1

Svým kasačním opravným prostředkem se Evropský parlament domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 14. července 2021, Carbajo Ferrero v. Parlament (T‑670/19, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:435), kterým Tribunál zaprvé zrušil rozhodnutí Parlamentu ze dne 10. prosince 2018, kterým byla zamítnuta přihláška Fernanda Carbajo Ferrery a byl jím jmenován jiný uchazeč A na místo ředitele pro sdělovací prostředky generálního ředitelství Parlamentu (dále jen „sporné rozhodnutí“), a zadruhé uložil Parlamentu povinnost zaplatit Fernandovi Carbajo Ferrerovi náhradu majetkové újmy ve výši 40000 EUR.

2

Skutečnosti předcházející sporu jsou uvedeny v bodech 1 až 18 napadeného rozsudku a pro účely tohoto řízení je lze shrnout následujícím způsobem.

3

F. Carbajo Ferrero nastoupil do služebního poměru u Parlamentu dne 21. dubna 1986 jako úředník. V rámci Parlamentu vykonával různé funkce v oblasti tisku, informací, kultury a médií.

4

Za účelem obsazení pozice ředitele ředitelství pro média generálního ředitelství pro komunikaci (dále jen „ředitel pro média“) zveřejnil Parlament dne 27. února 2018 oznámení o volném pracovním místě podle čl. 29 odst. 1 písm. a) služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „oznámení o volném pracovním místě“). Uzávěrka pro podání přihlášek byla stanovena na 23. března 2018. F. Carbajo Ferrero odpověděl na toto oznámení dne 22. března 2018.

5

Parlament obdržel na základě oznámení o volném pracovním místě tři přihlášky. Aby však rozšířil možnosti výběru pro obsazení pracovního místa ředitele pro média, zveřejnil Parlament dne 27. března 2018 oznámení o možnosti přeložení podle čl. 29 odst. 1 písm. b) služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „oznámení o možnosti přeložení“). Kromě toho Parlament zveřejnil dne 13. dubna 2018 v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výběrovém řízení podle čl. 29 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (Úř. věst. 2018, C 132 A, s. 1) (dále jen „oznámení o výběrovém řízení“).

6

V oznámení o výběrovém řízení byla stanovena lhůta pro podání přihlášek na 27. dubna 2018. Celkem se přihlásilo šestnáct uchazečů, z toho tři na základě oznámení o volném pracovním místě, jeden na základě oznámení o možnosti přeložení a dvanáct v návaznosti na oznámení o výběrovém řízení. Mezi nimi byl uchazeč A, který dne 26. dubna 2018 podal svou přihlášku na základě oznámení o výběrovém řízení.

7

Od 1. června 2018 do jmenování ředitele pro média převzal F. Carbajo Ferrero dočasně plnění úkolů spojených s touto pozicí s cílem zajistit kontinuitu služby v rámci ředitelství pro média.

8

V souvislosti s postupem jmenování ředitele pro média byl v souladu s rozhodnutím předsednictva Parlamentu (dále jen „předsednictvo“) ze dne 16. května 2000, kterým se stanoví jednotlivé fáze postupu výběru vyšších úředníků, ve znění rozhodnutí předsednictva ze dne 18. února 2008 (dále jen „rozhodnutí, kterým se stanoví jednotlivé fáze postupu výběru“), zřízen poradní výbor pro jmenování vyšších úředníků (dále jen „poradní výbor“).

9

Poradní výbor na svém zasedání konaném dne 4. října 2018 přijal kritéria pro srovnávací analýzu přihlášek (dále jen „kritéria srovnávací analýzy“). Na základě těchto kritérií poradní výbor sestavil seznam uchazečů a doporučil předsednictvu uchazeče, kteří by měli být pozváni k pohovoru. Předsednictvo toto doporučení jednomyslně schválilo. Mezi uchazeči, kteří byli pozváni k pohovoru, byli F. Carbajo Ferrero, jenž se přihlásil na základě oznámení o volném pracovním místě, uchazeč A, který se přihlásil na základě oznámení o výběrovém řízení, a uchazeč B, jenž jako jediný podal žádost na základě oznámení o možnosti přeložení. Před pohovory s uchazeči poradní výbor schválil sedm témat či okruhů jako základ pohovorů, aby mohl na základě těchto pohovorů analyzovat přihlášky a sestavit pořadí uchazečů.

10

Pohovory se uskutečnily dne 19. listopadu 2018. Na základě těchto pohovorů předložil poradní výbor předsednictvu odůvodněnou zprávu jako podklad pro rozhodnutí předsednictva o přihláškách. V této zprávě byli uchazeči seřazeni podle zásluh, aby bylo možno určit, kteří z nich mají nejlepší kvalifikaci pro obsazení pozice ředitele pro média, přičemž k uvedené zprávě bylo připojeno i příslušné doporučení. Na svém zasedání konaném dne 10. prosince 2018 poradní výbor navrhl na obsazení volného místa tři uchazeče, které seřadil podle preferencí, přičemž na prvním místě se umístil uchazeč A, na druhém místě F. Carbajo Ferrero a na třetím místě uchazeč B. Předsednictvo jakožto orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) se rozhodlo řídit se doporučením poradního výboru a na dotčenou pozici jmenovalo uchazeče A.

11

Dne 11. prosince 2018 informoval generální ředitel Generálního ředitelství pro komunikaci Parlamentu veškeré zaměstnance uvedeného generálního ředitelství o ukončení náborových řízení a poděkoval F. Carbajo Ferrerovi za plnění povinností, které v ředitelství pro média tohoto generálního ředitelství dočasně vykonával od 1. června 2018.

12

Dne 12. prosince 2018 oznámil Generální tajemník Parlamentu elektronickou poštou sporné rozhodnutí F. Carbajo Ferrerovi.

13

Dne 8. března 2019 podal F. Carbajo Ferrero na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) proti spornému rozhodnutí stížnost, která byla zamítnuta dne 21. června 2019.

14

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 1. října 2019 podal F. Carbajo Ferrero žalobu na základě článku 270 SFEU znějící zaprvé na zrušení sporného rozhodnutí, a zadruhé na náhradu škody, která mu údajně vznikla v důsledku tohoto rozhodnutí.

15

Na podporu své žaloby uplatnil F. Carbajo Ferrero pět žalobních důvodů.

