistit, aby veřejný zadavatel či zadavatel obdržel jeho jednotné osvědčení spolu se samostatným jednotným osvědčením obsahujícím relevantní údaje […] za každý subjekt, jehož způsobilosti hodlá využít.

Konečně, jestliže se zadávacího řízení účastní společně skupiny hospodářských subjektů včetně dočasných sdružení, musí každý ze zúčastněných hospodářských subjektů předložit samostatné jednotné osvědčení, v němž vyplní údaje v části II až V.

Vždy, kdy je členem správního, řídícího nebo dozorčího orgánu hospodářského subjektu nebo v něm má práva spojená se zastupováním, rozhodováním nebo kontrolou více než jedna osoba, je možné, že podle vnitrostátních předpisů včetně předpisů o ochraně údajů bude muset jednotné osvědčení vyplnit každá taková osoba.

[…]“

12

Aanbestedingswet (zákon o veřejných zakázkách) ze dne 1. listopadu 2012 (Stb. 2012, č. 542), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) do nizozemského práva provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (Úř. věst. 2004, L 134, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 19) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132). Některé aspekty tohoto zákona upravuje Besluit van 11 februari 2013, houdende de regeling van enkele onderwerpen van de Aanbestedingswet 2012 (Aanbestedingsbesluit) (vyhláška ze dne 11. února 2013 upravující některé aspekty zákona z roku 2012 o veřejných zakázkách), která stanoví ve svém článku 2:

„1.   Čestné prohlášení podle čl. 2.84 zákona [o veřejných zakázkách] musí obsahovat alespoň tyto informace:

[…]

3.   Vzor nebo vzory čestného prohlášení jsou stanoveny ministerskou vyhláškou.“

13

Z článku 2.52 tohoto zákona vyplývá:

„[…]

3.   Sdružení hospodářských subjektů může podat nabídku nebo vystupovat jako uchazeč.

4.   Sdružení hospodářských subjektů není veřejným zadavatelem uloženo mít určitou právní formu pro předložení nabídky nebo žádosti o účast.“

14

Článek 2.84 zákona o veřejných zakázkách stanoví:

„1.   Čestné prohlášení je čestné prohlášení učiněné hospodářským subjektem, ve kterém uvádí:

2.   Údaje a informace, které mohou být požadovány v prohlášení, a vzor nebo vzory tohoto prohlášení jsou stanoveny správním nařízením s obecnou působností nebo na jeho základě.“

15

Článek 2.85 tohoto zákona zní:

„1.   Veřejný zadavatel vyžaduje, aby hospodářský subjekt poskytl na podporu své žádosti o účast nebo své nabídky čestné prohlášení podle vzoru stanoveného pro tento účel a v tomto ohledu upřesní údaje a informace, které má obsahovat.

2.   Veřejný zadavatel nevyžaduje od hospodářského subjektu, aby poskytl na podporu své žádosti o účast nebo své nabídky údaje a informace jiným způsobem, než je čestné prohlášení, pokud je lze požadovat v tomto prohlášení.

3.   Veřejný zadavatel může pouze požádat hospodářský subjekt, aby ke svému čestnému prohlášení přiložil podpůrné doklady, které se netýkají údajů a informací, které mohou být požadovány v čestném prohlášení, ledaže se jedná o podpůrné doklady uvedené v čl. 2.93 odst. 1 písm. a), pokud spadají do seznamu v něm uvedeného, nebo čl. 2.93 odst. 1 písm. b).

4.   Hospodářský subjekt uvedený v odstavci 1 tohoto článku může podat již použité čestné prohlášení za předpokladu, že potvrdí, že informace v něm uvedené jsou stále platné.“

16

Podle čl. 7A: 1655 Burgerlijk Wetboek (občanský zákoník):

„Společnost podle občanského práva je smlouva, kterou se dvě nebo více osob zavazují něco do společnosti vložit s cílem rozdělit mezi sebe výsledný zisk.“

17

Článek 16 Wetboek van Koophandel (obchodní zákoník) stanoví:

„Veřejnou obchodní společností je společnost podle občanského práva uzavřená za účelem výkonu obchodní činnosti pod společným názvem.“

