–

za LSI – Germany GmbH G. Weylandem, Rechtsanwalt,

–

za Freistaat Bayern J. Greim-Diroll, Landesanwältin,

–

za německou vládu J. Möllerem a D. Klebsem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi C. Hödlmayrem a B. Rous Demiri, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 17 a bodu 4 části A přílohy VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. 2011, L 304, s. 18).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností LSI – Germany GmbH (dále jen „LSI“) a Freistaat Bayern (spolková země Bavorsko, Německo) ve věci rozhodnutí, jímž bylo touto spolkovou zemí zakázáno společnosti LSI uvádět na trh potraviny, které vyrábí, bez uvedení určitých součástí nebo složek v těsné blízkosti názvu těchto potravin v hlavním zorném poli.

3

Podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1169/2011, nadepsaného „Předmět a oblast působnosti“, toto nařízení „stanoví základ pro zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v souvislosti s informacemi o potravinách s přihlédnutím k rozdílům ve vnímání spotřebitelů a jejich informačních potřebách při současném zajištění plynulého fungování vnitřního trhu“.

4

Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„1.   Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

[…]

2.   Dále se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

5

Článek 3 téhož nařízení, nadepsaný „Obecné cíle“, v odstavci 1 stanoví:

„Poskytování informací o potravinách usiluje o vysokou úroveň ochrany zdraví a zájmů spotřebitelů poskytnutím základu, který konečnému spotřebiteli umožní informovaný výběr potravin a jejich bezpečné použití, se zvláštním ohledem na zdravotní, hospodářská, environmentální, sociální a etická hlediska.“

6

Článek 7 nařízení č. 1169/2011, nadepsaný „Uvádění nezavádějících informací“, zní takto:

„1.   Informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména:

[…]

2.   Informace o potravině musí být přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné.

[…]“

7

Článek 9 tohoto nařízení, nadepsaný „Seznam povinných údajů“, stanoví v odstavci 1:

„V souladu s články 10 až 35 a s výhradou odchylek obsažených v této kapitole se povinně uvádějí tyto údaje:

[…]“

8

Článek 17 uvedeného nařízení, nadepsaný „Název potraviny“ zní následovně:

„1.   Názvem potraviny je její zákonný název. Pokud takový název neexistuje, je názvem potraviny její vžitý název a v případě, že neexistuje nebo se nepoužívá, uvede se popisný název dané potraviny.

[…]

4.   Název potraviny nesmí být nahrazen názvem chráněným jako duševní vlastnictví, obchodní značkou nebo smyšleným názvem.

5.   Zvláštní ustanovení o názvu potraviny a údajích, které k němu musí být připojeny, jsou obsažena v příloze VI.“

9

Příloha VI téhož nařízení nese název „Název potraviny a zvláštní průvodní údaje“ a je rozdělena do tří částí. Část A, nadepsaná „Povinné údaje připojené k názvu potraviny“, v bodě 4 stanoví:

„Označení potraviny, v níž byla některá součást nebo složka, jejíž běžné použití nebo přirozený výskyt spotřebitel předpokládá, nahrazena jinou součástí či složkou, musí obsahovat vedle seznamu složek jednoznačný údaj o součásti či složce, jež byla pro částečné nebo úplné nahrazení použita, a to:

10

Podle definice obsažené v článku 2 nařízení č. 178/2002 je „potravin[ou]“„jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat“.

11

LSI vyrábí drůbeží mini salám, který obsahuje jako náhradu živočišného tuku palmový tuk a řepkový olej, a uvádí jej na trh prostřednictvím maloobchodu ve formě balené potraviny pod názvem „BiFi The Original Turkey“ (dále jen „dotčená potravina“). „BiFi The Original“ je slovní a zároveň obrazová ochranná známka podle německého práva a obrazová ochranná známka podle unijního práva.