16

V napadeném rozsudku Tribunál přezkoumal druhou část druhého žalobního důvodu vycházející z toho, že provedené výběrové řízení bylo v rozporu s článkem 27 služebního řádu, jakož i se zásadami právní jistoty, transparentnosti, řádné správy a rovného zacházení.

17

V tomto ohledu měl Tribunál v bodech 111 až 123 napadeného rozsudku v podstatě za to, že široká posuzovací pravomoc, kterou disponuje administrativa, pokud jde o způsoby organizace výběrového řízení, je podmíněna dodržováním zásady rovného zacházení s uchazeči a objektivity výběru mezi nimi, které vyžadují, aby kritéria srovnávací analýzy byla stanovena před příslušným výběrovým řízením a aby tato kritéria srovnávací analýzy během výběrového řízení nebylo možné měnit, čímž se předchází riziku, že uvedená kritéria by mohla být upravena podle obdržených přihlášek. Tribunál v bodě 119 napadeného rozsudku uvedl, že rozhodnutí, kterým se stanoví fáze postupu výběru, stanoví přijetí kritérií srovnávacího hodnocení zásluh na začátku postupu, tedy před obdržením přihlášek, a neumožňuje měnit tato kritéria ve fázi pohovorů.

18

Tribunál přitom konstatoval, že i když taková kritéria v projednávané věci umožnila sestavit pořadí přihlášek tak, aby byly přijaty pouze některé z nich, nebyla použita při pohovorech s uchazeči ani při hodnocení odpovědí na otázky položené během pohovorů, na jejichž základě bylo sestaveno pořadí uchazečů podle zásluh. Ve druhé fázi výběrového řízení totiž poradní výbor stanovil sedm témat nebo okruhů diskuse určených k hodnocení uchazečů, jejichž pořadí podle zásluh bylo sestaveno pouze na základě jejich odpovědí na otázky týkající se těchto témat nebo okruhů, které byly předmětem těchto pohovorů.

19

Tribunál měl v bodech 124 a 125 napadeného rozsudku za to, že Parlament neprokázal, že během jednotlivých fází výběrového řízení byla použita tatáž kritéria, ani že předsednictvo bylo jakožto OOJ informováno o tom, že kritéria stanovená poradním výborem před obdržením přihlášek nebyla použita ke srovnání zásluh uchazečů během pohovorů. Tribunál tedy tím, že vyhověl druhé části druhého žalobního důvodu F. Carbajo Ferrery v rozsahu, v němž v ní byla vytýkána netransparentnost jednotlivých fází výběrového řízení a z toho vyplývající porušení zásady řádné správy a zásady rovného zacházení, měl za to, že sporné rozhodnutí bylo přijato na základě nesprávného postupu.

20

Tribunál rovněž vyhověl druhé části třetího žalobního důvodu, a tudíž tomuto žalobnímu důvodu v plném rozsahu, když žalobce v této části žalobního důvodu tvrdil, že sporné rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným posouzením vyplývajícím ze skutečnosti, že přihláška uchazeče A byla vybrána, aniž by byl OOJ řádně informován o odborné praxi F. Carbaja Ferrery. Tribunál k tomuto posouzení dospěl poté, co v bodě 139 napadeného rozsudku konstatoval, že z výňatku ze zprávy o pohovorech s uchazeči, o níž se OOJ opíral při přijetí sporného rozhodnutí, nevyplývá, že poradní výbor řádně zohlednil odbornou praxi F. Carbajo Ferrery v rámci generálního ředitelství Parlamentu pro komunikaci, neboť uvedený výňatek uváděl pouze to, že byl od roku 2009 vedoucím oddělení v rámci tohoto generálního ředitelství, přičemž Parlament nezpochybňoval, že F. Carbajo Ferrero byl vedoucím oddělení v uvedeném generálním ředitelství od roku 1999. Kromě toho uvedený výňatek nezmiňoval skutečnost, že F. Carbajo Ferrero vykonával od 1. června 2018 dočasně povinnosti spojené s pracovním místem, které mělo být obsazeno.

21

Vzhledem k tomu, že Tribunál měl za to, že sporné rozhodnutí bylo přijato na základě nesprávného postupu a že bylo stiženo vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení v důsledku nepřesnosti informací předaných OOJ, zrušil uvedené rozhodnutí, aniž se zabýval ostatními argumenty, které F. Carbajo Ferrero vznesl na podporu třetího žalobního důvodu, či zkoumal čtvrtý a pátý žalobní důvod.

22

Kromě toho Tribunál částečně vyhověl návrhu na náhradu škody vznesenému F. Carbajo Ferrerem v rozsahu, v němž se týkal náhrady majetkové újmy, a uložil Parlamentu, aby F. Carbajo Ferrerovi zaplatil jako náhradu této újmy částku ve výši 40000 EUR.

23

Parlament v kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

F. Carbajo Ferrero navrhuje, aby Soudní dvůr:

25

Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší Parlament dva důvody. V prvním důvodu kasačního opravného prostředku Parlament tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslil skutkový stav, když rozhodl, že výběrové řízení bylo stiženo vadami. Ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslil skutkový stav a důkazy, když měl za to, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení. Parlament kromě toho podpůrně vznáší důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nedostatku odůvodnění napadeného rozsudku a z porušení zásady proporcionality v souvislosti s tím, že nebyly posouzeny důsledky zrušení sporného rozhodnutí.

26

První důvod kasačního opravného prostředku obsahuje čtyři části, které je třeba přezkoumat společně.

27

V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Parlament tvrdí, že se Tribunál při výkladu rozhodnutí, kterým se stanoví fáze postupu výběru, dopustil nesprávného právního posouzení a rozhodl na základě rozporuplného odůvodnění.

28

Zaprvé z bodu 4 rozhodnutí, kterým se stanoví fáze postupu výběru vyšších vedoucích úředníků, vyplývá, že tento postup má dvě fáze, z nichž první, jež je nepovinná, spočívá ve srovnávací analýze zásluh uchazečů na základě podaných přihlášek a sestavení seznamu kandidátů a druhá spočívá v pohovorech s uchazeči uvedenými na tomto seznamu. Parlament upřesňuje, že kritéria srovnávací analýzy jsou používána pouze v první fázi, jelikož toto rozhodnutí v žádném případě neukládá povinnost použít tatáž kritéria srovnávací analýzy v rámci druhé fáze, ani nezakazuje případně přijmout kritéria nová. Parlament uvádí, že poradní výbor v dotčeném výběrovém řízení schválil tři kritéria srovnávací analýzy a poté sedm témat k diskusi během pohovorů s uchazeči. Parlament tvrdí, že se Tribunál tím, že měl v bodech 117 až 119 napadeného rozsudku za to, že během druhé fáze výběrového řízení a sestavení pořadí kandidátů podle služebních zásluh Parlament nemohl změnit kritéria srovnávací analýzy přihlášek, která byla použita při první fázi výběrového řízení, dopustil nesprávného právního posouzení. Tribunál tím zbavil administrativu její velmi široké posuzovací pravomoci, pokud jde o stanovení podmínek výběrového řízení.