18

Podle čl. 17 odst. 1 tohoto zákoníku:

„Každý společník, který není zbaven oprávnění zastupovat, je oprávněn jednat, vynakládat a přijímat prostředky jménem společnosti a zavazovat ji vůči třetím osobám a zavazovat třetí osoby vůči ní.“

19

Z článku 18 uvedeného zákoníku vyplývá:

„V případě veřejných obchodních společností je každý ze společníků odpovědný za závazky společnosti společně a nerozdílně.“

20

Společnost Taxi Horn Tours zajišťovala do 1. srpna 2019 dopravu žáků základních škol v rámci tělesné výchovy (dále jen „doprava na tělesnou výchovu“) na základě veřejné zakázky, která jí byla obcemi zadána.

21

Jelikož se obce rozhodly tuto zakázku neprodloužit, uspořádaly otevřené zadávací řízení evropského významu na dopravu na tělesnou výchovu pro období od 1. ledna 2020 do konce školního roku 2027–2028. Kritériem pro zadání zakázky byla kritérium hospodářsky nejvýhodnější nabídky.

22

Pokyny k této veřejné zakázce vypracované obcemi mimo jiné stanovily, že za účelem zajištění přesnosti a platnosti nabídky musí zaměstnanec oprávněný podnik zastupovat a zavazovat podepsat jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky (ESPD), nabídku a její přílohy. Kromě toho skupiny dopravních podniků, které předložily nabídku, měly určit kontaktní osobu. Každý člen takové skupiny měl být společně a nerozdílně odpovědný za plnění smlouvy o dopravě. Tyto pokyny dále upřesňovaly, že nabídka musí být úplná a obsahovat mimo jiné řádně vyplněné a platně podepsané ESPD.

23

Obce, které obdržely dvě nabídky, jednu od společnosti Touringcars a druhou od společnosti Taxi Horn Tours, informovaly společnost Taxi Horn Tours o svém úmyslu zadat zakázku společnosti Touringcars.

24

Taxi Horn Tours poté podala u Rechtbank Limburg (soud v Limburgu, Nizozemsko) návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala zaprvé vyloučení nabídky společnosti Touringcars a zadruhé zadání zakázky společnosti Taxi Horn Tours.

25

Poté, co byl tento návrh zamítnut rozhodnutím ze dne 12. února 2020, uzavřely obce smlouvy se společností Touringcars smlouvy na dopravu na tělesnou výchovu od 1. března 2020.

26

Taxi Horn Tours podala proti tomuto rozhodnutí odvolání ke Gerechtshof’ s-Hertogenbosch (odvolací soud v 's-Hertogenbosch, Nizozemsko), který je předkládajícím soudem. Tento soud uvádí, že nabídka společnosti Touringcars byla předložena ze strany F, jenž rovněž předložil ESPD jménem této společnosti. Vyvstává tedy otázka, zda byla Touringcars oprávněna předložit pouze jedno ESPD pro tuto veřejnou obchodní společnost, nebo zda měl každý společník poskytnout vlastní ESPD.

27

Taxi Horn Tours v tomto ohledu tvrdí, že Touringcars je trvalým sdružením mezi podniky svých dvou společníků, a tudíž skupiny podniků. Jednání a prohlášení obou společníků tak musí být posuzována s ohledem na jejich vlastní ESPD.

28

Obce naproti tomu tvrdí, že je nutno rozlišovat mezi dočasnými sdruženími a trvalými sdruženími. Pojem „skupina hospodářských subjektů“ ve smyslu unijního práva veřejných zakázek odkazuje na dočasné sdružení. Veřejná obchodní společnost je přitom osobní společností ve smyslu bodu 14 odůvodnění směrnice 2014/24, a představuje tedy jako celek nikoli skupinu hospodářských subjektů, ale jeden hospodářský subjekt. Kromě toho lze podle obcí provést posouzení společníků s ohledem na část III bod A ESPD týkající se důvodů pro vyloučení, která hospodářským subjektům ukládá povinnost uvést důvody týkající se odsouzení pro trestný čin.