12

Rozhodnutím ze dne 7. ledna 2019 zakázal příslušný orgán dohledu společnosti LSI uvádět dotčenou potravinu na trh bez toho, aby údaje o dotčených náhražkových složkách byly uvedeny v těsné blízkosti obchodní značky „BiFi The Original Turkey“, která se nachází na přední straně obalu, a to písmem, jehož střední výška představuje alespoň 75 % střední výšky písma tohoto názvu a jehož velikost není menší než minimální velikost písma stanovená v čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1169/2011.

13

Podle uvedeného rozhodnutí je tento požadavek na označování uložen čl. 17 odst. 5 ve spojení s bodem 4 částí A přílohy VI nařízení č. 1169/2011, a konkrétně výrazem „název produktu“ obsaženým v posledně uvedeném ustanovení, který není synonymem výrazu „název potraviny“. První výraz zahrnuje rovněž mimo jiné pojmy „obchodní značka“ nebo „smyšlený název“ uvedené v čl. 17 odst. 4 tohoto nařízení a v dané věci vyžaduje, aby u obchodního názvu „BiFi The Original Turkey“ nacházejícího se na přední straně obalu dotčené potraviny a v hlavním zorném poli tohoto obalu byl připojen údaj „s palmovým tukem a řepkovým olejem“ v souladu s požadavky bodu 4 části A přílohy VI uvedeného nařízení.

14

LSI podala u Bayerisches Verwaltungsgericht Ansbach (bavorský správní soud v Ansbachu, Německo), který je předkládajícím soudem, žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí. Tato společnost uvádí, že výraz „název produktu“ je synonymem výrazu „název potraviny“, takže splnila v plném rozsahu požadavky na označování stanovené v čl. 17 odst. 5 ve spojení s bodem 4 částí A přílohy VI nařízení č. 1169/2011, neboť na zadní straně obalu dotčené potraviny je uveden údaj „drůbeží mini salám s palmovým tukem a řepkovým olejem“. Tato ustanovení tedy podle jejího názoru nevyžadují, aby na přední stranu tohoto obalu, na níž je uveden obchodní název „BiFi The Original Turkey“, byl doplněn údaj „s palmovým tukem a řepkovým olejem“.

15

Předkládající soud nejprve uvádí, že způsob, jakým musí být konkrétně provedeno označení dotčené potraviny, závisí na výkladu výrazu „název produktu“ uvedeného v bodě 4 části A přílohy VI nařízení č. 1169/2011, jehož definici nestanoví ani toto nařízení, ani žádné ustanovení unijního potravinového práva a jehož přesný obsah nelze vyvodit ze znění ani systematiky uvedeného nařízení. Uvedený soud také poznamenává, že ustanovení čl. 17 odst. 5 ve spojení s bodem 4 částí A přílohy VI nařízení č. 1169/2011, jejichž cílem je podle jeho názoru zajistit obecnou informovanost spotřebitelů, neumožňují dovodit, že jejich cílem je – na rozdíl od jiných ustanovení tohoto nařízení, jako je jeho článek 7 – ochrana spotřebitelů před klamáním.

16

Uvedený soud dále uvádí, že používání názvu chráněného jako duševní vlastnictví, obchodní značky nebo smyšleného názvu ve smyslu čl. 17 odst. 4 nařízení č. 1169/2011 provozovateli potravinářských podniků by mohlo odvrátit pozornost spotřebitele od názvu potraviny uvedeného v odstavci 1 tohoto článku. Poukazuje na to, že v projednávané věci je tento název uveden na obalu dotčené potraviny v podstatně menší velikosti, než je velikost obchodní značky této potraviny, a „je proto také podstatně méně nápadný“.