29

Zadruhé Parlament tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 120 až 124 napadeného rozsudku za to, že poradní výbor nepostupoval správně, pokud neinformoval předsednictvo o tom, že ve fázi pohovorů s uchazeči nebyla použita kritéria srovnávací analýzy.

30

Zatřetí Parlament tvrdí, že odůvodnění napadeného rozsudku je rozporuplné. Připomíná, že v bodě 65 napadeného rozsudku Tribunál poukázal na výtku vznesenou F. Carbajo Ferrerem na podporu jím uplatňované námitky protiprávnosti směřující proti rozhodnutí, kterým se stanoví fáze postupu výběru, podle něhož „uvedené rozhodnutí nestanoví, že se poradní výbor musí opírat o kritéria pro srovnání zásluh uchazečů při jejich pohovorech za účelem sestavení pořadí podle zásluh, ani že tato kritéria mají být sdělena OOJ“. Podle Parlamentu je přitom rozporuplné, že Tribunál zamítl tuto námitku protiprávnosti v plném rozsahu, aniž se výslovně vyjádřil k této výtce, ale zároveň měl v bodech 120 až 124 napadeného rozsudku za to, že neexistence sdělení kritérií pro srovnávací analýzu zásluh předsednictvu představuje nesprávné právní posouzení.

31

Ve druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Parlament tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 111 a 112 napadeného rozsudku vyložil zásadu rovného zacházení v tom smyslu, že z ní vyplývá obecná povinnost přijmout uvedená kritéria před obdržením přihlášek, kterou provází zákaz měnit uvedená kritéria během výběrového řízení.

32

V tomto ohledu Parlament zpochybňuje relevanci rozsudku ze dne 3. března 1993, Booss a Fischer v. Komise (T‑58/91, EU:T:1993:15), o který se opíral Tribunál, když v bodech 111 a 112 napadeného rozsudku rozhodl, že kritéria srovnávací analýzy nesmí být během výběrového řízení měněna. Parlament tvrdí, že věc, v níž byl vydán uvedený rozsudek, se týkala oznámení o volném pracovním místě, které bylo zveřejněno podle čl. 29 odst. 1 písm. a) služebního řádu, zatímco v projednávané věci se předsednictvo rozhodlo rozšířit možnosti výběru zveřejněním oznámení o výběrovém řízení na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu. Posledně uvedené ustanovení přitom podle Parlamentu stanoví zvláštní postup, během něhož může OOJ uplatnit kritéria, která nebyla uvedena v oznámení o volném pracovním místě. Parlament má za to, že jeho argumentace je podepřena rozsudky ze dne 19. května 1983, Mavridis v. Parlament (289/81, EU:C:1983:142, bod 16) a ze dne 19. května 1983, Verros v. Parlament (306/81, EU:C:1983:143, bod 16).

33

Parlament podotýká, že obecný zákaz měnit kritéria srovnávací analýzy v průběhu výběrového řízení není slučitelný s článkem 5 prvním a třetím pododstavcem přílohy III služebního řádu.

34

Parlament rovněž Tribunálu vytýká, že nesprávně použil zásadu rovného zacházení na projednávaný případ. V tomto ohledu Parlament uvádí, že Tribunál nikdy neměl za to, že Parlament porušil právní rámec stanovený v oznámeních o volném pracovním místě, možnosti přeložení a výběrovém řízení. Parlament má dále za to, že Tribunál neověřil, zda témata, o nichž se diskutovalo během pohovoru s uchazeči, souvisela s podmínkami stanovenými v oznámení o výběrovém řízení a zda byli někteří z kandidátů zvýhodněni oproti ostatním.

35

Ve třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Parlament tvrdí, že se Tribunál tím, že v bodech 120 až 124 napadeného rozsudku rozhodl, že Parlament porušil zásadu transparentnosti tím, že předsednictvo jakožto OOJ nebylo informováno o údajném nahrazení kritérií pro srovnávací analýzu zásluh sedmi tématy nebo okruhy stanovenými pro pohovory s uchazeči, dopustil nesprávného právního posouzení. Parlament navíc tvrdí, že Tribunál rozhodl ultra petita, jelikož F. Carbajo Ferrero v řízení v prvním stupni namítal porušení zásady transparentnosti vůči kandidátům, a nikoli vůči předsednictvu.

36

Ve čtvrté části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku Parlament tvrdí, že Tribunál zkreslil skutkový stav, když měl v bodě 119 napadeného rozsudku za to, že zařazení podle zásluh nemůže spočívat „pouze“ na odpovědích, jež uchazeči podali na sedm témat nebo témat diskutovaných během pohovorů. V tomto ohledu Parlament zdůrazňuje, že nic ve spise nenasvědčuje tomu, že předsednictvo pro účely sestavení pořadí nezohlednilo odbornou praxi a způsobilost uchazečů. Podle Parlamentu byla tato okolnost dokonce uznána Tribunálem v bodě 12 napadeného rozsudku.

37

F. Carbajo Ferrero namítá, že je třeba tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

38

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že i když má OOJ široký prostor pro uvážení při srovnávání zásluh uchazečů a může jej využívat zejména při posuzování přihlášek na pracovní místo, které má být obsazeno, je povinen toto uvážení uplatňovat v mezích, jež si sám stanovil v oznámení o volném pracovním místě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, EU:C:1990:49, bod 19 a citovaná judikatura).

39

Na tomto základě Tribunál v bodě 139 rozsudku ze dne 28. září 2017, Christov v. Komise a EMA (T‑495/16 RENV I a T‑495/16 RENV II, nezveřejněný, EU:T:2017:676) správně konstatoval, že OOJ má při srovnávání zásluh uchazečů na určité pracovní místo širokou posuzovací pravomoc, zejména pokud se v případě pracovního místa, které má být obsazeno, jedná o velmi vysokou pozici. Tato široká posuzovací pravomoc musí být vykonávána v plném souladu se všemi relevantními předpisy, to znamená nejen s oznámením o volném pracovním místu, ale rovněž s případnými procesními pravidly, jež si orgán při uplatňování této pravomoci vymezil. Pravidla použitelná na postup jmenování jsou tak součástí právního rámce, který OOJ musí při výkonu své široké posuzovací pravomoci striktně dodržovat.