29

Předkládající soud uvádí, že Touringcars je veřejnou obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku, založenou dne 1. ledna 2011 na dobu neurčitou. Zaměstnává 82 osob a předmětem její činnosti je „příležitostná silniční doprava cestujících, doprava vozidly taxislužby, jakož i obchodování s osobními a lehkými užitkovými vozidly a opravy těchto vozidel“. Společníky společnosti Touringcars jsou K BV, která zaměstnává 39 osob, a F Touringcars BV, jež nemá zaměstnance. Pan F je ředitelem společnosti Touringcars a má generální plnou moc. Oba společníci provozují vlastní dopravní podnik. K je jednatelem společnosti K BV, zatímco F je zmocněncem společnosti K BV a má postavení obchodního ředitele. Konečně jediným jednatelem a akcionářem společnosti F Touringcars BV je F Beheer BV, jejímž jediným jednatelem a akcionářem je F.

30

Dopisem ze dne 27. ledna 2020 K údajně prohlásil, že, jakožto jednatel oprávněný jednat samostatně a nezávisle, udělil F v lednu 2011 generální plnou moc k zastupování společnosti K BV. Od té doby F zajišťuje veškeré řízení této společnosti. V téže době vytvořila K BV společně se společností F Touringcars BV veřejnou obchodní společností pod názvem „Touringcars VOF“. V rámci posledně uvedené společnosti se F a K pravidelně radí, ale F podnik skutečně řídí.

31

Předkládající soud uvádí, že veřejná obchodní společnost je s ohledem na ustanovení článku 16 obchodního zákoníku ve spojení s čl. 7A: 1655 občanského zákoníku smlouvou, jejímž předmětem je spolupráce mezi dvěma nebo více osobami, které se zavazují něco do společnosti vložit za účelem výkonu obchodní činnosti pod společným názvem a dosáhnout společného zisku.

32

Uvedený soud kromě toho zmiňuje rozsudek ze dne 19. dubna 2019, ve kterém Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska) zaprvé rozhodl, že veřejná obchodní společnost je smluvním právním vztahem uzavřeným za účelem provozování obchodní činnosti pod společným názvem v rámci trvalého sdružení. Ačkoli veřejná obchodní společnost nemá právní osobnost, nizozemské právní předpisy a judikatura jí přiznávají v určitém rozsahu, jedná-li v právních vztazích, nezávislé postavení vůči společníkům posuzovaným samostatně. Veřejná obchodní společnost tak může vystupovat před soudem vlastním jménem nebo může být rozhodnuto o jejím úpadku pod jejím vlastním jménem. Zadruhé neexistence právní osobnosti má za následek, že veřejná obchodní společnost není nositelkou subjektivních práv a povinností. Pokud společník jedná jménem veřejné obchodní společnosti, činí tak jménem všech společníků této společnosti (dále jen „společníci“) a zavazuje je. Smlouva uzavřená s veřejnou obchodní společností tedy musí být považována za uzavřenou se spoluspolečníky jakožto společníky. Zatřetí, jelikož článek 18 obchodního zákoníku stanoví, že každý společník ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti, ručí každý společník za všechny závazky spoluspolečníků. Začtvrté věřitel společníků, kteří jsou spoluspolečníky, může jednat jak proti všem spoluspolečníkům, tak proti každému společníkovi zvlášť. Věřitel společnosti tedy může podat dvě souběžné žaloby vůči každému společníkovi: ta sice jednu vůči spoluspolečníkům na oddělený majetek veřejné obchodní společnosti a druhou vůči osobě společníka na jeho soukromý majetek.

33

Taxi Horn Tours tvrdí, že Touringcars využívá prostředky, které jí poskytly vlastní podniky spoluspolečníků.

34

Předkládající soud se proto táže, zda se hodnocení přihlášky do zadávacího řízení na veřejnou zakázku subjektů, které dlouhodobě spolupracují v určitém odděleném společném podniku, může omezit pouze na společný podnik, nebo zda se musí týkat i každé ze sdružených osob. Je tudíž třeba určit, zda se hospodářský subjekt může omezit na poskytnutí jediného ESPD, pokud sestává ze sdružených fyzických nebo právnických osob.