17

Předkládající soud vychází z toho, že účelem bodu 4 části A přílohy VI tohoto nařízení je zajistit transparentnost a informovanost spotřebitele tím, že přinejmenším v případech v něm uvedených zaručuje, že informace týkající se náhražkových součástí nebo složek obsažených v potravině budou uvedeny na obalu této potraviny v těsné blízkosti názvů uvedených v čl. 17 odst. 4 uvedeného nařízení, a to písmem o velikosti srovnatelné s písmy použitými pro dotčený název. Výraz „název produktu“ ve smyslu bodu 4 části A přílohy VI nařízení č. 1169/2011 není podle jeho názoru synonymem výrazu „název potraviny“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení a je širší než posledně uvedený výraz, jelikož se vztahuje rovněž na „název chráněný jako duševní vlastnictví“, „obchodní značku“ nebo „smyšlený název“ uvedené v tomto čl. 17 odst. 4. Tentýž soud poznamenává, že pokud bude tento výklad potvrzen Soudním dvorem, bude muset být žaloba podaná LSI proti rozhodnutí ze dne 7. ledna 2019, které je uvedeno v bodě 12 tohoto rozsudku, zamítnuta jako neopodstatněná, jelikož lze takové označení dotčené potraviny, jako je označení nařízené tímto rozhodnutím, oprávněně požadovat.

18

Za těchto podmínek se Bayerisches Verwaltungsgericht Ansbach (bavorský správní soud v Ansbachu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda ustanovení čl. 17 odst. 1, 4 a 5 ve spojení s bodem 4 částí A přílohy VI nařízení č. 1169/2011 musí být vykládána v tom smyslu, že výraz „název produktu“ uvedený v tomto bodě 4 části A přílohy VI má autonomní význam, který je odlišný od výrazu „název potraviny“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení, a může tedy zahrnovat nejen zákonný název, vžitý název nebo popisný název, ale také „název chráněný jako duševní vlastnictví“, „obchodní značku“ nebo „smyšlený název“, které jsou uvedeny v čl. 17 odst. 4 uvedeného nařízení.

20

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1169/2011 je „názvem potraviny“ její „zákonný název“, nebo pokud takový název neexistuje, její „vžitý název“ a v případě, že neexistuje nebo se nepoužívá, uvede se „popisný název“, přičemž tyto tři pojmy jsou definovány v čl. 2 odst. 2 písm. n), o) a p) tohoto nařízení. Článek 17 odst. 4 uvedeného nařízení upřesňuje, že „název potraviny“ ve smyslu odstavce 1 tohoto článku nesmí být nahrazen „názvem chráněným jako duševní vlastnictví“, „obchodní značkou“ nebo „smyšleným názvem“.

21

Zadruhé podle bodu 4 části A přílohy VI nařízení č. 1169/2011 platí, že označení potraviny, v níž byla některá součást nebo složka, jejíž běžné použití nebo přirozený výskyt spotřebitel předpokládá, nahrazena jinou součástí či složkou, musí obsahovat kromě seznamu složek jednoznačný údaj o součásti či složce, jež byla pro částečné nebo úplné nahrazení použita, a to v těsné blízkosti „názvu produktu“ [písm. a)] a písmem, jehož střední výška písma představuje alespoň 75 % střední výšky písma „názvu produktu“ [písm. b)].

22

Zatřetí výraz „název produktu“, který je použit pouze v písm. a) a b) bodě 4 části A přílohy VI nařízení č. 1169/2011, není v tomto nařízení definován. V některých jazykových verzích jako je německá („Produktname“) nebo francouzská jazyková verze („nom du produit“) se tento výraz odlišuje od výrazu obsaženého v článku 17 nařízení č. 1169/2011, a sice „Bezeichnung des Lebensmittels“ a „dénomination de la denrée alimentaire“ více než v jiných jazykových verzích, jako ve španělské („denominación del producto“ a „denominación del alimento“), české („název produktu“ a „název potraviny“), anglické („name of the product“ a „name of the food“), chorvatské („naziv proizvoda“ a „naziv hrane“), italské („denominazione del prodotto“ a „denominazione dell’alimento“), nizozemské („benaming van het product“ a „benaming van het levensmiddel“), polské („nazwa produktu“ a „nazwa środka spożywczego“), portugalské („denominação do produto“ a „denominação do género alimentício“), rumunské („denumirea produsului“ a „denumirea produsului alimentar“), slovenské („názov výrobku“ a „názov potraviny“), slovinské („ime proizvoda“ a „ime živila“), finské („tuotteen nimi“ a „elintarvikkeen nimi“) a švédské („produktens beteckning“ a „livsmedlets beteckning“).