40

Jak v podstatě zdůrazňuje generální advokátka v bodech 48 až 52 svého stanoviska, rozhodnutí, kterým se stanoví fáze postupu výběru, je součástí těchto relevantních právních předpisů a uvedené fáze, jež spolu vzájemně souvisejí, tvoří jediné výběrové řízení. V souladu s jedinečným charakterem tohoto řízení představuje přijetí kritérií srovnávací analýzy poradním výborem, stanovené v bodě 4 písm. a) uvedeného rozhodnutí, základ celého uvedeného řízení a veškerá témata či okruhy použité během pohovorů s uchazeči, stanovené v bodě 4 písm. e) téhož rozhodnutí, musí vycházet z těchto kritérií, aby poradní výbor mohl posoudit způsobilost uchazečů, kteří byli pozváni k pohovorům, z hlediska jednotlivých kritérií.

41

Je tedy třeba konstatovat, že se Tribunál nedopustil nesprávného výkladu bodu 4 rozhodnutí, kterým se stanoví fáze postupu výběru, když měl v bodech 111, 112, 114 a 119 napadeného rozsudku za to, že široká posuzovací pravomoc administrativy, kterou disponuje, pokud jde o způsoby organizace výběrového řízení, je vymezena tak, že kritéria srovnávací analýzy musí být stanovena na základě oznámení o volných pracovních místech, možnosti přeložení a výběrovém řízení, během první fáze výběrového řízení před dotčeným náborem, tj. před přijetím přihlášek, a dále, že tato kritéria nesmí být během výběrového řízení měněna.

42

Tribunál měl tedy v bodě 118 napadeného rozsudku správně za to, že otázky položené při pohovoru s uchazeči se nesmí stát novými kritérii pro srovnávací analýzu zásluh přijatými po předběžném výběru uchazečů, kteří mají být pozváni k uvedeným pohovorům.

43

Tribunál se ostatně v bodech 111 a 112 napadeného rozsudku správně opíral o bod 67 rozsudku ze dne 3. března 1993, Booss a Fischer v. Komise (T‑58/91, EU:T:1993:15), který odkazuje na body 38 až 40 rozsudku ze dne 30. října 1974, Grassi v. Rada (188/73, EU:C:1974:112), a na body 20 až 22 rozsudku ze dne 7. února 1990, Culin v. Komise (C‑343/87, EU:C:1990:49), podle nichž zásada rovného zacházení v průběhu dotčeného výběrového řízení úředníků vyžaduje, aby byla před dotčeným náborem stanovena kritéria srovnávací analýzy a aby tato kritéria nebyla během daného řízení měněna.

44

Parlament se dovolává rozsudků ze dne 19. května 1983, Mavridis v. Parlament (289/81, EU:C:1983:142, bod 16), a ze dne 19. května 1983, Verros v. Parlament (306/81, EU:C:1983:143, bod 16), podle kterých v rámci zvláštního výběrového řízení stanoveného v čl. 29 odst. 2 služebního řádu nebo pokud OOJ přenesl svou pravomoc pro výběr na výběrovou komisi, není posledně uvedená komise povinna použít ustanovení přílohy III služebního řádu týkající se oznámení o výběrovém řízení, a proto může v průběhu řízení uplatnit kritéria, jež nejsou stanovena v oznámení o výběrovém řízení. Tyto rozsudky však nebyly vydány v souvislosti s postupem výběru, pro které by rozhodnutí přijaté konkrétně za účelem stanovení fází tohoto postupu stanovilo, že poradní výbor musí stanovit kritéria srovnávací analýzy na základě znění oznámení o výběrovém řízení. Uvedené rozsudky tudíž nemohou podporovat argumentaci Parlamentu, podle které by bylo možné během dotčeného výběrového řízení měnit kritéria srovnávací analýzy.

45

Parlament tedy nemůže tvrdit, že Tribunál tím, že měl v bodech 177 až 119 napadeného rozsudku za to, že poradní výbor opomněl informovat předsednictvo jakožto OOJ o skutečnosti, že kritéria srovnávací analýzy zásluh stanovená pro první fázi postupu výběru nebyla použita pro srovnání zásluh uchazečů při pohovorech, odepřel předsednictvu možnost, aby si samo zvolilo způsob organizace výběrového řízení, která spadá do jeho velmi široké posuzovací pravomoci. V těchto bodech se totiž Tribunál omezil na upřesnění, že dotčený způsob nesplňuje požadavek, podle něhož musí být srovnávací posouzení kvalifikací a schopností uchazečů provedeno na základě kritérií pro srovnávací analýzu zásluh, která byla stanovena před obdržením přihlášek na základě oznámení o volném pracovním místě, možnosti přeložení a výběrovém řízení a jež nemohou být v průběhu výběrového řízení měněna.

46

Stejně tak je třeba odmítnout argumenty Parlamentu, podle nichž se Tribunál v bodech 120 až 124 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení.

47

Zaprvé Parlament nemůže důvodně tvrdit, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl mít podle Parlamentu za to, že poradní výbor postupoval nesprávně, když předsednictvu jakožto OOJ nesdělil skutečnost, že při pohovorech nebyla použita původně stanovená kritéria pro srovnávací analýzu zásluh.