35

Za těchto okolností se Gerechtshof’ s-Hertogenbosch (odvolací soud v ’ s-Hertogenbosch) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru za účelem výkladu článků 2, 19, 59 a 63 směrnice 2014/24 a prováděcího nařízení 2016/7 následující předběžné otázky:

36

Jak vyplývá z bodu 21 odůvodnění směrnice 2014/24, veřejné zakázky, které jsou zadávány veřejnými zadavateli působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a jež spadají do oblasti působnosti těchto činností, upravuje směrnice 2014/25.

37

Směrnice 2014/25 se tak podle svého článku 11 vztahuje na „činnosti spojené s poskytováním nebo provozem sítí určených k poskytování služeb veřejnosti v oblasti […] autobusové […] dopravy“.

38

V tomto ohledu je třeba uvést, že ani předkládací rozhodnutí, ani písemná vyjádření předložená Soudnímu dvoru neumožňují určit, zda jsou splněny podmínky takto stanovené tímto ustanovením, a zda je tedy tato směrnice použitelná na spor v původním řízení.

39

Přesto je třeba žádost o rozhodnutí o předběžné otázce prohlásit za přípustnou, jelikož odpověď na položené otázky by mohla být formulována stejným způsobem na základě směrnice 2014/24 nebo na základě směrnice 2014/25 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2018, Rudigier, C‑518/17, EU:C:2018:757, odst. 44). Body 17 a 18 odůvodnění, jakož i čl. 2 bod 6, čl. 37 odst. 2, článek 79 a čl. 80 odst. 3 směrnice 2014/25 totiž v podstatě odpovídají bodům 14 a 15 odůvodnění, jakož i čl. 2 odst. 1 bodu 10, čl. 19 odst. 2, čl. 56 odst. 3, čl. 59 odst. 1 a článku 63 směrnice 2014/24.

40

Za těchto podmínek okolnost, že předkládající soud před předložením věci Soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce neurčil, která ze směrnic – 2014/24, nebo 2014/25 – byla použitelná na spor v původním řízení, nemůže zpochybnit domněnku relevance, která se váže k předběžným otázkám položeným vnitrostátními soudy, jež může být vyvrácena jen výjimečně, zejména pokud je zjevné, že žádaný výklad ustanovení unijního práva, jichž se tyto otázky týkají, nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. prosince 1995, Bosman,C‑415/93, EU:C:1995:463, bod 61, a ze dne 28. listopadu 2018, Amt Azienda Trasporti e Mobilità a další, C‑328/17, EU:C:2018:958, bod 33).

41

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 59 odst. 1 směrnice 2014/24, ve spojení s čl. 2 odst. 1 bodem 10 a článkem 63 této směrnice, jakož i s přílohou 1 prováděcího nařízení 2016/7, musí být vykládán v tom smyslu, že společný podnik – který, aniž je právnickou osobou, má formu společnosti, jež se řídí vnitrostátními právními předpisy členského státu, která je zapsána v obchodním rejstříku tohoto členského státu – jenž mohl být založen jak dočasně, tak trvale, a společníci, kteří jej tvoří (spoluspolečníci), působí na stejném trhu jako on a společně a nerozdílně odpovídají za řádné plnění závazků, jež uzavřel, musí veřejnému zadavateli poskytnout vlastní ESPD a/nebo ESPD každého ze spoluspolečníků.

42

Úvodem je třeba uvést, že podle sedmnáctého až devatenáctého pododstavce přílohy 1 prováděcího nařízení 2016/7:

„Účastní-li se hospodářský subjekt řízení sám a ke splnění kvalifikačních kritérií pro výběr nehodlá využít způsobilosti jiných subjektů, musí vyplnit jedno jednotné osvědčení.

Účastní-li se hospodářský subjekt řízení sám, avšak hodlá využít způsobilosti jednoho či více jiných subjektů, musí zajistit, aby veřejný zadavatel či zadavatel obdržel jeho jednotné osvědčení spolu se samostatným jednotným osvědčením obsahujícím relevantní údaje za každý subjekt, jehož způsobilosti hodlá využít.