23

I za předpokladu, že by německé a francouzské znění z důvodu použití méně blízkých pojmů umožňovalo vykládat oba dotčené výrazy v tom smyslu, že nemají stejný význam, ostatní jazykové verze citované v předchozím bodě takový výklad nepotvrzují. Podle ustálené judikatury Soudního dvora nemohou výrazy použité v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jim nemůže být přiznána přednostní povaha oproti jiným verzím (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. října 1977, Bouchereau, 30/77, EU:C:1977:172, bod 14, a ze dne 25. února 2021, Bartosch Airport Supply Services, C‑772/19, EU:C:2021:141, bod 26).

24

V každém případě postačuje definice „potraviny“ jako „jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat“, uvedená v článku 2 nařízení č. 178/2002, na který odkazuje čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011, k závěru, že rozdíl mezi výrazem „název potraviny“ uvedeným v čl. 17 odst. 1 posledně uvedeného nařízení a výrazem „název produktu“, který je uveden v bodě 4 části A přílohy VI uvedeného nařízení, je čistě terminologický. Ve světle této definice „potravin[y]“ může totiž „název produktu“, na který odkazuje tento bod 4 části A přílohy VI, znamenat pouze „název potraviny“.

25

Z výše uvedeného vyplývá, že oba dotčené výrazy musí být bez ohledu na své odlišnosti v různých jazykových zněních považovány za výrazy se stejným obsahem, aniž lze mít za to, že výraz „název produktu“ má širší význam než výraz „název potraviny“.

26

Tento výklad je podpořen kontextem bodu 4 části A přílohy VI nařízení č. 1169/2011.

27

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že tato příloha je nadepsána „Název potraviny a zvláštní průvodní údaje“ a její část A má název „Povinné údaje připojené k názvu potraviny“. V nich jsou obsažena zvláštní ustanovení o označování v této oblasti.

28

Zadruhé článek 17 tohoto nařízení, nadepsaný „Název potraviny“, v odstavci 5 uvádí, že „[z]vláštní ustanovení o názvu potraviny a údajích, které k němu musí být připojeny, jsou obsažena v příloze VI“. Výraz „němu“ se přitom zjevně vztahuje k názvu potraviny, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by se tato ustanovení mohla vztahovat rovněž na další pojmy uvedené v odstavci 4 tohoto článku, a sice na „název chráněný jako duševní vlastnictví“, „obchodní značku“ nebo „smyšlený název“.

29

Zadruhé, pokud jde o cíle sledované nařízením č. 1169/2011, je třeba připomenout, že tímto cílem je, jak vyplývá z jeho čl. 1 odst. 1 ve spojení s jeho čl. 3 odst. 1, zejména zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů v souvislosti s informacemi o potravinách, s přihlédnutím k rozdílům v jejich vnímání tím, že se jim poskytne základ, který jim umožní provést informovaný výběr potravin (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. března 2022, Upfield Hungary, C‑533/20, EU:C:2022:211, bod 45 a citovaná judikatura). Podle čl. 9 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení je „název potraviny“ jedním z údajů, které jsou povinnou součástí označení potravin.

30

Kromě toho má nařízení č. 1169/2011, v úzké souvislosti s tímto cílem zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů ohledně jejich práva na informace, zabránit rovněž tomu, aby byli spotřebitelé informacemi o potravinách klamáni. Pro tyto účely zakazuje jeho čl. 7 odst. 1 písm. d) vyvolat u spotřebitele dojem na základě vzhledu, popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, kdykoli byla určitá přirozeně se vyskytující součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou.