48

V tomto ohledu z bodu 123 napadeného rozsudku, jehož obsah není v řízení o kasačním opravném prostředku zpochybňován, vyplývá, že i když Parlament v řízení v prvním stupni tvrdil, že seznam témat nebo okruhů, které byly předmětem diskuse při pohovorech s uchazeči, byl oznámen předsednictvu v jeho postavení OOJ, původně stanovená kritéria pro srovnávací analýzu zásluh uchazečů nebyla použita při pohovorech nebo při analýze odpovědí na otázky položené během pohovorů, které vedly k sestavení pořadí uchazečů podle zásluh, a že poradní výbor neinformoval předsednictvu o tom, že tato kritéria nebyla uplatněna. Tribunál přitom v bodě 113 napadeného rozsudku konstatoval, že kritéria srovnávací analýzy zásluh musí být předána OOJ, aby se mohl seznámit se způsobem, jakým byly zásluhy uchazečů hodnoceny při výběru uchazečů, kteří mají být pozváni k pohovorům, a dále i během pohovorů s uchazeči za účelem sestavení jejich pořadí podle preferencí, a aby mohl tomuto způsobu porozumět. Proto vzhledem k tomu, že Parlament před Tribunálem neprokázal, že témata nebo okruhy stanovené pro účely pohovorů odpovídají původně stanoveným kritériím pro srovnávací analýzu zásluh uchazečů a že na tato kritéria navazují, nemůže Parlament vytýkat Tribunálu, že se v bodech 120 až 124 napadeného rozsudku zabýval tím, zda předsednictvo jakožto OOJ bylo informováno o tom, že kritéria srovnávací analýzy zásluh nebyla použita při pohovorech s uchazeči.

49

Zadruhé Parlament nesprávně tvrdí, že Tribunál v bodech 120 až 124 napadeného rozsudku rozhodl ve vztahu k porušení zásady transparentnosti ultra petita. Tribunál konstatoval takové porušení v kontextu porušení zásady řádné správy, jež se týkalo nesplnění povinnosti informovat předsednictvo na jednu stranu o provázanosti mezi tématy nebo okruhy, o nichž je třeba diskutovat při pohovorech s uchazeči, a kritérii srovnávací analýzy stanovenými před obdržením přihlášek, a na druhou stranu i o tom, že tato kritéria nebyla použita při pohovorech.

50

Zatřetí na rozdíl od toho, co tvrdí Parlament, neexistuje rozpor v odůvodnění mezi body 66 až 73 a body 120 až 124 napadeného rozsudku. V bodech 66 až 73 napadeného rozsudku totiž Tribunál pouze konstatuje, že rozhodnutí, kterým se stanoví fáze postupu výběru, stanoví obecný rámec výběrového řízení a že skutečnost, že toto rozhodnutí podrobně neupravuje způsob, jakým je doporučení vypracováno, ani neupřesňuje, že materiály týkající se uchazečů jsou dány k dispozici předsednictvu společně se zprávou o pohovorech a doporučením, nestačí k tomu, aby bylo možné mít za to, že uvedené rozhodnutí porušuje zásady řádné správy, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Jak uvádí generální advokátka v bodě 61 svého stanoviska, Tribunál se v této fázi svých úvah ještě nezabýval otázkou soudržnosti kritérií použitých během výběrového řízení ani otázkou povinnosti informovat předsednictvo, takže konstatování uvedené v bodě 74 napadeného rozsudku nezpochybňuje konstatování učiněné v jeho bodech 120 až 124.

51

Pokud jde o argument uplatněný Parlamentem k prokázání nesprávného výkladu zásady rovného zacházení, podle kterého zákaz měnit kritéria srovnávací analýzy v průběhu výběrového řízení není slučitelný s čl. 5 prvním a třetím pododstavcem přílohy III služebního řádu, je třeba shodně s F. Carbajo Ferrerem uvést, že tato příloha III se nevztahuje na postupy založené na čl. 29 odst. 2 služebního řádu.

52

Pokud jde o výtku týkající se použití zásady rovného zacházení na projednávaný případ, je třeba nejprve konstatovat, že je irelevantní v rozsahu, v němž se v ní má za to, že Tribunál nepřezkoumal, či dokonce ani nerozhodl, že Parlament porušil právní rámec stanovený v oznámeních o volném pracovním místě, možnosti přeložení a výběrovém řízení. Jak totiž vyplývá z bodu 112 napadeného rozsudku, změna kritérií pro srovnávací analýzu zásluh obnáší riziko, že tato kritéria mohou být upravena v závislosti na uchazečích o pracovní místo, které má být obsazeno. V tomto ohledu je přitom bezpředmětné zabývat se otázkou, zda taková změna porušuje uvedený rámec.

53

Stejné posouzení se dále uplatní, pokud jde o přezkum toho, zda sedm předmětných témat či okruhů stanovených pro pohovory s uchazeči, podle nichž bylo při pohovorech výlučně postupováno, bylo stanoveno na základě oznámení o výběrovém řízení. Navíc vzhledem k tomu, že se Parlament v řízení v prvním stupni výslovně takové souvztažnosti nedovolával a potažmo ji ani neprokázal, nemůže tvrdit, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že tento přezkum neprovedl.

54

Konečně, pokud jde o riziko, že kritéria srovnávací analýzy zásluh mohou být upravena v závislosti na uchazečích o pracovní místo, které má být obsazeno, Parlament v podstatě uvádí, že takové hypotetické riziko samo o sobě nestačí, a Tribunál tedy měl ověřit, zda témata či okruhy, o nichž bylo diskutováno během pohovorů, skutečně zvýhodnily některé uchazeče. Na podporu svého argumentu se Parlament opírá o rozsudky ze dne 6. února 1986, Vlachou v. Účetní dvůr (143/84, EU:C:1986:55) a ze dne 13. července 1989, Caturla-Poch a de la Fuente Pascual v. Parlament (361/87 a 362/87, EU:C:1989:317), z nichž vyplývá, že pokud výběrová komise po obdržení seznamu uchazečů připuštěných ke zkouškám stanoví hodnotící kritéria, může být porušení zásady rovného zacházení konstatováno pouze až po posouzení toho, zda tato kritéria objektivně mohou vést k tomu, že určití uchazeči jsou zvýhodněni a jiní naopak znevýhodněni.

55

Jak přitom zdůrazňuje generální advokátka v bodě 63 svého stanoviska, z této judikatury předně nevyplývá, že pro konstatování porušení zásady rovného zacházení ve výběrovém řízení je nezbytné v každém jednotlivém případě zkoumat, zda někteří uchazeči byli zvýhodněni a jiní nikoli. Mimoto se ve věcech, v nichž byly vydány uvedené dva rozsudky, jednalo o jinou otázku než v projednávané věci, která se zabývá vztahem existujícím mezi kritérii srovnávací analýzy zásluh a tématy nebo okruhy, jež měly být předmětem pohovorů s uchazeči, které byly stanoveny pro účely výběru nejvhodnějšího z nich.