Konečně, jestliže se zadávacího řízení účastní společně skupiny hospodářských subjektů včetně dočasných sdružení, musí každý ze zúčastněných hospodářských subjektů předložit samostatné jednotné osvědčení, v němž vyplní údaje v části II až V.“

43

V tomto ohledu z čl. 2 odst. 1 bodu 10 směrnice 2014/24 ve spojení s bodem 14 jejího odůvodnění vyplývá, že pojem „hospodářský subjekt“ musí být vykládán široce tak, že zahrnuje zejména každou osobu nebo subjekt, který nabízí služby na trhu, bez ohledu na právní formu, v níž si zvolily působit, bez ohledu na to, zda se jedná o právnické osoby, či nikoli.

44

Z toho vyplývá, že veřejnou obchodní společnost ve smyslu nizozemského práva lze považovat za „hospodářský subjekt“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 10 této směrnice.

45

Uvedená směrnice však rovněž používá široké pojetí pojmu „skupina hospodářských subjektů“. Podle čl. 19 odst. 2 prvního pododstavce téže směrnice se totiž mohou skupiny hospodářských subjektů včetně dočasných sdružení účastnit zadávacích řízení a veřejní zadavatelé od nich nemohou vyžadovat určitou právní formu k tomu, aby mohly podat nabídku nebo žádost o účast.

46

Je tedy třeba určit, zda musí být veřejná obchodní společnost ve smyslu nizozemského práva považována za hospodářský subjekt nebo skupinu hospodářských subjektů ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 10 a čl. 19 odst. 2 směrnice 2014/24.

47

V tomto ohledu na rozdíl od toho, co uvedly obce, nizozemská vláda a Evropská komise ve svých písemných vyjádřeních, nemůže být pojem „skupina hospodářských subjektů“ ve smyslu čl. 19 odst. 2 této směrnice omezen pouze na dočasná sdružení, s vyloučením skupin nebo sdružení podniků, které mají trvalou povahu. Toto ustanovení se totiž vztahuje na „[s]kupiny hospodářských subjektů, včetně dočasných sdružení“. Z tohoto znění jasně vyplývá, že dočasná sdružení jsou zmíněna pouze pro ilustraci. Pojem „skupina hospodářských subjektů“ tedy nelze vykládat v tom smyslu, že se vztahuje pouze na dočasná sdružení. Není tedy namístě rozlišovat mezi skupinami hospodářských subjektů podle toho, zda mají dočasnou, nebo stálou povahu.

48

Kromě toho z čl. 59 odst. 1 směrnice 2014/24 vyplývá, že ESPD sleduje tři cíle. Tento dokument je totiž aktualizovaným vlastním prohlášením, jakožto předběžným dokladem namísto osvědčení vydaných veřejnými orgány nebo třetími stranami, jež potvrzují zaprvé, že příslušný hospodářský subjekt se nenachází v některé ze situací uvedených v článku 57 této směrnice, ve kterých hospodářské subjekty jsou nebo mohou být vyloučeny, zadruhé, že splňuje příslušná kvalifikační kritéria pro výběr, jež byla stanovena podle článku 58 uvedené směrnice, a zatřetí, že případně splňuje objektivní pravidla a kritéria, jež byla stanovena podle článku 65 téže směrnice.

49

Posláním ESPD je tedy poskytnout veřejnému zadavateli přesný a věrný obraz o situaci každého hospodářského subjektu, který žádá o účast v zadávacím řízení na veřejnou zakázku nebo jenž zamýšlí podat nabídku. Tím ESPD konkretizuje cíl článků 57 a 63 směrnice 2014/24, kterým je umožnit veřejnému zadavateli ujistit se o důvěryhodnosti a spolehlivosti každého uchazeče, a tudíž o neexistenci narušení vztahu důvěry k dotyčnému hospodářskému subjektu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. června 2019, Meca, C‑41/18, EU:C:2019:507, bod 29, a ze dne 3. června 2021, Rad Service a další, C‑210/20, EU:C:2021:445, bod 35).