31

Článek 7 nařízení č. 1169/2011, jak poznamenává předkládající soud, sice na rozdíl od čl. 17 odst. 5 tohoto nařízení výslovně neodkazuje na ustanovení bodu 4 části A přílohy VI tohoto nařízení, avšak to nemění nic na tom, že posledně uvedená ustanovení, vykládaná zejména ve světle čl. 7 odst. 1 písm. d) téhož nařízení, mají v podstatě doplnit ustanovení tohoto článku 7 o zvláštní požadavky na označování, aby byl spotřebitel chráněn před klamáním vzniklým nesprávnými údaji.

32

Na rozdíl od toho, co tvrdí spolková země Bavorsko, lze však cíle ochrany spotřebitele, z něhož vychází zákaz poskytovat spotřebiteli zavádějící informace a jenž je stanoven v bodě 4 části A přílohy VI nařízení č. 1169/2011, dosáhnout, aniž je třeba zvláště upozorňovat tohoto spotřebitele na rozdíl mezi skutečným složením potraviny a složením, které by měl v zásadě očekávat na základě údajů nacházejících se v hlavním zorném poli obalu této potraviny, který se obvykle nachází na přední straně tohoto obalu. K dosažení tohoto cíle totiž postačuje, aby byl na zadní straně obalu uveden název uvedené potraviny ve smyslu čl. 17 odst. 1 a 5 uvedeného nařízení, jakož i seznam složek, které ji tvoří, a to v přesné, jasné a snadno srozumitelné podobě, jak to vyžaduje čl. 7 odst. 2 uvedeného nařízení.

33

Pokud se totiž rozhodnutí průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele koupit si určitý výrobek řídí složením dotčené potraviny, přečte si nejprve seznam jejích složek, který je povinným údajem ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1169/2011 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. července 1998, Gut Springenheide a Tusky, C‑210/96, EU:C:1998:369, bod 31, a ze dne 4. června 2015, Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände, C‑195/14, EU:C:2015:361, bod 37).

34

Za těchto podmínek, jak uvádí Komise, by výklad zvláštních požadavků na označování stanovených v bodě 4 části A přílohy VI nařízení č. 1169/2011 v tom smyslu, že vyžadují, aby náhražkové součásti nebo složky byly uvedeny na obalu dotčené potraviny v těsné blízkosti „názvu chráněného jako duševní vlastnictví“, „obchodní značky“ nebo „smyšleného názvu“ této potraviny, o nichž hovoří čl. 17 odst. 4 tohoto nařízení – a nikoli pouze v těsné blízkosti „názvu potraviny“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení, který tyto názvy a obchodní značka nemohou nahradit – překračoval meze toho, co je nezbytné k dosažení účelu těchto zvláštních požadavků, který je uveden v bodě 31 tohoto rozsudku.

35

S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na první otázku odpovědět tak, že ustanovení čl. 17 odst. 1, 4 a 5 ve spojení s bodem 4 částí A přílohy VI nařízení č. 1169/2011 musí být vykládána v tom smyslu, že výraz „název produktu“ uvedený v tomto bodě 4 části A přílohy VI nemá autonomní význam, který by byl odlišný od výrazu „název potraviny“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení, takže zvláštní požadavky na označování upravené v bodě 4 části A přílohy VI se nevztahují na „název chráněný jako duševní vlastnictví“, „obchodní značku“ nebo „smyšlený název“ ve smyslu čl. 17 odst. 4 uvedeného nařízení.

36

Vzhledem k odpovědi na první otázku není třeba na druhou až čtvrtou otázku odpovídat.

37

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Ustanovení čl. 17 odst. 1, 4 a 5 ve spojení s bodem 4 částí A přílohy VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004

musí být vykládána v tom smyslu, že

výraz „název produktu“ uvedený v tomto bodě 4 části A přílohy VI nemá autonomní význam, který by byl odlišný od výrazu „název potraviny“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení, takže zvláštní požadavky na označování upravené v uvedeném bodě 4 části A přílohy VI se nevztahují na „název chráněný jako duševní vlastnictví“, „obchodní značku“ nebo „smyšlený název“ ve smyslu čl. 17 odst. 4 uvedeného nařízení.