56

Pokud jde o výtku vznesenou Parlamentem proti důvodu uvedenému v bodě 119 napadeného rozsudku, podle kterého žádná z písemností ze spisu neuvádí, že by sestavení pořadí uchazečů podle zásluh bylo založeno „výlučně“ na odpovědích poskytnutých uchazeči během pohovorů, stačí uvést, že tento výraz je v souladu s posouzením provedeným Tribunálem. Tribunál totiž použil výraz „výlučně“ zaprvé z důvodu, že v bodě 118 napadeného rozsudku měl za to, že otázky položené kandidátům při pohovoru se nemohou stát novými kritérii pro srovnávací analýzu zásluh, která byla přijata během výběrového řízení poté, co již byly přihlášky přijaty a „roztříděny“, a zadruhé proto, že v bodě 123 napadeného rozsudku konstatoval, že kritéria pro srovnávací analýzu zásluh uchazečů nebyla použita během pohovorů a během hodnocení odpovědí na otázky, jež byly při pohovorech položeny, na jejichž základě bylo sestaveno pořadí uchazečů podle zásluh.

57

S ohledem na tyto úvahy je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

58

Druhý důvod kasačního opravného prostředku obsahuje dvě části. V první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Parlament tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že sporné rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným posouzením vyplývajícím z nesprávnosti informací poskytnutých předsednictvu ohledně profesní dráhy F. Carbajo Ferrery. Ve druhé části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku Parlament tvrdí, že toto údajné zjevně nesprávné posouzení vychází ze zkreslení skutkového stavu a důkazů.

59

Zaprvé je třeba přezkoumat druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

60

Ve druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku má Parlament za to, že Tribunál v bodech 132, 139 a 176 napadeného rozsudku zkreslil skutkový stav a důkazy.

61

Zaprvé Parlament tvrdí, že důvod uvedený v bodě 139 napadeného rozsudku, podle kterého odborná praxe F. Carbajo Ferrery v generálním ředitelství pro komunikaci nebyla náležitě zohledněna, neodpovídá věrně úvodní větě z té části zprávy poradního výboru, jež se týká pohovorů s F. Carbajo Ferrerou, a dále, že formulace „je od roku 2009 až do současnosti vedoucím oddělení [generálního ředitelství pro komunikaci]“ v uvedené části zprávy pouze uvádí postavení F. Carbajo Ferrery v okamžiku podání jeho přihlášky.

62

Zadruhé podle Parlamentu se Tribunál dopustil zjevného zkreslení důkazů, když v bodě 132 napadeného rozsudku konstatoval, že „Parlament na jednání uznal, že výňatek ze zprávy o pohovorech obsahuje nepřesnost, pokud jde o datum, ke kterému byl F. Carbajo Ferrero jmenován vedoucím oddělení v rámci [generálního ředitelství pro komunikaci]“. Parlament, který se opírá o záznam jednání, tvrdí, že existenci takové nepřesnosti nepotvrdil.

63

Zatřetí Parlament, jenž zpochybňuje důvod uvedený v bodě 176 napadeného rozsudku, podle kterého se postavil proti organizačnímu procesnímu opatření týkajícímu se předložení úplného znění zprávy o pohovorech a doporučení vypracovaného poradním výborem, tvrdí, že na jednání výslovně uvedl, že je připraven poskytnout anonymizované znění zprávy o pohovorech a že tato jeho ochota nebyla Tribunálem vyslyšena, neboť Tribunál považoval takové předání za opožděné. Parlament zdůrazňuje, že podle čl. 88 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu spadá účelnost organizačních procesních opatření a rozhodování o nich do diskreční pravomoci Tribunálu.

64

F. Carbajo Ferrero namítá, že je třeba druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.

65

Nejprve je třeba uvést, že Tribunál v bodě 139 napadeného rozsudku uvedl, že F. Carbajo Ferrero „je vedoucím oddělení GŘ pro komunikaci od roku 2009“, zatímco z výňatku ze zprávy o pohovorech připojeného k rozhodnutí o zamítnutí stížnosti vyplývá, že je od roku 2009 „až do současnosti“ vedoucím oddělení tohoto generálního ředitelství. Toto pochybení však nemá vliv na konstatování učiněné v témže bodě 139, podle kterého „žalobce [upřesnil], aniž by mu v tomto bodě Parlament odporoval, že byl vedoucím oddělení uvedeného generálního ředitelství od roku 1999“.

66

Dále Parlament marně uplatňuje zvukový záznam z jednání konaného před Tribunálem, aby prokázal, že na tomto jednání Parlament nepotvrdil, že výňatek ze zprávy o pohovorech obsahoval nepřesnost týkající se data, ke kterému byl F. Carbajo Ferrero jmenován vedoucím oddělení v rámci generálního ředitelství pro komunikaci.

67

Platí totiž, že i kdyby Parlament na jednání neuznal, že výňatek ze zprávy o pohovorech takovou nepřesnost obsahoval, Parlament nezpochybňuje konstatování, jež Tribunál učinil v bodě 139 napadeného rozsudku ohledně data, ke kterému byl F. Carbajo Ferrero jmenován vedoucím oddělení v rámci tohoto generálního ředitelství. S ohledem na okolnost, že tento důkaz byl předložen F. Carbajo Ferrerem již v jeho návrhu na zahájení řízení, zejména v bodech 7, 94, 99, poznámce pod čarou č. 21 a v příloze A.5 žaloby a že Parlament neprokázal, že by uvedenou okolnost výslovně v řízení v prvním stupni popřel, nemůže posledně uvedený tvrdit, že se Tribunál v důsledku zkreslení důkazu nesprávně opíral o existenci uvedené nepřesnosti.

68

Poslední výtka druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku dále rovněž nemůže obstát. Z bodu 177 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že Tribunál odůvodnil odmítnutí nařídit organizační procesní opatření požadované F. Carbajo Ferrerem z toho důvodu, že skutečnosti, které měl k dispozici, byly dostatečné pro posouzení legality sporného rozhodnutí, a nikoli z důvodu jakékoli námitky Parlamentu.

69

Za těchto podmínek je třeba tuto část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.

70

V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Parlament tvrdí, že se Tribunál v bodech 139, 143 a 146 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že sporné rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným posouzením vyplývajícím z nepřesnosti informací poskytnutých členům předsednictva o profesní dráze F. Carbajo Ferrery.