50

V tomto ohledu je třeba uvést, že mezi informacemi, které musí hospodářský subjekt uvést v ESPD, nejsou uvedeny prostředky spoluspolečníků společného podniku. Proto nezáleží na tom, zda jsou spoluspolečníci veřejné obchodní společnosti ve smyslu nizozemského práva činní ve stejné oblasti činností nebo na témže trhu jako tato společnost, jelikož tyto informace nemohou být sděleny zadavateli prostřednictvím ESPD společného podniku.

51

Kromě toho existence společné a nerozdílné odpovědnosti mezi veřejnou obchodní společností a spoluspolečníky nemůže postačovat k tomu, aby byl veřejný zadavatel schopen ujistit se o tom, že jsou splněna kvalitativní kritéria výběru. Ve fázi přezkumu přípustnosti přihlášek totiž veřejný zadavatel provádí retrospektivní posouzení, jehož cílem je posoudit, zda uchazeč disponuje kvalitami, které naznačují skutečné provedení dotčené zakázky. Za těchto podmínek nemůže být nedostatek těchto vlastností vyvážen právním vztahem perspektivní povahy, podle kterého jsou členové veřejné obchodní společnosti ze zákona povinni společně a nerozdílně ručit za závazky takové společnosti (usnesení ze dne 30. září 2022, ĒDIENS & KM.LV, C‑592/21, nezveřejněno, EU:C:2022:746, bod 33).

52

Aby se tedy veřejný zadavatel mohl ujistit o jeho důvěryhodnosti, je takový společný podnik, jako je veřejná obchodní společnost ve smyslu nizozemského práva, povinen uvést jakýkoliv důvod pro vyloučení pro každého spoluspolečníka nebo osobu zaměstnanou jedním z jejích spolupolečníků, který je členem správního, řídícího nebo dozorčího orgánu společného podniku nebo jenž má v rámci společného podniku oprávnění zastupovat, rozhodovat nebo ovládat.

53

Kromě toho k osvědčení své spolehlivosti musí být takový společný podnik, jako je veřejná obchodní společnost ve smyslu nizozemského práva, považován za podnik, který si přeje individuálně se účastnit zadávacího řízení na veřejnou zakázku nebo podat nabídku pouze tehdy, pokud prokáže, že může provést dotčenou zakázku tím, že využije pouze vlastní zaměstnance a materiál, jinými slovy prostředky, které na něj jeho spoluspolečníci převedli v souladu se společenskou smlouvou a s nimiž volně disponuje. V takovém případě stačí, aby tato společnost poskytla zadavateli vlastní ESPD.

54

V tomto ohledu je na předkládajícím soudu, aby ověřil, v jakém rozsahu může taková společnost s ohledem na zvláštnosti spojené s její právní formou jakožto osobní společností, jakož na existující vazby mezi ní a spoluspolečníky spadat pod tento případ.

55

Naopak, pokud taková společnost považuje pro plnění veřejné zakázky za nutné vyžádat si prostředky od spoluspolečníků, je třeba mít za to, že využívá kapacity jiných subjektů ve smyslu článku 63 směrnice 2014/24. V takovém případě musí uvedená společnost předložit nejen vlastní ESPD, ale také ESPD každého ze spoluspolečníků, jejichž kapacity hodlá využít.

56

Je pravda, jak uvedly obce, nizozemská vláda a Komise, že bod 1 odůvodnění prováděcího nařízení 2016/7 uvádí, že „jedním z hlavních cílů směrnic [2014/24] a [2014/25] je snížit administrativní zátěž, které jsou vystaveni veřejní zadavatelé, zadavatelé a hospodářské subjekty, zejména malé a střední podniky. Významnou součástí tohoto úsilí je ESPD jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky (‚jednotné osvědčení‘). […]“

57

Tento cíl snížit administrativní zátěž však představuje pouze jeden z cílů těchto směrnic. Jako takový musí být zejména v souladu s cílem podporovat rozvoj zdravé a účinné hospodářské soutěže mezi hospodářskými subjekty účastnícími se veřejné zakázky, která odpovídá samotné podstatě unijních pravidel o postupech při zadávání veřejných zakázek a je zejména chráněna zásadou rovného zacházení s uchazeči (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. května 2017, Archus a Gama, C‑131/16, EU:C:2017:358, bod 25, jakož i ze dne 3. června 2021, Rad Service a další, C‑210/20, EU:C:2021:445, bod 43).

58

Povinnost takového společného podniku, jako je veřejná obchodní společnost ve smyslu nizozemského práva, předložit veřejnému zadavateli ESPD za sebe a za každého ze svých spoluspolečníků, pokud má za to, že pro plnění veřejné zakázky musí požádat o zdroje od uvedených spoluspolečníků, rovněž nemůže porušit zásadu proporcionality, která je zaručena v čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/24, a to tím spíše, že – jak vyplývá jak z čl. 59 odst. 1 posledního pododstavce nařízení č. 2014/24, tak i z přílohy I prováděcího nařízení 2016/7 – hospodářské subjekty mohou poskytnout ESPD, jež již bylo použito v předchozím postupu, za předpokladu, že potvrdí, že informace v něm obsažené jsou stále platné a zůstávají relevantní.

59

Konečně povinnost takového společného podniku, jakým je veřejná obchodní společnost ve smyslu nizozemského práva, předložit své vlastní ESPD, jakož i ESPD pro každého ze společníků, jejichž kapacity hodlá využít, představuje zajisté administrativní zátěž, ale nemůže být v žádném případě postavena na roveň povinnosti změnit svůj právní režim.

60

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 59 odst. 1 směrnice 2014/24, ve spojení s čl. 2 odst. 1 bodem 10 a článkem 63 této směrnice, jakož i s přílohou 1 prováděcího nařízení 2016/7, musí být vykládán v tom smyslu, že společný podnik – který, aniž je právnickou osobou, má formu společnosti řídící se vnitrostátními právními předpisy členského státu, jež je zapsána v obchodním rejstříku tohoto členského státu – který mohl být založen jak dočasně, tak trvale, a jehož všichni společníci působí na stejném trhu jako on a společně a nerozdílně odpovídají za řádné plnění závazků, které uzavřel, musí veřejnému zadavateli poskytnout pouze vlastní ESPD, pokud se hodlá individuálně zúčastnit zadávacího řízení na veřejnou zakázku nebo podat nabídku, jestliže prokáže, že může provést dotčenou zakázku tím, že využije pouze vlastní zaměstnance a materiál. Pokud naproti tomu tento společný podnik považuje pro plnění veřejné zakázky za nutné vyžádat si od některých společníků jejich vlastní prostředky, je třeba mít za to, že využívá kapacity jiných subjektů ve smyslu článku 63 směrnice 2014/24, a musí tedy předložit nejen vlastní ESPD, ale také ESPD každého ze společníků, jejichž kapacity hodlá využít.

61

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Článek 59 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, ve spojení s čl. 2 odst. 1 bodem 10 a článkem 63 této směrnice, jakož i s přílohou 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/7 ze dne 5. ledna 2016, kterým se zavádí standardní formulář jednotného evropského osvědčení pro veřejné zakázky,

musí být vykládán v tom smyslu, že

společný podnik – který, aniž je právnickou osobou, má formu společnosti řídící se vnitrostátními právními předpisy členského státu, jež je zapsána v obchodním rejstříku tohoto členského státu – který mohl být založen jak dočasně, tak trvale, a jehož všichni společníci působí na stejném trhu jako on a společně a nerozdílně odpovídají za řádné plnění závazků, které uzavřel, musí veřejnému zadavateli poskytnout pouze vlastní jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky (ESPD), pokud se hodlá individuálně zúčastnit zadávacího řízení na veřejnou zakázku nebo podat nabídku, jestliže prokáže, že může provést dotčenou zakázku tím, že využije pouze vlastní zaměstnance a materiál. Pokud naproti tomu tento společný podnik považuje pro plnění veřejné zakázky za nutné vyžádat si od některých společníků jejich vlastní prostředky, je třeba mít za to, že využívá kapacity jiných subjektů ve smyslu článku 63 směrnice 2014/24, a musí tedy předložit nejen vlastní ESPD, ale také ESPD každého ze společníků, jejichž kapacity hodlá využít.