71

Podle Parlamentu předně Tribunál nezohlednil úlohu zprávy o pohovorech, jíž je informovat předsednictvo o výkonech uchazečů při pohovorech, a nikoli mu poskytnout informace o odborné praxi uchazečů. Připomíná, že informace o odborné způsobilosti a odborné praxi uchazečů byly sděleny předsednictvu již v první fázi postupu výběru a tyto informace mělo předsednictvo k dispozici během celého tohoto postupu. Podle Parlamentu se proto zpráva o pohovorech zmiňuje o funkci, kterou uchazeči vykonávají a uvedli ji v okamžiku podání svých přihlášek, pouze v rámci její úvodní části.

72

Parlament má dále za to, že Tribunál nezohlednil vlastní judikaturu, podle níž skutečnost, že OOJ má k dispozici veškeré spisy kandidátů na pracovní místo, které má být obsazeno, stačí k tomu, aby zamítl žalobní důvod vycházející z existence případných chyb, jež se týkají kvalifikace určitého uchazeče a jsou uvedeny v doporučení, které výběrová komise předala OOJ.

73

Konečně podle Parlamentu Tribunál v bodě 139 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že poradní výbor řádně nezohlednil zkušenosti F. Carbajo Ferrery pro účely posouzení jeho přihlášky na pracovní místo, které má být obsazeno, když nezohlednil jeho praxi jakožto osoby, jež byla od 1. června 2018 pověřena dočasným vedením ředitelství pro média generálního ředitelství pro komunikaci. F. Carbajo Ferrera přitom ve své přihlášce tuto praxi neuvedl, neboť začala po uplynutí lhůty stanovené pro podání přihlášek.

74

F. Carbajo Ferrero namítá, že je třeba zamítnout tuto část druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

75

Pokud jde o první výtku Parlamentu, je třeba uvést, že jak vyplývá z bodu 137 napadeného rozsudku, Tribunálu příslušelo přezkoumat, zda administrativa nepoužila zjevně nesprávným způsobem svou posuzovací pravomoc, pokud jde o zásluhy F. Carbajo Ferrery. Dále, jak vyplývá z bodu 90 napadeného rozsudku, který popisuje obsah rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podané F. Carbajo Ferrerem, předsednictvo přijalo své rozhodnutí, když mělo ve své zasedací místnosti k dispozici všechny potřebné dokumenty, a sice osobní spisy všech uchazečů (životopis a motivační dopisy), tabulku, která shrnovala obsah jejich přihlášek a zprávu o pohovorech vypracovanou poradním výborem, čímž členové předsednictva, kteří o to měli zájem, mohli nahlédnout do těchto dokumentů před zasedáním předsednictva.

76

Nicméně vzhledem k tomu, že členové předsednictva měli pouze možnost nahlédnout do uvedených dokumentů, pokud by o to měli zájem, ale jak vyplývá z bodu 143 napadeného rozsudku, Parlament neprokázal, že by této možnosti využili, pokud jde o spis F. Carbajo Ferrery, měl Tribunál právem za to, že je třeba v souvislosti se zprávou o pohovorech určit, zda byl OOJ řádně informován poradním výborem o odborné praxi F. Carbajo Ferrery. Tato výtka je tudíž neopodstatněná.

77

Pokud jde o druhou výtku, Parlament se nemůže dovolávat rozsudku ze dne 13. prosince 1990, Kalavros v. Soudní dvůr (T‑160/89 a T‑161/89, EU:T:1990:86). Ve věci, ve které byl uvedený rozsudek vydán, byl totiž na rozdíl od projednávané věci dokument obsahující údajné chyby předložen OOJ v rámci prvního posouzení přihlášek a žalobce byl v uvedené věci mezi uchazeči, kteří úspěšně prošli tímto prvním výběrovým kolem, takže tato pochybení, i kdyby byla prokázána, nemohla nepříznivě zasáhnout do jeho právního postavení. Dále, jak vyplývá z bodu 53 uvedeného rozsudku, členové správního výboru a poté Soudní dvůr měli, na rozdíl od toho, co bylo konstatováno v projednávaném případě v bodě 90 napadeného rozsudku, v uvedené věci při konečném výběru k dispozici úplný spis každého z uchazečů, což neodpovídá situaci, kdy existuje pouze možnost nahlédnout do spisu před zasedáním OOJ. Tato výtka tedy není opodstatněná.

78

Pokud jde o třetí výtku, Soudní dvůr již rozhodl, že uchazečům v zásadě přísluší poskytnout výběrové komisi veškeré informace, které považují za užitečné pro účely posouzení jejich přihlášky (rozsudek ze dne 12. července 1989, Belardinelli a další v. Soudní dvůr, 225/87, EU:C:1989:309, bod 24). F. Carbajo Ferrerovi tak příslušelo, aby výslovně uvedl svou praxi osoby dočasně vykonávající funkci ředitele ředitelství pro média v rámci generálního ředitelství pro komunikaci, a to tím spíše, že tato praxe začala po uplynutí lhůty stanovené pro podání přihlášek. Navíc je třeba uvést, že F. Carbajo Ferrero mohl na uvedenou zkušenost odkázat při pohovoru s poradním výborem.

79

I když Parlament může oprávněně tvrdit, že Tribunál měl nesprávně za to, že poradní výbor řádně nezohlednil praxi F. Carbajo Ferrery na pracovním místě, které mělo být obsazeno, kdy od 1. června 2018 byl osobou dočasně zastávající tuto pracovní pozici, toto nezohlednění nemůže zpochybnit důvod uvedený v bodě 145 napadeného rozsudku, podle kterého je sporné rozhodnutí stiženo zjevně nesprávným posouzením vyplývajícím ze skutečnosti, že přihláška uchazeče A byla vybrána, aniž by byl OOJ řádně informován o odborné praxi F. Carbajo Ferrery. Proto je tato výtka irelevantní.

80

Jak totiž vyplývá z bodů 132 a 139 napadeného rozsudku, ve výňatku ze zprávy o pohovorech bylo uvedeno, že F. Carbajo Ferrero byl vedoucím oddělení v rámci generálního ředitelství pro komunikaci od roku 2009, ačkoli byl v rámci uvedeného generálního ředitelství jmenován vedoucím oddělení již v roce 1999.

81

Za těchto podmínek musí být tato část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, a tudíž i celý tento důvod zamítnuty v plném rozsahu.

82

V tomto důvodu kasačního opravného prostředku Parlament tvrdí, že v rozsahu, v němž sporné rozhodnutí svědčí třetí osobě, má unijní soud povinnost nejprve ověřit na základě přezkumu každého jednotlivého případu, zda sankce spočívající ve zrušení není nepřiměřená. Tento přezkum by měl zohlednit povahu protiprávnosti, k níž došlo, zájmy žalobce, zájmy třetích osob a zájmy služby, přičemž soud je mimoto povinen zvážit dotčené zájmy. Parlament se v tomto ohledu opírá zejména o rozsudek ze dne 5. prosince 2017, Spadafora v. Komise (T‑250/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:866, bod 110) a zdůrazňuje, že absence takového přezkumu v napadeném rozsudku zakládá nedostatek odůvodnění a porušení zásady proporcionality.

83

F. Carbajo Ferrero namítá, že je třeba tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

84

Je třeba uvést, že bod 110 rozsudku ze dne 5. prosince 2017, Spadafora v. Komise (T‑250/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:866), jehož se dovolává Parlament, uvádí zásadu obnovení právního stavu, ve kterém se žalobce nacházel před nesrovnalostí, jíž se dopustila výběrová komise, a výjimku z této zásady, pokud by zrušení aktů určených třetím osobám, které byly v jejich prospěch, v důsledku tohoto obnovení představovalo nepřiměřenou sankci s ohledem na způsobenou nesrovnalost. Dále tento bod odkazuje na rozsudek ze dne 31. března 2004, Girardot v. Komise (T‑10/02, EU:T:2004:94) a nepřímo na rozsudek ze dne 5. června 1980, Oberthür v. Komise (24/79, EU:C:1980:145).

85

Pokud jde o uvedenou výjimku, je třeba připomenout, že v posledně uvedeném rozsudku Soudní dvůr konstatoval, že postup pro povýšení čtyřiceti úředníků byl stižen vadou, pokud jde o žalobkyni ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, neboť její hodnotící posudek nebyl ještě vyhotoven v okamžiku, kdy byly výboru pro povýšení předloženy návrhy na povýšení, zatímco hodnotící posudky za stejné období, jež se týkaly jiných úředníků způsobilých k povýšení, byly předloženy jak tomuto výboru, tak i OOJ, čímž se žalobkyně nacházela v méně příznivé situaci, než ostatní úředníci způsobilí k povýšení. Soudní dvůr nicméně rozhodl, že zrušení povýšení čtyřiceti skutečně povýšených úředníků představuje nepřiměřenou sankci za způsobenou nesrovnalost a přiznání náhrady nemajetkové újmy utrpěné žalobkyní v této věci představuje formu náhrady, která nejlépe odpovídá zájmům žalobkyně i požadavkům služby (rozsudek ze dne 5. června 1980, Oberthür v. Komise, 24/79, EU:C:1980:145, body 13 a 14).

86

V souladu s touto judikaturou měl Tribunál v rozsudku ze dne 31. března 2004, Girardot v. Komise (T‑10/02, EU:T:2004:94, bod 87), přestože vyhověl důvodu, podle kterého Komise neprokázala, že řádně posoudila zásluhy žalobkyně před zamítnutím jejích přihlášek na osm stálých pracovních míst a přijala na tato místa osm jiných uchazečů, za to, že zrušení rozhodnutí o jmenování na dotčená pracovní místa by představovalo nepřiměřenou sankci protiprávnosti, které se dopustila Komise, neboť by bylo v rozporu se zásadami proporcionality, ochrany legitimního očekávání jakož i s požadavky služby, kdyby vybraní uchazeči, kteří se stali úředníky, byli zbaveni kvůli tomuto jedinému důvodu možnosti být jmenováni úředníky.

87

Aniž je třeba blíže vymezit rozsah této výjimky, který se může měnit v závislosti na zvláštnostech každé věci, je třeba konstatovat, že uvedená výjimka není v projednávané věci použitelná a Tribunál s ohledem na zvláštnosti sporu, který mu byl předložen, nebyl povinen zkoumat případnou nepřiměřenou povahu zrušení rozhodnutí o jmenování uchazeče A na místo ředitele pro média.

88

Je totiž třeba uvést, jak vyplývá z bodů 123, 124, 144 a 145 napadeného rozsudku, že nesrovnalost ve výběrovém řízení, jež vyplývá z toho, že nebyla použita kritéria pro srovnávací analýzu zásluh uchazečů při pohovorech s nimi, a dále ze zjevně nesprávného posouzení a nesprávného srovnání zásluh uchazečů vyplývající z nepřesnosti informací předaných OOJ se nedotklo pouze hodnocení přihlášky F. Carbajo Ferrery, ale rovněž i hodnocení přihlášky uchazeče A.

89

Navíc je třeba konstatovat, že zájem F. Carbajo Ferrery na zrušení sporného rozhodnutí je zjevný a že tímto zrušením je dotčen pouze zájem uchazeče A, který se nemůže dovolávat legitimního očekávání na zachování svého jmenování, neboť toto rozhodnutí bylo zpochybněno ve lhůtách pro podání opravných prostředků F. Carbajo Ferrerem.

90

Pokud jde o služební zájem, je třeba uvést, že Parlament netvrdí, že by předložil argumenty směřující k prokázání toho, že by zrušení sporného rozhodnutí naráželo na zvláštní obtíže. Každopádně je nesporné, že od 1. června 2018 byl vzhledem k tomu, že ještě nebyl jmenován ředitel pro média, F. Carbajo Ferrero dočasně pověřen výkonem povinností spojených s touto pozicí s cílem zajistit kontinuitu služby v rámci ředitelství pro média. Žádná skutečnost ve spise neumožňuje mít za to, že by dočasný výkon funkce ředitele pro média vyvolával vznik jakýchkoli obtíží v rámci tohoto ředitelství.

91

Vzhledem k tomu, že za okolností projednávané věci nebylo nutné, aby Tribunál zkoumal, zda zrušení sporného rozhodnutí nebylo nepřiměřené s ohledem na povahu zjištěných nesrovnalostí, zájem uchazeče A a zájem služby, a napadený rozsudek proto není v tomto ohledu stižen vadou nedostatečného odůvodnění, je třeba zamítnout i tento podpůrný důvod kasačního opravného prostředku.

92

Vzhledem k tomu, že neobstál žádný z důvodů projednávaného kasačního opravného prostředku, musí být tento kasační opravný prostředek zamítnut v plném rozsahu.

93

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. V souladu s čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

94

Vzhledem k tomu, že F. Carbajo Ferrero požadoval náhradu nákladů řízení od Parlamentu a Parlament neměl ve věci úspěch, je třeba posledně uvedenému uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené F. Carbajo Ferrerem.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto: